8. kapitola - Štěstí v Ráji

18. března 2012 v 6:32 |  Povídky - příběhy

Ha žádné setkání při nakupování ani nic podobného. Dopis!!.....pár řádků na papíře a jaké dokáží udělat věci:-) Ó jak prosté...:-D

8. kapitola

Brouzdala jsem po internetu víc než týten s doměním, že mě nějaká cesta přivede na stopu dostat se K Michaelovi, ale kromě překrásných fotek z jeho pohádkové říše jsem nenašla nic. Ztrácela jsem naději, když v tom na mě vykoklo číslo do jeho kanceláře. S knedlíkem v krku jsem jej vyťukala.............." Kancelář pana Jacksona, prosím kdo volá?"......ozvalo se na druhém konci................" Dobrý den Jane Williamsová, mohla bych prosím mluvit s panem Jacksonem?"........řekla jsem jen spíš obrazně, bylo na začátku jasné, že mluvit s ním nebude možné.............." Je nám líto, ale nejde to. Můžeme mu předat váš vzkaz."......... Nechala jsem jim na sebe své telefonní číslo, ale věděla jsem, že se nebudou namáhat ani s jeho napsáním, natož aby můj vzkaz předali Michaelovi. Neměla jsem jim to zazlé, kolik takových telefonátů denně vyřizují, pozvání na rande od fanynek musí být na denním pořádku a proto je jasné, že ani tyhle vzkazy nezapisují, protože by je stejně vházeli do koše.


Připravovala jsem večeři, když se má princezna uráčila přijít domů. Chtěla jsem ji vynadat za to kolik je hodin, ale když řekla...." Ahoj mami, co máme dnes k večeři?".......byla jsem ráda, za to, že alespoň nějak se snaží se mnou komunikovat.........." Zapečené tousty, dáš si?"......zeptala jsem se. Po dlouhé době se na mě usmála......" Hned jsem u stolu, jen si půjdu umýt ruce."...........dnešní večeře byla po dlouhé době jako dřív, ale na druhou stranu už nic nebude takové jako dřív. U našeho stolu bude vždy jedno místo prázdné.

Po tom, co Erica usnula jsem si nalila skleničku vína a sedla si před televizi. Znuděně jsem přepínala knoflíkyjako vždy, nebylo tam nic, co by mě zaujalo. Už jsem ji chtěla vypnout, když jsem přepla na nějaký pořad v němž se věnovali psaní dopisů. Vím, co si říkáte, koho by tohle zajímalo, ale mě to přivedlo na nápad. Hned jsem v šuplíku začala hledat dopisní papíry a obálku. Nakonec jsem přece jen něco našla a dala se do psaní......



V NEVERLANDU

Dnes jsem se zavřel do své kanceláře a rozhodl se udělat si čas na své fanoušky. Stoh dopisů mi přes stůl začal přetíkat jako z pohádky Hrnečku vař a tak jsem jeden po druhém začal otevírat. Jakýkoliv dopis jenž jsem za celá léta dostal jsem přečetl. Ano, někdy to bylo s drobným zpožděním, ale potpora, milé slovo, malý dárek, cokoliv od nich dostanu mě neskutečně těší a dává mi neuvěřitelnou sílu, že jsem pro ně důležitý stejně jako oni pro mě. Každý dárek či obrázek mám vystavený, jsou pro mě připomínkou na to, že všichni lidé na světě nejsou zlí a že mě snad i mají rádi. Čtením dopisů jsem zabil skoro celý den, oči se mi klížily únavou a tak se rozhodl, že zbytek začnu číst hned zítra ráno. Ale rozhodl jsem se ještě pro přečtení jednoho. Tento nebyl od žádné fanynky ani od dítěte, ale upoutal mě natolik, žemi nedal spát....no posuďte sami..............



Drahý pane Jacksone,

dopis jenž Vám píši je zároveň prozbou s žádostí o Vaší pomoc. Vím, takového typu dopisu dostáváte dnes a denně, ale i přesto doufám, že Vám bude stát alespoň za jeho přečtení. Nikdy jem nikoho o nic nežádala a věřte, kdyby to nebylo pro mě tolik důležité neobtěžovala bych Vás, protože i Vy máte svůj život a svých problémů víc než dost.

Asi si říkáte "Tak ksakra už se dostaň k jádru věci", jenže já nevím kde začít. Psaní dopisů nikdy nebylo mou silnou stránkou a nanapsání tohohle už vůbec ne. Ale dobře, tak k věci, ať to oba dva máme z krku. Omlouvám se za ty výrazy, ani vtipná moc neumím být.

Má šestiletá dcera Vás přímo miluje. Už snad od doby, kdy začala mluvit, chodit Vaši hudbu poslouchá. Váš moonwalk se začala učit už tehdy, kdy na sobě měla pleny a myslím si, že na to, že jí je teprve šest ji to jde velice dobře. Né sice, tak dobře jako Vám, ale určitě by jste na ni byl pyšný stejně jako já.
Byla vždy usměvavá, ctižádostivá dívenka se svými sny, ve kterých jsme ji s manželem pochopitelně podporovali. Myslím, že naše rodina byla milující, a že se nám náš rodinný život líbil. Snažili jsme se s Ericou ( tak se má dcera jmenuje ) vždy trávit, co nejvíce času. Z mé strany tomu vždy tak bylo, ale od doby, co můj manžel začal jezdit na služební cesty na niž trávil i více než půl měsíce a tudíž se Erice nevěnoval tak, jak by si určitě zasloužila a ji to moc trápilo. I přesto na svého otce nedala dopustit a těšila se z každé volné chvíle, kdy mohla být s ním. Vždy jako omluvu za jeho nepřítomnost ji dovezl nějaký dárek. Nejčastěji to byly předměty, jenž měly souvislost s Vámi jako například černý klobouk či flitrovaná rukavice. Omlouvám se za mé zdlouhavé vyprávění a taky za rozmazaná písmenka v textu, ale boužel nedokáži psát bez toho aniž by mi neukápla slza. Za chvíli pochopíte proč.

Jak už jsem říkala, i přes drobné chybičky v našem spočeném soužití jsme žili jako šťastná rodinka. Šťastná až do osudného dne, který se stal zhruba před půl rokem. Můj manžel Charles hned po vánočních svátcích opět odjel na jednu ze svých služebních cest. Volal, že se vrátí o něco dříve, což Ericu nesmírně potěšilo. Pomáhala mi s přípravou večeře i pečení čokoládového dortu pro svého otce. Tak moc se na něj těšila. Jenže ručičky na hodinách se posouvaly neovladatelně dopředu a s nimi narůstal strach a obavy o Charlese. Snažila jsem své podvědomí uklidnit, že uvíznul jen někde v zácpě, ale boužel lež, kterou jsem snažila sama sobě vnutit nezabírala. V jednu hodinu ráno na Naše dveře zazvonil policista, aby mi oznámil, že můj manžel měl autonehodu a zemřel. Ani Vám nemusím říkat jak velký šok a rána to byla, zvláště pro Ericu, pro kterou byl její otec vším.

Od toho dne se náš vztah s Ericou změnil. Ač se k ní snažím znovu jakýmkoliv způsobem přiblížit mě neustále odmítá. Je to skličující pocit, když nevíte jak své dceři pomoci.Před nedávnem jsem uklízela v její pokoji a našla nějaký sešit. Nechci, aby jste si myslel, že své dceři lezu do soukromí, ale ten sešit byl zapadnutý za postelí a já ho jen chtěla vytáhnout a vrátit na stůl jenže mi znovu upadl na zem a rozevřel se na stránce na niž jste byl Vy. Měla ho polepený Vámi a Vašim překrásným sídlem v němž žijete. Nad jednou z fotografií měla napsáno něco v tom smyslu " Štěsí v Ráji, které bych jednou chtěla zažít." a to mě přivedlo na myšlenku Vás jakýmkoliv způsobem kontaktovat. Musím přiznat, že to byl až nadlidský úkol. Sice jsem nějakým zázrakem sehnala telefonní číslo do Vaší kanceláře a dokonce Vám nechala vzkaz jenže bylo mi jasné, že to bylo jen volání do prázdna. Víte, kdysi Charles mi řekl, že Erice splní její nejtajnější přání a to setkání s Vámi. Řekla jsem mu, že je blázen a že by mě zajímalo jak to chce udělat. Zaklepat na Vaše dveře a doufat, že si nebudete myslet, že je blázen či fanatický fanoušek? Teď v nejtěžších chvílích svého života, kdy jsem opravdu v koncích se na Vás obracím a dělám přímo nemožné pro to, abych se s Vámi mohla spojit tak, jak by to na mém místě udělal jistojistě i Charles.
Nechci po Vás nic jiného pane Jacksone než, aby jste mé dceři věnoval pár minut ze svého času, které by pro ni znamenaly všechno na světě. Káravě a tázavě Vás prosím o tenhle tolik znamenající sen pro mou dceru. Je mi váže trapně, když Vás o to žádám a v žádném případě nechci, aby jste si myslel, že zneužívám Vaší dobroty a solidarity. Je to jen volání o pomoc zoufalé matky, která netouží po ničem jiném než získat zpět svou dceru.....

S velkým obdivem Jane Williamsová
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 18. března 2012 v 9:22 | Reagovat

Tak Jane to vzla pěkně od podlahy, nejdrív si Michaelovu kancelář vygoogluje :-) a pak má neuvěřitelnou kliku a Mike vybere s té hromady dopisů právě její...  Myslím, že se štestí vydalo právě na cestu směj Erica a Jane..  tak a teď to teprva začne!

2 Viky Viky | 18. března 2012 v 10:34 | Reagovat

Píšeš nejako rýchlo, nezdá sa ti? :D nestíham doháňať...som si na to dnes konečne našla čas a prečítala si všetko do posledného písmenka :) a nejako to tu ofialovelo :) to sa mi pááááči :)) zaujímalo by ma, na koľko strán bol ten dopis, Mike sa musel prečítať až niekam do Číny :) a určite takú milú prosbičku neodmietne a šup ide sa do Neverlandu :) inak, aj ja by som chcela ísť, tak ak by si taký dopis mohla napísať aj za mňa bola by som ti vďačná :)

3 Monika Monika | Web | 18. března 2012 v 11:26 | Reagovat

[2]: Viky jak ráda tě tu vidím:-) Rychle máš pravdu, ale na druhou stranu jsem zpomalila, už nepřidávám denně:D Napíšu, to víš, že napíšu, takže pomalu bal kufry:-)

4 Janča Janča | Web | 18. března 2012 v 15:18 | Reagovat

No jsem ráda, že to Jane vzala takhle... a že to nevzdala i po mnoha zklamáních, které jistě během hledání kontaktu na Michaela přišly. Už se těším na Ericiinu reakci, až zjistí, co jí Jane zařídila :)

5 hanylen hanylen | 18. března 2012 v 20:07 | Reagovat

Jane měla šťastný nápad napsat také dopis - vždyť za to nic nedá, i kdyby byla jen pětiprocentní naděje. A Michael určitě nezklame. Ten dopis určitě zapůsobí. Mimochodem, moc krásně je napsaný. Erika bude určitě věřit, že maminka je velká kouzelnice a Jane bude asi také překvapená, až se jí Michael ozve.

6 majdajackson majdajackson | 19. března 2012 v 16:58 | Reagovat

Dopis je nádhernej, přímo úžasnej, po tomhle díle by skřehlo srdce komukoli a kord Mikovi... :) jinak nádhernej dílek... těším se na setkání Erici s Michaelem... ♥ to bude shledání... :)

7 Wendy Wendy | 19. března 2012 v 20:17 | Reagovat

No teda na týden si odjedu a už tu na mě čekají dva dílky.=)
Ted k dílku. Moc pěkný dílek hlavně
ta část s tím dopisem zajímalo by mě jak to bude pokračovat. Už se těším....=)

8 Čokoládka Milka Čokoládka Milka | Web | 1. dubna 2012 v 21:49 | Reagovat

No myslím si, že napísať Michaelovi list bolo to najlepšie, čo ju mohlo napadnúť. A že ten list napísala úžasne. Skoro mi oči vypadli, krásne. Akoby to bola realita... A myslím si, že Michael a jeho citlivé srdiečko túto ponuku okamžite prijme a Erica sa s ním čoskoro stretne! :)

9 Laneey Laneey | Web | 21. července 2012 v 17:04 | Reagovat

no..tak myslím že Mike ten dopis prořval stejně jako já :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama