Červen 2011

Magie lásky 10.

30. června 2011 v 7:16 Povídky - příběhy
10. kapitola

Michael....
Zašel jsem tedy do nemocnice, kde Liza ležela. Vypadala, tak bezradně. Sedl jsem si k její posteli, pohladil ji po tváři a čekal na to, až se probudí...

Liza: " Michaeli, co tu proboha děláš. Ema ti všechno řekla, že je to tak."
Michael: " Ano řekla, ale nezlob se za to na ní. Proč si mi to Lizo neřekla? Myslíš si, že kdybych to věděl tak tě přestanu milovat? Ne Lizo, ani ta zatracená nemoc to nezmění. City, které k tobě chovám jsou upřímné a já ti teď a tady Lizo, dobře mě poslouchej říkám, že tě miluju a budu tu s tebou do posledního dne. Nikdy, rozumíš, nikdy tě nepřestanu milovat."
Liza: " Michaeli jsi tak hodný človíček a já si snad tvou lásku ani nezasloužím."
Michael: " Ale zasloužíš, to spíš já ne tu tvoji. A už buď zticha a pojď ke mě."

obejmul jsem jí a začal něžně líbat....

Když mě propustili z nemocnice natrvalo jsem se přestěhovala k Mikovi na ranč. Užívali jsme si své štěstí plnými doušky. Nikdy jsme se nebavili o mé nemoci, brali jsme to jako součást našeho života, a až ten den příjde tak prostě příjde. Osud z nás nikdo nezmění, ale lásku, kterou k sobě cítíme ano. Nedovolíme, aby nás ta zatracená nemoc ovládla. Teď jsem tady, mám ráj kolem sebe a to nejdůležitější vedle sebe...Michaela....


Magie lásky 9.

30. června 2011 v 6:00 Povídky - příběhy
9. kapitola

Michael: " Ahoj Emo, omlouvám se, že tě ruším, ale nemůžu nikde najít Lizu. Byl jsem u ní doma, ale tam taky není. Tak jsem se tě chtěl zeptat jestli není náhodou u tebe, nebo jestli nevíš, kde bych ji mohl najít. Potřebuji s ní mluvit."
Ema: " Michaeli, Liza je v nemocnici."
Michael: " V nemocnici? Co se jí stalo? Je nemocná? "
Ema: " Ano je nemocná, ale trvá to už nějaký čas."
Michael: " Jak nějaký čas, vůbec ti nerozumím."
Ema: " Michaeli nevím jestli ti to mám říct, ale vzhledem k tomu, že jsi mi sympatický a Lizu mám ráda, měl by ses dozvědět pravdu. celou pravdu."

posadili se a Ema povyprávěla Michaelovi celý Lizin příběh. Řekla mu o jejím dětství, o tom jak přišla o rodiče a taky o její nemoci...

Michael: " Ne, to nemůže být pravda. Proto mě odmítala."
Ema: " Ano jen kvůli tomu, ona tě taky Michaeli miluje, ale bojí se toho až ji uvidíš jak bude vypadat. Jsem s ní vždy, když je po chemoterapii a věř mi není to pěkný pohled. Vlasy ji pomalu řídnout a za chvíli...no ty víš nejlíp jak tahle nemoc probíhá, sám si viděl hodně umírajících dětí."
Michael: " Ale já ji Emo nemůžu jen tak nechat být. Miluju ji a nevzdám se ji. Ani ta prokletá nemoc mi v tom nezabrání. Musím ji vidět, v které nemocnici leží?"...

Magie lásky 8.

29. června 2011 v 8:04 Povídky - příběhy
8. kapitola

Mika jsem navštěvovala čím dál níc častěji, nebyla jsem s ním jen tehdy, když jsem podstupovala chemoterapii. Vždycky jsem se vymlouvala Michaelovi proč s ním nemůžu být. Nechtěla jsem mu lhát, ale říct mu pravdu taky nechci. Nechci, aby byl smutný, a já díky němu na svou nemoc tolik nemyslela. Toužila jsem si jen užívat Michaelova přátelství. Přátelství? Opravdu mezi námi jde jen o přátelství?...

Michael....
Pozval jsem ji na odpolední kávu. V trávě jsme si udělali malinký piknik a užívali si sluníčka. Dnes ji to musím říct, cítím, že teď je ta správná příležitost. Naklonil sem se k ní, chtěl jsem ji cítit co nejvíc, chtěl jsem k ní být blíž a blíž....


