Červen 2012

8. kapitola - Cesta k Tvému srdci

28. června 2012 v 7:34 Povídky - příběhy
Moji drazí milovaní......týden mě tu neuvidíte, protože dnes za mnou přijedeme Jeanka a tak jistě pochopíte, že na blog nebude moc času Smějící se. Tak se tu mějte hezky a co nevidět mě tu zase máte v plné síle. Líbající


8. kapitola - " Můžu se na něco zeptat?.....Jak se ti to stalo?...."



Michael nakonec Ashley přesvědčil až se sám divil jak tenhle nadlický úkol vůbec dokázal zvládnout............

" Kam to vůbec jdeme?"........zeptala se, když mířili k opuštěnému místu, které jak se později ukázalo až tak opuštěné nebylo.....

Zelená tráva, vůně sena, květin a šumění větví stromu, do kterých se opíral vítr, pobýhající stádo koní ji naznačilo, že se nacházejí někde na ranči...........

" Kde...kde to jsme?"........nepřestávala se divit...............
" Tohle je ranč mého přítele Jamese. Chodívám tu docela často."...........
" Opravdu?"..........Ashley stále nemohla uvěřit, že se nachází na nejkrásnějším místě, které ve svém životě spatřila...........
" Pojď ukážu ti malé hříbátko, které se tu narodilo před dvěma dny."...........chytl ji za ruku a táhl nadšeně do stáje....

Malý hřebeček zrovna slastně cumlal mlíčko od maminky. Sotva se na nožičkách udržel, ale máma ho ochotně svou hlavou podpírala. Byl to krásný pohled. Pohled jenž člověku vehnal slzy do očí........

" Chceš jít k němu blíž?"..........
" Můžu?"......Michael otevřel vrátka a společně vkročili dovnitř. Ashley k hřebečkovi opatrně natáhla ruku, aby ho mohla pohladit. Zajela prsty do jeho huňatého kožíšku a mu se to evidentně líbilo. Na důkaz toho jak slastně vrní blahem ji svým drsným jazýčkem olízl tvář. ..........
" Vidíš, padla si mu do oka.".............řekl Mike a začali se společně smát. Bylo krásné vidět na její tváři kromě věčné zamračenosti i úsměv. Po chvíli bylo vidět, že malý raubíř je unavený a po ničem jiném netouží než se stočit do klubíčka a přitulit se ke své mámě. A tak Michael s Ashley odešli.....


" Můžeme tu zase někdy přijít kdyby si chtěla.".........opatrně se jí zeptal ve chvíli když opouštěli stáj. Ale Ashley nestačila odpovědět. Zakopla o kládu, která ležela na zemi a aby zmírnila svůj pád rukou se chytla o velký barel naplněný vodou. Samozřejme svetřík měla celý mokrý a věděla, že pokud si ho urychleně nesundá bude se třást zimou.
Nikdy nenosila jen trika s krátkým rukávem nebo šaty na ramínka. Proč tomu tak je Michael pochopil ve chvíli, kdy ji ochotně pomáhal sundat vrstvu mokrého oblečení. Jeho zrak utkvěl na ošklivé jizvě, kterou měla na své ruce. Ashley cítila jeho děsivý pohled a začala litovat, že si svetřík vůbec sundala.


Stáli u ohrady a ještě chvíli pozorovali ostatní zvířata, která tu byla.........

" Je tu krásně viď?".......zeptal se.............
" Ano, nádherně."..........s vděkem v očích na něj pohlédla.............
" Jednou bych sám chtěl něco takového. Plno zvířat, zábavný park, atrakce.....Spousta krásných věcí, které milují děti. Mám rád děti víš. Fascinuje mě jejich nevinnost, na nic si nehrají, neubližují ti. Což se o ostatních lidí vždycky říct nedá."........Ashley věděla co tím chce říct. Sama poznala na vlstní kůži a to doslova jaké to je, když tě někdo nenávidí a nejraději by byl, kdyby si zmizel ze světa.



" Ashley, můžu se na něco zeptat?"........
"Hmmm."...........
Jak...jak se ti to stalo?"........podíval se na její ruku, na které měla obrovskou jizvu která začínala u předloktí a končila u ramene..........


