Květen 2012

Společně s námi....

30. května 2012 v 22:22 Básničky
Považovali jsme tě za samozřejmé,
celou tu dobu,
všechno se zdálo možné
a děkovali Bohu.
Jenže po smíchu,
jsme ochutnaly slzy,
ztratili jsme sílu
a ptali se: Proč tak brzy?
Kdekoliv jsi
a co cokoliv děláš,
budeme tu pro Tebe navěky,
společně s námi,
tu pravdu hledáš,
stále budeme tady.
I když nic nezastaví tu bolest,
kterou pořád cítíme,
pravda je mocnější než lež,
lež, která naše srdce láme.
Společně s námi,
dojdeš k vytouženému cíli,
i přes slzy,
se vše ukáže ve správnou chvíli.
Dnem za dnem
a noc za nocí,
jsi andělem,
se kterým společně chodíme po měsíci.
Společně s námi,
najdeš to, co tak ustavičně hledáme,
společně s námi.....
čekáme na Tebe......


PS: Touhle básničkou se svámi prdelky loučím....Ne, nebojte né na dlouho. :-) V pondělí jsem zpět Tak se tu mějte hezky......


Michael o dětství a o dětech.....

29. května 2012 v 21:32 Michaelovy citáty a citáty o něm
Moje dětství mi bylo naprosto odebráno. Nebyly žádné Vánoce, nebyly žádné narozeniny. Nebylo to obvyklé dětství. Ne potěšující dětství. Vše bylo vyměněno za těžkou práci, za úsilí a bolest. A možnou dosažitelnost profesního úspěchu. Ale na oplátku, už nemůžu tu část života obnovit. Vůbec žádnou část mého života. Každopádně, když dnes tvořím svou hudbu, cítím se jako nástroj přírody. Zajímalo by mě, co příroda cítí, když otevřeme svá srdce a představíme Bohem dané talenty. Zvuk přirozeně kříží celý vesmír a celý svět okouzlí. Také by mě zajímalo, co naopak cítí srdce, když nahlédneme až na hranici hravosti života. A to je důvod, proč mám rád děti a proč se zdržuji v jejich společnosti. Uvědomil jsem si, že většina světových problémů dneška, od malých pouličních přestupků až k válkám velkých měřítek a terorismu a nač přeplněné věznice jsou výsledkem faktu, že dětem bylo jejich dětství ukradeno. Kouzlo, tajemství a nevinnost dětského srdce jsou semena tvořivosti, která váš svět vyléčí. Opravdu tomu věřím.

Co se potřebujeme naučit od dětí není dětství. Bytí s nimi nás spojuje s hlubokou moudrostí života, která je stále přítomná a poue žádá, aby mohla žít. Znají cestu křešení, která pouze čeká, až nám bude moct rozpoznat naše vlastní srdce. Dnes bych chtěl poděkovat všem dětem na světě, včetně těm nemocným a zanedbávaným, u kterých jejich bolest cítím. Také chci poděkovat všem, kteří mi pomohli objevit můj talent zde na Zemi.


Děkujeme....

28. května 2012 v 9:21 Básničky
Sedím a smutek mě přemáhá,
necítím nic, v srdci je ta známá
.......prázdnota.

Odešel si stejně jako slunce,
které potřebuje člověk k životu,
ztratili jsme srdce,
které v sobě nosilo čistotu a dobrotu.

Začali jsme uvažovat a také více přemýšlet,
nic nám není lhostejné,
chceme to samé
a to každý den
oslavovat tvoji lásku,
ty nikdy nesmíš být zatracen
svět musí o Tobě vědět pravdu.

Není důležité co dokázali ostatní,
důležité je, že máme Tebe,
je jedno, kdo co poví,
pro Tebe vždycky bude hrát nebe.

Bude hrát Tvou hudbu,
bude tančit Tvůj moonwalk,
díky Tobě uvidíme světlo na konci tunelu,
vždy budeme oslavovat tvůj život.

Nezáleží na ničem,
my máme stále Tebe,
ovlivňuješ nás každý den,
nikdo nezažil tolik trápení a nepochopení v lidech.
Tak jako ty.......
a nikdo neměl v srdci tolik lidskosti a dobroty.

Každá lež je jako by byla vražena dýka do srdce,
každého z nás,
zato lichotka,
říci nejde tak lehce
a přitom jsou tu ti, kteří si jí zaslouží slyšet dál.

Dívám se na nebe,
kde jedna hvězda září,
až nebezpečně se podobá Tobě
a já ji toužím povědět svá přání.

Buď stále silný,
jak jen nejvíc dokážeš,
nikdo nikdy nebude stejný
veď nás dál,
jak jen dokážeš.
A když nebudeš moci,
my povedeme tou cestou Tebe,
ne, nedovolíme, aby lidé měli dále pochyby,
protože lež už víc neexistuje.
Existuješ jen Ty,
a nikdo to nezmění,
zůstaneš tu navěky
a v našem snění.
Máš naši důvěru, pochopení a večnou lásku,
když budeš smutný,
rozhlédni se kolem,
my stále šíříme tu pravdu,
která bude důkazem,
jak stále jsi nevinný.........




NEJSI SÁM - Jermaine Jackson ( 31 )

27. května 2012 v 12:19 úryvky z knihy NEJSI SÁM

" První barevnou televizi nám Joseph dopřál roku 1969. Zřejmě už tehdy usoudil, že si ji zasloužíme. A právě tak nám přesun na západ připadal - jako by někdo otočil knoflíkem kontrastu a přenesl nás z pochmůrného černobílého Gary do živých a sytých barev Kalifornie. Už jen cesta z losangeleského letiště do Hollywoodu byla zážitkem sama o sobě. Vůbec poprvé jsme spatřili zelenající se palmy, bezmračně azurové nebe, dobronzova opálené lidi v upnutých tričkách a džínech do zvonu a také jsme cítili vůni borovic a svěžesti. Oproti Gary to byl opravdu ostrý kontrast. Tam jsme jen znali ohavný puch dýmu z ocelárny čpící oxidem siřičitým a znečišťující opar.
Připadalo nám, že na ulicích Los Angeles to žije. Přijeli jsme do země mléka a strdí - Michael a já jsme po obou stranách auta vystrkovali hlavy z okénka a afra nám čechral svěží vánek. Jezdili jsme po Hollywoodu a viděli domy těsně přilehlé ke kopcům i horská pásma v dáli...."



Přání pro Jeanku.......

24. května 2012 v 5:40

Všecičko nej k dnešnímu svátečku. Hodně štěstíčka, zdravíčka a lásky. Také Ti přeji úspěšně zdařilou zkoušku a už se na Tebe moc těším. Mám Tě ráda.....



51. kapitola - Štěstí v Ráji

23. května 2012 v 18:55 Povídky - příběhy







51. kapitola- KONEC

Michael se ochotně o našeho malého broučka staral. Jen když uslyšel jeho začínající, neklidný pláč vždy se přiřítil k postýlce, aby zjistil, co ho trápí. Jako zrovna teď náš malý Blanket si usmyslel, že mu schází tatínkova náruč. Michael se vrátil do ložnice s naším synkem a tázavě na mě pohlédl. Věděla jsem, co che udělat a přes velký úsměv jsem přikývla, vždyť i já bych ho chtěla mít pořád při sobě. A tak starostlivý táta položil opatrně to malé svoření do naší postele a tulil se k němu. Za pár minut oba spokojeně chrupkali. Pohled na ně byl kouzelný. Já, ale ještě nemohla spát. Pořád jsem byla plná dojmů z událostí, které se před nedávnem staly. Znovu jsme k sobě s Mikem našli cestu, svatba, náš maličký syn.... Začala jsem chodit po pokoji a hledat svůj notebook. Řekla jsem si, že teď je ten správný čas na dopsání povídky. Opatrně jsem se posadila do křesla. Ještě pořád jsem cítila malé zaškubnutí kvůli stehům, ale to mi nebránilo v tom, abych se pohodlně usadila. Položila jsem na svá kolena počítač a otevřela jej. Chvíli jsem koukala na rozsvícený monitor, následně můj zrak utkvěl na posteli. Na "klubíčko", které ti dva společně vytvářeli.


Není snad na světě člověk, který by si nepoložil otázku, co je smyslem jeho života. Někomu stačí pocit, že dýchá, druhému zase vědomí, že životem proplouvá bez překážek a nástrach. Myslím si, že pokud hledáme cestu bez překážek, pak určitě nikam nevede.

Největší chyba v životě je, mít pořád strach, že nějakou uděláme. Já pár chyb udělala,a ne že bych ji bylo zrovna málo. I přesto jsem nezůstala v koutě nečinně stát, toužila jsem po tom, aby mě měl někdo rád. A aniž bych to plánovala takový člověk se skrátka v mém životě objevil. Člověk jenž je učiněný anděl. Naučil mne mnohé. Naučil mě žít a milovat. S ním jsem poznala jaké je to žít v opravdovém ráji. Jak i přes předsudky lidí můžete získat své místo na slunci. Nezáleží na tom kým jste, ale jací jste uvnitř. Jméno z vás nedělá přízrak ani spasitele. A já děkuji Bohu, že jsem nikdy takové předsudky neměla, ba naopak. Už od prvního dne, co jsem svého krále poznala jsem si pokládala otázku :Proč lidé dokáží ubližovat a proč zrovna jemu?! Dnes už vím, že zabývat se takovými otázkami je zcela zbytečné, protože jemi nic nevyřešíte a jen se tím trápíte.

Vše, co se děje má svůj smysl a já věřím na osud. Věřím, že v životě musí přijít nejdřív zklamaní a po něm štěstí, které si musíte bránit. A že já to své si sakra budu bránit zuby nechty. Ne, nedovolím nikomu mi ho vzít. Prostě bez lásky nelze žít a bez bolesti nejde milovat. A tak to je.

Pohled na mého muže a děti je tou největší odměnou, že žít je ten nejkrásnější dar, který mi byl dopřán. Každý z nás by si měl vážit toho, co má a brát život jako výzvu.

Miluji svůj život, i když byly dny,kdy jsem ho proklínala stejně jako sebe. Ale dnes vím, že nic není zadarmo. Můj příběh dnešní dnem končí, ale jen tady na papíře. Možná Vás můj osud zasáhl natolik, že si ho navždy uchováte v srdci, možná pro mnohé z Vás bude inspirací v hledání sama sebe, v smyslu Vašeho života.

