Leden 2012

14. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

31. ledna 2012 v 19:37 Povídky - příběhy

14. kapitola

Po tom dni jsme s Michaelem trávili každou volnou minutu, toužili jsme být spolu jen jak nejvíc to bylo možné. Moc dobře jsme si uvědomovali, že se nám pomalu, ale jistě krátí čas a zanedlouho nastane ten den, kdy se naše cesty rozdělí. Já odjedu studovat do Německa a Michael se nadále bude věnovat své pěvecké kariéře. Jednou se z něj stane ten největší fenomén a věřím, že lidé si jeho hudbu a i jeho samotného budou pamatovat navěky.

-----------------

Do kufru jsem pomalu skládala své oblečení. Slzy tekly z mé tváře na zem a já měla pocit, že umírám, místo toho, abych žila. Vím, že tohle je konec a nebo nový začátek jen zatím nemám tušení čeho. Vždycky jsem si myslela, že to nejhorší mě už potkalo, ale zmílila jsem se. To nejhorší mě teprve čeká, a to navždy říct Michaeli sbohem. Ano, navždy. Oba víme, že dnešní noc je naše poslední. Naše cesty se už nikdy znovu nepropletou, ale naše srdce a vzpomínky nám zůstanou navždycky. Nikdy nepřestanu být Mikovi za vše, co pro mě udělal vděčná. Naučil mě otevřít své srdce, že nemůžu být pořád zahořklá a odmítat lidi kolem sebe, kteří mě touží milovat. Dopřál mi uskutečnit svůj sen, naučil mě řeč lásky. Byl tím nejlepším učitelem a zároveň tím nejlepším přítelem, kterého jsem kdy měla.......V ruce svírám máminu fotografii a neubráním se patrnému úsměvu na své tváři. Vím, že to byla právě ona, která mi Mika přivedla do cesty. ...Láska je jako popel, i když dohoří může ještě dlouho hřát ve vzpomínkách a v mých tahle láska bude hřát na věky věků.......

" A Sam už se balíš?".....do mého pokoje vztoupila babička. Tak jak jsem to tu nenáviděla, tak šíleně mi to bude všechno scházet. Tohle místo bylo mým domovem a babička mou rodinou. Vynahradila mi mámu ve všech směrech jak jen to bylo možné. Otevřela mi své srdce a náruč, ve které jsem vždy našla útěchu, porozumnění, když mé srdce krvácelo......" Ano babi.".....řekla jsem tiše. Jen stěží šlo zamaskovat slzy, které se měnily na potoky......" Ach holčičko moje, nemusíš si hrát na hrdinku, vím jak nesmírně trpíš.".......obejmula mě a konejšila ve své náruči. I ona plakala, cítila stejný smutek jako já. Myslím, že znovu prožívala to, co před pár lety, když ji opustila má máma. Musela cítit strašnou bolest a beznaděj. Vědět, že je její dcera blízko a přitom tolik daleko. Myslím, že to odloučení bylo pro ní těžší, než její smrt, kterou si svým způsobem asi nikdy nepřestala a nepřestane vyčítat. Že ty ztracené roky ji nikdo a nic nevrátí, ale také věřím, že má přítomnost ji alespoň ten krátký, ano krátký, když si uvědomíme jak dlouhý život může být šest let je proti tomu jen návštěvou v něčím životě, ale i tahle krátká návštěva navždy může poznamenat naše životy, a ty naše bezpochyby poznamenala.

-------------
Když jsem měla konečně vše připraveno na svůj odlet musela jsem ještě udělat jeden krok, než se rozloučím s Michaelem. Vešla jsem do babičiny knihovny a začala šmátrat v jejím psacím stole. Opatrně jsem se probírala papíry a různé dokumenty, když jsem konečně našla to, co jsem tak urkutně hledala. V ruce jsem svírala babičin telefonní diář, ve kterém měla všechna důležitá čísla. Pod písmenem F jsem našla jméno Fred Astaire. S třesoucími se rucemi a knedlíkem v kruku jsem vyťukávala číslo.....věděla jsem, že když Joseph nebyl schopen dodržet slib já nemohu Michaela zradit..........

-----------------

Dnešní večer byl pro mě opravdu důležitý. Nejen, že je náš poslední , ale chtěla jsem, aby byl zároveň nezapomenutelný. Už pár týdnů pro Mika chystám něco, co mě mu snad bude připomínat po zbytek života. Ještě dnes ráno jsem na obraze dělala poslední úpravy. Rozhodla jsem se namalovat dvě siluety dívky a chlapce, jak stojí při západu slunce a při společném objetí drží jedno rudé, skleněné od žáru horké srdce. Drží ho penvě, i když jeho žár jim spaluje dlaně, protože vědí, že kdyby ho pustily rozbilo by se na tisíc kousíčků a tím pádem by přestalo bít a oni zemřeli.
Obraz jsem zabalila do červeného balícího papíru s rudou mašlí a šla se obléknout do černých koktejlových šatů, které mě dělaly mnohem starší než jsem ve skutečnosti byla. Z vlasů vytvořila drdol a pár pramínků nechala volně spadnout, kopírovaly můj obličej. Na tvář nanesla malé množství líčidel a na rty světle růžovou rtěnku a vydala si užít náš večer.

Před domem na mě čekala limuzína, ve které seděl můj princ. Na sobě měl tmavěmodrou košili, kterou měl rozepnutou tak moc, že mu odhalovala chloupky na jeho hrudi. Moc dobře věděl, že mě to vzrušuje, ale ani já nebyla pozadu. S jakým zájmem a touhou si mě prohlížel mi dělalo dobře. Chtěla jsem vypadat, co nejpřitažlivěji, to jak si smyslně olíznul rty mi dokázal, že i tak vypadám. Ochotně mi podal ruku, abych se mohla posadit vedle něj na sedadlo........" Miku, kde jsi proboha vzal limuzínu?"........nestačila jsem se divit a zároveň obdivovat interiér. Nahnul se ke mě a do ucha zašeptal.........." To je jen začátek lásko."..........lišácky se usmál a vlepil něžný, letmý polibek na mé rty na přivítanou.

Hořela jsem nedočkavostí, když jsme se blížili k našemu cíli. Potom, co jsem vystoupila z auta jsem nemohla uvěřit vlastním očím, přede mnou bylo to nejromantičtější místo na světě. Moře, písečná pláž, palmy, západ slunce, svíčky, večeře, my dva.........co víc bych si ještě mohla přát?

" Líbí?".......zeptal se mě............." Jestli líbí? Mike nic krásnějšího jsem v životě neviděla."....cítila jsem jak se mi do očí nahrnuly slzy dojetím. Michael mě vyzval k tomu, abychom se posadili ke stolu, ale já jsem ho zadržela........" Ještě než se posadíme, chtěla bych ti předat malý dárek.".....do jeho rukou jsem vkládala obraz, který jsem měla celou dobu u sebe. Michael ho opatrně rozbalil. Jeho oči utkvěly na plátně. S jakým zájmem se na něj díval jsem cítila, že se mu opravdu líbí. Obejmul mě silněji než kdykoliv předtím......." Děkuji Sam, společně to srdce nikdy nenecháme spadnout."................"kéž by.".....řekla jsem si pro sebe. Měla jsem radost z toho, že dokázal z obrazu číst mé myšlenky a pocity.

Stůl byl vyzdoben sněhobílým ubrusem, který byl posety okvětními plátky rudých růží. Dvě růžové svíce, které se na vodní hladině odrážely jako dvě jasně žářící hvězdy. Šampaňské a šumějící moře přidávalo ještě na větší romantice. Hudba, která nám hrála byla takovou třešničkou na dortu.

------------------
Po společné večeři ji vyzval ji k tanci. Navzájem se škádlili, flirtovali. Rukou si ji k sobě přitiskl tak blízko, že byla jen pouhá skulinka mezi jejich rty. Díval se na ně a vydech její jméno....." Ach Sam, tolik Tě miluju.".......ona mu řekla totéž. Lehce ji prstem projel po rtech. které následně spoutal v nekonečně sladký polibek, který byl projevem náklonosti a touhy.
Chtěl si chuť jejich rtů navždy vrýt do paměti. Majetnicky ji uchopil v bocích. Rucemi opisoval smyslné křivky, zabořil se do její kůže. Věděl, že dnes je to naposledy co jí takhle může cítit, co ji takhle může mít. Začal kolem ní tančit. Rty začal laskat její krk, šíji. Opatrně rozepnul zip na šatech, které z ní následně sundal. Opět zaujal své místo zepředu, aby se mohl zadívat do její tváře. Všimnul si jak se v jejich očí zaleskly slzy, osušil je svými rty a do ucha pošeptal ......." Neplakej má lásko, nikdy Tě nepřestanu milovat".......o to ji ta slova bolela víc, ale nějak v hloubi duše věřila, že je to pravda. Nevěděla jesti má být šťastná a nebo naopak smutná každopádně věděla, že Michael je Anděl, který ji byl seslán zhůry, i když jen na krátký čas, věděla, že to bylo to nejlepší, co se stalo v jejím životě a také věděla, že už nikdy nikoho takhle nebude milovat.
Rozepnul ji krajkovanou podprsenku. Ruce položil na prsa a lehce se otíral dlněmi o její zduřelé bradavky. Začal je laskat, cítil jak se celá chvěje vzrušením. Přisál se jí na rty v dlouhém, hladovém polibku, který vypovídal o jejich vzájemné touze. Navzájem si dokazovali, jak moc se chtějí. Položil ji do horkého písku a přitom ji nepřestával líbat. Sundal ze sebe zbytek oblečení, které ještě společně nestihli svléknout. Přitiskl své tělo na to její ještě více silněji. Byli si blízko, tak neskutečně blízko. Opatrně do ní vniknul a houpavými pohyby tančil na jejím těle. Když se blížili ke společnému vyvrcholení ruce zabořil do teplého písku. Oba společně zasténali, když dosáhli uspokojení.....

Propleteni těli leželi ve společném objetí. Mlčeli, užívali si ten pocit štěstí, který jim byl dopřán. Michael se zadíval do Samanthiných očí, které byli zaplaveny těmi nejbolestivějšími slzami, které kdy stékali po její hebké tváři. Opatrně prsty oddělal pramen vlasů z její tváře. Hřbetem prstu projížděl po jejich rtech, cítil jak se chvějí........." Pšt, neplakej.".....řekl, co nejněžněji, ale sám měl co dělat, aby nezačal plakat. Věděl, že musí být silný. Uvnitř cítil, jak se svými city hraje vlastní boj, ale musel vydržet. Jinak by se neubránil a nenechal ji odejít. Jenže ji nemůže brátinit. Největším a nejtěžším důkazem lásky je nechat toho druhého jít si svou vlastní cestou.... a on Sam musím nechat jít.......

-------------------
Na pláži jsme zůstali celou noc, pomalu začalo svítat a já si uvědomila, že za dvě hodiny mi odlétá letadlo. Nechtěla jsem, aby jel Michael se mnou na letiště, protože vím, že bych si to v poslední chvíli rozmyslela. Už tak je to pro mě neskutečně těžké. Proč musíme opustit ty, kteří nás milují?!
Poslední obejmutí, polibek, pohlazení. Poslední " Miluji Tě" a pak ......sbohem.....

Tohle "sbohem" bylo to nejtěžší, které jsem ve svém životě vyslovila.

-----------
Nasedám do letadla, které mě má zavést za získáním mého snu, ale zároveň mě odloučím od snu, který jsem prožívala tady.
Cesta byla dlouhá, nekonečná a já ji chtěla celou prospat, místo toho jsem ji proplakala. Letadlo se blížilo k přistávací dráze a já věděla, že už není cesty zpět. Tohle je můj nový život tohle je začátek i konec........




Mikegasm - VÍTĚZ

31. ledna 2012 v 6:26 Projekt MIKEGASM

Ano, ano všechny jste vyhrály a to už jen samotnou účastí a jako své zástupce jste vyslaly..............


ZUZY
SMOOTH ANNIE


asi nemusím připomínat, že máte u Čokoládky reklamu Usmívající se


ZUZY 2 hlasy ( Hanylen, Sisi )
MARKÉTA 1 hlas ( Zuzy )
HANYLEN Usmívající se
SMOOTH ANNIE 2 hlasy ( Monika, Markéta )

13. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

31. ledna 2012 v 6:13 Povídky - příběhy
13. kapitola

Kluci dnes měli předávání cen, které bylo později doprovázeno večírkem. Nikdo z týmu tam nemohl chybět, tudíž ani má babička, která sice už jen učila Michaela s Randym............" Sam, co tady tak sedíš? Proč se nejdeš přichystat, za hodinu tam máme být.".........babička za mnou přišla do mého pokoje. Opět to byla místnost, ve které jsem trávila nejvíce času. Nechtěla jsem chodit mezi lidi a poslouchat záplavu otázek............" Nikam nejdu."..........a dál čmárala po papíře.................." Ale Samantho, co to říkáš? Ty musíš jít. Nemůžeš tu být věčně zavřená a utápět se ve svém smutku. Kde je tvá síla a odhodlání?"........snažila se mě přesvědčit............" Jaká síla? Jaké odhodlání? Zemřelo! společně se mnou.".........cítila jsem jak se do mých očí hrnou slzy, což jsem nechápala jak ještě nějaké mohu mít, když jsem jich tolik vyplakala. Babička mě pohladila po to vlasech a řekla......"Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ruka toho, kdo je způsobil.".........snažila jsem se o patrný úsměv, kterým jsem ji chtěla poděkovat za její oporu, kterou jsem v ní měla. V tenhle čas mi máma chyběla snad ze všeho nejvíc a babička to moc dobře věděla. Odešla z pokoje, ale za moment se vrátila s velkou krabicí v ruce. Položila ji přede mně na stůl............" Co to je?".........napjatě jsem na ni koukala............" Otevři to Sam."........... na její výzvu jsem krabici otevřela. Byly v ní překrásné šaty, které měli barvu nebe. Vzala jsem je do ruky a s obdivem na ně koukala............." Jsou překrásné babi.".........nemohla jsem z nich spustit zrak............." Patřily tvé mámě."..........patřily tvé mámě........cítila jsem jak mi buší srdce.........." Měla je na svém maturitním plese. Po měsíci od nás odešla. Vzala si sebou vše kromě těhle šatů. Čekala jsem na vhodnou příležitost, abych ti je mohla dát. Myslím, že právě přišla. Oblékni si je na sebe Sam a ukaž všem, kdo je Fineovic holka. Ukaž svou krásu a svou hrdost. Ukaž všem jak silná a neporazitelná umíš být. To, že se tu budeš schovávat před okolním světem si nepomůžeš. Neschovávej se, ani před Michaelem ne.".........babička mi začala česat vlasy. Chtěla abych vypadala jako princezna. Když jsem si oblékla máminy šaty přesně takhle jsem se cítila. Byla to jediná věc, která patřila mé mámě a já věděla, že kdyby mě viděla byla by na mě hrdá. Najednou jsem byla odhodlaná ukázat, že mě nikdo neporazí, ani Michael ne......

--------------

Po předávání cen kluky čekal závěrečný večírek. Všichni si ho užívali. Všichni kromě Mika....

