Květen 2011

Hudba

31. května 2011 v 6:00 Básničky
V hrdle si měl zlato,
to, co si chtěl, dokázals to.
Tvůj zpěv bylo jako pohlazení,
tvé písně jako uzdravení.
V každé tvé větě pravda je,
v každé se skrývá naděje.
Zpíval si o lásce,o dětech i o sobě,
hudba důležitá pro tebe je.
Tvé písně jsou pro nás všechno,
jako ty a ty víš to.
Hudba byla život tvůj,
a ty si se stal život můj.

S tebou

30. května 2011 v 7:13 Básničky


V tvém srdci je samá láska,
v tvých očí je upřímnost,
je to neuvěřitelná síla,
je to jako vyšší moc.
Smát ses uměl od srdce,
miluji tvůj smích,
s tebou bych klidně žila i v pralese,
nebo v mořských peřejích.
S tebou každý den slunce svítilo,
na obloze nebyl žádný mrak,
mít tě tu se mi líbilo,
je to pravda je to fakt.
S tebou jsem se ničeho nebála,
ale teď se bojím,
svůj strach jsem vždycky ovládla,
ale teď nad ním neobstojím.

Moonwalk 4. a

30. května 2011 v 7:07
Michaelův otec měl s Mikem a s jeho bratry velké plány. Nyní se dozvíme o tvrdé disciplíně, o jejich začátcích až do osudného dne, kdy se dostali do hudební společnosti Motown.



..." Brzy potom nás začal otec pčipravovat na talentové soutěže. Byl výborným trenérem a naší přípravě věnoval spoustu času a peněz. Talent dá zpěvákovi Bůh, ale táta nás učil, jak ho pěstovat. Kromě toho si myslím, že pro showbyznys jsme měli taky docela cit. Vystupovali jsme s velkým nadšením a dávali do toho všechno. Otec s námi sedával každý den po škole a zkoušeli jsme. Hráli jsme pro něho a on nás usměrňoval. Když jsme něco popletli, dostali jsme na zadek. Někdy řemenem, jindy rákoskou. Otec na nás byl velmi přísný - opravdu velice přísný."...

..." Velkou oporou nám za všech okolností byla maminka. Byla to ona, kdo první rozpoznal náš talent, a byla to ona, kdo nám pomáhal uplatňovat naše schopnosti. Je těžké si představit, že bychom se dostali tam, kde jsme se dostali, nebýt její lásky a dobré nálady. Dělala si starosti kvůli neustálému stresu, kterému jsme byli díky dlouhým každodenním zkouškám vystaveni, ale my jsme prostě chtěli být nejlepší. A muziku jsme opravdu milovali."...

..." Bylo mi asi šest let, když jsme za naše vystoupení začali sbírat trofeje. Vystupovali jsme ve stálém seskupení. Já byl druhý zleva, napravo ode mne stál Jermaine, na druhém konci Tito s kytarou a vedle něj Marlon. Jackie, který vyrost nejvíce, trčel za mnou a za Marlonem. Tohle uspořádání se nám osvědčilo na mnoha soutěžích."...

..." NIc jsme nenechávali náhodě, takže oblečení, boty, vlasy, zkrátka všechno muselo být tak, jak otec naplánoval. Vypadali jsme vážně ohromně profesionálně. A pokud jsme vše předvedli, tak jak jsme to připravili a nazkoušeli, bylo jen přirozené, že ceny už přicházely samy. "...

..." Když mi bylo osm let, vyhráli jsme celoměstskou talentovou soutěž s písničkou "My Girl", od skupiny Temptation. Soutěž se konala jen pár bloků od nás, ve škole Roosevelt Higt."...

..." Hudba šedesátých let nevynechala ani Chicago. Slavní zpěváci jako Impressions s Curtisem Mayfieldem, Jerry Butlerem, Majorem Lancem a Tyronem Davisem hráli po celém městě na stejných místech jako my.
V té době se nám otec začal věnovat naplno a v ocelárnách zůstával jen na částečný úvazek."...