Michael: " Lizo musím ti něco říct. O de dne, co jsem tě poprvé spatřil nemůžu tě dostat z hlavy. Jsi úžasná bytost a já se s tebou cítím opravdu šťastný. Lizo, já jsem se do tebe za...."
Liza: "Ne! Prosím neříkej to! Michaeli to nejde, ne nemůžu ti říct důvod, ale prostě to nejde! Nezlob se!"

se slzami v očích utekla...

Liza: " Emo! Emo...Michael."
Ema: " Co se stalo? Proč pláčeš? "
Liza: " Emo, Michael mi vyznal lásku a já jsem utekla. Tohle se nemělo stát. Nikdy jsem neměla dopustit, aby se do mě zamiloval."
Ema: " Lizo, měla by si mu říct konečně pravdu, třeba by to pochopil:"
Liza: " Pochopil! Co by měl jako pochopit? To mu mám říct: "Michaeli je fajn, že mě miluješ, já tebe taky, ale víš je tu jedna věc, o které jsem se ti nějak zapomněla zmínit...mám leukémii a víš nevím jak tu dlouho ještě budu. Možná měsíc, rok dva..., ale taky se může stát, že dnes jsem tu naposledy."

Ema mě obejmula a konejšila " Neplač, neplač princezno moje"....

Magie lásky 7.

29. června 2011 v 6:26 Povídky - příběhy
7. kapitola

Ema mi nechtěla dát pokoj a pořád mě přemlouvala, abych Michaelovo pozvání přijala...

Liza: " Emo, když já nevím. Ty myslíš, že mám jít?"
Ema" " Vždyť co ti tu říkám celou dobu. Běž Lizo a užíj si to!"

Nakonec mě Ema zlomila. Jako vždy...

Michael.....
Už jsem na ni netrpělivě čekal, nemohl jsem se jí dočkat. Něco mě k ní táhlo. Možná její bezprostřednost, tolik jí toužím lépe poznat...

Čekal jsem ji před domem, měla tu být každou chvíli. Přijelo auto a já ji viděl jak vystupuje z auta. Vypadala zase jako princezna...

Michael: " Ahoj Lizo, ani netušíš jakou si mi udělala radost. Vítám tě tu."
Liza: " Děkuji za tvé pozvání Michaeli, už se těším na to, jak tu nádheru spatřím."
Michael: " Můžu ti tedy dělat tvého průvodce?"

oba jsme se začali smát... já ho tedy následovala....

To bylo něco nádherného, ty sochy kolem, květiny, vodní jezírka. Bože já snad už zemřela a dostala se do ráje. Byl to ten nejkrásnější pohled, který jsem kdy viděla...


Liza: " Michaeli to je nádherné, úplně si mi vyrazil dech. Nic krásnějšího v životě jsem neviděla. Teď chápu proč si tu tolik šťastný a všechny děti, co tu za tebou jezdí.... Michaeli podívej tam na toho páva, jéé já v životě neviděla jejich načechraný ocas, to je nádhera. pojď honem...." ( začala jsem utíkat a Michael za mnou )


Michael....
Už dlouho jsem neviděl nikoho kromě dětí tak šťastného jako Lizu. Šlo na ní vidět jak si to všechno kolem užívá a mě se líbila čím dál víc...

Michael: " Lizo no tak počkej, jsi strašně rychlá, já te nedohoním."
Liza: " Ale jen si mě chyť! Kdo bude první tam u toho stromu! "

doběhli ke stromu a Liza se zarazila....

Michael: " Copak, už nemůžeš? Děje se něco?"
Liza: " Michaeli, to je ten strom? Ten strom, na kterém skládáš většinu svých písní? To je ten zázrak, který ti dává takovou sílu a inspiraci?"
Michael: " Ano Lizo to je on. Chtěla bys jít nahoru? Pojď pomůžu ti, ještě kousek...ano, tam je to místo."


posadili jsme se a já vnímala vůni kůry a zpěv ptáků. Opravdu ten strom měl zvláštní moc. Bylo mi tu krásně, nemyslím jen na tomhle stromě, ale celkově v Neverladu. A Michael byl mého štěstí součástí. Nikdy bych nevěřila, že takový vážený člověk jako je právě Michael Jackson může být tak lidský, něžný, nádherný......jo to je ten důvod, proč se stal mou láskou v dětství, jenže teď už nejsem malá holka....

Magie lásky 6.