" Brácho podívej kdo tam je.".........Randy dloubal do mého ramene. Byli jsme na předávání cen, což mi udělalo velkou radost. Publikum jásalo. Byli úžasní. Opět díky jejich náklonosti jsem věděl, že hudba je to, co dělá lidi šťastnými. Po tom následoval večírek, na který jsme šel jen ze slušnosti, vůbec jsem tu nechtěl být. Ale Joseph mi opět nedal na výběr. Stál jsem tu asi dobrou půl hodinu se skleničkou v ruce a nepřítomně sledoval všechny pozvané hosty. Byl jsem ponořen do svých myšlenek, když mě z mého snění vzbudil úder od Randyho do mé paže..........." Au, co blbneš?".......třel jsem si místo, do kterého mě praštil..........." Tak sakra podívej se kdo přišel."......na naléhání Randyho jsem se podíval tím směrem jako všichni ostatní. To, co jsem spatřil mi vyrazilo dech. S otevřenou pusou jsem koukal na tu nejkrásnější ženu pod sluncem.Na ženu, která převrátila můj život naruby. Cítil jsem jak mé srdce bije ukrutnou rychlostí a po ničem jiném netouží než uklidnění od Sam. Potřeboval jsem její obejmutí, pocit bezpečí a lásky. I když rozum říkal stůj, srdce mě táhlo za ní. Opravdová láska je umění najít ve světě někoho s kým si rozumíš lépe než se sebou samým. A já dnes měl v úmyslu nechat rozum stranou a projevit své city k ženě, která je mou modlou, která je mým snem. Stála v záři světla, jako ta nejzářivější hvězda, která právě spadla z nebe. Přistoupil jsem k ní. Zadíval se do jejich nebeských očí a řekl......" Mohu tě požádat o tanec?"........přikývla a já ji zanedlouho znovu svýral ve své náručí. Cítil jsem jak se chvěje a tím mi dokazovala, že mě stále miluje, i kdyby teď tvrdila cokoliv nevěřil bych jí. Její tlukoucí srdce neumělo lhát. Nahnul jsem se k jejímu krku a cítil její neodolatelný parfém, který mě dováděl k šílenství. Její vůni si budu pamatovat po zbytek svého života. Přitiskl jsem si jí k sobě ještě blíž a do ucha pošeptal ......Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby jsme sebevíc chtěli. A já chci být s tebou co nejdéle jak jen to bude možné Sam......

-------------------------

Stáli jsme na terase a pozorovali noční světla v dáli. Myslím, že si nikdo nestačil všimnout, že jsme z večírku odešli. Oba jsme nepřítomně hleděli do noční tmy. Nikdo z nás nebyl schopen slova, ale myšlenky a pocity se v nás mísily. Najednou mě Michael chytil za ruku, dlouze a něžně se zadíval do mých očí........." Sam nechceš se odtud vytratit?".......přikývla jsem a v jeho očích zazářily plamínky. Vedl mě na místo, které jsme oba dva milovali. Sedli jsme si do vonící trávy. Stále jsem byla zamlklá, nedokázala jsem najít ta správná slova, abych mu pověděla jak se cítím, ale nakonec jsem odvahu přeci jen našla..............." Miku proč si mě tu vzal? Co ode mně vlastně chceš? "........" Lásku."............" Lásku? Ale ještě před nedávnem to bylo jediný, co si nežádal, ba naopak. Nemůžeš si se mnou tak hrát. Nemůžeš....".....větu jsem už nedořekla, protože mé rty svázal polibkem. Líbal mě a já opět cítila jak mě má ve své moci. Nedokázala jsem mu odolat. Mohl mi sebevíc ublížit, ale já ho nemohla přestat milovat. Prostě to nešlo........Jeho polibky jsem cítila všude, dotýkal se mě, hladil a já začala tát jako led. Pomalu ze mě sudával šaty, jeho ruce byly všude na mém těle a já si každičký okamžik navždy chtěla uchovat v paměti. Když na mě nezůstal kousíček oblečení pozoroval má ňadra. Uchopil je do dlaní a laskal se s nimi. Mé zduřelé bradavky mu naznačovaly jak po něm neskutečně toužím. Opatrně mě položil do trávy a prsty kroužil okolo mého podbřišku, sjížděl níž a níž až jsem jeho ruce cítila mezi svými stehny. Slastně jsem zasténala. Chtěla jsem, aby nepřestával, chtěla jsem cítit tu známou slast a rozkoš, kterou mě dováděl k šílenství. Své prsty zabožil do mých boků, opatrně rozevřel má stehna, pokoušel se do mě proniknout. Toužila jsem po něm víc a víc a on na tom nebyl jinak. Opatrně do mě vnikl, houpavými pohyby, které zesilovali na intenzitě jsme skončili vzájemným vyvrcholením.....

Leželi jsme propleteni a naše těla byla orosena potem. Michael mé rty opět svázal něžným polibkem a pak řekl......."Láska se nedá měřit trváním. Jediným okamžikem se prohrává nebo vítězí a jediná noc může mít pro lásku větší cenu než celý život. Chci si tyhle okamžiky navždy uchovat v paměti.".............." To já taky.".....



"Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně. Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla. Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude."
........ tyhle slova Michael vyřčel až mnoho let po tom, co se naše cesty rozešly, ale když jsem je četla v jeho knize " Tanec jako sen", neubránila jsem se pocitu, že těmihle slovy myslel přesně tu naši lásku...." Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se ji držet lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů..."....... a proto si myslím, že i po tom všem tam někde hluboko v srci na mě nezapomněl a nepřestal mě milovat. Stejně jako já dvě srdce spojená vzájemnou láskou jsou tím nejkrásnejším, co se dá v životě najít.


Fantazie neumí počítat. A cit čísly nezesílí. Počítá vždy jen do jedné. Do jedné, - ale to stačí, když to člověk skutečně cítí.





12. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

30. ledna 2012 v 6:19 Povídky - příběhy
12. kapitola

"Ahoj Miku. Mohu dál?".....řekla jsem nesměle, když jsem vcházela do jeho pokoje............" O jistě Sam, zrovna jsem chtěl jít k tobě."................podle bundy, kterou měl na sobě to tak asi vážně bylo..........." Tak to jsem ti aspoň ulehčila práci, co? ".....sažila jsem se vyznít vtipně, ale ani jeden jsme se nezasmáli......." Co kdybychom přešli k věci, neposadíme se?"......vyznal mě k tomu, abych si sedla na palandu............" Miku já, nevím kde začít. Moc mě to mrzí. Měla jsem ti o tom říct, já vím. Ale přihlášku jsem si podávala ještě než, než..... A nedoufala jsem, že mě přijmou. Seběhlo se to tak strašně rychle.".....Michael poklekl přede mně a chytl mé chvějící se ruce do svých dlaních..........." Sam co vlastně chceš?"......jeho otázka zněla příjmě, ale jednoduchá odpověď na ni nebyla........" Ach Miku já nevím. Ještě do nedávna jsem po ničem jiném netoužila. Chtěla jsem být tou nejlepší malířkou na světě a svůj talent rozvíjet jen jak nejvíc by to bylo možné. Ale teď? Teď se sama v sobě nevyznám natož abych věděla co chci."......všechno mi to přišlo tak líto. Bylo hrozné nevědět co chci, ale Michael mě svými slovy překvapil............" Jeť."........" Cože?"......nechápavě jsem na něj koukala................." Sam ty musíš jet do Německa. Je to tvůj sen a nikdo nemá právo ti stát v cestě, ani já ne. Vím zní to hloupě, ale vlastně ani tak ne. Ty máš své touhy stejně jako já a byla by velká škoda to všechno kvůli mě zahodit."...........čekala jsem od něj vše možné, ale to že mi pomalu bude on sám balit kufry, to rozhodně ne..........." Miku ty, ty už mě nemiluješ?"...................bála jsem se ho na to zeptat, ale potřebovala jsem to vědět............." Sam odejdi prosím. "............." Co?.".........slzy se do mých očí nahrnuly ukrutnou rychlostí a já věděla, že od pláče mě nic nezastaví.........." Tak už vypadni!".......zakřičel. A já s bolestí v srdci odešla..........

--------------------

Ještě nikdy víc jsem se necítila poníženě jako právě v tu chvíli. Chtěla jsem se vzdát kvůli němu všeho, tak moc jsem chtěla být s ním. Bylo mi sice teprve šestnáct, ale tím, že chci být s Michael do konce svého života jsem si byla naprosto jista.
Jak jen mohl? Jak jen mohl mi takhle ublížit? Copak na to všechno krásný dočista zapomněl? V hlavě mi kolovalo nesčetně otázek, na které jsem neznala odpověď........." Tak už vypadni!".......bolelo to.........

--------------------

" No tak Sam, nemůžeš tu být věčně zavřená.".......babička mi donesla do mého pokoje hrnek mléka s medem. Jenže tohle už dávno nezabíralo jako tenkrát............" Ach babi proč láska tak strašně bolí?".............." Holčičko moje, láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu."..........." Tak proč milujeme, když nesnášíme bolest?".......babička utřela mé slzy z tváře a konejšila mě ve své náručí.....

Když jsem v noci usínala ve své posteli v ruce jsem svýrala řetízek po Mikově babičce, který mi dal. Vybavila se mi ta noc. Růže, svíčky, špagety, měsíc, hvězdy...."chci ti ho věnovat, protože jsi dívka, která navždy poznamenala můj život.".......všechno to byla lež......... Nenávidím tě za to, jak moc mi ubližuješ a lžeš do očí !.. Tak proč tě tak moc miluji a nedokážu zapomenout ?!.......

-----------------

" Michaeli, tak začneš se už konečně soustředit?!"..........Michael byl s bratry ve zkušebně. Připravovali novou písničku a Joseph opět stál v pozadí toho všeho. Nešlo si nevšimnout, že v posledních dnech jeho syn chodí jako tělo bez duše. Nejdříve to přikládal k odchodu z Motownu do CBS. Věděl, že tohle období je pro všechny bolestivé a napjaté, ale Mike byl obzvlášť smutný. Nikdy se nezajimal o vnitřní pocity žádného ze svých dětí a proto neměl nejmenší ponětí o tom co je mezi jeho synem a jeho přítelkyní Samanthou........." Michaeli do čerta kolikrát jsem ti říkal, že takhle ne! Tady má stát Randy a až pak za ním ty!"........ječel na něj. Ale ani Michael neudržel nervy na uzdě. Praštil s mikrofonem........." Tak si na mém místě zpívej sám a dej mi laskavě pokoj. Už nebudu skákat jak ty pískáš! ".........." Kam si myslíš, že jdeš?".........Joseph nevěřil svým očím..........." Nadechnout se! Nemohu tu dýchat!".........Michaela nezajímalo nic. Bylo mu úplně jedno, že všem zkazil zkoušku a tudíš i celý den, ale měl pocit, že se to na něj všechno sype, že nemůže dýchat. Potřeboval utéct, zapomenout, jen nevěděl jak.........


---------
Michael seděl na zahradě u svého oblíbeného stromu. Obecně stromy miloval, říkal že mají neuvěřitelnou moc a sílu. Nepřestával obdivovat tenhle zázrak přírody. Jeho bratr Randy moc dobře věděl, kde ho najde a nemílil se..........." Čau brácho."..........poplácal Mike po rameni a přisedl si k němu na zem..............." promiň Randy, nechtěl jsem vám zkazit zkoušku."...........cítil se vůči svým bratrům provinile. Dřou jak nejvíc jen mohou a on jim to tak kazí................" Neomlouvej se. Je toho na tebe prostě moc. Je v tom Sam. Že je to tak?"..........Michael na něj překvapeně koukal. Neměl nejmenší ponětí, že by Randy mohl něco tušit................." Říkáš si jak to vím? Jsi můj bratr, nejde si nevšimnout jak si do ni zamilovaný. Lásku prostě neskryješ."....................na druhou stranu byl Michael rád, že to ví. Konečně se se svými city mohl někomu svěřit. Potřeboval to ze sebe dostat tak dlouho dobu a věděl, že teď je ta správná příležitost............." Ach Randy milujuji nevýslovně moc, ale naše láska nikdy nebude taková jakou bych si přál. Podívej se na mě. Neměli jsme normální dětství, jezdíme od představení k dalšímu, koncerty, hotely.....řekni, co je tohle za život? Kdyby nebylo Rose vlastně nikdy bych Sam nepoznal. Na druhou stranu to miluji a neměnil bych. Víš tobě to mohu říct, jednou se chci od Josepha odpoutat a jít si vlastní cestou. Chci dělat neuvěřitelné věci. Chci, aby na mě nikdy lidé nezapomněli, chci být přínosem tomuto světu. Vím, zní to bláznivě, možná lítám až moc vysoko, ale chci se o to pokusit. A Sam? Také má své sny a touhy, vždyť tak nádherně maluje. Před pár dny ji přijali na jednu přestižní školu, která bude jejím odrazovým bodem. Hlásila se na ni ještě dřív než se to všechno mezi námi stalo a já teď cítím, že kvůli mě by se toho klidně vzdala. Ale to já nemohu dopustit. Nemohu ji tu držet, když sám se svých snů nemohu vzdát. Vím, že by mi to jednou vyčítala a stejně by náš vztah nevydržel. Miluju ji ano miluju a právě proto se ji musím vzdát. I ona je to dítě jdoucí za svým snem a já ji tu nemůžu držet."................nikdy se necítil hůř. Slzy, které se tak snažil skrývat proudily z jeho očí a on se potřeboval z té bolesti vyplakat. Chtěl ji z těla dostat ven, ale věděl, že tam bude ještě dlouho. Randy ho obejmul a konejšil ve své náručí. Byl mu na blízku a věděl, že musí stát při svém bratrovi, tak moc ho potřeboval.....

projekt MIKEGASM - Vyhodnocení

29. ledna 2012 v 20:47 Projekt MIKEGASM


Období: OFF THE WALL
Klip/turné:Formát:Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:

a) Momentka z klipu ( vím v tomhle období toho moc není, ale věřím, že něco najdete :-))
b) Nejkrásnější úsměv ( ten se nám opakuje často, ale byla by škola o něj přijít :-))
c) Michael s Quincym ( bylo to první album, na kterém společně pracovali a člověk, který se stal nepostradatelnou součástí Mika, takže proto s Quincym :-))


Holky moc Vám děkuji za účast a už se těším jak si příště zasoutěžím s vámi :-)

a jdeme na Vaše příspěvky......
____________________________________________________________________________________________


ZUZY

http://zuzyjacksonka.blog.cz/1201/projekt-mikegasm#komentare
Opět neskutečně propracované a těch fotek panečku :-) Musím uznat, že ze svých příspěvků vybrala tu nejkrásnější :-)

b) Nejkrásnější úsměv


MARKÉTA
http://jacksons-childrens.blog.cz/1201/projekt-mikegasm
Márkét měla také cenné trunfy v rukávu :-) opravdu se bylo na co dívat :-)

a) Momentka z klipu




HANYLEN

http://hanylen.blog.cz/1201/projekt-mikegasm#komentar97389860
I Hanička nebyla pozadu a nabídla nám také pěknou podívanou :-)

c) Michael s Quincym
"Hej, Quincy, měl už někdo víc Grammy?
Že jsi to ty, půjčím ti jednu na hraní ."