Jsou mezi námi tací, kteří při pohledu na život v něm nehledají hlubší smysl. Možná je úplně zbytečné se touhle otázkou jakýmkoliv způsobem zaobírat. Má jen takový, jaký my mu samy dáme......Možná základní smysl života spočívá v naší existenci.......Možná.......Kdo ví....



KONEC




___________________________________________________________________________
Pár slov na závěr:


Uff, tenhle závěr jsem si připrovavovala tak nějak v průběhu celé povídky a vím, že tohle je správné rozhodnutí, tak nějak uvnitř sebe to cítím. Je pravda, že už jsem pár příběhů sesmolila, ale je to stále na jedno brdo a to mě začíná štvát. Prostě já nějak nedokáži o Mikovi psát aniž bych mu stále nenasazovala svatozář, a i když byl výjmečný člověk je to už nuda:D
Nechci říct, že už nikdy nic nenapíšu, ale? Sakra sama nevím. Prostě každopádně pryč s tou věčnou romantikou, která se sice dobře píše, ale už hůře čte:D Teda aspoň číst to stále dokola.:D

A pokud se nenaučím psát trochu z jiného soudku, tak ode mně už nic nečekejte:D

Ne vážně, já jsem věčný snílek, což už jste si určitě všimly a mám Mika za " Boha", ale taky víme, že byl jen chlap z masa a kostí a měl své slabé stránky a já se na ně musím zaměřit, ale jde to vůbec?:D Sama nevím jestli to někdy dokážu, ale pokud ano ráda se s Vámi o to podělím.

Děkuji za Vaši neskutečnou podporu. I přesto, že já se svým výkonem vůbec nejsem spokojená, Vy jste věrně četly.:D Ze začátku jsem tu povídku milovala fakt, že jo. Ale pak, když jsem jí četla zároveň s Vámi styděla jsem se :D No, ale člověk by měl na všem hledat to dobré...No ne?:-D

Takže ještě jednou Vám z celého srdce děkuji, mám Vás ráda a Vy to víte.....

S láskou Monika


50. kapitola - Štěstí v Ráji

23. května 2012 v 8:56 Povídky - příběhy
50. kapitola


" Miláčku jestli chceš můžeme tu svatbu na nějaký čas odložit."..........Michael pohladil Jane po jejím zpoceném čele. Ležela zachumlaná v posteli a její tvář hrála všemi barvami. Opět jí bylo zle, ale doktor jí říkal, že je to zcela normální a první čtyři měsíce jsou nejhorší........." Co blázníš? Uvidíš, že v den svatby budu jako rybička."..........nepatrně se na něj pousmála..............." Řeknu Margaret, aby ti donesla čaj, ano?"..........přikývla a na malý okamžik usnula....

Michael měl o Jane a děťátko velký strach, ale nemohl na sobě nechat nic znát. Musel být silný, už kvůli Jane. Oba se shodli na tom, že se svatbou počkají do ukončení Janenina prvního trimestru. Věřila, že pak už se jí uleví a miminko jí nebude tolik trápit těmi věčnými ranními nevolnostmi.

.....
Už od rána všechno v Neverlandu bylo vzhůru nohama. Před domem se shromáždily vozy se svatebními kyticemi, dorty a také hosté přijeli o něco dříve, aby si tu slávu nenechali ujít. Původně jsme velkou svatbu nechtěli, ale Mike měl tolik přátel a početnou rodinu, že tu nemohli chybět. Mý rodiče už dávno nežili a tak kromě kamarádky Janet a Alexe se svou manželou z mé strany nikdo nepřijel.



Stála jsem v ložnici před zrcadlem a snažila se nasoukat do těch nejkrásnějších šatů, které jsem kdy spatřila, když do pokoje vešla Mikova maminka............." Můžu dál?"........zeptala se .............." Ale jistě paní Katherine."...........usmála jsem se na ní............." Vidím, že jsem přišla v pravý čas. Ukaž, pomůžu ti."........ochotně mi zapla zip, který bych bez její pomoci jen těžko zapla..............." Nervózní?"............podívala se na můj ustrašený obličej. Přikývla jsem..........." Ničeho se neboj holčičko, i když Michael je někdy velký paličák věř, že tě opravdu miluje. Nikdy jsem ho neviděla tak šťastného jako právě s tebou. Jsem jeho mámou už 46 let, takže vím o něm své."..........začala se smát..............." Jako malý kluk byl tak roztomilý a strašný divočák. Neustále jsem musela být v pozoru, aby se mu něco nestalo. Pořád něco zkoumal, objevoval a jak miloval sladké. Když se Joseph vracel z noční šichty domů, nechával své kalhoty pohozené v ložnici na zemi. Měl v nich vždycky pár čtvrťáků a kluci každé ráno než šli do školy měli takový svůj tajný plán, jak se k těm pár drobákům dostat. A kdo myslíš, že byl hlavní iniciátor? No samozřejmě, že náš malý Michael. Bylo mu tehdy deset let a zatímco Jackie, Tito, Marlon, Jarmaine stáli přilepeni ke zdi tišili jeden druhého, aby se navzájem nesmáli Michael se plížil po zemi do ložnice, aby uloupil svůj úlovek. Celé dětství si mysleli, bůhví jak nebyli odvážní, ale já jim po letech pozradila, že celou dobu jsme s Josephem měli otevřené oči a slyšeli Mika jak šramotí. Tenkrát jsme měli také co dělat, abychom se nerozesmáli stejně jako oni."...............obě ženy se nad touhle historkou rozesmály a Jane to znovu utvrdilo v tom jaký je Michael skvělý člověk. Celou dobu žmoulala ve svých rukou papírek. Katherine se jí zeptala k čemu ho má..........." Napsala jsem takový malý manželský slib. "......podávala ho Katharine ............" Myslíte, že se mu bude líbit?"............slzy jí vyhrkly do očí.........." Ach Jane, jsem nesmírně ráda, že ty a Erica budete patřit do naší rodiny.".......obejmuly se a začaly plakat. ............"Už toho nechme, nebo se nám rozmaže makeup a ty musíš být krásná nevěsta a né tu ronit slzy."..........



Michael si svou nastávající vedl k oltáři pod širým nebem. Svíral jí za ruce a navzájem si hleděli do očí. Předtím než vyřčeli své ANO navzájem si řekli svůj manželský slib, který jeden druhému připravili........



Přísahám při měsíci i hvězdách, které jsou na noční obloze,
že budeš vždy plakat jen slzy štěstí,
miluji Tě každým tepem svého srdce,
miluji když v noci se ke mě tulíš.
Budu při tobě pořád,
v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí.
Mám Tě neskutečně rád,
vím, že jsi můj věčný snílek, který stále o něčem sní.
Dám Ti vše, co mohu,
miluji Tě každým tepem svého srdce,
vidím v očích Tvou otázku,
a já Ti přísahám, že spolu zvládnem všechno lehce............







I já Ti přísahám,
že budu u Tebe stát dnem i nocí,
jsi můj srdce Král,
vždy poznám, co tíži tvou duši.
Věř, že znám v Tvém životě svou roli,
ukážu Ti, že patříme k sobě,
budu Tě chránit před ublížením a bolestí,
až do dne než společně spočneme v hrobě.
Když je láska to, co dáváš,
když je v našem nitru,
když je to, čemu věříš,
pak my dva žijeme pro Vaše děti a pro svou lásku......



Leželi jsme vedle sebe v těsné blízkosti a navzájem se dotýkali svými dlaněmi, na kterých se nám leskly zlaté kroužky, které spečetily naši lásku. Oběma nám bylo srdce neskrotnou rychlostí. Konečně už navždy spolu..........


----------------------------

Dny plynuly a mé bříško se čím dál víc ode dne zakulacovalo až do chvíle, kdy přišel den "D" a náš maličký Blanket přišel na svět. Rodila jsem dlohých dvacet hodin, ale po tom vyčerpávajícím výkonu, kdy jsem své dítě svírala v náručí jsem si byla jistá, že ta dřina a bolest za to rozhodně stála. Michael samozřejmě celou tu dobu byl se mnou a ochotně stíral můj pot z čela. Chvíli zpíval, pak nervózně chodil po porodním sále až mě kolikrát znervózňoval, ale já věděla, že u mě bude do poslední chvíle. Když mu to maličké svoření pokládali do náruče samým štěstím začal plakat a já nepřestávala děkovat Bohu za to, že mi tenhle pohled umožnil.....






Ještě není konec.......:-D Vím, říkala jsem 50. kapitol, ale protáhlo se nám to ještě o jednu:-D Příště se, ale s našimi hrdiny rozloučíme, slibuju:-D