28. června 2011 v 15:52 Povídky - příběhy
6. kapitola

Michael...
Nemohl jsem na tu překrásnou dívku přestat myslet. Byla tak milá, ale v jejich očích jsem viděl, že ji něco trápí, jakoby byla z něčeho smutná, ale z čeho?...
Když jsem v ruce držel její fotografii nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Chtěl bych jí ještě spatřit. Něco mě k ní táhne. Mám to! Pozvu ji na Neverland, říkala,že má ráda zvířata a tady je jich spousta, tak třeba ji udělám radost....

Po chemoterapii mi bývá hrozně zle. Celý den prospím, ale Ema nikdy nezapomene za mnou přijít. Sedávala u mé postele. Ani jedna z nás jsme nikdy nemluvily, ale ona moc dobře věděla, že jsem jí vděčná za to, že je tu u mě...

Když jsem se probudila, přede mnou stál čerstvě uvařený bilinkový čaj. Ema mi ho vždycky vařívala. Při jeho pití jsme se vždy bavily o krásných věcech, nikdy jsme nevzpomínaly mou nemoc. Ne že by Emu nezajímalo jak se cítím, ale já si nepřála, aby se o mé nemoci zmiňovala, i když mi kolikrát bývávalo mizerně...

Liza: " Emo děkuji ti za čaj. Je výtečný jako vždy."
Ema: " To jsem ráda, že ti chutná. Něco tu pro tebe mám."

v ruce držela obálku...

Liza: " Co toje?"
Ema: " Nevím, no tak, už to konečně otevři."

Obálku jsem rozlepila a tam byla fotka mě a Michaela na zadní straně bylo napsáno: " Dívce, s nejkrásnějšími oči, které jsem kdy viděl s láskou Michael Jackson."

Ema: " No né, ukaž, ukaž já se chci podívat!"

stuhla jsem a nevěřícně se podívala na Emu...

Ema: " Co se děje?"
Liza: " Tady je ještě lístek."
Ema: A co je tam? No tak přeč ti to!"

" Milá Lizo, musím se ti k něčemu přiznat. Tvůj uhrančivý pohled nemohu dostat ze své mysli. Moc rád bych tě zase viděl a proto tímhle si tě dovoluji pozvat na Nevrland. Říkala si mi, že máš ráda přírodu a zvířátka, v Nevrlandu je vše na co si vzpomeneš. Je to můj ráj, který neslouží jen dětem, ale je to místo pro všechny. Pro všechy, kteří ho touží poznat.
Doufám, že mé pozvání přijmeš. Budu se těšit.........Michael."


Magie lásky 5.

28. června 2011 v 6:45 Povídky - příběhy

5. kapitola

Ema zazvonila na dveře, šla jsem ji tedy otevřít...

Ema: " Tak co madam, připravená? Tobě to sluší. No né, úplná princezna."
Liza: " Jdi ty kecko, pojď jdeme ať stačíme zabrat ty nejlepší místa."

Když jsme byly na místě stály jsme v první řadě a na Michaela měly parádní výhled. Když se Michael objevil na scéně fanoušci skandovali jeho jméno, křičeli, omdlévali, úplná eufórie. My s Emou jsme si to taky užívaly naplno. Byla jsem šťastná že ho konečně vidím. Při pohledu na něj sem si užívala každičký jeho pobyh, každý tón písně. Žádné starosti, žádná nemoc. V ten moment, jakoby zmizely a já si užívala svého krále celou svou duší...

Když koncert pomalu končil a Michael se s fanoušky loučil s posledními tóny písně Man in the mirror poděkovala jsem Emě za krásný dárek, který pro mě připravila. Obejmula mě a řekla mi jak moc mě má ráda. Já ji samozdřejmě řekla totéž...


Ema: " Tak Lizo pojď půjdeme si ještě pro autogram."
Liza: " Emo já nevím, myslíš, že by jsme tam měly jít? Co když na nás nebude mít čas, musí být už pěkně unavený."
Ema: " Neboj on nás očekává."
Liza: " Co to plácáš? Jak očekává?"
Ema: " " Předtím než koncert začal a ty jsi šla na WC zašla jsem za jeho manažerem a domluvila jsem ti s ním setkání. No tak pojď a nestůj tu jak dřevo."

Když mě dorazily k Michaelově šatně už nás vyhlížel jeho manažer. " Slečna Liza?...." Ano.".... " Pan Jackson vás už očekává. Zatím se tu posaďte." Řekla jsem jen děkuji a posadila jsem se. Ani jsem si nevšimla, že Ema někde zmizela...

Michael: " Liza?"
přikývla jsem
Michael: " Těší mě. ( usmál se ) co kdyby jsme si tykali."
Liza: " Ano, budu moc ráda."
Michael: " Tak jsem od tvé kamarádky slyšel, že máš dnes narozeniny. ( Michael podává Lize ruku, aby ji popřál ) Všechno nejlepší."
Liza: " Ema toho vždycky hodně navykládá, i to co není pravda. Děkuji za přání."

Ruce měl teplé a tak hebké. Jeho stisk byl jemný a upřímný...

Michael: " Co kdyby jsme se spolu vyfotili a ty by si mi tu nechala svou adresu a já ti pak fotku i s podpisem poslal?"
Liza: " Opravdu?"
Michael: " Ano, moc rád se s tebou vyfotím."

Ještě chvíli jsme si povídali. Jestli jsem byla na začátku nervózní, tak po pár minutách jsem už nebyla. Moc příjemně se mi s ním povídalo, byl tak milý a ohleduplný. Dokonce mi nabídl i sklenici vody. Když se se mnou loučil, dal mi polibek na tvář a já cítila jako by se se mnou celá zem točila...

Když jsem vyšla ven, čekala tam už na mě Ema...

Ema: " Tak co, jaké to bylo."
Liza: " Jakto, že si mi zdrhla? Úžasné. Děkuji ti Emo, byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek."

Domů jsem se vracela vyčerpaná, ale šťastná. Padla jsem rovnou do postele a probudila jsem se až ráno...

Magie lásky 4.

27. června 2011 v 21:37 Povídky - příběhy
Čekaly jste další díl?Čekaly jste správně

4. kapitola

V den koncertu jsem hořela samou nedočkavostí. Tolik jsem se těšila na večer. Vyházela jsem ze skříně všechno své oblečení a nemohla přijít na to, co si vezmu na sebe. Vše vypadalo jako z dob minulých, když jsem stála nad tou hromadou právě v tu chvíli do mého pokoje vtrhla Ema a začala se smát...

Ema:" Co to tu vyvádíš?"
Liza: " Já Emo asi nikam nepůjdu."
Ema: " Proboha proč?"
Liza: " Podívej se na tu hrůzu. Vždyť nemám co na sebe."
Ema: " No tak, hlavu vzhůru. Jde se nakupovat!"

Spolu jsme vykoupily snad všechny obchody co byly v okolí. S taškami plných oblečení, které jsem ani nepotřebovala jsme dorazily domů...
Ema: " Tak Lizo, dej si pořádnou koupel, odpočiň si a večer tě tu vyzvednu. Zatím holka!"

...a zas kam si pelášila...

Magie lásky 3.

27. června 2011 v 17:06 Povídky - příběhy
3. kapitola

Když jsem se vrátila domů Ema se mnou trávila skoro všechen čas. Nebyla se mnou jen tehdy, když byla v práci. Hrozně mi pomáhala, snažila se mi pomoct to překonat. Na chemoterapie jsem pravidelně docházela. Kdyby nebylo Emy nejspíš bych to vzdala úplně, ale díky ní jsem to chtěla aspoň zkusit. I když je pravda, že mi lékaři na uzdravení nedávali velkou naději, ale řekli, že to ukáže teprve čas...

Blížily se mé dvacátéosmé narozeniny, ale já je neměla chuť vůbec slavit. Chtěla jsem si jen užívat každý den naplno, protože nikdo ani sama já nevím jak dlouho tu ještě budu. ..

Ema dnes ráno volala, že se odpoledne staví, tak jsem ji chtěla překvapit meruňkovým koláčem, který má ráda. Když jsem se dala do pečení někdo klepal na dveře, šla jsem tedy otevřít...

Liza: "Emo si tu nějak brzo. Já se zrovna chystala, že ti udělám radost a upeču tvůj oblíbený koláč."
Ema: "Kašli na koláč, to já mám pro tebe překvapení, doufám, že ti udělám radost."

V ruce držela dva lístky a podávala mi je.


Liza: " Co to je?"
Ema: " No přece lístky na koncert. Ty jsi si nevšimla na čí koncert jdeme? Krásné narozeniny Lizo!"

Tentokrát jsem se na lístky podívala líp a tam bylo napsáno MICHAEL JACKSON...