SMOOTH ANNIE

http://kingpopmusic.blog.cz/1201/mikegasm-projekt-potreti-a-novy-designos
Tak ani Annie nezapomněla a myslím, že si to užila se vším všudy :-) Stačí se podívat na její příspěvek :-)

A tenhle je soutěžní


11. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

28. ledna 2012 v 17:08 Povídky - příběhy
11. kapitola

Byla jsem u Diany na hodině. Míchala jsem barvy, když mi do rukou podávala obálku.........." Diano, to to je z umělecké školy v Německu."..........byla to prestižní škola, na které mají možnost studovat opravdu jen ti nejlepší. Před nedávnem jsem se s přesvěčením Diany na tuhle školu hlásila. Už jsem ani nedoufala, že by se mohli ozvat a teď najednou mám v ruce obálku, která ukrývá odpověď. Před časem malování bylo vším čím jsem žila. Toužila jsem být nejlepší a svůj talent rozvíjet. Věděla jsem, že při přijetí mi to ta škola umožní. Jenže teď jsem nevěděla jestli to opravdu chci, jestli vůbec chci vědět, co je uvnitř........." Sam, no tak otevři to.".........Diana mě pobízela k rozbalení obálky............" Když já nevím Diano.".........řekla jsem sklesle............" Sam ať je v té obálce cokoliv nikdy se nepodceňuj. Neříkej si, že nejsi dost dobrá. Ať tam stojí cokoliv nevzdávej to. Je přece neskutečně moc dalších jiných možností ukázat jak dobrá jsi."............po chvilkovém přemýšlení jsem se odhodlala podívat dovnitř. V kolonce s mým jménem stálo : "přijata"............" Myslím, že už to nebude potřeba."........nepřítomně jsem se dívala před sebe......" Co, co tam je Sam?"........Diana mi samou nedočkavostí vytrhla dopis z ruky............" Sam, Sam ty jsi to dokázala."........začala mě nadšeně objímat. Škoda, že já takové nadšení nesdílela. Ale proč? Vždyť jsem po tom tolik toužila. Věděla jsem kvůli čemu, neboli kvůli komu se nemůžu radovat. Pokud odjedu ztratím Mika a to mě trápilo........." Diano nebudeš se na mě zlobit, ale šla bych se projít. Musím tu informaci vstřebat."............" O jistě, jen běž. Uvidíme se zítra.".............

-----------------
" Ahoj Miku, to jsou k nám hosti. V posledním čase mě nějak zanedbáváš.".......Michael přišel navštívit svou dobrou přítelkyni Dianu, kterou měl strašně rád. V posledním čase ji nenavštěoval tak, jako obvykle. Bylo to kvůli Sam, trávil s ní všechen svůj volný čas........." Omlouvám se. V poslední době nemám tolik času kolik bych chtěl."......políbil ji na tvář. ......." No Miku a kdo tě tak zaměstnává? Díky tvému rozzářenému úsměvu mám takové tušení, že je v tom nějaká dívka.".......jo Diana ho znala moc dobře a tak hned poznala, že je zamiloaný....." O to jde tak vidět?".........červenal se..........." Vidět? Vždyť z tebe to jde doslova cítit. Co kdybych nám udělala čaj a šli si ho vypít ven do zahrady? Venku je tak krásně a ty mi dopodrobna řekneš, kdo ta tajemná dívka je."............Diana ho měla moc ráda. Zažili toho spolu už hodně a tak se těšila z toho, že si našel konečně dívku......" Je Miku prosímtě mohl by ses vrátit do mé pracovny? Mám tam na stole papíry pro Berryho. Má si pro ně každou chvíli přijít, tak abych se pro něj nemusela znovu vracet do domu. Zatím nám připravím ten čaj, děkuju."...........Michael se vrátil zpět do Dianiny pracovny. Na stole ležely papíry, které byly určeny pro Berryho, ale nebyly tam jen tyhle. Na stole byl dopis s razítkem umělecké školy v Německu. Michael si všiml jména, které ho nutilo si ten dopis přečíst. Ví, že by to neměl dělat, ale vše, co se týkalo Samanthy ho zajímalo. Četl písmenka na papíře a cítil jak se mu tají dech. Nemohl uvěřit svým očím. Byl rozlobený, jakto že mu Sam nic neřekla?!.......z pracovny vystřelil rychlostí blesku. Neohlížel se nalevo ani napravo.........." A Miku chceš jeden nebo dva cukry?"........míjel Dianu, která připravovala čaj. Neodpověděl. Chtěl vysvětlení a to mu mohla dát jedině Sam........

---------------------

Michael nedočkavě klepal na dveře domu.........."Ahoj Rose je doma Sam?".......Rose na zadýchaného Mika udiveně koukala............" Ano je nahoře ve svém pokoji."......na nic jiného nečekal a mířil si to rovnou za Samathou . Bez zaklepání vešel dovnitř. Sam stála u okna a koukala se ven, byla ponořena do svých myšlenek, ze kterých je Mikův obličej a křik vrátil znovu zpátky na zem.........." Můžeš mi vysvětlit, kdy si mi to chtěla říct?!"........vhodil před ni přijatou přihlášku. Sam na něj zaraženě koukala. Nechápala, jak se to k němu dostalo. Sklesle koukala do země........." Vím to teprve od rána, chtěla jsem ti to říct."..........Sam cítila jak se ji oči zaplavují slzami........." Kdy? Cestou v letadle do Německa?".......zuřil. Cítil se ukřivděný............" Jak do tvých plánů zapadám já, co? Jak si jen mohla Sam?!"...........nečekal na odpověď, odešel. Sam se zesunula na zem. Propukla v hysterický pláč, který Rose slyšela až dole v kuchyni......

" Sam, holčičko. co se stalo?"...............Rose se dívala na svou uplakanou vnučku. Obejmula ji a konejšila........." Ach babi, proč se to muselo stát?"............Rose pochopila, že hádka mezi těmi dvěma byla víc než škádlení dvou přátel. Něco ji našeptávalo, že jsou víc, než jen přátelé. Ale chtěla to slyšet od Sam................." Holčičko, ty, ty Mika miluješ, že je to tak?"............" Miluju ho šíleně moc babičko a nechci o něj přijít. Co mám dělat?"............řekla jsem ji jak to doopravdy mezi mnou a Michaelem je. Vyprávěla jsem ji o tom jak jsme se do sebe zamilovali i o škole v Německu. Řekla jsem ji všechno až.....ale myslím, že i to věděla. Moc dobře si všímala detailů a tak si myslím, že ji neuniklo to, že jsem se díky Mikovi stala ženou.......

--------------------------

Mika jsem neviděla víc než týden a proto jsem nabyla přesvědčení, že se opravdu na mě zlobí. Ano, má na to právo, ale já mám zase právo mu to vysvětlit. Proč je tak svéhlavý? Proč jednou nechce pochopit mě? .........

-----------------------
" Michaeli už je večeře, pojď se najíst."......volala mě máma ke stolu. Jenže já poslední dobou nemám chuť na nic natož tak na jídlo. Máma si mého chování všimla, ale já na každou její otázku odpovídal, že jsem v pořádku. Ale nebyl. Pořád jsem musel myslet na Samanthu a na to, co se mezi námi událo. Po zjištění, že se hlásila a byla přijata na školu, která byla jejím snem jsem měl pocit, jakoby se zhroutil ten můj. Vím, že mé jednání vůči ni nebylo správné, že jsem neměl právo na ni tolik řvát. Ona si jen plní své sny, tak jako já, tak co mě tolik štve? Vím, že ji ztratím, ale nemůžu ji bránit. Má právo stát se tím čím chce, byl bych sobec, kdybych jí tu držel. Musím si s ní promluvit a to co nejdřív nemohu dopustit, aby to takhle mezi námi zkončilo. Oblékl jsem si bundu a chystal se za Sam, jenže ta byla rychlejší jako já.....


10. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

28. ledna 2012 v 8:26 Povídky - příběhy
A je to tady, trocha romantiky :-)
Zítra máte domácí úkol, tak na něj nezapomeňte Smějící se



10. kapitola

Podíval se na mě tím svým pohledem, který byl tentokrát jiný, zvláštní, dychtivý.......Přibližoval se ke mě svými rty, které byly blíž a blíž. Políbil mě. Byl to krásný, něžný polibek, né žádná letmá pusa jako tenkrát. Znovu se zadíval do mých očí jakoby čekal na mé svolení jestli může dále pokračovat. Mé přikývnutí mu naznačilo, že ano. Po ničem jiném jsem netoužila než se naučit řeč jeho těla. Rukou zajel pod triko, prsty hnětal má záda a šíji. Když mě začal líbat na krku, přiváděl mě do exztáze. Ano, možná byl ze začátku trochu nervózní.....jak moc, dokázal při zápasu s mou podprsenkou. Zapasil s ní. Tolik se pokoušel ji rozepnout, ale ta mrška ne a ne si nechat říct. Cítila jsem jak se mu klepou ruce, a proto jsem se iniciativy ujala já. Vždycky jsem si myslela, že to dívka své první milování bere jako nejtěžší zkoušku ve svém životě, ale tady jsme ji skládali oba společně. Když na mém těle nezůstalo nic, co by jej zahalovalo zkoumavě si mě prohlížel. Nevím, co se mi tenkrát honilo hlavou, ale při pohledu do jeho rozkroku vím, co se honilo jemu. :-)

To s jakou něžností se mě dotýkal mi opět dokazoval jak něžný a pozorný umí být. Sevřel má prsa ve svých dlaní a laskal je. Jestli ze začátku z něj šla cítit nervozita a jisté zaváhání, později se proměnil na toho nejlepšího milence, jakého si jen může žena přát. Rukou mě začal hladit po vnitřních stranách stehen a já pocítila tu největší slast v životě. Tolik jsem ho chtěla cítit v sobě a tak se i záhy stalo. Když do mě vnikl, trochu jsem sebou trhla. Omluvně se na mě podíval. Já spoutala jeho rty na důkaz toho, že je vše v pořádku.....

" Sam já víš, nikdy jsem si nemyslel, že se to stane.".......leželi jsme vedle sebe, rukou si mě tiskl k sobě a pozoroval mé nahé tělo. ......." To ani já ne Miku.".........a byla to pravda. Ani v těch nejtajnějších představách jsem si nemyslela, že by se naše přátelství mohlo prohloubit v něco víc.........." Vím, že to z ní neuvěřitelně, možná i hloupě, ale zamiloval jsem se do tebe. Miluji Tě Sam."........jeho "miluji tě" znělo z jeho úst tak krásně a já si přála, abych je od něj slýchala, co nejčastěji. ......

Lásku si nelze vynutit. Přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná......Prostě se objeví neplánovaně, nečekaně, ale když přijde je to ten nejkrásnější pocit, který může být člověku dopřán. Nevěděla jsem jak dlouho bude trvat ta naše, ale věděla jsem, že navždy poznamená můj život......... První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo........a tohle číslo nejen v mé hlavě, ale i v srdci utkví navždy....

-----------------------------

Michael přišel k babičce na hodinu, tak jak obvykle. Zrovna jsem seděla za dědovým klavírem, když ke mě nenápadně přistoupil, tak aby si ho babička nevšimla......" Dnes večer za naším domem, čekám tam na tebe překvapení.".....zašeptal mi do ucha a věnoval letmý polibek na tvář. Náš vztah jsme před okolím tajili, ale jen stěží šlo všechny kolem oklamat.
Když se blížila noční hodina, byla jsem nervózní a napjatá. Michael si vždy na mě vymyslel nějakou lumpárnu, ale tentokrát to bylo jiné. Už nám není dvanáct. Dnešní letní noc byla obzvlášť teplá a tak jsem si na sebe oblékla lehké, růžové přilehavé šaty, na obličej nanesla decentní makeup a vlasy spletla do copu. Musela jsem být velice opatrná, abych se z domu vyplížila. Už v sedm hodin jsem šla na horu do svého pokoje se slovy, že mi není dobře a že si raději půjdu lehnout. Babička po malém zaváhání mi nakonec uvěřila a s mátovým čajem mě poslala do pokoje.

Stála jsem za stromem, který Jacksonovi měli v zadní části zahrady svého domu a netrpělivě čekala na Michaela. Když jsem se podívala pořádně na kmen stromu všimla jsem si uchycené malé obálky se srdíčkem. Samou nedočkavostí jsem ji rozlepila............OKVĚTNÍ PLÁTKY RŮŽÍ TĚ ZAVEDOU DO NEBE......stálo na cedulce. Tak jsem se tedy vydala po vyznačené cestiče směrem k ráji, tak jak mi bylo slíbeno. A opravdu, když jsem došla k cíli přede mnou bylo z čajových svíček vytvořeno velikánské srdce, které v té tmě připomínaly hvězdičky. Opodál byla na zemi rozložená deka a na ni v malé vázičce ohromná rudá růže. U ní dvě sleničky a talíře s jídlem. Jejich obsah jsem nedokázala identifikovat jelikož ze zadu mi oči přikryl Michael svými velkými rucemi........" Tak co na to říkáš?"..........zašeptal do mého ucha.................." Miláčku je to překrásné. Jak tě to vůbec napadlo?"............nestačila jsem obdivovat tu krásu, kterou pro nás připravil............." To ty jsi mou inspirací. Neposadíme se?"..........ukázal na místo na zemi, které mělo připomínat "noční piknik".......přikývla jsem a jeho kroky následovala. MIchael do skleniček nalil malé množství vína. Bylo to poprvé, co jsem tenhle mok ochutnala........" To ty sám?"........ukázala jsem na obsah talíře, na kterém byly špagety......." No. Dal jsem do toho všechno, i krev mě to stálo."......ukázal na svůj malíček, který byl obvázán náplastí........." Ach chudáčku to je mi líto.".....řekla jsem upřímně, ale zároveň aniž bych ochutnala, jeho kulinářský výkon jsem obdivovala. Nikdy jsem si nemyslela, že jedení špaget bude taková zábava. Už po prvním soustu musím přiznat, že lepší špagety jsem dosud nejedla a později vlastně také ne. Omáčku jsme měli všude, ale nepřestávali jsme se chychotat. Nevím jestli to bylo z vína, které nám oběma začalo stoupat do hlavy a nebo jsme se naopak pokoušeli skrýt tu nervozitu, která mezi námi panovala. Michael zašmátral v kapse svých kalhot a přikázal mi ať zavřu oči a natáhnu dlaň. Tak jsem i učinila. Když jsem později otevřela oči v dlani jsem svýrala zlatý řetízek se srdíčkem........." Miku, to...to je pro mě?".......svým dárkem mě zaskočil........" Dal ho mé babičce Crystal děda Samuel, když si jí bral. Bylo jí tehdy tak jako tobě."......usmál se..........." Později ho dala mě a já ti ho chci věnovat, protože jsi dívka, která navždy poznamenala můj život. Miluji Tě Sam.".........přiblížil se ke mě blíž a mé rty spoutal v něžný polibek........" Taky Tě miluju Miku.".......odpověděla jsem. Naše vzájemná touha nabírala na intenzitě a za nedlouho jsme oba byli nazí. Michael obdivoval mé nahé tělo a já se před ním nikdy nestyděla. Ba naopak milovala jsem to z jakou žádaností se na mě koukal. Po vzájemném milování, které jako vždy bylo nezapomenutelné jsme ve vzájemném objetí pozorovali hvězdy na obloze........." Tamhle je polárka."......ukázal prstem na jasně zářící hvězdu........"Polárka je nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda. Taktéž je velmi blízko k severnímu nebeskému pólu, což z ní dělá severní polární hvězdu. Je překrásná viď?"........řekl s úsměvem na rtech..........." Je.".....odpověděla jsem jednoduše........." Miluju hvězdy.....Díváš se do nebe a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš. A pak se jednoho večera podíváš dolů - a tady je - září ti v dlani. Ty jsi ta nejasněší hvězda Sam a já jsem nesmírně šťasten, že tě ve své dlani mohu mít."......na chvíli se odmlčel a v zápětí pokračoval........."Na co intenzivně myslíš, splní se ti, jen to nesmíš vzdát ve chvíli přelomu, kdy si myslíš, že to nevyjde. Věř, že se ti to nakonec splní a ani nebudeš vědět jak."...............vím přesně, co mi těmi slovy chtěl říct. Vesmír není nekonečný, to jenom my hledáme něco, co nikde nekončí a to nám dává naději žít........

9. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

27. ledna 2012 v 6:18 Povídky - příběhy
Tak pomalinku přituhuje a zároveň bude horko Usmívající se


9. kapitola

" Sam, Sam dneska s ní mám rande.".......Michael vtrhl do mého pokoje........." Co, co tu děláš? A proč tak křičíš, co se stalo?"........zrovna jsem si četla v knize o umění, kterou mi dala Diana Ross, ale Mike mě vyrušil. Sedl si vedle mě na postel............" Sam no přeci s Tatianou. Konečně jsem nabral odvahu a pozval ji na rande. Dnes večer jdeme do kina, není to úžasné?"............." Aha, no to teda je.".........snažila jsem se skrýt rozpaky......" Ty nemáš radost Sam?".........." Ale to víš, že mám Miku.".......... upřímně jsem nedokázala sdílet takové nadšení jako on. Nevím proč, ale cítila jsem jak mě zabolelo u srdce. Kolem Mika se točil neskutečný houf fanynek, který mu psaly milostné dopisy a zvaly na rande. Byla jsem na zájem o něj zvyklá, tak proč mi vadí, že Michael nějakou dívku pozval na rande? Proč jsem k čertu nedokázala sdílet jeho radost?.....

----------------

Michaelův bratr Randy byl o tři roky mladší než on a tudíž od samého počátku Jackson 5 nemohl být. Byl příliž malý, ale jeho talent se celé ty roky rozvíjel. Přišel až tehdy, když kluci opustili Motown, ale na to ještě přijde řeč:-).

Randy na turné nejezdil proto jsem ho tolik neznala jako ostatní kluky, ale když jsem Mika navštěvovala v jejich domě Hayvenhurstu měla jsem tu příležitost se s ním poznat blíž a musím uznat, že to byl moc milý kluk. Nevím, kde tenkrát nabral odvahu, ale pozval mě na procházku.

Procházeli jsme se v místním parku, když v tom utrhl kytičku a podával mi ji..........." Ta je pro tebe."......řekl nesměle............" Jé děkuji Randy, to je od tebe milé."............tak krásně se červenal. Když se mě snažil políbit pochopila jsem, že jeho nabídka byla takové pozvání na rande. Jenže já to cítila jinak. Odvrátila jsem tvář, abych zabránila polibku.........." Randy, co co to děláš? Chtěla bych už jít."..........Randy bezjakéhokoliv slova mému přání vyhověl a my se vraceli domů. Nemohla jsem dopustit, aby se na mě zlobil a my se takhle rozloučili. Když jsme došli před dům poprosila jsem ho, aby si ještě a chvíli se mnou sedl na lavičku. Mé pozvání přijal..........." Randy, omlouvám se, ale víc jak přátelství ti nemohu nabídnout.".........těžce se mi jeho láska odmítala............." Chápu. Ani nevím proč jsem to udělal, vždyť ty miluješ Mika. Promiň neuvědomil jsem si to.".............." Co, co to říkáš? Já a Mika? To ne."..........byla jsem zaskočená. Jak jen přišel na to, že bych snad mohla být zamilovaná do Mika?..........." Ale Sam, vždyť je to víc než jasné. Mike na tom není jinak. Pořád o tobě mluví, jak si báječná, úžasná....".................." Ale Randy, to je snad pochopitelné, vždyť už se známe tak dlouho. Je přece zcela normální, že spolu máme takhle blízký vztah. Mezi námi se nic nezměnilo, pořád jsme přátelé."..........snažila jsem se to Randymu vysvětlit, a nebo snad sobě?..................." Právě. Znáte se už tak dlouho a tobě není už dvanáct a mu čtrnáct. Vždyť se na sebe podívej stává se z tebe pomalu žena a je úplně přirozené, že na sebe začínáte pohlížet jinak."......nenechal se odbít................" Randy přestaň s tím už!"...........zvýšila jsem hlas, chtěla jsem, aby přestal o Mikovi mluvit............." Samantho můžeš mi tvrdit co chceš, ale své srdce neoblbneš.".............chystal se odejít, ale mě po tváři začaly stékat slzy. Když je zahlédl vrátil se zpět.............." Ach Sam, nechtěl jsem tě rozplakat."......pohladil mě po vlasech.............." Ne Randy, ty za nic nemůžeš. To já se snažím sama před svými city utéct, ale máš naprostou pravdu. Já, ale nemůžu, nemůžu Mika milovat. Jsme přeci přátelé a já ho nechci ztratit....Láska je prvním poznáním smyslů života, ale zároveň poslední pohled za dětstvím........a já své dětství díky němu miluji, nechci se stát dospělou, chápeš?"..........slzy se mi kutálely jako hrachy. Randy mě obejmul a začal utěšovat. Jenže zčista jasna se před námi objevil Michael a spatřil nás ve společném objetí. Zlostně se na mě podíval a pak na Randyho..........." Zrádce!".........řekl na Randyho adresu a odešel.......

----------------------

Jackson 5 odchází od Motown do CBS Records. Jediný, kdo s nimi nejde je Jermaine, ten v Motown nadále zůstává. Vzal si Gordyho dceru Hanzel a tak se mu cítí být zavázaný za vše, co pro něj udělal. Jermaineho trápí fakt, že i Michael smlouvu s CBS Records podepsal. Věděl, že i on má Berry nesmírně rád, a tak nemohl uvěřit, že by tak lehce podepsal. Dokonce byl přesvědčený, že byl k tomu dotlačen. ...." Určitě v tom má prsty Joseph."....tvrdil... Na jeho místo přišel nejmladší Randy. Kluci nadále nemohli vystupovat jako Jackson 5, protože to byla Motownská "značka", a tak se skupina přejmenovala na The Jacksons. Michael se s odchodem bratra cítil zničený, bez něj si připadal jako nahý. Byl jako mezi mlýnskými kameny, nechtěl nikomu ublížit, a tak se podřídil většině. Ale taky čekal,že jeho otec dostojí slibu, který mu dal, když podepíše. Boužel se tak nestalo. A copak, že mu to Joseph slíbil?........

" Samatho, nemluvila si náhodou s Michaelem? Mám pro něj nachystané knihy, které si chtěl přečíst. Říkal, že se odpoledne ukáže, ale nepřišel."........babička se o něj strachovala............"Michael je v pořádku babi. Tedy není, ono jak se to vezme.".....řekla jsem v hádankách.........." Sam, můžeš mi konečně říct, co se děje?"........." Ach babi, Mike odchod z Motownu bere ne velmi dobře. Víš co, mám nápad. Co kdybych mu ti knihy zanesla?".............." To je skvělý nápad, ale napřed ti nachystám něco k snědku, jsi v posledním čase kost a kůže."......jo babičce prostně nošlo jen tak utéct. Vždycky byla tak starostlivá. Namazala mi housku s džemem a nalila sklenici mléka. Když ji postavila přede mě musela jsem se začít smát. Nikdy bych nevěřila, že na mléko s medem budu mít tak krásné vzpomínky.......

" Ahoj Miku, co si tady tak zalezlý? Venku svítí sluníčko, co kdyby jsme se šli projít?".....snažila jsem se ho vylákat ven..........." Nikam se mi nechce.".........tvářil se jak kyselý citrón.........." No nic, když nechceš nebudu tě nutit. Tady ti aspoň babi posílá nějaké knihy."........položila jsem je na stůl a chtěla odejít. Už jsem v ruce držela kliku, když v tom............" Neodcházej Sam prosím."........v jeho očích se zaleskly slzy.........." Ach Miku, neplakej, trhá mi to srdce.".........Mike se přede mnou nikdy nestyděl projevit city a emoce. A i když mu je osmnáct nedělá mu to problém ani teď. Přisedla jsem si k němu a vzala jeho ruce do dlaní. Čekala jsem na každé slovo, které má touhu mi říct.........." Už mu nikdy nebudu věřit."........nechápala jsem o čem mluví, spíše o kom.........." Joseph mě k podpisu dotlačil. Slíbil mi, že povečeřím s Fredem Astairem, ale k večeři nedošlo. Už nevěřím jedinému slovu, které kdy řekne. Zklamal mě.".............." Ach Miku je mi to strašně líto. Řekni, co mám udělat, aby ses tolik netrápil?"..........zadíval se do mých očí, tak jako nikdy předtím........." Zůstaň tu se mnou."..........to, co následovalo po tom, si budu pamatovat do konce svého života...........


8. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

26. ledna 2012 v 8:15 Povídky - příběhy
8. kapitola

" Sam, všude jsem tě hledala? A ty se mezitím schováváš tady."..........byla jsem v babičině knihovně a seděla v jejím homutném křesle. Byla jsem duchem jinde........" Sam? No tak, stalo se snad něco?"........naléhala na mě s odpovědí, ale já stále mlčela. V ten moment se ve dveřích objevil Michael s knihami v ruce.........." Aaa Michaeli, to už je tolik hodin? Posaď se, hned se ti budu věnovat. Samantho nechceš se k nám dneska přidat? Potřebovala by sis angličtinu trochu zopakovat, sama víš, že v ní máš mezery."...........popravdě jsem takovou nabídku od babi nečekala. Mikovi představa, že bych snad měla trávit hodinu v jeho přítomnosti se nezamlouvala. Ale nemusel mít obavy, já to ani v plánu neměla........." Dnes né babi."......zvedla jsem se z křesla a opustila místnost. Mika jsem obešla jako by tam ani nebyl. On se sice snažil o nepatrné "ahoj", ale já místo toho, abych mu odpověděla, jsem měla sto chutí mu plivnout do tváře.

Seděla jsem ve svém pokoji a nepřítomně koukala do zdi. To, že je Michael dole s babičkou mě ubíjelo. Byl tolik blízko a přitom neskutečně daleko. Cítila jsem, že ho ztrácím a já s tím nemohu nic udělat. Z očí se mi kutálely slzy. Jak já je nenávidím. Byla to chyba si Mika připustit k tělu. Vůbec jsem mu neměla otevřít své srdce........" Mohu dál?".........Mike stál ve dveřích zatím co já seděla na posteli a tiskla svá kolena k hrudi. .........." Co tu chceš?"......řekla jsem............" Potřebuji s tebou mluvit. No tak Sam.".........na mé povolení nečekal. Došel až ke mě a poklekl na kolena, aby mi mohl co nejlépe vidět do tváře.............." Ach Sam já nevím, kde začít."...řekl sklesle a snažil se dotknout mé ruky.........." Tak nezačínej.".....cukla jsem sebou..........." Chápu, že se na mě zlobíš."......... slezla jsem z postele a postavila se před něj.........." Zlobím? Já se Miku nezlobím jsem na tebe totálně nasraná....... Co na mě tak koukáš? Vadí ti snad jak mluvím? Tak to budeš muset skousnout protože se ti toho snažím říct mnohem víc. Michaeli ve všem jsem ti věřila. Dokonce jsem si myslela, že mě máš upřímně rád. Že jsem tvá kamarádka, ale svým hulváckým chováním si mi dal najevo jak šíleně moc jsem se v tobě spletla. Co si sakra myslíš? Že sem přijdeš budeš na mě dělat ty svý psí oči a já se z tebe poseru? Tak na to pane Jacksone zapomeňte. Co si myslíš, že díky tomu, kdo jsi můžeš všechno? Tak to se ksakru pěkně pleteš. Nemůžeš si zahrávat s city lidí.".......chtěla jsem pokračovat dál, měla jsem toho ještě spoustu na srdci, ale nemohla jsem. Než jsem se stačila nadechnout Mikovi rty byly přisáty na mých. Byla to taková ta první neohrabaná pusa, ale byla a já si ji budu pamatovat do konce svého života, protože byla ta nejkrásnější, kterou jsem kdy dostala. Když náš krátký polibek zkončil s otevřenou pusou jsem na něj koukala......" Co, co to mělo znamenat?".........." Potřeboval jsem tě nějak umlčet. I já bych chtěl něco říct.....Sam vím, že jsem se choval jako hulvát a řekl jsem slova, která jsem v zápětí obrečel, protože jsem neměl právo ti tohle říkat. Byl jsem naštvaný na Josepha, víš jak rád ubližuje a boužel ty jsi byla první která mi přišla do rány a já si svůj hněv potřeboval na někom vybít. Vím, že jsem to udělal na nesprávné osobě, protože ty si to nezasloužíš. Vše, co jsem řekl jsem nemyslel vážně. Mám tě neskutečně rád a nechci tě ztratit. ".............v jeho očí se zaleskly slzy a já věděla, že to myslí vážně...." Ach Miku, pojď ke mě, ať tě můžu obejmout. Ve společném sevřetí jsem zůstali dlouhou dobu a já měla zpátky svého přítele, o kterého jsem málem přišla.......
Přátelé jsou jako andělé, kteří tě zdvihnou, když naše křídla zapomenou létat. ........

----------------------

Seděli jsme s Mikem na zahradní houpačce před jejich domem. Jeho máma nám donesla citrónovou limonádu a čokoládové koláčky........." Děkujeme paní Jacksonová."........" Nemáte zač Sam, Mike je miluje.".........usmála se a nechala nás osamotě. Byla to báječná žena, která své děti milovala a ony milovaly jí..........." Tvá maminka je úžasná Miku."......" Máš pravdu Sam, mám ji neskutečně rád. Vydrž tady, něco ti ukáži."........Michael šel dovniř do domu zatímco já jedla výtečné koláčky, které nám paní Jacksonová připravila. Když se vrátil zpátky v rukách svíral nějakou obálku.........."Copak to máš?".......hořela jsem nedočkavostí.........." Mám tu pár fotografií. Víš Sam mám takový nápad. Až jednou budu mít svůj vlastní dům chci v něm postavit místnost vzpomínek. Zaplním zdi fotografiemi, aby mi připomínaly mé začátky. Chci tam mít všechny, kteří mě v mém životě ovlivnili.....Udělat fotografii, znamená zachytit okamžik, zastavit čas. Uchovat to, jací jsme byli. Říká se, že fotka mluví tisíce slovy, takže těmito fotografiemi znovu vytvořím některé kouzelné okamžiky v našem životě. Doufejme, že tato cesta do minulosti malebnou formou bude povzbuzující pro vytvoření jasnějšího, úspěšného zítřka."...........prohlížela jsem si fotografie. Mezi těmi všemi byla zachycená i momentka mě jak maluju. Mike mi ji vzal z ruky a ještě spoustu dalších, kde byl vyfocen ve studiu se svými bratry nebo z nějakého představení............" Tuhle stěnu pojmenuji " Děti jdoucí za svým snem".........řekl. A zamyšleně se koukal před sebe. Před očima měl svou vizi..........


7. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

25. ledna 2012 v 16:00 Povídky - příběhy
7. kapitola

Michaelovi se líbil židovský šábes. Fascinovalo ho, že při něm jde hlavně o rodinu, a že se ten den všechno zastaví. Michaela zaujalo, že každý týden byl jeden den vyhrazen výhradně k tomu, aby lidé oslavovali život a jeden druhého. Pro něj se šábes stal mnohem víc ....." Pro mě se šábes stal dnem, kdy jsem mohl vystoupit ze svého výjmečného života a sledovat všednost".......a tak tehle svátek pravidelně slavil se mnou a s mou rodinou......