..." Po Chicagu tu byla ještě jedna velká amatérská show, kterou jsme chtěli rozhodně vyhrát: Apollo Theatre v New York City. Hodně lidí v Chicagu považovalo vítězství a Apollu jen za jakýsi přívěšek pro štěstí a nic víc, ale otec to považoval za mnohem významější věc. Věděl, že v New Yorku jsou talentovaní amatéři jiného kalibru než v Chicagu, a také věděl, že je tam víc lidí z nahrávajícího průmyslu i profesionálních muzikantů. Když se nám podaří vyhrát v New Yorku, podaří se nám vyhrát všude. Proto bylo vítězství v Apollu tak důležité.
Chicago o nás poslalo do New Yorku něco jako špionážní zprávu, takže díky naší reputaci nás v Apollu zařadili přímo do finále, i když jsme se tam žádné předchozí soutěži nezúčastnili.
V té době nás už Gladys Knightová přemlouvala, abychom šli ke studiu Motown, jako to udělal tátův kamarád Bobby Taylor, člen skupiny Vancouvers. Táta jí tenkrát řekl, že bychom byli velmi šťastní, kdyby si nás jednou Motownu poslechli, ale že zatím je to otázka daleké budoucnosti."...
... " Tu amatérskou večerní soutěž jsme v Apollu vyhráli a já měl pocit, že bychom měli zajít k těm fotografiím a všem svým "učitelům" poděkovat."...


Moonwalk 4. b

30. května 2011 v 7:07
... " Po Apollu jsme hráli dál, ale s jedním okem na mapě a s jedním uchem na telefonu. Doma bylo pravidlo, že telefonický hovor nesmí trvat déle než pět minut, ale po návratu z Apolla i těch pět minut bylo dost dlouhých. Telefonní linka musela být volná, kdyby náhodou volal někdo z nahrávajícího studia. Báli jsme se, že by je obsazovací tón mohl odradit. Zvláště jsme si přáli slyšet jedno určité studio a chtěli jsme mít volnou linku, kdyby se snad ozvali.
Zatímco jsme čekali na telefon, dozvěděli jsme se, že někdo, kdo viděl naše vystoupení v Apollu, nás doporučil do - "The David Frost Show" v New York City. To znamenalo být v televizi! Říkal jsem to všem ve škole, a kdo mi nevěřil, tomu jsem to zopakoval. Odjet jsme měli za pár dní. Počítal jsem hodiny. Pořád jsem si představoval, jaký ten výlet bude, jak bude vypadat televizní studio a jaké to bude se dívat do kamery."...

... " Jednou odpoledne nám však otec oznámil, že výlet do New Yorku byl zrušen. Zůstali jsme stát jak solné sloupy a nevěřícně na něj zírali.
Byli jsme v šoku. Chtělo se mi brečet. Měl to být náš velký nástup. Jak nám to mohli udělat? Co se stalo? proč si to pan Frost rozmyslel? Točila se mi z toho hlava a myslím, že ostatním také. "Zrušil jsem to já", oznámil klidně otec. Zírali jsme na něj dál neschopni slova. "Volali z Motownu." Po zádech mi přeběhl mráz."

... " Píseň, kterou jsme předvedli, byla Whoś Loving You. Když jsme dozpívali, nikdo nezatleskal a ani nic neřekl. Už jsem to nemohl vydržet a vyhrnul jsem: "Jaký to bylo?" Jermaine mě okřikl. Ti starší chlapíci, co nás doprovázeli, se něčemu smáli. Koutkem oka jsem se na ně podíval.
" Jackson Jive, co?" zvolal jeden z nich a usmál se. Byl jsem z toho zmatený, a myslím, že bratři taky.
Te pán, co nás uvedl dozadu řekl:"Děkuji, že jste přišli." Podívali jsme se na tátu jak se na to tváří, ale nevypadal ani potěšeně ani zklamaně. Když jsme vyšli ven, bylo ještě světlo. Najeli jsme na I-94 a vraceli se do Gary, zaražení, s vědomím, že musíme udělat úkoly na zítra do školy, a s divným pocitem, jestli to vůbec stálo za to."...