Liza: " Emo, co mám říct, úplně si mi vyrazila dech. To přece nemůže být pravda? Já konečně uvidím Michaela Jacksona na vlastní oči!! Díky Emo, moooc!"
Ema: " To jsem ráda, že máš takovou radost, tajně jsem v to doufala. A po koncertě si zajdem pro autogram, ano?!"
Liza: " Ano! Ano! Ano!...."

Magie lásky 2.

27. června 2011 v 9:00
Jelikož holky moje asi čekáte na to, co se Lize stalo, tak vám přínáším diagnózu, kterou určil lékař. A právě v tomhle ta povídka je smutná, ale nebojte i na Lizu čekají dny plné štěstí a lásky a to v podobě koho jiného než Michaela Tak a už jsem potichu, víc neprozradím

2. kapitola

Když jsem konečně otevřela oči cítila jsem jak mi těžknou víčka. Na de mnou stála Ema a plakala. " Proč pláčeš? Neboj mě nějaká viróza jen tak nezkolí." Snažila jsem se vtipkovat, ale při pohledu na Emu mi bylo jasné, že jde o něco vážnějšího. V tu chvíli přišel doktor...

Doktor: " Slečno Gipsonová, jakpak se cítíte?"
Liza: " No pane doktore musím přiznat, že mi bylo už líp."
Doktor: " Lizo, dělali jsme vám různá vyšetření a nazákladě vašich výsledku jsme zjistili že máte Leukémii. ...Je mi to líto."
Liza: " Co? Co to říkáte? Líto? Ne, to nemůže být pravda! To jako zemřu?!"
...začala jsem plakat. Ema se mě snažila s doktorem utěšit...

Doktor: " To vše ukáže čas. Hlavní je, aby jste začala s chemoterapií."
Liza: "Čas, čas. To se mi bojíte říct přímo, že umírám?! Běžte všichni pryč a nechte mě být!"

Sestřička mi píchla něco na uklidnění a já usnula...

Magie lásky - povídka

26. června 2011 v 22:03 Povídky - příběhy
Tak jsem si pro vás holky dovolila opět napsat povídku. Původně jsem ji chtěla začít vkládat až od července, ale nakonec jsem se rozhodla to udělat už dnes Musím ale přiznat, že šťastně nekončí, no jak se to vezme . Třeba i tak se vám bude líbit .

Tak se usaďte, MAGIE LÁSKY právě začíná


Magie lásky 1.

26. června 2011 v 22:03 Povídky - příběhy
1. kapitola

Lásku k Michaelovi jsem cítila už jako malá holka. Jeho písně mě vždy zahřály u srdíčka. Vždycky jsem si představovala jaké by to bylo ležet mu v náručí a cítit jeho vůni. Byl by to ten největší moment štěstí, ale bylo mi jasné, že já takový pocit štěstí nikdy nepocítím. Co jsem já a kdo je on....



Byla jsem vždy obyčejná dívka, ničím zajímavá, ale svůj život jsem měla ráda. Chtěla jsem vždycky pomáhat lidem, takže když se naskytla příležitost pracovala jsem v různých organizacích. Takhle práce mě naplňovala a můj život zcela obohacovala. Rodiče mi zemřeli když jsem byla malá a vychovávala mě babička, ale ta už taky boužel není mezi námi. Dožila se úctihodného věku devadesátipěti let. Ano, moc mi schází, ale stáří je zlá nemoc a já se s tímhle faktem časem naučila žít. Naštěstí jsem kolem sebe měla dost lidí, kteří mi mou rodinu nahradili...

Jednoho dne jsem se ráno probudila s hroznou teplotou. Chtěla jsem zavolat do práce, že dnes nepříjdu, ale mé tělo mě vůbec neposlouchalo. Byla jsem tak zesláblá, že jsem neměla sílu k telefonu dojít. Zachumlala jsem se pod peřinu a doufala, že se trochu prospím a zase mi bude líp...
Telefon zvonil hodinu v kuse pořád dokola a já se po dlouhé přemluvě k němu nějakým zázrakem doplazila. Bylo mi jasné, že to nejsíš bude má kamarádka Ema, která má určitě o mne strach. Byly jsme si velmi blízké, nedaly jsme jedna na druhou dopustit, byly jsme jako sestry... "Haló, prosím tady Liza Gipsonová, kdo volá?"

