Říjen 2011

3. kapitola - Příběh velké lásky

31. října 2011 v 5:12 Povídky - příběhy
3. kapitola

Michael

Julie je neskutečná žena. Je tak bezprostřední a milá. Za tu dobu co je tady jsem si jí oblíbil. Bojím se, že až moc. Cítím s ní určité souznění a to jak jsem jí stál modelem bylo tak vzrušující. Cítil jsem jak se celá chvěje, měl jsem sto chutí vyskočit obejmout ji a políbit. Jenže na to nemám odvahu. Nevím jaké city ke mě chová ona a já ji rozhodně nechci vylekat. Možná, že po tu dobu, co tu bude se naše přátelsví prohloubí v něco víc. Moc bych si t přál, ale nechám věcem volný průběh...

....
Dny plynuly a my každou volnou chvíli, co byl Michael doma využívali k trávení společného času, nebo malování. Zní to možná zvláštně, že Michael všechen svůj volný čas obětoval právě mě, ale asi mu chyběl přítel stejně jako mě. Když tak přemýšlím do té doby než jsem sem přijela jsem prakticky nežila. Byla jsem pořád zavřená ve svém ateliéru a myslela si, že ke štěstí mi to stačí, teď jsem pochopila, že nikoliv. Člověk potřebuje víc, daleko víc...

...
Zrovna jsem byla ve svém pokoji a odpočívala, když někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že je to hospodyně, ale byl to Michael...

Julie: " Ano prosím vztupte."
Michael: " Ahoj Julie, neruším? Mohl bych s tebou na minutku mluvit?"
Julie: " Ano, jistě. Co potřebuješ."
Michael: " Mám k tobě prozbu, je mi to docela trapné a ani nevím jestli budeš souhlasit. Víš mohl bych říct Elizabeth, ona podobné akce se mnou absolvuje, ale..."
Julie: " No tak Michaeli, vymáčkni se konečně. Já tě nekousnu."
Michael: " Můj dobrý přítel Quincy Jones slaví narozeniny a pořádá večírek. Chtěl jsem tě požádat jestli by si nešla se mnou?"
Julie: " Já? Já nevím, co říct...vyrazil si mi dech. Já nevím. Nevím jestli je to vhodné, abych tam šla já zrovna s tebou. Vždyť tam bude hodně vážených lidí a já se do takové společnosti nehodím."
Michael: " Ale hodíš, jsi překrásná žena a já chci, abys šla."
Julie: " Nech toho nebo se začnu červenat....dobře, půjdu."

....

Ráno, když jsem přišla do jídelny Michael u snídaně nebyl. Když přišla hospodyně a donesla mi kávu zeptala jsem se jí, kde je Michael..." Pan Jackson už odešel do studia, ale nechal tu pro vás lísteček. Říkal, že vás večer vyzvedne."...do ruky mi podávala papírek, na kterém byla napsána adresa...




..........

Venku už na mě čekal řidič, aby mě odvezl na ono místo. Když jsme stáli před budovou a já vešla dovnitř hned ke mě přistoupila prodavačka..." Vy jste slečna Millerová?"....přikývla jsem...." Pan Jackson mi dnes ráno volal, že přijdete, a máme se o vás postarat. Tak co, jdeme na to?"....Pořád jsem nevěřícně koukala, ale než jsem stačila cokoliv říct, zavedla mě do místnoti plné večerních šatů. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Prodavačka mi začala do kabinky nosit jedny šaty za druhými a já snad po dvanáctých, které jsem vyskoušela našla ty pravé. Byly vínově červené na ramínka se sexy výstřihem a s rosparkem nad kolena. Napřed jsem si myslela, že jsou až příliž odvážné, ale prodavačka mě ujistila, že ty jsou pro mě pravé a k mé štíhlé postavě se nesmírně hodí. No, když to říká:-)....pak mě vzala za ruku a vedla do kosmetického salónu, kde se o mě postaral tým kadeřníků a vizážistů. Když byli s práci hotovy byl už podvečer a před obchodem na mě čekala limuzína i s Michalem. Řidič otevřel dveře a já se posadila naproti Michaelovi. Cítila jsem se jako Popelka...

Michael: " Vypadáš překrásně. Šíleně moc ti to sluší. Jsem tvou krásou doslova ohromen."
Julie: ( do ruky mi podával rudou růži) Děkuji, ale nech toho s těmi komplimenty, nebo si ještě budu o sobě moc myslet."
Michael: " Vždyť je to pravda....nervózní?"
Julie: " Malinko."
Michael: " Nemusíš, Quincy je suprovej chlap."
Julie: " Ano, vím, že pro tebe znamená hodně."
Michael: " Jo zažili jsme toho spolu neskutečně moc a já si ho vážím."

...
Když jsme dorazili k Quincymu domu, hosté se už pomalu scházeli a i my s Michaelem šli dovnitř. Byl to překrásný dům, Michael mě představil svým přátelům a musím přiznat, že se ke mě opravdu chovali moc hezky. Šla jsem si zatím pro něco k pití a Michaela nechala s Quincym o samotě....

Quincy: " Krásná žena."
Michael: " Ano, to je. Je neskutečně krásná."
Quincy: " Ale no tak Michaeli, snad ses nám do té ženy nezamiloval."
Michael: " Ach Quincy, šíleně moc. Je tak nádherná, milá pozorná a umí naslouchat. Každou minutu, co mohu být s ní si šíleně užívám. Bojím se, že to na mě pozná a tak raději chodím do studia. Snažím se před ní "utéct" právě tam, abych na ni tolik nemyslel, ale jde to šíleně těžko. Obraz pomalu bede mít hotový a já se bojím, že ji stratím dřív, než ji budu moct říct, co k ní cítím."
Quincy: Měl bys to udělat. Kolik let se to už vlastně my dva známe? Desítky, sta ...? A já tě vidím poprvé tak rozzářeného v ženské přítomnosti. Oči ti jiskří a já myslím, že ani ty ji nejsi úplně lhostejný. Udělej to. Řekni jí to. Nenechej si své štěstí utéct, příteli."

Bylo už docela pozdě a my se vraceli domů. Cestou autem jsme se bavili o dnešním večeru, ale Michael mi připadal trochu nesvůj, jakoby byl myšlenkami jinde. Na chodbě jsme se rozloučili, popřáli dobrou noc a šli spát...

2. kapitola - Příběh velké lásky

30. října 2011 v 5:01 Povídky - příběhy

Zlatíčka, Vy jste mi svými komentáři udělaly tááákovou radost. Děkuji za tak krásné probuzení. Je mi ctí mezi vás patřit a vážím si vaší náklonnosti.

Annie vůbec nepochybuji o tom, že se lépe poznáme a jak si řekla, věk nehraje žádnou roli a na svůj věk máš v hlavě seřazené myšlenky a to se mi u tebe líbí.

Tak ještě jednou děkuji a co budeme otálet, vrhneme se hned na další dílek.Mrkající



2. kapitola

Když jsem se druhý den probudila do slunečného dne, musím přiznat, že tak krásně jsem se už dlouho nevyspala. Dala jsem si ranní sprchu, učesala své neposlušné vlasy do copu, oblékla si modré džíny a triko. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla a ohodnotila se se slovy, že lepší to už stejně nebude, vyrazila na snídani. Dole už za stolem seděl Michael a popřál mi dobré ráno. Na snídani byly plněné vafle, tousty....no všechno na co si vzpomenete. S Michaelem jsme prohodily pár slov a pak se se mnou rozloučil se slovy, že musí do nahrávajícího studia, ale že se vrátí na oběd a po obědě, by jsme si mohli udělat procházku po Neverlandě. S jeho nabídkou jsem samozřejmě souhlasila...

Tu dobu, co byl Michael pryč jsem si krátila obdivováním jeho domu. Na zdi všude vysely obrazy od různých umělců a já doufala, že za nedlouho tu bude vyset i ten můj. Musím přiznat, že to opravdu byly moc krásná díla, až jsem trochu začala o sobě pochybovat...

Obdivování Michaelova domu mi opravdu zabralo celé dopoledne. Zašla jsem do knihovny, kde bylo spousta knih. Jednu jsem si vzala a tak se do ní začetla, že jsem při ní usnula...


Michael

Když jsem dorazil domů, šel jsem najít Julii, abych ji vyřídil, že už je čas k obědu. Jsem strašně rád, když mohu s někým sedět u stolu, už si ani napamatuji, kdy to bylo. Většinou jím sám. Nemohl jsem ji nikde najít. Hledal jsem ji snad všude, ani ve svém pokoji nebyla. Až v knihovně jsem ji našel...
Spala tak sladce, že mi ji bylo líto probudit. Opatrně jsem ji vzal knihu z ruky jenže v tu chvíli se probudila...

Michael: " Ach, nechtěl jsem vás probudit."
Jilie: " Ježiši kolik je hodin? Tak jsem se do té knihy začetla, že jsem musela na chvíli usnout."
Michael: " Všude jsem vás hledal, abych vám vyřídil, že už je oběd. Před chvíli jsem dorazil ze studia."
Julie: " Ach děkuji, tak co půjdeme?"

Po obědě jsme vyrazili na slíbenou procházku. Neverlad je překrásné místo, plné života. Jelikož sluníčko opravdu peklo Michael si vzal svůj deštník, aby se chránil před slunečními paprsky. Vyprávěl mi o svém životě, o tom jak byl malý, o jeho prvních začátcích. ..Bylo příjemné ho poslouchat. Když jsme si sedli na lavičku Michael mi nabídl tykání, já samozřejmě souhlasila. Byla jsem ráda, protože si myslím, že tykání lidi víc zbližuje, ale já bych mu takovou nabídku nikdy nenabídla. Přece jen mám k němu respekt a úctu, i když musím říct, že se vůbec nechová jako namyšlená hvězda, ba naopak. Je velice příjemný a přátelský...

Michael: " Julie nechtěla by ses projet na kolotoči?"
Julie: " Já? To po mě raději nechtěj. Já se těhle atrakcí doslova bojím jako čert kříže."
Michael: " Ale no tak, neboj se. Bude sranda."
Julie: " No jak pro koho."

Po dlouhém přemlouvání mě Michael doslova ukecal a já nakonec souhlasila. Chtěla jsem jít na něco né tak velkého, na něco, co zvládnou i malé děti. Michael řekl, že ruské kolo je ta nejlepší volba. Nebyla jsem schopna slova a ani jsem se nevzpamatovala a už jsem seděla na ruském kole. .. Nakonec to tak hrozné nebylo na to, jak děsivě to vypadalo...
Julie: " Nikdo mě nikdy nedonutil ani na malý řetízkáč, ale ty hned rovnou na ruské kolo. Ale samotnému Michaelovi Jacksonovi se to podařilo!!! Blahopřeji ti!"

Michael na své tváři vyloudil výtězný výraz a musím říct, že vypadal opravdu roztomile. Celou cestu k domu si poskakoval, prospěvoval a šťuřil se. Vypadal tak kouzelně a já si vzpomněla na tu sošku Petra Pana, kterou jsem první den držela v ruce. Michael je opravdu Petr Pan, člověk s duší dítěte...




..........

Někdy jsem Michaela neviděla celé dny. Měl moc práce s připravováním nového alba, které mělo vyjít na přelomu milénia. Chtěl fanouškům opět přichystat to nejlepší, tak jak u něj bývá zvykem. Jsem tu už měsíc a dnes chci Michaelovi říct, že by jsme s obrazem pomalu mohli začít. Vím o něm dostatečně tolik, na to, abych cítila, že ten pravý čas přišel. Dnes u snídaně se s ním domluvím a samozřejmě se mu podřídím, tak jak mu to bude nejlépe vyhovovat...

Julie: " Dobré ráno Michaeli, dnes sis trošičku pospal."
Michael: " Dobré ráno Julie, omlouvám se, že jsem přišel na snídani pozdě, ale včera jsem ze studia přišel až kdoví kdy. Je to neskutečná dřina a jelikož jsem perfekcionista, chci ze sebe vydat opět to nejlepší. Ale dnes jsem si vzal volno, nikam nepůjdu."
Julie: " Opravdu? Zrovna dnes jsem se s tebou chtěla domluvit, kdy by jsme mohli s obrazem začít. Cítím, že je správná chvíle."
Michael: " Ano? Tak jestli chceš, tak klidně dneska."
Julie: " Ale já tě nechci nijak honit, vím, že toho máš hodně a určitě si chceš odpočinout. Měl bys odpočívat."

I když jsem Michaela přemlouvala k tomu, aby si odpočinul, byl neoblomný a my tedy hned po snídani šli do zahrady, kde bylo ideální prostředí ke tvoření díla. Připravila jsem si paletu, štětce a plátno a mohli jsme začít. Ze začátku se mi třepaly ruce, ale pak už to šlo samo. Nechala jsem svůj štětec volně klouzat po plátně a každý tah jsem si vychutnávala. Když jsem začala malovat jeho oči opět ve mně vzbuzovaly nepopsatelný pocit, ale tentokrát byl silnější, mnohem silnější. Po dlouhých hodinách jsem Michaelovi zdělila, že pro dnešek to stačí. Chtěl se podívat, ale já mu to nedovolila. Dali jsme si spolu kávu a jen tak mlčky seděli...