Billie Jean

28. května 2011 v 10:31 Básničky


Když se dívám na tvůj Billie Jean,
říkám si, kdo je ten člověk, kterého vidím,
co mě okouzlil svými kroky,
kterého obdivuji už celé roky.
Tančíš na chodníku,
každá dlaždice se rozsvěcuje,
v tvém tanečním rytmu,
se pohybuje.
Najednou se ztratíš,
jako pára nad hrncem,
pak se zase vrátíš,
a já pomalu ani nevím kde jsem.
Lidé rychle zapomínají,
ale na tebe nezapomene nikdo,
tvá hudba, tanec, klipy nás stále uchvácují,
to vše se nám do paměti vrylo.

Téma: Billie Jean

28. května 2011 v 6:37
V následujících dvou dnech se budu věnovat Billie Jean
Čekají vás fotečky, básnička a samozdřejmě animace






Moonwalk 3.

27. května 2011 v 13:13 Moonwalk
Michaelův táta měl kytaru, kterou si kluci nikdy nesměli půjčit bez jeho svolení. Tady se dozvíme jak to všechno bylo, a co se jednoho dne stalo.



..." Tito, druhý z nejstarších bratrů, sledoval všechno hudební dění kolem s ohromným zájmem. Ve škole se naučil hrát na saxofon a už měl dost velké ruce, aby stačil zahrát na kytaru rychlé akordy a riffy jako otec. Bylo jasné, že ho to chytí, protože Tito byl otci velmi podobný, a my byli přesvědčeni, že zdědil i jeho talent. Jejich podoba byla neskutečná, zvláště čím byl Tito starší. Táta si asi všimnul Titovy dychtivosti a pro všechny mé bratry vyhlásil striktní pravidlo: pokud není doma, tak se kytary nikdo ani nedotkne. Tečka.
A tak byi Jackie, Tito a Jermanie velmi opatrní a kytaru si "půjčovali" jen když bylo jisté, že je máma v kuchyni. Dávali velký pozor, aby nedělali hluk, když si ji brali."....

...." V té době jsem byl už trochu větší, a tak mi dovolili tam být s nimi. Jen jsem musel svatosvatě slíbit, že nikomu nic neřeknu. Ale stejně nás jednoho dne máma přistihla. Strašně jsme se báli, co bude. Máma klukům vynadala, a pak slíbila, že tátovi nic nepoví. Věděla moc dobře, že kytara je drží doma a nemají čas lítat venku s kdovíkým. Nechtěla jim brát nic, co je drželo pod jejímy křídly.
Samozdřejmě se dříve nebo později muselo něco stát. A taky stalo. Jednoho dne praskla struna. Bratři propadli panice. Nebyl čas to opravit před tátovým návratem a stejně nikdo z nás nevěděl jak se to dělá. Bratři nic nevymysleli, a tak vrátili kytaru do skříně se zoufalou nadějí, že si otec bude myslet, že to prasklo samo. Táta si to ovšem nemyslel a rozčílil se. Slyšel jsem, jak Tito začal brečet, a i když mě sestry držely v pokolji stranou, utekl sem jim a šel zjistit, co se děje. Tito seděl na posteli, brečel a otec po něm chtěl, ať vstane. Tito byl pěkně vyděšený,ale otec tam jenom stál a podával mu svou milovanou kytaru. " Tak mi ukaž, co umíš!" řekl.
Bratr se vzchopil a začal hrát těch pár kousků, co se sám naučil. Hrál to docela dobře a bylo jasné, že to má nacvičené. Otec pochopil, že Tito a my ostatní jsme si nebrali jeho kytaru jako hračku. A že jsme ji nepoškodili jako hračku. Ta prasklá struna byla prostě jenom smůla. V tu chvíli se objevila matka a začala nadšeně mluvit o našich hudebních schopnostech. Řekla tátovi, že máme talet, a že by si nás měl poslechnout. Přimlouvala se za nás tak dlouho, až si nás táta jednoho dne poslechl. A líbilo se mu to. Tito, Jackie a Jermaine začali od té doby opravdově společně zkoušet. Později, když mi bylo asi pět, ukozornila máma otce, že dobře zpívám,a že bych mohl hrát na bonga. A tak jsem se stal členem skupiny."...


M.J.

27. května 2011 v 6:21 Básničky


Kdybych měla tu moc
a já mohla změnit jednu věc,
kdyby se ze mě stal kouzelník přes noc,
vyčarovala bych tě zpátky zpět.
Ale život, to není slib,
ani Caperfild tě zpět nevyčaruje,
tam kde jsi je ti určitě líp,
tvůj odkaz v sobě nosit budeme.
Ani smrt na tom nic nezmění,
protože láska v srdci, ta je věčná,
ty jsi to znamění,
které nás na naší cestě čeká.
Na to, abych tě tu měla,
nemusím umět čarovat,
protože v mém srdci je spousta místa,
na to, abych tě mohla jako bys tu byl milovat.

Michael a zvířata

26. května 2011 v 6:24
Zvířecí mazlíčci

Patrně nejznámějším mazlíčkem Michaela Jacksona byl šimpanz Bubbles, kterého Michael adoptoval z výzkumného centra v Dallasu v roce 1985. Bubbles nosil oblečení, pil s Michaelem z jedné sklenice a spal v jeho posteli. Během let ovšem začal Bubbles projevovat agresivní sklony, tak ho Michael musel dát do rezervace pro velké opice na Floridě, aby nezranil jeho prvorozeného syna Prince.



Dalším dobře známým mazlíčkem je lama Louie, kterou Michael odkoupil od cirkusu, a velmi velký had Muscles. V Neverlandu Michael choval mnoho dalších zvířat, také žirafy, tygry a slony.


Michael byl velký milovník zvířat, dle jeho slov mu nabízela bezpodmíněčnou lásku a nekritické přátelství.




This is it

25. května 2011 v 13:01

Při téhle fotce se mi zatají dech a mám smíšené pocity. "This is it" - je to tady, ale vlastně co, co je tu - začátek, konec. Je to tak neuvěřitelné a nesmiřitelné. Nemůžu. Nemůžu se s tím pořád vyrovnat. Proč? Vždyť nám toho Michael ještě tolik toužil dát, chtěl ještě spoustu věcí dosáhnout, a právě "This is it" byla ta správná příležitost. Příležitost zase dokázat, že on nezkončil a nekončí. Chtěl nám dát najevo "Já jsem tady!"

Chtěla bych se probudit. Probudit s tím pocitem, že to byl jen zlej sen. Ale nebyl a není. Tohle je realita. Krutá realita, kterou nezměním a boužel jí nezmění nikdo.
Nezbývá mi nic jiného, než snít a věřit. Věřit v to, že je ti na druhé straně líp, a když si tě bůh chtěl vzít, tak to tak asi mělo být.

"This is it" měla být příležitost jak dokázat světu, kdo je tady král.Ale i tak si toho dosáhl. Lidé tě milují, obdivují, uznávají a stále na tebe myslí. A tak to mělo a má být....

S láskou Monika

Michaelův hlas a styl oblékání

25. května 2011 v 6:24
Michaelův hlas

Michael Jackson byl zvolen odborníky nejlepším mužským zpěvákem všech dob. Svůj nesporně unikátní hlas Michael cvičil od dětství. Jeho mluvený hlas byl trochu hlubší než hlas, kterým zpíval. Učitelem zpěvu mu byl Seth Riggs, se kterým spolupracoval přes 30 let, a který označil Michaelův hlasový rozsah 3.6+ oktáv. Noty B5 až E2. Vokální zabarvení: tenor, kontratenor.

V pozdějším věku Michaelovi přibyla možnost zazpívat i hlubší tóny, aniž by ztratil ty vysoké, tak se spekuluje i o 4 oktávách.