" Ty prokletá couro."..........Jim práskl domovními dveřmi. Opět měl pořádně "nakoupeno". Díval se vyčítavím pohledem na svou dceru, která v koupelně leštila zrcadlo. Bylo jí tenkrát sotva dvanáct a výrazu "coura" jen stěží rozumněla, i když díky otci byla zvyklá na ledasco.........." Tati stalo se něco? Půjdu ti nachystat večeři.".........doufala, že díky teplé večeři, kterou už dobrou hodinu sušila v troubě se uklidní a nechá ji být. Jak hořce se spletla........." Nikam nepůjdeš!"............chytl ji za její dlouhé plavé vlásky a obličej jí přitiskl k zrcadlu........" Jen se na sebe podívej. Jsi stejná jako tvá zatracená matka. Ty oči.....všechno. Jak já nenávidím ten tvůj proradnej ksicht. Je to stejné jako bych se díval na tvou matku." ..... Pak ji chytl za levou paži a krutým způsobem její křehké tělíčko hodil přímo na velké zrcadlo, které před chvílí leštila................" Neřvi a zvedni se!"..........jenže nemohla. Ucítila ve své ruce palčivou bolest, která čím dál víc zesilovala. Měla pocit jako by jí do ní píchalo tisíce nožů....přesně tak by se dal pohled na zakrvácenou ruku, ze které vyčnívaly kousky střepů popsat. Rána byla hluboká a ona strácela příliž krve. Cítila jak její malé tělo slábne a ona strácí vědomí. Tenkrát myslela, že zemře. Možná po ničem jiném ani v tu chvíli netoužila. Bylo jí pouhých dvanáct a ona chtěla mít konečně od svého otce pokoj. Poslední co si tenkrát pamatovala byl obličej nějakého muže, který ji zvedl ze země. A pak na probuzení v nemocnici. Nikdo jí nedokázal říct, kdo ten záhadný muž byl a ani ona po něm nikdy nepátrala. Jediné na co si vzpomínala byly jeho oči. Byly velké a tajemné, byly pohledem do duše a ona přesně ty samé viděla právě před sebou.....ano, stejné oči jako ten muž jenž jí zachránil život měl Michael........


" Ashley jsi v pořádku? ".........
" Ano. Jako malá jsem lezla na strom a praska pode mnou větev a já se zachytila v koruně stromu a tudíž si o jednu větěv roztrhla ruku.".......řekla. Moc přesvědčivě u toho nevypadala. Neuměla lhát, ale ani důvěru v lidi neměla, i když tyhle oči v sobě ukrývaly něco co sama neuměla popsat..........


7. kapitola - Cesta k Tvému srdci

26. června 2012 v 9:46 Povídky - příběhy
7. kapitola- " Promiň....jak jsem si vůbec mohl myslet, že dokážeš něco jiného než být v jednom kuse podrážděná a nabroušená...."

"Miku teď dej ruce na obličej a začni nafukovat tváře, dělej ksichty. Třeba si vzpomeň na Ashley" ..........ani Rickovi neuniklo jak se ti dva nemohou vystát. Spíše Ashley nemůže vystát Mika, ale ten jí pro změnu ještě rád víc provokoval........."Super, tady máš ručník."


"Uff".......unavená Ashley sebou rovnou švihla na postel. Byla šťastná, že po tak náročném dni je ve svém hotelovém pokoji. Toužila po jediném a to si dát pořádnou koupel, a tak i v zápětí učinila. Napustila plnou vanu vody a přidala pár kapek vonného oleje. Vyslékla se ze svých šatů a ponořila se do bublin, které ji zahalovaly až po krk. Zavřela oči a užívala si příjemného pocitu, který si už pěkně dlouho nedopřála. Když se jí na konečcích prstů začaly dělat varhánky rozhodla svou relaxační hodinku ukončit. Namazala své tělo tělovým mlékem a zahalila se do příjemně měkkoučkého županu. Namířila si to rovnou k velké posteli, do ruky uchopila ovladač od televize. Měla v úmyslu shlédnout nějaký příjemný film. Dobře si svůj "program" naplánovala, ale to ještě neměla tušení, že se objeví někdo, kdo má v úmyslu její plány překazit....

Klepání na dveře ji zvedlo z postele, ze které se jí vůbec nechtělo...........
" Sakra, kdo to můžeš být?"..........znechuceně šla otevřít aniž by si uvědomovala, že má na sobě župan................
" Ty? Co tu chceš?".........měla před sebou muže, kterého nesnášela od první chvíle, co ho střetla..........
" Vypadáš v tom županu kouzelně.".........Michael si její tělo zkoumavě prohlížel od hlavy až k patě. Bylo zjevné, že mu v hlavě začala kolovat myšlenka jak asi Ashley vypadá pod tím županem.........
" Dej si odchod Jacksone."..........zamračila se na něj. Měla v úmyslu mu zabouchnout přímo před nosem. Michael však vytušil, co che udělat a tak svou nohu strčil do skulinky mezi dveřmi a futry...........
" No tak počkej."..........Ashley to nakonec vzdala. Věděla, že se mu stejně neubrání a tak se otočila na "podpadku" a nechala ho vztoupit dovnitř.............