Michael: " Jsi unavená?"
Julie: " Ne, jen plná pocitů. Nemohu tomu uvěřit."
Michael: " Čemu? "
Julie: " Všemu. Tomu, že jsem tady, že jsem v tvé přítomnosti, že maluji zrovna tebe. Je to pro mě neskutečná pocta, které se člověku dostává jednou za život."
Michael: " Ale no tak, přece nejsem anděl."
Julie: " Ale jsi."


Ještě chvíli jsme si povídali a já jsem se s ním pak rozloučila se slovy, že dnes už jsem vážně unavená a že jsi půjdu lehnout. Přikývl, rozloučil se s tím, že se zítra uvidíme a udělal něco, co jsem nečekala. Políbil mě na tvář...

Je to tady :-)

29. října 2011 v 20:41 Povídky - příběhy
Tak a je to tady!!!! No veledílo nečekejte,Usmívající se ale i tak doufám, že následujících deset dnů, vám spříjemním tímhle příběhem.Usmívající se

A komu, že tuhle minipovídečku věnuju? Tak začneme hezky popořadě:

ZUZY: je to spisovatelka nad spisovatelky a její povídky jsou přímo dokonalé a já je mám ráda.
MJPETULKA: je človíček, kterého znám ještě dýl než její blog a je to úžasná, čistá dušička.
HANYLEN: její blog miluju, vždycky se v jejich článcích dozvím něco víc o Mikovi, co jsem předtím nevěděla a já mám vždycky pocit, že jsem mu blíž a blíž. Na Hančiným blogu Michael bezpochyby žije.
JANČA: mám ji ráda a její povídky také, její Mystery House je přímo dokonalá povídka s hororovým nádechem. Její dušička je velice křehká a já doufám, že ji touhle povídkou aspoň malinko zvednu náladu.
ŠÁJINKA: to je naše ztracená ovečka, a skoro moje sousedka.
RJBUBLINKA: další spisovatelka a navšťevovatelka mého blogu, děkuji.
JANIKOZ: Janču také znám už nějaký čas a vždycky dobře pokecáme.
NIKOLKA: tak to je bytůska, kterou z nám z vás všech nejdýl, a i když toho má ve škole hodně a je na internátě, nikdy na mě o víkendu nezapomene a pokecáme.
ČOKOLÁDKA MILKA: to je človíček, který je velice upřímný a s jejími názory se kolikrát stotožňuji a její povídky se mi také moc líbí, píše duší a srdíčkem.
ZUZANKA: jo i s ní se znám už nějakej ten pátek a je to moc milá, mladá a právě zamilovaná slečna.
SISI měsíční svit: její blog je plný nápadů, typů, informací a já se k ní ráda vždy vracím.
VIKY: její blog moc dlouho neznám a ani ji samotnou, ale i přesto píše zajímavou povídku.
YANAGIRL: jo Markétka, její blog mě vždycky dostane.
JEANA: Janička, tak to je osůbka, kterou z nám z vás všech nejkradší dobu a přitom mám pocit, že ji z nám celý život. Je to má spřízněná dušička a já ji mám moc ráda a vážím si ji, a před jejím spisovatelským nadáním smekám klobouk.
SMOOTH ANNIE: i když se moc neznáme můj blog navštěvuje velice často a já si toho nesmírně vážím.

A je tu ještě jedna osůbka, které chci tuhle povídku věnovat. Nemá blog, ale za to má ten největší smysl pro humor a taky čisté srdíčko. Je to taková moje starší sestra, takže i pro tebe Peti, mám tě ráda.


1. kapitola - Příběh velké lásky

29. října 2011 v 20:41 Povídky - příběhy
1. kapitola

" Julie, jsi doma?"....volá na mě má matka....." Aaa tady jsi, kde jinde bych tě našla než v ateliéru, že dcerunko moje."

Malování jsem si zamilovala snad od první chvíle, co jsem udržela v ruce tužku. Malovala jsem úplně všechno, někdy to byla krajina, jindy obyčejná miska s ovocem, ale co nejvíce mě fascinovalo, byly tváře. Malovat něčí tvář ve mě vzbuzovalo něco magického, ráda jsem na plátno dávala dosavadní náladu danného člověka...
Kdysi jsem listovala nějakým časopisem a tam byla fotka jeho, ty oči ve mně vzbuzovaly neskutečnou touhu je namalovat. Po prvním díle, jsem ho malovala prakticky pořád. Byl to zpěvák, kterého znal celý svět a mě fascinoval jeho životní příběh, který jsem sice neznala osobně jen z televize a novin. ...
"Zase maluješ toho zpěváka"......" Ooo ano mami, ta jeho tvář mě pohlcuje víc a víc. Jen z těch fotek nezachytíš to, co bys zachytila malovat ho přímo. Tolik bych si přála jeho tvář poznat i naživo."..........." Tak proč mu své obrazy nepošleš? Třeba by se mu líbily a chtěl abys ho malovala"................"Ale mami, dobře víš, že tohle já nikdy neudělám. Je to Michael Jackson, chápeš to? Už jen to jméno hovoří za vše, ten si prosímtě může vybrat ze spousty umělců a né obyčejnou holku.".......

Mamka si jen povzdechla a zase odešla. Bydlela nedaleko ode mně a občas mi donesla něco dobrého na zub. Zrovna jako teď, malinový koláč, který mám nejradši. Je hrozně milá a pozorná a já její přítomnost vždycky ráda uvítám...

.....

" Julie Millerová, kdo volá?".........." Tady Michael Jackson, mohl bych s vámi chvilinku mluvit?"..............." Hahaha, a já jsem Merilyn Monrone. Dělejte si prosím srandu z něko jiného."...................Bože, co to bylo za hlupáka, prý Michael Jackson, no to mu tak budu věřit. Za chvíli telefon zvonil znovu a to už jsem vážně byla rozhořčená." Tak poslouchejte, ať jste kdo jste dejte mi laskavě pokoj a už víckrát nevolejte!"....Chtěla jsem sluchátko položit, ale řekl něco, co mě zarazilo"......" Prosím nepokládejte, jde o vaše obrazy."....."Moje obrazy?"...." Nechápavě jsem jeho slova zopakovala....." Ano, ty, které jste mi poslala. Jsou překrásné a já bych si velice moc přál, kdyby jste mě namalovala i ve skutečnosti. Mám pro vás nabídku, ale samozřejmě se nemusíte rozhodovat hned. Kdyby jste měla zájem a já tajně doufám, že budete mít, prosím zavolejte mi."....

