Březen 2012

NEJSI SÁM - Jermaine Jackson ( 19 )

12. března 2012 v 11:34 úryvky z knihy NEJSI SÁM

" Michael nestál jako solný sloup, sebevědomě chodil po celém pódiu. Na rozdíl od většiny ostatních dětí nezpíval podle kantorky, to ona se řídila podle něj. Nejvíc všechny udivovalo, jak vysoko vše dokáže vyzpívat. Při tom závěrečném tónu se všichni zvedli a začali aplaudovat. Vstala dokonce i ta učitelka a tleskala rychleji, než jsem kdy koho viděl tleskat.
To je můj bráška! pomyslel jsem si v duchu.
Máma brečela. Dokonce i děda Samuel měl knedlík v krku.
Hernajs, Michaele - vždyť ty si rozbrečel i dědu Samuela!
Domnívám se, že právě tehdy si v duchu předsevzal, že bude bavit lidi, ve chvíli, kdy ucítil šum potlesku a spatřil, jakou odezvu vyvolal. A já věděl, že chci stát po jeho boku a cítit totéž.
Od té doby se naše skupina rozrostla na kvinteto. Přidali se k nám Michael a taky Marlon. Ne snad proto, že by předváděl něco výjmečného, ale protože si máma nepřála, aby byl páté kolo u vozu. " Jestli ho taky nepřibereš, Joe, bude z toho špatný." nechal se slyšet...."


5. kapitola - Štěstí v Ráji

12. března 2012 v 8:16 Povídky - příběhy

Tuhle kapitolku bych ráda věnovala Janči, jsem ráda, že si na nás nezanevřela:-)


5. kapitola

Erica mi pomáhala s přípravou večeře. Zvláště pečení dortu byla pro ni náramná zábava. Nejen že měla mouku všude, ale čokoládu měla i ve svých světlích vlasech, takže vypadala jako malej černoušek. I když to v kuchyni vypadalo jako po výbuchu tu srandu, kterou jsme při tom zažily byla k nezaplacení........." Tak ty moje čuňátko, honem do koupelny. Nebo tě taťka nepozná."........nahnala jsem ji, aby se šla umýt, podle toho kolik ručičky ukazovaly hodin měl každou chvíli Charles přijít.

Netrpělivě jsem přecházela po kuchyni, když jsem si uvědomovala, že můj manžel má už hodinu zpoždění. A ani nedočkavá Erica každou chvíli vyhlížející svého tatínka z okna na mém klidu nepřidala........" Maminko kde je tatínek? Už tady měl dávno být."........pofňukávala. Vzala jsem ji na klín a uhladila prsty její neposlušné vlásky........." Holčičko neměj strach, tatínek nejspíš uvíznul někde v zácpě. Co kdyby jsme zatím ochutnaly ten dort? No tak usměj se trochu, neboj tatínkovi kousek necháme."......snažila jsem ji přivést na jiné myšlenky a tvářit se, že se nic neděje přitom mě uvnitř ta nejistota neskutečně dusila. Nakonec jsem Ericu přesvědčila, aby kosínek ochutnala, ale šlo na ni vidět, že na dort nemá nejmenší pomyšlení. I přesto ho snědla, aby mi udělala radost. Uložila jsem ji do její postýlky a přečetla pohádku na dobrou noc. Slíbila jsem jí, že až se ráno probudí táta tu už dávno bude. Ve skutečnosti jsem si tím jista nebyla.

"No tak Charlesi, zvedni to.".......prosila jsem telefon, který byl stále nedostupný. Opravdu jsem se o něj bála, takhle nezodpovědný nikdy nebyl. Nalila jsem si skleničku vína s úmyslem otupit trochu mozek. Ta nejistota byla příšerná. Se skleničkou v ruce jsem si sedla před televizi a jako smyslu zbavená přepínala knoflíky na ovladači. Bych nevěřila, že je na satelitu tolik programů. I přes nervozitu a narůstajíci strach se mi začaly klížit oči únavou. Jenže než jsem je stačila zavřít ozval se domovní zvonek. Nejdřív jsem vyskočila z pohovky s pocitem, že se mi to jen zdálo, ale bouchání jenž se ozývalo z chodby mě ujistilo, že to žádný omyl nebyl. Doufala jsem, že je to Charles a jen si zapoměl klíče. Už jsem na něj byla nachystaná jak mu pořádně vynadám za tu strašnou beznaděj, kterou mi způsobil. Ani ve snu by mě nenapadlo, že za dveřmi nebude stát on.....



V NEVERLANDU

Občas nemohu v noci spát. Ať dělám, co dělám nemohu usnout. Chvíli jsem se převaloval z jednoho boku na druhý doufajíc, že když zavřu oči, usnu. Ale nešlo to. Nakonec jsem všechna snažení vzdal, přehodil přes sebe župan a chvíli se procházel po pokoji. Třeba mě to chození sem a tam nakonec unaví, řekl jsem si pro sebe, ale sám jsem tomu moc nevěřil. Posadil jsem se do křesla, které jsem měl v pokoji, do ruky vzal knihu, že si chvíli budu číst, ale ani to mě nebavilo. Pak mé oči utkvěly na telefonu....co kdybych zavolal Elizabeth, třeba taky nemůže spát jako já, doufal jsem. Chvíli jsem žmoulal telefonní sluchátko v ruce a po chvilkovém přemýšlení jsem nakonec vyťukal číslo své přítelkyně. Po asi pátém zazvonění Liz zvedla sluchátko. .............." Ahoj Miku."..........řekla rovnou hned na úvod, aniž bych ji stačil cokoliv říct........" Liz jaktože víš, že jsem to já?".......divil jsem se............" Jak dlouho se my dva známe? Kdo jiný by mi ve tři hodiny ráno volal?".......smála se. Měla pravdu, kdo jiný by ji v tuhle noční hodinu volal............." Tak povídej, co tě trápí?".........Liz je kouzelná, zná mě velice dobře a vždy si na mě udělá čas, třeba i ve tři hodiny ráno. Znám ji spoustu let. Máme toho hodně společného, stála při mě v těch nejtěžších chvílí mého života. Byla tu pro mě, když jsem ji potřeboval. Nedokázal bych si bez ní život představit.
Povídali jsme si asi do pěti do rána. Nevím, kolik přesně bylo, protože jsem nakonec usnul se sluchátkem v ruce. ........




