10. kapitola - Štěstí v Ráji

22. března 2012 v 5:49 |  Povídky - příběhy
Tak slíbený Neverland :-)

10. kapitola


Zbalené kufry jsem uložila do předsíně. Uvařila jsem si kávu, abych si skrátila čas než přijde Erica ze školy. O naší "dovolené" jsem ji neřekla ani slovo, do poslední chvíle jsem chtěla, aby to pro ni bylo překvapení. S blížícím se odjezdem jsem začínala mít obavy. Neměla jsem nejmenší tušení, co nás tam čeká, ale uvnitř jsem se ujišťovala....Erica po tom tak touží a ty máš příležitost ji splnit sen, tak hoď všechny pochybnosti za hlavu.....



" Mamíííí?"......slyšela jsem jak bouchly domovní dveře. Erica je doma..........." Ano zlatíčko?"......koukám na překvapenou dceru, které utkvěl zrak na zavazadlech............" My někam jedeme?".......nepřestávala se divit. Přistoupila jsem k ní. Pohladila ji po vláskách a řekla............" Ano holčičko, někam kde to bude vypadat jako v Ráji.".......mým slovům sice vůbec nerozumněla, ale nic na odjezd nenamítala. Ochotně popadla svůj kufr a nasedla do auta. Naposledy jsem se podívala na náš dům a prosila Boha, ať všechno dobře dopadne...

Erica cestou v autě usnula. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože od té doby co jsme vyjely mě bombardovala otázkami typu: Kam jedeme, kdy tam budeme a podobně....... já už neměla sílu ji neustále odpovídat, takže jsem její spátek přivítala, alespoň na mě nepozná mou nervozitu, která s blížijícím se cílem narůstala.



Před mými oči se tyčilo obrovské sídlo. Všude kolem byly stromy, ve kterých velikánskou bránu s nadpisem NEVERLAND nešlo přehlédnout. Vystoupila jsem z auta, zatímco Erica ještě spala aniž by měla tušení, kde se právě nacházíme. Pozorovala jsem tu nádheru, která byla přede mnou. Uchvátila mě a co teprve až vejdeme dovnitř. Tohle místo bylo dokonale odloučené od okolního světa, představovalo něco velkolepého a nádherného. Už zvenku bylo zjevné, že tohle místo bylo Michaelovým přístavem jenž si vytvořil k obrazu svému. Nejistě jsem zazvonila na zvonek, který byl u brány. Kamery jenž mě snímaly ochrance naznačily po tom, co jsem vyslovila své jméno, že nejsem nějaká poblázněná fanynka a poprosili mě o chvilku strpení, než za mnou pošlou některého z bodyguárdů. V ten moment jsem musela nekompromisně Ericu probudit. ........." Erico, zlatíčko vztávej. Jsme na místě.".........protřela své unavené oči, ale ještě ji zatím nedocházelo, kde to vlastně jsme............." Kde to jsme mami?"........dívala se z okna auta......." Pojď se mnou, uvidíš.".......usmála jsem se na ni. Následovala mě. Když jsme šly trochu blíž tušila jsem, že brána Neverlandu by ji mohla napovědět................" Mamíííí?".....řekla tázavě . Věděla jsem na co se chce zeptat. Aniž by cokoliv vyslovila přikývla jsem. V tu chvíli nás už vyhlížel jeden z Mikových bodyguardů. Nejistě jsme se k němu blížily. Byl to urostlý muž v tmavém obleku a v černých slunečních brýlí. V ruce držel vysílačku, aby mohl sledovat veškeré dění kolem. Když jsme vztoupily dovnitř všimly jsme si, že takových mužů tu je všude kolem nespočítaje. Bylo mi jasné, že taková osobnost, kterou Michael Jackson je potřebuje tenhle nezbytný personál pro své bezpečí....



Michael
Už od samého rána jsem se paní Williamsové a její dcery Ericy nemohl dočkat. Přemýšlel jsem nad tím jak asi vypadají, ale už hlas Jane mě ujišťoval, že to bude příjemná žena a Erica se třeba skamarádí s mými dětmi, jsou ve stejném věku. Wayen na mě před chvílí volal, že už přijely. Přehodil jsem tedy přes sebe červené sako v uniformském stylu, nasadil černý klobouk a šel je přivítat......



Neuvěřitelné..... Jsme teprve na začátku Neverlandu, ale tohle místo je magické, kouzelné, dech beroucí. I Erica oněměla úžasem steně jako já. Obě jsme koukaly s pusou dokořán a nemohly se vynadívat. Květinový orloj, jenž mě naprosto uchvátil,záhony, důkladně posečený trávník, zvuk ptáků a přitom příjemné ticho, které tu panovalo. ....Tu se panečku musí žít......pomyslela jsem si.