Došlo mi to. Mamka mé obrazy Michaelovi poslala aniž by mi cokoliv řekla. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem nebyla schopna slova. Právě v tu chvíli mamka přišla......"Ahoj Julie, donesla jsem ti nějaké ovoce a přišla tě pozvat na kávu, jsi tu pořád zavřená....Julie? Posloucháš mě? Proč v ruce držíš to sluchátko? Stalo se něco, kdo ti volal?"..........."Michael Jackson"..........." Cože? Proč ti volal?"............." Ach mami neříkej, že nevíš. To ty jsi mu poslala ty obrazy?"......Přikývla........." Jak si mohla? Neměla si právo to udělat! Já se tě o nic neprosila. "..............." A co ti řekl, líbily se mu?"............" Ano"...........Mamce jsem povyprávěla celý náš rozhovor....." Proč si rovnou neřekla, že jeho nabídku přijimáš? Přece to je to, o čem si snila, po čem si toužila"................." Když já nevím mami. Máš pravdu, tohle byl můj sen, ale mám strach. Chci povědět ano, ale zároveň se bojím. Musím si to rozmyslet, tak na mě prosím nenaléhej."..........Společně jsme nakonec šly na kávu, ale v myšlenkách jsem pořád musela myslet na Michaela a jeho nabídkou....



.......

Michael mi znovu volal, byl netrpělivý jak jsem se nakonec rozmyslela. Já mu řekla, že jeho nabídku přijímám. I přes telefon jsem cítila, že se mu rozzářila tvář. Zítra odjíždím na Neverland. Mám trochu obavy, ale zároveň se těším na to, až poznám to místo, kde žije Král popu a taky jeho samotného...

...
Právě jsem dorazila na místo, už z venku jsem cítila jaké Neverland magické místo je. Když jsem byla propuštěna přes ochranku, které je všude kolem spousta, vešla jsem dveřmi dovnitř. Tam mě uvítala hospodyně a zavedla mě do společenské místnosti. Donesla mi šálek čaje a řekla mi ať mám chvilenku strpení, že pan Jackson za moment příjde. Zatím co jsem na Michaela netrpělivě čekala oči mi projížděly po místnosti a já nevěděla kam se dřív podívat. Jen, co jsem sem vztoupila cítila jsem jak na mě sálá to správné teplo domova. Nábytek a doplňky jsou nádherné, vše je do detailu propracované. Michael musí mít asi hodně rád tyhle starožitné věci, každá z nich má svou historii a to se mu nejspíš líbí. Byla tam taková zvláštní polička, na které měl různé fotky sebe, maminky....takový oltář vzpomínek. Nejvíce mě zaujala soška Petra Pana. Opatrně jsem ji vzala do ruky a prhlížela jsem si ji, právě v tu chvíli vztoupil do místnosti Michael....

Michael: "Líbí se vám?"
Julie: " Ach, promiňte. Jen jsem se dívala."
Michael: " To je v pořádku... Neposadíme se?... Omlouvám se, že jste musela tak dlouho čekat, ale měl jsem neodkladný telefon."

S Michaelem jsme se posadili na pohovku, hospodyně mu také donesla čaj. Obou se nás zeptala jestli ještě něco nepotřebujeme, když jsme přikývli, že ne odešla....

Michael: " Jsem rád, že jste přijela. Vaše obrazy na mě udělaly neuvěřitelný dojem."
Julie: " Děkuji, ale musím se vám k něčemu přiznat. Ty obrazy jsem vám neposlala já, ale má matka. Já bych totiž k tomu nikdy neměla odvahu. Víte maluji už odmalička, ale nikdy jsem své dílo nikde nevystavovala."
Michael: Ne? (Nevěřícně se na mě podíval ). Myslím, že je to velká škoda, sice jsem neviděl zbytek dalších vašich děl, ale i to co jsem viděl se mi zdá neuvěřitelné. Nejsem sice žádný znalec umění, ale tyhle věci mě zajímají."
Julie: " Víte, já už vás maluji docela dlouho a musím přiznat, že často. ( cítila jsem jak se červenám, ale musela jsem mu říct ten důvod proč ho chci malovat) Kdysi jsem našla vaši fotku v novinách a upoutaly mě na vás vaše oči a já je měla chuť malovat. ( Michael se na mě usmál a já cítila jak rudnu víc a víc)Ale i když jsem se snažila jak nejvíc to šlo, pořád to nebylo ono. Protože já toužím namalovat vaši duši."
Michael: " Děkuji za to, co jste řekla. Přesně po tom toužím i já. Chtěl bych, aby jste mě namalovala, tak jak to opravdu cítíte. Mám tu spoustu obrazů od různých umělců, kteří mě malovali, ale chtěl bych i váš výtvor, protože jak už jsem vám řekl, umění mě zajímá a já mám k takovým lidem, jako jste vy úctu. Nemusíte mě začít malovat dnes ani zítra. Prostě, až budete mít pocit, že je ta pravá chvíle, udělej te to. Je mi jedno jakou dlouhou dobu tu strávíte, pokud vám k tomu nic nebrání. Můj dům je vám plně k dispozici a já chci, aby jste se tu cítila jako doma."

Ještě chvíli jsme si s Michaelem povídali, pak mě zavedl do mého pokoje. Popřáli jsme si dobrou noc se slibem, že se zítra uvidíme při snídani...


Dnes naposledy

26. října 2011 v 17:24
Holky dnes jsem tady naposledy. Ne, nelekejte se, napořád v žádným přípaě......Usmívající se
Ale k věci, začínají nám podzimní prázdniny a mě doma přibyde jedno dítko navíc. No uznejte, s takovou malou mateřskou školkou stihnout ještě net bych musela být kouzelník. Smějící seTak mě čekejte nejdřív v neděli. Samozřejmě svůj skluz u vás doženu. Takže se tu mějte moc krásně a nezapomeňte na to, že vás mám ráda.Usmívající se

Vaše Monika

PS: Pokusím se do neděle připravit povídku, kterou mám rozdělanou už dva měsíce a konečně jsem se jí odhodlala dokončitUsmívající se Takže Janičko, tajemství je prozrazenoMrkající

Fanynka o Michaelových dětech

25. října 2011 v 20:38 Michaelovy citáty a citáty o něm

"Při několika různých příležitostech jsem byla s Michaelovými dětmi Princem, Paris a Blanketem a měla jsem tu čest poznat je v roce 2008 v Las Vegas. Vyměnily jsme si dárky a dopisy a celou dobu se bavily o nejnovějších filmech, o tom, jaké čtou knihy a o jejich milovaných zvířatech - psovi, dvou kočkách a papouškovi.

Někdy, hlavně když tam byli i jiní fanoušci, jsem s nimi mluvila víc než s Michaelem. Na téhle planetě neexistuje nikdo, kdo by od něj odvrátil mou pozornost. Oni to však udělaly. Tak úžasné jsou.

Prince a Paris byli hodně upovídaní a společenští - Michael je nazýval svými malými brebentilkami ;-) zatímco Blanket byl tichý a ostýchavý. Všechny děti byly extrémně slušné a zdvořilé, sebejisté - ale nikdy arogantní, chráněné, ale přesto dobře informované, s dobrými vyjadřovacími schopnostmi, znalé a vysoce inteligentní.V Paris jsem viděla hloubku, která přesahovala její věk a ve všech jsem viděla čistotu, která je tak moc vzácná.