" Ashley, no tak."........uchopil jí za ruku............." Dej ty pracky laskavě pryč a raději mi pověz čemu vděčím za tvou návštěvu.".........dávala mu stále víc najevo jak ho nesnáší...........
" Co kdybychom alespoň na chvíli zakopali válečnou sekeru a společně šli ven užít si trochu legrace."..........vykouzlil na své tváři ten nejkrásnější úsměv jaký dokázal a Ashley ač nerada cítila jak jí cukají koutky. Mikův úsměv byl ten nejkrásnější jaký ve svém životě spatřila a jenž jí byl ochoten někdo opětovat. I když si to nebyla stále schopna připustit Michael Jackson byl opravdu krásný mladý muž a i přes všechny nesympatie, které k němu od samého začátku chová bylo na něm něco co jí nedávalo spát............

" Řekni mi jediný důvod proč bych měla s tebou někam chodit?"............dala ruky v bok a Mikovi se protočily panenky...........
"Víš, že mi to vůbec neulehčuješ? Ale prosím....jen jsem si myslel, že bys taky měla někdy chuť se bavit a smát, ale ty to zjevně neumíš.Promiň....jak jsem si vůbec mohl myslet, že dokážeš něco jiného než být v jednom kuse podrážděná a nabroušená. Místo toho, aby si lidi k sobě pustila, tak je odháníš. Vsadím se, že tam u vás nemáš žádné kamarády, pokud ovšem nejsou jako ty."...........najednou začal litovat toho, že sem vůbec šel. Dělal to s dobrým úmyslem, opravdu chtěl Ashley lépe poznat a spříjemnit ji čas strávený tady. Jenže ona má na sobě hroší kůži, přes kterou není možné se dostat.
Chytal za kliku u dveří, když v tom za jeho zády se ozvalo...........
" Počkej, jen se půjdu převléknout.".........vítězně se v duchu usmál....tak nakonec třeba nebude tolik nepřístupná jak se snaží být........pomyslel si

Forever Michael....

25. června 2012 v 21:49


" Nechci zemřít. Chtěl bych žít věčně."

Michael Jackson v roce 2002

Ne, neříkám sbohem.....

25. června 2012 v 14:26 Básničky
Držím si vzpomínku na Tebe,
ve svém nitru,
donutím hvězdy z nebe,
aby navždy uchovaly na nebi Tvou památku.
Ne, neříkám sbohem,
protože Ti ho říct neumím,
Já jsem přišla na to,
že sny se mohou uskutečnit,
že důležité je to,
správným směrem mířit.
Ne, neříkám sbohem,
musím cestou jít dál,
navždy budeš symbolem,
jak vypadá opravdový král.
Ty jsi důkazem toho,
že existuje nesmrtelnost,
to, co bych chtěla říct je stále mnoho,
půjdu za svým snem dokud budu moct.
Ne, neřím sbohem,
navždy si Tě uchovám v srdci,
jsi Bohem,
který mě zavede na tu správnou silnici.
Jen díky Tobě vím,
jak nesmrtelnost vypadá,
že musím mít sílu žít,
i když mi svět bezradný připadá.
Ne, neříkám sbohem
a podnikám svou cestu věčností,
navždy budeš idolem,
mnoha lidských srdcí.
Uchovám si vzpomínku ve svém nitru,
jsi symbolem lásky a víry,
vždy půjdu kupředu,
i kdyby mi docházely síly.
Ne, neřím sbohem,
všechny okolo přiměju na Tebe vzpomínat,
protože Ti to dlužím,
už nikdo nebude Tě zraňovat.
Ne, neříkám sbohem,
protože to neumím,
navždy budeš králem,
mým i snem ostatním....




Vzpomínka aneb Skutečný Král Popu....

25. června 2012 v 1:00 Básničky


Odešel.......

Odešel,
jen Bůh ví kam,
odešel,
stýská se nám.
Odešlo,
srdce s křídly,
odešlo,
a my jsme se doposud s tím nesmířili.
Odešel,
anděl nad anděly,
odešel,
a my jsme plakat nepřestali.
Odešlo,
jedno lidské srdce,
odešlo,
a nám se bez něj žije trpce..........


Přání........

Nesnáším tenhle den jako jedna z mnoha,
nesnáším ten pocit, když vím, že už se na nás díváš jen zhora.
Chci vrátit čas a proto prosím andělské víly,
dopřejte nám ten pocit o němž sníme a každý den snili.
Vraťte nám ho prosím, alespoň na den jediný,
chceme se dotknout člověka jenž byl tak nevinný.
Dopřejte nám pocit lásky a pochopení,
dopřejte nám to andělské pohlazení.
Bude někdy líp? - ptáme se stále,
chceme s obdivem sledovat našeho krále,
jenž tančí svůj moonwalk na měsíci,
tak vyslyšte naše prozby drahé víly!......