----------------------

"Babi Mike dnes nepříjde na hodinu?".....dívala jsem se na hodinky. Podle toho jaký ukazovaly čas Michael tu měl dávno být. Měl přijít k babičce na vyučování............" Dnes nepřijde. "......odpověděla babi a dál nervózně zalévala květiny. Podle jejího chování bylo víc než jasné, že se něco stalo....." Co je s Mikem babi?"........položila konvičku na okení parapet. Pohladila mě po rameni a smutně řekla........" Sam je mi to líto, ale Michael je v nemocnici."..........." V nemocnici? Jak v nemocnici. Bože!"......začala jsem panikařit........." Měli vystoupit v nějakém televizním pořadu, ale na jejich autě byla
technická závada. Selhaly pravděpodobně brzdy a tak narazili do stromu."........jen při vyslovení, že měli autonehodu se mi vybavila maminka. Cítila jsem jak ztrácím vědomí. Babička mě od pádu na zem uchránila. Posadila jsem se na židličku a dál čekala na to, co mi řekne......." Kluci měli jen pár odřenin a rozseklé čelo. Jsou v pořádku. Tedy až na Michaela. Utrpěl otřes mozku a tak zůstal v nemocnici na pozorování.".........nevím jakým způsobem jsem se do nemocnice dostala, ale vím, že ta bezmocnost byla hrozná. Naposledy jsem se takhle cítila, když jsem přišla o mámu........." Můžu ho vidět?".....zeptala jsem se lékaře. Ten přikývl a zavedl mě k němu. Pohled na přístroje, hadičky, které měl Mike na sobě byl strašný. Opatrně jsem k němu přistoupila a vzala jeho ruku do dlaní. Že jsem ronila slzy jako hrachy snad není třeba ani říkat.....
Asi po hodině, co jsem u něj seděla se konečně probral.........." Dnes už asi nevystoupíme, co?".....usmál se na mě a tvářil se jakoby se nic nestalo. Celý Michael, dokázal být vtipný za každé situace, ale i když se snažil vtipkovat do smíchu mu zrovna nebylo.........." Ty si mě vyděsil. Už mi to prosímtě nikdy nedělej."......řekla jsem tiše a cítila jak mi vlhnou opět oči.........." Nebudu, slibuju.".....zavřel oči a spal.

Nejde ani vyjádřit, jak jsem se ten den cítila mé srdce se zaplavilo bolestí a já si znovu uvědomila, jak je Michael pro mě důležitý, co pro mě znamená.....Srdce je zakletý anděl v těle. Snad hledá zase jen anděla v jiném, který by je vysvobodil....

------------------

Po dvou dnech byl Michael propuštěn z nemocnice do domácího léčení. Odpoledne jsem ho přišla navštívit. Přinesla jsem mu veliké lízátko. Lízátka totiž miloval.........." Ahoj marode, tak jak je?"......vzhledem k tomu, že seděl na palandě a četl nějakou knihu muselo mu být už mnohem líp............" Jé Samantho, to jsem rád, že si přišla.".....úsměv se mu rozzářil od ucha k uchu..............." Opravdu? Jestli ty náhodou nekecáš."......dobírala jsem si ho.........." Co to čteš?"...................zeptala jsem se a sedla si na okraj postele........." Sam jednou v téhle knize najdeš i mé jméno."....řekl s vážností v hlase. Četl Guinessovu knihu rekordů.........." Miku ty ještě asi blouzníš, co? Ses teda musel pěkně udřít do hlavy, když říkáš tyhle nedosažitelné věci."........smála jsem se, vůbec jsem ho nebrala vážně. Ale on i přes můj sarkazmus to myslel vážně. Naprosto vážně. A já za pár let pochopila jak jsem byla hloupá, když jsem mu nevěřila, ale k tomu se ještě dostaneme. :-)

---------------------

Jednou, když kluci opět vyrazili na koncertní šňůru jsem hledala Mika, aby šel dolů na tiskovou konferenci. Požádal mě o to jeho otec a tak jsem zašla k němu do pokoje. Po zaklepání na dveře se nikdo neozýval a tak jsem tiše vešla. Jenže v pokoji nikdo nebyl a tak jsem doufala, že Mike bude vzadu v koupelně. Opravdu tam byl. Vtrhla jsem dovnitř a spatřila Mika jak stojí před zrcadlem a prohlíží si svůj obličej. V pubertě Michael měl problémy s akné a jeho pleť byla těmito tečkami posetá a to ho nevyslovně trápilo. Jeho otec si ho kvůli vzhledu dobíral, což mu na sebevědomí zrovna dvakrát nepřidalo. Michael měl šestnáct a na tom, jak vypadá mu záleželo víc než kdy jindy předtím. Líbila se mu jedna dívka Tatiana, která se přistěhovala do Kalifornie a stala se jeho sousedkou. Také se pohybovala v hudební branži, což je spojovalo. Mike byl do ní tajně zamilovaný. Sice mi tvrdil, že ne, ale když měl jít na místa, kde ji potká v koupelně dokázal trávit celé hodiny jen proto, aby na ni udělal dojem. Tenkrát jsem necítila žárlivost ani nic podobného. Mike byl můj přítel, jen dobrý přítel. Byla jsem o dva roky mladší tudíž kromě přátelské lásky jsem k němu nic nepociťovala. Alespoň zatím ne.....
" Samantho, co tu děláš? To nemůžeš zaklepat?".........Michael se rozzuřil........" Co blbneš, proč tak vyvádíš?".......smála jsem se, nebrala jsem ho vážně, ale to jak jeho hlas zesiloval mi naznačoval, že se na mě opravdu zlobí........"Proč za mnou pořád lezeš? To nemůžu být chvíli sám? Kde se hnu, mám tě za zadkem."......... po jeho slovech jsem jen těžko popadala dech. Byl jak vyměněný. Tiše jsem řekla....." Promiň, ale hledá tě tvůj otec. Máš jít okamžitě dolů."..........záhy jsem vypadla z jeho dohledu. To jak se ke mě zachoval neskutečně bolelo. Šla jsem se projít po okolí, chtěla jsem na to zapomenout. Ale nešlo to. V uších mi stále znělo ......." Proč za mnou pořád lezeš? To nemůžu být chvíli sám? Kde se hnu, mám tě za zadkem.".........Nechápala jsem jak ke mě mohl být tak krutý, nikdy předtím se takhle nechoval. Ani vnejmenším mě nikdy nenapadlo, že by mu má přítomnost vadila. Myslela jsem, že jsem jeho přítelkyně, že mě ma rád, proč se tedy od razu takhle změnil? Možná je to věkem, přece jen když jsme se poznali mu bylo teprve dvanáct. Čtyři roky jsme prakticky spolu trávili dvacetčtyři hodin denně a tak se mu nemohu divit, že už mu lezu krkem. Ale to mi nemohl říct aspoň trochu šetrněji? To mi musel takhle ublížit? V tu chvíli jsem ho nenáviděla a rozhodla jsem se ho ignorovat.......Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci. ......

projekt MIKEGASM

24. ledna 2012 v 22:01 Projekt MIKEGASM
Tak holky moje, ještě pro tentokrát to budete muset se mnou vydržet Usmívající se
od příště už si to vezme do svých rukou naše Čokoládka Usmívající se

Ještě než začneme chci vám moc a moc poděkovat za vaše přáníčka, udělaly jste mi nesmírnou radost a vážím si toho. Mám vás ráda a vy to víteLíbající, tak a teď se dáme do toho Mrkající


Období: OFF THE WALL
Klip/turné:Formát:Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:

a) Momentka z klipu ( vím v tomhle období toho moc není, ale věřím, že něco najdete :-))
b) Nejkrásnější úsměv ( ten se nám opakuje často, ale byla by škola o něj přijít :-))
c) Michael s Quincym ( bylo to první album, na kterém společně pracovali a člověk, který se stal nepostradatelnou součástí Mika, takže proto s Quincym :-))


Tak, vaše domácí úkoly čekám 29. 1. Vím není to moc času, ale ani málo :-). Tak hodně úspěchů při hledání Líbající

6. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

24. ledna 2012 v 8:43 Povídky - příběhy
6. kapitola

Když kluci měli koncert v Sao Paula všechno své vybavení si nechali dovést druhým letadlem. Jenže jak později zjistili nebyl to zrovna ten nejlepší nápad, let byl totiž zrušen. Když měli večer vystupovat stáli v zákulisí a přemýšleli jak z téhle svízelné situace ven. Jekot křičících fanoušků v sále nabíral na intenzitě. Kluci se přehadovali, kdo z nich vystoupí na jeviště a oznámí davu, že koncert se konat nebude. Po dlouhém přehadování se téhle nemilé úlohy zhostil Jackie. Šel tam a snažil se jim vysvětlit proč dnes nevystoupí. Jenže fanoušci byli rozlobení. Použila bych i ostřejší výraz, který by tuhle situaci lépe popsal :-) Když si Jermaine všiml, že je Jackie v nesnázích přispěchal mu na pomoc, ale ani to nepomohlo. Na pódium začaly lítat plechovky, snad i nějaké předměty. Poslední naději vsázeli na Michaela. Doufali, že ten malý, roztomilý, publikem obdivovaný klučina je uklidní. Ale ani Michael nezabral. Fanoušci se rozeběhli přímo za nimi. Jeckie zařval " Utíkejte!" a tak všichni vzali nohy na ramena a utíkali do zákulisí. Tam nám Bill Bray všem přikázal ať okamžitě nasedneme do autobusu. A tak jsme i učinili. Venku to bylo, ale ještě horší než uvnitř. Lidé začali házet kameny po autobuse. Začala jsem plakat, byl to strašný a otřesný zážitek. V tom Marlon zařval na řidiče..........." Stůj, tamhle je Rose.".............v tom zmatku jsme zapomněli na mou babičku, která si četla v šatně časopis a neměla nejmenší tušení, co se děje. Když se nějakým zázrakem prodrala neskrotným davem a dostala se za námi do autobusu zaujala svůj typický postoj s ruky v bok..........." Tak nemohu uvěřit, že v celé té bandě tu není jediný gentleman."..........v tom někdo zaječel.........." Všichni k zemi!"..............kolem babičiny hlavy proletěla dlažební kostka. To už se slzám ani Michael neubránil. Svým tělem se ke mě přivinul jak nejvíce to šlo. V téhle poloze jsme setrvali až do doby, kdy jsme věděli, že jsme v bezpečí. Nemohla jsem uvěřit, že lidi se dokáží proměnit v neovladatelný, posedlý přízrak. Nic je nezajímalo, jen chtěli dostat, to za co zaplatili....

Tenhle zážitek s kluky pěkně otřásl. Řekli Josephovi, že chtělí odsud okamžitě pryč. Že v tom sále je už rozhodně nikdo neuvidí. Žadonili, prosili, plakali, aby je vzal odsud zpátky domů. Joseph nakonec uznal, že tohle byl otřesný zážitek a okamžitě nás všechny vezme zpátky do Kalifornie. Jenže, když jsme stáli na letišti Josepha zastavil nějaký chlápek. Říkal mu, že v žádném případě nomohou odjet, že smlouva je smlouva a oni nakonec budou muset vystoupit.

Ten večer jsem celou noc byla u Michaela v pokoji. Seděli jsme na posteli a bavili se o tom hrozném zážitku. Byla to první negativní zkušenost s publikem. ........ " Nechci tam jít zítra znovu Sam.".......byl neuvěřitelně skleslý, dost to s ním otřáslo........" Miku budu ti na blízku. Nedovolím, aby vám zase ublížili."......nevím sice jak bych tomu zabránila, ale snažila jsem se mu dodat síly. Povídali jsme si tak dlouho, že jsme nakonec usnula v Mikově posteli. To byla naše první společná noc :-)

Druhý den všichni členové skupiny s obavami vztupovali na pódium. Po zkončení koncertu říkali, že to byl jejich nejtěžší začátek a že byli tak nervózní, že by se nejraději propadli do země. Jejich obavy byly ale zcela zbytečné. Publikum zapomnělo na vše, co se stalo předešlý den a za velkého potlesku je nadšeně vítali. Byli to ti staří fanoušci, na které byli kluci zvyklí. Při skandování jejich jmen bylo vše zapomenuto.....


-----------------------

" Ahoj Rose ja Sam doma?".......přišel jsem ji navštívit. Dnes měla totiž narozeniny a tudíš i výročí máminy smrti. Rose nervózně míchala vařečkou až se zvuk jak s ní bouchala o stěny hrnce rozlíhal po domě........." Je nahoře v pokoji.".......Rose mě vůbec nevnímala.............." Ach je to hodně zlý?"......." Ještě odtud dnes nevyšla Miku."......její nervozita a obavy zesilovaly. Pohladil jsem ji po ruce a řekl, že jdu za ní, uvidím, co pro ni mohu udělat........" Miku.".......byl jsem už na cestě za Sam, ale Rose mě zastavila. Podávala mi hrníček s obsahem zcela jasným........." Na, vem ji to nahoru, třeba by na trochu mléka měla chuť.".....usmál jsem se na ni a hrníček vzal z její ruky........

--------------------------------

Dnes je další smutné výročí, které mi připomíná, že už má máma tady není. Sedím od rána zavřená ve svém pokoji a s tužkou v ruce čmárám po papíře. Má čmáranice nevytváří nic konkrétního. Spíše popisuje mou dosavadní náladu, to jak strašně se cítím. S tichým zaklepáním někdo vztoupil dovnitř pokoje. Myslela jsem, že je to babička. Že se přišla ujistit jestli ještě stále žiju, ale nad mé očekávání to byl někdo úplně jiný. Byl to Michael. Nesměle mě pozdravil a mlčky mě pozoroval........" Miku odejdi prosím, chci být sama."......řekla jsem a doufala, že tak i učiní, ale spletla jsem se......" Ne Sam, nikam nepůjdu. Nemůžu tě tu nechat samotnou....Nemocné tělo potřebuje lékaře, ale nemocná duše přítele. A já jsem tady, abych se pokusil o to tu tvou uzdravit.".........díval se na mě těma svýma velkýma kukadlama, kterými mi dával najevo, že to myslí smrtelně vážně. V ruce svýral nějaký obrázek........" Vím, že tenhle den nemáš ráda a už vůbec netoužíš dostávat nějaké dárky, ale já ti přece jen jeden malý donesl. Tajně budu doufat, že s ním taky nepraštíš.".....snažil se mě trochu rozptílit. Obrázek mi nejistě podával do ruky a já ho přijala. Když jsem se na něj zadívala byla to Mikova kresba. Namaloval malého kluka, který má na sobě oblek klauna. Po tváři mu stéká slza, která se strácí v jeho širokém úsměvu. Nevěřícně jsem na něj koukala. Posadil se do křesla, které stálo naproti židle, na které jsem seděla já. .........." Víš ještě teď mám v živé paměti jak nás Joseph bil. Nebylo to jen při zkouškách, například ještě v Gary. Po domě nám začaly běhat malé myšky. Sestry ječely, když nějakou zahlédly, a tak maminka nastražila pastičky všude možně, kde se jen dalo. Schovali jsme před nimi všechno jídlo, do kterého by se mohly dostat. Ale mě jich přišlo strašně líto a tak jim tajně za lednici dával kousek sýra. Jednou mě Joseph přichytil při činu. Rozzuřil se, že to nejde ani slovy vyjádřit. Honil mě po celém domě a jelikož nebylo zrovna moc míst, kde bych mohl utéct, schoval jsem se do ložnice pod postel. Odtud mě nemohl vytáhnout a já tam byl tak dlouho ukrytý dokud nevychladl a chuť mě zbít ho přešla. Teď aspoň víš, proč jsem ve hře na schovávanou tak dobrý.....Nesčetněkrát jsem prolil díky Josephovi slzy. Když jsme stáli v zákulisí před nějakým vystoupením ještě než jsme vyšli na scénu jsem plakal, ale při prvních tónech hudby a tleskajícího publika se mé slzy proměnily na smích. Proto ten obrázek......Sam i slzy se umí smát."......chvíli se odmlčel a pak pokračoval............" Víš já nevím jaké to je slavit narozeniny ani Vánoce. Když mi bylo asi čtyři stál jsem za oknem a pozoroval sněhové vločky. V každém okně ulice byl rozsvícený vánoční stromeček, jen v tom našem ne. Tehdy jsem se zařekl, že až jednou budu dospělý chci zažít ten pocit, který máš při strojení stromečku nebo při chystání narozeninové párty. Až jednou budu mít svůj vlastní dům chci mít velkou zahradu, kde budu pořádat narozeninové oslavy pro všechny děti v okolí. Chci udělat něco velkého, ještě nevím co, ale jednoho dne to udělám. A proto Sam nenech se okrádat o své narozeniny, věřím, že tvá maminka by byla smutná, kdyby věděla, že jsi tu zavřená a nejraději bys tenhle den z kalendáře vymazala, ale to nemůžeš. Sam ty můžeš tenhle den prožívat se vším všudy. S dortem, barevnými balónky....já ne, jelikož jsme svědci Jehovovy a tyhle svátky jsou přísně zakázané."..............

