43. kapitola - Štěstí v Ráji

Včera v 7:24 |  Povídky - příběhy

Krátká, ale za to je v ní to na co tak čekáte:-D
A věnuji tuhle kapitolu Vám všem, za to, že jste dokázaly číst až sem....děkuji



43. kapitola

Stála jsem ve sprše a nechala proud vody stékat po mém nahém těle, aby ze mě smyl stopy po Mikových rukou, které mě před chvíli tak něžně objímaly. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tak šíleně jsem ho milovala a chtěla navždy zůstat s ním. I přes všechno, co nám osud přichystal, i přes překážky, které stály v cestě jsem ho nedokázala přestat milovat. Každou probděnou noc, každou minutu, kterou bez něj musím být jsou pro mne muka. Byla jsem ponořena v záplavu horké vody a slz jejiž slanost jsem cítila v puse, když jsem za svými zády uslyšela hlas jenž mě dovádí k šílenství..............

" Chceš umýt záda?"........Jane se pod proudem vody ohlédla za sebe, kde spatřila Mika. Snažila se rucemi skrýt místa, která znal tak důvěrně. Styděla se, ale přitom někde uvnitř v hloubi duše na tenhle okamžik čekala........." Kde je mýdlo?"........zeptal se a ona mu jej ochotně podávala do ruky. Napřáhl k ní ruku a přitiskl si ji k sobě. Vůbec mu nevadilo, že mýdlo vyklouzlo na zem. Jeho rty se přisály k jejímu krku, zlehka ji do něj kousal. Ruce mu klouzaly po její vlhké kůži, nahmatal prsa, laskal je, dráždil, pak kousek odstoupil, aby si ji mohl prohlédnout..........Kdy naposledy ji takhle spatřil?.....pomyslel si.

Líbali se nenasycenými rty a přitom koskem mýdla mydlil její tělo, ani Jane nebyla pozadu. Objala ho paží, pomalu se pohybovala a smyslně mu drhla záda. Prsty se otírala o jeho hruď......." Chyběla jsem ti?".....zeptala se a přitom ho nepřestávala dráždit svým jazykem, který si pohrával na jeho mužské hrudi......" Každou minutu. Tolik si mi chyběla."........zasténal.......Rozdováděně se na sebe usmáli, jejich ústa se nakonec pod mlhou, která se díky vodě vytvářela našla a vzpojila se v dychtivý polibek. Jeho jazyk se vášnivě proháněl v jejich ústech, ruce ji nebezpečně hladil stehna až se dostal mezi nohy............." Jane?"......byla příliž zaneprázdněna polibky, které neustále přistávali na jejím rozpáleném těle, aby mohla vnímat svoje jméno, kterým ji oslovil..........

Malinko pokrčil kolena a zvedl ji k sobě, rukama ji podpíral boky. Najednou vzklouzl tam, kam patřil. Přitiskla si jeho hlavu na prsa a nesobecky se mu oddávala. Jemně ji svýral s narůstající vášní....

Dlouho po tom, co bouřlivě vzájemně vyvrcholili stáli pod sprchou a tetelili se blahem. Ve vzájemném objetí nechali kapky vody stékat na svá rozdováděná těla. Projížděla mu prstem po rtech......" Nevěděla jsem jak moc tě miluju a jak nezbytně tě potřebuju dokud jsem o tebe nepřišla.".........sklopila hlavu, kterou uchopil do svých dlaní............." Už se nikdy neodloučíme, slibuju."........slzami se ji opět zaplavily oči, ale tentokrát dojetím............." Nevěděl jsem, co je opravdová láska, dokud jsem tě nenašel a nezamiloval.".......Zabořil se prsty do jejich vlasů..............." A dokud jsem tě nemiloval nevěděl jsem jaké to je opravdu žít.".....Políbil ji na nos, oči rty.....Pak dlouho do noci oslavovali svou lásku.......

Počet komentářů: 2
 

42. kapitola - Štěstí v Ráji

Úterý v 8:39 |  Povídky - příběhy
42. kapitola

Jane ráno připravovala snídani. Když Alex sešel dolů, aby si mohl se svou přítelkyní vypít kávu zkoumavě si ji prohlížel............" Děje se něco Alexi?".....zeptala se ve chvíli, kdy své rty smočila do toho lahodného moku.........." Ne nic.".......ale přitom se nepřestal tvářit zamyšleně................." Alexi znám tě takovou řádku let a poznám na tobě když tě něco trápí. Pohádal ses snad se svou snoubenkou? "..........vyděsila se. Nerada by totiž jakýmkoliv způsobem tenhle vztah rozbila. Alex nebyl zrovna člověk, který by si k sobě připoutal jakoukoliv ženu, a proto věřila, že tentokrát mu to vyjde. Tentokrát určitě našel ženu svého srdce............" Ne vše je v pořádku. I když.........Jane dnes odjíždím. Víš, že bych zůstal, ale povinnosti volají."..........řekl omluvně..........." Ale Alexi to se vůbec neomlouvej. Je mi jasné, že už nejsme jediné dvě ženy s Ericou ve tvém životě. Doufám, že mě pozveš na svatbu. Chci poznat tu zázračnou ženu."....řekla s úsměvem a objala ho. Byl tu vždy když ho potřebovala, nedokázala ale skrýt to, jak moc jí bude chybět.........." Jane dnešní večer bych si chtěl opravdu užít. Přichystal jsem pro tebe malé překvapení.".........lišácky se na ni usmál..........." Jaké překvapení? Řekni mi to, hořím nedočkavostí."..........žadonila. Ale Alex mlčel jako hrob, tohle překvapení nebylo tak jeho jako spíše Michaela, ale tohle ji povědět nemohl..........



Alex někam zmizel. Řekl jí ať je v sedm hodin připravená. Kde se setkají ji ještě řekne. Bylo něco málo po páté hodině a Jane se rozhodla, že si dopřeje bublinkovou koupel. Svlékla se ze svých šatů, které nechala rozházené po celé ložnici a šla do koupelny, kde na ni čekala záplava mýdlových bublinek a vonného oleje. Ponořila se do příjemně teplé vody, zavřela oči a snila..............


Michael tiše vztoupil do Janeniny ložnice. Podle oblečení, které leželo na podlaze usoudil, že je nejspíš v koupelně. Položil lesklou krabici na její postel a krůček po krůčku jako myška se plížil ke dveřím koupelny. Pobrukovala si nějakou melodii. Toužil otevřít dveře a vztoupit dovnitř, ale neudělal to. I když tak moc chtěl, ale tím by zničil překvapení a to rozhodně nechtěl. Tohle byla poslední možnost jak jí získat zpátky.........