Skutečný Král Popu......

Michael Jackson - mýtus jenž nemá ve světě obdoby. Za svůj život prodal neuvěřitelných 750 milionů desek, získal stovky hudebních cen. Přijímali ho prezidenti, významní lidé mnoha států. A to je důkaz toho, že Michael byl fenomén, který si zasloužil to největší uznání a poctu. Ale boužel mediální tlachy, které mnohdy byly důkazem ohavnosti a nechutnosti lidí, kteří slávu a úspěch druhých nesou těžce nemění ten fakt, že stále žije v srdci miliony lidí po celém světě.

Za fenomenální album Thriller, se kterým zbořil všechny hudební mýty získal sedm cen grammy. Celkem jich za svého života dostal třináct. Album Thriller je dodnes nejprodávanějším albem všech dob, které bylo zapsáno do Guniessovy knihy rekordů.

Pyšní se titulem Umělec století a dokonce hned dvakrát byl přijat do rockenrolové síně slávy.


Za svůj život dotoval neuvěřitelný obnos peněz pro charitativní účely, za něž převzal z rukou amerického prezidenta Ronalda Regana cenu, a za podporu 39 humanitivních institucí se zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Roku 1984 věnoval částku 1,5 milionu dolarů, kterou získal z mimosoudního vyrovnání s Pepsi commercial po nehodě z natáčení reklamního videa. V roce 1985 spolupracoval s Lionelem Richiem na charitativním singlu We Are the World, který se stal jedním z nejúspěšnějších v historii (prodáno téměř 20 milionů kusů a miliony dolarů byly věnovány na pomoc proti hladomoru). Výnos z prodeje nahrávky písně Man In the Mirror, která byla realizována roku 1988, šel na podporu Camp Ronald McDonald for Good Times věnující se dětem, které trpí rakovinou. V roce 1992 založil charitativní organizaci Heal the World Foundation (Uzdravme svět), která zpřístupnila dětem Neverland a posílala do světa miliony dolarů na pomoc válkami a nemocemi ohroženým lidem. Vzdával se honorářů (např. svého podílu z výnosu Victory Tour skupiny The Jacksons v roce 1984, zisku z Dangerous World Tour o 69 koncertech v letech 1992-1993) atd. Za svůj život věnoval tenhle neobyčejný člověk na charitativní účely údajně více než 300 milionů dolarů.



A teď boužel to smutné:(((

Michael připravoval koncertní turné This Is It, které mělo začít 13. července 2009 v Londýně. Opět vypuklo davové šílenství, bylo vyprodáno neuvěřitelných padesát koncertů. Když přijel do Londýna, aby pozdravil své fanoušky....bylo to naposledy, co ho spatřili.

25. června 2009 ve 14:26 místního času byl tenhle legendární umělec prohlášen za mrtvého. Tohle datum se stalo na celém světě pro mnohé fanoušky dnem smutku. A dnes, když pohlédnu do kalendáře, tohle černé datum, tam boužel vidím. Dnes, i přes neskutečnou bolest, kterou cítíme chci Vám přiblížit Mika jako skutečného Krále Popu, jehož život byl složitý, mnohdy bolestivý a komlikovaný.......


a tohle je skutečný Král Popu.....

__________________________________________________________________________

Dne 29. srpna roku 1958 Bůh na zem seslal anděl
a a tím nám umožnil poznat člověka jehož život byl neuvěřitelný, ale také mnohdy složitý. Člověka, který byl stělesněním dobra, čistoty a lásky. Člověka, který se rodí jen jednou za život.......

Michael pochází z početné rodiny. Narodil se v městečku Gary ve státě Indiana, kde se svou maminkou, otcem a osmi sourozenci žil až do doby než se stává se svými bratmi slavný díky skupině, kterou založili - Jasckson5.


Vzpomínám si na své dětstvní jako na velkou dřinu, i když jsem zpíval rád. Bylo to pro mě jako dýchání. Každý den po škole jsme měli zkoušky. My hráli a Joseph nás kritizoval. Kdo něco zkazil byl bit. Někdy řemenem, někdy rákoskou. Otec byl pro mne záhadou. Vybudoval si kolem sebe zeď, za kterou nebylo možné se dostat. Nikdy jsem si k němu nedokázal najít blízký vztah, i když se to postupem let trochu změnilo. Je to jedna z mála věcích, kterých lituju.

Michaelův otec je nejen pro Mika, ale i pro mnohé z nás velkou záhadou. Tenhle na první pohled nepříjemný chlap ( takhle na mě působí ) má v očích něco zvláštního, co nejde popsat. Dokáži se vcítit do Mikovi kůže a uvědomit si jak se asi cítil v jeho přítomnosti. I přesto jaký byl Joseph tyran věřím, že všechny jeho činny měly svůj důvod a dělal je s tím nejlepším vědomím a svědomím. Vím, že on je jeden z těch, který má na Michaelovým "úspěchu" podíl. Protože nebýt něho, asi by nikdy bratrská skupina nevznikla.


Když mi bylo osm vyhráli jsme městskou talentovou soutěž. Od prvních kytarových akordů publikum stálo až do konce písně. Byl to úžasný pocit, když jsme si pro tu trofej šli a táta řekl: Když to budete zpívat jako dnes, budou i další ceny.

Jejich největším snem bylo se dostat, co nejdál. Chtěli víc a víc. Chtěli, aby si lidé tuhle pětici mladých kluků s načesanými afry zapamatovali. A tak se i stalo.

Máma s tátou měli pravidlo, že u nás žádný telefonní hovor netrvá déle než pět minut. Museli jsme mít volnou linku pro případ, že by se snad s námi chtěl někdo spojit z nějaké nahrávací společnosti. A jednou táta řekl: Volali z Motownu....civěli jsme na něj a nebyli schopni slova. Motown Record byla totiž slavná nahrávací společnost.

"Udělám z Vás ty největší hvězdy na světě a budou o Vás psát." řekl nám Berry Gordy..." Vaše desky budou jedničky a budete slavní." a měl pravdu. Přesně tohle se nám podařilo.

Jejich první singly ABC, The Love You Save, I Want You Back, I´ll Be There se dostávají na přední příčky hitparád a klukům se tak plní jejich sny.

Pro mě a pro bratry to byly úžasné časy. Přiletěli jsme do Kalifornie a připadali si jako v cizině. Rostly tu palmy, byly tu nádherné západy slunce a pláž. Jediný problém jsme měli se školou, když už jsme byli známí nemohli jsme chodit do školy, protože lidé lezli do učeben okny a dožadovali se autogramů. Nakonec jsme dostali domácího učitele.


V roce 1972, když mi bylo čtrnáct jsem měl jednou na producenty takový vztek, že to zpívat nebudu, že řekl Berry ať mě nechají si to dělat po svém a ono se jim to nakonec líbilo.

Však roku 1975 skupina odchází od Motownu, kvůli neschodem, které mají díky propagaci jejich hudby. Poté podepisují smlouvu s Epicrecord. Jediný, kdo nepodepíše je Jarmaine, který si vzal Berryho dceru Hanzel a za mnohé se mu cítí být zavázaný. Nadále nemohou vystupovat jako Jackson5, protože to byla Motownská značka. A tak se skupina přejmenuje na The Jacksons a poprvé se k nim přidává nejmladší z bratrů Randy.

Z kluků už nejsou ti roztomilý kluci jako tenkrát. Mnozí založili rodiny a na určité věci měli jiný názor. I Michael cítil, že to není ono. Chtěl daleko víc. Toužil se od rodiny odtrhnout a tak i udělal. V roce 1977 přišlo první osudové setkání s Quincym Jonesem pri muzikálu Čaroděj ze země Oz, kde Michael stvárnil postavu strašáka.

V roce 1979 Michael poprvé vydává za pomocí Quinciho svou první sólovou desku s názvem Off The Wall a tak se rozjíždí slibná kariéra tohohle legendární

ho umělce.

Šoufisnis byl smyslem mého života, ale ta největší bitva, kterou jsem v těch letech musel svést se netýkala práce. Tu bitvu jsem sváděl sám se sebou. Nenáviděl jsem svůj obličej, obraz v zrcadle. Začal jsem se měnit, když mi bylo čtrnáct. Hodně jsem vyrostl. Hodně lidí tenkrát čekalo, že se setkají s malým, roztomilým Michaelem a najednou byli překvapeni, že už nejsem ten malý, buclatý kluk. A ze změnou postavy se objevilo na kůži i akné. Ohavné pupínky se vyskytovaly skoro všude. Deprimovalo mne jak vypadám. Nebyl jsem schopen se dívat lidem do očí, nechtěl jsem vycházet z domu.

Přestal jsem jíst maso a kalorická jídla. Jak jsem hubnul tisk mě začal obviňovat, že jsem si dal chirurgicky změnit celé tělo. Nos jsem si nechal dvakrát upravit a pak ještě přidělat ďolíček na bradě. Ale to je všechno.

Měl jsem v té době málo přátel a cítil jsem se sám. Často jsem bloumal po okolí a doufal, že najdu někoho, kdo by mi mohl být blízký. Říká se, že úspěch sebou přináší samotu a je to pravda. I když člověk může zdánlivě cokoliv, má dost peněz, není to najednou důležité. Začal jsem toužit po základních věcech života.