Ema: " Lizo, to je dost, že si to konečně zvedla.Co je s tebou? Stalo se něco?"
Liza: " Emo, mě není dnes dobře mám horečku, tak raději dnes zůstanu doma. Prosímtě omluv mě v práci."
Ema: " Byla si u doktora? Nemám za tebou zajít? Podle tvého hlasu vůbec nevypadáš dobře."
Liza: " Ne, to bude dobrý. Neměj o mě strach. Potřebuji se jen vyspat a zítra mi bude určitě líp."
Ema: " Lizo vůbec se mi nelíbíš, já za tebou po práci raději zajdu. Běž se prospat a ve dvě odpoledne jsem u tebe. Ahoj."
Liza: " Ahoj."

Položila jsem telefon a do postele už nedošla. Omdlela jsem a zhroutila se na zem. Probudila jsem se až v nemocnici....

Dangerous- fotečky

26. června 2011 v 6:41
Mé oblíbené "období" Dangerous










Vzpomínka

25. června 2011 v 6:17
Dneska jsou to dva roky, co si nám navždy odešel a ta bolest je pořád stejná jako ten první den. Někteří lidé si mysleli, že vypuklo jen chvilkové poblouznění, že teď Michaela všichni uctívají a za chvíli si na něho nikdo nevzpomene. Tak těm lidem chci vzkázat, že se pěkně mýlili, ta bolest je totiž pořád stejná. A nikdy neopadne, pořád Michaela budem milovat, tak se můžete podívat i třeba za deset let, a pořád tu zůstanou fanoušci, kteří jeho památku budou nadále uctívat.
V srdci je rána, která se nikdy zcela nezahojí, pořád tam zůstane místečko, který bude prázdný. Ale v jedno věřím, že svým způsobem žiješ, že jsi úplně neodešel. Vždyť kdo nám toho tolik dává i teď. Nejsi tu, a přitom dále tvá hudba žije, dokonce i ta, která tu za tvého života nebyla. To ty si ji nám seslal zhora, aby jsme věřili a nezapoměli na to, že tu stále jsi.
Hudba, ta je věčná stejně jako ty. Vím, že tenhle den je smutný, ale neplačme, zapalme všichni svíčku, pusťme si Michaelovu muziku, a vzpomínejme a přitom se usmívejme. Vzpomínejme na ty krásné chvíle, a ty neopakovatelné, nádherné časy. Vždyť jich bylo tolik. Věřme v to, že tenhle den není dnem, kdy nám Michael před dvěma roky odešel, ale právě tím den začalo něco nového. Smrtí nic nekončí. Je to anděl v nebi i na zemi. A andělé žijí navěky!!!!!!!

Všem fanouškům s láskou Monika

Dva roky..

25. června 2011 v 6:14 Básničky

































Dnes jsou tomu už dva roky,
cos nás musel opustit
celý den pořád pláči,
a nejde to zastavit.
I když tenhle den je ještě více smutný,
zkuzme zavřít oči a vzpomínat,
na to, jaké to bylo krásný,
když nám mohls radost rozdávat.
Pouštím si tvé písně stále dokola,
jak krásně je mi u srdíčka,
měl si talent přímo od boha,
dnes nezůstanou suchý ani jedny očička.
Musíme se s tímhle faktem smířit,
i když je to strašně těžký,
tvůj odkaz budem stále šířit
a věřit, že v nebíčku je ti lepší.





Nedokážu ani vyjádřit, jak se dnes cítím,
jaké pocity mám.
Svou bolest do ticha křičím,
strašný smutek v srdci mám.
Dnes všichni držíme smutek za tebe,
slzy se nám linou po tváři,
ty se na nás díváš z nebe
"Neplačte!" snažíš se nám říci.
"Já jsem tady přeci pořád,
nikam jsem neodešel."
"Mám vás nesmírně rád,
dnes za vámi jsem přišel."
Jsi to nejlepší,
co jsme měli šanci poznat,
měl si nesmírně krásnou duši,
lásku a rodost uměls rozdávat.
Moc nám tu scházíš Michaeli,
a chceme tě mít zpět,
vím, že to nejde,
v srdci nám navždy zůstaneš.
I když cítíme neskutečnou bolest,
snažíme se myslet na chvíle štěstí a radosti,
budume se snažit co nejmíň plakat,
chceme cítit co nejmíň bolesti.





Řekli před dvěma roky...