Jane se zahalila do měkkoučkého županu. Chystala se nakouknout do skříně, co by si mohla vzít na sebe. Alex ji ani nepověděl jak se má obléci, ale na jednu stranu si myslela, že to bude vcelku jedno. O romantickou večeři se jednat rozhodně nebude. Když stála před skříní, do které měla v úmyslu nahlednou v odrazu zrcadla spatřila na své posteli krabici. Otočila se. Opatrně do ní nahlédla. Leželi v ní krásné pomněnkové šaty, které dokonale ladily k jejím očím. Prohlížela si je a nemohla se jejich krásny nabažit. V hlavě ji stále kolovala otázka co tohle má znamenat? Proč ji tu Alex nechal takové šaty? Netušila, že má tak vytříděný vkus. Rozhodně by tohle do něj neřekla. Usoudila tedy, že nejspíš ji pozval na nějaký večírek, nebo něco podobného. Ale nechtěla se zaobírat zbytečnými otázkami. Rozhodně si chtěla tenhle večer užít. Nasoukala se do těch překrásných šatů, na tvář nanesla decentní makeup a vlasy zčesala no jednoduchého drdolu. V krabici byl kromě šatů i lísteček, na kterém bylo popsáno místo, kam má přijít.....


Když dorazila na určené místo uviděla před sebou krásně prostřený stůl s hořícími svíčkami. Nechápala proč tohle všechno. Na stole si všimla obálky a tak doufala, že ta ji dá odpověd.........



Drahá Jane,

omlouvám se za boudu, kterou jsem na Tebe ušil, ale budu doufat, že mi odpustíš. Nejspíš už šaty, které si našla ve své ložnici Ti daly důvod k pochybnostem. Určitě sis říkala, kde se ve mě vzal smysl pro eleganci, ale Ty sama dobře víš, že móda nikdy nebyla má silná stránka, natož, abych Ti vybral nejen krásné šaty, ale i takové, které by Ti dokonale padly. Ano, tušíš správně. Jen jeden člověk ví, co Ti dokonale sluší a já to rozhodně nejsem. Při pohledu na krásně prostřený romantický stůl červíček nepřestal hlodat a Ty si říkáš...Co tohle má znamenat? Odpověď za malý moment bude stát před Tebou.

Jane vždycky jsi chtěla, aby lidé kolem Tebe byli šťastní a to samé chci i já pro Tebe. Drahá přítelkyně jen jediný člověk to dokáže, tak prosím nebraň se svým citům a nech konečně prasknout tu slupku, které chrání Tvé srdce.
Buď šťastná.....zasloužíš si to.....



Když Jane dopis dočetla dívala se do očí muži, o kterém Alex v dopise mluvil. Tiše k ní přistoupil........" Prosím povečeři se mnou.".......řekl prozebně. Jane přikývla a posadila se na židli, kterou ji tak ochotně nabídl. Chvíli tiše mlčeli, ale pak se Jane zeptala..........." Kdy odjíždíš?"..........." Zítra ráno." .........odpověděl. Nic neřekla a dál se věnovala tomu, co měla na talíři. Sousto po soustu vkládala do svých úst, aniž by měla ponětí, co vlastně jí. Pak se oba zároveň postavili. Myslela si, že je tu proto, aby to všechno mezi sebou dali dopořádku, ale on se s ní jen přišel rozloučit. Dívali se vzájemně do svých očí....



Až se Michael vrátí zpátky domů na Neverland bude to pro ni znovu nepopsatelná bolest. Michael na ni upíral pohled, jako by myslel na totéž, a viděl bolest v jejich očí. Byla to stejná bolest, jakou cítil on sám, když si uvědomil, že odjede. Nedokázal říct ani slovo, stejně nevěděl co by povídal. Uplynula už velká doba od chvíle, co něco takového udělal naposledy. Přitáhl si ji k sobě a políbil. Začala plakat..........

Vytrhla se z jeho objetí a odešla............