Jestli úspěch alba Off The Wall nebyl takový jaký Michael čekal Thriller to změnil. Vyšel v prosinci roku 1982 a jestli do té doby o Michaelovi celý svět nevěděl teď už ano. Díky Thrilleru otevřel bránu do hudebního světa. Změnil hudební klipy, díky Billie Jean se začali i černí umělci hrát v MTV. Michael byl průkopníkem toho všeho a v dnešní době není nikdo kdo by neznal červenou bundu, či moonwalk, který mimochodem poprvé předvedl při oslavě 25. výročí firmy Motown.

Úspěch dalšího alba Thrilleru jsem byl ohromn. Quincy Jones křičel otevřete šampaňské. Radovali jsme se jako blázni a já s divošským pokřikem tancoval po celém domě.

Michael je natolik slavný, že na ulici se nemůže oběvit bez toho aniž by ho nikdo nepoznal. Svůj obličej skrývá za tmavými brýlemi, ke který se později přidává i chirurgická rouška přes obličej, která mu dodává alespoň trochu pocit soukromí.

Michael uváděl směr i v módním průmyslu. Jeho typickým znakem se stala páska na ruce, která symbolizuje utrpení dětí a Mike prohlásil, že tuhle pásku nesundá dokud děti na světě budou trpět. Připomínal si tak jejich utrpení.

Michael se toužil bavit, chtěl dělat všechny ty věci, které jako dítě nemohl. Proto si vytvořil své místo, své útočiště. Svůj zábavný park, kino, atrakce......vše po čem toužil. Vytvořil si svůj přístav bezpečí.....- NEVERLAND...

Jsem jako pod drobnohledem. Nemůžu jít do kina, do parku nebo do obchodu koupit si zmrzlinu. To protože žiju tak, jak žiju. Vymyslel jsem si proto Neverland, kde mohu dělat všechno co jsem jako malý nemohl.

Neverland apeluje na dítě v nitru každého člověka. Je to místo, kde se můžete vrátit do dětství. I dospělí se tu chovají jako děti, je to úžasné místo, které miluji. Neverland vyjadřuje souhrn toho, co jsem.



Michaelův život se zdá jako kdyby žil v pohádce, ale zdaleka to tak není. Lidé ho začínají mít za podivína a hledají na něm vše, čím se liší od ostatních. Je to člověk, který málo mluví o svém soukromí a tak si lidé začínají sestavovat vlastní názory a úsudky, které reprezentují v tisku a nejsou vůbec příjemné. Dnes se nebudu o těch ohavnostech rozepisovat. Dnes vzpomínáme na Michaela jako na legendu, která prošla naším životem a zapsala se do podvědomí a do srdce mnoha lidí, a proto vzpomínat na bolestivé okamžiky jeho života není na místě.

V tisku mám pověst podivínského dobráčka a to je mi vskutku protivné, ale nemohu s tím nic dělat. Je téžké s tím žít. Jsem ostýchavý, opravdu. Nerad dávám rozhovory a nerad se objevuji v pořadech, kde mám o sobě něco říkat.



V Michaelově životě hráli i podstatnou roli jeho fanoušci, na které nemůžeme zapomínat.Čerpal sílu z jejich lásky a jeho vděčnost za jejich ohromující náklonnost byla bezedná. To, co se dělo kolem něj bylo neuvěřitelné. Kamkoliv šel, kdekoliv se objevil byli s ním. A on je nikdy neodmítl, naopak. Vážil si jejich náklonosti. U žádné jiné hvězdy takové davové šílenství tak dlouho netrvalo. U Michaela trvalo celý jeho život a i po něm. Všechny vzpomínkové místa jsou toho ne malým důkazem. Michael je prostě člověk, který se díky své hudbě, svému pohledu na svět, své solidaraty a dobroty vryje pod kůži a nejde, nejde ho odtud za žádnou cenu dostat.

Miluju své fanoušky. Kamkoliv na světě přijedu oni znají všechny mé písničky a všechny kroky. Prostě všechno. Dokonce přicházejí i s klobouky na hlavě jako mám já. Je to nádherný zážitek. Miluji to.



Michaelův život vyhasl příliž brzy a my tu dnes jsme proto, abychom si připomněli jeho zářící hvězdu, která bude zářit dál. Tělo je jen schránka, ale duše, duše bude žít navěky. Michael nikdy nemůže odejít, je tu stále s námi. Ať už v podobě písně, či fanoušků, kteří ho stále milují. I když dnes, ze své tváře stíráme jednu slzu za druhou při pohledu na svíčku, která hoří v blízkosti každého z nás vím, že ten plamen nikdy nezhasne. V srdci bude hořet dál, protože láska je věčná. On tu nebyl zbytečně, zanechal v nás poselství, otevřel nám oči a srdce. Dokázal, že nic není nemožné. Nikdy má slova nevystihnou dokonale mou vděčnost, ale i přesto řeknu frázi, která je ohraná, ale tolik výstižná............Miku děkujeme......