49. kapitola - Štěstí v Ráji

22. května 2012 v 6:59 Povídky - příběhy
49. kapitola

Od toho dne, co mě Michael požádal o ruku přípravy na svatbu byly v plném proudu. Většinou vše zařizuje nastávající nevěsta za přítomnosti své matky a blízkých, jenže v našem případě tomu bylo jinak. Michael ochotně hledal dobrého fotografa, či nejlepšího návrháře, který navrhne naši svatební róbu. Byla jsem mu za takový zájem vděčná, protože v poslední době mi nebylo vůbec dobře. Každou chvíli se mi dělalo zle od žaludku a cítila jsem se vyčerpaná aniž bych pořádně cokoliv dělala. Ano, každá žena tyhle první příznaky spojuje s nervozitou, což v mém případě jsem dělala úplně stejně. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsem těhotná. Když mi doktor oznámil, že tomu tak opravdu je, nezačala jsem se smát ani skákat dva metry vysoko. Právě naopak. Měla jsem nepopsatelný strach, zmocňovala se mě úzkost a panika. I můj nastávající si všiml, že se mnou není něco v pořádku. Snažila jsem se ho uklidnit, že je to tím stresem, ale jednou v noci, když jsme oba leželi v posteli a koukali do stropu se mě zcela vážně zeptal............." Jane, chceš si mě opravdu vzít?".......zarazil mě svou otázkou. Otočila jsem se k němu............." Proč se mě na tohle ptáš? Samozřejmě, že si tě chci vzít."..........nuceně jsem se na něj usmála.............." Tak, co se teda děje?".........přejížěl svou rukou po mé paži............" Nic. Už jsem ti přece říkala, že........."............." Že je to stresem. Jane propána proč mi lžeš? Stres v tom není, je v tom daleko víc. Tak ksakru nedělej ze mě pitomce!".......nechtěl se rozzuřit, ale byl to projev jeho zloby. Nedokázal se jen tak nečinně dívat do té smutné tváře. Jane odhrnula svou přikrývku. Posadila se na postel a přitiskla k sobě svá kolena. Hlavou se o ně opírala a řekla............." Jsem těhotná Miku."...........z očí ji začaly téct slz. Michael nechápal proč, vždyť to je ta nejlepší zpráva jakou mu Jane mohla říct. Tak nač ten pláč?............" Jane, miláčku to je úžasné. Neměl jsem nejmenší tušení, že...že čekáš naše miminko."...........snažil se jí obejmout, ale odtrhla se. Mike se zarazil a nechápajícím výrazem čekal na vysvětlení.........." Miku, ale co když miminko nedonosím?"..........Mikovi to došlo. Jane má strach už jednou o jejich dítě přišla a on nebyl s ní. Do kelu! Neskutečně se na sebe za to zlobil. Měl být s ní, když ho potřebovala. Když potřebovala jeho náruč a pohlazení. Ale nebyl............." Jane všechno bude v pořádku uvidíš."............nevěděl jak jí má utěšit............" Ale Miku, víš přece moc dobře jak to s mým těhotenstvím je. O naše miminko jsem přišla a že jsem tenkrát vůbec donosila Ericu byl zázrak. I doktoři to takhle nazývali. Co když se to znovu stane a já ti nikdy nebudu schopná dát dítě?".........." Ach lásko pojď ke mě."..........Michael jí obejmul, následně vzal její obličej do dlaně a osušil slzy............" Jane teď mě dobře poslouchej. Pokud k nám Bůh bude velkorysý a dopřeje nám ten dar a dá nám dítě budu nevýslovně šťastný. Pokud ne, beru to jako boží úděl a jsem s tím naprosto smířený. Miluji tě. Miluji tě víc než svůj život a ty to víš. Nikdy tě neopustím. Máme tři krásné děti. Ano, chtěl bych jich mít víc, ale ne za každou cenu. Ty s Ericou jste můj dar z nebe a každý den děkuji tomu nahoře, že mi vás připletl do cesty. Jane, jsi to nejlepší, co mě v tom mým zatraceným životě potkalo."........." Děkuji.".......řekla a díky Mikovým slovům byla o něco klidnější......" Ne, to já děkuji tobě Jane. Vytrhla si mě ze svár mého největšího nepřítele - SAMOTY. Jsi ochotna se mnou sdílet společný život a co bych si mohl víc přát? Nesmíme to maličké vystavovat stresu a hned všechno odepsat. Musíme mu dát možnost na život, alespoň se o to pokusit."........pohladil jí po jejím, zatím plochém bříšku a ona doufala, že se to časem změní, že se bude pyšnit s velkým břichem. Je i smířená s oteklými nohy, bolesti zad či věčný čas strávený u záchodové mísy. Tím vším je ochotna projít jen, aby na konci svírala ve své náručí jejich děťátko. Doufala, že Bůh k ní bude natolik šťedrý a tenhle dar jim dopřeje. Ale díky Michaelově lásce byla uvnitř sebe smířená ať už vše dopadne jakkoliv.....

48. kapitola - Štěstí v Ráji

21. května 2012 v 20:46 Povídky - příběhy

J
Jelikož už jsme před samotným koncem rozhodla jsem se vám přidat dnes ještě jeden díleček. Myslím, že to je to správné na večer :-D Tak si ho užijte :-)))

48. kapitola



Oba nemohli spát a proto Michael nabídl Jane, že půjdou společně do kinosálu podívat se na nějaký film tak, jak to dělávali kdysi dávno. Jít právě tam bylo Mikovým záměrem, ale to Jane zatím netušila. Usadili se do polstrovaných sedaček v ruce svírali svůj oblíbený popcorn a colu. Cpali se a přitom koukali na animovanou komedii, při které se náramně bavili............" Zajdu ještě pro colu."...........řekl Mike a vzdálil se. Jane na něj zatím netrpělivě čekala. Najednou zůstala být v celém sále tma a Jane napadlo, že nejspíš vypadl proud. Začala se malinko bát, ale po chvíli se místnost zahalila do příjemného imtivního světla a žáru vonných svíček, z reproduktorů začala hrát příjemná melodie a Michael se vynořil z pozarohu s obrovskou kyticí růží. Začal zpívat a Jane došlo, že tohle měl všechno dopředu promyšlené a naplánované. Usmála se na něj. Byla evidentně zaskočená, ale šťastná. Když Mike začal zpívat po pár slovech pochopila, že ta píseň patří jí. Jenom jí......

Jednou úplně sám
Byl jsem ztracen ve světě cizinců
Nebylo komu důvěřovat
Jen sám sobě, byl jsem osamělý
A náhle jsi se objevila
Dříve bylo zataženo, nyní je jasno
Odnesla jsi strach
A vrátila jsi mě zpět do života
Ty jsi slunce
Ty mi dáváš lesk
Více než hvězdy
To zajiskření v noci
Ty jsi měsíc
Co svítí v mém srdci
Jsi můj den a má noc
Můj svět
Jsi můj život
Teď se budím každý den
S úsměv na mé tváři
Už žádné slzy, žádná bolest
Protože mě miluješ
Můžeš mi pomoci pochopit
Že láska je odpověď na všechno, co jsem
A já jsem lepší člověk
Ty jsi mi dovolila sdílet tvůj život
Dala jsi mi sílu
Když jsem sám silný nebyl
Dala jsi mi naději, když všechny naděje byly ztraceny
Otevřela jsi mi oči, když jsem nemohl vidět
Láska tu vždy byla a čekala na mě......

Mike poklekl před zaskočenou Jane a do rukou ji podával překrásnou kytici. Úsměvem mu poděkovala. Pak začal šmátrat v kapse od kalhot, ze které vytáhl třpytivý se prstýnek. Nasadil ho na její prsteníček. Intenzita jeho pohledu byla víc než jasná na co se jí chce zeptat. ........." Jane vezmeš si mě?"............řekl chvějícím se hlasem. I když jí šíleně moc miloval a věděl, že i ona jeho bál se, že by mohla říct ne. Jeho obavy však nebyly na místě. V Janiných očí se zaleskly slzy. Vzala Mikův obličej do dlaně . Upřela na něj svůj pohled a pak na jeho rty............." Nic mě neučiní šťastnější než fakt, že se stanu tvou ženou." .............Vzájemně se na sebe usmáli a políbili. Jazykem ji zajel mezi rty. Nejdříve něžně, ale ihned se polibek změnil ve vroucný a nekonečně smyslný, který se projevoval mnohoznačnými přísliby. Položil jí dlaň na její nohu a druhou si ji k sobě ještě pevněji přitáhl. Líbali se dlouho a neustále se navzájem dotýkali............" Tady jsme se ještě nemilovali."...........pošeptal ji do ucha. Nad tou představou se oba začali smát. Bylo jasné, že milování tu bude dosti nepohodlné, ale Jane by se s ním milovala kdekoliv, třeba i na nejvyšším vrcholu hory. Kvůli němu by se přestala bát i výšek. Jemně ho políbila. ..........." Od první chvíle co jsem tě spatřil si mě okouzlila.".........přitáhl si ji k sobě..........." Neměl si strach, že za tebou přijede tlustá, škaredá ženská?"...........dobírala si ho. Než stačil znovu spoutat její rty dalším polibkem zakroutil hlavou......." Co tě první napadlo, když si mě uviděl?"........zeptala se.........." Že už jsem tě jednou viděl."..........usmál se na ní. Jane si myslela, že si z ní zase dělá legraci, ale záhy se na ni podíval zcela vážně. ............." Spatřil jsem tě daleko dřív než jsi přijela. Tenkrát v supermarketu pamatuješ? Erica a její rozbité koleno.".........." Sid.".........vykulila na něj oči...........přikývl........." Ach Michaeli.".........zamumlala mu do rtů, než se opět dlouze a vášnivě políbili. Palcem mu projížděla po lícních kostech. Nemohla uvěřit, že už tenkrát měla před sebou muže svých snů. I když byl zahalen do pláště a šály. Vypadal spíše jako přízrak z nějakého hororového filmu, ale už tenkrát ji na něm něco záhadného imponovalo. Začala svými nedočkanými prsty rozepínat knoflíčky u jeho košile. Něžně si pohrávala s chloupky na jeho mužné hrudi. Za chvíli byli oba svlečeni. Skočila mu do náruče a svými nohy ho obejmula v bocích. Přitiskl ji ke zdi. Něžně jí jednou rukou spoutal zápěstí a zvedl ji ruce nad hlavu, aby mu nic nebránilo v pohledu na jíjí nahotu. Odfoukl stranou pramínek vlasů z její tváře. Dával si provokativně na čas, ukazováčkem projel po vnitří straně paže k pstům až jí to lehce zašimralo. Tiše sténala, pak nepokojně zvedla boky a přitiskla se k němu. Volnou rukou ji obejmul ňadro, něžně ho masíroval. Rukama a ústy ji dovedl až na vrchol touhy. teď už dobře znala ty signály, ale nepřestávaly ji překvapovat svou intenzitou. Milování bylo pro ně vždy jedinečné a přidávalo nové rozměry jejich vzájemné lásce.........


47. kapitola - Štěstí v Ráji

21. května 2012 v 13:04 Povídky - příběhy
47. kapitola


Do příjezdu Jane trvalo už jen několik hodin a já společně s mou rodinou a personálem dodělávali poslední úpravy. Margaret s ostatními kuchaři navařila výtečný oběd a i na dort na přivítanou nezapomněla. Nad vchodem do haly jsme s dětmi vytvořili vlastnoruční transparent s nápisem " Vítejte doma", který jsme následně pověsili. Máma s Janet prostřely stůl v barvách nebe, kterou má Jane nejraději. Všichni jsme netrpělivě čekali na příchod mé krásné Jane a její dcerky.....


Když jsem seděla v autě a jela s Ericou směr Neverland, mísily se ve mě stejné pocity jako tenkrát. I dnes jsem byla plná očekávání, které se prokládalo s rostoucí nervozitou ve chvíli, kdy jsme se blížily k cíli. Tak neskutečně jsem se těšila na Mika a jeho děti, ale zároveň jsem se v duchu stále modlila, aby všechno dobře dopadlo.