PS: Zase dělá drahoty, ale příště se máte na co těšit.....:-D
Počet komentářů: 6

41. kapitola - Štěstí v Ráji

Pondělí v 8:43 |  Povídky - příběhy
41. kapitola

Michael začal skládat věci do kufru. Chtěl mít vše připraveno než ráno vyrazí. Srdce mu říkalo "zůstaň", ale rozum "odejdi". Celý svůj život se řídil jak srdcem tak i rozumem, v tomhle případě si nebyl až tak jistý co je správné. Měl ji u sebe podruhé, byla mu blízko a přitom tolik daleko. Nešlo se k ní znovu dostat. Mezi němi byla až příliž velká barierá, kterou nedokázali prolomit. Utřel slzy ze své tváře a šel si do kuchyně pro trochu vody. Když si do sklenice nalil vodu uslyšel bouchání na domovní dveře........" Kdo to může být?".......pomyslel si. Nikdo nevěděl o tom, že tu je a jestli je to jeden z dotěrných novinářů byl by docela pech, kdyby ho tu našli zrovna poslední den, který tu stráví. Někde podvědomě ho ještě napadla Jane, ale tuhle možnost urychleně vyvrátil. .........." Dobrý den. Pan Jackson?"............zeptal se ho muž, který na něj koukal. Přikývl............."Pane Jacksone mohu s vámi chvíli mluvit?".........zeptal se. Michael si uvědomil, že je to ten samý muž, kterého Jane líbala. Ale co od něj chce?..........." Jestli hledáte Jane, tak ta tu není."..............řekl Michael s ironií v hlase. Už se chystal tomu muži přibouchnout dveře před nosem, když na něj zakřičel........." Počkejte!"............." Jsem Alex, Janin.....".........větu nedořekl, Michael to ochotně dokončil za něj........" Milenec. A nebo dokonce i snoubenec?"................Alex viděl Michaela jen pár minut, ale i ty mu stačily na to, aby pochopil jaký je paličák................" Michaeli. Mohu vám tak říkat?"...........nečekal na svolení a dál pokračoval............." Kdysi jsme s Jane spolu pracovali a nejsem víc než jen její přítel. Ano jsem zasnoubený, ale né s Jane."..............řekl. ........." Ale proč vás tedy....?"............." Líbala?".........Alex vytušil, na co se ho chce zeptat..............." Sám nevím. Byl jsem stejně překvapený jako vy, možná i víc. Víte Jane znám celý život, je to úžasná žena, ale to vám jistě nemusím říkat."..........usmál se na Michaela a pokračoval..............." Řekla mi o vás všechno, dokonce jsem s ní byl v té době, kdy přišla o miminko. Víte moc jí to vzalo a kdyby nebylo Erici jistě by se zhroutila. Jen Erica ji držela nad vodou. Cítila se jako štvanec, dokonce se nemohla vrátit ani do svého domu bez toho, aby ji novináři nepronásledovali. Uchýlily se na pár dní do mé chaty a já byl pochopitelně s nimi. Chtěla přede mnou vztah s vámi zatajit, ale když zjistila, že je těhotná musela s pravdou ven. V ten moment to začalo být pro ni ještě více složité. Nevěděla co dál, byl před ní velký úkol povědět vám to nebo ne? Jít dokonce na potrat? Ano, i o tom jeden moment uvažovala. Ani netušíte, jak se za to nenáviděla. Když se jednoho dne probudila a zjistila, že je po všem byla to neuvěřitelná rána, ale v ní se něco zlomilo. Ležela v nemocnici, navštěvoval jsem jí, ale jestli myslíte, že na posteli ležela bezradná žena, mýlíte se. Byla tam silná, rozhodná žena, která kolem sebe postavila neviditelnou zeď, kterou neměla v úmyslu dovolit žádnému muži, aby ji zboural a vám už vůbec ne, pochopitelně. Když jsem ji viděl po dlouhé době uviděl jsem v ní silnou osobnost, ale pod tou slupkou nedokázala své city k vám skrýt. Před vámi možná ano, protože se svým "já" podepsala dohodu, ale je jen otázkou času, kdy si uvědomí, že vás miluje a šťastná může být jen s vámi a taky s vašimi dětmi. Vždyť o nich v jednom kuse mluví. A já myslím, že už si to uvědomila."................Michael nevěděl co říct, měl v hlavě takový zmatek. Byl přesvědčený o tom, že ho Jane už nemiluje a teď mu tady ten muž vykládá, že ano.............." Proč mě tedy odmítla?"...............Alexovi se protočily panenky............." Bože Michaeli, copak to nevidíte? Má svou hrdost přes, kterou vás nechce pustit, ale mi ji musíme trochu popostrčit, aby konečně znovu otevřela své srdce."............Michael cítil, že Alex je opravdový přítel, který nejen Jane, ale i jemu touží pomoci............." A jak tom tedy chcete udělat?".............zeptal se a Alex se mu svěřil se svým plánem........
Počet komentářů: 4

40. kapitola - Štěstí v Ráji

Sobota v 13:32 |  Povídky - příběhy
Opět nudný díl, ale příště ( no spíše přespříště:-D) už se ti dva přestanou trápit a uvědomí si, že šťastní můžou být jedině spolu :-)


40. kapitola

Alex se na pár dní zdržel. Nemohl nechat Jane samotnou. Né teď, když věděl jak se cítí. I když se snažila tvářit, že je vše v pořádku nedokázala své city skrýt. Alex se nechtěl zbytečně na nic vyptávat, ale uvědomoval si jestli to půjde takhle dál jistojistě se jeho drahá přítelkyně utrápí. Alex připravil večeři. Erica ji schutí zblajzla, ale zato Jane se v zapíkaných bramborách nimrala jako dítě ve školní jídelně.............." Co je Jane, nechutná ti?".......zeptal se Alex............" Ne Alexi je to výborné, jen nemám hlad."..............snažila se svůj počin vysvětlit. Nenutil ji. Zklidil ze stolu, umyl nádobí. Jane mu chtěla pomoci, ale její pomoct odmítl. Řekl, že je gantleman a že kdoví kdy se zase uvidí, a proto si ji musí předcházet. Raději ji požádal, aby otevřela bílé víno. Doufám, že díky skleničce, alespoň přijde na jiné myšlenky. Nemýlil se. Jane se dokonce i smála, ale jen na okamžik. Když si vzpomněla na Mika, rozplakala se........




Michael nemohl spát. Procházel se po pokoji a přemýšel, že je čas odtud odejít. Dnes chtěl všechny překážky hodit za hlavu a říct Jane, že ji miluje. Chtěl si ji sebou vzít zpátky na Neverland. Byl rozhodnutý, že bude bojovat proti všem a všemu, že si ji nenechá po druhé díky své opatrnosti vzít. Klidně se kní hrdě přizná před celým světem. I on má právo na to milovat a být milován, Ano věděl, že to nebudou mít jednoduché, ale byl si jistý, že teď by to spolu zvládli. Teď, když věděl čím si muse Jane projít. Čekala jeho dítě a musela se cítit hrozně, když o něj přišla. A kde byl on, aby ji byl nablízku a mohl ji utěšit? To má za to, že se tahal s "dívkami" jako byla Natali. Nic od něj nechtěli krom jeho těla a on na tom byl podobně. Jenže, když mu vztoupila do života Jane vše bylo úplně jinak. Najednou měl pocit, že není jen sexisymbol pro ženy či chodící kreditní karta. S ní měl pocit, že je víc, mnohem víc. Jane byla přesně ta žena, která viděla jeho vnitřní krásu. Milovala ho jako člověka, takového jaký je. Ale vše skončilo dřív než stačilo pořádně začít. Vždyť chtěl jejich vztah tajit i před jejich dětmi. Dělal to s dobrým úmyslel, ale na druhou stranu jim spíše oběma ublížil. Dnes chtěl všechno změnit, ale když viděl jak líbá toho muže uvědomil si, že on už do jejího života nepatří a může si za to sám. Co si myslel, že mu znovu skočí do náruče?........

Michael blouznil celou noc až do ranních hodin. Sice na malý moment zadříml v křesle, ale probudil ho telefonát, který měl od svého managera. Ten mu oznámil, že by se měl vrátit. Díky jeho nepřítomnosti je všechno v Neverlandu vzhůru nohama. Michael mu oznámil, že hned zítra ráno se vrátí. Stejně ho tu už nic nedrží, napsal pár písní a to byl přece ten důvod proč sem přijel. Že tu znovu střetne Jane netušil....
Počet komentářů: 5

39. kapitola - Štěstí v Ráji

Pátek v 12:46 |  Povídky - příběhy
39. kapitola

"Bože to ne."..........vykřikl tiše. Neměl nejmenší ponětí o tom, že Jane byla těhotná. Cítil jak se mu oči zaplavují slzami. Jane čekala dítě, jeho dítě. Proč mu to neřekla? Proč mu proboha nic neřekla? Šel za ní do pokoje. Musela mu tohle vysvětlit. Když stál přede dveřmi chtěl zaklepat, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Teď nebyla nejvhodnější doba. Zeptá se ji ráno..........