25. června 2011 v 6:13 Michaelovy citáty a citáty o něm
Muzikant a producent Quincy Jones byl pro Jacksonovu kariéru zcela zásadní postavou. Pomáhal mu s deskami Off the Wall, Thriller a Bad.
"Jsem naprosto zdrcen z té tragické a nečekané zprávy. Že odešel v tak mladém věku, k tomu prostě nemám slov. Muzika, kterou jsme stvořili na deskách Off the Wall, Thriller a Bad se hraje dodnes na celém světě, protože on měl všechno - talent, půvab, profesionalitu a oddanost. Byl dokonalý umělec, jeho odkaz bude žít napořád. Dnes jsem přišel o svého malého bratra a o kus vlastní duše."
- Quincy Jones

Byl jako pohybující se rtuť
Režisér Martin Scorsese, který točil s Jacksonem videoklip Bad vzpomínal, jakou úctu u něj vzbudilo jeho dokonalé taneční umění i hudba.
"Každý jeho krok byl naprosto precizní a plynulý. Bylo to jako dívat se na pohybující se rtuť... Bude mi chvíli trvat, než si zvyknu, že už tu s námi není."
- Martin Scorsese

"Stejně jako nikdy nepřijde další Fred Astaire nebo Chuck Berry nebo Elvis Presley, nikdy nebude nikdo srovnatelný s Michaelem Jacksonem. Jeho talent, jeho úžasnost a tajemnost z něj udělaly legendu."
- Steven Spielberg.

"Jsem šokován tak, že se to slovy ani nedá vyjádřit. Je to jako sen - špatný sen. To snad ani nemůže být pravda. Jak vůbec může být Michael Jackson mrtev? Už v dětství byl Michael na svůj věk hodně muzikantsky vyspělý a neuvěřitelně chytrý. Když jsem ho poprvé slyšel jako desetiletého zpívat píseň "Who´s Lovin´You" od Smokeyho, bylo to jako by s tou písní žil nejméně padesát let."
- zakladatel firmy Motown Berry Gordy.

Řekli před dvěma roky...(2)

25. června 2011 v 6:11 Michaelovy citáty a citáty o něm


Neil Portnow - prezident Recording Academy, která organizuje prestižní ceny Grammy

"Jen zřídka se světu dostane takového daru s velikostí umělecké zručnosti, talentu a vize, jakou měl Michael Jackson. Byl skutečnou hudební ikonou, jejíž identifikovatelný hlas, inovativní taneční kreace, ohromující všestrannost a ryzí síla ji přenesly z dětství k celosvětovému věhlasu."



Lisa Marie Presleyová - dcera Elvise Presleyho a Jacksonova bývalá manželka

"Jsem velmi smutná a zmatená každým možným pocitem. Jsem zdrcená za jeho děti, které - jak vím - pro něj byly vším, a za jeho rodinu. Je to tak velká ztráta na mnoha stupních, že mi scházejí slova."



Brooke Shieldsová - herečka a Jacksonova dlouholetá přítelkyně

"Byl výjimečným přítelem a umělcem. Soucítím s jeho rodinou a fanoušky, kteří oslavují jeho jedinečný život a oplakávají jeho předčasný skon."


Janet Jacksonová - zpěvačka, Michaelova sestra

"Jsem zasažená zármutkem a zničená náhlou ztrátou bratra."



Madonna - zpěvačka

"Nedokážu přestat plakat nad tou smutnou zprávou. (...) Vždycky jsem Michaela Jacksona obdivovala. Svět ztratil jednoho ze svých velikánů, ale jeho hudba bude žít navždy. Mé srdce je s jeho třemi dětmi a se členy jeho rodiny. Bůh s ním."

Pláčem

24. června 2011 v 13:17 Básničky

Pláčem za tebe,
pláčem při pohledu na nebe.
Pláčem a slzy nám po tváři stékají,
v jednu na zemi se spojí,
věříme, že tě v nebi andělé opatrují,
že jsou rádi, že tě tam mají.
Co nám dává největší sílu?
Je vzpomínka na tebe,
v tebe ve tvou víru,
myšlenka na to, že jsi šťastný tam na hoře.
Je těžké slzám se ubránit,
není to slabost, ale úleva,
nemusíme se za své slzy stydět,
pláč, ten nám pomáhá.
Pomáhá od bolesti,
kterou občas cítíme,
tvé lásky se nikdy nenabažíme dosytosti,
ty jsi to čemu věříme.
Proto pláčem?
Protože nás tvá smrt bolí,
nikdo z nás není silným rváčem,
ale i bolest, nás někdy zlomí.

Imitátor MJ

24. června 2011 v 6:46
Imitátor Michaela Jacksona Pavel Janák



Fanoušek od dětství, spolužáci mi ze třídy nosily různé ustřižky z novin a časopisů kde se psalo o Michaelovi. Byl jsem znám po celé škole jako obdivovatel Michaela Jacksona.