Michael byl opravdový přítel. Byl mou modlou, mým stínem a mě při pomyšlení na něj napadá jeden citát........"Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo."........a to Mikovo mě poznamenalo na celý život....


5. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

23. ledna 2012 v 13:37 Povídky - příběhy
5. kapitola

" Babi neviděla si Michaela?".........vtrhla jsem do babičina pokoje. Hráli jsme s kluky na schovávanou. V hotelu se dalo najít spousta úkrytů, ale jediný Michael byl vhledání skrýše vynálezaví.........." Ne, neviděla.".....udiveně na mě koukala. Ještě nikdy mě neviděla s úsměvem od ucha k uchu. Ještě nikdy mě neviděla, takhle šťastnou. Chtěla jsem za sebou zpátky zavřít dveře a vydat se najít Mika ať se ukrývá kdekoliv, ale než jsem stačila zavřít v baničiných očí se zaleskly slzy. Smutně jsem se na ni podívala............" Ach babi ty pláčeš? Udělala jsem něco špatně?"......optala jsem se. Rozevřela svou náruč a řekla........." Pojď ke mě holčičko.".....skočila jsem do babičiny náruče, ta mě držela tak pevně div mě nerozmáčkla. Tohle bylo naše první obětí....tohle byl náš první projev vzájemné lásky a náklonosti. Teď už neplakala jen babi, ale i já. Podívala jsem se na ni ........." Babi maminka mi vždy dělávala z vlasů copánky, učešeš mě?".......přikývla. Vzala do ruky hřeben a začala mé dlouhé, zlatavé, prstýnkové vlasy česat............" Přesně takové měla tvá máma. Ale ta se ukrutně nechtěla česat až se nakonec na truc ostříhala. Jak já to tenkrát oplakala."......babička na maminku vzpomínala často aniž by to z nás někdo tušil. Její smrt ji zasáhla, ale snažila se být silná už kvůli mě, dědovi a především sobě..........." Babi pojď se mnou , něco ti ukáži.".......babička mě ochotně následovala. Když jsme vešly do pokoje namřila jsem si to rovnou ke stolu, na kterém jsem měla položená svá díla. Rozevřela jsem desky a z nich vytáhla portrét mámi.........." Ten je pro tebe.".......podávala jsem jej babičce. Ta na něj s úžasem koukala.............." Sam to je nádhera."......obejmula mě a vlepila polibek do vlasů. V tom všem jsem dočista zapomněla na Michaela. Zarazila jsem se........." Stalo se něco Sam?".......koukala na mě babička........." Mike, já na něj úplně zapomněla.".......z pokoje jsem vyběhla jako by se mi za patami prášilo, když v tom jsem na chodbě zahlédla Mika jak tam stojí s ruky v bok................" Jak si to Sam představuješ? Já se krčím mezi skříněmi, sotva můžu dýchat a ty nikde. Jermaine s Titem mě odtud museli vytahovat, protože jsem se tam zasekl a ty vězíš kdoví kde.".........to bylo poprvé, co jsem Mika viděla takhle rozlobeného. Nad představou jak je zapasovaný mezi skříněmi a z jejich sevření ho vysvobozují bratři jsem propukla v záchvat smíchu.........." Ty se mi jako ještě směješ?"...........evidentně byl naštvaný. Skočila jsem mu kolem krku a na tvář vlepila pusu........." No tak nečerti se už."........nepřestala jsem se smát a dál pokračovala v cestě. Michael stál stále na místě. Že ode mně dostane pusu, nejspíš nečekal...............


--------------------------------------

Po návratu z koncertní šňůry zpátky do Kalifornie jsem alespoň zase chvíli žila klidný život narozdíl od kluků. Ti se nezastavili, ale aspoň byli doma. Michael mě zavedl do Motownu a představil Dianě Ross, tak jak mi slíbil..........." A tak ti si ta neuvěřitelná Samantha Fieová, o které v jednom kuse Michael mluví."......Diana si mě se zájmem a s úsměvem na tváři prohlížela. Za to Michael se začal červenat, když na něj prozradila to, že o mě dost často mluví.........." Mohu se podívat?"...........v ruce jsem svírala své kresby, které Diana chtěla vidět. Srdce jsem měla až v krku, když jsem ji je podávala. Ta si je zkoumavě a se zaujetím prohlížela........." Sam smekám před tebou svůj pomyslný klobouk. Mik sice říkal, že umíš nádherně malovat, ale že si až tak dobrá jsem netušila."..........usmála se na mě a ze mě konečně spadl ten tíživý a nervózní pocit..........." Každý talent se, ale musí neustále rozvíjet. Michael o tom ví své. Tak co kdyby jsme si mi tři teď dali společnou hodinu?"............s Mikem jsme se na sebe podívali. Svým gestem jsem mu naznačila jak jsem mu nevýslovně vděčná za to, že mě do Motownu přivedl. Od toho dne jsem se stala další žačkou Diany Ross.

------------------------

Aniž bych patřila do Jacksonovic rodiny, myslím, že mě všichni jako člena rodiny brali. Mikova máma byla ta nejlaskavější žena jakou jsem poznala. O své děti se starala s láskou a ne že by jich měla zrovna málo. Až na despozitivního Josepha, ten mě moc nemusel, ale respektoval mě, tak jak já jeho. Má příliž velká náklonost k Michaelovi se mu nezamlouvala, ale pokud se to nepodepsalo na Michaelova výkonu nevšímal si mě.

Nejstarší ze sester Rebbi už dávno nežila ve společné domácnosti s ostatními.
Kdysi mě a bratry pozvala k sobě nanávštěvu, byla už dávno vdaná a také už měla dítě. Když jsme k ní přijeli její malá osmnáctiměsíční dcerka si to rovnou nacupitala k Mikovi........" Stacee pojď k strejdovi."........Mike otevřel svou náruč a Stacee se k němu přivinula. To byl první moment, kdy jsem pochopila jak moc Michael miluje děti. Seděli jsme v obyváku, kluci vyprávě své zážitky z koncertování. Když došla řada na fanynky, což bylo věčné a nekonečné téma Jackie řekl..........." Největším miláčkem ženského publika je náš malý Michael, viď Michaeli.".........jenže Michael neodpovídal. A ani nemohl, nebyl totiž v místnosti. ...." Kde je Michael?"......jeden přes druhého volali a dívali se přitom na mě. Jakobych já měla tušení, kde je. Jen jsem pokrčila rameny a zakroutila hlavou. Mé gesto jim bylo jasné. V tu chvíli na nás volá Rebbi ať se jdeme podívat do ložnice. Prstem přes ústy nám naznačila, aby jsme byli potichu. Pohled, který se nám naskytl byl neuvěřitelný. Vryl se mi do paměti, že ještě dnes po letech, když zavřu oči ho vidím. Michael ležel v postýlce vedle Stacee a spokojeně společně chrupkali. Byl to neuvěřitelný pohled. Všichni jsme na ně udiveně koukali. Myslím, že uvnitř každého z nás si tuhle chvíli bude pamatovat do smrti.......



4. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

23. ledna 2012 v 6:39 Povídky - příběhy
4. kapitola

Koncertní život byl poněkud hektický a to nejen pro lídry skupiny Jackson 5. Byla to honička na dlouhou trať. Zkušebna, koncert, škola, pár hodin spánku a zase nanovo. Nával fanynek byl neúprosný. Čekaly na ně na každém rohu a alespoň kousínek toužily se přiblížit svému oblíbenci. Nevím, který z nich víc lámal dívčí srdce, ale myslím, že to záleželo na věku publika. Dívky nad sedmnáct a více lákal Jermaine, Jackie a Tito. Děvčata mého věku dávaly přednost Michaelovi a Marlonovi. I když někdy fanynky by z nich servaly kůži zaživa a tyhle stavy byly dosti nepříjemné myslím si, že i přesto si to užívali a tím, že byli žádaní si posilovali své ego.

--------------

Michael
Nejenže Rose byla naše učitelka, ale také pravá ruka týmu. Bylo zvláštní ji pozorovat jak snáší šílenství Jacksonmánie a jak cupitá za námi a snaží se udržet s námi krok. Vypada přitom roztomile a my ji v jednom kuse někde zapomínali. Vždy po tom, co jsme nacvičovali až nás u toho Joseph pomalu sedřel z kůže ji nám vždy přišlo líto a říkala, že po tak velkém výkonu si zasloužíme odměnu, a tak nám ukuchtila něco dobrého na zub. My ji za to byli vděční, protože té hotelové stravy jsme měli až pokrk.
Jako zrovna teď. Mí bratři netrpělivě seděli za stolem s ubrousky kolem krku, se lžící v ruce a čekali až Rose začne servírovat na stůl........." Miku prosímtě mohl bys jít nahoru do pokoje pro Samanthu?"......poprosila mě Rose a já její přání mile rád splnil. Zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje, ale nikdo se za nimi neozýval a tak jsem nakonec s knedlíkem v kruku vstoupil dovnitř. ......" Sam, jsi tu?"........řekl jsem tázavě, ale v pokoji nebylo jediného živáčka. Na stole jsem si všimnul desek a uvědomil si, že to jsou ty, které se ji kdysi rozsypaly po podlaze u Rose v knihovně. Jedna kresba z nich vyčnívala a má dětská zvědavost mě nutila si ji prohlédnout. Opatrně jsem kresbu povysunul a nemohl uvěřit vlastním očím. Díval jsem se sám na sebe. Rozplýval jsem se nad kresbou jako nad nějakým zvláštním unikátem a ani si nestačil všimnout Samanthy, která stála za mými zády............" Co tu kčertu děláš. Jakým právem saháš na mé věci!"......zuřila. Ale já její křik nevnímal, byl jsem tak ohromen tím obrazem, že mi její hysterický řev nevadil.........

---------------------------

Naše první opravdové zblížení s Mikem bylo tehdy, když jsem s nimi poprvé odjela na koncertní šňůru. Procházela jsem se po okolí hotelu, kde jsme byli ubytováni. Měla jsem zase jednu ze svých špatných nálad a můj návrat do pokoje a pohledu na Michaela jak listuje mými skyci na mé náladě nepřidal. Pamatuji si, že jsem na něj tenkrát nehorázně ječela jak nějaká hysterka. Nevím, co mě tenkrát víc rozlobilo jestli to, že se díval na mé "kousky" a nebo jestli se díval právě na ten, který jsem nechtěla, aby někdy neviděl. I přes můj jekot byl až zvláštně klidný. Udivěně stále koukal na svou podobiznu, kterou jsem namalovala a nepřestával ji obdivovat............" Sam to je nádherný. Nikdo mě nikdy nenamaloval. Nikdy bych nevěřil tomu, že mě někdo může tak krásně vidět."....v jeho očích se zaleskly slzy dojetím a tím mě uváděl do rozpaků. Záhy jsem sklapla a cítila jsem se díky svému jednání provinile......." O..opravdu se ti líbí?"......řekla jsem rozpačitě..........." Jestli se mi líbí? Sam ty máš neuvěřitelný talent. Já také maluji. Diana Ross mě k malování přivedla, dává mi soukromé lekce. Je s námi v Motownu, teď tu ale není. Ale jak se vrátíme zpět do Kalifornie rád tě s ní seznámím kdyby si chtěla."...........bože co mi to jen dělá. Chtěla jsem si od těch Jacksonovic kluků držet odstup, ale čím víc jsem je znala tím víc jsem je začala mít ráda a nejvíc samozřejmě Mika. Po mámině smrti jsem se zařekla, že už si žádného člověka nepřipustím k tělu, že nechci k někomu cítit lásku, protože ta nás jen zraňuje a ubližuje. Ale copak to šlo, když byl Michael tak roztomilý?!
" Omlovám se."...........sklopila jsem oči............" Proboha za co? Já bych byl taky vzteky bez sebe, kdyby někdo vtrhl do mého pokoje a ještě k tomu se mi hrabal ve věcech"..........nekřičel by, znám ho. Alespoň né tolik jako já............" Nejen za dnešek Miku, ale za všechny dny jak jsem se k tobě a k tvým bratrům chovala.".......začala jsem plakat.........."Ooo Sam neplakej, pojď ke mě."......Miki mě ochranářky obejmul a díky němu ze mě spadl ten tížívý balvan, který jsem měla v srdci. Potřebovala jsem ze sebe dostat všechny své slzy a Michael mi ochotně nabídl své rámě. Myslím, že to byl ten okamžik, kdy se v nás zrodilo přátelství..........." Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou."......


-----------------------
S Michaelem jsme se stali nerozlučná dvojka. Měla jsem ráda i jeho bratra Marlona, ale s ním jsem nezažila tolik legrace jako právě s Michaelem.
Michael byl prostě číslo, společně jsme vyváděli jednu lumpárnu za druhou. Naše oblíbená činnost byla se tajně vkrádat do hotelových pokojí. ........" Sam hlídej u dveří."........přikázal mi . Ten z malého baru, který v pokoji byl vylil lahvičky s alkoholem a naplnil je obyčejnou vodou. Aby byl výsledek efektivnější přisypal do nich sůl. Pak jsme se schovali do svého úkrytu a čekali, až se host obsahu napije. Vždycky jsme se mohli potrhat smíchy. Jednou nám to, ale nevyšlo. Starší, homutný pán se z lahvičky napil a začal se dusit....." Miku zavolej někoho!".....začala jsem panikař. Ten pán modral a my mysleli, že bude po něm. Později jsme se dozvěděli, že nás chtěl jen vytrestat a tak i on na nás ušil boudu. Ale nás to opravdu vytrestalo. Byli jsme strachy po....až za ušima a od toho dne raději podobný kousek už nikdy nezopakovali. Michael si, ale stejně nedal pokoj a nepřestával vymýšlet další čísla......

3. kapitola -Děti jdoucí za svým snem

22. ledna 2012 v 6:47 Povídky - příběhy
3. kapitola

Michael
Když jsme se z Gary přestěhovali do Kalifornie do sídla Hayvenhurst, necítil jsem se tam jako doma. Dům byl o proti tomu v Gary podstatně větší, ale kdybych si měl mezi těmi dvěmi vybrat, vybral bych si ten v Gary. I když byl stísněný a jeden o druhého jsme zakopávali byl to domov. Většinu času jsme trávili po hotelových pokojích takže jen stěží šlo poznat kam vlastně patříte.