Koukaly jsme na tu nádheru kolem, která se před námi rozléhala, a kterou ještě určitě uvidíme. Muž jenž nás celou dobu měl nastarosti nás vedl pořád dál a my neměly tušení kam to vlastně jdeme.
Před námi stál muž v klobouku oplívající úsměvem. Muž, který je strůjcem tady toho všeho nebeského kolem. V posledním čase, kdy mě nevědomky Erica přivedla na nápad kontaktovat Michaela jsem o něm díky hodiny strávených hledáním nějaké indície, která by mě k němu dostala jsem se o něm mnohé dozvěděla. A už jen z toho, co jsem viděla jsem byla přesvědčena, že je to neobyčejný člověk......" Maminko.".....tahala mě Erica za ruku, když se k nám blížil. Byla neskutečně nervózní stejně jako já. Koukala na něj jako na přízrak když nás oslovil..........." Dobrý den, vítám vás tu."......usmál se na mě, podal mi svou pravou ruku, aby se se mnou mohl přivítat. V druhé držel růži, kterou mi podával......Gentleman...pomyslela jsem si a v paměti pátrala, kdy mi naposledy Charles donesl nějakou kytku a jestli to vůbec někdy bylo. Poděkovala jsem, ale víc jsem nebyla schopna slova. Pak si poklekl před Ericu. Usmál se na ni. Pohladil ji po tvářičce a řekl.........." Rád tě poznávám Erico já jsem Michael.".........nemohla z něj spustit oči........." Ty, ty znáš moje jméno?".......nepřestávala se divit......." Jasně že znám, řekla mi ho jedna dobrá víla."........ukazováčkem lehce zmáčknul její nos a přitom na mě mrknul, abych pochopila koho tou vílou myslí.

Pak nám nabídnul, že nás zavede do domu.........." Na prohlídku tady toho všeho bude času víc než dost."......řekl a opět nám věnoval svůj překrásný úsměv....

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | 22. března 2012 v 7:15 | Reagovat

No teda to je krása opravdu opravdu krása.  
Zajímalo by mě jestli to už Erice došlo jaký Michael před ní vlastně stál =) Moc pěkné už se těším na pokračování.=)

2 Zuzy Zuzy | Web | 22. března 2012 v 7:20 | Reagovat

Tak, doufám, že malou Ericu neklepne od samého štěstí.. usnout a probudit s v Nebverlandu, co chtít víc, sense stává  realitou.. a Mike porozný jako vždy, jde vstříc hostům... a Jane už srovnává, Charlese a  Mika. Těším se na další dobrodružství v NEverlandu

3 majdajackson majdajackson | 22. března 2012 v 15:49 | Reagovat

To je mazec... já tam chci takyyyyyyy kytka, pohlazení a jeho úsměv... to je sen, já tam bejt tak mě doopravdy klepne... ona je malá... a děti chápají možná trochu jinak... ale i přes to... jsem v Neverlandu... to by zamávalo každým... :)

4 rjbublina rjbublina | Web | 22. března 2012 v 17:20 | Reagovat

No jo,Mike gentleman,jako vždycky :-D Obě si určitě užijou spostu zábavy,zaslouží si to když se tak dlouho trápily...

5 Janča Janča | Web | 22. března 2012 v 19:16 | Reagovat

Michael gentleman, to je mi novinka :D No tak, Erica i Jane vydrží hodně... já bych sebou sekla už při pohledu na brány, kruci kruci :) Jsem zvědavá, co bude dál.

6 janikoz janikoz | Web | 22. března 2012 v 19:30 | Reagovat

Ahojíky Mony, tak mám zase zpět blog, mám stejnou adresu, neznáš někoho kdo taky dessy na blogy?

7 hanylen hanylen | 22. března 2012 v 22:03 | Reagovat

To je nádhera Mončo. Tak se Erica konečně dočkala. A jak jí Jane nechtěla od začátku nic prozradit. je to moc krásně popsané, zvlášť ta brána, co otevírá cestu do kouzelného světa.Já se tam taky úplně vidím
Erica si určitě musí myslet,
že ještě spí a zdá se jí ten nejkrásnější sen.

8 Čokoládka Milka Čokoládka Milka | Web | 1. dubna 2012 v 21:57 | Reagovat

Wáá tak táto kapitolka je prekrásna. Opis Neverlandu a všetko toto... aj Michael! Ale rozkošné, aká bola Erica "vyčučaná" :) určite bola nesmierne prekvapená! Roztomilý bol aj začiatok, ako šli v aute a ona sa dožadovala odpovedí na svoje otázky, kam idú... :) A som zvedavá, čo bude nasledovať teraz...

9 Jeana Jeana | Web | 3. dubna 2012 v 13:08 | Reagovat

A já taju:D jako mazeeec! Přenádherná kapitolka plná napětí z jejich "prvního" setkání - tedy oficiálně prvního:) Jsem v sedmým nebi. Mike je tak neskutečně laskavý a jak stiskl Erice nos s tím, že její jméno mu prozradila dobra víla:) aaach...jdu na další kapitolku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama