Tajná láska

10. února 2015 v 19:51 |  Básničky
Tak brouzdam co tu mám skryto a našla jsem tu něco co napsala jsem dávno. Tak na večer par veršů vám posilam aby krásně se vám snilo :-)


Já žiji svoje sny,
každý den i každou noc,
žiji je dnes a budu navždy,
chci, aby se vyplnily...moc.
Jsi má tajná láska,
co skrývá mé sny,
tajná láska,
co odvrátí moje temné dny.
Ty nejsi vymyšlený,
cítím tě,
jsi opravdový,
slyším tě.
Tajná láska,
která neodchází,
tajná láska,
co mě na mé cestě doprovází.
Ty jsi opravdový,
jsi tu,
jsi věčný,
jsi tu proto, aby si utřel každou mou slzu.
Tajná láska,
o které sním,
tajná láska,
která mě ochrání před vším zlým.
Kapka z nebe dopadá na mou tvář,
z nebe slyším hudbu,
ne nejsem lhář,
to je důkaz, že jsi tu...

 

Neverland

9. února 2015 v 11:42


Ahoj zlatička, tak se hlasím opět po dlouhe době aby jste vědely, že žiju 😉 A tak si zase trošku zavzpomínáme na to krasné, kouzelné místo jménem...
NEVERLAND <3



"Chtěl jsem mít místo, na kterém bych mohl mít vše, co jsem neměl jako dítě. Takže, vidíte atrakce. Vidíte zvířata. Je tady kino. Vždy jsem byl na turné a cestoval jsem. Víte? A nikdy jsem neměl prožívat tyhle věci Takže si tu ztrátu kompenzuji. Nemohu jít do parku. Nemohu jít do Disneylandu. Nemohu se procházet po ulici. Jsou tam davy lidí a jedno auto vedle druhého. A tak jsem si vytvořil svůj svět za vraty. Vše, co miluji, je za touto branou. Máme slony, žirafy, krokodýly, všechny druhy tygrů a lvů. A... máme autobusy plné dětí, které tyhle věci neviděly. Nemocné děti přijíždí a užívají si to. "

Michael Jackson


"Kompenzuji si ztrátu svého dětství, kdy jsem si nemohl užívat dětských věcí, ale je to pro všechny. Máme tu postižené děti, děti s rakovinou, s leukémií, nadaci Něco si přej (Make a wish foundation), Ulici snů (Dream Street)... Dělali jsme to devět, deset, jedenáct let. Činil jsem tak už v domě mé matky v Encinu. Nikdy jsme nevyvěšovali vlajky, nikdy u toho nemáme tisk. Činím tak potichu. Plnými autobusy, které přijíždí. Nepovolujeme jim fotit nebo točit. Činím tak potichu, protože skutečná charita vychází ze srdce, víte? Ne z toho, když se říká ´podívejte se na mě, podívejte se, co dělám.´ Činím tak potichu, dělám to ze svého srdce. Dělal jsem to mnoho, mnoho, mnoho let."

Michael Jackson



"Přišlo za mnou tolik rodičů, protože jejich děti, když mě viděly, tak se do mě zamilovaly. Zbláznily se - chtějí si hrát a lézt po stromech a já to s nima všechno dělám. (Rodiče) si mě vezmou stranou a se slzama v očích říkají: ´Michaele, já neznám své děti. Naučil jsi mě, jak opravdu trávit čas s dětmi, musím se to naučit´... Děti zbožňují zábavu, lásku, zbožňují pozornost. Chtějí den plný zábavy, věci, které, když s nimi zažiješ, tak budou navždy zapsány v jejich srdcích.

Má to vliv na to, kdo se z nich stane a co se stane s naším světem, co se stane v tomto vesmíru. Je to budoucnost."

Michael Jackson



"Na svém pozemku mám strom, často na něj lezu a sedím tam sám, jsem klidný, tichý a medituji. A velmi často mi Bůh dá tvůrčí jiskru, kterou potřebuji k tomu, abych dělal práci, ve které vynikám."