Když jsem se vracel od Rose domů v obýváku jsem narazil na své bratry jak sledují televizi. Marlon se cpal popcornem, Tito usrkával colu a Jackie chrněl v křesle. Jediný Jermaine chyběl, ten někde poletoval venku se svou dívkou Hazel. Míjel jsem své bratry s knihami v ruce, když jsem šel do svého pokoje..........." Kde si byl brácho?"........zeptal se mě Marlon..........." U Rose na hodině. Prý by jste se taky někdy mohli ukázat."........odpověděl jsem. Jenže mí bráškové se rozhodli si mě dobírat......" No jestli ty nám tam náhodou nebrousíš za tou její vnučkou."......řekl prozměnu Tito a všichni propukli v smích. Všichni, kromě mě. Já se raději ubral do svého pokoje.

Snažil jsem si předčítat v knihách, které mi Rose půjčila, ale nemohl jsem. Pořád jsem myslel na Samanthu a na to, co se stalo její mámě. Seděl jsem na palandě a rucemi svýral svá kolena, když do pokoje vztoupil Jermaine......." Čau kamaráde, co ty tady tak sám?".......Jermaine mě chvíli pozoroval a když jsem mu stále na jeho otázky neodpovídal vážným hlasem staršího bratra řekl........" Michaeli, co je s tebou? Stalo se snad něco? Nebývá u tebe zvykem, že si tak zamlklý. Je to snad kvůli klukům, že si tě dobírali kvůli Sam?".........mému bráškovi neušla žádná informace, a jak je vidno, tak ani tahle ne..........." Ne, není...teda vlastně je. Ale ne proto, co řekli, i když o Sam jde."...........řekl jsem rozpačitě, nevěděl jsem, jak začít.........." No tak brácho, co se vlastně stalo, vymáčkni se už."............" Rose mi dneska řekla, co se stalo s mámou Samanthy. Zemřela. Měla autonehodu, když na ni Sam čekala před školou. Nejhorší na tom je, že se to stalo právě v den Samanthiných narozenin."......povyprávěl jsem Jermainemu příběh, který mi řekla Rose........." Ach Miku to je strašné. Ani se nedivím, proč je tak pořád naštvaná. Vždyť ji to musí neskutečně bolet."...........ještě chvíli jsme si o Samanthě povídali. Pak mě Jermaine nechal o samotě a šel si po svých.....

------------------------

Když jsem se vrátila nahoru do svého pokoje ani v nejmenším jsem netušila, co nebo koho budu malovat. Vzala jsem do ruky uhel a nechala ho volně klouzat po papíře. Když dílo bylo pomalu u konce zadívala jsem se na něj. Chvíli jsem ho mlčky pozorovala a pak vykřikla "panebože." když jsem si uvědomila koho jsem to namalovala. Ano, bez váhání a jakýmkoliv uvažováním jsem namalovala Mika. Nevím, co mě na něm tak fascinovalo, ale už jsem neměla čas nad tím přemýšlet. Do pokoje vztoupila babička a já rychle začala své dílo strkat do desek.........." Můžu dál?".....zeptala se nejistě a já přikývla......." A maluješ? Mohu se podívat?".....vzala jsem desky do rukou a přitiskla si je k tělu......." Nevadí, třeba příště."....babi se na mě usmála a do ruky mi podávala hrníček............" Donesla jsem ti mléko, myslela jsem, že by sis třeba dala."......babička se snažila ke mě co nejvíc přiblížit. Jakým koliv způsobem se snažila o vzájemný kontakt, ale já ji to moc neulehčovala............." No nic, nebudu tě rušit. Kdybys něco potřebovala, víš kde mě najdeš."......rozhlédla se po pokoji a blížila se ke dveřím........" Děkuji.".......usmála se na mě. A já si uvědomila, že se stejně směje jako máma. To bylo poprvé, co jsem babičce za něco poděkovala a ona měla pocit, že jsme na dobré cestě. A já vlastně taky.

V noci jsem nemohla zamouřit oči. Byl úplněk a měsíc svítil tak silně, že jeho světlo se rozlíhalo po celém pokoji. Očima jsem projížděla celý pokoj, když můj zrak utkvěl na deskách, které ležely na psacím stole. Nahla jsem se pro něj a otevřela je. Vytáhla jsem z nich podobiznu Michaela, kterou jsem namalovala. Mlčky jsem ji pozorovala......" už vím, co mě na tobě tak zaujalo, tvé oči."......při pečlivém zkoumání portrétu se mi nakonec únavou víčka zavřely. Poprvé od doby, co jsem tady jsem spala jako miminko.....

----------------------
Dnes ráno mi babička oznámila, že s kluky odjíždí na jejich koncert, který se má konat v senfrenciském Cow Palace a losangeleské hale Inglewood Forum. Kupodivu chtěla, abych letěla s ní a hned na úvod mi řekla, že nechce slyšet žádné námitky a "ne" nebere jako odpověď. Na její příkaz jsem tedy naházela pár věcí do kufru a společně s ní s Jackson 5 jejich otcem Josephem a ještě spousty dalšími jsem nasedala do letadla. Kluci seděli v zadní části a já kousek opodál, ale i tak mi neušlo jak si cestu užívali. Michael měl strach z létání jak jsem se později dozvěděla. Svůj strach se snažil skrýt za vyprávěním vtipů, které ze sebe sršil. Bavil svým humorem celou posádku letadla včetně mě. Ale já samozřejmě na sobě nemohla nechat znát, že i mě rozesmál. Snažila jsem se svůj úsměv skrýt za knihu, kterou jsem celou dobu měla v ruce, ale i tak si myslím, že si moc dobře uvědomoval, že mě rozesmál. To mi připomíná pohádku Šíleně smutná princezna, i v ní bylo hlavním úkolem nápadníků rozesmát smutnou princeznu. Král dal slib, že komu se to podaří ten získá princezninu ruku a ještě k tomu půl králoství. Michael sice žádné králoství nezískal, ale za to pomalu a jistě si získával mou přízeň. Ale já jako tvrdohlavá holka samozřejmě nemohla uznat svou porážku a ještě chvíli statečně odolávala....


2. kapitola - Děti jdoucí za svým snem

21. ledna 2012 v 7:21 Povídky - příběhy
2. kapitola

Michael
Rose byla na první pohled přísná, upjatá, vyslovující věty s úsečnou dokonalostí, ale přesto to byla ta nejlaskyplnější dáma a mi jsme ji milovali. Neustále se snažila nám zlepšit výslovnost........" Zpíváte krásně a můžete se i krásně naučit mluvit".... říkávala. Když někdo z nás řekl například ...."Todle by jsme neměli dělat"....opravila ho na ..."Tohle bychom neměli dělat."
" My chceme bejt my Rose"....rozčileně jsem říkával, ale ona vždy klidným hlasem odpověděla.........." Ne Michaeli řekni: My chceme být sami sebou.".....byla prostě kouzelná...

Častokrát nás brávala do svého domu Studio City, kde její manžel Sid využil příležitosti, aby nám něco zahrál. Nejčastěji to byl nějaký staromódní kousek ze čtyřicátých let. Něco od Ink Spots nebo Mills Brothers, ale my jsme vždy zdořile tleskali. V ten den v domě kromě jejího manžela byla i dívka, která byla její vnučka jak jsem záhy pochopil. Zrovna jsme stáli v hale a poslouchali Sida jak soustředěně hraje na klavír, když nás ta dívka míjela..........." Neumíš kluky pozdravit Samantho?".......řekla jí káravě Rose. V ruce držela hrníček s horkým mlékem, který si nesla z kuchyně. Nepřítomně s naštvaným výrazem v obličeji nás jedním pohledem přejela a řekla:..........." Aaa Jacksonovic kluci, a co jako, to se z nich mám posr..."......to slovíčko nedořekla, protože Rose ji okřikla a přikázala jí ať odejde do svého pokoje. Což jí nedělalo sebemenší problém. Nevypadala, že by v naší přítomnosti chtěla déle zůstat. Marlon do mě šťouchl........" Krásná, co."........i když Sam byla jen o něco mladší než já, její vyzařující krásy si nešlo nevšimnout..........." Hmm, ale pěkně drzá.".......odpověděl jsem....

------------------------------------

Naše první setkání s kluky bylo poněkud nepříjemné. Nevím, kdo se tenkrát cítil díky mému chování víc trapně, jestli já nebo oni. Nad tou vzpomínkou mi cukají koutky. Zrovna jsem si v kuchyni připravovala mléko s medem, to mám nejraději, když jsem zaslechla dědu jak hraje na klavír. Dělával to docela často a rád, ale mě se upřímně ty skladby, které hrál nelíbily. Né, že by neuměl hrát, jen bych si v jeho podání poslechla modernější muziku. Ale teď rozumím tomu, proč hrál hudbu právě čtyřicátých let, protože to byla hudba jemu blízká, ta kterou on poslouchal v dětství. No, ale to jsem trochu odbočila.:-)

Když seděl za svým piánem a dohrál skladbu, ozval se potlesk a tak jsem pochopila, že v místnosti není sám. Zrovna jsem vcházela do haly a uviděla houf pětici kluků s načesanými afry. Někteří z nich byli daleko starší než já, ale všichni vypadali roztomile. Chvíli jsem je tiše pozorovala, ale když si mě všimli okamžitě jsem vystartovala nahoru do svého pokoje. Babička mě okřikla ať kluky pozdravím, ale já odpověděla něco ve smyslu....." Že se z těch Jacksonovic kluků nepo.....ehm, víte co mám namysli.":-).......Oni tam stáli jako otupělí s ústy dokořán. Nejspíš takovou reakci nečekali. Určitě byli zvyklí na milejší přivítání, o to víc od ženského publika, ale já se k nim chovala jako ten největší spratek. Bože jak já se teď za své jednání stydím.....

-------------------------------------------------
Má babička byla milovnice knížek, jak už jsem se zmiňovala. S každou knihou zacházela jako se vzácným artefaktem. I kluky neustále pobízela, aby četli, ale jediný, kdo měl slabost pro knihy byl Michael......." To díky Rose jsem se stal dychtivým čtenářem."......říkával ......

Babička zrovna měla s Michaelem soukromou hodinu ve své knihově, když jsem do ní bez klepání vtrhla.........." A promiňte. Nevěděla jsem, že tu někdo je.".......dvě páry očí na mě koukaly jako na přízrak......" Jen pojď dál Samantho."......vyzvala mě babička, abych vztoupila......" Jen si vezmu své skyci a zas půjdu.".......cítila jsem jak jsem rudá až na zadku. Babi seděla ve svém homutném křesle v ruce držela nějakou obrovskou bichli a Michael ji soustředěně a se zaujetím poslouchal, když v tom zazvonil telefon......." Omluv mě Michaeli, jen vyřídím telefonát a hned se k tobě vrátím.".........sundala z očí své dioptrické brýle a šla zvednout telefon, který se ozýval z předsíně........." To je v pořádku Rose.".....odpověděl tichým hlasem Michael.

Začala jsem šmátrat v polici mezi knihami, abych našla své skyci, když v tom se mi rozsypaly po podlaze. Michael vyskočil z kanape a ochotně je začal sbírat ze země. Narazil na jeden portrét, který jsem malovala. Vzal ho do ruky a zkoumavě si ho prohlížel....." Máma?"......přikývla jsem............" Je moc hezká."......papír jsem mu zlostí vytrha z ruky a strkala mezi ostatní..........." Byla.".........odpověděla jsem naštvaně a okamžitě knihovnu opustila......


-----------------
" Ani v neděli nedají člověku pokoj."...... Rose se vrátila zpátky. Udiveně na mě koukala jak klečím na zemi........" Stalo se něco Miku?"......svraštila své čelo........" Ne nic, jen Sam se rozsypaly papíry po podlaze.".....vykoktal jsem ze sebe a opět zaujal své původní místo na kanapi......... " Tak, kde jsme to zkončili?".....začala v knize hledat poslední odstavec......." A tady, mám to. Takže v řeckých bájích se vypráví...... Miku vnímáš mě?"..........neodpovídal jsem. Myšlenkami jsem byl u Samanthy....." Haló Michaeli, stalo se něco?"............" Kde má Samantha mámu?".........řekl jsem a pořád nepřítomně koukal na místo před sebou. Rose zavřela knihu. Položila ji na stolek, který měla vedle sebe společně s brýlemi. S nádechem a výdechem a s velkou bolestí v srdci začala své vyprávění.....

" Zemřela. Bude tomu dva roky. Důvod, proč je Sam taková panovačná je proto, že v sobě pořád drží smutek. Má dcera Cindy byla jediná osoba v jejím životě. Žila jedna pro druhou a já svou vnučku do Cindyni smrti nikdy neviděla. Proto je pro mě nesmírně obtížné se k Sam dostat. A ona nejspíš ani sama nechce. Víš mám pocit, že mi tak trochu smrt Cindy vyčítá. A vlastně má důvod. To já svou dceru před lety vyštvala z domu. Kdybych, kdybych nebyla tolik proti vztahu s tím mužem, možná by nikdy od nás neodešla a on by ji neopusit. A i kdyby ano, což i udělal měla by se důvod kam vrátit, ale takhle se zařekla, že už se v tohle domě neukáže. Když se Sam narodila prosila jsem ji žadonila, aby se vrátila, ale byla strašně tvrdohlavá. Neuměla přiznat porážku, chtěla nám ukázat jak silná je a jak všechno zvládne sama. Ano silná navenek určitě byla. Musela, už kvůli Samanthě, ale uvnitř to byla smutná žena zrazená láskou. Ona toho muže bezhlavě milovala a věřila mu, jenže on ji zradil."....... tajil se mi dech. Neměl jsem nejmenší tušení, že maminka Samanthy zemřela. Chtěl jsem se dozvědět víc........ " Jak její maminka zemřela?"............" Ach Miku to je asi na tom všem nejhorší. Stalo se to přesně v den Samanthiných narozenin. Čekala před školou na mámu než ji vyzvedne, tak jako obvykle. Tenhle den měl být, ale v něčem výjmečný a lišit se od ostatních. Měly jít totiž společně vybrat šaty na narozeninovou oslavu, ale tu už Cindy nestihla. Měla autonehodu. Když měla Samantha jedenácté narozeniny, chtěli jsme se Sidem udělat pro ni malé překvapení. Já upekla čokoládový dort a Sid jí koupil nové štětce a barvy. Ráda totiž maluje jako ty, to jediné jsem o ní věděla a vlastně to jediné vím. Jo a ještě miluje horké mléko s medem.".....snažila se o trpký úsměv, aby zakryla své slzy, které se ji neovladatelně vháněly do očí.........." Když jsme zaklepali na dveře jejího pokoje, aby jsme ji mohli popřát a předat své dary, rozčílila se. Byla jako smyslu zbavená. Vytrhla mi dort z ruky a vhodila s ním o stěnu. Ještě dnes na ní zůstaly mastné stopy. Křičela na nás.....´jak můžete v tento den chtít něco oslavovat, copak nevíte, že právě tehdy zemřela má máma?´....bylo to strašné. Nevím jestli se někdy dostanu do jejího srdce, prý to chce čas, ale já se obávám, že ta bolest ji nepřejde nikdy. Máma byla její život a ač se mi to říká těžce Samantha "odešla" společně s tím jejím."................Vyprávění Rose mě bolelo stejně jako jí. Ze Samanthy jsem měl pocit nafoukané, rozmazlené holky, která nad všemi a vším ohrnuje nos, ale teď chápu, proč je taková. Je nešťastná. Její křehká dušička, která utrpěla nemalou bolístku, potřebuje pofoukat a alespoň trochu zacelit. Pokusím se o to. Sam potřebuje přítele a i já potřebuji mít někoho na blízku. Kromě svých bratrů nemám nikoho s kým bych se mohl podělit o své štěstí, ale i smutek. Aristoteles kdysi řekl:...."Přítel je ten, kdo se spoluraduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, ale pouze kvůli němu."....a já chci svou radost i bolest sdílet právě se Sam a samozřejmě i tu její.....