4. kapitola - Štěstí v Ráji

10. března 2012 v 7:47 Povídky - příběhy
A Michael pořád nikde:-) Ale mohu vám slíbit, že v tomto díle ho určitě zahlédnete, i když jen na malý okamžik:-)

4. kapitola

Nesnáším ten každodenní shon lidí, kteří po práci běží do nejbližšího supermarketu, aby naházeli pár věcí do košíku nezbytných k připravení večeře. Dnes tomu nebylo jinak. Když jsem Ericu vyzvedávala ze školy, musely jsme se zastavit ještě u mé kamarádky Janet a proto jsme do obchodu šly později než obvykle a tudíž se nevyhnuly pokladní zácpě. Erica se ráda plíží uličkami a pokaždé se mi někde zatoulá a já ji zoufale hledám. Vždy ji přikazuji, aby se mě držela a nikam mi neutíkala, ale jak zahlédne regál s cukrovinkami nikdy jim neodolá a já mám, alespoň jistotu, že vím, kde ji najdu. Dnes opět neodolala a vydala se na průzkum celého supermarketu. Akorát jsem se blížila k pokladnám, když jsem si všimla, že se mi zase někam zatoulala. Šla jsem tedy k místu, kde jsem ji obvykle nalezla. Jenomže dnes ani u svých oblíbených cukrovinek nebyla.........." Erico co mi to děláš?".......řekla jsem si zoufale sama pro sebe a nejistě se rozhlížela kolem. Asi po dvacetiminutovém snažení o její najití jsem začala panikařit. Už jsem se chystala, že zajdu na informace, aby mi s jejím hledání pomohli. Ale zaslechla jsem známý smích, který patřil mé holčičce. Šla jsem za tím zvukem. Seděla na bedně od banánů a před ní na zemi klečel nějaký starší muž..........." Ach zlatíčko, co se ti stalo?"......běžela jsem k ní a všimla si jejího zakrváceného kolena........." Maminko, upadla jsem a tady Sid mi vyčistil ránu."......podívala se na toho muže jehož oslovovala jménem Sid. Zadívala jsem se na něj. Měl na sobě tmavý černý kabát, na hlavě klobouk, jeho tvář zahalovala šála a tudíž mu nešlo vidět do tváře. Ale jeho oči, pohled jakým si mě prohlížel nešel zapomenout........." Děkuji vám pane.".........řekla jsem..........." Nemáte zač. Sám mám děti a proto vím jak někdy divocí umějí být.".......usmál se na mě. Jeho sametový hlas byl balzámem pro duši. Dokonce se mi zdálo, že je mnohem mladší než ve skutečnosti vypadá........" To mi povídejte. Naše Erica je neskrotný živel.".......opětovala jsem mu úsměv jenž jsem ním chtěla naznačit, že mu plně rozumím.........." Mami říkala jsem Sidovi, že umím moonwalk jako umí Michael Jackson.".......bože, pomyslela jsem si. I úplně cizímu chlapovi se svěřuje se svou láskou k tanci a svému idolu.........." Erico!".......okřikla jsem ji......" Nemůžeš tady panu..."......tázavě jsem na něj pohlédla a čekala na to jestli mi prozradí celé své jméno........" Promiňte, nepředstavil jsem se. Sid Swift."......podával mi svou ruku a já mu ochotně podávala tu mou zatímco v té druhé jsem svírala svou dcerku......." Těší mě. Nemůžeš panu Swiftovi vykládat takové věci a vůbec jaktože ses mi zase ztratila?".......začala jsem ji hubovat........." Ještě jednou vám moc děkuji a omlouvám se, že jsme vás tak dlouho zdržely."..........omluvně jsem se na něj zadívala a šla urychleně k pokladnám, abychom byly co nejdříve doma a mohly pro Charlese připravit večeři. Už tak jsme se zdržely víc než dost.........



V NEVERLANDU

Seděl jsem ve své knihovně a listoval v knihách. Vzpoměl jsem si na dnešní odpoledne a na ženu s holčičkou, kterou jsem potkal. Někdy mám potřebu jít mezi normálni lidi a být jeden z nich. Kolikrát si sednu do parku a tiše okolí kolem sebe pozoruju. Staršího muže, který je zrovna na procházce se svým pejskem. Ženu, která je obvěšena taškami s nákupem a spěchá z práce domů, aby mohla svému muži a dětem připravit večeři. Zamilovaný pár mladých lidí, jenž prožívají právě nejradostnější chvíle svého života.....tohle všechno mě fascinuje a já alespoň chvíli ve svém převleku mohu tohle zažít. Kolikrát se mi stane, že si za mnou někdo přisedne na lavičku a naváže rozhovor, který by za jiných okolností nezačal. Ano, musím být velice opatrný, někdy se stane, že i když jsem inkognito mě lidé poznají, zvláště ženy jsou velice všímavé. Znají mé způsoby jimiž destikuluji, můj hlas a proto se mi ne vždy podaří se skrýt. Když je slyším říkat " Není támhle to Mihael Jackson?"... beru nohy na ramena a co nejdříve se snažím vzdálit z jejich dohledu, abych nevyvolal zbytečný humbuk.

Dnes jsem měl opět touhu vyrazit za svým dobrodružstvím a tak šel do supermarketu. Vím, může to znít divně a nepochopitelně, ale já narozdíl od ostatních lidí si nákup vajíček, šunky, těstovin....užívám. Brouzdal jsem se uličkami, když jsem na zemi narazil na plačící dívenku. Přistoupil jsem k ní, abych zjistil, proč tak naříká. Pohled na rozbité koleno zněhož tryskala krev mi dal jasnou odpověď..........." Ukaž, pomůžu ti.".......z kapse kabátu jsem vytáhl papírový kapesníček a osušil jím ránu. Naštěstí se nebála a ochotně mě nechala, abych ji pomohl. Chvíli jsme si povídali. Řekla mi, že se jmenuje Erica a že má ráda Michaela Jacksona. Napřed jsem se zarazil. Lekl jsem se, že mě poznala a zkouší mě, děti jsou totiž neskutečně všímavé. Když jsem se ujistil, že tomu tak není a jen se touží svěřit, kdo že je její idol řekl jsem ji, že i on je můj oblíbenec. Zeptala se mě, jestli umím moonwalk, odpověděl jsem, že ne. Začala se chlubit, že ona ano, ale že mi ho ukáže někdy příště až se ji kolínko zahojí. Moc rád bych tu dívenku znovu poznal a řekl ji, kdo ve skutečnosti jsem a společně si mohli zatančit moonwalk. Náš rozhovor ukončila její vystrašená maminka. Musím přiznat, že to byla okouzlující žena a vypadala nádherně, i když měla rozcuchané vlasy z toho jak se snažně pokoušela najít svou dceru........

" A tady si synku, všude jsem tě hledala."........do knihovny vztoupila má matka.........." Ach mami, co tu děláš? Nevěděl jsem, že dneska přijedeš.".........políbil jsem ji na přivítanou. Docela často mě a děti navštěvuje, což se o ostatních členech rodiny říct nedá. Ale nemám ji to za zlé, sám nemám tolik času, abych je mohl navštívit, proto jsem rád, když máma čas od času přijede za dětmi a někdy i přespí..........." Zůstaneš na večeři mami?"............." Když to nebude vadit?".......začala se smát a já ji obejmul na důkaz toho, že ona je tu vždy vítána...........

3. kapitola - Štěstí v Ráji

8. března 2012 v 6:00 Povídky - příběhy
3. kapitola

Díleček věnuji Majdě.....

