Duben 2012

31. kapitola - Štěstí v Ráji

29. dubna 2012 v 20:08 Povídky - příběhy
31. kapitola

Začala jsem si pomalu, ale jistě zvykat na myšlenku, že se stanu po druhé matkou. I když své dítě budu vychovávat sama věděla jsem, že to zvládnu.
Osud ale rozhodl jinak.
Ráno jsem se probudila s ukrutnými bolestmi v podbřišku. Cítila jsem strašný tlak, který mi nedovolil vstát z postele. Po dalším pocitu jakoby do mě bodalo tísíce nožů jsem na svých stehnech ucítila zvláštní lepkavé teplo. Pokrývka se začala nasávat krví a mě došlo, co se právě stalo. Z očí mi začaly tryskat slzy. Netušila jsem jestli to bylo víc bolestí nebo tím pocitem, že ze mě odešel právě rostoucí život. Můj zděšený křik zaslechl Alex, který rozrazil dveře od pokoje........" Bože Jane, co se stalo?"......zděšeně na mě koukal. Došlo mu, že je něco s mým dítětem, a proto neváhal ani minutu a v náručí mě odvezl do nejbližší nemocnice. Tam mé obavy potvrdili. Ano, přišla jsem o dítě. O dítě, které bylo to jediné, co mi po Mikovi zbylo...

Následující dny jsem trávila v nemocnici, kde jsem měla možnost hodně přemýšlet. Alex mě navštěvoval každý den. Erice řekl, že jsme něco špatného snědla, a proto musím zůstat pár dní v nemocnici. Byla jsem mu vděčná za lež, kterou mé dcerce řekl, protože jsem ani neměla v úmyslu ji povědět, co se ve skutečnosti stalo. Byla dost malá na to, aby pochopila, že právě přišla o bratříčka nebo sestřičku. I když byla velice chytrá a vnímavá, tohle tajemství jsem si chtěla nechat jen pro sebe.........." Jane jak se cítiš?"......zeptal se ustrašeně můj přítel na jedné z návštěv............." Už líp."..........fyzicky určitě, ale psychicky jsem věděla, že ještě dlouho budu na dně.............." Víš Jane, je mi to vážně líto, ale musím se vrátit zpátky do města. Víš, jaké tam mám závazky a už dost dlouho firma funguje beze mne a já nemůžu dále setrvat v chatě. Ale samozřejmě ty s Ericou tam zůstaňte jak dlouho jen budete chtít, budu vám plně k dispozici kdyby jste něco potřebovaly."..................." Děkuji Alexi, moc si toho vážím, ale už tě déle nebudeme sdržovat. Chci prodat dům a odjet s Ericou někde na venkov. "..............................byl mým rozhodnutím evidentně zaskočený..............." Takže pálíš za sebou mosty?"................." Ano, jak za Charlesem, tak i za Michaelem.".......


Dům se nad očekávání prodal velice rychle, a tak jsme mohly s Ericou odjet. To stálé pendlování z místa na místo Erice vůbec neprospívalo, a právě proto jsem se rozodla pro venkov. Chtěla jsem odjet někam, kde by jsme se usadily a začaly nový život. Chtěla jsem zmizet někam hodně daleko. Chtěla jsem utéct před vzpomínkami, které mě neustále pronásledovaly, ale opravdu se dá od nich utéct?......




V NEVERLANDU


Věděl jsem, že neustále vzpomínky na Jane mě jen ničí a tak se rozhodl, že se vší silou zapojím do práce. Hudba mi dává potěšení a útěchu a díky ní se alespoň trochu zmírní bolest, kterou uvnitř cítím. Ano začnu pracovat na novém album. V hlavě mi koluje spousty nápadů a myslím, že je to skvělý nápad jak dát zase o sobě vědět. Bylo dost mediálních tlachů, dlužím to nejen fanouškům, ale i sám sobě......

" Tati, tati přijdeš si za námi hrát?"...........přiřítíla se za mnou Paris rychlostí blesku, když jsem seděl u piána..........." To víš, že ano."......pohladil jsem svou dcerku po vláskách. V poslední době díky starostem jsem své děti dosti zanedbával a rozhodl se, to napravit. Napadlo mě, že by jsme na nějaký čas mohli odjet někam na klidné místo, kde všichni přijdeme na jiné myšlenky a já budu mít prostor pro tvoření hudby. Ano, určitě o tom budu uvažovat....

Pro Jeanku.....

29. dubna 2012 v 6:20


Milá Janičko,
přeji Ti k dnešním narozeninám hodně štěstíčka, zdravíčka, lásky... Ať se Ti v životě splní všechny sny a přání..... Mám Tě ráda









A taky něco sladkého na zub.....:-)


Oprah 1993 ( pátá část )

28. dubna 2012 v 6:27 Rozhovory, Proslovy
Úryvek z televizního rozhovoru Oprah s Michaelem.....



Oprah: ....Takže, když stojíš na pódiu a vidíš to moře lidí, jak křičí tvoje jméno, jaký je to pocit?

Michael: Lásku, cítíš prostě hodně lásky, a cítím se požehnaný, že jsem byl vybrán jako "nástroj přírody" a že jim to mohu předat. Jsem velmi poctěný a jsem za to šťastný.

Oprah: Nástroj přírody? To je zajímavé, jak popsat sám sebe. Jsi velmi duchovní?

Michael: V jakém smyslu?

Oprah: Chci tím říct, medituješ? Věříš, že tu je "něco" nadpřirozeného kolem nás?

Michael: Věřím v Boha, naprosto moc.

Oprah: Já věřím, že každý přichází na svět z nějakého důvodu. A myslím, že většina z nás se snaží zjistit, jaký je smysl našeho bytí? Jaký myslíš, že je tvůj?

Michael: Můj smysl? ...... Myslím, že že nejlepší cesta jak to můžu dát najevo, je prostřednictvím mých písní, tance. Chci říct, že jsem zavázán mému umění. Věřím, že veškeré umění je konečným cílem, které sdružuje materiální, duchovní, lidské, a božské (síly). Věřím, že tohle je důvod pro samotnou existenci umění. Cítím, že jsem byl vybrán jako nástroj přírody, abych dával lásku, hudbu a harmonii světu.....
Pro děti všech věkových kategorií, dospělé a dospívající.

Oprah: Myslíš, že tohle díky tomuhle vysílání lidé zamíří více pozornosti na tvoji hudbu a nebudou tě soudit za to, co děláš?

Michael: Doufám v to. Rád bych, aby tak tomu bylo.

30. kapitola - Štěstí v Ráji

26. dubna 2012 v 21:00 Povídky - příběhy
30. kapitola

Ráno nebyl Alex v chatě.Šel Erice ukázat koně k místnímu farmáři a to byla má příležitost, abych si mohla do města zajet pro těhotenský test, který mi dá konečně jasnou odpověď. Nasedla jsem do Alexova džípu. Připadala jsem si jako malá holka, která se po tají vykrádá z domu. Do košíku jsem vhodila první test, který mi přišel pod ruku a rychle se vrátila zpátky do chaty. Naštěstí jsem se vrátila dřív než oni, a tak s klepajícími se rucemi a srdcem až v krku jsem držela proužek v ruce a čekala na to kolik ukáže čárek................" Pane bože, dvě."...........vykřikla jsem zděšeně. Nevěděla jsem jestli se mám radovat a nebo ne. Každopádně mě ta zpráva zaskočila. Stála jsem jako bych byla zkamene, když do koupelny vešel Alex................" A promiň, klepal jsem, ale nikdo neodpovídal. Myslel jsem, že tu nejseš."..............omluvně se na mě koukal, ale má vyděšená tvář mu prozradila, že ho vůbec nevnímám................." Jane jsi v pořádku?"................všiml si, že něco svírám v ruce. Opatrně mi vzal proužek z ruky a koukal na něj..............." Jane, ty....ty seš těhotná."..........tahle zpráva ho překvapila stějně jako mě. Přikývla jsem a záhy se rozplakala. Roztáhl své ruce a já se uchýlila v jeho náručí. Průtok emocí a tíživých vzpomínek v podobě slz jsem nechala stékat na jeho rameno..................." Ach Alexi, co bude jen dál?"..............hladil mě po zádech a utěšoval, že vše bude v pořádku. Když jsem se trochu uklidnila posadila jsem se na lavičku před chatou. .........."Můžu?"..........opatrně se zeptal Alex, který v ruce držel dvě sklenice s jablečným džusem. Přikývla jsem....................." To dítě je jeho?"...........zeptal se. Moc dobře jsem věděla koho tím myslí. ..........." Ano, je Michaelovo."............řekla jsem až překvapeně, jako bych tomu sama nemohla uvěřit. Alex na mě koukal a čekal jestli budu dál pokračovat, jestli konečně najdu odvahu se svěřit..................." Věř mi neplánovala jsem to, ale zamilovala jsem se do něj. Je tak okouzlující a má to nejšlechetnější srdce, které jsem kdy poznala. Tajili jsme to, i před dětmi. Jeho životní úděl nám neumožnil se svobodně a bez zábran milovat. Když nás spolu zahlédla jeho milenka, nebo jak ji mám vlastně nazvat vykřikovala, že udělá vše proto aby ho zničila. Svůj slib dodržela do posledního detailu, a proto jsme musely s Ericou odejít. A teď ještě k tomu čekám jeho dítě."...........ukryla jsem svou uplakanou tvář do dlaní. Ani Alex netušil, jak má na tuhle situaci reagovat. Nebylo nic čím by mě uklidnil, ale mě stačila jeho přítomnost a pocit, že jsem to konečně mohla někomu říct. ....