Michaelův styl oblékání

Michael Jackson je nepopíratělně velkou módní ikonou a během let si vyvinul svůj unikátní styl, kterým je dnešní móda zásadně inspirována. Styl Michaela Jacksona není inspirací jen pro dnešní návrháře, ale i pro celebrity v hudební branži.



V 80.letech začal nosit barevné bundy se zipy, bílé ponožky, přiléhavé kalhoty, mokasíny, letecké sluneční brýle "Aviator"a bundy ve stylu military. Krátké kalhoty a bílé ponožky upozorňovaly na jeho tanec a pohyb jeho nohou. Taktéž slavnou bílou rukavici s filtry, kterou nosil na pravé ruce, používal k upozornění na své pohyby. Zapomenout nemůžeme ani na jeho černý klobouk "fedora", který nosil nejen při vystoupení na píseň Billie Jean, ale jež byl jeho oblíbeným doplňkem všedních dnů.



Móda Michala v 90. letech je plná kostýmů, které nosil na představení. Nezapomenuté jsou jeho jemné, propracované kostýmy s vycpávkami ramen a tmavé obleky. Michael taktéž miloval drahou bižuterii a často nosil brože, zipy, cvočky. Čím více se leskly, tím lépe. Vždy se snažil hledat elegantní a sofistikovaný styl a nikdy nebyl chycen trendy a módními vlnami okamžiku. Díky jeho smyslu pro módu obohacoval své oblečení svým vlastním unikátním stylem, jako např. páskami na paži nebo jiné vojenstvím inspirované doplňky.



anima

24. května 2011 v 12:05
Majký to opět pořádně rozbalil


Slza

24. května 2011 v 6:55 Básničky

Je průhledná a má slanou chuť,
němi ti najevo dávám:"se mnou tady buď".
Stékají mi po tváři,
a já čekám na to, kdy se můj úsměv znovu rozzáří.
Každá je vyplakaná pro tebe,
s každou se dívám na nebe
a stále to nebe prosím,
aby ses mohl vrátit zpět, ve svém srdci tě pořád nosím.
Tolik jsem jich už vyplakala,
tolik si přeji, abych svůj smutek překonala.
V každé z nich vidím naději,
že jednou se vše zahojí.
Možná si to jen nalhávám,
ano, přeji si, aby ses vrátil k nám.
Ale moc dobře vím, že to nejde,
a proto svou naději a sílu vidím v slze.




Moonwalk 2.

23. května 2011 v 10:36 Moonwalk
Vždycky se mi strašně líbilo jak Michael mluvil o své mamince. Nejen že o ní složil krásnou básničku, ale také i v této knize o ní mluví moc hezky. Líbí se mi jeho slova, moc...



..." Maminka nás všechny dokázala vždycky ohromě povzbuzovat. Jakmile zjistila, že někdo z nás má o něco zájem, pozbuzovala ho, aby za tím šel. Když jsem se například začal zajímat o filmové hvězdy, přišla domů s plnou náručí knih o slavných hvězdách. I když nás bylo doma devět dětí, věnovala se každému z nás jako kdyby bylo jediné. Nikdo z nás nikdy nezapomene, jak moc pracovala a co všechno nám dávala. Já vím, že tohle bývá běžný příběh, protože každé dítě si myslí, že jeho máma je ta nejlepší na světě, ale pro nás Jacksonovy, opravdu byla a je. Nikdy jsme nezapomněli na její šlechetnost, vřelost a péči. Nedovedu si představit, jaké to musí být, když někdo vyrůstá bez matčiny lásky."....

..." Vzpomínám si na jednu příznačnou historku, která názorně ukazuje její povahu. Jednoho dne, to jsme ještě bydleli v Gary a já byl hodně malý, klepal časně ráno na všechny dveře v okolí muž, který silně krvácel.Podle krvavé stopy bylo vidět, kde všude u sousedů byl. Nikdo mu neotevřel. Nakonec přišel až k nám a maminka ho hned pustila dovnitř. Pamatuji se, jak jsem se ráno vzbudil a uviděl na podlaze krev. Kéž by jsme všichni byli trochu jako ona."...


Rukavice

23. května 2011 v 5:57 Básničky
Byla leská a stříbrná,
a patřila k tobě,
s ní začala tvá kariéra,
i ona se vepsala do historie.
Ano, je to tvá pověstná rukavice,
s kloboukem k sobě ladila,
patřily k sobě jako ryba k vodě
a k tobě se nesmírně hodila.
Bez ní by Billie Jean nebyl dokonalý,
bez ní by si to nebyl ty,
všichni ji znaly,
všichni ji mít toužily.
Tuhle rukavici budeme znát navěky,
tak jako tebe,
s těmi flitry,
zářila stejně jako nebe.

Přání

22. května 2011 v 8:45 Básničky

Mám jedno velké přání,
a to, aby si mohl žít mezi námi.
Vím, že je to nemožné,
že mé přání nemůže být skutečné.
Ale je krásné alespoň o tom snít,
je to krásné si představovat, jaké by to bylo tě tu mít.
Je důležité uchovávat si vzpomínky,
a milovat tě bez přetvářky.
Když už tě tu nemůžeme mít,
tak si aspoň přeji, abys mohl v nebi spokojeně žít.
Je to pro mě důležíté,
jako přání mé.

"Zlaťáčky"

22. května 2011 v 6:32
Nejlepší nakonec




"Zlaťáčky" pokračují...

21. května 2011 v 8:36
Nějak se téma o kolo "zlaťáčcích" rozproudilo, a to nejspíš i krev v žilách
ale jak jsem slíbila, že se tři dny tomuto tématu budu věnovat, tak i dodržím, i když se tu rozběhla vášnivá diskuze, ale od toho tady jsme,nee
Tak HIStory a "zlaťáčky" pokračují


Michael Jackson a HIStory Tour

21. května 2011 v 8:23
Písně jako Dangerous, Dirty Diana či Heal the World zná asi každý. Ale ne každý měl šanci spatřit Michaela Jacksona na vlastní oči. Některým se to podařilo v září roku 1996, kdy na pražské Letné odstartovalo celosvětové turné k albu HIStory.


První předzvěstí Jacksonova příletu do Prahy byla obrovská socha v nadživotní velikosti na pražském Výstavišti, která zde byla vztyčena při uvedení alba HIStory na trh. A Michaelův slib zněl: Kde se socha objeví, tam zavítá i Michael. V České republice však skoro nikdo do poslední chvíle nevěřil tomu, že by "božský Majkl" opravdu mohl přijet a ani ty nejoptimističtější fanoušky určitě nenapadlo, že právě Praha bude tím městem, ve kterém jeho poslední koncertní série The History World Tour v září 1996 odstartuje a zpěvák zde stráví celých 5 dnů.
Turné, které končilo 15. října 1997 v Jižní Africe ve městě Durban, ale opravdu mělo 7. září 1996 v našem hlavní městě.



The History World Tour v číslech

* Král popu při něm odehrál 82 koncertů, na které přišlo přes 4,5 miliónů fanoušků v 58 městech, 35 zemích a 5 kontinentech.
* Průměrně každý z těchto koncertů navštívilo skoro 55 000 fanoušků.
* Koncert na pražské Letné navštívilo přes 130 000 lidí.
* Celý náklad převáželo 43 kamionů.
* Postavené pódium vážilo 550 tun.
* S Michaelem při turné spolupracovalo přes 160 stálých spolupracovníků.
* V každém městě bylo najmuto dalších 200 lidí, kteří stavěli pódium a 200 lidí jako ochranka. Jen o to, aby při téhle show pracovala správně světla, se staralo 14 lidí.
* Ve Wembley ve Velké Británii přesáhl počet prodaných vstupenek na koncerty tohoto turné 1 milión lidí.
* V Luxembourgu koncert navštívilo přes 10 000 lidí, což je 10 % obyvatel.
* Na Novém Zélandu se vstupenky na 2 koncerty vyprodaly v rekordním čase a to za 3,5 hodiny.