Vánoce, svátky jenž má malá Erica miluje. Každý rok společně se mnou a s Charlesem věší barevné žárovky na náš dům. Před ním nesmí chybět ani Santa Claus se sobím spřežením. Padající vločky, které se rozplynou na našich tvářích nabuzují tu správnou vánoční atmosféru..........." Vy to tady s tátou dodělejte a já nám zatím půjdu připravit horký čaj a něco dobrého k snědku."......řekla jsem směrem k Erice a vrátila se zpět do domu a ty dva jejich dílo nechala dokonat. V kuchyni jsem připravila ovocný čaj z lesních plodů a pár čokoládových muffinů, aby se mi ti dva uličníci zahřáli až se vrátí z té ukrutné zimy, která venku panovala.
" Mamííí"......slyším Eričino bouchání na dveře............" Co je broučku?"......táži se..........." Pojď se podívat, už to máme hotové."...........přehodila jsem přes svá ramena kabát na hlavu nasadila kulicha a šla se podívat jak to ti má zlatíčka zvládli. Všichni v ulici se svou výzdobou byli už dávno hotovy. Jen my vždy byli až poslední, ale zato náš dům byl ze všech domů nejkrásnější. Barevná světílka hrála všemi barvami a krásně dům lemovala . Vždy jsem je pozorovala s jistou nostalgií a vzpomínkou na ty, kteří už nemohou být s námi........" Jste šikulkové."........pochválila jsem je........." A teď rychle dovnitř do tepla. Vypadáte jak dva sněhuláci.".......


V NEVERLANDU

" Paris ještě tu stříbrnou kouli."........s dětmi jsem se dal do zdobení vánočního stromečku. Miluji Vánoce a užívám si je plnými doušky. Vždy, tomu tak boužel nebylo.
Má máma byla věrnou stoupenkyní svědků Jehovových a tudíž jsme k této víře byli vedeni i my. Vánoce nebo narozeniny byly u nás tabu, jelikož to naše víra nedovoluje. Pamatuji si jako malý kluk, když jsem s bratrem Jermainem stáli v pokoji u okna a pozorovaly barevné světílka jimiž si lidé zdobili své příbytky. Široko daleko nebyl dům, kde by se nerozsvítil vánoční stromeček, jen ten náš byl vyjímkou. Máma nám sice tvrdila, že nejsme jediní, kteří Vánoce neslaví, ale mě připadalo, že jsme jediní v celém Gary. Tiše jsme pozorovali padající vločky a hráli s nimi takovou hru. Vybrali jsme si každý jednu vločku, která zrovna padala z nebe a soutěžili, která z nich dřív dopadne na zem. Dokázali jsme se tím zabavit na celé hodiny, dokud nás ta hra zcela neunavila.
Mé děti byli pro mě vším, ale byly dny, kdy se mi zastesklo po ženské náruči a pohlazením. Jako právě v tenhle vánoční čas, který vás vyloženě nutí k potřebě mít někoho blízko sebe. Byli časy, kdy mi opravdu chyběl někdo koho bych mohl bezprostředně milovat. Vyrovnal jsem se s tím a naučil žít, jelikož pro člověka jako jsem já je pravý milující vztah nereálný. Copak to jde? Našla by se žena, která by mě milovala proto jaký sem a ne pro to kým jsem? Myslím, že ne. A i kdyby, časem by pochopila, že můj život je komplikovaný a paparazzi vždy budou číhat na každém rohu. Neustálá sledovanost by jistě každou ženu časem odradila.

I své děti musím před médii neustále chránit. Dávám jim přes obličej šátky, nebo škrabošky. Lidem to připadá hloupé a opět se nad mým činem pozastavují, ale já moc dobře vím jaké to je, když nemůžete vyjít na ulici aniž by vás někdo nepoznal. Mé soukromí mi bylo odepřeno, a proto alespoň zčásti ho nechci brát mým dětem. Vím, nikdy nebudou mít normální život, protože jejich otec je tím, kým je, ale jen jak nejvíc to bude možné budu je před tím zlým okolním světem chránit......



------------------------

Hned po vánočních svátcích Charles opět odjel na jednu ze svých služebních cest. Balila jsem mu jeho věci a ani slzám se neubránila. Vztoupil do ložnice zrovna ve chvíli, když jsem mu do kufru pokládala poslední košili........." Jene děkuji, že si mi zbalila.".......vlepil mi polibek na tvář, ani si nevšiml mých zarudlých očí od pláče. Bez jekýchkoliv slůvek vyznání lásky se šel rozloučit s Ericou.
V poslední době cítím, že se mi vzdaluje. Miluji ho a chybí mi, proto mě jeho chování tolik trápí. Moc bych si přála, aby s námi trávil více času jako tenkrát. Kéž by neexistovaly tyhle dlouhé pracovní cesty a on mohl být s námi....


Čas jenž Charles nebyl doma jsme s Ericou trávily více méně dívčími zájmy. Jako je nakupování, vysedávání v cukrárně a nebo jsme jezdily na kolečkových bruslích. Přes zimu samozžejmě na ledě.

" Erico, co kdyby jsme dneska až přijdeš ze školy šly nakoupit a tátovi udělaly nějakou dobrou večeři a k ní čokoládovej dort."...........řekla jsem své úmysly Erice ráno při snídani ..........." Táta už dnes přijede?"........rozzářily se ji očička, když jsem ji oznámila, že v noci volal, že se vrátí o dva dny dříve, zatímco ona už dávno spinkala..........." Dobře mami, počkáš mě u školy?".......přikývla jsem. Vzala si školní batůžek, do něj svačinku, vlepila mi pusinku a pádila vyhlížet školní autobus. Před nedávnem začala chodit do první třídy a musím uznat, že na svůj věk byla dost samostatná a učenlivá. Ve škole se ji moc líbilo, ale sen tančit ji nikdy neopustil......



Album Thriller....

7. března 2012 v 12:12
28. února 1984 získal Michael Jackson rekordních osm cen Grammy spojené k albu "Thriller".

Vydáno: 30. listopadu 1982
Nahráno: 14. dubna - 8. listopadu 1982, Westlake Recording Studios, Los Angeles, Kalifornie

Vydavatelství: Epic (EK-38112)
Produceni: Michael Jackson, Quincy Jones


Seznam skladeb

1. Wanna Be Startin' Somethin
2. Baby Be Mine
3. The Girl Is Mine (s: Paul McCartney)
4. Thriller
5. Beat It
6. Billie Jean
7. Human Nature
8. P.Y.T. (Pretty Young Thing)
9. The Lady in My Life


album........


fotky.....




2. kapitola - Štěstí v Ráji

6. března 2012 v 8:03 Povídky - příběhy
Sice nezáživný díleček, ale přesto ho věnuji Zuzy


2. kapitola

Šla jsem uložit Ericu ke spánku zatímco Charles zatopil v krbu...." Tak broučku ještě pusinku na čumáček a spinkat.".......pohladila jsem svou dcerku po vláskách a popřála ji krásnou noc. Ztlumila jsem lampičku, aby jí příliž ostré světlo nebránilo usnout. Už jsem držela kliku v ruce a chystala se odejtít, když mě Erica zastavila svou otázkou............" Mami myslíš, že se jednou naučím tak dobře moonwalk jako umí Michael?"........byla svým idolem tak posednuta, že kromě něj na nic jiného nemyslela........." Ach broučku."......přistoupila jsem opět k její postýlce a sedla si na její okraj........." Erico jednou na tebe nebudeme pyšní jen my s tatínkem, ale i samotný Michael Jackson. ".....usmála jsem se na ni s pocitem, že to myslím naprosto vážně......" Tak, a teď už zavřít očička a spinkat."........