"Nazývám jej Dávající strom, protože mě inspiruje. Obecně rád lezu na stromy a tento strom mám nejradši, protože vylezu nahoru, podívám se dolů na jeho větve a to mi dává...prostě to miluju...tolik nápadů... Díky tomu stromu jsem napsal spoustu svých písní. Napsal jsem tu Heal The World, Will You Be There, Black Or White, Childhood..."

Michael Jackson






Michael, Elizabeth a Vánoce

27. listopadu 2014 v 19:18
Že blog zanedbávám? Ano, je to tak, ale vy, mému srdci nejbližší víte, že jsem tu, i když jsem kouzelnice, která dokáže být neviditelná :D a jelikož se nám blíží ty nejkrásnější svátky v roce, proč si nepřipomenout Mikovi ty první....
PS: Mimochodem u nás teď frčí " Kevin"....takže vánoční atmosféra u nás začíná v plném proudu :D A co vy? Taky se těšíte? :D


"V mém životě jsem poznal mnoho lidí, a jem málo z nich jsou mí velice dobří přátelé. Mohl bych je spočítat na prstech jedné ruky. Elizabeth je jedna z nejoddanějších, nejmilejších a nejlaskavějších lidí, co znám..."






" Když opustil svědky Jehovovi, řekla jsem mu, že si myslím, že Vánoce jsou úžasný způsob lásky. Je to oslava lásky. A já nemůžu vidět Vánoce bez Michaela, nebo Michaela bez Vánoc...."
 


Haapy Birthday....

29. srpna 2014 v 13:09
Dnešní den je oslavou nesmrtelného života jednoho člověka, jenž změnil naše životy.....Milujeme Tě Michaeli. V našich vzpomínkách zůstaneš na věky....

Hlásím se.....

19. srpna 2014 v 19:35


.......že žiju :-) nikde jsem se neztratila, jen jsem neviditelná :D
tak se mějte krásně skládejte básně....:D



Michael vlastními slovy...( 3.)

18. července 2014 v 19:58 |  Michaelovy citáty a citáty o něm
Jsem obrovským fanouškem Chrise Tuckera. Dokáže mě rozesmát tak, že umírám smíchy. Viděl jsem všechny jeho filmy. Je moc vtipný. Mám rád lidi, kteří vás dokáží pobavit, aniž by byli vulgární nebo mluvili sprostě. Jeho humor je pro děti a lidi z celého světa. Je opravdu hrozně vtipný.



Michael vlastními slovy...( 2.)

1. července 2014 v 7:00 |  Michaelovy citáty a citáty o něm
Jsem posedlý touhou po dokonalosti, a proto dokážu dřít do úpadu.

Je pravda, že člověk může z něčeho dostat jenom tolik, kolik do toho vložil.

Být mimo jeviště je to, co je pro mě těžké. Ale být na jevišti, psát hudbu nebo poezii, sledovat animované filmy, to jsou moje vůbec nejoblíbenější činnosti. Během nich vždycky ožiju. Miluju to. Inspiruje mě to dělat to, co dělám.


Kdo je v zrcadle?! ( 8. část)

25. června 2014 v 7:00 |  Povídky - příběhy
Během uplynulých dnů jsme společně cestovali životem někoho, kdo změnil naše životy. Někoho, jehož život by se měl ve školách zavést jako povinná četba.

Dnes nás čeká poslední díl příběhu života neobyčejného člověka. Tohle putování je zároveň upomínkou na dnešní smutný den, který se do kalendáře zapsal černým písmem pro všechny lidi, jenž tohohle anděla milovali.



Bůh Ti navždy žehnej Náš králi


Po soudním procesu Michael nadobro opouští Neverland. Po tom, co mu jeho pohádkové místo zničili se v něm už necítí v bezpečí. Žije několik měsíců v Bahrajmu u tamního prince, se kterým ho pojí dlouholeté přátelství. Po té se odstěhuje na irský venkov, kde by se chtěl později nadobro usadit. Michael se sice stáhl z dohledu veřejnosti, ale to neznamená, že přestal pomáhat potřebným. Jeho dobré srdce nemohlo ani jinak. Ostatně to dokázal na podzim roku 2005, kdy nazpíval charitativní píseň na pomoc obětem zasažených hurikánem Kathrina.

Téhož roku získává řadu hudebních ocenění, například se stává umělcem, který nejvíce ovlivnil černou hudbu. Rok po té je podle Guinessovy knihy nejslavnější žijící lidskou bytostí.