Ráno připravil snídani. Plněné vafle a toust s burákovým máslem. Společně všichni seděli u stolu, ale napětí, které panovalo mezi těmi dvěmi bylo víc než zřejmé. Ani jeden nepromluvili natož, aby na sebe pohlédli. Hned po snídani děti ochotně vyklidily pole a šly si hrát ven do zahrady. Michael uklízel ze stolu. Jane byla naštvaná sama na sebe, že je závislá na jeho přítomnosti. Ale dnes poprvé sešla schody nějakým zvláštním způsobem dolů. I když ji noha ukrutně bolela, ale nemohla dát na sobě nic znát. Chtěla mu dokázat, že už jeho pomoct nepotřebuje. Byla rozhodnuta mu dnes oznámit, že se s Ericou vracejí domů. Řekli si vše co chtěli a nebo snad ne?.......

Michael sklidil poslední talířek ze stolu a s hněvem v očích se na Jane zadíval................" Proč si mi něřekla, že jsi byla těhotná?"...........Jane byla překvapena. Jak se to jen dozvěděl? Ale pak jí to došlo, když se ji v hlavě promítla včerejší hádka....................." Jakým právem jsi to četl?"...................." A jakým právem ty jsi to přede mnou tajila? I já jsem měl snad právo o tom vědět, nemyslíš?"...............byl rozzuřený................." A co jsem podle tebe měla dělat. Zavolat ti a oznámit, že čekám tvé dítě? Miku potratila jsem, nemyslíš, že už tak je to příliž bolestivé. Proč se k tomu vracet?"..............." Ale mohl jsem být s tebou. Konejšit tě."..............." Ale nemohl a ty to víš!"...........zařvala..........." Dnes se s Ericou vracíme domů. Už máme zbaleno.".............byl jejím rozhodnutím překvapený............" Ale co tvá noha?"............." Sám dobře víš, že spolu nevydržíme už ani den. Nikdy jsme se neměli znovu potkat Miku."...........řekla a snažila se stoupnout. Dokulhala ke dveřím, aby oznámila Erice, že se vrací domů. Michael ji nezastavil. Mlčky se rozloučil s Ericou a na Jane se jen smutně podíval. Ztratil ji. Ztratil ji navždy...........


Najednou měl pocit, že v domě něco chybí. Ano byla Jane s Ericou. Tolik ty dvě miloval. Erica mu byla jako dcerou. Když si uvědomil, že mohli být rodina a ještě k tomu se mohli rozrůst o nového člena píchlo ho u srdce. Nemohl se ubránit pocitu, že za to mohl on. Možná kdyby zůstal s Jane a bojoval za jejich lásku mohlo být všechno jinak. Rozhlédl se po pokoji, kde přespávala jeho milovaná Jane. Všimnul si jejího kašmírového svetru. Vzal ho do dlaní, přičichnul si k němu. Cítil její květinovou vůni. Opět ji mě před očima, jako by ji držel v náruči, mazlil se s ní a nikdy, nikdy by ji nedovolil, aby se mu z jeho sevření vytrhla.

Pár dní chodil jako tělo bez duše, nemohl na ni přestat myslet. Pak se mu v hlavě zrodil nápad díky svetříku, který nechal položený na posteli........." Ano půjdu za ní, nesmím si ji zase nechat utéct."..........

................

Na domovní dveře někdo netrpělivě bouchal. Jane byla přesvědčená, že je to Michael, a nebo si to podvědomě přála. Noha už ji tolik nebolela, i když někdy cítila slabé píchnutí. Bouchání zesilovalo a tak šla tedy otevřít.............." Jé ahoj Alexi co...co ty tu?".............Jane na Alexe koukala jako na přízrak..............." Ahoj Jane, teda řeknu ti tebe najít."..........smál se na svou tehdejší spolupracovnici a teď už jen přítelkyni. Neviděli se tak dlouho a ji ani ve snu nenapadlo, že by ji Alex někdy přijel navštívit. Seděli na terase a společně popíjeli kávu. Vyprávěli si, co se za tu dobu všechno událo. Jane mu řekla, že znovu našla zalíbení v psaní, a že právě dopisuje povídku, jen čeká na vhodného vydavatele, který by ji vydal. Alex stále pracuje ve své firmě, dokonce se před nedávném seznámil s jednou rozvedenou ženou, což Jane těšilo. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy měl Alex rande. Vyprávěním zabrali celé odpoledne a pomalu se chystali dovnitř do domu, když v tom v dáli Jane spatřila Michaela, který se blížil k jejímu domu. Věděla, že už ho víckrát k sobě nesmí pustit a tak aniž by nad tím nějak uvažovala své rty přisála k Alexovým ve chvíli kdy se na ně Michael podíval. Když je spatřil otočil se a odešel. Jane se ulevilo..........." Jane co....co to mělo znamenat?"...........překvapený ALex koukal na svou přítelkyni..................." Promiň Alexi. ".........řekla, ale to Alexovi zjevně nestačilo................" Blížil se k nám Michael."...........řekla..............." Michael? Jako chceš mi říct ten Michael, u kterého si byla v Neverlandu a snímž si čekala dítě?".............byl tak překvapený, že jen kroutil neustále hlavou. Jane mu vyprávěla všechno hezky od začátku. Od dne, kdy tady spatřila Mika, i to jak si zlomila nohu a pár dní u něj s Ericou bydlely napokon tomu zjistil, že s ním čekala dítě..........." Políbila jsem tě proto, abych zabránila svému srdci ho opět milovat, ale jestli to dokáži? Nevím."...........odpověděla. Alex se už na nic neptal. Slzy v Janeniných očích mluvily za vše a on byl stoprocentně přesvědčený o tom, že Jane Mika stále miluje a že je jen otázkou času, kdy si to ona sama uvědomí........