" Na co myslíš Jane?"......ptal se mě můj manžel, když jsem mlčky seděla u krbu, svírala svá kolena přitisknuta k hrudi a koukala se do ohně. Přehodil přes má ramena teplé pletené pončo, aby mi nebyla zima......" Děkuji."....řekla jsem a věnovala mu letmý úsměv. Přisedl si ke mě a já svou hlavu opřela o jeho rameno................." Jednou Erice splním její tajný sen a dopřeju ji setkat se svým hrdinou."......řekl vážně Charles........." Jak bys to chtěl proboha udělat? Zazvonit u jeho dveří a doufat, že si nebude myslet, že ho otravuje nějaký blázen nebo fanatický fanoušek? Prosímtě Charlesi, jen nikdy tohle Erice neslibuj. Je to nereálné. Už tak žije vysoko v oblacích a já tiše doufám, že ji to jednou přejde a bude se chovat jako ostatní děvčata v jejím věku....Víš, co mi řekla, když jsem odcházela z jejího pokoje?"......." Netuším."......zakroutil hlavou............" Ptala se mě jestli jednou bude umět tak dobře tančit moonwalk jako on."..... Charles by pro svou dceru udělal cokoliv na světě, ale i on je jen člověk a ne Bůh.........



V NEVERLANDU

" Tááák piráte, ještě připravit děla, zamířit cíl a vítěztví máme v kapse!"..............." Néééé tati, zase si vyhrál.".........naštvaný Prince z porážky, které ho jeho otec neušetřit odchází zamračený ze svého pokoje..........." Opět jsme ho Paris porazili."........vítězně si ze svou dcerou plácnem. Prince je hrozný divoch, ale jakmile prohraje bere to špatně. Vždycky si přeje ochutnat pocit vítěztví a ne porážky. Když ho vidím, jak naštvaně utíká z pokoje běžím za ním............" Princi Michaeli stůj.".......přikáži mu. Málo kdy na děti zvýším hlas, natož abych je udeřil, ale chtěl jsem Prince naučit, že i z prohry si musí vzít ponaučení. Na můj příkaz zastavil a já před něj poklekl. Chytl ho za bradu, aby místo do podlahy se koukal do mých očí.........." Princi nemůžeš se pokaždé naštvat když prohraješ."..........." Ale vy mě nikdy nenecháte s Paris vyhrát."......řekne smutně........" A jaký pocit bys měl z vítěztví, které by sis nedobyl sám? Hmm? Vše, si musíš zasloužit."...........po našem rozhovoru nakonec usoudil, že mám pravdu.

Teď, když jsem sám otcem, přemýšlel jsem o svých dětech jak bych si přál, aby mě vnímaly, až budou jednou velcí? Určitě bych chtěl, aby si pamatovaly, že jsem je chtěl mít vždy u sebe, kamkoliv jsem šel, a že pro mě byly tím nejdůležitějším v životě a měli přednost před vším ostatním. Život mých dětí je ale problematický, protože jsou pronásledovány papparazzi a nemůžu s nimi vždy jít do parku nebo do kina. Takže, co když mi jednou vyčtou, že mé činy ovlivnily jejich mládí? Proč nemohly mít normální dětství jako jiné děti? V tu chvíli se modlím, aby mé děti nezapochybovaly a řekly si: ´Náš otec dělal to nejlepší co v daných okolnostech mohl. Možná nebyl dokonalý, ale byl to vřelý a laskavý muž, který se nám snažil dát všechnu lásku světa.´
Doufám, že se vždy zaměří na pozitivní věci, na oběti, které jsem pro ně ochotně přinesl a nebudou krizovat věci, kterých se musely vzdát, ani chyby, které jsem udělal a které jistě ještě udělám v jejich výchově. Protože my všichni jsme byli jednou dětmi, a i když se naši rodiče maximálně snaží, nemůžou být vždy dokonalí. To je lidské........

" Pane Michaeli, mohu už nosit na stůl?".......zeptala se mě hospodyně Margaret, která nás střetla s Princem na chodbě......." Jistě Margaret, půjdeme si umýt ruce a vy zatím můžete přichystat večeři."...........

Po večeři jsem uložil děti do jejich postýlek, přečetl jim pohádku a sám šel do své ložnice. Sundal ze sebe oblečení a šel do sprchy. Oči se mi únavou klížily, dnes mi ti malý raubíři daly pěkně zabrat. Když jsem zahalen v županu stál před velkým zrcadlem, které bylo v koupelně zadíval jsem se na fleky, kterými jsem měl posetou hruď. Opět jsem smutně vydechl, když jsem zpozoroval jak má kožní nemoc neovladatelně pokročila. Další fám jenž byl o mě vyřčen. Prý si bělím kůži a stydím se za svou rasu. Jak nechutní a zlí lidé mohou být, pomyslel jsem si........

NEJSI SÁM - Jarmaine Jackson ( 18 )

5. března 2012 v 7:58 úryvky z knihy NEJSI SÁM

" Vůbec jsem netušil, kde k takovému hlasu přišel.
" Propáníčka" řekla máma.
Josephovy vykulené oči hovořily samy za sebe.
Celou dobu, co Michael jen v ústraní poslouchal, si všechno, co jsme dělali, ukládal do paměti. A najednou kde se vzal tu se vzal, vyklubal se ze skrýše Talent.
Všichni mu tleskali a on si připadal stejně velký jako bráchové - nic víc si nejmladší bráška ani přát nemůže.
Babička Martha i máma na sebe uznale kývaly, jako by říkaly: " Já to tušila odjakživa, že to v sobě má."
Nevzpomínám si, že by ho Joseph do kapely okamžitě zapojil, protože stále existovaly pochybnosti kvůli jeho věku: 29. srppna 1963 oslavil teprve páté narozeniny. Za pár týdnů už na tom ale pranic nezáleželo a Michael se stal vůbec prvním z bratrů, který vystupoval před živým publikem - na rodičovské besídce na Garnettově základní škole. Michael do ní docházel první půlrok a jeho prvním jevištěm byla sestava šedivých obdélnikových kvádrů
Tělocvična byla plná dřevěných skládacích židlí a vypadalo to, jako by se na vystoupení místních dětí přišla podívat celá čtvrť. Seděl jsem s mámou a s dědou Samuelem a viděli jsme, že Michaelova třída bude zpívat a on bude zpívat sólo. Cítili jsme, že je to pro něj velká událost, protože si ránona sebe vzal modrou košili upnutou až ke krku a k tomu společenské kalhoty, né tedy obvyklé tričko a džíny. Vybral si písničku Climb Ev´ry Mountain z Rodgersova a Hammersteinova muzikálu Za zvuku hudby z roku 1959 ( který se stal jedním z jeho oblíbených filmů vůbec).
Michael kolem téhle události nedělal žádné velké haló a ani si nevzpomínám, že by doma své sólo nacvičoval. práve to však možná svědčí o prvotním projevu tiché sebedůvěry; kluk, jenž si svůj plán až do okamžiku uskutečnění připravuje v hlavě. A navlas stejně to dělal i po zbytek života.
Když na něj přišla řada, učitelka za klavírem kývla a MIchael předstoupil. Máma objema rukama stiskla kabelku v klíně a já netušil, co mě čeká: jestli se samou trapností propadnu do země, nebo se k němu budu hrdě hlásit.
Obavy byly zbytečné.
Udělal všechno, co nás otec učil, načemž si nachystal ještě jedno nečekané překvapení: vysokou notu na konci, která se s aukustickou dokonalostí nesla a rezonovala tělocvičnou. Jako by se v jednom okamžiku sklonil z nebe sám pánbůh a řekl: " Clapče, dám ti hlas, který není z tohoto světa. Tu máš a užij si ho!"........"


1. kapitola - Štěstí v Ráji

4. března 2012 v 15:34 Povídky - příběhy


Ano je to tady, světlo světa spatří nová povídka. Tentokrát jsem se pochlapila a napsala neuvěřitelných padesát dílků, ale že to byla makačka:-D

Doufám, že se nebudete příliž nudit a bude se Vám alespoň trošinku příběh líbit. Předem Vám děkuji za Vaši přízeň, jste sluníčka....


PS: První kapitolu jestli mi ostatní odpustí bych věnovala dvou osůbkám a to Čokoládce a Jeance, ani jedna teď na tom není zrovna nejlíp a já bych jim chtěla říct, že na všechno jsou dva, v tomhle případě je nás víc a nejen ve mě, ale i v ostatních členech MJ rodinky máte jistojistě podporu. Takže holky hlavy vzůru, každá bouřka netrvá věčně a já doufám, že ty černé mraky se co nejdříve rozeženou a bude už jen a jen ve vašich srdíčkách svítit sluníčko.....





1. kapitola

Příběh jenž Vám budu vyprávět se bude zdát jaho z pohádky. Každá pohádka končí šťastným koncem a jestli tak skončí i tahle? To sami uvidíte, ale už na začátku Vám mohu prozradit, že cesta za štěstím bude opravdu klikatá a doprovázena jednou ránou za druhou. Věřím, že můj příběh budete prožívat společně se mnou a zároveň držet palečky, abych své Štěstí v Ráji opět nalezla.....


" Erico, pojď dolů. Za chvíli budeme jíst.".........volala jsem na svou šesti letou dceru, která si hrála ve svém pokoji. Byla mé sluníčko, ale zároveň pěkný rošťák. Neúnavná, pořád usměvavá a nám s manželem dávala kolikrát pěkně zabrat. V kuchyni jsem připravovala maso s pečenými brambory, které Charles miluje. Co nevidět se vrátí z práce a já samou nedočkavostí očima dopředu posouvala ručičky na hodinách. Tak málo se vidíme. Dělá do večera a ještě k tomu ty služební cesty. Jsme rádi, když alespoň jeden víkend v měsíci můžeme být všichni spolu........" No tak Erico slyšíš mě?!".......stojím pod schodištěm doufajíc, že mé volání uslyší. Ale copak může? Z pokoje se ozývá hlasitá hudba, kterou miluje. Po asi pátém zavolání jsem pokus o její pozornost vzdala a zašla do jejího pokoje.Jak se říká ´Když hora nejde k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře´.

Zaklepala jsem na dveře a vztoupila dovnitř. Erica před zrcadlem tancovala a já ji tiše pozorovala. Na svůj věk byla šikovná a nadaná. Hudba a tanec byl jejím životem....." No tak broučku, co tu vyvádíš? Před půl hodinou jsem tě volala k večeři a táta by měl také už každou chvíli přijít. Tak honem, umýt ruce a šupky dupky ke stolu.".........někdy je to s dětmi těžké, ale tu radost a pohled do jejich usměvavých tvářiček je k nezaplacení. Myslím, že se mnou bude souhlasit každá máma. Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a začala prostírat stůl. V tu chvíli, kdy jsem na něj pokládala poslední skleničku se ve dveřích objevil Charles......." Ahoj miláčku."......zvolala jsem na něj a šla ho přivítat. Vlepil mi polibek a začal ze sebe svlékat svůj kabát. V ruce svíral krabici, kterou měl pro Ericu. Ta, jako by tátu cítila už ode dveří, záhy mu totiž vysela kolem krku............" Tatíííí, konečně jsi doma.".........tak málo se vídali, a proto se Erica každé chvíle s ním nemohla nabažit. Charles ji podával dárek, který byl určen jí........" Tati co to je?".........koukala na žlutý balíček s modrou stuhou........" No tak otevři to, uvidíš."......smál se . Erica nadšeně začala trhat papír až se dostala k obsahu. V očích ji zazářily jiskřičky, když vytáhla černý klobouk a flitrovanou rukavici. Ano, má dcerka je šíleně posednutá popovým králem. Její pokoj je vyzdoben od stropu až dolů jeho podobiznami a upomínkovými předměty, které ji čas od času Charles doveze ze svých služebních cest. Dnešní dárek ji udělal nepopsatelnou radost, klobouk a tuhle rukavici si přála totiž už hodně dlouho a Charles ji opět splnil to, co na jejich pomněnkových očičkách uviděl.
Hned po večeři nám Erica předvedla své taneční číslo i s nezbytnými rekvizitami a za zvuku písně Billie Jean nám předváděla svůj Moonwalk......





V NEVERLANDU

Seděl jsem u svého piána a prstem vyťukával melodii, při níž jsem si broukal. Opět mi kolovalo něco nového v hlavě a já to toužil dostat na papír.....Proces psaní písní je něco, co se dá těžko vysvětlit, protože to je velmi duchovní. Je to, uh... Máte to už v rukách Boha a jako by to už bylo napsáno. To je skutečně pravda. Jako by to už bylo celé napsáno dříve, než se narodíte a vy jste ve skutečnosti pouze zdroj, skrze který píseň přichází. Opravdu. Protože vám celé spadnou přímo do klína. Nemusíte o tom příliš přemýšlet. A já se někdy cítím provinilý za to, že se podepíšu k písním, které - napíšu, zkomponuju, zaznamenám, napíšu slova, vytvořím melodii, ale stále to je... je to dílo Boha................" Tatííí."......pověsila se kolem mého krku má dcera Paris..........." Copak se děje zlatíčko?".........." Přijdeš nám s Princem pomoct postavit pirátskou loď?".....žadonila....." Hned jsem u vás, jen si tatínek tady něco dodělá a přijdu za vámi nahoru. Zatím nachystejte stavebnici a postavíme tu největší pirátskou loď na světě."..........začal jsem roztahovat ruce, abych ji ukázal jak moc velká bude......" I s piráty?"............." I s piráty."........

Je mi 45let a Bůh mi dopřál v životě prožít spousty příjemných i nepříjemných věcí. Odmala nás Joseph s mými bratry vedl k hudbě a pod jeho vedením jsme společně založili bratrskou skupinu Jackson 5, což se v mém životě stalo osudným. Byl to můj odrazový můstek k mé sólové kariéře a ke splnění snu o němž jsem už jako malý kluk sníval. Můj život je hektický a dosti složitý, ale začneme pěkně od začátku.....

