Prosinec 2011

Silvestr 2011

31. prosince 2011 v 9:36 Básničky
Čas plyne jako voda
a my dnes v tento den slavíme znova.
Co vám přeji v novém roce?
to samé, co na Vánoce.
Lásku, štěstí, pohodu,
dobré lidi do domu.
Slavte s rozumem, ale ne se střízlivostí,
najeste se dosytosti.
Pijte, papejte co hrdlo ráčí ,
co vám síly stačí.
Užijte si to a slavte až do zítřka,
ať máte pěkně plná bříška.Usmívající se

2. kapitola - Childhood

30. prosince 2011 v 6:26 Povídky - příběhy
2. kapitola

Dost často jsme se s Lucy střetávali u rybníka. Léto bylo v plném proudu a dnes bylo obzvlášť parno. .........." Nepůjdeme se vykoupat?"....zeptal jsem se Lucy. Ale ta jen smutně zavrtěla hlavou......." Neumíš plavat?".....nenechal jsem se jen tak snadno odbýt. Neodpověděla, jen stále mlčela a já si poprvé uvědomil, že nosí neustále kalhoty , které nejsou kratší než do půly lítek......" Lucy?".....viděl jsem jak z jejich očí tečou slzy. Zvedl jsem jí bradu, abych se mohl zadívat do její tváře......."Lucy vím, že tě něco trápí. Prosím svěř se mi, jsem tvůj přítel."....z kapsy jsem vytáhl smuchlaný kapesník a podával jí ho. Oba jsme se začali smát. Lucy si osušila slzy a náhle se přede mě postavila. Vážným výrazem ve tváři se na mě zadívala. ....." Ukážu ti něco, co jsem nikdy nikomu neukázala, ale předem tě musím varovat. Není to příjemný pohled, ba spíš přímo nechutný."......děsil jsem se, ale zároveň jsem toužil zjistit co mou malou Lucy trápí. Zhluboka se nadechla a vyhrnula své kalhoty. Mé oči ulpěly na její pravé noze, která byla celá zjizvená a já pochopil, proč ten smutek v její tváři. Rychle zase nohavici stáhla dolů, jako kdyby chtěla skrýt místo, při kterém měla pocit, že se ho děsím. Ale vůbec ne. Posadila se vedle mě a já ji ochranářky obejmul rukou kolem ramen......" Mám to od narození."....začala vyprávět příběh, při kterém se mi tajil dech........." Narodila jsem se koncem léta. Ale můj příchod na svět měl být podle odhadů až v polovině podzimu. Máma měla ukrutné bolesti, tak jí táta zavolal sanitku. Při převozu do nemocnice máma několikrát stratila vědomí a tak doktoři bojovali o její život společně s tím mým. Když jsem konečně po dvanácti hodinách přišla na svět doktoři mi nedávali moc velkou naději na přežití. Ta noha byla důsledkem toho, že jsem byla nedonošená, ale nakonec jsem i přesto svůj boj přežila."......nevěděl jsem, co mám říct. Teď jsem chápal proč je tak drobná než ostatní dívky v jejím věku. Byla tolik statečná, já ji za její bojovnost a odvahu nesmírně obdivoval. Jedna věc mi utkvěla v hlavě, když Lucy začala vyprávět svůj příběh a to datum jejího narození........" Lucy, kdy ses přesně narodila?"........" 29. srpna, proč se ptáš?".....nemohl jsem uvěřit svým uším......." Lucy ty ses narodila ve stejný den jak já."......."Opravdu? Tak to zanedlouho oslavíme společně šesté narozeniny."......posmutněl jsem..........." My narozeniny ani Vánoce neslavíme.".......

................

Jednoho dne, když jsme si s bratry opět tajně půjčili tátovu kytaru praskla na ní struna. Věděli jsme, že až na to táta přije roztrhne nás jako hada, a taky, že mu nejspíš dojde, že v tom máme prsty. Když to táta zjistil překvapivě nebyl rozčílený tak jak jsme očekávali. Naopak řekl ať ukážeme, co umíme. Každého z nás si poslechl, i mě přesto, že jsem byl ještě malý. Má máma se za mě dokonce u táty přimluvila a ten dostal nápad založit bratrskou skupinu Jackson5, které nebyl zatím členem Randy protože byl ještě příliž malý. Miloval jsem hudbu a tanec a ze začátku se mi vystupovat líbilo, i přesto že jsem byl stydlivý, ale jakmile jsem vtoupil na pódium všechna má tréma opadla a já si užíval atmosféry publika.....

...................
Dnes mě Lucy pozvala k sobě domů. Většinou se scházíme u rybníka. Ani jsem pořádně neznal její rodiče. Kdysi jsem je zahlédl jen z dálky, ale podle toho jak o nich Lucy mluvila, věděl jsem, že jsou moc hodní a ona je má ráda.
Zaklepal jsem na domovní dveře, když v tom mi přiběhla Lucy s úsměvem na tváři otevřít........" Ahoj Miku, konečně jsi tady. Pojď půjdeme do zahrady, čeká tam na tebe překvapení."......než jsem stačil cokoliv říct Lucy mě drapla za ruku a táhla do zahrady. To, co jsem zahlédl mi vehnalo slzy do očí. Na zahradě všude vysely balónky a lampióny, které hrály všemi barvami. Stál jsem jak opařený, když v tom přišla Lucynina máma s dortem v ruce........." Vítám tě tady Michaeli.".....přivítala mě a já ji za její vřelé přijetí poděkoval.........." No tak Miku nestůj tu jak opařený, pojď se podívat co jsme ti s mámou upekly. ".....najednou mi to došlo. Lucy připravila pro mě narozeninovou oslavu a já úplně zapomněl na to, že i ona má dnes narozeniny. Jelikož jsem nikdy narozeniny neslavil ten den mi přišel stejný jako jakýkoliv jiný. Proto jsem úplně zapomněl na to přinést Lucy dárek. Společně jsme sfoukly svíčky a já si uvědomil, že to bylo poprvé v životě. Lucynina máma nám nakrájela kousíček dortu k tomu nám nalila pomerančové šťávy a my si sedli pod ohromný strom, který na zahradě měli. Svou lžíci jsem zabořil do dortu a začal baštit až se mi dělaly boule za ušima. Lucy se začala smát...." Chutná?"...... přikývl jsem, měl jsem plná ústa. Když jsme dojedli dort Lucy mi do ruky podala malou krabičku. Otevřel jsem jí. Bylo v ní malé placaté srdíčko, které mělo jen jednu půlku. Opatrně jsem ho vzal do ruky.........." Tu druhou půlku mám já."......rozevřela svou dlaň a opravdu v ní měla schovanou druhou půlku srdce......." To máš ode mně na památku, aby sis na mě vzpomněl až se z tebe stane jednou slavnej zpěvák."......usmála se na mě. Já nevěděl, co mám říct. ........" Lucy to...to je nádhera. Nikdo pro mě neudělal tolik jako ty. Tohle je můj nejkrásnější den v životě.".....ale náhle jsem posmutněl......." Copak se dějě, co ten výraz?"..........." Lucy, já...já se strašně stydím."........"Proč proboha?"........" Já nemám pro tebe žádný dárek."......bylo mi vážně hrozně. Ona pro mě všechno tohle připravila, dokonce mi dala tak překrásný dárek a já pro ni nemám vůbec nic........." Ty trdlo, ale to přece nevadí, já slavím narozeniny každý rok narozdíl od tebe, a i když mám dnes i já narozeniny chtěla jsem, aby tenhle den byl jen a jen tvůj."...........tak krásně se na mě usmála. Zbožňoval jsem ten její bezprostřední úsměv........... " Co kdyby jsme zašli k rybníku?".......mé pozvání přijala a my společně za ruce běželi na své oblíbené místo.

Lehli jsme si do trávy a nechali naše těla napospas slunečním paprskům......" Lucy?"......." Hm?".....nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale udělal jsem to......." Lucy, jdeme do vody."....stoupl jsem a začal jsem sundávat triko........" Cože? Ne Miku jdi sám já nikam nejdu.".........ani se nepohnula. Vzal jsem ji do náruče a hodil do vody. Chvíli se na mě zlobila, ale nakonec si vody užívala. Když jsme vylezli ven z vody bylo už docela chladno........." Lucy sundej ze sebe to mokré oblečení jinak nastydneš. Půjčím ti své triko."........chvíli se bránila, ale nakonec mému naléhání podlehla. Sundala ze sebe oblečení a oblékla si mé triko, které měla dlouhé do půl stehen. Jizva ji šla samozřejmě vidět. Viděl jsem jak je v rozpacích a jak jí je tahle situace nepříjemná. I když jsme byli ještě malé děti, věděl jsem, že jí vadí to jak vypadá a já ji chtěl ukázat, že její jizva není nic za co by se měla stydět, ale že k ní prostě patří a její krásu to nijak neohrozí. Chtěl jsem ji přesvědčit, aby se přestala schovávat. Od toho dne nosila sukně i kraťase. I když se několikrát setkala s negativní reakcí a děti se ji posmívaly. Já byl na blízku, abych ji jako její bratr ochránil. Moc jsem si přál, aby naše přátelství trvalo navěky.....