Počet komentářů: 4

38. Kapitola - Štěstí v Ráji

10. května 2012 v 8:12 |  Povídky - příběhy

No jestli čekáte, že za chvíli skončí v posteli, tak Vás musím zklamat......schyluje se k pořádné bouřce:-)

38. kapitola

Michael o Jane pečoval jako v bavlnce. Bylo příjemné ji tu mít a on si moc dobře v její přítomnosti uvědomoval, že ji nikdy nepřestal milovat. Seděla ve svém pokoji v homutném křesle a na nohou měla položený notebook. Povídku pomalu dopisovala, blížila se ke konci, ale ten byl pro ni obzvlášť těžký. Michael dole v kuchyni připravil sušenky a čaj. Zaklepal na Janeniny dveře a čakal na její svolení, aby mohl dál............." Neruším?"......zeptal se a ona zakroutila hlavou............." Připravil jsem nám malé občerstvení, dáš si?".............." Děkuji Miku, ale nemusíš mě tolik rozmazlovat."...........usmála se na něj. Michael položil sušenky a čaj na stůl. Posadil se do křesla na proti ní. Jeho oči utkvěly na jejím počítači, který odložila stranou..........." Jak si daleko?"...........zeptal se........." S povídkou? No pomalu bude dopsaná."..................odpověděla................" A o čem bude?"............neměla ráda tyhle jeho zvídavé otázky. Ne proto, že by ji vadilo, že se o ni zajímá, ale sama neměla nejmenší tušení jestli povídku někdy vydá. Byla až příliž osobní, aniž si to sama uvědomovala. Michael po chvíli pochopil, že jeho otázky jsou zbytečné, protože Jane se o tom nechce bavit a tak raději přestal. ............." A kdy ty odjíždíš?"..............zaskočila ho svou otázkou............." Nevím. ".........odověděl upřímně.............." Mám v Neverlandu spoustu záležitostí, které se mi tam hemží, takže chtě nechtě budeme muset odjet.".................Jane posmutněla. Věděla, že se ji bude po něm stýskat. Opět si zvykla na jeho přítomnost a opět ho zase ztratí............" Co......co kdyby jste se vrátily s námi Jane."...........řekl a přitom svíral její ruku. Škubla sebou............." Jak....jak si to ksakru Michaeli představuješ? Co po mě chceš? Mám ti opět dělat tvé potěšení?".............v jejím hlase zněla zloba..............." Jaké potěšení? Takhle jsem tě vůbec nebral."..........řekl zatím klidně, ale zato v Jane to pěkně vřelo.............." Ale Miku nech toho, přesně tohle jsem pro tebe celou dobu byla. Jedna pitomá ženská za tebou přijede s dítětem a touží prožít pár krásných, příjemných dnů, které jim dopřeješ, ale něco za něco. "................cítila jak se ji do očí nalívají slzy............" Jak něco za něco? Jane já ti vůbec nerozumím."..........nechápal její postoj.................." Byla jsem jen tvé pokušení, tvé rozptílení. Bože jak jsem mohla být tak hloupá? Byla jsem přesně jako Natali a další, které prošli tvou ložnicí, ale já narozdíl od nich měla srdce Miku."............poslední slova řekla o něco klidněji. Cítila se zrazená. Někde uvnitř ho stále milovala a zlobila se za to sama na sebe..............." Jane jak tohle můžeš vůbec říct? Vždyť já tě miloval!"..............vykřikl.............." Opravdu? Tak proč si naši lásku skrýval? Proč ses ke mě hrdě nepřihlásil?"..............." Jane musel jsem tě chránit."...........snažil se ji vysvětlit........." Chránit? "..........zopakovala jako by jeho slovům nerozumněla............" Ano chránit. Ty netušíš jaký tenhle život je složitý. Pohybuješ se na prpastí, mohou tě do ní kdykoliv shodit. Můžou cokoliv a ty jim v tom nezabráníš. Roznesli by nás na kopytech, oba."...............chtěl ji říct, proč se nedokázal k jejich lásce přiznat................" Ale Miku....proč se tomu tak bráníš. Proč za mě rozhoduješ? Mohli jsme se o to společně pokusit, nikdy nezjistíš jaké by to bylo. Byli jsme dva, rozumíš dva na lásku, na výhry a pro hry, na všechno DVA!! Ale ty jsi byl příliž opatrný na to, abys to risknul co? Proč si normálně neřekl....Ano to je ta žena, o které tvrdíte, že jsmem zneužil její dítě, a já tu ženu miluju....nebylo by to mnohem jednodušší a ty jsi nemusel vysvětlovat ty hloupé kecy, kterými tě ubíjeli."......................" Nikdy jsem tě nepřestal milovat Jane."...........řekl sklesle, ale ji tyhle slova ještě víc ublížila.........." Vypadni!"..........zaječela na něj. Snažil se ji dotknout a uklidnit jí................" Neslyšel si? Tak odejdi,!."...............stál u dveří jako opařený. Doufal, že si to na poslední chvíli rozmyslí a uklidní se. Jenže se neuklidnila. Do ruky vzala notebook a vší silou ho po něm hodila. Michael ho naštěstí chytl. Ještě jednou na něj zařvala a ztratil se z jejího dohledu.........


Michael sešel dolů do kuchyně. Chvíli chodil z místa na místo. V hlavě mu kolovalo tolik otázek, na které si neuměl odpovědět. Možná měla Jane pravdu a on byl až příliž opatrný. Možná měl opravdu vykřičet do celého světa, že ji miluje, ale bál se.....bál se především o ní. Zrak mu utkvěl na Janeniným laptopu. Chvíli ho hypnotizoval, ale nakonec mu to nedalo a náhlédl do něj. Klikl na její povídku a začal číst.........



.......Podle čeho se pozná ten pravý? Podle očí, úsměvu a nebo toho, že s tím "panem dokonalým" zaležíte rodinu? Sama jsem netušila jaké jsou ty pravé signály. Když jsem se provdala za svého muže myslela jsem, že on je ten pravý. Máme přece spolu dceru, krásný dům, psa....tak co by nám ještě víc mohlo chybět ke štěstí? Nemá všechny předpoklady pro "pana Dokonalého"? Jenže vše nevypadá růžově jak se zdá. Stačí okamžik, sekunda a zrazu zjistíte, že za maskou "pana Dokonalého" se skrývá jiná, pravá tvář. I vy sundáte růžové brýle a uvědomít si, že dům, pes, ani dítě k dokonalosti sdílet život po boku muže, o němž jste si dosud mysleli, že je dokonalý nestačí.
Potkat toho pravého nejde dopředu naplánovat. Objeví se tam, kde ho nejmíň čekáte. A až se tak stane začnete se tomu pochopitelně bránit. Bojíte se. Máte strach, že je to jeden z mnoha, který se jen skrývá za maskou dokonalého muže. Ale jestli je ten pravý nezjistíte mlčením, bráněním se. Musíte otevřit srdce i za cenu, že se opět spálíte...