Michael chtěl svým dětem dát normální děství - to, co jim dopřál bylo více než normální. Vytvořil pro ně blahodárné a pečující prostředí, přístav nevinnosti a lásky.

Zatímco ostatní děti byly 24 hodin denně přilepené k internetu, Michaelovy děti strávily spoustu času čtením a kreativními činnostmi - kreslením, malováním, stavěním modelů lodí... Řekly mi, že nemůžou na internet s výjimkou stránek pro děti a to pod dozorem. Vždy společně (s Michaelem) sledovali rodinné filmy a střídali se, kdo vybere název.

Michael své děti chránil před drsností světa. Nedovolil jim přístup ke zpravodajským médiím, protože nechtěl, aby o něm četly v bulváru. A ukrýval je před zraky veřejnosti, protože nechtěl, aby se stali subjektem stejné veřejné kontroly, kterou on musel podstupovat po celý život.

Jeden z největších komplimentů od Michaela se mi dostalo tehdy, když mi řekl, že chce, aby se jeho děti dozvěděly to, kdo je, díky mně. Pochopila jsem, že nemyslel pouze mě, ale všechny lidi, kteří skrze překrucování propagované médii vidí pravdu o tom, kdo skutečně je - krásná, skvělá oslnivá duše.


Michaelovy děti jsou odrazem charakteru jejich otce. Každé z nich září stejným světlem, které on přinesl na svět. Budu je navždy milovat."

Talitha Linehan, fanyka Michaela Jacksona


citáty Michaela Jacksona

25. října 2011 v 5:50 Michaelovy citáty a citáty o něm
"Když je mysl lidí zastřena zlostí nebo nenávistí, nemůže na ně dosáhnout žádný anděl."

Michael Jackson


"Nehledě na to, co obecně tisk říká o celebritách a o mně, jdu dál. Nevěnuju tomu bulvárnímu braku pozornost. Mám své sny, jsem vizionář. Cítím, jako bych měl okolo sebe brnění, nosorožčí kůži."

Michael Jackson



"Věřím ve svou práci. Jak už jsem řekl, mám velkou důvěru ve své sny. Když mám skvělý nápad, mám železnou vůli a to i přesto, že média o mně vytváří tolik negativních příběhů, aby toho víc prodala. Když se podíváte do historie, nejsem jediný. Nechci přidávat své jméno k jejich, ale udělali to Ghándímu, Kristovi - nesnažím se říct, že jsem Kristus, nechci, aby to média říkala. Některé z nejhorších případů na světě, kdy je na někoho upřena pozornost, má co dělat s ignorancí části lidí kvůli špatnému tisku. Když se to stalo jim, může se to stát i mně."

Michael Jackson


"Vidíš to v jejich očích, soudí tě. Lidé se dívají skrz tebe - ne na tebe, ale skrz tebe. Myslí na všechny ty kecy. Je to tak vzálené od pravdy. Tohle bolí."

Michael Jackson

MJ

24. října 2011 v 13:35

Taymoor Marmarchi o MJ

23. října 2011 v 18:47 Michaelovy citáty a citáty o něm
"Při mé druhé návštěvě Neverlandu pořádal Michael Jackson soukromý oběd. Požádal nás, abychom se drželi za ruce a říkal chválu. Dořekl modlitbu a sluneční paprsky nakoukly na jeho počest do domu. Jeho energie byla duchovně magnetická. Zapouzdřila nás všechny jeho záhadnou aurou a zanechala nás v slzách. Byl neuvěřitelné světlo.

Řekl: ´Tohle pro mě bylo napsáno v knihách. Svou část jsem dokázal. Teď bude jejich soudcem Bůh.´

Věřím, že ho vedl Bůh - tak žil a zvládal tenhle krutý svět."

Taymoor Marmarchi, pracovala na humanitárních projektech pro Michaela Jacksona



"Bůh byl jeho průvodce. Byl křesťan a věřil v Krista. V životě prošel tolika věcmi, že jeho víra byla to, co ho obnovilo a udržovalo. Michael byl velice duchovní a měl obrovskou víru. Studoval všechna náboženství a byl otevřený spoustě různých praktik, nicméně, v podstatě byl křesťan a plně věřil v Krista."

Taymoor Marmarchi

Michaelovi fanoušci

22. října 2011 v 21:28 Michaelovy citáty a citáty o něm

"(...) Dospěla jsem k přesvědčení, že Michael byl něco více než talentovaný, nemohu to vysvětlit, ale měl všechny vlastnosti anděla a jeho nadání mu umožnilo poslat zpásu milionům lidí. (...)"

Nikki J., fanynka z Oregonu



"Setkali jste se někdy s andělem? Já ano. Má okouzlující přítomnost, oslňující auru a srdce ze zlata. (...) Vstoupit do Michaelova světa bylo jako vstoupit tajným vchodem do Narnie nebo sjet do králičí nory v říši divů. Pokaždé, když jsem byla s ním, cítila jsem se, jako bych byla v pohádce, jakoby mě pohltil oblak kouzel, radosti a lásky. Nikdy nezapomenu na jeho stříbřitý hlas, a světlo jeho přítomnosti, které mě znovu a znovu unášelo do nebe.


Michael je jako dítě, což je velice odzbrojující. Když jsou lidé s ním, odloží svůj cynismus a napojí se na tu část jich samotných, která je čistá (nezkažená). Naprosto jasně si pamatují na to, jak poprvé slyšeli jeho hlas a ví, že to byl hlas anděla, předtím, než díky světu zatvrdnou a začnou pochybovat, vysmívat se a soudit.


Všechno, co Michael dělal, dělal pro nás pro všechny, pro děti, pro zvířata, a pro budoucnost naší planety. On je opravdový anděl. Každý, kdo říká opak, buď lže, nebo se mýlí."

Talitha Linehanová, fanynka, která se s Michaelem mnohokrát setkala



"Měl v sobě něco krásného... Velmi pokojný hlas a tvář. Nevím, jestli je opravdu anděl, ale jsem si jistý, že má úžasnou duši."

Frederik, fanoušek


Bolest...