Vítěz.....

29. prosince 2011 v 19:01 Projekt MIKEGASM
Jak nám dopadlo hlasování?........

Zuzy - 2 hlasy ( Monika, Hanylen )
Hanylen - 2 hlasy ( Zuzy, Smooth Annie )
Markéta - 2 hlasy ( Zuzy, Smooth Annie )
Smooth Annie - 1 hlas ( Markéta )

.........takže ať počítám jak počítám máme tu neuvěřitelnou shodu a tím pádem hned tři vítěze Usmívající se

ZUZY, HANYLEN, MARKÉTA

Gratuluji a všem zúčastněným děkuji Usmívající se



1. kapitola - Childhood

29. prosince 2011 v 9:00 Povídky - příběhy

Ač je to k nevíře dala jsem se do psaní další povídky:-) Doufám, že vás příliž nebude nudit a zažijete při jejím čtení spoustu zážitků :-)
.............a komu že ji chci věnovat? No přece vám SLUNÍČKA :-))))

1. kapitola

Dne 29. srpna roku 1958 chová v náruči na nemocničním lůžku Katherine Jacksonvá svého, právě narozeného synka. Ve stejnou dobu, žena připravující večeři svému manželovi, v ukrutných bolestech nasedá do sanitky. Leží na porodním sále, kde rodí předčasně svou malinkatou dcerku, která od první chvíle, co spatří světlo světa bojuje o život. Svůj boj nakonec po pár týdnech vyhrála, ale narodila se s ošklivou jizvou na své pravé noze, která bude vzpomínkou na den, kdy přišla na tento svět....

Michael
Narodil jsem se v městěčku Gary ve státě Indiana jako sedmé z devíti dětí Katherine a Josephovi. Můj otec pochází z Arkasasu a v roce 1949 se oženil s mou matkou. O rok později se narodila moje sestra Rebbie, za ní následoval Jackie, Tito, Jermanie, La toya, Marlon. Po mě ještě přišli na svět Randy a Janet....

Má maminka byla oddanou stoupenkyní Svědků Jehovových a tím pádem jsme k této víře byli vedeni i my a to za cenu, že jsme neslavili žádné narozeniny ani Vánoce. Máma byla tím nejhodnějším a nejbáječnějším člověkem na světě narozdíl od mého otce. Byl přísný a ani pro ránu nešel daleko. Nejhorší pro mě bylo, když jsme mu nesměli říkat "tati".
Už od útlého dětství jsem věděl, že nejsem jako jiné děti. Mí rodiče byli velice muzikální. Otec měl svou vlastní kapelu a máma hrála na klarinet a klavír. Jenže kvůli prodělané obrně nakonec s hraním zkončila. Jejich talent se podepsal na mě a na mým sourozencích. Ještě dnes mám v živé paměti jak si mý bratři tajně půjčovali tátovu kytaru, ale mě od sebe vždy odháněli, protože podle nich jsem byl na hraní ještě moc malý.
I přesto, že se v nás začal projevovat rostoucí se talent chodil jsem do školky mezi ostatní děti. Byl jsem velice stydlivý a do kolektivu jsem snadno nezapadl, tak jako ostatní. Jedno dne, ve školce jsem seděl v koutě a v ruce žmoulal malého medvídka. Nikdy jsem ho nepouštěl z ruky natož, abych ho někomu půjčil........" Ahoj, já jsem Lucy, proč nejdeš za ostatními?".....přistoupila ke mně malá copatá holčička. I když byla stejně stará jako já byla podstatně drobnější. Na její úsměv nikdy nezapomenu. Natahovala ke mě svou ručičku, aby mi pomohla zvednout........" Jak se jmenuje?"...... ukazovala na mého medvídka......." Nemá jméno.".....řekl jsem tiše a přitom jsem měl stále sklopené oči.........." Co kdyby jsme mu nějaké společně vymysleli?".....nenechala se odbýt. Dohodli jsme se, že si dáme sraz u rybníka a já , i když jsem si to nechtěl připustit se těšil na to, až znovu spatřím ty modré oči....

.......
" Ahoj, myslela jsem, že nepřijdeš.".......spatřil jsem Lucy jak sedí na břehu rybníka a do vody hází kamínky. Vypadala při tom strašně roztomile......" Omlouvám se, na chvíli jsem se zdržel."....nechtěl jsem ji říct pravou příčinu toho proč jsem se opozdil. Bavit se o mém otci byla věc, která me zraňovala a neměl jsem v úmyslu o něm říkat ani Lucy, tedy zatím ne....
" Nevadí, podstatné je, že si nakonec přišel.".....kouzelně se na mě usmála. Přisedl jsem si k ní na zem. Vzal do ruky placatý kámen a chvíli ho žmoulala mezi prsty......" Umíš házet žabky?"....zeptal jsem se. Vyskočila a z ruky mi vzala kámen. Napřáhla se a vhodila. Na vodní hladině se dělalo tolik žabek, že jsem je nestačil ani počítat. Z obdivem jsem se na ni koukal....." Jsi vážně dobrá."....upřímně jsem ji pochválil........." Děkuji za pochvalu, ale dnes to nebylo nic moc jindy bývám lepší."......chychotala se......." A teď se ukaž ty.".....řekla.........." Já...radši ne. Nejsem tak dobrej jako ty.".....cítil jsem jak rudnu........" Ale no tak přece by ses nezalekl holky, která je o hlavu menší jako ty."......nepřestala se smát. Na její naléhání jsem vzal kamínek do ruky a snažil se do toho dát co seč můžu. Napřáhl jsem se, ale zdaleka jsem nebyl tak dobrý jako Lucy. Sklopil jsem hlavu a měl se sto chutí prpadnout do země. Skvělý, co si teď o mě bude myslet....." jéééé"....začala poskakovat........" A pak že nejsi dobrej.".....usmála se na mě a poplácala po rameni. Přestal jsem se cítit tak provinile.....

V ten den mě poprvé něco Lucy naučila a to, že se nikdy nemám podceňovat a zatracovat předem.
Od toho dne se v nás zrdilo jedno velké přátelství a já se poprvé v životě necítil tak osamělý a sám......




projekt MIKEGASM - Vyhodnocení

28. prosince 2011 v 6:44 Projekt MIKEGASM

Ještě něž se pustíme do vašich příspěvků chci vám nesmírně poděkovat, že jste si i v tom vánočním shonu vzpomněly a obětovaly svůj čas k plnění " domácích úkolů" Usmívající se
Děkuji....


Období: Jackson 5 ( začneme hezky od začátku:-))
Klip/turné:Formát: Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:


a) retro fotka z vystoupení
( kde vás nejvíce Mike zaujme s bratry "v akci" )
b) nejvtipnější momentka
( cokoliv, co vás úplně dostane )
c) nejkrásnější úsměv
( už jako dítě se Michael uměl krásně a neodolatelně smát )



ZUZY......

Není snad nikdo, kdo by se od Zuzy na příspěvky netěšil. U ní má člověk vždy jistotu, že se zasměje a já musím přiznat, že ani dnes tomu nebylo jinak :-D....
Příspěvek od Zuzy........ http://zuzyjacksonka.blog.cz/1112/projekt-mikegasm#komentar96272506
....... a s tímhle vztupuje do soutěže :-D



HANYLEN........

I Hanička je stálice :-) musím se přiznat, že i u ní jsem se nesmírně pobavila, její příspěvky prostě neměly chybu :-)
Příspěvek od Hanylen..........http://hanylen.blog.cz/1112/projekt-mikegasm
a s tímto úžasným videjkem vztupuje do soutěže


SMOOTH ANNIE..........