Já své srdce otevřela.. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem ve svém životě učinila. Jeho něžná slůvka, pozornosti, které se mi díky němu dostávalo ve mě začal spalovat žár, který tak odevzdaně hasil. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Ale každá pohádka jednou končí. I přesto, že se naše cesty nenávratně rozdělily ani na minutu jsem nezačala pochybovat, že právě on byl ten pravý. Při něm se mi svíralo hrdlo, šimraly motýlci v břiše a měla jsem chuť létat. A že jsem neměla křídla? S ním ano. S ním jsem měla všechno, pocit jistoty a bezpečí..........ale boužel né na dlouho. Přišlo zklamání a procitnutí ze snu, ze kterého jsem se nechtěla za žádnou cenu probudit, ale musela jsem. Hřál mě alespoň pocit štěstí, že přece jen mi po něm zůstalo něco co nás navždy spojilo. Plod naší lásky. Ale boužel další rána osudu zasáhla. Radovala jsem se a cítila, že budu tou největší milující matkou na světě. Ale ceta osudu rozhodla jinak a tenhle dar mi znovu nedopřála.

Dnes se těšíte jak za nedlouho budete svírat své dítě v náručí, budete ho milovat, konejšit když bude plakat.... Ale zítra? Zítra se probudíte a ukrutná bolest jenž projede vaším tělem a ohromná kaluž krve na zemi vám prozradí, že nic z toho nebude. Žádné dítě, žádný "pan Dokonalý"..........

Počet komentářů: 4

37. kapitola - Štěstí v Ráji

8. května 2012 v 21:00 |  Povídky - příběhy

37. kapitola


Michael přijel k domu Jane. Opatrně strčil klíček do zámku jenž mu dala. Cítil se jako by se zrovna vkrádal do cizího domu. Rozhlédl se kolem sebe, hledal dveře, za kterými by mohla být ložnice. Po chvilkovém váhání usoudil, že ty před ním jsou ty správné, a proto opatrně vešel. Ze skříně naházel pár věcí do kufru. Nepřemýšlel o tom, co do něj dává, byl omámen Janeninou vůní jenž se linula z jejích šatů. Opatrně přičichnul k jejímu kašmírovanému svetru, o kterém věděl, že ho má ze všech nejraději. Nasával tu omamnou vůni, cítil jako by samotnou Jane svíral. Byl ponořen do svých představ, když se náhle ve dveřích objevila Erica............" Co tu děláš Michaeli? Stalo se něco s mámou?".........udiveně na něj koukala................" Ach Erico, čekám tu na tebe."...........usmál se na dívku, která se tolik podobala své matce. Přistoupil k ní............" Co bys řekla tomu, kdyby jste teď pár dní bydlely s mamou v mém pronajatém domě?".......zeptal se. Erica sice netušila z jakého důvodu by měla u Mika s mámou bydlet, ale z té představy se v jejich očí zaleskly plamínky. Po tom, co i ona si zbalila kufr vyrazili k Mikova domu. Cestou ji pověděl onen důvod, proč teď pár dnů budou bydlet u něj..............


Erica obejmula svou matku, bylo jí ji líto, ale zároveň se v duchu radovala. Zase bude s Paris a Princem, všechno bude jako dřív, kéž by to tak i zůstalo napořád....

Michael připravoval večeři, teď má u sebe dva hladové krky navíc, ale vůbec mu to nevadilo. Ba naopak, byl rád, že se alespoň na nějaký čas může chovat jako obyčejný člověk, aspoň na chvíli může zapomenout, že je Michael Jackson.
Ještě než dokončil večeři Jane usnula. Nechtěl jí budit, a proto nechal ať se děti nají samy. Hned po večeři nahnal všechny tři do postýlek a přečetl jim pohádku na dobrou noc.

Když se vrátil dolů Jane ještě spala. Přisedl si k ní a mlčky ji pozoroval. Vypadala překrásně, její tvář byla jako samet a neposlušné vlasy ji padaly do obličeje. Opatrně pramínek vlasů uchopil svými prsty a sundal z její tváře. Probudila se........." Ach kolik je hodin?"..........zněla její otázka............." Bude devět, děti už spí."..........odpověděl, protože tušil, že její druhá otázka bude směřovat k dětem.............." Připravím ti večeři."................." Ne děkuji, nemám hlad."...........odmítla................." Ale Jane, musíš něco sníst. Udělal jsem kuřecí polévku."...............přesvědčoval jí............" Ty jsi dělal polévku?".............nevěřila. Přikývl a opětoval ji úsměv............" Dám si, ale když si dáš se mnou.".............sám neměl hlad, ale tak krásné ženě jako byla Jane prostě nešlo odmítnout. Šel do kuchyně a naběračkou z hrnce do misek nalil polévku. Ke které opekl tousty.

Po večeři si ještě chvíli povídali. Oba se chovali neutrálně, ale měli vůči sobě otázky, které si dřív či později budou muset vysvětlit............." Na něco jsem zapomněl.".............Michael vztal od stolu na začal hledat mezi věcmi nootebok, který Jane přivezl z domu. Podával jí ho........." Ach děkuji, jsi hodný."..........poděkovala mu.........." Myslel jsem, kdybys třeba chtěla psát..".........opětovala mu úsměv. Chtěla se osprchovat ještě než půjdou oba spát, ale věděla, že bez jeho pomoci to půjde jen ztěží. Michael nějak vytušil její obavy. Vzal jí tedy do náruče a zavedl do koupelny. Čekal na ni v její ložnici než se osprchuje. Hypnotizoval dveře koupelny, měl silné nutkání vztoupit dovnitř. I když tak moc toužil po tom to udělat, neudělal to. Čekal jen na to, až přestane téci voda a ona na něj zavolá, že je připravená. Když tak učinila vztoupil dovnitř, aby ji mohl položit na postel. Měla na sobě bílý měkoučký župan a když ji uchopil cítil vůni šampónu, kterým si myla vlasy. Opatrně ji položil na postel, držela se kolem jeho krku a nějak se její ruce nechtěly pustit. Zadíval se do jejich očí, cítil jak v sobě potlačuje žár, tak moj ji chtěl políbit............" Mám ještě chvíli zůstat?".........řekl chvějícím se hlasem. Srdce mu bilo napoplach a v duchu si přál, aby odpověděla ...."ano"..........Pozorovala jeho rty, které se k ní čím dál víc blížily. Naposlední chvíli zarazila ten oheň, který v nich hořel a to slovy.........." Dobrou noc Michaeli."..........řekla rázně a on pochopil, že je čas odejít. Vztal, ve dveřích naposledy na ni pohlédl............." Hezky se vyspi Jane."...........a zavřel za sebou....
Počet komentářů: 7