Březen roku 2007 se účastní párty, která se pořádá v Japonsku. Na této akci se setkává se svými fanoušky, sirotky a postiženými lidmi. Ten samý rok prodává půlku Neverlandu.

Bydlí v pronajatém domě v Los Angeles. U Prince se začíná projevovat nemoc Vitiligo, kterou zdědil po svém otci. Michael spolupracuje s umělci jako je například Akon na vzniku nových písní.



Fanoušci i hudební společnosti, opět chtějí vidět umění nedosažitelného hudebního mága. Ovšem každý z jiného důvodu. Pro něj je to však velká příležitost a zároveň i finanční potřebná pomoc, jak se znovu dostat na výsluní. V Londýnské O2 aréně 5. března 2009 na tiskové konferenci oznamuje nadšeným fanouškům svůj návrat. A to by nebyl Michael, aby jeho návrat nebyl ve velkém stylu. Původně plánovaná série 10ti koncertů se zvyšuje na 50 a během pětihodinového maratonu se prodá okolo milionu lístků. Vzniká tak další rekord.

Opět svět nemluví o ničem jiném. Natěšení fanoušci se nemohou dočkat. Na jaře začne trénovat se svým producentem, režisérem a přítelem Kenny Ortegou. I když je pod velkým tlakem zdá se být znovu šťastný. Michael chtěl, aby jeho děti viděly to, co opravdu v životě miloval. Aby pochopily jeho práci, tím čím od raného věku žil. A také chtěl dát fanouškům příležitost ho znovu vidět. Toužil s nimi znovu navázat bezprostřední kontakt na pódiu. Miloval je a oni milovali jeho. Vždyť jeho vztah s fanoušky byl vždy vřelý, výjimečný a neobyčejný. Což dokazují dodnes.








Sudička přistoupí k masivní posteli posázené zlatem. " Lože hodného krále."....pomyslí si. Nakloní se nad muže zahaleného v bílých přikrývkách. Zhrozí se nad jeho spícím utrápeným obličejem a bílou kůží bez života. " Drahý Michaeli na Zemi si měl svůj úděl, poslání, které jsi do puntíku splnil. Byl si přínosem tomuto světu, i když Ty sám nejlépe víš, že jednoduché jsi to neměl. Stal si se hudební ikonou. Svůj talent si plně využil. |Rozvíjel si se a nepromarnil žádnou šanci. Byl jsi průkopníkem hudební geniality. Získal si řadu ocenění jenž Ti může kdekdo závidět. Ale ještě jednu věc jsi dokázal, stal si se Králem lidských srdcí. Fanynky o tobě v noci sní a své slzy utírají do polštáře. Pro děti jsi se stal " Santa Clausem", který tu pro ně byl každý den v roce a to nejen o Vánocích. Tvá dobročinnost, soucitnost neznala mezí. Měl jsi dobré srdce..větší a hlubší než oceán. Naučil si nás naslouchat a porozumět. Zda poslouchali všichni, jde odhadnout jen stěží. Ale jsem toho názoru, že Ti, co poslouchat chtěli slyšeli. Nemusíš být zklamaný, máš být právem na sebe pyšný. Tvůj úděl byl splněn Michaeli. Co jsi mohl, udělal si. Ale dnes tu Tvá mise končí. Né nadobro. Tvé poselství zůstane v každém dobrém člověku, jenž ho bude šířit dál. Dnes jdeš na lepší místo, kde není zloba a nenávist, krutost, kterou si na své hrudi tolikrát pocítil. Žádné slzy, už jen smích. |To, co přišlo z nebe, do nebe se znovu vrátí a Ty musíš domů. Bůh Ti žehnej Anděli."......




25. června 2009 naposledy vyhasne srdce jednoho neobyčejného lidského života. Zde, život plný úspěchů, ale i zvratů končí. Michael umírá na selhání srdce. Celý svět je v šoku. Jako by se zastavil. Nelze uvěřit, nelze pochopit, nelze se nadechnout. Nelze žít, pohnout z místa. Nelze nic. Jakoby právě Michaelovým odchodem odešlo i to dobro, které na Zemi panovalo. ….





I přesto, že Michael odešel tak náhle jeho život nekončí. Tělo je jen schránka a že to tak opravdu je dokazuje například ve dvou albech, která vyšla a myslím, že nejsou poslední. I po jeho smrti nám má co nabídnout. Fanoušci na něj stále vzpomínají. Připomínají si jeho život na pietních akcí. A to všechno je přeci důkaz jeho nesmrtelnosti.

Nebo snad nemám pravdu?!





S láskou psané Michaelovi a jeho fanouškům, pro něž je životní inspirací....

Monika

Kdo je v zrcadle?! ( 7. část)

22. června 2014 v 7:00 |  Povídky - příběhy





Michael si vždy své soukromí chránil nejlépe jak mohl. Aby mohl mezi lidi často se vydával za někoho jiného. Oblékat kostýmy nebylo nic neobvyklého. Měl strach z médií, nevěřil novinářům. Obával se toho, že vše překroutí. Jediný způsob, kde může být vyobrazen takovým jaký opravdu je viděl ve způsobu svých dvou knihách, které napsal " Moonwalk" a " Tanec jako sen".

Ale Michael vždycky toužil být jiný než ostatní. Chtěl, aby fanoušci o něm věděli, vždyť byli jeho rodinou. Tenkrát, když dovolil Oprah, aby s ním dělala rozhovor na ranči tím důvodem byli fanoušci. Oprah jeho upřímnosti nezneužila. Díky ní se přesvědčil, že každý není stejný. Tak proč tedy to nezkusit znovu? Doslech se o anglickém žurnalistovi Martinu Bashirovi. Tenhle novinář dělal rozhovor s různými osobnostmi, i se samotnou princeznou Dianou. Přistoupil tedy na jeho nabídku. Od léta roku 2002 mu umožnil, aby s ním cestoval a trávil u něj čas doma. Michael mu umožnil nahlédnout do jeho soukromí. Bezmezně mu věřil. Že vše bude úplně jinak, netušil.

Bashir místo toho, aby poukazoval na Michaelovi přednosti spíše se ho snažil znemožnit. Udělat z něj hlupáka, psychicky labilního člověka a co víc, opět Michaela světu ukázal jako "milovníka dětí". Né v tom pravém smyslu, jakým způsobem dával dětem lásku, ale tím nejhorším. Nahrál mu ten fakt, že Michael v té době pomáhal Gevinovi Arvizo, který trpěl rakovinou. Žil u něj se svou matkou a dvěma sourozenci. Když s oběma dvěma Bashir dělal rozhovor Michael se zmínil o tom, že nevidí nic špatného na tom, když děti obklopují jeho postel. Postel bral jako nástroj odpočinku. To oni v tom vidí sexuální podtext...řekl. A záběr jenž byl udělán na Gevina, který se drží Michaela za ruku nasvědčoval tomu, že nic nebrání, aby si opět svět mohl Michaela vybarvit jako pedofila, devianta, který zneužívá děti.

Dokument, který měl ukázat pravou tvář Michaela ho totálně znemožnil, ublížil a dostal do velkých problémů. Co naplat, že měl Michael své vlastní kamery, o kterých Bashir nevěděl. Chtěl se nimi pojistit, aby lidé viděli pravdu a né jen sestřihané kousky skládačky, kterou si sám Bashir poskládal. Pravdu znát nechtěli. Raději z té lži vytřískáme peníze, co? !

Začal ten nejhrůznější scénář Michaelova života. Razie celý Neverland obrátila vzhůru nohama. To pohádkové místo, ten čistý ráj, který tak dlouho budoval během pár hodin zničili. Zachovali se k němu jako k tomu největšímu zločinci. Chtěli z něj vyždímat opět peníze, ale na to Michael nepřistoupil. Tentokrát žádné peníze, ale bude bojovat do poslední chvíle, alby oistil své jméno a dokázal, že je nevinný. I kdyby to byla poslední věc, kterou udělá.




prohlášení Michaela z 30. ledna 2005:

"V několika posledních týdnech se o mně v médiích objevilo obrovské množství ošklivých a škodlivých informací. Zdá se, že unikli přes spisy hlavní poroty, kde se mí právníci ani já nikdy neobjevili. Tyto informace jsou nechutné a falešné.

Před několika lety jsem dovolil jedné rodině, aby navštívila Neverland a strávila tam nějaký čas. Neverland je můj domov. Nechal jsem tu rodinu ve svém domově, protože mi řekli, že jejich syn má rakovinu a potřebuje mou pomoc. Během života jsem pomohl tisícům nemocných dětí nebo dětí v tísni.

Tyto události jsou pro mou rodinu, mé děti a mě noční můrou. Nikdy jsem neměl v úmyslu ocitnout se znovu v takhle zranitelné pozici. Miluji svou komunitu a velice věřím našemu soudnímu systému. Uchovejte si prosím otevřenou mysl a nechte mě jít k soudu. Jako každý jiný americký občan si zasloužím spravedlivý soud. Až bude řečena pravda, budu obhájen a osvobozen."




13. června 2005 porota rozhodla o osudu Michaela Jacksona. Jejich verdikt zněl - NEVINNEN a to ve všech bodech obžaloby.

Po vynesení rozsudku Michael na sobě nenechal znát jakékoliv emoce. Soudní síň opustil s kamennou tváří. Žádná známka úlevy, ani se v jeho koutku neobjevil nepatrný úsměv. Nic, prázdno. Prázdno, které měl ve svém srdci se podepsalo v jeho tváři. Hned druhý den odcestoval do Bahrainu na pozvání tamního prince, aby se psychicky i fyzicky zotavil. Michael už nikdy nebyl jako dřív. Jeho bezmezná důvěřivost ho zničila. Uvědomil si, že už nikomu nebude slepě důvěřovat a nikomu nedovolí, aby pošpiňoval jeho jméno.

Michael o procesu nevydal žádné oficiální prohlášení, pouze toto poděkování na internetu:

"Bez pomoci Boha, svých dětí, své rodiny a vás, moji fanouškové, by se mi nikdy nepodařilo dojít až sem. Vaše láska, podpora a loajalita mi pomohly všechno snášet. Udělali jste všechno, co jste mohli. Byli jste tady, když jsem vás opravdu potřeboval. Vaše neutuchající láska mi byla podporou, usušila mé slzy a provedla mě touto životní zkouškou. Nikdy vám za toto nemohu být dostatečně vděčný. To jsou skutečné poklady. Jste moje inspirace. S láskou, Michael Jackson"






Kdo je v zrcadle?! ( 6. část)

19. června 2014 v 7:00 |  Povídky - příběhy


V červnu 1999 pořádá Michael dva charitativní koncerty nazvané MJ And Friends, jeden v Soulu a druhý o dva dny později v Mnichově. Zúčastní se ho řada umělců a výtěžek putuje na dětský fond Nelsona Mandely Červený kříž a Unesco. Během vystoupení se s Michaelem utrhne lávka, a on z několika metrů spadne. Diváci si myslí, že je to část šou. Michael vystoupení dokončí. "show must go on"...po té je převezen v ukrutných bolestech do nemocnice. Jeho zranění se na něm podepíše i v následujících letech.




Soukromý život Michaela se rozpadá. Opět mu hvězdy nepřejí a s druhou ženou svého života se rozvádějí. Michael děti dostane do své péče. S Debbie zůstávají i nadále přáteli.

Okolí tvrdí, že jejich vztah byl založen výhradně na dětech a oni dva to ani nepopírají. Debbie se sama přiznala, že nikdy netoužila po tom stát se matkou. Ale věděla, že Michael si nic víc na světě nepřeje než to, stát se otcem. Pro ni znamenalo dát mu děti jako určitá forma daru.



I přesto, že má Michael znovu zlomené srdce a život se s ním rozhodně nemazlí na hudebním nebi mu opět hvězdy září. |Ten samý rok získává ocenění za nejprodávanější singl: Thriller, Grammy za 25letý přínos hudbě a Bollywood Award za humanitární činnost.











V květnu 2000 dostává v Monaku cenu Artist Of The Millenium přímo od prince Alberta a na podzim v New Yorku ocenění Angel Of Hope.