Ani Annie nezapomněla, což mě nesmírně těší. Její příspěvky také neměly chybu a určitě ji slibuji, že až zase bude Čokoládka potřebovat "píchnout" mileráda ji splním její přání a dáme si příště období Off The Wall, ovšem pokud mě Čokoládka nepředběhne :-D
Příspěvek od Smooth Annie...........http://kingpopmusic.blog.cz/1112/mikegasmmm-podruhe
Výběr nechala na mě, ale jelikož, mi to ulehčila užším výběrem tak jsem se rozhodla hned pro první fotečku:-)


MARKÉTA.......

Tak i Markétka se nám zapojila :-) Což mě těší, protože jsem si myslela, že vzhledem k Vánocům taková účast nebude, ale jste zlatíčka na Mika si uděláme čas vždycky :-)
Markétka vybrala fotečky a videjko.
Příspěvěk od Markéty ............ http://jacksons-childrens.blog.cz/1112/projekt-mikegasm
A s čím, že to vztupuje do soutěže? Ač je to k nevíře holky se nám shodly :-) Nevadí, prostě hlasujte pro jejich příspěvky jako pro celek :-)



Tak a dál už to znáteUsmívající se.......vítěz má reklamu u Čokoládky............

Veselé Vánoce

23. prosince 2011 v 7:08 Básničky
Příjemné prožití vánočních svátků,
ať vám Ježíšek naloží spousty dárků.
Užijte si tyhle svátky v roce,
kdy jindy by si lidé měli být blíž, než zrovna na Vánoce?!
Do nebe společně pusinku pošleme,
i tobě náš Anděli krásné Vánoce přejeme.
Spousta sněhovích vloček ať na tvou tvář stékají,
ať v nich ucítíš naši lásku a pohlazení.
Až zazní vánoční písnička,
společně pohlédneme do nebíčka.
I s tebou chceme Vánoce oslavit,
kéž bys s námi mohl být....



Příjemné Vánoce přeji všem,
ať jste šťastní v tento den.
Ty které máte rádi mějte kolem sebe,
a nezapomeňte polibek poslat i do nebe.
Všechna vaše přání ať se vyplní,
z tváře úsměv vám nikdy nezmizí.
Až budete u vánočního stromečku stát,
vzpomeňte i na toho, který nás měl rád...

projekt MIKEGASM

20. prosince 2011 v 16:39 Projekt MIKEGASM
Zlatíčka jako oficální zástupkyně Čokoládky v projektu MIKEGASM jsem se tenhle měsíc úlohy zhostila já :-) Pokusím se co nejvíce přiblížit tomu, jak by to udělala Čokoládka, protože ona je tomuhle projektu mámou a já se budu snažit jí co nejlépe zastoupit. :-)
Tak jdeme na to.....



Období: Jackson 5 ( začneme hezky od začátku:-))
Klip/turné:Formát: Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:

a) retro fotka z vystoupení ( kde vás nejvíce Mike zaujme s bratry "v akci" )
b) nejvtipnější momentka ( cokoliv, co vás úplně dostane )
c) nejkrásnější úsměv ( už jako dítě se Michael uměl krásně a neodolatelně smát )


Na příspěvky vám dávám docela hodně času, respektivě 27. 12. je chci mít " na stole " :-)

Michael jako otec

20. prosince 2011 v 9:31 Michaelovy citáty a citáty o něm

"Byl jsem neuvěřiteně požehnán a budu neúnavně pracovat na tom, abych byl nejlepším otcem, jakým můžu být."

Michael Jackson po narození Prince



"Děti neustále říkali: ´Milujeme tě, tatínku.´Byli jako čtyři kamarádi."

Mike Garcia, Michaelův bodyguard


"Vím, že Michael je fantastický otec, především vzhledem k okolnostem života na očích veřejnosti."

Macaulay Culkin

"Kdyby jen lidé mohli MJ vidět s jeho dětmi, čas, který s nimi trávil a čistou, bezpodmínečnou lásku..."

Elizabeth Taylor


This is it

18. prosince 2011 v 19:31



Michael a tanec

17. prosince 2011 v 12:41 Michaelovy citáty a citáty o něm
"Michael snad ani neměl ego, byl skromný a povětšinou i ostýchavý. Nechtěl abychom byli nervózní. Záleželo mu na tom, abychom naši energii přenesli do davu. Opravdu jsme si to užívali."

Orianti, kytaristka This Is It


"Po mé zkušenosti s Michaelem, jsem si uvědomila, když jsem tvořila, ať už vlasy, make-up nebo líčení, když jsem využila svého daru, byla jsem ve stavu bytí, kdy jsem byla zcela přítomná a spojená s tím, co by se dalo nazvat Bůh (jako to Michael vysvětloval) nebo vesmír. Zažívám to nejblaženější, mírumilovné, ideální místo k bytí v tomto transformovaném stavu.
To vysvětluje, proč byl Michael klidnější na jevišti před tisícovkami lidí, než v každodenní realitě.
Zjistila jsem, že moje mysl, ´hlas v mé hlavě´ často stojí v cestě mé radosti.
Jaké to nádherné poznání (dar) mi Michael strčil do kapsy v tak mladém věku..."

Karen Faye, dlouholetá maskérka a přítelkyně




"Bylo to dost vzrušující, cítit posluchače, vidět je a být tak vřele přivítán. Um, je to prostě neuvěřitelný pocit. Opravdu. Jsou tu, aby tě podporovali, měli tě rádi a slyšeli své oblíbené písně a ty tam prostě stojíš a oni ti dávají najevo, jak moc tě zbožňují a je tam energie plná lásky, je to kouzelné. Přivádí mě to k slzám. Je to úžasné.
Být mimo pódium je pro mě těžké. Uh, být na pódiu... psaní hudby nebo poezie, pobyt na pódiu a sledování kreslených filmů jsou moje nejoblíbenější věci na celém světě. Um, to mě přivádí k životu. Miluju to. Inspiruje mě to k tomu, co dělám, víš?"

Michael Jackson, online audio chat (26.října 2001)



"Fred Astaire mi jednou řekl: ´Michael Jackson neumí tančit, on je tanec.´"

Arnold Klein, Michaelův dermatolog



"Když jej pozoruji tančit a zpívat, dotýká se mě to duchovně, pohybuje se to ve mně, něco jako Duch Svatý. Je to ale něco víc než hudba a tanec. Dokáže se dotknout tvé duše."

Isiah Lord Thomas, prezident basketbalové operace pro New York Knicks v NBA


" Miluji zář a velkolepost všeho toho, že můžeš vládnout publiku a pocit z toho všeho. Moc to miluju. To je další skvělý pocit. Ale není to stejné jako létání. Nebo se jen rozhlížet po krásném panoramatu, které je tak malebné, že opravdu začneš plakat. Já pláču. Říkám: ´Děkuji ti´. Vidíš tu nejkrásnější oblohu, kde se mraky barví do oranžova a do fialova. Bože, to je tak krásné, že se začnu modlit. Svým způsobem si to duševně vyfotím, protože si to chci zapamatovat."

Michael Jackson



Módní ikona

16. prosince 2011 v 7:42


NADČASOVÁ BYTOST, KTERÁ UDÁVÁ SMĚR



Proslov - Image Award NAACP

15. prosince 2011 v 6:05 Rozhovory, Proslovy
"Opravdu jsem nečekal, že bych vyhrál tuto cenu. Moc vás všechny miluju.

Děkuju NAACP a vám všem. Jste velmi milí, sladcí, milující lidé. Moc vám děkuju.

Nejdříve bych chtěl říci díky mé matce. Je tady dnes večer - ta v modrém. Děkuji ti za to, že jsi mi dala život. Moc to pro mě znamená. Miluju tě.

(Fanoušci v publiku křičí, Michael se směje.)

Taky vás miluju.

NAACP zastává dvě věci, které jsou nejdůležitější v mém životě: svoboda a jednota.

Každá osoba má ve svém srdci skrytou píseň. Říká: ´Jsem volný!´, zpívá: ´Jsem jeden (jednotný)´.

Tohle je přirozený pocit každého dítěte. Být volný jako vítr, být zajedno se všemi ostatními dětmi.

Všechny problémy na světě jsou zapříčiněny zapomenutím tohoto pocitu.

Když vystupuju, mé propojení s lidmi mi to připomíná: být volný, být zajedno.

V tomto duchu dělá NAACP svou milovanou práci.

Děkuju vám za víru vidět to, že s ostatními sdílím vaši činnost - protože pevně věřím, že to dělám..

Přijímám tuto cenu jménem léčení světa. Kdy všichni naši bratři a sestry budou volní a zajedno tak, jako jsme my dnes.

Moc vás miluju a jsem velmi poctěn a děkuju vám za tuto cenu. Moc vám děkuju."



Michael Jackson, při přijetí Image Award ceny NAACP (Národní sdružení pro povýšení barevných lidí, jedna z nejstarších a nejvlivnějších organizací pro etnické minority v USA), 1993








34. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

13. prosince 2011 v 17:58 Povídky - příběhy
Tak, tohle je opravdu poslední díl......a komu, že ho věnuji? No přece vám všem, těm, kteří to dokázaly přečíst až sem, čehož si nesmírně vážím :-) Vám všem patří mé velké dík, protože nebýt vás nikdy by v mé hlavě nic takového nevzniklo :-) Děkuji, mám vás ráda.......
A ještě nemohu zapomenout na jednu osůbku, které chci poděkovat zvlášť " Janinko děkuji za to, že jsi".....a pak, že se nemůže zrodit velké přátelství :-)

34. kapitola

Michael

Když jsem spatřil Alex jak chová Thomase v náručí vyhrkly mi slzy dojetím. Vypadala tak bezbraně a i přesto jak se teď cítí nepřestávala utěšovat Ammyniho synka a já si uvědomil jak velkou pitomost jsem řekl, když jsem si myslel, že opusila své děti. Přistoupil jsem k ní a toužil ji obejmout. Vzal jsem malého Thomase, který díky Alex spokojeně spinkal. Vypadal jak andílek, pohled na něj mě zabolel, když jsem si uvědomil, že jeho máma mu brzy odejde do nebe. Podával jsem ho zdravotní sestřičce, aby ho uložila do postýlky. Posadil jsem se vedle Alex a majetnicky ji přitiskl k sobě, ta se sesunula do mého klína a neustále plakala, samým vyčerpáním nakonec usnula....

Šel jsem se podívat za Ammy. Pohled na ní mě zabolel. Zdálo se že spí a tak jsem chtěl odejít, abych ji nerušil.........." Michaeli neodcházej.".....zaslechl jsem její chraptivý hlas, který mě volá k sobě. Posadil jsem se na židli, která stála u její postele........." Je dobře, že jsi tady. Kde je Alex?"......najednou si uvědomila, že jsem v pokoji j sám......." Společně s Thomasem usnuli."........odpověděl jsem............" Michaeli?".........hledala mou ruku, z jejího tónu jsem poznal jakoby mi chtěla něco důležitého říct.........." Michaeli teď mě dobře poslouchej, láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. A já jsem toho příkladem. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce. ..... Víš co tím chci říct? Nedovol, aby kvůli pouhému okamžiku ztratil to na čem ti tolik záleží. Alex je žena, která bude stát vždy po tvém boku. Je tu dnes, bude tu zítra....Je oddanou matkou vašich dětí, touží po tom je vidět vyrůstat a těšit se z jejich úsměvů a já vím, že ty taky a proto nedovol ostatním, aby tě ovládli. Aby ti vzali tu možnost, po které toužíš. Vím, že společně s Alex budete milujícími rodiči i pro mého Thomase. Prosím nezapomeň na to, co jsem ti právě řekla......"......... její oči se zavřely a ruka ztratila cit. Odešla, odešla navždy......

Šel jsem za sestřičkou, která zrovna krmila Thomase, podala mi ho do náruče a nechala mě s ním o samotě. Při pohledu na něj jsem si ledasco uvědomil......když vyrosteme, život se stane břemenem a rutinou a hudba bledne. Někdy je srdce tak těžké, že se od něj odvracíme a zapomínáme, že jeho tep je nejmoudřejší vzkaz života, poselství beze slov, které říká: ´Žij, existuj, hýbej se, raduj se - jsi naživu!´ Bez moudrého rytmu srdce bychom nemohli existovat. Když se cítím trochu unavený nebo přetížený, děti obnoví moji sílu. Obracím se k nim pro nový život, pro novou hudbu. Dvoje hnědé oči se na mě dívají tak hluboce, tak nevinně a já si říkám sám pro sebe: ´Tohle dítě je píseň.´ Je to tak pravdivá a přímá zkušenost, že si okamžitě znovu uvědomím:´ Já jsem také píseň.´ Jsem opět sám sebou."......protáhl své malinkaté ručičky a usmál se na mě....." Děkuji Ammy, už nebudu mít zavřené oči, vím co je pro mě důležité, vím to celý život, ale to nadšení to znovuzrození mi zaslepilo oči. Viděl jsem jen to, co jsem chtěl vidět a neuvědomoval si jak nejen sebe, ale i Alex a děti ničím. Toužím po This is it a udělám to, ale nenechám se ostatními ovládat. Nedovolím, aby mě zničili jen pro svou vidinu peněz. Nechci být jejich mašina na peníze....Dělám to, protože to opravdu miluji. Není větší slast, než tancovat a vystupovat. Je to jako oslava, když jsi zachycen na tom místě, kam jdou někteří vystupující, když splynou v jedno s hudbou, za jedno s publikem, je to jako být v tranzu, úplně mě to dostane. To je, co se stane, kdyz vystupuješ......



.........
Když jsme se vrátili s Alex domů i s malým Thomasem viděl jsem na její tváři jak je zničená a konečně jsem pochopil jak celou tu dobu o mě měla strach a já hlupák si to neuvědomoval. Seděla v křesle v dětském pokoji a pozorvala Blanketa a Thomase, který ležel ve vedlejší postýlce. Oba dva spokojeně spinkali jako dva andílci, nevinní a krásní. Přistoupil jsem k ní a poklekl. Vzal její ruce do dlaní......" Alex můžeš mi prosím odpustit?".....řekl jsem tiše a doufal jsem, že mé prosby vyslyší........
...........
Na tohle jsem čekala celou tu dobu. Na to, až Michael si konečně uvědomí, že v životě jsou i důležitější věci. Nejen láska k hudbě, dětěm, snad i ke mě, ale taky především láska k sobě. On je ten, kdo určuje směr a né ostatní. Celý život, dělal hudbu pro lidi, pro své a jejich potěšení, peníze byly až na druhém místě. Tak proč by tomu mělo být teď jinak? Jen proto,, že to po něm chcou ostatní? Vím, že se splní jeho sen a on postaví dětskou nemocnici, která bude nést jeho jméno. To bude jeho největší odměna za jeho dřinu....

Pohladila jsem ho po jeho tváři a hluboce se zadívala do jeho očí....." Nemám ti co odpouštět, ať už se stane cokoliv, vždy budu stát po tvém boku. Vím, co pro tebe hudba znamená, tak běž a dej na pódium kus sebe, jen přitom nezapomínej, že jsou tu lidi, kteří tě potřebují. Kteří touží s tebou vše krásné prožívat a užívat.".....vzal mě za ruku a vedl do naší ložnice. Beze slova se zahleděl do mých očí, tak hluboko, že jsem cítila jak se jeho pohled zabodává přímo do mého srdce. ........." Miluji Tě.".....zašeptal. Chtěla jsem mu říct to samé, ale to už jeho rty byly přisáté na mých. Cítila jsem každičký jeho dotek, kterým mi dokazoval naše pouto lásky. Cítila jsem jak pod jeho polibky taji. Vzal mě do náruče a položil na postel. Rukou zajel pod mé triko a něžně laskal mé bradavky, které mu naznačovaly jak po něm nevýslovně toužím.....
Po vzájemném milování jsme leželi propleteni těly a navzájem se nepřestali dotýkat...
"Víš Alex jak chci být jednou vykreslen v historii?.....řekl tiše....."Jako někdo, komu byla dána schopnost a talent dělat to, co dělám. Jako někdo, kdo měl možnost upozornit na problémy lidstva, jako někdo, kdo mohl skrz svou tvorbu a hudbu šířit lásku a mír. Myslím, že je to moje mise a jsem rád, že jsem k tomu byl předurčen....

.......

Přišel den D a já společně s Paris, Princem, Mikvou maminkou a ostatními členy rodiny sedím v zaplněném sále a čekáme na to na co všichni ostatní. Když Michael vztoupí na jeviště ze všch stran se ozývá ...." Milujeme Tě Michaeli."........." Já vás taky."......a tohle je odměna za to kým je. Čistá a bezprostřední vzájemná láska. Ano, láska.....
Na konci přestavení řekl něco, co se vryje nejen mě, ale každému do paměti. Slova, která nepotřebují komentář, protože je v nich obsažen člověk jehož jméno zná každý...........