Narodil jsem se ve městě Gary ve státě Indiana Katherine a Josephovi Jacksonovým. Byli jsme dosti početná rodina. Pocházím z devíti dětí jejiž větší část se skládala z mužského pokolení, a tudíž nápad založit bratrskou skupinu byl víc než na místě. Ale ani mé sestry nejstarší Rebbie, La Toya a benjamínek Janet nebyly pozadu a pěvecké kariéře se také věnovaly naplno. Měli jsme pevné kořeny a základy už od svých rodičů. Máma hrávala na klarinet a klavír, ale kvůli prodělané obrně nemohla veřejně vystupovat. Můj otec Joseph, kterému jsme nesměli říkat "táto" hrál ve skupině Falcons, ale svého pěveckého snu zdaleka nedosáhl tak, jak si přál. Pracoval v ocelárně a o svou rodinu se pečlivě staral. Jen jeho povaha byla víc než složitá. Nebyl to milující otec, který se svými dětmi hraje válečné bitvy či mastí karty až do pozdních nočních hodin, ale i přesto věřím, že tam někde v hloubi duše nás miloval, jen svou lásku neuměl dávat najevo. Byl zatrpklý, věčně nabručený a ani pro ránu nešel daleko. Ze svého otce jsem míval strach a bál jsem se ho. Zvláště tehdy, když jsem provedl nějakou lumpárnu. Dokázal mě celé hodiny honit po našem malém domě, aby mi mohl napráskat. Většinou jsem, ale býval mrštnější a rychlejší než on. Zalezl jsem v ložnici pod postel a schovával jsem se tam tak dlouho, dokud ho hněv, alespoň z části nepřešel nebo úplně.
Maminka mi říkávala, že tanec jsem měl v krvi už od narození. Měli jsme doma starou rozvrzanou pračku a při jejím zapnutí jsem se v jejím rytmu vlnil sotva jsem se naučil chodit. I můj bratr Jermaine, který je o čtyři roky starší nežli já to se mnou neměl vůbec jednoduché. Jako malému dítěti mi musel vyměňovat pleny a jak později přiznal byl to ukrutný boj a nadlidský výkon tohle zvládnout. Převaloval jsem se z jednoho boku na druhý. Kroutil jsem se jako neskrotný had a vždy měl radost z toho, že tenhle souboj vyhrávám.
Otec měl uloženou kytaru ve skříni a Jeckie s Titem a Jermainem si ji tajně půjčovali, když nebyl doma. Mě k brnkání nechtěli pustit, jelikož jsem byl podle nich ještě příliž malý. Žadonil jsem prosil, ale stejně mé prozby byly marné, nevěřili, že bych to dokázal a já přitom tak moc toužil si to vyzkoušet. Jednoho dne se bratrům jejich tajné hraní stalo osudným. Na kytaře praskla struna. Sice ji hned uložily nazpět do skříně, ale věděli, že je to jen otázka času, kdy se o jejich činu Joseph doví. A tak se i stalo. Ten řev jenž se linul z jeho úst, když se dozvěděl, co provedli mi ještě dnes v uších zní. Maminka se nás snažila bránit, ale za chvíli se uklidnil a podal ji Titovi a řekl mu " Ukaž co umíš", Tito ji s chvějícími se rucemi vzal z jeho rukou a nejistě začal brnkat. Později se přidal Jeckie s Jermainem. Chvíli se na ně díval s vážným výrazem ve tváři, ale taky zamyšleným. Jejich vystoupení se mu líbilo a proto mu v hlavě začal šrotovat nápad. Maminka ke mě přistoupila a popostrčila mě dopředu k Josephovi......." I náš malý Michael umí zpívat, poslechni si ho.".......řekla mu. Ze začátku jejím slovům nepřikládal žádný význam, ale počase si mě poslechl a já se stal hlavním zpěvákem naší skupiny Jackson 5.

Náš sen byl se dostat do hudební společnosti Motown a tak za vedením Berry Gordyho se nám ten sen splnil a my se do Motownu dostali. Nadále jsme nemohli v Gary zůstat a tak se s celou rodinou odstěhovali do Kalifornie do sídla Hayvenhurst. Náš sen se stal skutečností a po prvním vydaném album jsme věřili, že nás čekají krásná léta. Ano, krásná léta to bezpochyby byly, ale proto, aby jsme byli takhle dobří jsme mnohé museli obětovat a vzdát se. Jako například dětství. Neznali jsme, co je to hrát si s dětmi v parku a přitom jsem po tom tak toužil. Dnes, když se ohlednu nazpět nezměnil bych nic. Krev a pot jenž jsem prolil za to stála.

Naše krásná léta plná slávy a úspěchů doprpvázela i pády a vzájemná výměna názorů. Nevětší zvrat nastal asi tehdy, když jsme odešli z Motownu do Epicrecord. Jelikož Motown nechtěl produkovat tu hudbu, kterou jsme my chtěli Joseph usoudil, že bude nejlepší tuhle společnost opustit. Jediný kdo nepodepsal byl Jermaine, který si vzal Berryho dceru Hanzel a tudíž mu byl za mnohé zavázan. I pro mě odchod nebyl jednoduchý. Berryho jsem měl rád a vážil jsem si ho. Za vše, co pro nás udělal jsem mu byl vděčný. Po odchodu jsme nadále nemohli vystupovat jako Jackson 5 a proto se skupina s příchodem mého nejmladšího bratra Randyho přejmenovala na The Jackson.

Jenže už nic nebylo takové jako dřív. Většina z mých bratrů měli své manželky a zakládali vlastní rodiny. I já cítil, že pod vedení Josepha se cítím svázaný. Měl jsem pocit, že nemohu dýchat a přitom jsem se toužil tolik nadechnout. Můj zvrat v pěvecké kariéře bylo seznámení s Quincym Jonesem. Toužil jsem jít svou vlastní cestou a vydat se na sólovou dráhu a proto poprosil Quincyho jestli by mi nedoporučil člověka jenž mi pomůže......" Máš ho před sebou. Nech mě to udělat."....řekl. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by chtěl na mé sólové desce spolupracovat. Teď vím, že to byl ten nejlepší tah, když mi ho Bůh postavil do cesty. První album jsme společně vydali v roce 1979 s názvem Off The Wall, a já se nemohl dočkat vytouženého úspěchu. I přesto, že se album prodávalo dobře a fanoušci ho vřele přijaly, měl jsem pocit, že to není ono, že by si zasloužilo mnohem víc a tak se zařekl, že mé další album bude velkolepé. Vytvořím něco jenž změní celý hudební průmysl a zapíše se do hudební historii a tak se i stalo. V roce 1982 vyšel fenomenální Thriller.