V NEVERLANDU

" Ahoj bráško."..........do knihovny vztoupila usměvavá Janet..........." Tě přijdu navštívit a ty snad ani svou mladší sestru neobejmeš?".......zaujala postoj s ruky v bok na důkaz toho, že se cítí ukřivděná. I když Mikovi moc do smíchu nebylo pokusil se o úsměv a svou sestřičku samozřejmě co nejpevněji objal, tak jak už dlouho ne, ale potřeboval cítit náruč člověka, kterému věří. Janet si všimla jak se Mikovi zaleskly v očích slzy. Napřed to přikládala situaci, která nedávno kolovala v médiích, ale na druhou stranu ji přišlo divné, že je Michael stále podrážděný a smutný. V životě čelil už ledas čemu, a proto tušila, že teď šlo daleko o víc. Mezi ním a Jane se něco stalo. Měla takové malé tušení, i si to tajně přála, ale jediný Michael ji může říct pravdu. Posadila se naproti němu do křesla. Zkoumavě si ho prohlížela zatímco usrkával kávu........" Miku, bráško co přesně se mezi tebou a Jane stalo?".............řekla opatrně. I když je jeho sestra věděla, že si napřed musí získat jeho důvěru....
" Nic, co by se mělo stát?".........řekl jako by nevěděl o čem mluví.........." No tak Miku, nemusíš mi to samozřejmě říkat pokud nechceš, ale vidím na tobě, že se něco děje.".............Mike věděl, že nemá smysl si hrát na hrdinu. Tak šíleně moc ho to trápí a komu jinému by se měl svěřit než samotné Janet? Než začal s vyprávěním cítil jak se mu do očí nahrnují slzy, ale nestyděl se za ně.............." Janet jak to říct, prostě jsem se do ni zamiloval až po uši. Zase chvíli jsem si připadal tak důležitý a milovaný. Uvědomil jsem si, že Jane je přesně ta žena, se kterou bych chtěl být po zbytek života. Víš už jsem nepotřeboval jen nějaký rozptílení jako tumu bylo s Natali..."..........její jméno hořce procenil mezi zuby. Janet se na něj vážně podívala. Neměla tu fiflenu ráda od samého začátku, ale to jakým způsobem její bratr vyslovil její jméno ji až děsilo. Začalo ji docházet, kdo všechno má tohle na svědomí.............." Miku promiň mi mou otázku, ale neubráním se dojmu, že právě ona vás rozdělila.".......Mike přikývl aniž by cokoliv řekl..............." Proč si se s ní kdy proboha zahazoval? Už od prvního okamžiku mi byla tak nesympatická a já nedokázala pochopit, co na ni vidíš. Chtěla jsem ti to tolikrát říct, ale nemohla jsem se ti plést do života jen nechápu, kde se v tobě vzal ten morál, aby si s ní trávil volný čas. Proboha Miku její tělo možná stálo za hřích, ale co to ostatní?"...............Janet konečně řekla pěkně od plic svému bratrovi, co si o tom vzláštním"vztahu" myslí..........." " Ano sestřičko máš naprostou pravdu, ale já jsem taky jen chlap, chápeš? Když se mi naskytla příležitost strávit s ní noc, tak.....".........bylo mu trapně o takových věcech s ní mluvit, ale chtěl ji vysvětlit, že i přesto jak moc hodnou má duši a chce každému jen a jen pomáhat, taky je jen chlap, který neodmítne náruč tedy lépe řečeno postel krásné ženy. Ale v ten moment, co poznal Jane bylo všechno jinak. V ní viděl opravdové kouzlo ženy. S ní si dokázal svůj život představit, ale také věděl, že ji musí od prvního dne chránit, proto jejich vztah nechtěl vykřičet do světa, i když tak moc chtěl. O to víc obvinění, že zneužívá její dceru to víc zkomplikovalo. To byl ten okamžik, kdy by svůj život vyměnil za obyčejný, kde se nemusí zpovídat ze svých činů. Tak moc se chtěl rozeběhnout a najít ji, ale zároveň veděl, že je to marné........


Pokoukáníčko na dobrou noc....

25. dubna 2012 v 20:17

.....aneb přeji Vám pěkně divoké snyMrkající








tak a teď šupky dupky do postýlek Usmívající se


29. kapitola - Štěstí v Ráji

25. dubna 2012 v 6:06 Povídky - příběhy
29. kapitola


V NEVERLANDU

Seděl jsem v koruně svého oblíbeného stromu. V mé hlavě mi kolovaly myšlenky, zlé myšlenky. Proč mi lidé pořád ubližují? Proč, když mám pocit, že vše začíná fungovat tak, jak má musí přijít něco, co mi to všechno zkazí? V čem jsem tak odlišný? Opět mě zasáhli na to nejcitlivější místo - srdce. Ne, nebaví mě stále dokola se obhajovat, pořád něco vysvětlovat, bránit se. Jsem k čertu taky člověk z masa a kostí. Copak to nevidíte? Chci žít a prožívat, to čemu se říká láska, ale vy za vším jen hledáte to, co vám se hodí.

Všichni se mě ptají, kde ještě na to beru sílu. Ale musím. Musím, kdybych neměl děti a přízeň fanoušků, jejichž lásku cítím neustále, nebyl bych tu.

Jane, ach Jane. Tolik ji miluji, ale zároveň vím, že naší lásce nikdy nebude přáno a já se musím smířit s tím, že ji nemůžu mít. Jenže nechci, tak moc nechci. Je to strašné.....Konečně jsem našel své druhé já, svou druhou půlku, tak proč mi ji musíte brát?!......

Sedím tu, hledím do prázdna a vím, že musím vydržet. Jejich přání je vidět mě na dně, ale to já nedovolím. Takovou radost jim rozhodně neudělám. Vzali mi Jane, ale nevezmou mi mou hrdost, protože i přes bolest, kterou neustále procházím jsem hrdý člověk, a když bude potřeba budu se hájit i před samým bohem. Jsem nevinný, a dokážu to.......




" Jane jsi v pořádku?".......zeptal se mě Alex, když mě uviděl několikátý den nečinně ležet v posteli. Chata připomínala srub a bylo tu krásně, jen já si to tu nějak nedokázala užívat. Vůně dřeva a prostředí ve mě vzbuzovaly představy o Michaelovi. Jaké by to bylo, kdyby jsme tu byli my dva společně? Uvědomila jsem si, že "my dva společně" nikdy nebude možné. Vše, co jsme prožívali zůstalo v Neverlandě i s tou nepříjemnou situcí. Ach jak se teď asi cítí, musí mu být hrozně. Nikdy si neodpustím, že díky mě mu tak ublížili. Chtěla bych ho obejmout a věřit, že bude líp, že vše se dá do pořádku, ale boužel nedá. Bylo krásné prožívat ten pocit štěstí, být s někým komu na mě opravdu záleží. Zase jsem se cítila být šťastná a milována..........." Mám ti něco donést?"........zeptal se mě Alex podruhé............" Děkuji, šálek čaje postačí."..........vyloudila jsem na své tváři úsměv, který jsem v tu chvíli byla schopna udělat. I tak jsem měla pocit, že má Alex nějaké tušení, že se mezi mnou a Michaelem stalo víc, daleko víc než jsem byla schopna přiznat....

" Maminko zahraješ si se mnou karty?".........netrpělivě přede mnou přešlapovala Erica..........." Jistě broučku."...........ani pro ni tahle situace nebyla rozhodně jednoduchá. Zadívala se na mě těmi svými velkými kukadly. Otázku, kterou mi položila mě doslova zaskočila..............." Mami ty budeš mít miminko?".........zeptala se zcela vážně..........." Jak, jak si na to proboha přišla?"...........nevěřícně jsem se na ni koukala............." V jednom filmu byla paní a taky ji bylo pořád špatně, no a pak se ji narodilo miminko."..............věřte nebo ne, ale, že jsem těhotná mě rozhodně nenapadlo narozdíl od mé teď už sedmileté dcery.

Nedalo mi to spát....co když má Erica pravdu a já jsem vážně těhotná? Menstruaci jsem vždy mívala nepravidelnou a kdy jsem měla tu poslední jsem nějak už zapomněla. Věděla jsem, že jasnou odpověď mi může dát jedině těhotenský test, ale co když se mé obavy potvrdí a já budu mít dítě? Mikovo dítě?





V NEVERLANDU

Neustálé telefonáty typu ........" Zneužil jste to dítě?"......." Přiznáváte svou vinu?".........mě vážně ničili. Je to měsíc, co Jane i s Ericou zmizela a já doteď nepřišel na to, kde jsou. Snažil jsem se je nájít v jejich domě, ale nebyly tam, tak jak jsem i předpokládal. I když je to těžké budu muset se s myšlenkou, že už ji nikdy neuvidím smířit. Nikdy nezapomenu na chvíle, které jsme prožili. To, že v mém životě krásné věci trvají jen krátce jsem si zvykl a budu si muset i zvyknout na tohle. Ale jak mám o tom přesvědčit své srdce?!..........

Pro lásku.....

24. dubna 2012 v 7:05 Básničky
Ten čas, to místo,
čekali jsme dlouho,
dnes je pozdě,
příliž pozdě....
a nebo snad není?
Je něco, co se v mysli lidí změní?
Místo předsudků,
bude v srdci jen láska,
místo smutných dnů,
bude jen smích a pravda?
Kéž by.........

Udělejme to všichni pro lásku,
k člověku,
jenž ji nám dával celý svůj život,
byl nevinnost a samá cnost.
Když v našich srdcí bude láska,
stejná jako v tom jeho,
pak je tu šance veliká,
jak přimnět k tomu každého.

Když je láska, to čemu se věnujeme,
to co bráníme,
a čemu věříme,
pak víc nepotřebujeme.

Udělejme to všichni pro lásku
a dejme najevo své pocity,
v sázce je jeho čest a šírit tu pravdu,
ukažme, že jsme tu pro něho my.

Budeme zdí, která Tě zachrání,
budeme Tvým ochraným štítem,
před ubližováním a bolestí,
před větrem i hurikánem.

Když to všichni uděláme pro Tvou lásku,
pak můžeme všechno změnit,
máme k tomu spoustu důvodů,
proč zrovna Tebe bránit.

28. kapitola - Štěstí v Ráji

23. dubna 2012 v 12:20 Povídky - příběhy
28. kapitola

Kolem Neverlandu se to začalo výřit novináři. Slétali se na Mika jako supy na svou kořist, a i když nic z toho nebyla pravda věděla jsem, že musím s Ericou urychleně zmizet. Nechtěla jsem Mika nechat samotného, ale život dcery byl pro mě nejdůležitější. Doufala jsem, že když s Ericou zmizíme z dohledu novinářů fámy utichnou a my nějak společně tuhle situaci ustojíme. Jak hořce jsem se mýlila. Chtěla jsem odjet do našeho městečka, do domu jenž už dávno mým domovem nebyl. Po tom co se tam objevila Charlesova milenka představy o šťástném domově nějak odešly společně s ní, s Charlesem, se sny v které jsem věřila, ale nebylo kam jinam zatím jít. Už tak bylo těžké Erice vysvětlit, že musíme jet domů............" Vy jste se s Mikem pohádali? Už se sem nikdy nevrátíme?".........zapalvovala mě má dcera otázkami. Jejich odpověď neznal nikdo z nás...........