Opět v akci........:-)

8. května 2012 v 11:34


Kdysi Michael řekl, že nemá rád živá vystoupení, ale já ho podezírám z toho, že si to naopak užíval. Moc dobře věděl co s námi pohled na jeho mokré triko, rozevláté vlasy a pot dělá.....:-)






Počet komentářů: 7

36. kapitola - Štěstí v Ráji

6. května 2012 v 15:20 |  Povídky - příběhy
Že by další sblížení?:-) No jo cesty osudu jsou nevyspitatelné.....:-D A díleček věnuji Haničce a Zuzy....



36. kapitola

Jane seděla v kuchyni a pila svou oblíbenou ranní kávu. Obvykle si četla nebo pracovala na své povídce, ale dnes neměla nejmenší chuť cokoliv dělat. Celou noc se převalovala, sotva zamouřila oči bylo ráno. V její mysli byl Michael a né a né ho odtud dostat. Musela urychleně vymyslet nějakou činnost, kde by tolik nemusela přemýšlet. Rozhlédla se po kuchyni. Usoudila, že by mohla trochu uklidit, i když uklízela prakticky pořád. Vzala do ruky skleničky a začala je leštit. Potom se přesunula do obýváku a utřela prach i tam, kde nebyl. Za hodinu byla hotova, ale neunavila se dostatečně proto se rohodla si jít ven zaběhat. Oblékla si světlemodrou teplákovou soupravu. Vlasy stáhla gumičkou, na hlavu nasadila bejsbolovou čepici a vyrazila unavit své tělo.

Běžela jinou cestou než obvykle až se dostala k Mikova domu. Sama neměla nejmenší ponětí co tu dělá. Chvíli koukala na dům. Srdce ji táhlo dovnitř, ale rozum ji důrazně přikázal ....."stůj!"...........rozhodla se ho tedy poslechnout. Otočila se a chtěla se vrátit zpátky jenže noha ji uvízla v malé jámě, kterou předtím přehlédla............" Au!"..........zakvílela tak nahlas, že to slyšeli i zvířata v okolí. Nakonec se ji noha podařila z toho sevření vytáhnout. Když se na ni snažila postavit, i přesto, že ji začala čím dál víc modrat - nešlo to. Ztratila mnoho sil na její vytažení, natož tak, aby po ní došla domů. Nezbylo ji nic jiného než volat o pomoc......



Zrovna jsem seděl na místě, které jsem si tu tak oblíbil a dal se do skládání. Čmáral jsem si noty na papír, když v tom jsem uslyšel ženský křik. Zdálo se mi jako by se volání o pomoc ozývala za domem a proto jsem se rozhodl jít za hlasem. Uviděl jsem, ženu, která seděla na zemi a svírala svou nohu. Nejspíš si vyvrtla kotník.........pomyslel jsem si. Na první pohled bylo zřejmé, že je to žena, i když jsem ji neviděl do tváře protože měla čepici..........." Slečno co se vám stalo?"...........zeptal jsem se ji a přitom nepřestával koukat na její poraněnou nohu............" Miku dobře, že jsi tady. Šla jsem si zaběhat a noha mi uvízla v jámě.".............ten hlas byl Mikovi povědomý. Už jen jakým způsobem ho ta žena oslovila mu bylo jasné, že je to Jane..............." Bože Jane, blázínku, to nevypadá vůbec dobře. Pokusím se tě odnést do domu a uvidíme, co se s tím dá dělat."..........

Mike uchopil Jane do náruče. Byla jako pírko. Zadíval se do jejich pomněnkových očí, bylo příjemné ji takhle držet, i když cítil, že je malinko v rozpacích. Na chvíli úplně zapomněl co má s nohou. Nejraději by ji položil do postele a začal hladit, líbat............"bože Michaeli přestaň!" ..............okřikl v duchu sám sebe........


Posadil ji do homutného křesla a nohu podložil stoličkou.............." Připravím obklad.".........řekl a začal potřebné věci shánět po domě. Za chvíli se vrátil s obkladem i lékárníčkou. Když obklad položil na její nohu Jane bolestí zasténala............." Bolí?"..........zeptal se a ona přikývla až ji z očí vytrysklo pár slz.........." Budu se snažit být co nejvíce opatrný."............řekl tak něžně, až se Jane tajil dech. Před sebou měla opět muže, kterého s těžkým srdcem opouštěla. Opět jí ho osud přivedl do cesty a ona nevěděla, co si počít. Tak moc na něj chtěla zapomenout a měla pocit, že se jí to pomalu, ale jistě daří, ale když se znovu objevil jako by veškerá snaha přišla vniveč. Opět se v tom začala plácat jako malá holka.

Svými rucemi ji opatrně obvazoval nohu jako by ji měla z porcelánu. Snažil se být co nejvíce opatrný a něžný. Přece jen je v blízkosti ženy, kterou kdysi tak miloval a nebo snad ještě miluje? Sám sebou si nebyl jistý, ale nebyla vhodná doba o tom přemýšlet. Raději šel do kuchyně připravit bylinkový čaj na uklidnění. Když se vrátil zpátky podával šálek s vařícím čajem Jane. Ta ho vřele přijala. Posadil se naproti ní a nepřestával pozorovat její nohu. Po dlouhém přemýšlení nakonec řekl..........."Jane nemůžeš se vrátit zpátky."..........." Jak to myslíš?".........překvapeně na něj koukala............" Mohu tě sice odvést autem, ale co pak? Ta noha musí být několik dní v klidu a co když nakonec budeš muset jít do nemocnice?"................začal uvažovat, ale to se Jane vůbec nelíbilo..................." Miku nedělej si se mnou starosti já to zvládnu a navíc je mi při nejhorším pomůže Erica."............snažila se ho přesvědčit............." Ale Jane jakpak to chceš udělat? To za tebou přijde ze školy pokaždé když budeš něco potřebovat? A jak budeš vařit a všechny ty nezbytné práce? A navíc potřebuješ, co nejvíc odpočívat. Bude tě to několik dnů bolet."...........Jane věděla, že má Mike pravdu. Ta noha vážně bolela jako čert a dobře si uvědomovala, že ta největší bolest teprve přijde. A má pravdu i v tom, že nemůže po Erice chtít takové věci. Navíc, když bude potřebovat pomoct, aby ji pomohla se někam přemístit je dost těžká na to, aby ji Erica pomohla. Ale zůstat pár dní tady u něj? To nepřipadá v úvahu. To přeci nejde....TO......" Zajedu pro nějaké vaše věci, počkám na Ericu až se vrátí ze školy a dovezu ji sem. Každou chvíli by se měla vrátit Paris s Princem, takže ti zatím budou dělat společnost a budou při ruce, kdyby si něco potřebovala."..............." Ale."........snažila se ještě namítat..............." Nechci nic slyšet."...........řekl rázně a Jane bylo jasné, že tenhle souboj nevyhraje. Vydechla si a čekala na to, co se bude dít, každopádně neměla vůbec dobrý pocit z toho, že tady je, i když tušila, že Erica bude nevýslovně nadšená.........

Počet komentářů: 4

35. kapitola - Štěstí v Ráji

5. května 2012 v 9:37 |  Povídky - příběhy
35. kapitola

Michael se posadil do křesla na proti Jane. I on těžko hledal slova. Takovou dlouho dobu se neviděli. Nad jejím odchodem vyselo spoustu neobjasněných otázek, ke kterým se ani jeden z nich nechtěl vracet. Alespoň zatím ne. Jane nevěděla kam s pohledem, měla pocit, jakoby ji Michael koukal až do žaludku. Postavila se a začala nervózně přešlapovat z místa na místo. Opřela se o zábradlí a zadívala se do dálky. Michael si všimnul na stole laptopu, který měla stále otevřený............." Zase děláš nějaký projekt?".........hledal nějaké neutrální téma ke konverzaci. Jane se na něj otočila................" Ne. S architekturou jsem zkončila."............Michael byl jejím rozhodnutím překvapený. Jane tu práci milovala, nevzdala by se jí pro nic za nic.................." Potřebovala jsem změnu, nápady došly. Věnovala jsem se téhle branži celý svůj život, už mě to nenaplňovalo.".............vysvětlila mu..........." A co tedy děláš? Mohu-li se zeptat."............." Píšu.".............řekla jednoduše. Rozhodně neměla v úmyslu se mu svěřovat se svým psaním.

Děti přišly za ni mi, za co jim Jane byla vděčná, to dusno mezi nimi by se dalo doslova krájet........." Mami, půjdeme zítra navštívit Mika?"..........zeptala se............" Erico, zlatíčko, ale to přeci nejde."................Michael vztoupil do rozhovoru.............." Ale co by to nešlo. Jen přijděte. Udělám večeři.".......usmál se na ně................." Ty tu seš sám?"..........udiveně na něj Jane koukala. Nějak nemohla uvěřit tomu, že by si Michael sebou nevzal svůj personál............" Ano, Margaret odjela za vnuky do Londýna a tak se ze mě stal muž v domácnosti." ...........Paris s Princem se začali smát. Jejich táta jim opravdu každý den připravil snídani, jen někdy večeři odflákli donáškovou službou. Ale to dětem nevadilo, milovaly pizzu a kuře. Tentokrát chtěl opravdu uvařit. A tak na naléhání nakonec Jane souhlasila, i když věděla, že čím ve větší blízkosti Mika bude tím se stane její srdce neovladatelnějším...........




Od samého rána byla Jane z večeře u Mika nervózní. Šla tam především kvůli dětem, nemohla je zklamat. Oblékla se neutrálně do bílého trika, tmavých džínů a tenisek. Rozčesala své dlouhé kadeře, které spletla do copu. Vypadala jako mladá studentka, rozhodně by ji nikdo její věk nehádal i když ji bylo přes třicet................." Tak co mami, půjdeme?"..............zeptala se nedočkavá Erica. Jane přikývla a v těsném závěsu šla za Ericou k Mikovému pronajatému domu.

Michaelův dům byl podobný tomu jejich, i když působil honosnějším dojmem. Jane opatrně zaklepala na dveře, Michael jim přišel otevřít. Obě vřele přivítal a pozval je dovnitř. Na sobě měl černou saténovou košili. Vlasy měl ještě lehce mokré a příjemně voněly. Jane usoudila, že ještě před chvílí byl ve sprše. Byl upravený jako vždy až ji trochu zamrzelo, že i ona si na své přípravě nedala více záležet.

Pozdravila se z dětmi a pak se všichni usadili ke stolu. Michael připravil zeleninový salát, bramborové pyré a kuře na pomerančích. Pamatoval si, že tohle měla Jane v Neverlandu nejraději. Dětem nalil džus a sobě s Jane červené víno. Konverzace trochu vázla, alespoň ze strany Jane. Mike vždy věděl jak napětí uvolnit, v přítomností dětí se cítil spokojeně, i když sám byl ve skutečnosti z Jane nervózní. Přesto, že ji neviděl tak dlouhou dobu, opět mu v její přítomnosti bilo srdce a nemohl se na ni přestat dívat. Nejraději by ji obejmul a políbil. V skrytu duše ji nepřestal milovat a bál se, aby to na něm nepoznala.

Po večeři si společně zahráli Monopoly. Bavili se přitom jak za starých časů, když byli v Neverlandu. Tuhle hru hrávali skoro každý večer a nikdy se u ní nenudili. Když Jane spatřila na Erice únavu rozhodla se, že už půjdou domů. V polospánku ji za pomocí Mika uložila do auta.................." Děkuji za krásný večer Jane. Jsem nesmírně rád, že jsem tě zase viděl, připadalo mi jako by se čas zastavil."............chtěl uchopil její ruku a pohladit jí, ale stáhla se. Zadívala se na něj..............." ale čas se nezastavil Miku."..............řekla s bolestí v hlase a nasedla do auta.

Při pohledu na mizející auto začalo být Michaelovi smutno, tajně doufal, že tohle nebyla jejich poslední večeře. Chtěl jí znovu vidět, byl na ní závislý víc než kdy předtím, ale taky věděl, že znovu se k ní přiblížit bude těžké......

Počet komentářů: 3

Kam dál