21. října 2011 v 17:56 Básničky

Mám pocit, že jsem se vrátila v čase,
cítím stejnou bolest, je to tu zase.
Ba ještě horší,
kdo mé bolavé srdíčko vyléčí?
Pořád čekám na ortel, který příjde,
pořád čekám kdy nastane ta chvíle
a uznají ho vinným,
všechno se stalo zlým snem, neskutečným.
Mám pocit jakoby mi ránu do srdce zasadili podruhé,
žít bez tebe je těžké a kruté.
Ne, takhle si zkončit nezasloužil,
vždyť měl si své sny, po kterých si toužil.
Cítím nenávist a strašnou zlobu,
chci zavřít oči, usnout, přečkat tuhle zlou dobu.
Ale vím, že když se probudím,
bolest tu bude stále
ne, já se v žádném případě nesmířím,
s tím, že si nám ho vzal ty BEZCITNÝ ĎÁBLE!!!
Když spravedlnost nezasáhne,
doufám, že to udělá vyšší moc,
budu věřit, doufat stále,
dnes, zítra, každou probděnou bezesnou noc.

We are the world

21. října 2011 v 11:55 Michaelovy citáty a citáty o něm
"We Are the World jsem napsal Lionelem Richiem po zhlédnutí smutných televizních záběrů hladovějících lidí v Etiopii a Súdánu. Zhruba v téže době jsem požádal svou sestru Janet, aby se mnou šla do místnosti se zvláštní akustikou, totiž do šatny u koupelny. Zazpíval jsem jí tam jeden motiv, jen pár not v rytmu. Nebyly to žádné verše nebo něco podobného, jen jakési pobrukování z hloubi hrdla.

Pak jsem se jí zeptal: ´Janet, co si představuješ, když slyšíš tyhle zvuky?´ A ona odpověděla: ´Umírající děti v Africe.´

´Máš pravdu. Jen opakuji, co mi diktuje má duše.´ Janet odpovděla: ´Já v tom poznávám, že mluvíš o Africe. Vyprávíš o umírajících dětech.´

Takhle vznikla skladba We Are the World. Stačí jít do temné místnosti a nechat zaznít pár not. Myslím, že zpěváci by to měli dokázat. Měli bychom dokázat vyvolat zpěvem to, co chceme, i pouze v temné místnosti bez všech těch vizuálních triků. Vlivem televize jsme o hodně přišli. Měli bychom dojmout lidi i bez všech těch pokročilých technologií, bez obrázků. Prostě jen čistým zvukem."



.....
"We are the World je jedna z mých nejoblíbenějších písní, které jsem vytvořil. Jsem na ní hrdý. Zasáhla mnoho lidí, dotkla se mnoha lidí. Má sekretářka mi volala, když jsem byl v autě a řekla mi, ať ladím rádio. A když jí hráli všechny ty rádiové stanice, bylo to jako modlitba. Měl jsem v očích slzy."

Michael Jackson

Michael Jackson - fotbalový stadion Exeter, Anglie

20. října 2011 v 13:37 Rozhovory, Proslovy
"Ahoj všichni. Dobrý den krásným lidem Exeteru, skvělým podporovatelům exeterského městského fotbalového klubu. Vítám všechny skvělé fanoušky, kteří přijeli zblízka i z daleka, všechny vaše děti.

Jsem velmi šťastný, že zde dnes s vámi mohu být...(potlesk)... Dnes jsme sem přišli podpořit děti. Přišli jsme podpořit děti s AIDS...(potlesk)... Sdílíme lásku k dětem, pomáháme těm nejmladším, kteří jsou postiženi HIV nebo AIDS. Pomůžeme jim vybudovat dobrou budoucnost, všichni společně pro ně pracujeme, pro budoucnost bez předsudků pro tyto děti a jejich rodiny.

Jsme tady, abychom podpořili a pomohli lidem v Africe najít řešení jejich boje proti HIV, AIDS a malarii skrze vzdělání a povědomí, zaměříme se na jejich smýšlení, ale pomůžeme s léčbou. Jsme tady podpořit vás, stoupence a hráče tohoto skvělého fotbalového klubu...(potlesk)...

Je smutné, že žijeme ve strachu. Každý den slyšíme ze zpráv v televizi, rádiu a novinách o válkách, neustále války. Slyšíme o národech, které si navzájem ubližují, o sousedech, kteří ubližují jeden druhému a dětech, které se mezi sebou zabíjí.

Musíme se naučit žít a milovat jeden druhého, nežli bude příliš pozdě. Musíme zastavit! Musíme zastavit předsudky, musíme zastavit nenávist, musíme přestat žít ve strachu z našich vlastních sousedů.

Chtěl bych, abyste se teď všichni chytili za ruce s osobou, která je nalevo a napravo. No tak! Právě teď! Nestyďte se! Udělejte to. Začíná to teď. K osobě vedle vás. Nalevo a napravo. Myslím to vážně. Právě teď. No tak! Nestyďte se. Udělejte to! Udělejte to! Teď... řekněte osobě vedle vás, že vás zajímá. Řekněte jí, že se staráte, že jí milujete. Řekněte jí, že jí milujete. To je to, co dělá rozdíl.

Společně...(Michael se směje)...(publikum křičí)...společně můžeme změnit svět. Společně můžeme pomoci zastavit rasizmus. Společně můžeme zastavit předsudky. Můžeme pomoci světu, aby žil beze strachu. Je to naše jediná naděje, bez naděje jsme ztracení.

(Potlesk)...(Někdo z obecenstva křičí: ´Kdo vyhraje příští sobotu?´)

Anglie vyhraje?...(jásot)... Věřím vám. Vy víte, že nevím nic o sportu, ale věřím vám. Děkuji vám všem, děkuji Exeteru. Jsem velice hrdý a šťastný, že tu mohu být. Díky exeterskému fotbalovému klubu.

Díky všem skvělým fanouškům...(Michael se rozhlíží po stadioně)...Vidím Izrael, vidím Španělsko, vidím země z celého světa. Miluji vás!

Díky celému mému týmu. A zvláštní díky patří Davidu Blaineovi...tomu nejlepšímu na světě, Patti Boulayeové a skvělému Uri Gellerovi a Matt Fidesovi. Děkujeme jim a všem ostatním účinkujícím. Prosím, připojte se ke mně v ovacích pro ně.

A především...(do vzduchu stoupají balónky)...Tohle je nádherné. To je symbol naděje. To je pro všechny děti světa.
Miluji vás a děkuji vám za vše."






S láskou, Bůh vám žehnej!
Michael Jackson, 14. 6. 2002




Holky moje...