1. kapitola -Děti jdoucí za svým snem

20. ledna 2012 v 11:12 Povídky - příběhy
Tak Jeanko, že si to ty.....:-)
PS: Měla bys dělat v politice:-)

Ze začátku se bude zdát, že tahle povídka je stejná jako " Childhood", ale za chvíli (na konci) pochopíte, že tomu tak není, i když? :-)
K napsání téhle povídky jsem se inspirovala knihou " Nejsi sám", kdo ji ještě nečetl vřele doporučuji. Když jsem ji četla hltala jsem každé slovo. Jermaine Jackson v ní popisuje pocity, tak jak on vnímal nejen Michaela, ale celkově jejich dětství. To on mě přivedl na nápad napsat tuhle povídku. Vložila jsem do jeho pravdivého vyprávění příběh, který je vymyšlený, ale možná taky tak úplně ne, co my víme? :-)
Každopádně se tenhle příběh liší od jakékoliv jiné povídky a to v jednom zdánlivém bodě. Lásku vám neodepřu, ale opravdu tu půjde jen o dětskou lásku. No možná i první tělesné sblížení? Uvidíme :-)

Přeji vám příjemné čtení a spousty zážitků. Doufám, že vás nebude nudit :-)

Mám vás ráda



S láskou Monika




----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. kapitola

Před pár lety ( rok 1984 )......

" Sam, ta dnešní výstava byla úžasná. Lidé tleskali, tvých obrazů se nemohli nabažit."......seděla jsem ve svém ateliéru. Dnešní den byl náročný a já si nejlíp odpočinula a nabrala síly mezi hromadou palet, barev, pláten...." Dono, nepřeháněj to tolik zas taková nádhera to nebyla."....smála jsem se na Donu, která byla nejen mou asistenkou, ale i dobrou přítelkyní........" A něco tu pro tebe mám. Málem bych zapomněla.".........když se znovu vrátila v ruce držela velkou knihu. Položila mi ji do dlaní.........." To je na Guniessova kniha rekordů jak si po mě chtěla sehnat."............." Jé Dono si zlato."...........na knihu jsem se dívala jako na vzácný poklad. Dona, ale mé nadšení nesdílela............" Sam promiň mi že se ptám, ale proč si tu knihu tak urkutně chtěla? Nevypadáš jako člověk, který by si chtěl pročítat, kdo drží rekord v zatajení dechu."............knihu jsem otevřela a začala ní listovat............" To sice nevypadám, ale před lety mi můj přítel řekl, že jednou v téhle knize bude i jeho jméno. Já mu tenkrát nevěřila, a řekla jsem mu že sní o nedosažitelném snu. A on to přeci dokázal."......prstem projíždím po písmenkách jakobych si tenhle okamžik chtěla navždy uchovat v paměti : Michael Jackson - Thriller, nejprodávanější album všech dob........" Ty, ty znáš Michaela Jacksona?"........udiveně na mě Dona kouká........." Kdysi jsme si byli velice blízcí."......řekla jsem smutným hlasem............." Řekni mi ten příběh, prosím."..........a tak na naléhání Dony jsem se vrátila zpět do minulosti...........



Minulost ( rok 1972 ).........


Jenom málo kdo z nás si pamatuje něco z raného dětství .....první narozeniny, či rodinný výlet si vybavujeme jen mlhavě a zřítka. Až později se nám více vybavují zejména ty vzpomínky, které jsou spjaté s pocitem jako je strach, radost nebo smutek. ....

Když přemýšlím nad svým dětstvím uvědomuji si, že to bylo nejšťastnější a zároveň nejbolestivější období mého života. Kdysi můj přítel řekl: ........"I když jsem přišel o hodně, nezměnil bych nic." .......a já s ním naprosto souhlasím.....

Jmenuji se Samantha Fineová a narodila jsem se v Kalifornii, kde žiji dodnes. I když se tvrdí, že na ranné dětství si pamatujeme jen zřítka musím přiznat, že to mé se do mého podvědomí zapsalo už od samého začátku a to díky mé mamince.
Byla jsem jedináček, můj otec mámu opustil ještě dřív něž jsem se narodila. I když se ho později po mém narození snažila kontaktovat neprojevil o nás žádný zájem. Nikdy jsem nepoznala jaké je to vyrůstat s otcem, takže mi jeho nepřítomnost nevadila. Měla jsem svou mámu, která pro mě žila celou svo duší a já žila pro ní.

Ještě dnes si živě vybavuji máminu reakci, když jsem si rozbila koleno při pádu z kola. Utíkala za mnou s obvazem a s desinfekcí. Naříkala daleko víc než já až jsem měla pocit, že z toho kola spadla ona. V pozdějším věku jsem pochopila, že to byla jen čistě reakce na strach, který o mě měla.

Čeho se asi nejvíc malé dítě bojí je tma a já z tmy měla až panickou hrůzu. Máma mi vyprávěla, že už jako malé miminko jsem nemohla v noci spát. Usnula jsem jen tehdy, když jsem cítila její přítomnost. Jakmile se vzdálila z mého dohledu začala jsem strašlivě řvát a ani v pozdějším věku se to nezměnilo. Když jsem začala chodit do školky a trochu víc vnímala okolí kolem sebe četla mi před spaním dětskou knížku o holčičče, která se bála tmy stejně jako já. Svůj strach překonala tehdy, když zjistila, že nad její postýlkou v noci poletují malí střítkové, kteří ji chrání od zlých duchů. Když začala té představě věřit, že ji skřítkové ochrání už se nebála. Samozřejmě, že si to celé vymyslela, ale vyprávěla to tak živě, že jsem tomu uvěřila.

Mé vyprávění začíná jako pohádka, ale tahle krásná pohádka se úderem mých desátých narozenin změnila na noční můru. Stála jsem před školou a netrpělivě čekala na mámu, kdy mě konečně přijede vyzvednout. Seděla jsem na okraji patníku a se zvukem dalšího přijíždějícího auta jsem doufala, že uvidím mámino červené BMW, ale to stále nepřijíždělo. Začalo se pomalu stmívat, když si mě všimla ředitelka, která zrovna zamykala velkou bránu školní budovy..........." Samantho, co tu proboha ještě děláš?".......udiveně na mě koukala......" Čekám na mámu."......odpověděla jsem aniž bych od země odlepila oči. ........." Asi se někde opozdila.".....podívala se na hodinky........." pojď se mnou, zavoláme ji."......chytla mě za ruku a vedla zpátky do školní ředitelny odkud se snažila mámě dovolat, ale její telefon byl hluchý. .........." Určitě se jí něco stalo.".....začala jsem panikařit......" Neboj, třeba ho má jen vypnutý.".....snažila se mě uklidnit, ale nezabíralo to.........." Měly jsme jít společně vybrat šaty na mou narozeninovou oslavu, na to by určitě nezapomněla."......neudržela jsem slzy a rozplakala se. Paní Jamesová mě pohladila po rameni a zavedla k sobě domů, kde obvolávala všechny nemocnice široko daleko, ale bez žádného výsledku. Noční hodina zdánlivě pokročila a já nakonec vyčerpáním usnula. Když jsem se ráno probudila byla jsem pořád v domě paní Jamesové. Sešla jsem schody dolů do kuchyně, kde seděl chlap v policejní uniformě. Při pohledu na něj a na paní Jamesovou mi bylo vše jasné....." Ne, to nemůže být pravda."......stála jsem jako opařená a doufala, že od někud máma vykoukne a v ruce bude držet mé růžové šaty. Místo ní ke mě přistoupila paní Jamesová, pohladila mě po vlasech.........." Je mi to broučku líto, tvá maminka měla autonehodu."...........snažila se mě obejmout, ale já ji od sebe odstrčila. Vyběhla jsem ven na ulici a do prázdna křičela........ " PROČ? ".........


--------------------------------------------

" Samantho, už je večeře. Pojď se najíst."..........volala Rose na svou vnučku, která neměla sebemenší snahu opustit svůj pokoj......." Nemám hlad babi."..............Rose nalitou polévku vrátila zpět do hrnce. Jinou odpověď od Sam ani nečekala......

-----------------------------------------

Po mámině smrti mě do své péče dostala má babička. Za mámina života jsem ji ani dědu nikdy neviděla. Máma o ní nikdy moc nemluvila a mě to přišlo normální, tak jako vyrůstat bez otce. Mnohem později jsem se z babičina vyprávění dozvěděla, že když máma poznala mého tátu s jejich vztahem nesouhlasila. Neustále ji opakovala : ......."Cindy ten muž se k tobě nehodí, jen tě chce využít."........ale na babičina slova nikdy máma moc nedala a přes všechnu svou lásku k mému otci a růžových brýlí na očích, které kvůli němu měla utekla z domu. Po tom, co otěhotněla a on ji opustil pochopila, že babi měla pravdu. Po mém narození se babičce podažilo s mámou zkontaktovat, ta ji prosila ať se vrátí domů, ale nechtěla. I přes strašnou bolest a zradu, kterou kvůli tomu parchantovi utrpěla měla svou hrdost a zařekla se, že se o mě postará a vychová mě sama. A svému slibu dostála. I když jsme neměly moc finančních prostředků nikdy by se na mě nevykašlala a i po letech cítím, že tam zhora na mě dává pozor a ochraňujeme.....

A kdože je ta tajemná žena, které jsem byla svěřena do péče? Ta nejúžasnější bytost pod sluncem. Teď vím po kom měla máma tak dobré srdce. Jen naše sblížení nebylo tak jednoduché jak by se zdálo. Vím, že největší podíl viny nesu já díky své panovačnosti, ale babička měla se mnou neskutečnou trpělivost a nechala věcem volný průběh....

----------------------
Má babička se jmenuje Rose Fineová. Byla židovka a zároveň učitelka, která měla velkou zálibu v čtení knih. Ve své knihovně trávila více času než v kuchyni a můj děda Sid věděl, že když nemá na stole teplou večeři babička bude ukryta ve své skrýši a ponořena do čtení. Vždycky ji toužil vynadat, jakto že mu nic nepřipravila k snědku, ale když ji viděl jak je zabořená v homutném křesle, na nose má brýle a zapáleně hltá každé slovo, tiše k ní přistoupil, pohladil ji po jejich prošedivělích vlasech a ještě ji ochotně donesl šálek mátového čaje.

Když jsem se zmiňovala o tom, že byla učitelka v mém životě právě její povolání sehrálo důležitou roli. Pod jejími rucemi prošlo spousty dětí, jak nadané tak i rošťáci, ale ona je milovala všechny stejně. Byla víc než jen učitelkou, v každém svém žákovi zanechala kus své duše. Pro koho, ale měla největší slabost, byli právě kluci z Jackson 5. Ano slyšíte dobře. Má babička byla soukromou učitelkou, těhle dětských hvězdiček. A jak na ni vzpomíná jeden z členů, mému srdci nejblíž?

Poté, co se Jackson 5 stali slavní, museli všichni školu opustit a byli vyučováni soukromými učiteli, kteří s nimi museli cestovat. Michael vzpomíná na učitelku, která ho hodně ovlivnila, Rose Fineová:......... "Byla s námi celou dobu od našeho úplně prvního profesioální turné Jackson 5 do doby než mi bylo 18. Mluvila o mně jako o svém synovi. V ledadle nás vždy bylo sedm malých černých dětí a černý otec s velikými afry na hlavě a doprovázela nás tahle starší bílá židovská žena. Oni jí zastavovali a ptali se jí, kdo je. Odpovídala: ´Jsem jejich matka.´Říkala to vždy a oni jí nechali jít. Roztomilé. Byla úžasná. Potřeboval jsem jí."
Na otázku, zda mu ukázala bezpodmínečnou lásku a jestli může být taková láska sdílena lidmi, kteří nejsou pokrevně příbuzní, Michael odpověděl:......."Ano. Proboha samozřejmě. Myslím, že jsem se to díky ní naučil, viděl a zažil. Nemá to nic společného s krví, rasou, vyznáním víry nebo barvou. Láska je láska, boří hranice a vidíš jí okamžitě...."

A jak já vzpomínám na Jackson 5? Tihle kluci se zapsali do mého života aniž bych to plánovala. Byli mou nesdílnou součástí, tedy především Michael k němu jsem měla za ta léta nejblíž. Ale než jsem pochopila jak důležitou roli v mém životě sehrají ani oni to se mnou neměli ze začátku jednoduché, tak jako babička. No jo, byla jsem paličatá, tvrdohlavá, rozmazlená holka :-)


Dobrou noc :-)

19. ledna 2012 v 22:14
Něco na začátek.....


Přihořívá......


áááááááá hoříííííííí......




Tak to by jsme měli :-) Děvčata studenou sprchu a šupky dupky do postýlek :-) ............
no dobře, tak ať si to tady nekřečkuju sama pro sebe :-D


Opravdu mám? Když já se stydím :-D



Ale jo, už, už jdeme na to. Tak nádech a výdech a....... jedeeeeem :D




No tak to by stačilo :-) A ještě ručník, to kdyby jste se náhodou zapotily :-D


Victory Tour 1984

19. ledna 2012 v 7:21 Dokumenty, videa

0:42 Mikovi mrštné nožky a následuje sled písní nám tolik známích ( I want you back,.....)Usmívající se




Bollywood Humanitarian Award

17. ledna 2012 v 20:33 Rozhovory, Proslovy
"Ačkoliv Michael pochází z mladé Americké tradice, je znovuzrozením staré Indické duše. Jeho akce jsou vyjádřením ´filozofie Weda´, která volá po práci pro lidi ne pro svůj vlastní zájem."

Úvod předcházející Michaelovu řeč při převzetí ´Outstanding Humanitarian Award´ Bollywoodu, 2001



"Vždy jsem věřil, že skutečné měřítko celebrity/úspěchu není to, jak slavnou se stane, ale co s tou slávou a bohatstvím (štěstím) udělá. Především v dnešní technologicky a mediálně vyspělé společnosti je pozornost a sprcha jmění na nějakou celebritu častokrát značně neúměrná k jeho či jejím úspěchům.

Dnes se kdokoli může stát celosvětovou celebritou doslova přes noc a takový druh pozornosti může jednotlivec těžko unést. Ale také jsem se naučil, že taková sláva může být enormě efektivní médium k zaměření pozornosti a mobilizaci zdrojů pro případy, které stojí za to.

Byl jsem velice požehnán a mám možnosti dělat něco, co může jen pár dalších (lidí). Ale věřím, že to je něco víc než jež jen příležitost, že to je povinnost. Cítím, že sklízet a užívat si ovoce svého talentu pro sebe by bylo sobecké, nezodpovědné a nespravedlivé. V současných dnech nadbytku a pokroku - a toho, co můžeme dělat - mě bolí myslet na to, že děláme tak málo pro naše děti.

Nějakým způsobem cítím, že si nazasloužím cenu za něco, co je mou povinností. Přijímám tuto cenu jako gesto povzbuzení od lidí z Indie a pověření dělat pro lidstvo více. Moc vás miluju. (...)

Mahátma Gandhí věděl, jak důležité je přivést světovou pozornost k získání míru pro Indii bez použití jakékoliv zbraně. V některých ohledech byl první osobou, která skutečně pochopila důležitost a sílu veřejnosti. Vždy byl mou inspirací a já mám pokaždé obrovskou radost a jsem hrdý, že jsem uznáván jeho lidem. Dnes jsem tady díky panu Hindujovi - pane Hindujo a vaše milá rodino, mám vás moc rád. Máme stejný úkol - přinést světový mír.."

Michael Jackson, při převzetí ´Outstanding Humanitarian Award´ Bollywoodu (2001)