....." KDYŽ MI CHCETE BÝT NABLÍZKU, POSLUCHEJTE HUDBU. JE V NÍ ULOŽENA LÁSKA A TA NIKDY NEZEMŘE...."

Tohle je Michael Jackson......tohle je anděl.....




Konec...........

33. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

13. prosince 2011 v 6:08 Povídky - příběhy
33. kapitola

" Ach Alex konečně si tady, tak ráda tě vidím.".........vyhrkly mi slzy dojetím, když jsem konečně po tak dlouhé době objala svou přítelkyni Ammy. Bylo zvláštní se vracet na místo, kde jsem vyrůstala, kde jsem společně žily beztarostný život a snily o princích na bílých koní. Já toho svého našla narozdíl od Ammy. Ji přítel opustil, když zjistil, že je těhotná. Ani malý Thomas ho po narození neobměkčil a tak zůstala s dítětem sama. I přesto, že je Thomasovi jen pár měsíců Ammy se úlohy matky a zároveň otce zhostila s velkým obdivem. Byla vážně statečná a já si ji za její sílu vážila, to jsem ovšem netušila jak moc statečná a silná musí kvůli svému malinkému synkovi být......

Malý Thomas byl překrásný, pohled na něj mě zabolel. Vzpomněla jsem si totiž na ty svoje tři krásné ratolesti, pro které jsem žila a nevyměnila bych je za nic na světě....
" Už spinká, uložila jsem ho do postýlky. Ach Ammy je tak překrásný".....rozplývala jsem se nad jejím synkem....." Pojď posaď se, udělala jsem nám kávu.".........nalévala kávu do šálků........" No tak Alex povídej, copak se stalo?".........." Co by se mělo stát? Nic se neděje.".....snažila jsem se své rozpaky smýt smočením rtů do horké kávy, ale i tak Ammy poznala, že se něco děje....." No tak Alex znám tě dost dlouho na to, abych poznala, že tě něco trápí. Když se tak nic neděje, tak proč si sebou nepřivezla děti a Michaela?"......." Má moc práce.".......otupěným pohledem jsem se dívala před sebe. Ammy mě pohladila po ruce a udělala na mě psí oči............" Ach Ammy.".....vyhrkly mi z očí slzy, ale přesto jsem dál pokračovala............" mám příšerný strach o Michaela. Připravuje svůj velký návrat na jeviště.".........." Slyšela jsem a v čem je problém?".............nechápala proč mě Michaelův návrat tolik rozrušil.........." Ve všem. Michael se neskutečně těší, víš dobře jak hudbu, tanec, jeviště, fanoušky miluje. Tohle mu všechno dává sílu. Vím, že chce ukázat, že chce dokázat, že on na to má a že titul King of Pop nenosí pro nic za nic. Vím, že jeho oddaní fanoušci netrpělivě čekají a nemohou se dočkat dne, kdy uvidí Michaela vcházet opět na pódium. Ale taky na to čekají média, kritici,organizátoři a všichni ti, co stojí v pozadí toho všeho, a to je právě to. Je na něj vyvíjen neskutečný nátlak, víš a toto nikdo nevidí. Nevidí jak celé noci chodí po pokoji a pak ráno odejde do studia na zkoušky a vrací se večer vyčerpaný. Jeho lékař, bože jak mě je z něho zle, mu dá nějaké léky, aby tohle všechno vydržel, ale Ammy on nepotřebuje léky jen si potřebuje úplně zcela jednoduše odpočinout."........slzy se mi tekly jako hrachy, ale já potřebovala ze sebe všechen svůj vztek a strach dostat ven........" Alex co je to za lékaře? Ty mu snad nevěříš?"......nechápavě na mě koukala.........." Ne nevěřím mu jediné slovo."........z mých úst šla slyšet nenávist........" Nevím Ammy proč, ale mám z něj divný pocit. Když...když jsem ho jednou nařkla z toho, že chce Michaelovi ublížit a né mu pomoct rozzuřil se a dokonce mě chytl pod krk."........Ammy se zděsila, ani v nejmenším netušila, že to může být tak zlé.....


...............

Procházely jsme se s Ammy a s Thomasem po okolí. Zašly na místa, na kterých jsme už nebyla roky. Dnes se mi zdála Ammy nějaká posmutnělá, ale když jsem se jí zeptala, co se děje řekla je, že je trochu vyčerpaná. Zcela jsem jí chápala, starost o děti je někdy opravdu vyčerpávající a kort ona to měla těžší než dokoliv jiný. Neměla oporu milovaného muže ani rodinu, které by s ní byla. Když jsme se vracely domů, strkala klíček do zámku,ale už nestačila odemknout, upadla na zem....

" Pane doktore co je s Ammy?"....v náručí jsem držela uplakaného Thomase......." Paní...?.."............" Jacksonová.".........." Paní Jacksonová vaše přítelkyně umírá."........řekl zastřeným hlasem doktor........" Co..cože?".........nechápala jsem slovům, které řekl. Má drahá přítelkyně umírá, jak jen je to možné? Sesunula jsem se na židli i s Thomasem v náručí. Doktor požádal zdravotní sestru, aby mi píchla něco na uklidnění, ale já nic nechtěla. Namísto toho jsem jí požádala, jestli by se mohla postarat o Thomase, abych mohla jít za Ammy..........
Když jsem za ní vztoupila do pokoje klidně spala. Přisedla jsem si k nemocničnímu lůžku a vzala její ruku do své dlaně. Vypadala tak bezbraně, slzy mi stékaly po tváři na zem, nemohla jsem pochopit, že někdo tak hodný jako Ammy umírá......" Ach bože Ammy."........zrovna se probudila. Podívala se na mě a i když stěží přesto se pokusila o patrný úsměv......." Neplakej Alex."...........pohladila jsem ji po vlasech........" Ammy, proč si mi nic neřekla? Já celou dobu mluvím o svém trápení. Jak jsem jen mohla být tak sobecká a nevšimnout si, že není s tebou něco v pořádku."........cítila jsem se provinile.............." No tak Alex, neobviňuj se. Ty přece za nic nemůžeš.".........." Proč? Proč si mi nezavolala už dávno? Vzala bych tě k sobě a starala bych se o tebe a Thomase."............bože malý Thomas. Je tak maličký a jeho máma umírá. Bože co jen s ním bude?............." Alex?".........začala plakat......." Alex, ty jsi jediný člověk, kterého mám. Nezbývá mi moc času."........." Ammy tohle neříkej.".....nepřestávala jsem ji hladit po ruce.......!" Alex je to tak, mc dobře vím jak to se mnou je. Prosím až umřu, posarej se s Michaelem o Thomase."............." To víš, že pstarám.".............obě jsme plakaly až nakonec Ammy únavou usnula.
Nemohla jsem uvěřit tomu jak bůh může být nespravedlivý. Musela jsem zavolat domů................." Kdo volá?"..........." Michaeli to jsem já Alex."......



32. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

12. prosince 2011 v 17:55
A pořád dokolečka dokola .........:-) Ale blížíme se ke konci, ke šťastnému konci :-) Tak to prosím ještě chvilinku vydržte :-)


32. kapitola

"Maminko, kdy se vrátíš?"....fňukala Paris, když mě zahlédla jak skládám své věci do kufru....." Ach zlatíčko, nebuď prosím smutná. ".....pohladila jsem ji po jejich plavých vláskách...." Jedu za tetou Ammy. Narodil se ji chlapeček víš, ale nesmí k němu děti, proto vás nemohu vzít."......zalhala jsem, ale nic lepšího mě nenapadlo......" Budeš tu mít babičku Kathrine celých čtrnáct dní a taky tatínka, uvidíš, že si na mě ani nevzpomeneš."......usmála jsem se na ni. Drásalo mi to srdce je tu nechat, ale nemohla jsem je sebou vzít, už jen kvůli Mikovi. Ale já prostě musím na pár dní od toho všeho utéct, prostě musím.....

Když jsem scházela dolů po schodech s Paris za zády Kathrine stála ve dveřích......" Babíííí"......Paris běžela ke své babičce s otevřenou náručí a to mě utvrdilo v tom, že s babičkou tu budou v bezpečí. Omluvně jsem se na svou tchýni podívala. Bylo mi líto, že ji musím zatahovat do našich problémů, ale když mě pohladila po tváři a řekla "drž se" věděla jsem, že mě scela chápe a že tohle není pro nikoho z nás jednoduché. Rozloučila jsem se s dětmi a jen stěží zadržovala slzy.....

Taxík mě odvezl na letiště a já odcestovala do New Yorku. Nevím, co jsem si od té cesty slibovala, ale tajně jsem doufala, že až se vrátím Michael pochopí, že mi na něm záleží a že mé srdce krvácí, když ho vidím takového....


Michael
Zrovna jsem se vracel ze zkoušek domů. Vím, že mezi mnou a Alex to teď skřípe, ale já věřím, že až bude sedět v zaplněném sále bude se těšit společně se mnou........" Mami co tu děláš?".....překvapivě jsem koukal na svou mámu, která si hrála společně v hale s děmi........." Ahoj synku."....usmála se na mě a já ji políbil na tvář......." Přišla si na návštěvu?"..........aniž by máma stačila cokoliv říct Prince jí předběhl........" Ne tati, babička tu s námi bude po tu dobu než se máma vrátí.".....procenil mezi zuby. On na rozdíl od Paris a Blanketa byl vnímavější a všiml si, že není vše tak jak by mělo být. ......" Jak než se vrátí máma?".....nechápavě jsem na ně koukal. Máma mě vzala za paži a táhla do pracovny, kde jsem si mohli v klidu promluvit.....

" Kde je Alex mami, ničemu nerozumím?"........máma se na mě podívala tím káravým pohledem, jako když jsem byl malý kluk a volala mě k večeři a já neposlouchal a dál hrál na bonga společně se svými bratry v pokoji......." Synku, teď mě dobře poslouchej. Včera mi volala Alex, byla celá uplakaná a na pokraji zhroucení. Požádala mě o to, abych přijela a postarala se děti. Potřebovala odtud na pár dní vypadnout a odjela za Ammy, aby přišla na jiné myšlenky. A ty se konečně vzpamatuj. Vím máš toho hodně, ale nezapomínej při tom na svou rodinu. Nejen tvý fanoušci, ale i tvá rodina tě potřebuje."................." Jak mohla opustit děti?".............K čertu Michaeli posloucháš mě vůbec? Ona neopustila děti to ty je a ji opouštíš. Alex je ta nejbáječnější žena, kterou znám. Je to skvělá máma a tobě ji seslalo samo nebe, tak si prosím nenech po druhé své štěstí utéct.".....


31. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračje

12. prosince 2011 v 6:27 Povídky - příběhy
31. kapitola

"Miku kam zase jdeš?".....zahlédla jsem ho ve dveřích jak se loučí s dětmi, které šly s Martou do zahrady.........." Jdu do studia. Volal jsem Kennymu, že do hodiny tam budu.".........nevěřícně jsem na něj koukala......." Jak do hodiny? Michaeli vždyť si nespal celou noc. Díval ses vůbec na sebe do zrcadla?"............vlepil mi polibek do vlasů.........." Lásko nechci se s tebou hádat. Teď není vhodná příležitost cokoliv rozebírat, musím jít."........" Počkej!"......ale má slova se ztratili stejně, tak jako Michael za zavřenými dveřmi....

Seděla jsem v knihovně a četla si knihu, když v tom za mnou přišla Marta. Byla celá rozrušená.........." Nerada vás Alex ruším, ale..?"........odložila jsem knihu na stůl........."Marto co se děje? Je něco s dětmi?"........zavrtěla hlavou.........." Ne děti jsou v pořádku, hrají si v pokoji a Blanket před chvílí usnul.".........." Tak,... tak v čem je problém?"......nechápala jsem její chování............" Jde o Michaela.".........." Co? Co se stalo Michaelovi?"........" Zkolaboval a sanitka ho odvezla do nemocnice."........sesunula jsem se zpátky do křesla. Když jsem se z toho šoku vzpamatovala zavolala jsem na Wayna, aby mě zavezl do nemocnice........

.........
Když jsem vztoupila do nemocničního pokoje zrovna ho vyšetřoval lékař........" Bude v pořádku?".......tázavě jsem se ho zeptala......................." Paní Jacksonová?".........přikývla jsem..........." Paní Jacksonová mohla by jste jít prosím se mnou do mé kanceláře?"..........." Jistě.".........
" Posaďte se.".....vyzval mě k tomu, abych si sedla naproti němu k jeho pracovnímu stolu......."Váš manžel trpí klinicky nepříliš významným chronickým onemocněním plic, při kterém má v plicích jakýsi trvalý zánětlivý proces - plicní fibrosu a snad i známky nějaké alergie. Plíce proto mají menší kapacitu."........." Co, co to zamená? Bude v pořádku?"......příliž jsem tomu nerozumněla..........." Ano bude v pořádku, jen se nesmí tolik přetěžovat.".......chvíli se odmlčel a pak mi řekl něco, co mě vážně znepokojilo......." Paní Jacksonová mohu se vás na něco zeptat?"........" Ano jistě, ptejte se."..........." Kdo je osobním lékařem Michaela?".........." Conrad Murrey."............" Mluvil s vámi někdy o zdravotním stavu vašeho manžela?"......jeho otázek jsem se začala děsit........." Ne, nemluvil. Proč se mě na to ptáte?".........v jeho tváři jsem zahlédla ustrašený výraz............" Věděla jste, že má Michael problémy s nespavostí?"..............nechápala jsem jeho otázku........." Jistě že pane doktore vím. Jsem přece jeho žena a znám ho natolik dlouho, že vím, že občas nemůže spát. Kolikrát ho v noci zahlédnu jak chodí po pokoji. I když vlastně poslední dobou nespí často. Když se ho na to zeptám, vždy mi odpoví, že je toho na něj poslední dobou hodně. Má spoustu starostí s připravováním turné. Jeho lékař mi říkal, že je vše v pořádku. Nenapadlo mě, že je to s ním až tak vážné."..............." Hlídejte ho."......


...........
" Michaeli".......vtrhla jsem za ním do ložnice........." Proč přede mnou utíkáš vždy, když se začneme bavit na toto téma?"............" Neutíkám, jen jsem ti už několikrát řekl, že jsem v pořádku. Mám vše pod kontrolou. Conrad mi předepsal nějaké prášky proti nespavosti, abych si odpočinul."............jen, když jsem slyšela tohle jméno kudla se mi obracela v kapse............" Conrad, Conrad. Už mám dost toho doktora. Miku takhle se přítel ani lékař nechová. Copak sis toho nevšimnul?"..........měla jsem sto chutí mu říct, to co se tenkrát na chodbě stalo, ale mlčela jsem.........." Miku kde je ten tvůj smích? Kam se to všechno vytratilo? Nechci, aby tě děti viděli takhle zničeného. Jestli to půjde tak dál vezmu děti a odejdu. Nemíním se nadále dívat jak se ničíš.".........zabouchla jsem dveře a odešla do zahrady.
Sedla jsem si do altánku a slzy se mi draly do očí. Tolik to bolí. Mrzí mě, co jsem Michaelovi řekla, ale chtěla jsem ho donutit k tomu, aby se už konečně vzpamatoval. Ztrácel se mi před očima. Neměla jsem v úmyslu mu brát jeho děti. Moc dobře jsem věděla, co pro něj znamenají a kdybych s nimi odešla, zabilo by ho to. Já ale nemohla, nemůžu už dál. Cítím se tak svázaná. Tolik mu toužím pomoct, ale on jakoukoliv pomoc odmítá. Musím na pár dní odejít, třeba si uvědomí jak nás tohle všechny ničí. Vzpomněla jsem si na mou kamarádku z dětství Ammy. Nedávno se jí narodil chlapeček. Slíbila jsem jí, že co nevidět se přijedu za ní podívat a teď je vhodná příležitost. Rozhodla jsem se jít zpátky do domu a zavolat Kathrine...........


30. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

11. prosince 2011 v 11:16 Povídky - příběhy
30. kapitola

Situace mezi mnou a Michaelem byla stále napjatější. Neviděl, neslyšel a já se o něj čím dál víc bála.Při zkouškách zkolaboval a mě to stále utvrzovalo v tom, že si vzal až příliž velké sousto. Byl u něj zrovna jeho lékař. Když jsem vešla do pokoje vedl s Michaelem nějaký rozhovor. Ten člověk se mi ani trochu nelíbil. Jeho pohled mě děsil a jeho oči byly plné nenávisti. Byl to, ale Mikův přítel a já možná jen blázním. Nejspíš začínám všechny okolo podezírat a jsem zbytečně paranoidní........" Lásko jakpak se cítíš?"....přes své obavy jsem se snažila na tváři vyloudit úsměv. .........." Alex neměj o mě strach. Conrad říkal, že to bylo jen důsledek vyčerpání, ale zase budu fit. "........opravdu vypadal v pořádku. Nešlo na něm vůbec poznat, že ještě před dvěmi hodinami ležel na zemi a nevnímal. Po pár minutách, co jsem u něj seděla usnul. Vyšla jsem z pokoje a na chodbě ještě stál doktr Murray........" Paní Jacksonová nemějte o Michaela strach, bude v pořádku."..........ten jeho pohled se mi vůbec nelíbil. Vždy, když jsem byla v jeho přítomnosti se mi tajil dech, měla jsem z něj strach, ale nikdy jsem o tm Michaelovi neřekla. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem proti jeho přátelům zaujatá, ale tenhle doktor se ani trochu jako přítel nechoval.........." Pane Murrayi nevykládejte mi, že Michael je v pořádku, když není. Před chvílí zkolaboval a teď vypadá jako by mohl klidně běžet maraton. Nelíbí se mi váš přístup."..........zlostně se na mě zadíval........." Vy jste snad nějaká lékařka, že víte co je pro Michaela dobré? Věnujte se tomu, čemu máte, pokud vím jste tu přes jeho kůži."........mým tělem projel neskutečný vztak.........." Tak poslište pane doktore jak se to se mnou vůbec bavíte? Nejsem doktorka, ale jsem především Michaelova žena jestli jste si toho ještě nestačil všimnout. A já vás varuji, jestli se Mikovi něco stane pěkně si to odskáčete."........chytl mě pod krk a přitlačil ke zdi, zadíval se na mě tím svým zlostným pohledem..........." Přestaňte mi vyhrožovat, nebo kdo si to tu odskáče budete jedině vy. Nerad bych tak krásné ženě jako jste vy ublížil, tak přestaňte strkat nos do věcí, do kterých vám nic není."......pustil mě ze svého sevřetí a odešel...


.................
Dnes u snídaně to byl starý Michael. Společně s dětmi zbaštil vše,co se dalo. Dováděl s nimi a oni neměly ani chuť jít do školy. Za to já dnes nepozdřela ani sousto. Ještě v živé paměti jsem měla ten Conradův zlostný pohled, který mi nedal spát......." Mami, tak mi už jdeme, ahoj."......děti se se mnou loučily, ale já je vůbec nevnímala, pořád jsem upřeně koukala do stolu......." Alex vezmu Blanketa na procházku jestli vám to nevadí. Alex posloucháte mě?".....volala na mě Marta........." O jistě, jen běžte."...........bylo ji zřejmé, že nejsem v pořádku, ale věděla, že kdyby se mě snažila zeptat co se děje neodpověděla bych, a navíc u stolu seděl Michael. Ten políbil Blanketa na jeho ušmudlanou tvářičku od marmelády a podával ho Martě ze stoličky......." Alex, stalo se něco?"........pohladil mě po vlasech, když sklízel ze stolu......." Ne jsem v pořádku."......lhala jsem......." Lásko no tak řekni mi co se děje. Celo dobu si mě ani děti nevnímala a vůbec jsi nic nesnědla."...........vzala jsem jeho ruce do svých dlaní a se slzami v očích jsem se do těch jeho zadívala..........." Miku prosím zruš This is it.........prozebně jsem na něj koukala. Má slova ho zjevně rozrušila......." Alex uvědomuješ si oč mě žádáš?......Jsem zavázán svému umění. Věřím, že veškeré umění má za základní cíl jednotu mezi materiálním a duchovním, lidským a božským. Věřím, že právě to je důvod pro existenci umění a toho, co dělám. Jsem šťastný, že jsem nástroj, skrze který proudí hudba.Mým cílem v životě je dát světu to, co mi bylo dáno - extáze božské jednoty skrze mou hudbu a můj tanec. To je můj cíl, to je, proč jsem tady.".............po jeho slovech jsem pochopila, že bylo hloupé ho o to žádat. On po tom toužil, chtěl to udělat, ale jak mu mám k sakru říct, že mám o něj strach. Ten tlak, co na něj všichni okolo vyvíjí se mi ani trochu nelíbil a Murray ze všeho nejvíc.....

..............
Michael mi slíbil, že dnes si udělá volno a bude jen spolu. Užili jsme si krásný den. Procházeli po zahradě, drželi za ruce.Pořád jsme se jen smáli a já chtěla, aby se vše vrátilo do starých kolejí....." Miku máš babu, chyť si mě.".....schovala jsem se za strom......." Áaa mám tě, já ti říkal, že mi neutečeš."...........obejmul mě a já v jeho sevření chtěla zůstat navěky....
Ve společném objetí jsme leželi v trávě pod korunou stromu. Dívali jsme se na větve jak se pohupují, díky lehkému vánku. Tenhle strom sice nebyl tak překrásný jak "dávající strom" v Neverlandě, ale jeho síla byla podobná......"Podívej, proč nemůžeme být jako stromy?" .........Michael ukazuje prstem nahoru..........."Na podzim jim opadá listí a na jaře se vrátí stejně krásné. Je to jejich smysl nesmrtelnosti a Bible říká, že člověk měl být nesmrtelný. Ale přes svatost a všechno tohle, umíráme. Život je velmi krásný a cenný a já nechci zemřít. Chtěl bych žít věčně.".........

29. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

10. prosince 2011 v 23:00 Povídky - příběhy
29. kapitola


" Mamíí".......přiběhla ke mě Paris, když jsem seděla na terase a pila kávu. Užívala jsem si sluníčka s příchodem nastávajícího jara......" Ano broučku, copak potřebuješ?"........." Maminko, přijde táta na tu dnešní školní besídku?".......smutnýma očkama na mě koukala......." To víš, že přijde.".....pohladila jsem ji po jejich vláskách....." Mami mám strach, že na to zapomene. Poslední dobou není vůbec doma.".....z jejího hlasu a výrazu tváře jsem pochopila, že jí táta moc chybí. Odpověděla jsem jí, že na ni táta určitě nezapomene, ale nebyla jsem si tím až tak jistá. V poslední době s Michaelem není vůbec řeč. Doma se zdržuje tak krátce a stále podrážděný. Včera jsem ho prosila, aby na tu Parisinu besídku nezapomněl. Bylo to pro ní velice důležité. Milovala hru na klavír, tohle zdědila po otci. Dnes měla před celou školou vystupovat s písní svého otce Will You Be There. Tuhle píseň milovala a chtěla ji svému otci věnovat, mělo to být pro něj překvapení a já tajně doufala, že nezapomene....

" Marto prosím vás mohla byste Blanketa obléci?"......prozebně jsem ji požádala. Jako smyslu zbavená jsem běhala po pokoji s telefonem v ruce. Už hodinu se snažím Mikovi dovolat, ale stále bezúspěšně........" Maminko kde je tatínek?".....se slzami v očích se mě ptala Paris. Pohladila jsem ji po její tvářičce a snažila se jí utěšit......" Broučku nebuď smutná. Tatínek říkal, že to stihne a když něco slíbí tak to splní.Nebo snad tomu bylo někdy jinak?".......tolik jsem tomu chtěla uvěřit, ale mé obavy byly čím dál větší......" Máš pravdu maminko. Počešeš mi vlásky?".....usmála se. ......" To víš, že ano. Za chvíli jsem u tebe.".....byla jsem ráda, že ji má slova uklidnila..... Jestli ji zklameš Miku roztrnu tě jako hada......

.......

Za deset minut mělo začít vystoupení. Marta držela v náruči Blanketa, ještě brouček neměl ani dva roky. Vedle mě seděl Prince,viděl jak jsem nerózní. Bylo mu skoro dvanáct a nebyl už malé dítě moc dobře věděl jak se věci mají. Pohladil mě po ruce a tiše řekl....." Mami, neboj se, on přijde. Nikdy by nás nezklamal. Příjde, vím to."......tolik jsem tomu chtěla věřit, ale mé naději z příchodem Paris na jeviště se začínaly pomalu rozplývat. Když Paris vešla na pódiu za velkého potlesku všech přítomných diváků v tu chvíli se i zaplnilo místo vedle mě, které doteď bylo prázdné. Michael na tváři vyloudil omluvný úsměv, ale mě neobměkčil. Byla jsem na něj tak neskutečně naštvaná, ale na druhou stranu tohle byl Paris večer a on to nakonec stihl. Ulovilo se mi...

Když Paris začala hrát neskutečně nás to všechny dojalo a Mika nejvíce. Po jeho tváři stékaly slzy . Podíval se na mě, vzal mé ruce do svých dlaní a tiše řekl........."Vždycky jsem chtěl mít děti a poznat takovou lásku ve svém životě je skutečné Boží požehnání a já udělám úplně všechno pro to, aby moje děti milovaly svět. Chci, aby se dívaly na svět s obdivem a ne se strachem, chci, aby měly své cíle a aby žily život naplno pokaždé, když něco dělají. Vidím to v nich a udělám pro ně, co mohu."........." Nikdy je nezklam Miku."....řekla jsem si v duchu sama pro sebe....

Paris byla šťasná, že ji táta viděl a celou cestu domů o ničem jiném nemluvila. Snažila jsem skrýt rozpaky, které Michael ve mě zanechal. Společně jsme uložili děti do jejich postýlek. Když jsem dávala Paris pusinku na dobrou noc řekla....." Maminko tatínek je tím nejlepším tátou na světě."......měla pravdu. On byl opravdu ten nejlepší táta na světě, ale když jsem si uvědomila jak málo sačilo k tomu a mohl zklamat její křehkou dušičku. Nikdy bych mu to neodpustila...

Otevřela jsem dveře do ložnice a uviděla Michaela polonahého. Zrovna se chystal do sprchy. Pohled na něj mě přímo nutil k tomu obejmout ho a říct mu jak šíleně moc ho miluju a jak moc po něm toužím, ale nemohla jsem. Byla jsem na něj tak rozlobená a toužila jsem mu to pěkně vytmavit.
Přistoupil ke mě a na tváři měl pořád ten blažený úsměv, který měl, když viděl vystupovat Paris......" Alex kdyby naše děti byli úspěšní, víš, v tom, co by chtěli dělat, byl bych velmi šťastný. A doufám, že to bude v umění, ale musí si vybrat vlastní profesi. Chci jen, aby byli... Chci být úspěšný v tom, že budu skvělý otec. Chci, aby řekli: ´Cítili jsme se naprosto milováni a byl prostě neuvěřitelný.´ Chci reprezentovat to, jaký by měl být otec pro děti.".........Snažil se mě obejmout, ale odtrhla jsem se od něj......." Miku ony jsou na tebe hrdí, ale to, co poslední dobou děláš. To jak si nezodpovědný mě vážně štve. Celej den jsem se ti snažila dovolat a nebral si mi to! Nebudu ty tvoje úlety tolerovat věčně. Celou dobu jsi na zkouškách. Děti už ani nevědí jak vypadáš. Miku chybíš jim a mě taky."........slzy se mi po tváři kutálely na zem. Snažil se mě políbit, ale já mu to nedovolila......" Ne Miku, dnes budu spát v pokoji pro hosty. Odešla jsem z pokoje a nechala ho tam nečinně stát.........


28. kapitola - Srdci neporučíš aneb příběh stále pokračuje

10. prosince 2011 v 5:36 Povídky - příběhy
Srdíčka moje, tyhle dílky budou poněkud smutné a situace mezi Michaelem a Alex dosti napjatá. Jen na začátku vás chci ubezpečit, že opravdu nemám v plánu Mika nechat zemřít, i když to někdy bude takhle vypadat. Takže nezoufejte, všechno dobře dopadne. Slibuju.
Mám vás ráda a přeji vám příjemné čtení :-)

28. kapitola

Kenny Ortega byl producent a Mikův dlouholetý přítel. Společně spolupracovali na album Dangerous i HIStory. Michael si ho vážil a jejich přátelsví bylo opravdové, proto právě chtěl, aby s ním byl i teď. Michael toužil vrátit se zpět. Zpět chtěl okusit křičející dav fanoušků, tu extázi, kterou miloval. Chtěl, aby jeho děti viděly, co v životě miloval. Teprve teď byly dost staré na to, aby pochopily, co jako umělec dokázal. Také chtěl dát svým fanouškům další možnost, toužil s nimi zase navázat bezprostřední kontakt. Miloval je, byli to ti nejoddanější fanoušci na světě. A proto se rozhodl pro připravení turné This Is It....

Michael po tomhle nesmírně toužil. Seděli jsme večer u krbu a popíjeli horkou čokoládu, kterou jsem nám připravila. Zahleděni do plápojícího ohně jsme přemýšleli o naší společné budoucnosti.


Před pár dny Michael oznámil na tiskové koncerty v O2 aréně v Londýně, že zde uskuteční sérii padesáti koncertů. Tohle číslo se mi zdálo až příliž vysoké, dokonce jsem na malý moment zapochybovala jestli to zvládne. Během pěti hodin bylo vyprodáno okolo 1 000 000 lístků. Byl to nový světový rekord a Michael měl z toho neskutečnou radost. Řekl, že pro nás chce koupit dům. Nechtěl nás vláčet po hotelových pokojích. Tak nadšeně a s láskou o This is it mluvil a já se v duchu radovala s ním, i když jsem měla malinko starosti....." Na co myslíš lásko?".....políbil mě do vlasů......." Na to jaká to bude nádhera až tě fanoušci spatří na jevišti, ty davy křičících fanynek. Jejich král v záři reflektorů."......usmála jsem se na něj...."Miluji zář a velkolepost všeho toho, že můžeš vládnout publiku a pocit z toho všeho. Moc to miluju. To je další skvělý pocit. "........svůj pohled jsem od něj odvrátila a trochu posmutněla......" Lásko vím jak po tom toužíš, ale padesát koncertů? Není to příliž?".....podíval se na mě tím svým pohledem, kterým mi naznačoval, abych si nedělala starosti........"Když jsem na jevišti, je to úplně jiné. Když vystupuji, jsem někdo jiný. Totálně jeviště ovládám. O ničem nepřemýšlím. Prostě vím, co chci udělat, a to od okamžiku, kdy vystoupím na scénu. Každou minutu vystoupení si užívám. Na scéně jsem zcela uvolněný. Úplně uvolněný. Je to krásné. I ve studiu se cítím v pohodě. Poznám, když je všechno v pořádku. Když není, vím, jak to do pořádku dát. Všechno musí být tak, jak to být má. A když to tak je, cítím naplnění, cítím se fajn.".....


.................

Michael začal se zkouškami na This is it. Z původních deseti koncertů organizátoři tohle číslo navýšili na padesát a to bez Mikova souhlasu. Michael je člověk, který neumí říct ne a stále mě a svou rodinu přesvědčoval v to, že on to zvládne. Neměla jsem důvod mu nevěřit.

Ze začátku bylo všechno v pořádku, viděla jsem to jeho nasazení, to s jakou láskou ke své práci přistupuje. Miloval to. Neustále mi opakoval......."Jsem tady, abych zpíval. Tímto životu přispívám, tím, že dělám to co dělám a vkládám do toho své srdce. Cokoliv dobrého můžu učinit, udělám to. Miluju lidi a hrozně rád je dělám šťastné. V hudbě je poselství, je to víc než jen tlukot a rytmus.".....po těhle slovech mě vždy ubezpečil, že můžu být naprosto klidná......


Michael věšinu času trávil na zkouškách. Byl tam několik hodin denně a když se ukázal doma spal tři hodiny a to mě vážně znepokojovalo....." Miláčku proč proboha nespíš? Vždyť jsou dvě hodiny ráno.".....zahlédla jsem ho jak sedí v křesle a kouká do tmy. Vztala jsem, přehodila přes sebe župan a šla k němu. Pohladila jsem ho po ruce a cítila jak je studený....." Miku, ty jsi úplně prochladlý. Pojď si lehnout, vždyť musíš být unavený. Celé dny trávíš na zkouškách a musíš si odpočinout."..........usmál se na mě a jen řekl ....." Zvládám to.".....těmi slovy mě, ale ani trochu neuklidnil. Mám pocit, že si vzal až příliž velké sousto a to jak organizátoři na něj tlačí bylo neúnosné. Jim šlo především o vidinu peněz a vůbec je nezajímalo Mikovo zdraví. ........." Jdu zkontrolovat děti jestli v klidu spí, až se vrátím, ať seš v posteli."..........vůbec mi nedělalo dobře s ním jednat jako s malým dítětem, ale když on je tak paličatý....
Zkotrolovala jsem děti, které spokojeně oddechovali, až na Blanketa, ten se v posteli vrtěl a tak jsem pár minut u něj zůstala než opět znovu pořádně nezaspí. Když jsem se vrátila zpátky do ložnice Michael spokojeně spal v posteli, pohladila jsem ho po vlasech. Jeho pravidelné oddechování mě uklidnilo......

PS: Asi tušítě díky čemu Michael tak brzy zaspal......