18. října 2011 v 11:30
Holky moje moje aktivita bude pomalejší než obvikle za což se vám nesmírně omlouvám.Zamračený Ale jak už některé víte, od soboty jsem se potýkala se střevní chřipkou, kterou dostala i má dcerka, ale naštěstí už je v pořádku. No, ale aby toho nebylo málo můj malinkej chlapeček, který chudáček nemá ještě ani rok a už se měsíc trápí s kašlem a rýmečkou. Teď do toho dostal taky střevní chřipku a zánět středního ucha. Takže co vám mám povídat. Děs a hrůza. Budu vás průběžně obíhat. Mám vás ráda.Usmívající se

Láska do konce života

17. října 2011 v 9:55 Povídky - příběhy
Mé příběhy jsou sice vymyšlené, ale vždy v nich hraje hlavní roli člověk, který je/byl skutečný....
Dnešní příběh nebude nikterak zajímavý, ale tentokrát se zakládá na pravdě. I dnes hlavní roli bude hrát Michael Jackson a ....má maličkost.Usmívající se


Bylo mi tehdy asi osm let. Věk, kdy žijete svými sny, touhami, představami, které jsou sice krásné ač úplně nereálné a i já si jednu takovou vysnila.
Nevím, co bylo tenkrát za den, ale vím jistě, že když jsem se ráno prubudila a představa, že musím jít zase do školy mě ubíjela. Opět se mi nikam nechtělo, ale boužel jsem musela, co jiného mi zbývalo. Snažila jsem se na tom hledat něco pozitivního, jako například dnešní kino, které nás čeká. Naštěstí jsme se nemuseli trmácet nikam autobusem, film se totiž promítal v místním kině, takže jsem byla za to vděčná. Film, na který jsme šli se jmenoval Zachraňte Willyho. Byl to krásný a dojemný příběh, který ač jsem vážně nechtěla plakat před spolužákama mi vehnal slzy do očí a to díky písničce, která se hrála na konci. Byla vážně krásná a dojemná a já ji slyšela poprvé v životě. V ten okamžik mě vůbec nenapadlo, že s touhle písní a s tím, kdo ji zpívá budu spojena navždy.

Uběhl nějaký čas, který nevím jak dlouho trval, ale jednoho dne se mi do ruky dostal časopis, kterým jsem znechuceně listovala do té doby než jsem narazila na stránku, kde byl ON. Už si nevzpomínám, co to byl za článek, ale moc dobře si pamatuji na člověka, který tam byl. Měl delší havraní kudrnaté vlasy, které mu volně padaly do obličeje. Jeho oči byly hnědé jako čokoláda a vyzařovala z nich zvláštní tajemná záře, ten pohled mě očáril. Nevím, jak dlouho jsem na tu fotku hleděla, nešlo z ní odtrhnout oči. Obrázek jsem si vystřihla a nalepila nad mou postel. To byla první fotografie, kterou jsem s Mikem měla. Když jsem ho později slyšela v rádii věděla jsem, že jsem "zamilovaná" a tahle dětská láska vlastně nikdy nezkončila. Miluji ho pořád stejně jako ten první den, snad i více. Začala jsem sbírat různé informace, vytvářet si deníčky, byla jsem ním doslova posedlá. Jen mé okolí mou lásku zrovna kladně nepřijímalo. Když si tak uvědomuji, Mika jsem začala mít ráda v době, kdy on prožíval nejtěžší období svého života. Slova jako plastika, pedofilie, zneužívání na něm byla doslova přilepena. Já ani dobře nevěděla, co tyhle slova znamenají, ale pokaždé, když jsem je slyšela a viděla jak je Michael zničený ničilo mě to také. Nejhorší bylo, když jsem viděla jak mé okolí těmhle fámám věří, až na jednoho člověka, byla to má kamarádka, která cítila k Mikovi stejnou lásku jako já, ale ona na ni nějak po letech zapomněla.
Vzpomínám si jak místo svačiny jsem si každé ráno kupovala žvýkačky, kde byly nálepky s Mikem. Měla jsem je nalepené úplně všude. Nebo jak jsem se učila hrát na klavír We You Be There...je spousta takových krásných vzpomínek, které mi utkvěly v hlavě, ale také v srdci. Nikdy na ně nezapomenu.
Dny, měsíce, roky ubýhaly a já prožívala své první lásky, zklamání, ale i přesto jsem na něj nikdy nezapomněla. Je pravda, že jsem na něj nemyslela, tak intenzivně jako tenkrát, ale pokaždé když jsem slyšela v rádii jeho písničku nenechalo mě to klidnou. Vyskočila jsem ze židle a začala tancovat a zpívat. No pohled na mě to byl každopádně otřesný, ale v ten moment mi to bylo úplně jedno. V ten moment existoval jen Michael a já.

V posledních letech se o Mikovi nemluvilo a když už, tak zase v negativních souvislostech. Když byl Michael podruhé obviněný a konal se soud, byla jsem už dospělá, takže jsem to zase brala o něco intenzivěji a bolestněji. Nějak jsem pořád nemohla pochopit, proč mu lidé dokáží takhle ubližovat a nepochopila jsem to ani do dnešního dne. Jsem ale ráda, že spravedlnost i v tomhle případě vyhrála, i když s touhle nálepkou se nesl po zbytek svého života, i přesto že byl zcela nevinný.

Když jsem slyšela o Mikově velkém návratu byla jsem štěstím bez sebe. Tolik jsem ho zase toužila vidět na vrcholu, tak šíleně jsem se na něj těšila, ale jak se říká, boží cesty jsou nevyspitatelné a největší rána většinou příjde tehdy, kdy to nejmíň čekáte.
Ani nevím proč z jakého důvodu jsem si zapla televizní stanici ČT24, málokdy se na ni dívám, ale prostě v ten den jsem ji zapla. Z obrazovky na mě koukal titulek " Král popu Michael Jackson zemřel na zástavu srdce." Úplně jsem zkoprněla a nemohla uvěřit. Záplava emocí se v ten moment rozhodně nekonala. Byla jsem tak otřesena, bylo to tak neuvěřitelné, aby to byla pravda. Ale potom, ať jsem se podívala kdekoliv slyšela jsem jen "JE MRTVÝ, JE MRTVÝ....." v ten moment mi to došlo. Bylo mi zase osm, dostala jsem se zpátky do dětských let a prožívala krásné, nezapomenutelné chvíle, které mě budou provázet do konce života. Když jsem viděla ostatní fanoušky jak trpí stejně utvrdilo mě to v tom, že jsme přišli o výjmečného a nezapomenutelného člověka, který nebyl jen král hudby, ale i král našich srdcí.

Nikdy na tu bolest nezapomenu, protože vím, že z mého srdce neodejde nikdy. Ale co víc mě bolí je to, jak přes všechnu svou lásku, kterou nám dával dokáží být k němu lidi i po jeho smrti pořád tak zlí. Jak pořád zavírají oči a přitom by stačilo tak málo.
Vím, že to, co je ve mě dobrého je z části i jeho zásluhou. Otevřela jsem oči ve věcech, o kterých jsem si dříve myslela, že nejsou důležité.

Pro mě bude vždy poselstvím. Andělem, který nám dal čistou lásku, zavedl nás na správnou cestu a naučil nás milovat a věřit ve své sny. Mé srdce si získal už tehdy před lety a bude ho mít navždy, protože Michael je láska do konce života.

Dokument(3)

15. října 2011 v 10:56








Svět

13. října 2011 v 22:25 Básničky
Lidé umí soudit,
to jim jde lehce,
ale do druhého člověka se vcítit,
jde ovšem těžce.
Kdyby se víc milovali
a vážili si života,
možná by pak pochopili,
že světem může vládnout i dobrota.
Byli by si k sobě blíž,
pak by si i uměli naslouchat,
nemuseli by si před sebou navzájem hledat skrýš,
místo toho by mohli své sny společně prožívat.
Kde se vzalo tolik zloby?
Copak je tak těžké říct slůvko "Mám tě rád"?
Proč jsme se narodili do zlé a kruté doby?
Pořád jen čekáme, kdo zasadí nám ránu do zad.
Jeden anděl chtěl změnit svět,
zavést nás na správnou cestu,
řekl spousta krásných slov a vět,
přesto byl vystaven pohrdání a posměchu.
Přitom by stačilo otevřít oči
a nebýt zahleděni sami do sebe,
proč si uvědomíme všechno až to zkončí?
proč jen lidé nebrali vážně,
jeho slova,
vždyť on svou lásku dával najevo činny a skutky,
nechtěl, aby byla mezi námi nenávist a zloba.
A proto všechny předsudky, které jsme vůči němu měli,
zkusme společně poprosit o odpuštění
a věřit ve společné zázraky,
už nechci prožívat samá utrpení.
A já jako jedna z mnoha,
tomuto anděli děkuju,
protože já jeho poselství a slova,
nadarmo určitě neberu.


35th Annual Grammy Awards

13. října 2011 v 8:49 Rozhovory, Proslovy
"...Mé dětství mi bylo zcela odňato. Žádné Vánoce, žádné narozeniny. Nebylo to normální dětství. Rozhodně ne žádné normální dětské radovánky. Místo toho těžká práce, zápas a bolest a eventuálně materiální a profesionální úspěch. Ale hroznou cenou za to je to, že nemohu obnovit tuhle část mého života - ale ani bych to neudělal.

Dnes, když vytvářím hudbu, se cítím jako nástroj přírody. Myslím na to, jakou rozkoš musí příroda cítit, když otevřeme naše srdce a vyjádříme naše Bohem dané schopnosti. Zvuk souhlasu se valí vesmírem a celý svět přetýká magií. Kouzlo naplňuje naše srdce, neboť jsme zahlédli, na okamžik, hravost života a to je důvod, proč mám rád děti a tolik se naučím, když jsem v jejich přítomnosti.

Uvědomuji si, že mnoho z našich dnešních světových problémů, od těch v hloubi města po širokou škálu válek a terorismu a naše přeplněné věznice, jsou důsledkem toho, že dětem bylo jejich dětství ukradeno. Magie, kouzlo, údiv a nevinnost dětského srdce jsou semínka tvůrčí schopnosti, která uzdraví svět. Skutečně tomu věřím.

To, co se potřebujeme od dětí naučit, není dětinskost. Být s nimi nás spojuje s hlubší moudrostí života, která je všudy přítomná a pouze žádá o to, aby byla prožívána. Znají cestu k řešení, která leží v našich vlastních srdcích čekajíce na to, až bude poznána.

Dnes bych chtěl poděkovat všem dětem na světěm, včetně nemocných a handikepovaných. Jsem velice citlivý k vaší bolesti.

Také bych chtěl poděkovat všem, kteří mi tady na Zemi pomáhají projevit můj talent. Nejdříve mým rodičům, všem mým bratrům a sestrám, hlavně Janet. Jsem na ní tak hrdý, je úžasná..."

Michael Jackson, 35th Annual Grammy Awards (1993)

Michael a fanoušci - fotečky a video

12. října 2011 v 5:38 Dokumenty, videa

Pár foteček, ze kterých je cítit oboustranná láskaUsmívající se




A nazávěr jedno video, které netřeba komentovat. Vaše slzy stejně jako ty mé to řeknou za vás...PlačícíPlačící


Řekli o Michaelovi (4)

11. října 2011 v 12:54 Michaelovy citáty a citáty o něm
Opět tu máme jedny krásný slova, jak vidí ostatní vztah - MICHAEL A FANOUŠCIUsmívající se


"Michael byl skutečně neuvěřitelný člověk. Tolika lidmi byl špatně pochopen.

Byl neuvěřitelně, neuvěřitelně, neuvěřitelně citlivý. Byl k lidem skutečně citlivý. Jedna z prvních věcí, které si uvědomí lidé, kteří s ním pracují, je fakt, že chce, aby se s každým správně zacházelo.

Úplně pokaždé, když jsme šli ven - pokuste si to představit - každý den byli u jeho domu fanoušci. A on pokaždé stáhl okénko u auta. Vždy zastavil a mluvil s lidmi, s těmi fanoušky, úplně pokaždé a to až do bodu, kdy jsem se začal obávat o jeho bezpečnost. Své fanoušky bere velmi vážně, je neoblomný a vlídný."

Big E, jeden z Michaelových bodyguardů




"Byl to hrdý muž se spoustou důstojnosti a slušnosti. Vidět ho bylo totálně vyčerpávající a všechno to bylo téžké unést. Poté, co bylo jisté, že bude stíhán soudně, byl nejdříve úplně v háji. Nemohl uvěřit tomu, že mu to mohli udělat. Ale po tomto období deprese se sebral a změnil přístup. Opět se stal bojovníkem a byl připraven celou záležitoat napadnout. Přesto to pro něj bylo neuvěřitelně těžké období.

Kdyby neměl své fanoušky, bylo by pro něj téměř nemožné najít další smysl života.

Byl jsem tím trochu šokován. Věděl jsem, že Michael své fanoušky skutečně miluje. Ale nikdy by mě nenapadlo, kolik síly získal z faktu, že ho fanoušci milují.

Když se cítil špatně a byl na dně, fanoušci ho rozveselili svými dárky a dopisy. A on ej z celého srdce miloval. Především malby. Nejen v těchto krušných časech, ale vždy. Ať jsme byli kdekoliv, když byli okolo něj fanoušci a on spatřil kresby a malby, vždy řekl: ´Přineste mi ty obrázky, přineste mi je!´

Fanoušci byli jeho rodinou. Byli jeho berlou a dávali mu sílu. Více, než cokoliv jiného. A on je pro tohle nade vše miloval. Říkal to i svým dětem. Pokaždé, kdekoliv jsme byli, např. v hotelu, ukazoval fanoušky svým dětem a vysvětloval jim, co pro něj fanoušci znamenají a jak moc ho milují.

Michaelova síla a útěcha jasně přicházela od fanoušků. Miloval je více, než mohou slova vyjádřit. Vždy, když řekl, že je miluje a ´Miluji vás více´, byla to prostě pravda."

Dieter Wiesner o Michaelovi a jeho fanoušcích v období soudu