Imitovat jsem se pokoušel Michaela od svých 15-ti let. Začal jsem jezdit po diskotékách a učil se imitovat, když zrovna hráli Jacksona. Časem si mě všiml jeden diskžokej s kterým jsem poté jezdil po diskotékách a jiných akcích. Téhož času začala má éra imitátora. Po shlédnutí tří živých koncertů jsem začal na sobě více pracovat. Nechal jsem si vytvořit www stránky s vlastní nabídkou imitátora, lepšími kostýmy, choreografií atd. Oslovil umělecké agentury.

Podařilo se mi účinkovat v Tv pořadech: Prima - Na scénu, TV JOJ - upoutávka na reality show Milionový tanec a ve zpravodajství Ranné noviny, v reklamě na mobil, Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit, Reflex na Markýze, Dobré ráno s ČT a dalších televizních pořadech. Nyní již vystupuji i v zahraničí Slovensku, Polsku, Německu a Rakousku.


Od začátku až po konec mého vystoupení vidí divák opravdového Michaela Jacksona
a ne jen obyčejného tanečníka.

Věřím

23. června 2011 v 6:17 Básničky
Věřím na zázraky,
věřím tomu, že se jednou vrátíš zpátky.
Veřím na výhry i prohry,
věřím, doufám, někdy.
Věřím v malého pavoučka, co mi přinese štěstí,
věřím na hvězdu, co mi splní přání.
Veřím na noční oblohu,
proč jen býti s tebou nemohu?
Ty jsi to čemu věřím,
ty jsi mým tajným přáním.
Věřím tomu, že se jednou setkáme,
že se v nebi spolu potkáme.
Tak tam na mě zatím čekej,
jednou za tebou příjdu,
svá přání si zatím přej,
a věř ve svou víru.

Moonwalk 9.

23. června 2011 v 6:14 Moonwalk
Michael a jeho vzhled



..." Můj vzhled se začal měnit, když mi bylo asi čtrnáct. Hodně jsem vyrostl. Když třeba přišel někdo, kdo mě neznal a čekal, že ho představí tomu roztomilému Michaelovi, tak si mě vůbec nevšiml. A když jsem pak řekl: "Já jsem Michael", nevěřícně na mě koukal. Michael byl malý, roztomilý kluk; já byl vyčouhlý puberťák měřící skoro metr osmdesát. Rozhodně jsem nebyl tou osobou, kterou čekali, nebo vůbec chtěli vidět. Puberta je sama o sobě dost těžká, a teď si k tomu ještě přidejte vlastní vnitřní nejistotu kvůli tomu, jak se vám mění tělo. A to nemluvím o negativních reakcí těch kolem. Všichni se pořád strašně divili, že se měním, a přirozeně dospívám jako ostatní.
Bylo to kruté. Pořád mi všichni říkali, jaký jsem milý a hezký, a najednou mi zhrubla pleť a vyrazilo akné. Jednou ráno jsem se podíval do zrcadla chtělo se mi zařvat: " TO NÉ!" Měl jsem obličej plný uhrů. A čím víc mě to trápilo, tím to bylo horší. Tehdy jsem to nevěděl, ale moje tučná a fast foodová strava to jen zhoršovala.
Tahle zkušenost s mým vzhledem mě podvědomě děsila. Začal jsem se hrozně stydět a bál jsem se setkání s lidmi. Kvůli své kůži jsem trpěl komplexem. Opravdu to vypadalo, že čím víc se prohlížím v zrcadle, tím víc mám uhrů. Můj vzhled mě začal deprimovat. Od té doby vím, jak zničující vliv může mít na člověka akné. U mě to rozvrátilo celou mou osobnost. Když jsem mluvil s lidmi, nedíval jsem se na ně. Neměl jsem nic, na co bych mohl být pyšný, nechtělo se mi chodit ven. Nedělal jsem nic.
A přitom můj brácha Marlon měl taky obličej plný uhrů a vůbec mu to nevadilo. Ale já jsem nechtěl nikoho vidět a hlavně jsem nechtěl, aby někdo viděl mojí pleť v tomto stavu. Je zvláštní, jak dva bratři mohou být tak rozdílní.
Naštěstí tu byly naše písně, na které jsem byl pyšný, a jakmile jsem vběhl na jeviště, nemyslel jsem na nic jiného. Všechny starosti byly pryč."...