Vypla jsem motor na příjezdové cestě. Erica samou nedočkavostí otevřela dveře a běžela k bráně. Já stála opodál a ještě chvíli se kochala pohledem na nádhernou bránu, která v sobě ukrývala název NEVERLAD. Opět jsem před sebou měla to magické místo, které vám zaručovalo únik do říše fantazie. Únik od reality, všedních problémů....byl to jedním slovem Ráj. A já dnešním dnem tohle místo budu sdílet se svým králem a našimi dětmi. Možná vám připadám jako blázen a věčný snílek a ano, jsem, ale opravdu tomu věřím.........." Mami no tak pojďme už."..........tahala mě Erica za ruku. S velkým nádechem a následným výdechem jsem zmáčka knoflík na zvonku. Přišel nám otevřít Bill, jeden s Mikových osobních strážců. Přijal nás s úsměvem od ucha k uchu a já uvnitř cítila, že jsme tu s otevřenou náručí vítáni. Když jsme dorazily až k domu opět se mi zatajil dech. Tentokrát to bylo z pohledu na Mika. Nadšeně na nás mával a řítil se k nám jako tenkrát............" Ahoj lásko. Vítej Erico."........obě nás objal a pevně svíral, jakoby se chtěl ubezpečit, že jsme to opravdu my .........." Pojďte, už na vás všichni čekají."........vzal nás do domu. Při otevření domovních dveřích nás při vstupu čekal velký transparent s nápisem " Vítejte doma" a mě dojetím vyhrkly slzy. Všude byly rozvěšeny krepové ozdoby, balónky....prostě nádhera. Všimla jsem si krásně prostřeného stolu, na kterém leželo nespočítaje talířů, skleniček. Tázavě jsem pohlédla na Mika. Ten svým gestem naznačil přítomným, kteří stáli ve svém úkrytu za rohem, aby se ukázali. Byla tu snad celá Mikova rodina, která nás vítala s velkým nadšením. U stolu se k nám všichni chovali hezky, dokonce i Mikův otec, který kdy málo dokázal na své tváři vyloudit úsměv. Dnes, ale udělal vyjímku a i přes kamennou tvář, kterou si snažil zachovat se usmál a já si toho všimla. To byl největší důkaz toho, že tu obě patříme.

Po obědě jsme se všichni přemístili přede dveře Parisina pokoje, na kterých byla velká mašle............" No tak Erico otevři dveře. Čeká tě překvapení."................rozzářená Erica koukala na nádheru, která byla v typických holčičích barvách..........." Líbí?"..........zeptal se jí. Přikývla.........." Tohle byl především nápad Paris a jelikož jsme na to měli málo času musel jsem zalarmovat zbytek rodiny a oni mi ochotně pomohli.".........na všechny se podíval s velkým úsměvem a s výrazem, který jednoznačně říkal "děkuji".





Po tom co všichni odešli Michael pozval Jane na procházku. Stáli pod korunou Mikova oblíbeného stromu. Zabořil jí prsty do vlasů a políbil........" Neposadíme se na chvíli?"........řekl jí. Přikývla. Obejmul ji svými mohutnými rucemi a do ucha zašeptal ..........." Miluji tě Jane."...........říkal ji to pořád dokola, ale pokaždé při těch slovech ji poskočilo srdce a zašimralo v podbřišku. S žádostí na něj pohlédla................" I já tě miluji Miku, a nikdy tomu nebude jinak." .............Políbil jí. V jejich polibku se mísila vášeň, touha a láska. Hladil ji po těle, vzájemně se začali svlékat. Jednotlivé kusy oblečení padaly do trávy. Mikovi nedočkavé ruce projížděly po její nahé kůži. Laskal každý kousíček jejího těla chvějícího se vzrušením. Při každém jeho dotyku slastně zasténala. Lehla si do trávy a jeho stáhla k sobě. Kolenem ji rozevřel nohy od sebe a pomalu se na ni překulil. Pomaličku něžně do ní vztoupil. Každičký jeho pohyb byl prosycený láskou a naplňoval Jane slastnou nedočkavostí. Nazvedla boky a přizpůsobovala se jeho pravidelnému rytmu, který postupně zrychloval. Přejela mu dlaněmi po jeho sexy zadečku, který ji neskutečně vzrušoval. Přitiskla ho co nejvíc k sobě, aby ho cítila hlouběji.
Oba cítili vzájemné vyvrcholení. Prohnula se a zaklonila hlavu. Mike ji přitom nepřestával líbat a šeptat něžná slůvka. S úsměvem se podívala do slunce, jehož paprsky ji hřály na tvářích.....



46. kapitola - Štěstí v Ráji

20. května 2012 v 7:23 Povídky - příběhy
46. kapitola

Dveře našeho domu se netrhly. Stále někdo toužil po tom si náš dům prohlédnout a já ani netušila, že se prodá tak rychle. Žily jsme tu krátce takže ani já ani Erica neměla k domu žádný citový vztah. Obě jsme se nemohly dočkat dne až budeme v Neverlandu.


Uběhl týden ode dne, kdy jsem naposledy spatřil Jane a mě to připadalo jako věčnost. Tak moc jsem jí chtěl mít u sebe, ale musel jsem být trpělivý. Volal jsem jí každý den, abych alespoň slyšel její sametový hlas, který mě přiváděl k šílenství.

V Nevrlandu bylo spousty práce, zaměstnal jsem celý svůj personál, aby přestavěli pokoj Paris. Byly si totiž s Ericou hodně blízké a mě napadlo, že by mohly sdílet společný pokoj jako opravdové sestry. I Paris se tenhle nápad líbil a já věřil, že i Erica z takového překvapení bude nadšená.

Zrovna jsme s Paris vybíraly tapety, když na mě volala Margaret, aby mi oznámila, že mám telefon........" Kdo volá?"......zeptal jsem se ji. Když se začala usmívat věděl jsem, že je to Jane. Utíkal jsem jako splašený kluk jen proto, abych znovu mohl slyšet její hlas. Miloval jsem jí a byl jsem v tom až po uši.........." Jane, miláčku, už jsem tady.".......zadýchaný jsem začal funět do sluchátka........" No konečně, ty si teda pěkně dáváš na čas. To se dělá? Mě takhle dlouho nechat čekat?"..........dobírala si ho. Michael samozřejmě Jane o překvapení nic neřekl a tak neměla nejmenší ponětí, co je příčinou jeho opozdilosti. Asi dalších dvacet minut spolu přes telefon laškovali až na konci rozhovoru mu důvod proč vlastně volá..........." Miku, jo abych nezapomněla. Dnes jsem tu měla kupce a sepsali jsme smlouvu. Dům je prodaný."..........." Ale to je báječné Jane."........řekl nadšeně............" No jenže má to jeden háček. Ten pán se potřebuje pozítří nastěhovat."...........ani jeden nepočítal s tím, že se dům prodá tak rychle. Michaela to zaskočilo. Né proto, že by svou Jane nechtěl mít u sebe, ale proto, že pokoj nebyl ještě dodělaný a on chtěl, aby překvapení bylo kompletní............." Miku, slyšíš mě?"..........Jane začalo být srdce, měla strach, že ji Mike oznámí, že je v Neverlandu nechce, ale s nadšeným hlasem řekl..............." Už se nemohu dočkat, až vás tu budu mít. Líbám tě lásko."............po jeho krásných slovech se Jane ulevilo a tak s klidným srdcem oznámila Erice, že je nejvyšší čas si zbalit. Tentokrát věřila, že své kufry balí naposledy......


Michael věděl, že musí urychleně vymyslet plán jak do pozítří vše připravit na příjezd Jane a Erici. Napadlo ho jediné možné řešení a to zavolat svému staršímu bratrovi Jarmeinovi. Jako malí kluci si všichni navzájem pomáhali a jejich bratrská láska neznala hranice. Je pravda, že postupem let se mu bratři vzdálili. Sám si uvědomoval, že to bylo především jeho vlastní vinou. Měli svůj "rituál" a ten spočíval v tom, že každou neděli jejich rodiny trávili nedělní oběd u někoho doma. Jednou to bylo v domě Marlona, podruhé u Randyho. Všichni tuhle tradici dodržovali až na Michaela. Sám si moc dobře uvědomoval jak někdy nespravedlivý dokázal být. Byly dny, kdy se jen tak zbalil aniž by někomu něco řekl a vytratil se na několik dní. Byl to projev jeho samoty a bolesti, kterou kolikrát cítil. Nerad se svěřoval druhým, chtěl být na své trápení sám, ale dnes už ví, že to byla chyba. Možná, kdyby dokázal víc o svém trápení mluvit, nebolelo by to tolik. Jenže pořád měl pocit, že je sám, že mu nikdo nerozumí, že tu není pro něj člověk, kterému by se mohl svěřit. Dnes, ale ví, že všechno bude jinak. Konečně bude mít po svém boku ženu, kterou nadevše miluje a chce s ní žít normální rodinný život, i když za cenu tím kým je. To, že je Michael Jackson neznamená, že není člověk a udělá i nemožné proto, aby své soukromí chránil. Teď už konečně ví, že Jane je ochotná čelit jakýmkoliv nástrahám. A taky je tu jeho rodina, kterou od sebe kolikrát dost často odháněl, ale už nebude. Už se nebude stranit a schovávat. Už nemá proč............." Jarmaine? Tady Michael."............řekl do telefonního sluchátka. Zpočátku se nikdo neozýval........" Brácho, slyšíš mě?".....řekl podruhé........." Michaeli, jsi to vážně ty?"...........řekl překvapený Jarmaine. Nestávalo se často, že by Michael někomu z rodiny volal až na matku, proto ho jeho zavolání překvapilo. .............." Ano, jsem to já v plné své kráse, kterou samozřejmě ty přes telefon nevidíš.".........oba se začali smát. Jarmeine poznal, že je jeho bráška evidentně šťastný a měl tak trochu malé tušení kdo je toho příčinou. Před pár dny se totiž l svěřil matce, že se nám náš Michael zamiloval. Původně to měla tajit do poslední chvíle, ale my jsme to na mámě stejně všichni poznali a tak musela s pravdou ven..........." Víš brácho potřebuji od tebe pomoc. No původně jsem vám to chtěl oznámit později, ale...".........svou větu nedořekl........" Jde o Jane?".........nadšeně Jarmaine vykřikl........." Jak...jak to víš?....Máma."...........bylo mu jasné, že matka dlouho nebude mlčet, ale neměl jí to za zlé. Právě naopak, mnohé mu tím ulehčila, a tak Michael mohl s klidným srdcem říct Jarmainovi o jakou prosbu se jedná. To samé udělala i s Marlonem, Jackiem a dalšími. Všichni do hodiny byli u Mika seřazeni v plné polní, oblečeni do pracovního oděvu s potřebným nářadím, aby mohli svému bratrovi pomoct s cestou za jeho vysněným štěstím.....

45. kapitola - Štěstí v Ráji

18. května 2012 v 8:37 Povídky - příběhy
45. kapitola


Jane se celý den usmívala jako sluníčko. Pořád byla v myšlenkách s Mikem. Konečně začala věřit, že můžou být šťastní. Ani Erice neuniklo, že její máma se od samého rána směje a to ještě včera ronila slzy jako hrachy.

Obloha se pomalu zalohovala do noční tmy a Jane netrpělivě čekala na Mikovo zavolání. Aby si zkrátila čekání vzala si do ruky knihu, sedla do křesla a začetla se. Ne však na dlouho. Kolem ní chodila Erica jako tělo bez duše, jejího smutku ve tváři si nešlo nevšimnout.............." Erico, stalo se něco? Proč si tak smutná?"...............Jane posadila svou uplakanou dceru na klín..............." Ach mami."............řekla s velkým nádechem. Jane tušila, že její malou dušičku něco tíží a tak doufala, že najde dost odvahy, aby se svěřila.........." Víš mami, když zemřel táta byla jsem na tebe tolik naštvaná. Pořád jsem si říkala, že kdybys ho milovala nikdy by od nás pořád neodjížděl. Ale když jsme přijely do Neverlandu a já poznala Mika, Paris, Prince a viděla na tvé tváři po dlouhé době úsměv pochopila jsem, jak nespravedlivá jsem k tobě byla a nenáviděla se za to, co jsem ti celou dobu prováděla. I přesto, jak nespravedlivá jsem k tobě byla si vynaložila veškeré své úsilí, abys nás dostala do Mikova ráje. Tenkrát jsem si to tak moc neuvědomovala, brala to jako samozřejmost, ale pak, když jsme musely odjet a já viděla jak si zase smutná jsem ledasco pochopila. To táta nás nemiloval a proto od nás pořád odjížděl. ".............." Ach holčičko.".........utřela Erice slzy a přitiskla si ji k sobě, ta však ještě měla stále něco na srdci............" Maminko, vážně mě to hodně bolelo, když jsem si uvědomila, že nás nemiloval, ale dnes mi to nevadí. Víš proč? Protože jsi poznala mnohem lepšího muže než byl náš táta. Jen s Mikem si se dokázala smát a zářit štěstím. Víš tajně jsem doufala, že v Neverlandu navždy zůstaneme a z nás se stane rodina. I když jsme odjely nepřestala jsem věřit a tajně po nocích snila, že se nakonec do Neverlandu vrátíme. A to, že se nám zase Michael připletl do cesty mě v tom utvrzovalo. Dnes, ale vím, že už to tak nikdy nebude."............sklopila oči a koukala do země. Jane vzala její uplakanou tvářičku do dlaně a zadívala se do těch pomněnkových kukadel..........." Zlatíčko, dospělí bývají někdy složití a dělají mnohem větší blbosti než děti. I já s tvým tátou mnohé pokazila, ale i když mě už neměl tolik rád, tebe miloval. Byla si jeho sluníčko a nikdy by tě neopustil.".........ve skutečnosti tomu až tak nevěřila, když si vzpomněla na Charlesovu milenku. Tohle tajemství si ale mínila nechat navždy pro sebe..........." Nebudu ti lhát......Michaela mám opravdu moc ráda a i on tebe. A lidé, kteří se milují by se neměli opouštět, ale zůstat spolu. Je smutné, že jsme s Mikem na to přišli tak pozdě, ale nikdy není až tak pozdě."..............Erica netrpělivě čekala na to, co ji tím její máma chce říct............" Erico, miláčku i já si mnohé uvědomila..........My na Neverland patříme."............usmála se na svou dceru, která ji úsměv opětovala.............." Takže?"..........." Takže si pomalu můžeš sbalit, protože jen co najdeme kupce na náš dům odjíždíme."..............." Navždycky?"..........." Navždycky!"

44. kapitola - Štěstí v Ráji

17. května 2012 v 11:54 Povídky - příběhy
44. kapitola


Po jejich krásném milování leželi propleteni v sobě těly jako by byli jeden. Michael se podíval do Janiných očí a prsty ji odělal pramínek vlasů z tváře. Vážným výrazem řekl............" Co kdyby jste si s Ericou sbalily a odjely ráno s námi?"............Jane jeho nabídka zaskočila.........." Ale Miku to.... to přeci nejde. Nemůžeme se jen tak sbalit a zmizet."..........řekla. Michael ji začal hladit ve vlasech............." Jane, miláčku už nechci déle čekat. Nechci tě ztratit po druhé. Za čtrnáct dní chci, aby jste obě přijely. Chci, aby jste byly nejen hosté v Neverlandu, ale toužím potom, aby všichni věděli, že k sobě patříme. Miluji tě....Miluji tě tak moc, že bych nesnesl, kdybych po druhé o tebe přišel."...........položil jí dlaně kolem pasu, spoutal ji pohledem. Pak si ji k sobě přitáhl. Přejel svým prstem po jejích tepajících, horkých rtech, které byly připraveny na jeho polibek........." Miluji tě."....řekl ji znovu. Měl potřebu ji to neustále opakovat. Zajel ji jazykem do úst, až se celá rozechvěla a vznesla do oblak.

Špičkami prstů opět nahmatal její bradavky. Stiskl je lehounce a začal je svým jazykem laskat. Tak moc jí zase chtěl. Stáhl ji k sobě, aby mu seděla rozkročmo na klíně, uchopil ji rukou kolem krku a znovu políbil. Pohybovala se na něm s neskrotnou žádostí. Tolik ho milovala až jí vytryskly z očí slzy. Potřebovala jeho tělo stejně tak jak on potřeboval to její. Nikdy nezažila tolik něžností a sladkých slůvek lásky jako právě s ním. S ním poznala jaké to je být opravdu milována.

Po vzájemném vyvrcholení se znovu k sobě tiskli. Objímal jí paží s rukou majetnicky položenou na jejím ňadru. Chvílemi ji zlehka přejel palcem přes bradavku a ona mu dávala letmé polibky na čelo.

Začala být ospalá. Ještě předtím než usnula vyslovila jeho jméno............" Hmmm"..........." Tvou nabídku přijímám, za čtrnáct dní se k tobě vrátíme.....Navždy."..........usmál se na ni. .........." Děkuji.".......zašeptal ji do vlasů ve chvíli, kdy začala pravidelně oddechovat.....


Ráno je probudily paprsky ranního slunce. Michael vztal z postele, i když se mu od Jane těžko odcházelo. Oblékl se, políbil jí a do ucha zašeptal.........." Zavolám ti."...........Jane byla ještě v polospánku, ale přikývla na důkaz toho, že jeho slovům rozumněla.

Michael se vrátit do domu ve chvíli, kdy Paris s Princem vztávali. Po rychlé snídani naložil řidič jejich zavazadla do kufru auta a oni se vraceli zpátky domů. Děti byly smutné a Michaelovi bylo jasné co je jejich smutku příčinou.........." Tati, to už je zase neuvidíme?".......řekla Paris.........Mike chytl její smutnou tvářičku do dlaně a něžně na ni pohlédl.................." To víš, že je znovu uvidíš a tentokrát napořád. Jen musíme doma všechno připravit, tak aby se jim u nás líbilo.".......usmál se na ni a Paris se konečně na tváři vyloudil úsměv..........." Takže ty máš přeci jen Jane rád. Já to věděla."............nadskočila a obejmula svého tátu. Mika udivovalo jak všichni kolem viděli to, před čím se celou dobu snažil ukrýt. Musel ji ztratit proto, aby si uvědomil, že bez ní nedokáže žít. Jenže teď bude všechno jinak....jeho Štěstí v Ráji bude konečně kompletní........


43. kapitola - Štěstí v Ráji

16. května 2012 v 7:24 Povídky - příběhy

Krátká, ale za to je v ní to na co tak čekáte:-D
A věnuji tuhle kapitolu Vám všem, za to, že jste dokázaly číst až sem....děkuji



43. kapitola

Stála jsem ve sprše a nechala proud vody stékat po mém nahém těle, aby ze mě smyl stopy po Mikových rukou, které mě před chvíli tak něžně objímaly. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tak šíleně jsem ho milovala a chtěla navždy zůstat s ním. I přes všechno, co nám osud přichystal, i přes překážky, které stály v cestě jsem ho nedokázala přestat milovat. Každou probděnou noc, každou minutu, kterou bez něj musím být jsou pro mne muka. Byla jsem ponořena v záplavu horké vody a slz jejiž slanost jsem cítila v puse, když jsem za svými zády uslyšela hlas jenž mě dovádí k šílenství..............

" Chceš umýt záda?"........Jane se pod proudem vody ohlédla za sebe, kde spatřila Mika. Snažila se rucemi skrýt místa, která znal tak důvěrně. Styděla se, ale přitom někde uvnitř v hloubi duše na tenhle okamžik čekala........." Kde je mýdlo?"........zeptal se a ona mu jej ochotně podávala do ruky. Napřáhl k ní ruku a přitiskl si ji k sobě. Vůbec mu nevadilo, že mýdlo vyklouzlo na zem. Jeho rty se přisály k jejímu krku, zlehka ji do něj kousal. Ruce mu klouzaly po její vlhké kůži, nahmatal prsa, laskal je, dráždil, pak kousek odstoupil, aby si ji mohl prohlédnout..........Kdy naposledy ji takhle spatřil?.....pomyslel si.

Líbali se nenasycenými rty a přitom koskem mýdla mydlil její tělo, ani Jane nebyla pozadu. Objala ho paží, pomalu se pohybovala a smyslně mu drhla záda. Prsty se otírala o jeho hruď......." Chyběla jsem ti?".....zeptala se a přitom ho nepřestávala dráždit svým jazykem, který si pohrával na jeho mužské hrudi......" Každou minutu. Tolik si mi chyběla."........zasténal.......Rozdováděně se na sebe usmáli, jejich ústa se nakonec pod mlhou, která se díky vodě vytvářela našla a vzpojila se v dychtivý polibek. Jeho jazyk se vášnivě proháněl v jejich ústech, ruce ji nebezpečně hladil stehna až se dostal mezi nohy............." Jane?"......byla příliž zaneprázdněna polibky, které neustále přistávali na jejím rozpáleném těle, aby mohla vnímat svoje jméno, kterým ji oslovil..........

Malinko pokrčil kolena a zvedl ji k sobě, rukama ji podpíral boky. Najednou vzklouzl tam, kam patřil. Přitiskla si jeho hlavu na prsa a nesobecky se mu oddávala. Jemně ji svýral s narůstající vášní....

Dlouho po tom, co bouřlivě vzájemně vyvrcholili stáli pod sprchou a tetelili se blahem. Ve vzájemném objetí nechali kapky vody stékat na svá rozdováděná těla. Projížděla mu prstem po rtech......" Nevěděla jsem jak moc tě miluju a jak nezbytně tě potřebuju dokud jsem o tebe nepřišla.".........sklopila hlavu, kterou uchopil do svých dlaní............." Už se nikdy neodloučíme, slibuju."........slzami se ji opět zaplavily oči, ale tentokrát dojetím............." Nevěděl jsem, co je opravdová láska, dokud jsem tě nenašel a nezamiloval.".......Zabořil se prsty do jejich vlasů..............." A dokud jsem tě nemiloval nevěděl jsem jaké to je opravdu žít.".....Políbil ji na nos, oči rty.....Pak dlouho do noci oslavovali svou lásku.......


42. kapitola - Štěstí v Ráji

15. května 2012 v 8:39 Povídky - příběhy
42. kapitola

Jane ráno připravovala snídani. Když Alex sešel dolů, aby si mohl se svou přítelkyní vypít kávu zkoumavě si ji prohlížel............" Děje se něco Alexi?".....zeptala se ve chvíli, kdy své rty smočila do toho lahodného moku.........." Ne nic.".......ale přitom se nepřestal tvářit zamyšleně................." Alexi znám tě takovou řádku let a poznám na tobě když tě něco trápí. Pohádal ses snad se svou snoubenkou? "..........vyděsila se. Nerada by totiž jakýmkoliv způsobem tenhle vztah rozbila. Alex nebyl zrovna člověk, který by si k sobě připoutal jakoukoliv ženu, a proto věřila, že tentokrát mu to vyjde. Tentokrát určitě našel ženu svého srdce............" Ne vše je v pořádku. I když.........Jane dnes odjíždím. Víš, že bych zůstal, ale povinnosti volají."..........řekl omluvně..........." Ale Alexi to se vůbec neomlouvej. Je mi jasné, že už nejsme jediné dvě ženy s Ericou ve tvém životě. Doufám, že mě pozveš na svatbu. Chci poznat tu zázračnou ženu."....řekla s úsměvem a objala ho. Byl tu vždy když ho potřebovala, nedokázala ale skrýt to, jak moc jí bude chybět.........." Jane dnešní večer bych si chtěl opravdu užít. Přichystal jsem pro tebe malé překvapení.".........lišácky se na ni usmál..........." Jaké překvapení? Řekni mi to, hořím nedočkavostí."..........žadonila. Ale Alex mlčel jako hrob, tohle překvapení nebylo tak jeho jako spíše Michaela, ale tohle ji povědět nemohl..........



Alex někam zmizel. Řekl jí ať je v sedm hodin připravená. Kde se setkají ji ještě řekne. Bylo něco málo po páté hodině a Jane se rozhodla, že si dopřeje bublinkovou koupel. Svlékla se ze svých šatů, které nechala rozházené po celé ložnici a šla do koupelny, kde na ni čekala záplava mýdlových bublinek a vonného oleje. Ponořila se do příjemně teplé vody, zavřela oči a snila..............


Michael tiše vztoupil do Janeniny ložnice. Podle oblečení, které leželo na podlaze usoudil, že je nejspíš v koupelně. Položil lesklou krabici na její postel a krůček po krůčku jako myška se plížil ke dveřím koupelny. Pobrukovala si nějakou melodii. Toužil otevřít dveře a vztoupit dovnitř, ale neudělal to. I když tak moc chtěl, ale tím by zničil překvapení a to rozhodně nechtěl. Tohle byla poslední možnost jak jí získat zpátky.........


Jane se zahalila do měkkoučkého županu. Chystala se nakouknout do skříně, co by si mohla vzít na sebe. Alex ji ani nepověděl jak se má obléci, ale na jednu stranu si myslela, že to bude vcelku jedno. O romantickou večeři se jednat rozhodně nebude. Když stála před skříní, do které měla v úmyslu nahlednou v odrazu zrcadla spatřila na své posteli krabici. Otočila se. Opatrně do ní nahlédla. Leželi v ní krásné pomněnkové šaty, které dokonale ladily k jejím očím. Prohlížela si je a nemohla se jejich krásny nabažit. V hlavě ji stále kolovala otázka co tohle má znamenat? Proč ji tu Alex nechal takové šaty? Netušila, že má tak vytříděný vkus. Rozhodně by tohle do něj neřekla. Usoudila tedy, že nejspíš ji pozval na nějaký večírek, nebo něco podobného. Ale nechtěla se zaobírat zbytečnými otázkami. Rozhodně si chtěla tenhle večer užít. Nasoukala se do těch překrásných šatů, na tvář nanesla decentní makeup a vlasy zčesala no jednoduchého drdolu. V krabici byl kromě šatů i lísteček, na kterém bylo popsáno místo, kam má přijít.....


Když dorazila na určené místo uviděla před sebou krásně prostřený stůl s hořícími svíčkami. Nechápala proč tohle všechno. Na stole si všimla obálky a tak doufala, že ta ji dá odpověd.........



Drahá Jane,

omlouvám se za boudu, kterou jsem na Tebe ušil, ale budu doufat, že mi odpustíš. Nejspíš už šaty, které si našla ve své ložnici Ti daly důvod k pochybnostem. Určitě sis říkala, kde se ve mě vzal smysl pro eleganci, ale Ty sama dobře víš, že móda nikdy nebyla má silná stránka, natož, abych Ti vybral nejen krásné šaty, ale i takové, které by Ti dokonale padly. Ano, tušíš správně. Jen jeden člověk ví, co Ti dokonale sluší a já to rozhodně nejsem. Při pohledu na krásně prostřený romantický stůl červíček nepřestal hlodat a Ty si říkáš...Co tohle má znamenat? Odpověď za malý moment bude stát před Tebou.

Jane vždycky jsi chtěla, aby lidé kolem Tebe byli šťastní a to samé chci i já pro Tebe. Drahá přítelkyně jen jediný člověk to dokáže, tak prosím nebraň se svým citům a nech konečně prasknout tu slupku, které chrání Tvé srdce.
Buď šťastná.....zasloužíš si to.....



Když Jane dopis dočetla dívala se do očí muži, o kterém Alex v dopise mluvil. Tiše k ní přistoupil........" Prosím povečeři se mnou.".......řekl prozebně. Jane přikývla a posadila se na židli, kterou ji tak ochotně nabídl. Chvíli tiše mlčeli, ale pak se Jane zeptala..........." Kdy odjíždíš?"..........." Zítra ráno." .........odpověděl. Nic neřekla a dál se věnovala tomu, co měla na talíři. Sousto po soustu vkládala do svých úst, aniž by měla ponětí, co vlastně jí. Pak se oba zároveň postavili. Myslela si, že je tu proto, aby to všechno mezi sebou dali dopořádku, ale on se s ní jen přišel rozloučit. Dívali se vzájemně do svých očí....



Až se Michael vrátí zpátky domů na Neverland bude to pro ni znovu nepopsatelná bolest. Michael na ni upíral pohled, jako by myslel na totéž, a viděl bolest v jejich očí. Byla to stejná bolest, jakou cítil on sám, když si uvědomil, že odjede. Nedokázal říct ani slovo, stejně nevěděl co by povídal. Uplynula už velká doba od chvíle, co něco takového udělal naposledy. Přitáhl si ji k sobě a políbil. Začala plakat..........

Vytrhla se z jeho objetí a odešla............


PS: Zase dělá drahoty, ale příště se máte na co těšit.....:-D

41. kapitola - Štěstí v Ráji

14. května 2012 v 8:43 Povídky - příběhy
41. kapitola

Michael začal skládat věci do kufru. Chtěl mít vše připraveno než ráno vyrazí. Srdce mu říkalo "zůstaň", ale rozum "odejdi". Celý svůj život se řídil jak srdcem tak i rozumem, v tomhle případě si nebyl až tak jistý co je správné. Měl ji u sebe podruhé, byla mu blízko a přitom tolik daleko. Nešlo se k ní znovu dostat. Mezi němi byla až příliž velká barierá, kterou nedokázali prolomit. Utřel slzy ze své tváře a šel si do kuchyně pro trochu vody. Když si do sklenice nalil vodu uslyšel bouchání na domovní dveře........" Kdo to může být?".......pomyslel si. Nikdo nevěděl o tom, že tu je a jestli je to jeden z dotěrných novinářů byl by docela pech, kdyby ho tu našli zrovna poslední den, který tu stráví. Někde podvědomě ho ještě napadla Jane, ale tuhle možnost urychleně vyvrátil. .........." Dobrý den. Pan Jackson?"............zeptal se ho muž, který na něj koukal. Přikývl............."Pane Jacksone mohu s vámi chvíli mluvit?".........zeptal se. Michael si uvědomil, že je to ten samý muž, kterého Jane líbala. Ale co od něj chce?..........." Jestli hledáte Jane, tak ta tu není."..............řekl Michael s ironií v hlase. Už se chystal tomu muži přibouchnout dveře před nosem, když na něj zakřičel........." Počkejte!"............." Jsem Alex, Janin.....".........větu nedořekl, Michael to ochotně dokončil za něj........" Milenec. A nebo dokonce i snoubenec?"................Alex viděl Michaela jen pár minut, ale i ty mu stačily na to, aby pochopil jaký je paličák................" Michaeli. Mohu vám tak říkat?"...........nečekal na svolení a dál pokračoval............." Kdysi jsme s Jane spolu pracovali a nejsem víc než jen její přítel. Ano jsem zasnoubený, ale né s Jane."..............řekl. ........." Ale proč vás tedy....?"............." Líbala?".........Alex vytušil, na co se ho chce zeptat..............." Sám nevím. Byl jsem stejně překvapený jako vy, možná i víc. Víte Jane znám celý život, je to úžasná žena, ale to vám jistě nemusím říkat."..........usmál se na Michaela a pokračoval..............." Řekla mi o vás všechno, dokonce jsem s ní byl v té době, kdy přišla o miminko. Víte moc jí to vzalo a kdyby nebylo Erici jistě by se zhroutila. Jen Erica ji držela nad vodou. Cítila se jako štvanec, dokonce se nemohla vrátit ani do svého domu bez toho, aby ji novináři nepronásledovali. Uchýlily se na pár dní do mé chaty a já byl pochopitelně s nimi. Chtěla přede mnou vztah s vámi zatajit, ale když zjistila, že je těhotná musela s pravdou ven. V ten moment to začalo být pro ni ještě více složité. Nevěděla co dál, byl před ní velký úkol povědět vám to nebo ne? Jít dokonce na potrat? Ano, i o tom jeden moment uvažovala. Ani netušíte, jak se za to nenáviděla. Když se jednoho dne probudila a zjistila, že je po všem byla to neuvěřitelná rána, ale v ní se něco zlomilo. Ležela v nemocnici, navštěvoval jsem jí, ale jestli myslíte, že na posteli ležela bezradná žena, mýlíte se. Byla tam silná, rozhodná žena, která kolem sebe postavila neviditelnou zeď, kterou neměla v úmyslu dovolit žádnému muži, aby ji zboural a vám už vůbec ne, pochopitelně. Když jsem ji viděl po dlouhé době uviděl jsem v ní silnou osobnost, ale pod tou slupkou nedokázala své city k vám skrýt. Před vámi možná ano, protože se svým "já" podepsala dohodu, ale je jen otázkou času, kdy si uvědomí, že vás miluje a šťastná může být jen s vámi a taky s vašimi dětmi. Vždyť o nich v jednom kuse mluví. A já myslím, že už si to uvědomila."................Michael nevěděl co říct, měl v hlavě takový zmatek. Byl přesvědčený o tom, že ho Jane už nemiluje a teď mu tady ten muž vykládá, že ano.............." Proč mě tedy odmítla?"...............Alexovi se protočily panenky............." Bože Michaeli, copak to nevidíte? Má svou hrdost přes, kterou vás nechce pustit, ale mi ji musíme trochu popostrčit, aby konečně znovu otevřela své srdce."............Michael cítil, že Alex je opravdový přítel, který nejen Jane, ale i jemu touží pomoci............." A jak tom tedy chcete udělat?".............zeptal se a Alex se mu svěřil se svým plánem........

40. kapitola - Štěstí v Ráji

12. května 2012 v 13:32 Povídky - příběhy
Opět nudný díl, ale příště ( no spíše přespříště:-D) už se ti dva přestanou trápit a uvědomí si, že šťastní můžou být jedině spolu :-)


40. kapitola

Alex se na pár dní zdržel. Nemohl nechat Jane samotnou. Né teď, když věděl jak se cítí. I když se snažila tvářit, že je vše v pořádku nedokázala své city skrýt. Alex se nechtěl zbytečně na nic vyptávat, ale uvědomoval si jestli to půjde takhle dál jistojistě se jeho drahá přítelkyně utrápí. Alex připravil večeři. Erica ji schutí zblajzla, ale zato Jane se v zapíkaných bramborách nimrala jako dítě ve školní jídelně.............." Co je Jane, nechutná ti?".......zeptal se Alex............" Ne Alexi je to výborné, jen nemám hlad."..............snažila se svůj počin vysvětlit. Nenutil ji. Zklidil ze stolu, umyl nádobí. Jane mu chtěla pomoci, ale její pomoct odmítl. Řekl, že je gantleman a že kdoví kdy se zase uvidí, a proto si ji musí předcházet. Raději ji požádal, aby otevřela bílé víno. Doufám, že díky skleničce, alespoň přijde na jiné myšlenky. Nemýlil se. Jane se dokonce i smála, ale jen na okamžik. Když si vzpomněla na Mika, rozplakala se........




Michael nemohl spát. Procházel se po pokoji a přemýšel, že je čas odtud odejít. Dnes chtěl všechny překážky hodit za hlavu a říct Jane, že ji miluje. Chtěl si ji sebou vzít zpátky na Neverland. Byl rozhodnutý, že bude bojovat proti všem a všemu, že si ji nenechá po druhé díky své opatrnosti vzít. Klidně se kní hrdě přizná před celým světem. I on má právo na to milovat a být milován, Ano věděl, že to nebudou mít jednoduché, ale byl si jistý, že teď by to spolu zvládli. Teď, když věděl čím si muse Jane projít. Čekala jeho dítě a musela se cítit hrozně, když o něj přišla. A kde byl on, aby ji byl nablízku a mohl ji utěšit? To má za to, že se tahal s "dívkami" jako byla Natali. Nic od něj nechtěli krom jeho těla a on na tom byl podobně. Jenže, když mu vztoupila do života Jane vše bylo úplně jinak. Najednou měl pocit, že není jen sexisymbol pro ženy či chodící kreditní karta. S ní měl pocit, že je víc, mnohem víc. Jane byla přesně ta žena, která viděla jeho vnitřní krásu. Milovala ho jako člověka, takového jaký je. Ale vše skončilo dřív než stačilo pořádně začít. Vždyť chtěl jejich vztah tajit i před jejich dětmi. Dělal to s dobrým úmyslel, ale na druhou stranu jim spíše oběma ublížil. Dnes chtěl všechno změnit, ale když viděl jak líbá toho muže uvědomil si, že on už do jejího života nepatří a může si za to sám. Co si myslel, že mu znovu skočí do náruče?........

Michael blouznil celou noc až do ranních hodin. Sice na malý moment zadříml v křesle, ale probudil ho telefonát, který měl od svého managera. Ten mu oznámil, že by se měl vrátit. Díky jeho nepřítomnosti je všechno v Neverlandu vzhůru nohama. Michael mu oznámil, že hned zítra ráno se vrátí. Stejně ho tu už nic nedrží, napsal pár písní a to byl přece ten důvod proč sem přijel. Že tu znovu střetne Jane netušil....

39. kapitola - Štěstí v Ráji

11. května 2012 v 12:46 Povídky - příběhy
39. kapitola

"Bože to ne."..........vykřikl tiše. Neměl nejmenší ponětí o tom, že Jane byla těhotná. Cítil jak se mu oči zaplavují slzami. Jane čekala dítě, jeho dítě. Proč mu to neřekla? Proč mu proboha nic neřekla? Šel za ní do pokoje. Musela mu tohle vysvětlit. Když stál přede dveřmi chtěl zaklepat, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Teď nebyla nejvhodnější doba. Zeptá se ji ráno..........



Ráno připravil snídani. Plněné vafle a toust s burákovým máslem. Společně všichni seděli u stolu, ale napětí, které panovalo mezi těmi dvěmi bylo víc než zřejmé. Ani jeden nepromluvili natož, aby na sebe pohlédli. Hned po snídani děti ochotně vyklidily pole a šly si hrát ven do zahrady. Michael uklízel ze stolu. Jane byla naštvaná sama na sebe, že je závislá na jeho přítomnosti. Ale dnes poprvé sešla schody nějakým zvláštním způsobem dolů. I když ji noha ukrutně bolela, ale nemohla dát na sobě nic znát. Chtěla mu dokázat, že už jeho pomoct nepotřebuje. Byla rozhodnuta mu dnes oznámit, že se s Ericou vracejí domů. Řekli si vše co chtěli a nebo snad ne?.......

Michael sklidil poslední talířek ze stolu a s hněvem v očích se na Jane zadíval................" Proč si mi něřekla, že jsi byla těhotná?"...........Jane byla překvapena. Jak se to jen dozvěděl? Ale pak jí to došlo, když se ji v hlavě promítla včerejší hádka....................." Jakým právem jsi to četl?"...................." A jakým právem ty jsi to přede mnou tajila? I já jsem měl snad právo o tom vědět, nemyslíš?"...............byl rozzuřený................." A co jsem podle tebe měla dělat. Zavolat ti a oznámit, že čekám tvé dítě? Miku potratila jsem, nemyslíš, že už tak je to příliž bolestivé. Proč se k tomu vracet?"..............." Ale mohl jsem být s tebou. Konejšit tě."..............." Ale nemohl a ty to víš!"...........zařvala..........." Dnes se s Ericou vracíme domů. Už máme zbaleno.".............byl jejím rozhodnutím překvapený............" Ale co tvá noha?"............." Sám dobře víš, že spolu nevydržíme už ani den. Nikdy jsme se neměli znovu potkat Miku."...........řekla a snažila se stoupnout. Dokulhala ke dveřím, aby oznámila Erice, že se vrací domů. Michael ji nezastavil. Mlčky se rozloučil s Ericou a na Jane se jen smutně podíval. Ztratil ji. Ztratil ji navždy...........


Najednou měl pocit, že v domě něco chybí. Ano byla Jane s Ericou. Tolik ty dvě miloval. Erica mu byla jako dcerou. Když si uvědomil, že mohli být rodina a ještě k tomu se mohli rozrůst o nového člena píchlo ho u srdce. Nemohl se ubránit pocitu, že za to mohl on. Možná kdyby zůstal s Jane a bojoval za jejich lásku mohlo být všechno jinak. Rozhlédl se po pokoji, kde přespávala jeho milovaná Jane. Všimnul si jejího kašmírového svetru. Vzal ho do dlaní, přičichnul si k němu. Cítil její květinovou vůni. Opět ji mě před očima, jako by ji držel v náruči, mazlil se s ní a nikdy, nikdy by ji nedovolil, aby se mu z jeho sevření vytrhla.

Pár dní chodil jako tělo bez duše, nemohl na ni přestat myslet. Pak se mu v hlavě zrodil nápad díky svetříku, který nechal položený na posteli........." Ano půjdu za ní, nesmím si ji zase nechat utéct."..........

................

Na domovní dveře někdo netrpělivě bouchal. Jane byla přesvědčená, že je to Michael, a nebo si to podvědomě přála. Noha už ji tolik nebolela, i když někdy cítila slabé píchnutí. Bouchání zesilovalo a tak šla tedy otevřít.............." Jé ahoj Alexi co...co ty tu?".............Jane na Alexe koukala jako na přízrak..............." Ahoj Jane, teda řeknu ti tebe najít."..........smál se na svou tehdejší spolupracovnici a teď už jen přítelkyni. Neviděli se tak dlouho a ji ani ve snu nenapadlo, že by ji Alex někdy přijel navštívit. Seděli na terase a společně popíjeli kávu. Vyprávěli si, co se za tu dobu všechno událo. Jane mu řekla, že znovu našla zalíbení v psaní, a že právě dopisuje povídku, jen čeká na vhodného vydavatele, který by ji vydal. Alex stále pracuje ve své firmě, dokonce se před nedávném seznámil s jednou rozvedenou ženou, což Jane těšilo. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy měl Alex rande. Vyprávěním zabrali celé odpoledne a pomalu se chystali dovnitř do domu, když v tom v dáli Jane spatřila Michaela, který se blížil k jejímu domu. Věděla, že už ho víckrát k sobě nesmí pustit a tak aniž by nad tím nějak uvažovala své rty přisála k Alexovým ve chvíli kdy se na ně Michael podíval. Když je spatřil otočil se a odešel. Jane se ulevilo..........." Jane co....co to mělo znamenat?"...........překvapený ALex koukal na svou přítelkyni..................." Promiň Alexi. ".........řekla, ale to Alexovi zjevně nestačilo................" Blížil se k nám Michael."...........řekla..............." Michael? Jako chceš mi říct ten Michael, u kterého si byla v Neverlandu a snímž si čekala dítě?".............byl tak překvapený, že jen kroutil neustále hlavou. Jane mu vyprávěla všechno hezky od začátku. Od dne, kdy tady spatřila Mika, i to jak si zlomila nohu a pár dní u něj s Ericou bydlely napokon tomu zjistil, že s ním čekala dítě..........." Políbila jsem tě proto, abych zabránila svému srdci ho opět milovat, ale jestli to dokáži? Nevím."...........odpověděla. Alex se už na nic neptal. Slzy v Janeniných očích mluvily za vše a on byl stoprocentně přesvědčený o tom, že Jane Mika stále miluje a že je jen otázkou času, kdy si to ona sama uvědomí........


38. Kapitola - Štěstí v Ráji

10. května 2012 v 8:12 Povídky - příběhy

No jestli čekáte, že za chvíli skončí v posteli, tak Vás musím zklamat......schyluje se k pořádné bouřce:-)

38. kapitola

Michael o Jane pečoval jako v bavlnce. Bylo příjemné ji tu mít a on si moc dobře v její přítomnosti uvědomoval, že ji nikdy nepřestal milovat. Seděla ve svém pokoji v homutném křesle a na nohou měla položený notebook. Povídku pomalu dopisovala, blížila se ke konci, ale ten byl pro ni obzvlášť těžký. Michael dole v kuchyni připravil sušenky a čaj. Zaklepal na Janeniny dveře a čakal na její svolení, aby mohl dál............." Neruším?"......zeptal se a ona zakroutila hlavou............." Připravil jsem nám malé občerstvení, dáš si?".............." Děkuji Miku, ale nemusíš mě tolik rozmazlovat."...........usmála se na něj. Michael položil sušenky a čaj na stůl. Posadil se do křesla na proti ní. Jeho oči utkvěly na jejím počítači, který odložila stranou..........." Jak si daleko?"...........zeptal se........." S povídkou? No pomalu bude dopsaná."..................odpověděla................" A o čem bude?"............neměla ráda tyhle jeho zvídavé otázky. Ne proto, že by ji vadilo, že se o ni zajímá, ale sama neměla nejmenší tušení jestli povídku někdy vydá. Byla až příliž osobní, aniž si to sama uvědomovala. Michael po chvíli pochopil, že jeho otázky jsou zbytečné, protože Jane se o tom nechce bavit a tak raději přestal. ............." A kdy ty odjíždíš?"..............zaskočila ho svou otázkou............." Nevím. ".........odověděl upřímně.............." Mám v Neverlandu spoustu záležitostí, které se mi tam hemží, takže chtě nechtě budeme muset odjet.".................Jane posmutněla. Věděla, že se ji bude po něm stýskat. Opět si zvykla na jeho přítomnost a opět ho zase ztratí............" Co......co kdyby jste se vrátily s námi Jane."...........řekl a přitom svíral její ruku. Škubla sebou............." Jak....jak si to ksakru Michaeli představuješ? Co po mě chceš? Mám ti opět dělat tvé potěšení?".............v jejím hlase zněla zloba..............." Jaké potěšení? Takhle jsem tě vůbec nebral."..........řekl zatím klidně, ale zato v Jane to pěkně vřelo.............." Ale Miku nech toho, přesně tohle jsem pro tebe celou dobu byla. Jedna pitomá ženská za tebou přijede s dítětem a touží prožít pár krásných, příjemných dnů, které jim dopřeješ, ale něco za něco. "................cítila jak se ji do očí nalívají slzy............" Jak něco za něco? Jane já ti vůbec nerozumím."..........nechápal její postoj.................." Byla jsem jen tvé pokušení, tvé rozptílení. Bože jak jsem mohla být tak hloupá? Byla jsem přesně jako Natali a další, které prošli tvou ložnicí, ale já narozdíl od nich měla srdce Miku."............poslední slova řekla o něco klidněji. Cítila se zrazená. Někde uvnitř ho stále milovala a zlobila se za to sama na sebe..............." Jane jak tohle můžeš vůbec říct? Vždyť já tě miloval!"..............vykřikl.............." Opravdu? Tak proč si naši lásku skrýval? Proč ses ke mě hrdě nepřihlásil?"..............." Jane musel jsem tě chránit."...........snažil se ji vysvětlit........." Chránit? "..........zopakovala jako by jeho slovům nerozumněla............" Ano chránit. Ty netušíš jaký tenhle život je složitý. Pohybuješ se na prpastí, mohou tě do ní kdykoliv shodit. Můžou cokoliv a ty jim v tom nezabráníš. Roznesli by nás na kopytech, oba."...............chtěl ji říct, proč se nedokázal k jejich lásce přiznat................" Ale Miku....proč se tomu tak bráníš. Proč za mě rozhoduješ? Mohli jsme se o to společně pokusit, nikdy nezjistíš jaké by to bylo. Byli jsme dva, rozumíš dva na lásku, na výhry a pro hry, na všechno DVA!! Ale ty jsi byl příliž opatrný na to, abys to risknul co? Proč si normálně neřekl....Ano to je ta žena, o které tvrdíte, že jsmem zneužil její dítě, a já tu ženu miluju....nebylo by to mnohem jednodušší a ty jsi nemusel vysvětlovat ty hloupé kecy, kterými tě ubíjeli."......................" Nikdy jsem tě nepřestal milovat Jane."...........řekl sklesle, ale ji tyhle slova ještě víc ublížila.........." Vypadni!"..........zaječela na něj. Snažil se ji dotknout a uklidnit jí................" Neslyšel si? Tak odejdi,!."...............stál u dveří jako opařený. Doufal, že si to na poslední chvíli rozmyslí a uklidní se. Jenže se neuklidnila. Do ruky vzala notebook a vší silou ho po něm hodila. Michael ho naštěstí chytl. Ještě jednou na něj zařvala a ztratil se z jejího dohledu.........


Michael sešel dolů do kuchyně. Chvíli chodil z místa na místo. V hlavě mu kolovalo tolik otázek, na které si neuměl odpovědět. Možná měla Jane pravdu a on byl až příliž opatrný. Možná měl opravdu vykřičet do celého světa, že ji miluje, ale bál se.....bál se především o ní. Zrak mu utkvěl na Janeniným laptopu. Chvíli ho hypnotizoval, ale nakonec mu to nedalo a náhlédl do něj. Klikl na její povídku a začal číst.........



.......Podle čeho se pozná ten pravý? Podle očí, úsměvu a nebo toho, že s tím "panem dokonalým" zaležíte rodinu? Sama jsem netušila jaké jsou ty pravé signály. Když jsem se provdala za svého muže myslela jsem, že on je ten pravý. Máme přece spolu dceru, krásný dům, psa....tak co by nám ještě víc mohlo chybět ke štěstí? Nemá všechny předpoklady pro "pana Dokonalého"? Jenže vše nevypadá růžově jak se zdá. Stačí okamžik, sekunda a zrazu zjistíte, že za maskou "pana Dokonalého" se skrývá jiná, pravá tvář. I vy sundáte růžové brýle a uvědomít si, že dům, pes, ani dítě k dokonalosti sdílet život po boku muže, o němž jste si dosud mysleli, že je dokonalý nestačí.
Potkat toho pravého nejde dopředu naplánovat. Objeví se tam, kde ho nejmíň čekáte. A až se tak stane začnete se tomu pochopitelně bránit. Bojíte se. Máte strach, že je to jeden z mnoha, který se jen skrývá za maskou dokonalého muže. Ale jestli je ten pravý nezjistíte mlčením, bráněním se. Musíte otevřit srdce i za cenu, že se opět spálíte...

Já své srdce otevřela.. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem ve svém životě učinila. Jeho něžná slůvka, pozornosti, které se mi díky němu dostávalo ve mě začal spalovat žár, který tak odevzdaně hasil. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Ale každá pohádka jednou končí. I přesto, že se naše cesty nenávratně rozdělily ani na minutu jsem nezačala pochybovat, že právě on byl ten pravý. Při něm se mi svíralo hrdlo, šimraly motýlci v břiše a měla jsem chuť létat. A že jsem neměla křídla? S ním ano. S ním jsem měla všechno, pocit jistoty a bezpečí..........ale boužel né na dlouho. Přišlo zklamání a procitnutí ze snu, ze kterého jsem se nechtěla za žádnou cenu probudit, ale musela jsem. Hřál mě alespoň pocit štěstí, že přece jen mi po něm zůstalo něco co nás navždy spojilo. Plod naší lásky. Ale boužel další rána osudu zasáhla. Radovala jsem se a cítila, že budu tou největší milující matkou na světě. Ale ceta osudu rozhodla jinak a tenhle dar mi znovu nedopřála.

Dnes se těšíte jak za nedlouho budete svírat své dítě v náručí, budete ho milovat, konejšit když bude plakat.... Ale zítra? Zítra se probudíte a ukrutná bolest jenž projede vaším tělem a ohromná kaluž krve na zemi vám prozradí, že nic z toho nebude. Žádné dítě, žádný "pan Dokonalý"..........