6. března 2001, při příležitosti propagace svéhoprojektu Heal the Kids,přednáší na Oxfordské univerzitě - a 19. března 2001 je podruhé uveden do rock´n´rollové síně slávy v New Yorku. Je nejmladším umělcem, který je zde se svou skupinou i jako sólista


(proslov z OU..)




"Předpokládám, že bych měl začít tím, jakou kvalifikaci mám k tomu, abych vám zde dnes večer přednášel. Přátelé, netvrdím, že mám takovou akademickou odbornost, jako jiní řečníci, kteří vám přednáší na tomto místě, stejně tak, jako by oni měli malý nárok být adepty na moonwalk - a vy víte, že konkrétně Einstein v tom byl opravdu strašný. Musím ale říct, že jsem poznal více míst a kultur, než kdy většina lidí spatří. Lidské znalosti se neskládají jen z knihoven, pergamenu a inkoustu, ale také z objemu znalostí, jež jsou zapsány v lidském srdci, vytesány do duše a vryty do lidského ducha. A přátelé, já jsem se za svůj relativně krátký život setkal s tolika věcmi, že někdy nevěřím, že je mi jen čtyřicet dva. Často říkám Schmuleymu, že se ve stáří duše cítím nejméně na osmdesát - a dnes dokonce i chodím, jako by mi bylo osmdesát. Tak prosím, naslouchejte mému poselství, protože to, co vám dnes večer musím říct, může přinést lék pro lidstvo a pro naši planetu.



Dnes tu před vámi stojím, ne ani tak jako ikona popu, ať už to ostatně znamená cokoliv, ale spíše jako ikona generace, která už dávno neví, jaké je to být dítětem. My všichni jste produktem svého dětství. Ale já jsem produktem nedostatku dětství, absence drahocenného a kouzelného věku, kdy hravě dovádíme a nemusíme se starat o nic, jsme opečováváni milujícími rodiči a příbuznými a naše největší starost je naučit se na velkou pondělní písemku.




Vy, kteří znáte Jackson 5, víte, že jsem začal pracovat v pěti letech a od té doby jsem nepřestal tancovat a zpívat. Ale i když hudba pro mě zůstává největší potěchou, když jsem byl malý, chtěl jsem, více než co jiného na světě, být typický malý chlapec. Chtěl jsem stavět domy na stromech, mít balónové bitvy a hrát si na schovávanou s kamarády. Ale osud rozhodl jinak a vše, co jsem mohl dělat, bylo závidět ostatním dětem okolo mě smích a volný čas. Před mým profesionálním životem nebylo úniku. Ale o nedělích jsem chodil pracovat pro Svědky Jehovovy, chodil jsem od domu k domu, jak to oni dělávají. Právě tenkrát jsem viděl, jak magické dokáže dětství být.

Protože už jsem byl celebrita, musel jsem se různě maskovat, aby mě lidé nepoznali - tlusté obleky, paruky, vousy, brýle... Chodili jsme celý den po předměstích v Jižní Kalifornii, dům od domu nebo po obchodech, a rozšiřovali náš časopis Strážná věž. Miloval jsem vcházet do těchto řadových domků a koukat se na koberce a křesla s dětmi hrajícími Monopoly a babičkami, které je hlídali - prostě ty úžasné, všední a zářící scény z každodenního života, které jsem nikdy nepoznal. Vím, že mnoho z vás by argumentovalo, že tyhle věci nejsou nijak zvláštní. Ale pro mě byli úžasné."....







v září 2001 se uskuteční dva koncerty v Madison Square Garden, kde po dvaceti letech Michael vystupuje se svými bratry. Koncerty se pořádají jako oslava jeho působení třiceti let v šoubisnisu. Na konci představí píseň ze svého nového alba "Invincible", které vychází v listopadu.Okamžitě se stává č. 1 v mnoha zemích a i přes velmi malou reklamu a podporu od nahrávací společnosti a problémům v hudebním průmyslu všeobecně, se ho prodá velké množství. Přesto však méně než jeho ostatních alb.





21.2.2002 spatřilo světlo světa Michaelovo třetí dítě, Prince Michael Jackson II. přezdívaný "Blanket", což v Michaelově rodině znamená něco jako "Požehnání".
Kdo je matkou Blanketa, nikdy nebylo známo. Ale mluví se o ní jako o náhradní matce.

Kam dál