Můj profesní život byl na samém vrcholu a já se nemohl nabažit slávy a faktu, že jsem to nakonec dokázal. Konečně jsem mohl dát světu to, co hudba přináší a jsme nesmírně šťasten, že ji zhůry mohu propagovat. Zdá se, že jsem docílil všeho čehož jsem si stanovil za svůj cíl, ale zdaleka to není pravda. Když říkám, že můj profesní život byl na vrcholu ten můj osobní byl na samém dně. Lidé ve mě vidí přízrak a považují mě za podivína, za něco k čemu cítí pohrdání a potřebu ubližovat. Už tehdy, když jsem postavil svůj vysněný Ráj ranč Neverland jsem se ze strany médií setkal s výsměchem a klepáním si na čelo, že nejsem zcela v pořádku. Ve skutečnosti mě neznali a neznají a proto nemohou pochopit, co tohle místo pro mě představuje. I to, že se stotožňuji s pohádkovou bytostí Petrem Panem, jenž podle něj jsem tohle místo vytvořil se zdá nepochopitelné a nenormální. Ale já toužil vytvořit něco, kde se lidé mohou uchýlit, kde mohou zažít pocit radosti a bezpečí. Nejvíce pro děti, které miluji, ony jsou mou inspirací mým životem. Jim zejména jsem chtěl dopřát pocit euforie a nefalšovaného pocitu štěstí. Nemocné, nezvýhodněné, týrané děti měly bránu do Neverlandu vždy otevřenou.

Ze strany médií jsem byl neustále utlačen a zesměšňován. Jak muž, kterému je přes třicet může tolik času trávit s dětmi? Proč si nepořídí vlastní? Copak je gay?.......tyhle titulky jsem čítal v novinách neustále. A proto, když jsem se oženil s Lisou Marii Presley nabyli dojmu, že je to jen obchodní sňatek a já za ním chci skrýt jejich pochybnosti. Opět nevěřili tomu, že se s Lisou upřímně milujeme. Ano, naše manželství trvalo sice jen pouhých osmnáct měsíců, ale ten fakt, že jsem si ji bral z lásky nic nemění.

I obvinění jenž jsem v roce 1993 musel podstoupit mi zanechalo nepopsatelnou ránu na duši. A já se opět setkal s hyenismem lidí, kteří jdou klidně přes mrtvoly, aby získali co největší mnění.

Touha po dětech byla obrovská. Neskutečně jsem chtěl zažít pocit stát se otcem a to se i díky mé dlouhodobé přítelkyni Debbie Roweové stalo. Byla zdravotní sestrou mého dermatologa a z nás se stali velmi dobří přátelé. Moc dobře věděla o mé touze po dětech a tak jednoho dne přišla s nápadem..." Co kdybych ti dala děti já."....nemohl jsem uvěřit její velkorysosti a nakonec s její nabídkou souhlasil. 15. listopadu v roce 1996, kdy jsem zrovna byl na svém History turné jsme se v hotelovém apartmá vzali. Debiie tu dobu byla už v šestém měsíci těhotenství a za nedlouho porodila syna Prince Michaela I. O čtrnáct měsíců později přivedla na svět dceru Paris Kathrine. A já se stal hrdým a pyšným otcem. Po druhém porodu Debbie nemohla otěhotnět a tak se naše cesty rozešly. Děti byly svěřeny do mé péče. A tak na svém ranči se sedmiletým Princem a šestiletou Paris žiji sám......

" Tatííí, no tak jak na tebe dlouho budeme ještě čekat?"........ ze svého pokoje na mě volají mé děti a já pochopil, že povídáním s Vámi mi zabralo spousty času a proto, se teď budu muset uchílit do dětského pokoje a společnými silami postavit největší pirátskou loď na světě. Samozřejmě i s piráty.:-)...........


Album Invincible......

4. března 2012 v 8:03


Na albu Invincible se mi líbí jeho obsah. Myslím, že v něm Michael řekl to, jak se cítí a dokázal jak "neporazitelný" je. Je jen velká škoda, že nedosáhlo tolik úspěchů jak si jistě zasloužilo, i když fanoušci ho přijali s nadšením.....

Speechles - Němý

Píseň s nádherným textem, při kterém člověku běhá mráz po zádech....

Tvá láska je kouzelná, takhle se cítím já
Ale nemám slova na vysvětlenou
Pryč se slušností, když jde o vyjádření vášně
Ale jsou tam světy a světy vedou k vysvětlení
Říct ti, jak se cítím
Ale jsem němý, němý
To je to, jakým mě děláš
Ačkoli jsem s tebou, jsem daleko a nic není opravdové
Když jsem s tebou, nenalézám slov, nevím, co říct
Hlava se mi točí jako kolotoč, tak tiše se modlím

Bezmocný a beznadějný, takhle se uvnitř cítím
Nic není opravdové, ale všechno je možné, jestli je bůh na mé straně
Když jsem s tebou, jsem ve světle, kde mě nejsem k naleznutí
Ačkoli stojím na tom místě jménem Posvátná země

Němý (němý), němý (němý)
To je to, jakým mě děláš
Ačkoli jsem s tebou, jsem daleko a nic není opravdové
Půjdu kamkoli a udělám cokoli jen pro dotek tvé tváře
Tam nejsou žádné vysoké hory, na které bych mohl lést
Ve tvé slušnosti jsem byl ponížený
Němý (němý), němý (němý), to je to, jakým mě děláš
Když jsem s tebou, nenalézám slov a nic není opravdové
Němý (němý), němý (němý), to je to, jakým mě děláš
Ačkoli jsem s tebou, jsem daleko a nic není opravdové
Němý (němý), němý (němý), to je to, jakým mě děláš
Když jsem s tebou, nenalézám slov a nic není opravdové
Němý

Tvá láska je kouzelná, takhle se cítím já
Ale v tvé přítomnosti nenalézám slov
Slov jako: "Miluji tě."

Privacy - Soukromí

Tenhle text mluví za vše. Přesně takhle se coulou dobu Michael cítil.....

Není těch článků dost, proč mě tak moc pomlouváte
Abyste dostali příběh, který chcete, pohřbíte mě
Ti lidé jsou kvůli vám zmatení, mluvíte o věcech, které si vybíráte
Zkoušíte ze mě udělat může, co prohrál

Pořád mě sledujete, napadáte mé soukromí
Nemohli byste mě už nechat být
Protože vaše kamery nemůžou kontrolovat mysl těch, co vědí
Že byste prodali svou duši, jen abyste prodali svůj článek
Potřebuji své soukromí
Potřebuji své soukromí
Tak paparazzi
Nepřibližujte se ke mně............

You Are My Life - Jsi můj život

Tady můžeme jen spekulovat o tom jestli tenhle text patřil konkrétní ženě. Jestli ano, tak měla velké štěstí...

Jednou úplně sám
Byl jsem ztracen ve světě cizinců
Nebylo komu důvěřovat
Jen sám sobě, byl jsem osamělý
A náhle jsi se objevila
Dříve bylo zataženo, nyní je jasno
Odnesla jsi strach
A vrátila jsi mě zpět do života
Ty jsi slunce
Ty mi dáváš lesk
Více než hvězdy
To zajiskření v noci
Ty jsi měsíc
Co svítí v mém srdci
Jsi můj den a má noc
Můj svět
Jsi můj život
Teď se budím každý den
S úsměv na mé tváři
Už žádné slzy, žádná bolest
Protože mě miluješ
Můžeš mi pomoci pochopit
Že láska je odpověď na všechno, co jsem
A já jsem lepší člověk
Ty jsi mi dovolila sdílet tvůj život.......


Album Invincible vyšlo 30. října 2001 v pěti různobarevných obalech a obsahovalo 16 nových písní. Stalo se nejprodávanějsím albem ve 12 zemích a I přesto, že se ho prodalo více kopií než u kteréhokoliv jiného umělce, Michael nebyl spokojen s podporou Sony music, kterou vinil z toho, že album nepropaguje a nepodporuje.

Michael se sám pokusil album propagovat, a to veřejnou podpisovou akcí v New Yorku a dvěma koncerty v Madison square garden. Po prvním videu k singlu You rock my world se Michael se svou nahrávací společností rozhádal a bylo jasné, že po dalším videu k písni Cry, ve kterém Michael ani nevystoupil, se nic dalšího už dít nebude.

1. Unbreakable
2.Heartbreaker
3. Invincible
4. Break of Dawn
5. Heaven Can Wait
6. You Rock My World
7. Butterflies
8. Speechless
9. 2000 Watts
10. You Are My Life
11. Privacy
12. Don't Walk Away
13. Cry
14.The Lost Children
15. Whatever Happens
16. Threatened


Koncet v Madison Garden......



a fotečky.....







A speciálně něco pro Zuzy :-)


NEJSI SÁM - Jermaine Jackson ( 17 )

3. března 2012 v 5:56 úryvky z knihy NEJSI SÁM
"Babička Martha byla v našem dětství všudypřítomná - bydlela v Hammondu zhruba dvacet minut od nás, a tak nás neustále navštěvovala. Vždycky nám vozívala dort a dávala nám velikou mlaskavou pusu, která když se lípla na tvář s patřičnou verbou, byl výsledkem čvachtavý zvuk našpulených úst na kůži.
Takové to pravé babičkovské "mua"!
Naše trio už v té době mělo řádně ntrénováno, a tak se chtěl Joseph tchyni pochlubit, jak už jsme se pod jeho vedením vypracovali. etušili jsme ovšem, e se do akce touží zapojit i Michael. Před zraky čistě ženského publika - máma, babička, Rebbie a La Toya ( plus dvouletý Randy ) - jsme se tedy Jackie, Tito a já nachystali na místa s úmyslem v tátovi vzbudit hrdost.
Michael jako vždycky seděl se svými bongy na podlaze. Když jsme předzpívali začátek jakési písničky, jejiž název už jsme zapomněl, začaly holky do rytmu tleskat a Michael vstal.Jakmile pochytil melodii, dal se spontálně do zpěvu a přidal se k nám. Celý vykoulený jsme na něj mával a snažil se ho umlčet. Měli jsme totiž pocit, že nám kazí náš slavnostní okamžik.
Než jsme se nadáli, Joseph produkci zastavil.
" On přeci nemá zpívat!" namítal jsem.
Babička Martha se ho zastala. " Jen ho nech. Ať klu zpívá, jestli chce. Cheš zpívat Michaele?"
Tvářička se mu celá rozzářila. Poodstoupili jsme tedy stranou, aby se mohl chvíli vyhřívat na slunci babičiny přízně, Joseph chtě nechtě pustil hudbu a bratříček se dal do zpěvu. Nebyly to však od něj žádné Rolničky u vánočního stromku. Bylo to stokrát lepší, protože se jednalo o vítané podání, nikoli o trpěnou koledu. Takový byl Michael, plachý, ale sebevědomý kluk, který přesně věděl, co má dělat: hrát na mikrofon, tančit a k tomu krásně zpíval a my jenom uznale pokyvovali hlavou....."




Album Off the Wall......

2. března 2012 v 8:16

První autorskou desku s názvem Off the Wall vydal v roce 1979. Projekt vzal za svůj jeden z nejvlivnějších hudebních producentů Quincy Jones a odstartoval tak Michaelovu hvězdnou kariéru.

Vydáno 10. srpna 1979
Nahráno 4. prosinec 1978 - 3. červen 1979
Los Angeles
Vydavatelství Epic Records
Producenti Michael Jackson, Quincy Jones

Seznam skladeb:

1. Don't Stop 'Til You Get Enough
2. Rock With You
3. Workin' Day And Night
4. Get On The Floor
5. Off The Wall
6. Girlfriend
7. She's Out Of My Life
8. I Can't Help It
9. It's The Falling In Love
10. Burn This Disco Out


album.....


a takhle si zaspíval Chris Tucker v Křižovatce smrti 2 ( mimochodem tuhle scénu miluji a myslím si, že Chris Mika skvěle napodobuje, i když vykopává špatnou nohou :-))


fotečky.....






.....A příště se přesuneme o několik let doprědu na začátek nového tisíciletí. Ano, tušíte správně, příště se vrhneme na album Invincible:-)

NEJSI SÁM - Jarmaine Jackson ( 16 )

1. března 2012 v 7:17 úryvky z knihy NEJSI SÁM
" Michael seděl na koberci a mezi koleny tiskl dvě prázdné lepenkové tuby od ovesných vloček, které spojil tak, že je uprostřed propíchl tužkou. Všem pak tvrdil, že jsou to bonga. Spolu s Marlonem zaujal pozici diváka a nemohl se dočkat, až zkoužka začne, přestože se na ni nepodílel, neboť se soudilo, že je ještě "moc malý". On se však rozhodl, že se přesto zapojí, a čtveřicí prstů na každé ruce vyťukával rytmus, který jsme zrovna hráli. Sledoval, jak cílevědomý Joseph chytá Jackieho, Tita i mě za rameno a rozestavuje nás jako šachové figurky "po p)odiu", jímž byl náš obývák. Tito, s kytarou na krku, stál uprostřed a já po jeho pravici; všichni tři jsme tak postávali a čekali, co se bude dít dál.
Maminka a Rebbie a La Toyou se stáhly do kuchyně a nechaly nás dělat si to svoje. Věděla to, co jsme záhy zjistili sami: tyhle zkoušky nebyly v tátových očích jen nějakou snílkovou hrou, ale vážnou věcí. Uprostřed pokoje stál zasazený do stojanu opravdový mikrofon. Jeho synové přece nebudou zpívat do hřebenů nebo lahviček od šamponu. Byl vypůjčený od kapely Falcons, jakýsi štafetový kolík předaný další generaci. " Musíte se s ním naučit zacházet, nebát se ho, umět ho držet, hrát na něj.", prohlásil Joseph.
Hrát na mikrofon? Myslím, že naše obličeje vyjadřoaly všechno. Pustil pořádně nahlas desku Jamese Browna, popadl mikrofon, naklonil ho doleva, pak doprava a potom ho hodil pře d sebe tak, aby se mu zase vrátil do ruky. Takhle se "hraje" na mikrofon. " Slyšíš, jak zpívá Jarmaine? Dělej to taky tak. Dělej to přesně takhle." Pouštěl nám klasický desky, singly i elpíčka, abychom se stále dokola mohli učit písničku, jak je zpívaná a jak by měla znít. Vzpomínám si na monotónnost skladby Green Onions od kapely Booker T. the M. G.´s verzi Night Train od Jamese Browna. Joseph nás pobízel, ať se hýbeme, a tak jsme začali přešlapovat na místě, luskat prsty a nesměle se kroutit do rytmu. Moc se mu to nezamlouvalo. " Kluci nemůžete jenom zpívat a svíjet se. Musíte se hýbat - je třeba to procítit! Asi takhle...."