U příjezdové cesty k našemu domu stál zástup novinářů..........." Jak mohli zjistit kde bydlím?"........ptala jsem se sama sebe. Pokud vystoupím z auta nedají mi pokoj a budou mě tak dlouho dusit dokud ze mě něco nevytáhnou. Jediným možným ochráncem mohl být Alex. Můj šéf a zároveň přítel. Zazvonila jsem u jeho dveří. Byl rozvedený, takže jsem doufala, že nám ve svém domě na pár dní poskytne azyl.........." Jane, Jane co se děje? Jsi v pořádku?"...............koukal na mě .............."Alexi můžeme dál?".........zeptala jsem se...................." Jistě, pojďte."............

Erica se posadila v obyváku před televizi a koukala se na pohádky zatímco já seděla se slzami v očích v kuchyni a s Alexem pila kávu................." No tak povídej, co se to vlastně stalo?".............neměla jsem v plánu se někomu s mým "výletem" svěřovat, ale teď už bylo stejně pozdě. Za chvíli to bude nejen ve všech novinách, ale i na všech televizních stanicích..........."Ach Alexi je to strašné, tak hrozné."......řekla jsem mezi vzlyky a dál pokračovala..........." Byly jsme celou tu dobu s Ericou na ranči Neverland."..........řekla jsem na začátek.............." Počkej, jako na tom ranči, na které myslím?"........evidentně byl překvapený...................." Ano. Víš jak Erica miluje Michaela Jacksona, to byl jediný způsob jak ji dostat zpět. Ten muž je úžasný, není vůbec takový, jak ho média reprezentují. Je to velice citlivý člověk....Ach je to tak složité Alexi. Víš obvinili ho z toho, že zneužívá mou dceru. Musely jsme z tama zmizet, ale před mým domem, už na mě číhali. Jsou to hyeny, bezpáteřní a bez srdce. Teď chápu, jak se lidé jako Michael musí cítit."..................vyhrkla jsem to na něj tak rychle, že chvíli má slova musel vztřebávat.............." Jane, to je strašné. Bože, kdo to udělal?"................" Prostě, když tě chce někdo dostat na dno, tak to udělá a věř, že se kolem něj točí takových lidí hodně. Na začátku se chovají jako přátelé, ale pak jsou schopní, tě pořbít zaživa."....................věděla jsem, že hlavní iniciátorkou je Natali, ale nechtěla jsem nic Alexovi vysvětlovat. Byl dost inteligentní na to, aby si dal dvě a dvě dohromady. Došlo by mu proč to ta žena udělala................." Jane, ale tady zůstat nemůžeš."...........jeho slova mě zarazila..................." Alexi, ale kam mám jít? Prosím nech nás tu pár dní než vymyslím, co dál."........prosila jsem ho..........." Ale je jen otázkou času, kdy tě najdou tady. Tohle město není tak velké, aby tě nenašli.".................." Máš pravdu. Nebudeme tě rušit, hned půjdeme.".................myslela jsem, že je můj přítel, ale respektovala jsem jeho rozhodnutí. Určitě nestál o mediální publikaci. Zvedla jsem se od stolu a chtěla odejít................." Počkej Jane, ty mi nerozumíš."...........chytl mě za paži............." Posaď se. Jane mám pro tebe návrh. Co kdybychom na pár dní odjeli na mou chatu? Tam tě hledat určitě nebudou."...............byla jsem jeho nabídkou dost zaskočená................." Ale to po tobě přeci nemůžu chtít. Alexi vážně jsem tě nechtěla do mých problémů zatahovat."...........teď mi bylo docela líto toho, že jsem u něj hledala pomoc. Má svůj život a teď aby se z něj stal uprchlík jako my? Příliž velká oběď................." Od čeho jsou přeci přátelé. Vydrž, jen si zabalím pár věcí a můžeme vyrazit.".........nenechal mě cokoliv namítat. Rozhodl se, že nám na pár dní bude dělat osobního strážce.......

27. kapitola - Štěstí v Ráji

21. dubna 2012 v 8:22 Povídky - příběhy
27. kapitola

Seděl jsem ve své kanceláři a probíral se hromadou papírů. která se mi tu opět nakupila. V tomhle směru jsem pěkně nepořádný a nezodpovědný. Místo toho, abych všechny tyhle věci dělal postupně, až uvidím, že mi tu všechny smlouvy k podpisu přetékají přes stůl, zavřu se tu na celé tři dny a teprve tuhle práci dodělám. V poslední době nedokáži myslet na nic jiného než na Jane. Dala mému životu nový rozměr, dala mi sílu a chuť do života a já ji neskutečně miluji. Vždy budu děkovat bohu za den, kdy mi je s Ericou poslal sem.

Podepisoval jsem další šek pro svou nadaci na podporu týraných dětí. Při pomyšlení, jak některé děti musí trpět mě vždy píchne u srdce. Šek jsem položil na hromadu k těm ostatním a v šuplíku začal hledat pero, protože tohle mi právě dopsalo. Při hledání jsem narazil na dopis, který jsem dostal více než před čtyřmi měsíci....ano, byl to dopis od Jane. Znovu jsem si ho pročítal a hledal tu ženu jejiž život byl plný bolesti a zklamání. Tak krásně o svém muži mluvila a pak se dozví takovou ránu. Hulvát jeden, celé roky ji podvádí a ještě k tomu si s jinou udělá dítě. Jane si nezaslouží trpět, je to milující a oddaná žena. Když tak přemýšlím o nás dvou, myslím, že bychom měli náš vztah posunout dál. Měli bychom to alespoň zatím říct dětem, i když mám pocit, že už něco tuší jen čekají, kdy se k tomu přiznáme. Ano, proč to tajit, chci, aby se Neverland stal pro Ericu a pro Jane oficiálním domovem. Byl jsem ponořen do svých úvah a myšlenek, když do kanceláře přišla Margaret............

" Donesla jsem vám trochu čaje pane Michaeli.".........pokládala ho na volné místo na stole a přitom si mě nepřestávala prohlížet. Byl jsem duchem jinde a pořád koukal na místo před sebou............." Pane Michaeli slyšíte mě?"...........opatrně se zeptala................." O jistě, promiňte Margaret, jen jsem se trochu zasnil."............usmál jsem se na ni..........." Jo paní Williamsová je krásná žena."..........šibalsky na mě mrkla..........." Co, co jste to říkala?"............nechápavě jsem ji pozoroval. Než stačila cokoliv říct v uších mi zazněl hlas, který je balzámem pro duši...........

" Miku, Miku!"..............zarazila jsem se. Myslela jsem, že je v pracovně sám. Už jsem mu chtěla zkočit do náruče, když jsem si naposlední chvíli všimla Margaret. Začala se smát, podívala se na mě a pak na Mika. Naše rozpaky nešly přehlédnout............" Zařídím, aby vás nikdo nerušil."..........řekla a zavírala za námi dveře. ............" Co, co to bylo? Myslíš, že něco tuší?".............zeptala jsem se Mika. Zvdle se ze židle a šel ke mě. Přitiskl si mě k sobě, aby mě mohl políbit..........." Margaret je velice vnímavá žena a myslím, že toho spalujícího žáru, který v sobě mám pokaždé, když tě uvidím si nejde nevšimnout."...........smál se a jeho nenechavé ruce opět kroužily po mém těle.

Laškovali jsme spolu navzájem když se náhle rozevřely dveře a ukrutnou rychlostí do nich vešla Natali. Koukala na nás nechápavě stejně jako mi na ni. V patách ji stála Margaret a omlouvala se, že ji nemohla zarazit. Mike se na ni chápavě podíval. Věděla, že by tu přěkážela a že teď už stejně všechno prasklo, tak raději vyklidila pole. Natalin uječený hlas plný výčitek nás oba nechal přilepený k zemi. Byli jsme s její přítomnosti tak v šoku, že jsme si ani jeden nestačili všimnout, že se stále objímáme............" Já to tušila celou dobu! Michaeli jak si mohl?! Proboha, co na té ženské vidíš?"..........rozkřikla se Natali............" Je odporná!"............nepřestávala mě urážet................" Tak dost! Natali uklidni se!"..........ještě nikdy jsem neslyšela, aby Mike na někoho zvýšil hlas, především na ženu. To nebyl jeho styl, ale věděl, že už to měl s Natali vyřešit dávno. Snažil se ji všemožnými prostředky naznačit, že ona nemá v jeho srdci místo, a že by bylo nejlepší tenhle vztah nevztah ukončit, ale Natali byla nechápavá, nebo nechápavá chtěla být. Michael byl pro ni hračka a ona se jí rozhodně nemínila vzdát, tak jak i následně dokázala...............
" Jak chceš Michaeli, ale věř, že tě to přijde draho. Ještě budeš litovat a prosit, abych tě vzala zpátky. Udělám ti ze života peklo, zničím tě. Slyšíš mě? Zničím tě!"............ještě naposledy se na nás nenávistně podívala a zmizela. Oba dva jsme zůstali nehybně stát. Její spalující nenávist v jejich očí nevěstila nic dobrého. Michael mě sice uklidňoval, že jen vyskakuje, protože se cítí ukřivděná, ale v hloubi duše jsem cítila, že si není až tak jistý. Její chování ho přinejmenším pořádně zaskočilo..........


V noci jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se ze strany na stranu. Ani prášek na spaní nezabral, pořád jsem před sebou měla ten nenávistný pohled. Měla jsem tušení, zlé tušení, že se něco stane a Natali své výhružky splní......



Ještě pár dní po tom, co nás Natali poctila svou neočekávanou návštěvou usilovně Mikovi volala. Ten byl značně podrážděný, kolikrát jsem slyšela křik z jeho ložnice, když mu volala. Moc jsem se do toho nechtěla míchat. Byla to jejich záležitost, i když já v ní hrála podstatně důležitou roli. Nakonec, ale Natali pokusy o neustálé telefonáty vzdala a já nějak tajně doufala, že i tahle prsatá koza uzná svou porážku a najde jiný oběv své touhy.


--------
Dnes Erica slavila své sedmé narozeniny a Michael ji připravil takovou oslavu, o které zatím jen tajně snila. Po tom, co sfoukla svíčky na svém narozeninovém dortu společně s dětmi si užívaly srandu s klaunem, který při takové příležitosti nesměl chybět. ............" Mami, Miku pojďte si s námi zahrát na slepou bábu.".....žadonila Erica a my její přání samozřejmě vyhověli, i když jsme byli značně unaveni. Přejedená cukrové vaty a dalších sladkostí, kterými se to tu jen hemžilo jsme se ochotně ke hře zapojili.........

" Miku nechci tě rušit, ale můžeš na chvíli se mnou?"..................Wayn táhl svého přítele stranou.........." Wayne , co se dějě? Co je tak neodkladné, že to nemůže počkat?".........koukal jsem na Wayna, který měl vážný až ustrašený výraz, který mě začal děsit........." Je mi to líto."............řekl a do ruky mi podával nějaké bulvární noviny s mojí fotkou a dosti tučným článkem, který nesl název ........" Popová hvězda si opět užívá přítomnosti dětí. Kdo se stal jeho objětí tentokrát?"..........." Co, co to má znamenat?"......nechápavě jsem pohlédl na svého přítele a ten mě vyzval, abych četl dál........


Známá popová hvězda Michael Jackson na svém ranči hostí ženu se svou dcerou, která před časem přišla o muže. Prosila ho, žadonila, aby ji a její dceru přijal u sebe a ztrávil s nimi několik dní, protože malá dcerka je jeho velká fanynka. Zvláštní ovšem je, že spolu tráví víc času a malému dítěti se věnuje víc než je zdrávo. Že by opět Jacko věnoval až příliž lásky a náklonosti k nějakému dítěti? No uvidíme jak dalece je schopen zajít a jestli se tentokrát tenhle případ dostane až do soudní síně.........

Zůstal jsem zkoprněle stát a s otazníkem a se slzami v očích koukal na Wayena.......


Mike někde odešel, ale když se víc jak půl hodinu nevracel rozhodla jsem se ho jít najít. Všimla jsem si jak s Waynem stojí opodál a o něčem usilovně diskutují. ............" Co to tady máte za tajnosti?".....smála jsem se na dva muže jejiž obličeje byly doslova bílé............" Děje se něco?".........opatrně jsem se zeptala, ale jejich výrazy mi daly jasnou odpověď. Všimla jsem si Mikových pokrčených novin, které v ruce svíral tak penvě, až mu začala modrat. Napadlo mě, že zase otiskli nějaký bulvární plátek, ale překvapovalo mě, že Wayn ho dával Mikovi vůbec číst, většinou se těmihle stupidními kecy ani nezaobírají, ale tentokrát muselo jít o něco vážnějšího. Proto jsem Mikovi vytrhla noviny z ruky a začetla se do řádků, který měly nechutný obsah. Kdo za tím stojí bylo víc než jasné.............." Takže přece jen dosáhla svého slibu."...............pomyslela jsem si...........




Oprah 1993 ( čtvrtá část....)

20. dubna 2012 v 14:17 Rozhovory, Proslovy

Oprah: Objevila se fáma, že si prý navrhl sňatek Elizabeth Taylor?

Michael: Elizabeth Taylor je krásná, úžasná a pořád je dnes, jsem do ní blázen.

Oprah: No, a Elizabeth je zde. Liz? Liz řekla, že tu chce být s tebou, aby tě držela za ruku.
Požádal tě Michael o ruku?

Elizabeth: Neee, ani já jsem ho nežádala..

Oprah: Co si myslíš, že je nejvíce nepochopitelné na Michaelovi Jacksonovi?

Elizabeth: Všechny ty věci, co jsi tu zmínila. Je to nejzvláštnější muž jakého jsem potkala. On je vysoce inteligentní, správný, intuitivní, chápající, soucitný a velice velkorysý. A pokud má nějaké výstřelky, je to proto, že je jiný než ve skutečnosti a někteří lidé to nedokáží pochopit, nebo tomu porozumět. Jeho talent na jevišti - proto ho nazývám králem popu, rocku, soulu, hudby, zábavy..... čehokoliv. Nikdo není jako on. Nikdo nedokáže psát texty jako on, hudbu....ten druh vzrušení, co dokáže.

Oprah: A proč myslíš, že jste tak dobří přátelé? Co vás spojuje? Protože lidé to vnímají jako zvláštní.

Elizabeth: No to ne. Chci říct, naše dětství jsou podobná, a to máme od samého začátku společné. Já byla dětskou hvězdou v 9 ti letech, měla jsem tyranského otce, to nás na začátku dost sblížilo.

Oprah: Co je nejvíc potřeba, aby o Michaelovi svět věděl?

Elizabeth: Jak úžasný, starostlivý, velkorysý člověk je....

26. kapitola - Štěstí v Ráji

19. dubna 2012 v 12:44 Povídky - příběhy
26. kapitola

Proháněli jsme se na koních a vítr mi čechral vlasy. Opět jsem nasávala tu opojnou vůni, která v tomhle krásném prostředí panovala. Naposledy jsem na koni seděla jako malá holka, ale jak řekl Michael..."tohle se nezapomíná".....a měl pravdu. I když jsem zpočátku měla k tomu ohromnému zvířeti respekt zakrátko jsem si to plně užívala a cválala klusem jako zkušená jezdkyně. Louky, kopce....vše jsem obdivovala s velkým uznáním. Milovala jsem to tady a žít tu napořád jsem si dokázala představit. Děti s Mikem na svých koních šli krokem narozdíl ode mně a tak, když se ztratili z mého dohledu rozhodla jsem se zastavit a počkat na ně. To ohromné zvíře jsem přivázala ke stromu, lehla si do trávy, zavřela oči a vychutnávala si tu příjemnou chvíli...........

Byla jsem v polospánku, když jsem ve svém výstřihu ucítila šimrání. Myslela jsem si, že nějakému malému broučkovi se tohle místo na mém těle zalíbilo, ale tenhle brouček byl pořádný brouk..........." Miku, kde...kde máš děti?".........začala jsem se rozhlížet kolem sebe........." Za chvílí jsou tady, ale co kdybychom ten krátký čas nějak příjemně využili?"..........svým nevinným pohledem mě opět odrovnal. Začal mě jazykem šimrat na krku a do ucha šeptat zamilovaná slůvka a některá, která by byla těžko publikovatelná. Smáli jsme se jako puberťáci, když se za námi ozval Prince..........." Co to děláte?"......díval se na nás nechápavě............." Ach jen jsem Jane vytahoval z oka mušku a vyprávěl ji jedu historku.".............moc nám to nezbaštil............." Hmmm, tak co, pojedeme?"..........zeptal se a my přikývli..............

Dnešní den jsme zakončili horkým kakaem u krbu, které nám Michael připravil. Šla jsem Ericu uložit do postele. Dala jsem ji pusinku na čelíčko, popřála hezké sny a chtěla z místnosti odejít, ale její hlas mě zastavil............" Mami myslíš, že nás tu Michael nechá napořád?".............otočila jsem se zpátky a pohladila ji po vláskách......" Ach zlatíčko sama nevím, co bude dál. Víš dospělí lidé jsou složití a komplikovaní a Michael má svůj život své děti, které má rád, oni jsou jeho rodina.".............nemohla jsem ji dát jasnou odpověď. Sama jsem ji neznala.............." Ale nás má taky rád."............řekla přesvědčeně..........." To víš, že ano, ale teď už spinkej a ať se ti něco krásného zdá."........na můj povel zavřela očička. Chytla jsem za kliku..........." Mám tě ráda mami."........řekla Erica v polospánku a mě štěstím poskočilo srdce...........


Stála jsem na terase a pozorovala západ slunce. I když se Neverland zahaloval do tmavé tmy vypadal překrásně. Světílka zářila všemi barvami, která vás nutila k snění. Vzpomněla jsem si na to, co mi před chvílí Erica řekla. Ano bylo by to překrásné ztrávit zbytek života tady, ale byly to jen představy. Skutečnost? Sama jsem nevěděla, co nám budoucnost přinese, ale už teď vím jistě, že nebudu nikdy litovat dne, kdy jsme s Ericou vešly za bránu Neverlandu. Našla jsem ke své dceři opět cestu a to jen díky Mikovi......

Ze zadu jsem ucítila Mikův horký dech........." Jsi v pořádku?".......přikývla jsem. Třel má ramena, aby se ujistil, že mi není zima pak si mě k sobě otočil............." Zatanči si se mnou.".........řekl prozebně.......

Přitiskl si ji k sobě, aby ji cítil co nejvíc blízko sebe. Vlnili se v rytmu jejich tlukoucích srdcí. Jeho spalující oči jí přejížděly po obličeji. Prsty si pohrával s pramínky jejich vlasů........." Miluji tě."....prohlásil prostě........" Já vím."......dívala se na něj s žádostí..........." A víš taky jak moc?"......zeptal se, chtěl si být jist, že ví co k ní cítí........" Dozvídám se to den po dni. A doufám, že nikdy nepoznám celý rozsah tvé lásky, protože pak už bych neměla co objevovat."...........vroucně ji políbil na rty . Něžně ji zvednul ruce nahoru, aby z ní mohl sundat triko, když tak učinil prsty ji začal hladit na podbřišku. Naskočila ji husí kůže vzrušením............" Ach Jane, kde jsi byla celou tu dobu?".......řekl mezi vzdechy, ale bylo to jen konstatování, nečekal na odpověď. Přitáhl si ji na sebe, rucemi ji svíral v bocích. Vnikl do ni hlouběji a hlouhěji dokud oba nepoznali tu známou rozkoš. Hladil ji na stehnech a pak ji něžně přejížděl prsa, která pro něj symbolizovala ženskost. Zůstal ještě dlouho hluboko v ní. Dotkla se jeho tváře, vlasů, úst.........." Děkuji Miku."........oči se ji zaplavily slzami. Nějak uvnitř sebe cítila, že tohle je jejich poslední milování. Věděla, že téhle lásce nikdy nebude přáno. Tušila, že se něco stane. Cítila to nejen v kostech, ale především v srdci.....

Díky Tobě....

18. dubna 2012 v 13:38 Básničky
Ztratili jsme sílu,
Ty jsi nám ji vrátil,
dal si nám víru,
když už z nás nikdo nevěřil.
V každém z nás si viděl to nejlepší,
co v nás se vidět dalo,
díky Tobě jsme tím, čím chceme být,
a přitom máme pocit, že je to stále málo.
Do našich životů si přinesl radost,
díky Tobě se dotýkáme nebe,
byl si našima očima, když jsme přestávali vidět,
tenhle svět je lepším místem a za to jen Tobě vděčíme.
Skrz všechny lži,
Ty jsi byl pravdou,
všechny naše sny,
se najednou splnit mohou.
Díky Tobě každá hvězda přestala být
........nedosažitelnou
Je toho stále tolik, co bych ti chtěla říct,
jsi naší inspirací a modlou.
Díky Tobě nám narostli křídla
a my mohli létat,
nikdy jsem se necítila slabá,
naopak jsem měla pocit, že všechno mohu dokázat.
Možná toho zase tolik nevím,
ale tohle je pravda,
o lepším životě pro Tebe sním.
vždycky Tě budu mít ráda.


25. kapitola - Štěstí v Ráji

18. dubna 2012 v 7:20 Povídky - příběhy

25. kapitola

Po tom, co jsem uložila Ericu do postele zašla jsem do Mikovi knihovny. Z police jsem vzala knihu s přesvědčením, že když se do ni začtu přijdu na jiné myšlenky a nebudu tolik myslet na Mika a taky Natali. Ať jsem dělala, co jsem dělala mé myšlenky se stále upínaly k včerejší noci. Ještě teď jsem cítila Mikovi doteky, polibky, vůni..........Jane přestaň!......okřikla jsem samu sebe.......


Najednou se otevřely dveře a do mísnosti vztoupil Michael.
" Jane, ty jsi tady? Všude jsem tě hledal, nenapadlo by mě, že tě najdu tady."..............Mike se na mě díval těmi svými kukadly a já cítila jak taji......." Byla jsem uložit Ericu a viděla tě s dětmi v jejich pokoji, nechtěla jsem vás rušit a tak šla sem. Doufám, že ti to nevadí."..............." Ne samozřejmě, že ne."............odložila jsem knihu. Mike se ke mě nebezpečně blížil. Chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě..........." Pojď ke mě.".......řekl něžně a začal mě líbat na krku........." Doháníš mě k šílenství, víš to?."......skousnul si ret, který mu lehce zmodral....

Jemně ji zuby stiskl ušní laluček, slastně zasténala. Pohrával si s ní. I když se ze začátku bránila nedokázala to. Vytáhla mu košili z kalhot a jemně mu přejížděla rukou přes jeho mužnou hruď. Všimla si fleků, které její pozornosti neunikly ani včera. Moc dobře věděla co tohle kožní onemocnění obnáší a jak dalece může pokročit, přesto to Michaelovi neubíralo na kráse, ba naopak, patřilo to k němu.. Znovu zasténala, když ji rozepnul podprsenku a její prsa uchopil do dlaní, laskal se s nimi. Hřebenem prstů ji pohladil podbřišek. Zajel ji rukou do kalhotek a ona věděla, že se mu neubrání. Její zesilující vzdechy mu naznačovaly, že je připravená ho přijmout. Její ústa spoutal spalujícím polibkem.....

O pár minut leželi na podlaze zamotáni do zbytku oblečení, které ze sebe nestačili svléknout. Byli zadýchaní, ale oba šťastní, protože mohli být u sebe blízko, tak blízko. Zaplavoval ji polibky a něžnými slůvky, nic víc nepotřebovala, jen slyšet tlukot jeho srdce a cítit jeho lásku......


----------
Byl jasný sluneční den bez jediného mráčku. Na syté obloze svítilo sluníčko, které mě vyhnalo ven si vypít svou oblíbenou kávu. I děti dnes vztaly poněkud brzy, nemohly se dočkat projížďky na koních po okolí Neverlandu, kterou jim včera Michael slíbil. Erica byla nadšená, byla velkou milovnicí koní, takže proti takovému výletu rozhodně nic nenamítala......"Mami, mami je už Mike vzhůru?"......netrpělivě poskakovala kolem mě............" To já nevím zlatíčko."......smutně zklopila hlavu. Paris ji chytla za ruku a vedla do tátovi ložnice........." Pojď se mnou, dostala jsem nápad."..............ten její nápad jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít, a tak je následovala. Opatrně pootevřely dveře, aby se ubezpečily, že Mike opravdu spí. Vešly dovnitř a obklíčily jeho postel. Spinkal jako miminko, tak krásně pochrupkoval a usmíval se. Měla jsem sto chutí holky vyhnat z pokoje a vlést si za ním do jeho pelíšku, ale boužel to by nešlo. Jak bych jim tohle vysvětlila? A tak je raději nechala pokračovat v jejich ďábelském plánu. Paris vzala sklenici vody, kterou si dole v kuchyni napustila a vlila ji Mikovi přímo do obličeje. Holky se chychotaly zatímco Mike se rozhlížel kolem sebe a hledal vyníky, kteří způsobili to, že ho probudili z toho krásného snu, který se mu ještě před chvíli zdál..............." Vy uličnice!".......vyskočil z postele a v pyžamových kalhotách ty dvě rošťandy začal honit po pokoji. Já stála ve dveřích a smála se jako malá holka, vypadali tak kouzelně. Mike si mě po chvíli všimnul ............." Hej, to ty si je podpořila v jejich plánu?"....... ..s rucemi v bok se na mě díval. Zakroutila jsem hlavou a propukla v další záchvat smíchu................." Máš prostě geniální dceru."...........mrkla jsem na Paris na důkaz toho, že tohle se ji doopravdy povedlo.............." No počkejte."...........šel do koupelny. Holkám bylo naprosto jasné, co chce udělat a tak utekly ještě dřív než by zkončily smáčeny na kost. Já stála a naprosto neměla tušení, co má za lubem. Když se vrátil s kýblem v ruce došlo mi to, ale na únik bylo až příliž pozdě.............."Miku neee."............celý obsah zůstal na mé hlavě..........." No počkej!"......utíkala jsem do koupelny a do ruky uchopila sprchu. Začala jsem vodu stříkat po mém protivníkovi. Nakonec jsme oba zůstali ve sprše a náš zápas se změnil na milostné hrádky. Smáli jsme se dováděli. Naše rty jsme spoutali žádoucím polibkem. Opět jsem byla v jeho pasti, ale mě se to neskutečně líbilo. Rozhlídla jsem se po koupelně............." Ještěže máš tak velký personál."......smáli jsme se. Mikovi zaměstanci to tu vůbec nemají lehké. Když neuklízejí rozlitou colu a vysypaný popcorn v kinosále tak prozměnu je čekala potopa........" Miku měli bychom jít, děti na nás čekají."...........řekla jsem ve chvíli kdy mě jeho jazyk lechtal na krku............." Pššš, neboj ještě chvíli počkají.".......začal hladit mé smáčené tělo. Jednou rukou mě přimáčknul ke zdi a druhou hladil na místech jenž mě přiváděla do slastné extáze. Rukou sjel mezi má stehna a lehce je rozevřel, aby se mohl prsty dostat ke svému cíli. Něžně mě dráždil, svými steny jsem mu naznačila jak moc se mi to líbí........"Nepřestávej"........řekla jsem a slastně ho kousla do krku. Ještě více přitlačil až jsem jeho prsty cítila v sobě. Nakonec jsem dosáhla vytouženého vrcholu......." Líbilo?".......řekl mi něžně do ucha. Přikývla jsem a šibalsky se na něj usmála..............." Tak teď můžeme jít za dětmi, aby nakonec nevyrazily bez nás."........

24. kapitola - Štěstí v Ráji

16. dubna 2012 v 20:37 Povídky - příběhy

24. kapitola

" Ahoj Janet, je Michael doma?"..........Mikova sestra překvapeně kouká na ženu, která si do jeho domu přijde jako by se nechumelilo.........." My se známe?"........vůbec ji nedocházelo, kdo ta prsatá koza je.........." Janet já jsem Natali, už jsme se kdysi viděly. Tak co, kde najdu Mika?"..........Jo Natali, už si vzpomíná. Nechápala proč se s ní její bratr schází, ať už je to z jakéhokoliv důvodu, víc jak jasné je, že kvůli její inteligenci to rozhodně nebude..........." Brácha tu není a nevím kdy se vrátí.".......odpověděla suše a doufala, že ta odporá fiflena zmizí, ale mýlila se............." Jak není? Je snad někde s tou ženskou, která je tu se svým děckem?"...........Janet ji neměla v úmyslu cokoliv říkat, ale za pět minut poznala jak příšerná je o to víc nechápala svého bratra............" Jsem jeho přítelkyně Janet, mám právo vědět s kým je."......zvýšila na ni tón, což se Janet vůbec nelíbilo................." Opravdu Natali? Přítelkyně? A co takový.... rozmar, potěšení, chvilkové poblouznění.....to vše tě dokonale vystihuje, ale přítelkyně to rozhodně nejsi. Znám svého bratra a věř, že k přítelkyni nebo snad nedejbože k manželce to rozhodně nikdy nedopracuješ. Nevím, co se s mým bratrem stalo, že se s tebou vůbec zahazuje, ale doufám, že mu to co nejdříve dojde. A teď buď tak laskava a vypadni. "............Janet nebyla rozhodně člověk, který rád vyvolával konflikty, ale tahle ženská ji vážně lezla krkem. Záleželo ji na Michaelovi a rozhodně víc si k němu dokázala představit ženu typu jako Jane a nejraději by byla kdyby to byla samotná Jane........

Ráno jsem se probudila v Mikově náručí. Bylo mi krásně, tak neskutečně krásně. Včerejší noc byla jako pohádka a já jako malá poblázněná puberťačka doufala, že nikdy nezkončí, ale taky jsem věděla, že musím zpět do reality, do kruté reality. S Michaelem jsme se domluvili, že svůj vztah budeme tajit, alespoň zatím. Byly tu jisté okolnosti, které by zatím pro nikoho z nás dobré nebyli. Především jsem myslela na Ericu, přišla o tátu a vidět svou mámu v náručí jiného muže, i když jejího idola by nebylo v téhle situaci dobré. Než náš vztah oficiálně zveřejníme si musíme být sebou naprosto jistí a taky Erica tu nebyla jediná, kdo byl naší "překážkou" jak jsem po příjezdu do Neverlandu pochopila..........


"Natali, co...co tu proboha děláš?".................překvapený Michael sleduje dvě ženy, které se zřejmně hádají. S Natali měl určitá pravidla a to, že ho poslední dobou v Neverlandě navštěvuje tak často se mu rozhodně nelíbilo a teď mnohem víc, než kdy předtím. Natali svůj důvod návštěvy mileráda Michaelovi prozradila a to vášnivým polibkem. Janet se na mě smutně podívala, jakoby se chtěla za svého bratra omluvit, ale to nemusela já rozhodně nebyla ta, která dlouho létala v oblacích. A jestli tomu tak včerejší noc bylo teď jsem se vrátila zpátky na zem. Nečekala jsem na nic, i když to ve mě pěkně vřelo jediné o co jsem měla v dané situaci zájem bylo obejmout svou dcerku.......


" Mamííí, tak si mi chyběla."...........skočila mi kolem krku. Slzy mi vyhrkly dojetím, na tenhle okamžik jsem tak dlouho čekala. Zůstaly jsme s Ericou až do večeře sami a tak jsem alespoŇ nemusela přemýšlet nad Michaelem a Natali. Měla jsem takové tušení, že neodjela. Byla přesně ten typ, která si chlapa k sobě připoutá a je jí jednou jaké k tomu použije prostředky.....


" Mike, co kdybychom zašli k tobě do ložnice?"....seděl jsem ve své pracovně a přemýšlel jakým způsobem se mám Natali zbavit, ale byla neoblobná, vždy dosáhla to, co chtěla. To se mi na začátku našeho vztahu-nevztahu líbilo, ale od začátku jsem věděl, že kromě vzájemné přitažlivosti nemáme nic společného a to rozhodně ve vztahu nestačí. Za to Jane, to byla žena, se kterou bych si uměl představit, a se kterou bych chtěl rozhodně zestárnout. Ta krásná noc jenž jsme spolu strávili mi vyloudila úsměv na tváři. Natali si toho samozřejmě všimla..............." Na co myslíš Miku?"............" Natali, jsem vážně unavený, nezlob se, ale půjdu do svého pokoje."..........Natali se rozzářily oči a už si to šmarovala za Michaelem, ale ten ji zarazil............"sám.".......... řekl jednoduše, ale za to dost srozumitelně, aby tomu porozumněla Natali.......


Oprah 1993 ( třetí část...... )

16. dubna 2012 v 17:30 Rozhovory, Proslovy
Úryvek televizního rozhovoru Oprah s Michaelem....



Oprah: Zrovna nedávno byla historka o tom, jak byl tvůj advokát na nějaké tiskové konferenci, že jsi prý chtěl, aby tě hrál v reklamě na Pepsi "býlý chlapec" ?

Michael: To je hloupé. To je nejsměšnější, nejhroznější historka, co jsem kdy slyšel.
Zaprvé: Je to můj obličej a v té reklamě jako dítě, proč bych chtěl, aby mě hrálo "bílé" dítě? Jsem černý američan, jsem na to hrdý, jsem hrdý na mou rasu, jsem pyšný na to, kdo jsem. Mám svou hrdost a důstojnost. To je jako bys chtěla, aby tě hrálo orientální dítě. Dává to smysl?
Oprah: Ne

Michael: Tak prosím lidi, přestaňte věřit těmto hrozným, smyšleným historkám.

Oprah: Dobře. Tak pojďme řešit nejvíce diskutovanou věc o tobě. Barva tvé kůže je zřetelně jiná, než když si byl mladší a myslím, že to vytvořilo hodně spekulací a dohadů o tom, co jsi udělal nebo děláš. Bělíš si kůži, protože se ti nelíbí být černochem?

Michael: Zaprvé: Pokud vím, tak neexistuje taková věc jako bělení kůže, nikdy jsem to neviděl a nevím, co to je.
Situace se má tak, mám kožní onemocnění, které ničí pigment kůže. Je to něco s čím nemohu nic dělat. Lidé pak vymýšlí storry, že nechci být kým jsem a to bolí. Je to pro mě problém, nemám nad tím kontrolu. A co ty miliony lidí, kteří sedí na slunci, aby byli tmavší, aby se stali jinými než jsou. Nikdo o tom nic neříká.

Oprah: Kdy to začalo? Kdy se barva tvojí kůže začala měnit?

Michael: Někdy po Thrilleru, kolem Off The Wall...někde tam.

Oprah: Co sis myslel?

Michael: Je to v mé rodině, je to z otcovy strany. Nemám nad tím kontrolu.. Nechápu to, jsem z toho smutný.

Oprah: Kolik plastických operací jsi měl?

Michael: Velmi málo, můžeš se spolehnout...

23. kapitola - Štěstí v Ráji

15. dubna 2012 v 6:29 Povídky - příběhy
Tak teď rozhodně hasící přístroje připravte, budou potřeba:-D
Dílek věnuji Vám všem za to, že jste to napínání tak dlouho vydržely.....

PS: Tuhle kapitolku píši podruhé, ta původní se mi totiž smazala, takže Vám asi nemusím vysvětlovat jaký slovník jsem používala:-D


23. kapitola


" Všimla sis těch cihel, které byly na dvorku?".....zeptal se mě zamyšleně a já přikývla.................." Kdysi maminka chtěla po Josephovi, aby přistavil ještě jednu místnost, ale k tomu nikdy nedošlo. Zůstaly tam jako vzpomínka na to čeho chtěli společně dosáhnout. I když to tu bylo tak malinké miloval jsem to tu. Víš s mým otcem to nebylo vůbec jednoduché. Nesměli jsme mu říkat " táto", a já přitom chtěl, tak moc jsem chtěl mu zkočit do náruče a říct mu tati. Víc si pamatuji ty rány, kterých nás neušetřil než slůvek "mám tě rád". I když jsem z něj míval strach, teď po letech jsem mu uvnitř sebe odpustil. Byl spíše náš manažer než milující otec, ale jeho přísná disciplína nás dovedla tam, kde jsme se dostali a za to mu nikdy nepřestanu být vděčný. I když mé dětství nebylo nic moc, když se mě někdo teď zeptá jestli bych něco změnil odpovím, že nic. I přesto všecho to za to stálo. Víš vadí mi jak mě média reprezentují, uvádí mě v tom nejhorším světle, ale vůbec mě neznají, nevědí co cítím čím si procházím, jak těžké a složité to pro mě je. Přitom netoužím po ničem jiném než, aby ukázali to, jaký opravdu jsem. Dozví se to o mě vůbec někdy lidi? A jestli ano, kdy? Až po smrti?"..............Jeho slova mě znepokojila, zvláště ta poslední. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím jak člověk jako on musí kvůli té neustálé nepravdě, která se o něm šíří trpět. Přitom po ničem jiném netouží než ukázat světu jaký doopravdy je. Chce říct pravdu a taky touží ji slyšet. Obávám se, že jeho obavy jsou na místě, že to tak opravdu jednou bude. Lidé se dozví o jeho šlechetném srdci o tom jak andělský je až bude příliž pozdě......


" Můžu tě obejmout?"........tázavě jsem se ho zeptala. Neváhal ani na vteřinu a ochotně mě přijal ve své náručí. Toužil cítit tlukot lidského srdce stejně jako já. Zadíval se hluboko do mých, teď už zaplavených očí od slz a řekl........." Opravdu chceš naleznout Štěstí v Ráji?".......přikývla jsem. Jeho pohled byl stále silnější a já si uvědomila, že prahne po úplně stejných věcech. Že oba toužíme mít někoho po svém boku, že chceme být na všechno dva. Na bolest i zklamání, na výhry i prohry, na štěstí a na lásku.....na všechno můžeme být dva, my dva..........


Zajel jazykem do jejich chvějících se úst, které svázal polibkem. Přitiskl si ji k sobě blíž a ona si na něj sedla rozkročmo, aby mohla cítit teplo z jeho těla. Špičkami prstů hladil její bradavky. Napřed přes triko, ale když ucítil jak vzrušením ztvrdla neváhal už ani minutu a kousek po kousku sundával kusy jejího oblečení. Znovu si pohrával s jejími velice citlivými bradavkami, laskal je, hladil. Popadl ji za boky a přitiskl k sobě ještě hlouběji. Z toho slastného tlaku, který v sobě cítila zalapala po dechu......." Ach Miku, můžeme tohle dělat?"......zeptala se a on na důkaz toho, že ano ji rty spoutal dalším polibkem. Pohybovala se na něm s neskrotnou žádostí. Už dlouho necítila takový pocit lásky a pochopení jako právě teď. Zabořil ji obličej mezi prsy zrovna ve chvíli, kdy oba dosahovali vytouženého vrcholu. Jejich vytrvalé, tiché vzdechy neustupovaly a nabíraly stále na intenzitě. Když už oba byly touhou unaveni sesunula se na jeho hruď a tulila se k němu. Dlouho ji takhle držel a nepřestával hladit.Mlčeli, když se z ničeho nic od ní odtáhl a sundal z jejího obličeje její mokré vlasy. Špičkou ukazováčku pohladil její vlhké rty. Nikdo k ní neprojevil tolik něžnosti jako právě Michael a jí vyhrkly slzi do očí..........." Už jen tvůj hlas mě dokáže vzrušit."......řekl. Sklopila hlavu........." Takže tě ke mě žene chtíč?"......řekla smutně. Když neodpověděl odtáhla se od něj. Přimouřil své oči, aby ji ukázal, že se netrefila.............." Tak co tedy?"......zeptala se opatrně. Pohladil ji po tváři a řekl ............" Láska."............usmála se na něj. Tohle přesně potřebovala slyšet. Na důkaz toho, že to myslí naprosto vážně si ji znovu vzal a ona se nebránila, chtěla se nabažit toho pocitu důležitosti, který vlastně nikdy nepoznala. Cítila, že ho miluje a on miluje jí, ale také věděla, že pro udržení téhle složité lásky budou potřebovat hodně síly. Ale teď se rozhodně nechtěli vrátit zpátky do reality, ani jeden z nich z té opojné lásky netoužil vystřízlivět.........

22. kapitola - Štěstí v Ráji

13. dubna 2012 v 13:43 Povídky - příběhy
Tak jsem se trochu spletla:-D ale slibuju, že příště už ti dva se konečně k něčemu odhodlají:-D
22. kapitola


Když jsem se ráno probudil Jane ještě spala. Schoulená do klubíčka vypadala tak něžně a roztomile, že jsem neměl odvahu ji probudit, ale věděl jsem, že až vztane určitě bude mít hlad. Jenže najít něco k snědku v domě, kde skoro dva měsíce nikdo nebydlel šlo stěží, kromě sušenek, které jsme ovšem zbaštili už včera tu nic nebylo. Rozhodl jsem se tedy, že zajdu něco koupit, ale vyjít na ulici jako Michael Jackson byl docela problém, proto jsem začal po domě hledat něco čím bych se mohl maskovat. Našel jsem dlouhý hnědý plátěný kabát a kovbojský klobouk, tahle kombinace byla poněkud fádní a vypadala jak pěst na oko, ale byl jsem rád, že jsem našel alespoň něco. Zhodnotil jsem svůj maskovací oufit v zrcadle na chodbě. Když jsem byl se svým převlekem docela spokojený mohl jsem vyrazit pro čerstvé housky........


" Michaeli? Michaeli jsi tu?"......začala jsem po domě hledat Michaela, ale nikde nebyl. Usoudila jsem tedy, že se šel asi projít, dělával to tak i v Neverlandu, proto mě to ani teď nepřekvapilo. Opláchla jsem svůj obličej a oblékla kalhoty, které včera utrpěly katastrofu a rozhodla jsem si to čekání na Michaela zkrátit při pití kávy. Přehrabovala jsem se v policích, ale nic, z čeho by se dalo něco vytvořit tu boužel nebylo.........Ach jo.....vzdychla jsem si a doufala, že se vrátí co nejdřív, abychom po cestě na Neverland zastavili někde na trochu kofeinu.....

Slyšela jsem zvláštní zvuky, které se ozývaly před domem......A Michael se už konečně vrátil.......myslela jsem si a těšila se jak odtud vypadnem. Ovšem zmýlila jsem se........." Přejete si?"........nejistě jsem se zeptala mladé asi tak dvaceti pěti leté ženy, která na mě překvapivě koukala, tak jako já na ní............." Paní Williamsová?"........řekla rozpačitě. Všimla jsem si, že je docela v pokročilém stavu těhotenství, typla bych, že do porodu ji schází tak asi týden. Vypadala nervózně, ale když jsem ji přikývla na jméno našla v sobě odvahu povědět mi ta nejkrutější slova, která jsem kdy slyšela............" Jsem tady kvůli vašemu muži."..........řekla povrchně..........." Ale můj muž je mrtvý."......nahrnuly se mi slzy do očí.............." A za to můžete vy."........podívala se na mě vyčítavě............" Já? Jak to myslíte a kdo vlastně jste?"...........absolutně jsem neměla potuchy co ta ženská po mě chce................." Jsem milenka vaše manžela.".........řekla bez zábran a já jsem cítila jak se mi podlamují kolena.............." Copak si opravdu myslíte, že existovaly nějaké služební cesty? Ale prosím vás, každé ženě by došlo, že ji její manžel podvádí. Jen nechápu jak vy jste mohla zavírat oči tak dlouho.".........v jejich očí byla nenávist a pohrdání. Její slova mi začala šrotovat v hlavě. Do ruky mi podávala nějaké papíry. S otazníkem v očí jsem na ni koukala............" Kvůli tomu přijel Charles do dva dny dříve než původně měl, chtěl to mít z krku. No tak jen se podívejte, ..... ano jsou to rozvodové papíry. Chtěl se s vámi rozvést."...........řekla naprosto klidně, ale já nebyla schopna jediného slova. Jen jsem na ni koukala, a když můj pohled sjel na její zakulacené bříško dala mi jasnou odpověď aniž bych se ptala....................." Ano, to dítě je Charlesovo. Nikdy vás nemiloval, byl s vámi jen kvůli Erice.".........................." Vypadněte!".............na to jediné jsem se zmohla. Otočila se a v klidu odešla. Stála jsem jako opařená, cítila jsem v sobě prázdno.................

" Jane, Jane jsi v pořádku? Co se stalo, kdo byla ta žena?".............ustrašený Michael mě vedl dovnitř, aby jsme zmizeli z dohledu zvědavých očí. Ani jsem si nestačila všimnout, že je v přestrojejí. Nevnímala jsem nic jen hlas té ženy, která mi přišla tolik ublížit. Tolik let jsem žila v přesvědčení jak spořádané a harmonické manželství máme, ale po té pravdě, před kterou jsem tolik let zavírala oči mi to došlo. Po jejich slovech začaly ty rozbité střepy do sebe zapadat. Teď, když mi z očích sundala růžové brýle, vidím opravdového Charlese. Vše jsem Michaelovi po tom, co mi uvařil kávu, kterou přinesl povyprávěla. Uvědomila jsem si jak moc mě zná, ví, že bez ranní kávy nedokáži normálně fungovat. I když celou dobu tvrdil jak příšernou kávu umí, dnes mi to rozhodně nevadilo, hořkost v srdci byla daleko větší než káva...........


" Jane v takovém stavu se nemůžeme vrátit zpátky ."....................ale já chtěla jet za svou dcerou, i když měl nejspíš pravdu........" Erica tě nemůže vidět takhle zničenou, drásalo by jí to srdce. Zavolám Janet, den to s dětmi ještě vydrží a já ti slibuju, že hned ráno uvidíš svou dceru."..................." Ale Miku, v tomhle domě nemůžu zůstat už ani minutu."..............řekla jsem mezi svými zvlyky................" Taky netvrdím, že zůstaneme tady.".............čekala jsem na odpověď, ale to už mě táhl do auta na sedadlo spolujezce. S nádechem pochopil, že chci něco namítat proti tomu, že chce řídit, ale jeho postoj byl nekompromisní, a tak se zabořila do sedačky a čekala kam nás cesta zavede.......


Cesta mizela před námi a já měla v hlavě zmatek. Ptala jsem se sama sebe proč se ta žena objevila, ale na druhou stranu jsem byla ráda, konečně jsem si mnohé uvědomila. Erice jsem neměla v úmyslu povědět, že za nedlouho se jí narodí sourozenec. Svého otce měla za něco posvátného, byl pro ni vzorem a já ji tuhle iluzi nemínila brát, protože ač byl jakýkoliv jedno se mu musí nechat a to, že se o svou dceru staral a miloval ji a ona za to nemůže, že její táta ke mě nechoval tak silné city jako já k němu. Teď , když nad tím tak přemýšlím jeho smrt je pro Ericu menší bolest jak zjištění, že ji táta opuští kvůli nové rodině, kterou si pořídil. Tahle rána by byla pro ni mnohem, mnohem horší.............

"Tak už jsme na místě."............z mých myšlenek mě probudil Mikův hlas. Vystoupil z auta a šel mi jako správný gantleman otevřít dveře............." Kde to jsme?"......nejistě jsem se zeptala...................." V Gary."........došlo mi to. Michael mě zavedl na místo, ke kterému se váží jeho vzpomínky, na místo, které pro něj bylo tolik let domovem. Podle výrazu tváře jsem usoudila, že tu byl naposledy jako malý kluk, naposledy, kdy tohle místo opouštěli, aby se mohli kvůli své kariéře přestěhovat. Procházeli jsme se po místním okolí a já musím přiznat, že tohle ač malé městečko mělo své čarovné kouzlo. Cítila jsem, že i pro Mika návrat sem hodně znamená. Ta největší záplava vzpomínek nastala, když jsme stály před jeho rodinným domem.............." Tak tohle byl náš domov."......řekl tak neuvěřitelně jako by sám nemohl uvěřit, že tu po tolika letech je. Opatrně jsme vešli dovnitř, ten dům byl tak strašně malý. Tolik dětí a dvě dospělé osoby tu žili a mě se zdálo až neuvěřitelné, že se tu všichni dokázali směstnat, ale na druhou stranu i když neměli tolik příležitostí na své vlastní soukromí, měli jeden druhého a byli si tolik blízcí jak jen málo lidí dokáže být. Vše zůstalo v původním stavu tak, jak dům opouštěli jen nábytek byl zahalen do tuny prachu, ale to nám nebránilo, aby jsme ho s obdivem pozorovali. Posadili jsme se na Mikovu palandu v jejich klučičím pokoji. Michael se zabožil prsty do té měkké matrace a začal s vyprávěním svých klučičích snů, které pro něj byly kdysi tak důležité...........

Oprah 1993 ( druhá část ..........)

12. dubna 2012 v 23:00 Rozhovory, Proslovy
Úryvek televizního rozhovoru Oprah s Michaelem.....



Oprah: Smokey Robinson řekl o tobě, a i mnoha jiných lidí, že jsi byl jako stará duše v malém těle. Cítil jsi to tak?

Michael: Pamatuji si, že jsem tohle slyšel pořád, když jsem byl malý. Říkávali, že jsem 45-letý malý mužík, kamkoliv jsem šel, vždycky jsem to slyšel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.Stejně jako když se někteří lidé ptají - Když jsi byl malý a začal si zpívat, věděl si, že jsi tak dobrý? A já říkám: Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, prostě jsem to udělal, a vyšlo to.

Oprah: Jaký je vztah s tvou rodinou? Jste si všichni stále blízko?

Michael: Mám moc rád svojí rodinu. Kéž bych je mohl vidět trochu častěji. Ale musíte to pochopit, protože jsme showbyznysová rodina a všichni pracujeme. Máme rodinný den, kdy se sejdeme dohromady, vybereme jeden dům, může to být Jarmaina, Marlona....dům, a všichni se sejdou navzájem a přátelství a lásce a dohánějí, kdo co dělá.

Oprah: Tvůj otec si dobíral tvé pupínky?

Michael: Ano, říkal, že jsem ošklivý.

Oprah: Tvůj otec by to opravdu řekl?

Michael: Ano, řekl. Sorry Josephe...

Oprah: Jaký s ním máš vztah?

Michael: Mám rád svého otce, ale neznám ho.

Oprah: Zlobíš se za něj za to, co ti udělal? Myslím, že je to celkem kruté.

Michael: Jestli se na něj zlobím? Někdy mě naštve, to ano. Neznám ho tak, jako bych chtěl znát. Moje matka je úžasná, pro mě je dokonalá. Přeji si, abych mohl pochopit mého otce.

Oprah: Bil tě tvůj otec?

Michael: Ano.

Oprah: A proč tě bil?

Michael: Hádám že...tedy nevím, jestli jsem byl jeho "zlaté" dítě, nebo co. Někteří by řekli, že byl přísný tyran nebo tak, ale byl velmi přísný, velmi tvrdý, striktní. Víš, třeba jen pohled na něj tě děsil.

Oprah: Bál si se ho?

Michael: Hodně moc. Byly doby, kdy kdy ke mně přišel a začalo mi být špatně od žaludku.

Oprah: Jako dítě nebo dospělého?

Michael: Oboje. Nikdy mě neslyšel tohle říkat. Omlouvám se, prosím nebuď na mě naštvaný. Ale mám rád svého otce.

Oprah: Ano, chápu to.

Michael: A odpouštím mu.

Oprah: Ale dokážeš mu doopravdy odpustit?

Michael: Dokáži odpouštět....

21. kapitola - Štěstí v Ráji

12. dubna 2012 v 8:11 Povídky - příběhy
Přihořívá, ale ještě hasící přístroje nechystejte:-) na uhašení pořádného požáru vášně si ještě budete muset chvilinku počkat :-D

21. kapitola

Po hodině cesty Michael zavolal své sestře Janet, aby se ujistil, že je všechno v pořádku............" Miku nedělejte si starosti, jsou neuvěřitelně hodné a ani Erice nevadí, že ji hlídá úplně cizí ženská. No třeba dlouho cizí nebudu, co brácho?"...........dobírala si ho............" hahaha, vtipná jako vždy co sestřičko? Tak to tam zvládněte, do oběda jsme zpátky."......poděkoval své mladší sestře..............." Ale vůbec nespěchejte, my to tady určitě zvládneme."........položil telefon. Byl zase o něco klidnější, když věděl, že je vše v naprostém pořádku. Podíval se na Jane, která soustředěně koukala na cestu před sebou..........

Mikův upřený pohled mě propaloval............." Ještě chvíli se tak na mě budeš koukat a jistojistě nabouráme.".......řekla jsem vážně. Michael neřekl vůbec nic, odvrátil svůj pohled a díval se z okýnka ven.Nejspíš se mu něco honilo hlavou. Ulevilo se mi, když jsem si uvědomila, že před sebou máme posledních deset minut cesty......

" Tak tady bydlím."........řekla jsem Mikovi, když jsme vystupovali z auta. Nepřestával dům obdivovat. Lehce jsem mu zmáčkla ruku a táhla ho dovnitř. Když jsem se po domě rozhlížela připadala jsem si jako úplně v cizím domě. Po tom čase, co jsem strávila v Neverlandě jsem to tam brala jako svůj domov, tady jsem si připadala jakoby jsme se právě vloupali do cizího domu. Byla už docela tma a tak jsem rukou hledala vypínač, abych mohla rozsvítit............" A nééé."........." Co se děje Jane?".....ustrašeně se na mě podíval..........." Budeme muset rychle najít nějaké svíčky jinak tu zůstaneme po tmě."...........došlo mu co se stalo a při představě, že tu zůstaneme sami a ještě k tomu při světlu svíček se mu líbila.......

V šuplíku jsem hledala instalační cédéčko zatímco Michael zapálil všechny svíčky, které po domě našel. Zatopil v krbu a zeptal se mě jestli nechci čaj.........." Dala bych si, děkuju. To je také jediné, co tu najdeš. Možná budou v horní poličce i nějaké sušenky, pokud je dřív neobjevily myšky."...............upřeně jsem koukala do monitoru, zatímco se Michael pustil do přípravy čaje.
" Děkuji."............řekla jsem po tom co mi donesl krásně vonící hrnek po malinách, ze kterého se ještě kouřilo. Michael se rozhlížel po domě..........." Ty čteš?"......zeptal se, když narazil na polici plnou knih. Přikývla jsem. Za pomocí světla svíčky si je prohlížel vytáhl jednu s názvem...........´ Štěstí v Ráji ´.......prohlížel si ji a začal v ní listovat......autor: Jane Williamsová......udiveně na to jméno koukal.........." Ty...ty píšeš knihy?"..............překvapeně se na mě podíval........." A to psala jsem....kdysi, ale to už je strašně dávno.".......odpověděla jsem stejně jako by se mě zeptal, kde mám cukr. Mě to přišlo úplně normální, ale Mike knihu v ruce svíral jakoby právě našel nejvzácnější poklad..........." Můžu?".....zeptal se mě jestli se může do ní začíst........." Jistě."......řekla jsem a dál se věnovala své práci.....

Posadil se na okraj stolu, na kterém jsem měla položen svůj laptop. Nevnímala jsem ho a dál vyťukávala písmenka na klávesnici. Tedy jsem dělala, že ho nevnímám, ve skutečnosti jeho propalující pohled mě drásal a uvnitř rozhodně nenechával klidnou........." Víš, že ve světle svíčky se mění barva tvých očí?"........řekl zvláštním hlasem. Zvedla jsem oči od obrazovky a zadívala jsem se na něj.........." Jak to myslíš?".......přibližoval se nebezpečně blíž a blíž......" Tak jak to říkám, jsi neskutečně krásná."......pohladil mě na tvář a přitom nepřestával sledovat mé rty, po kterých přejel hřbetem prstu........." Chvěješ se."......jasně, že se chvěji, když je tak blízko, neovladatekně blízko a ještě krouží svými prsty po mé tváři, kdo by krucinál neztrácel vědomí?! Snažil se mě políbit, ale já v poslední vteřině sebou škubla a vyskočila ze židle, přitom smetla hrnek s čajem.........." do prdele!"......měla jsem polité kalhoty a nic na oblečení jsem tu samozřejmě neměla. .............." Neodnesl to tvůj počítač?".....ustrašeně se ptal. ............" Naštěstí jsem to stačila odeslat, takže doufám, že se to šéfovi přišlo. Ale je tu větší problém, nemám tu žádné oblečení.".............ale v tom rozhodně Mike neviděl problém. Myslel si asi, že se svleču a klidně tu budu běhat ve spodním prádle. Smál se, nejspíš mu došlo na co myslím..........." Nech toho a raději mi podej ten přehoz z křesla."..............udiveně na mě koukal............" Nekoukej tak, napadá tě snad něco lepšího?"................." Noo to víš, že napadá.".....lišácky na mě zamrkal.............." Raději mi to neříkej a se otoč, ať se mohu převléknout."...........otáčet se mu rozhodně nechtělo..............." No tak jak dlouho budu čekat?".............pochopil, že mé rozhodnutí je konečné a tak ač nerad učinil....

Když jsem měla svou garderóbu na sobě, posadili jsme se ke krbu a pozorovali praskání dřeva. Mlčeli jsme, asi to za dalných okolností bylo nejlepší, ale uvnitř jsem si přemítala tu scénu stále dokola, co kdyby mě vážně znovu políbil? A co, kdyby nezůstalo jen u polibku? Bože, doufám, že netuší na co myslím. Nakonec jsem únavou zavřela oči, opřela se o jeho rameno a usnula.....


Oprah 1993 ( první část...)

11. dubna 2012 v 9:13 Rozhovory, Proslovy
Úryvek televizního rozhovoru Oprah s Michaelem.......


Oprah: Jak nervózní jsi teď?

Michael: Mmm.... vlastně nejsem vůbec nervózní.

Oprah: Ani před svým prvním rozhovorem, který bude vysílán po celém světě?

Michael: Ne.

Oprah: Chci, aby lidi věděli, že když jsme se dohodli udělat tento rozhovor říkal jsi, že budeš ochoten mluvit o všem, a musím ještě upozornit, že ani jedna otázka nebyla předem domluvená.

Michael: To je pravda.

Oprah: Pozorovala jsem tě při pozorování na tvé video z mladších let, vrátily se ti vzpomínky?

Michael: Pousmál jsem se nad tím, protože jsem to dlouho neviděl. A jestli se mi vrátily vzpomínky? Ano, já a mí bratři, které velice miluji, je to pro mě skvělý moment.

Oprah: Viděla jsem tě jak ses smál, když si viděl sám sebe zpívat Baby, baby, baby...

Michael: Jo, myslím, že James Brown je génius, a když je s Famous Flames je to prostě neuvěřitelné. Pamatuji si jak jsem ho sledoval v TV a vždycky jsem se naštval na toho kameramana, protože když začal opravdu tančit tak ho kamera přehlížela, a já nemohl vidět jeho nohy. Křičel jsem a házel jsem věcmi: "ukažte ho!", abych se od něj mohl učit.

Oprah: Když se dívám na tvé nahrávvky, který si udělal, když je sleduji, hlavně v tvých mladších letech - vypadáš velmi živě, vesele. Když si odešel z pódia, byl si ve skutečnosti taky takový?

Michael: No, jeviště bylo pro mě domov. Na jevišti jsem se cítil velmi pohodlně, a pořád cítím. Ale jakmile jsem byl pryč, byl jsem velmi smutný.

Oprah: A byl si smutný od začátku nebo od doby, kdy to všechno začalo?

Michael: Byl jsem sám, smutný, musel jsem čelit tváři popularity a tak..
Byly, ale i dobré časy s mými bratry. Polštářové bitvy a podobně. Ale stejně jsem plakával z osamělosti.

Oprah: V jakém věku to začalo?

Michael: Jo, velmi nízkém, v osmi, devíti....

Oprah: Když jste se všichni proslavili?

Michael: Ano.

Oprah: Takže to nebylo tak, jak to vypadalo pro celý zbytek světa, pro nás?

Michael: Bylo to úžasné, je hodně dobrých věcí na tom být slavný. Cestujete po celém světě, potkáváte lidi, jezdíte na různá místa, je to fajn, ale je tu i druhá stránka věci. Ale nestěžuju si na ní a to je mnoho zkoušek, musíte věnovat spoustu času, obětovat se tomu....