S láskou a poctou všichni ti, kteří stejně věřili jako TY...........Nezapomeneme...NIKDY....
Odpočívej v pokoji a věř, že tvé poslání nikdy nebude zapomenuto, stejně jako tvá existence. Jsme tu proto, abychom převzali tu pomyslnou "štafetu".....


Věřím Boha, absolutně. Věřím, že každý z nás přichází na svět z nějakého důvodu. Nejlepší cesta jak já to mohu dát najevo proč tu jsem je prostřednictvím písní, tance a hudby. Umění sdružuje, cítím se jako ten, kdo dává přes hudbu poselství lásky a harmonie všem lidem. Starým i mladým.







6. kapitola - Cesta k Tvému srdci

22. června 2012 v 11:16 Povídky - příběhy
6. kapitola - " No tak vy dvě hrdličky...."

"Jdete příliž rychle." .... řekl režisér John Landis.......
"O...omlouvám se, to je tou hudbou. Nutí mě jít dopředu." .......rozpačitě odpověděla.........
"Musíte spolu tančit...Michaeli nechci, aby ses od Ashley hnul nejméně takhle, tak na to prosím mysli. Udržuj si tento okruh,ok?"............
Ashley s Mikem zároveň přikývli. Byla to jejich první zkouška a oni si na sebe potřebovali zvyknout jenže jejich vzájemné nesympatie tomu moc nepřidaly.......

" Johne půjdu si pro něco k pití, nějak mám sucho v krku. Chceš taky něco Ashley?"..........zdvořile se jí zeptal. Chtěla mu říct, že by si dala taky trochu minerálky, ale než stačila cokoliv říct kolem Michaelova krku se věšela tmavovlasá dívka. Jedna z tanečnic, se kterou spolupracují na choreografii. Na první pohled bylo jasné, že pro Mika je víc než jen tanečnice.

"Zlato tušila jsem, že budeš mít žízeň, a tak ti donesla trochu vody. Ale vím, že sprcha by byla mnohem lepší a já bych ti i ochotně umyla záda."..........pošeptala mu Bonnie do ucha a kousla do lalůčku, aby mu naznačila jak velkou má na něj chuť. Michael zrudnul jako rajče a začal se rozpačitě usmívat. Bylo mu s Bonnie hezky, ale nesnášel, když se po něm na veřejnosti tak plazila. A nejvíc mu to vadilo před Ashley. Zrovna jako teď. Cítil její nenávistný, propalující pohled................

" No tak vy dvě hrdličky, co kdyby jste si to vrkání nechali na jindy a pustili se do práce?"........šibalsky se John usmál na svého přítele a taktně mu naznačil, že ho s ostatními potřebují na place.........



Pro celý klip bylo důležité vytvořit realistické masky příšer ze záhrobí. Tuhle práci produkoval speciální tým maskérů a kostymérů v čele s Rickem Bakerem, který byl v pozdějších letech dokonce oceněn americkou filmovou akademií a také se proslavil tvorbou realistických masek zvířat a příšer v mnoha klasických hollywoodských trhácích (Man in Black, Kink Kong - poslední dvě verze, X-Men, Hell Boy….) Dalším neopomenutelným faktorem byla také kvalitní instrumentální složka singlu. Ta umožnila vytvoření rytmické zvukové smyčky.

Rick začal proměnu vlkodlaka s červeným podkladem z časopisu roliing Stone a přidal další vrsty fólie tak, aby vznikala postupná proměna. Zelené kontaktní čočky, které vypadaly jako oči kočičí.....pak přijde na řadu paruka a speciální maska z pěnové gumy, nafukovací měchyřky se budou měnit díky nafukovacímu mechanismu,v další fázy je hustá srst v jiné barvě.....vše bude postupovat až k úplné dokonalosti.
Co ale v tenhle moment musejí udělat je odlitek Mikova obličeje, aby mohli vytvořit masku.....

NEJSI SÁM - Jarmaine Jackson ( 35 )

20. června 2012 v 22:20 úryvky z knihy NEJSI SÁM

" Naší managerkou starající se o každodenní záležitosti byla Suzanne de Passeová. Dohlížela na všechno, co jsme dělali, a hrála klíčovou úlohu v úsilí uchovat to, co v nás vypěstoval Joseph, ale zároveň přizpůsobit vizi Motownu. Spolu s Tonym Jonesem a Shelly Bergerovou pracovala od nevidím do nevidím, na tom, aby naše kapela fungovala pod Gordyho vedením jako hodinky. Suzanne byla vysoká krásná Newyorčanka s plavými vlasy a nádhernou pletí. Po Dianě Rossové to byla druhá nejbáječnější žena, jakou jsme kdy viděli.
Zjistili jsme, že krása je bič, který člověka nutí poslouchat. Ať po nás Suzanne chtěla cokoli, udělali jsme to. Michaelovi začala přezdívat " Caspar Milquetoast" ( což byla komiksová postavička pověstná svou plachostí ) a mně " Maine" a obě tato důvěrná oslovení se s námi táhla po celou éru Jackson 5. Suzanne měla trpělivost světice a musela si připadat nejen jako manažerka, ale i jako naše chůva. Na pódiu jsme byli odvázaní, plní energie a znali své profesní úkoly, ale mimo jeviště jsme byli pouhé děti, nepořádné, rozjívené, ztřeštěné, kteé rády blbly. Provázeli nás záchvaty vzteku, bitky i bloupé rozmary; ztrátka jsme byli pěkná kvítka. Suzanne byla v mnoha ohledech stejně nezkušená jako my - ale díky tomu bylo tohle dobrodružštví ještě zajímavější. Překypovala nápady a energií a díky ní jsme se ve světě pro nás neznámém dokázali zorientovat...."


5. kapitola - Cesta k Tvému srdci

19. června 2012 v 9:50 Povídky - příběhy
5. kapitola - " Těší mě slečno Brooksová....."

" Ježiši promiň. Neublížila sis?"............Ashley koukala do těch největších očí čokoládovému chlapci, který mohl být o něco starší než ona sama.........
" Sakra, to nemůžeš dávat pozor?".......řekla naštvaně a začala vházet věci zpět do kufru, které se jí při tom nárazu vysypaly............
" Ukaž, pomůžu ti.".........ale Ashley rozhodně jeho pomoc nevýtala. Namísto toho mu z ruky vyrvala kus jejího oblečení a se zlostí v hlase mu řekla ať se nenamáhá a zmizí jí z očí. Raději tak učinil, i když nechápal proč je tolik podrážděná...

" Blbec.".....zaklela v duchu pro sebe a dívala se na něj jak se jí ztrácí z dohledu. Posbírala kufry a šla hledat kancelář se štítkem na dveřích - John Landis.


" Vstupte.".......pomalu otevřela dveře a hleděla do tváře muži v brýlích a se strništěm na bradě, který na ni upřeně koukal.........
"John Landis?".......opatrně se zeptala. ...........
" Ano a vy jste určitě Ashley Brooksová.".........nesměle přikývla. Muž opustil místo za stolem a řítil se rovnou k ní. Podíval se na ni rozzářeným úsměvem, podal jí ruku a řekl jak rád ji konečně poznává........
" Kdyžtak si slečno Brooksová odložte a pojďte se mnou, představím vám zbytek našeho týmu."............


Když stáli v hale plnou lidí Ashley znervózněla a začala couvat. ...........

" Ničeho se nebojte."........John se ji snažil povzbudit. Zatleskal rucemi, aby přítomní sledovali jeho pozornost............
" Tak vážení dovolte, abych vám představil tolik očekávanou posilu našeho týmu. Tohle je slečna Ashley Brooksová."...........všichni se postavili do řady a jeden po druhém ji podal ruku a řekl své jméno. Jen stěží šlo mezi tolika lidmi si některé zapamatovat, ale to jedno si rozhodně bude pamatovat do konce svého života stejně tak jeho tvář...........

" Michael Jackson, těšíme slečno Brooksová."............dívala se do očí, ze kterých vyzařovalo světlo. Do těch samých, které předtím spatřila na chodbě. Ashley cítila jak rudne. Asi ještě nikdo Michaela Jacksona neodpálkoval, tak jak ona. Toho Michaela Jacksona, na kterém především záleželo působení tady. Krve by se v ní nedořezal.Bože jak strašně se cítila.

" Pro dnešek vás necháme odpočinout a taky vám dáme dost prostoru, aby jste se zabydlela a hned zítra se společně vrhneme do práce, souhlasíte?"..........John k ní byl nesmírně laskavý a ona doufala, že v něm bude mít oporu..........
" Tady Michael stejně už nemá co na práci, takže vás určitě rád zaveze do hotelu a ukáže vám váš pokoj. Co Michaeli?".........bože jen to ne...ne já nechci být s tím mužem znovu sama..........
" Ale jistě Ashley, pojď se mnou.".........cítila jeho vítězný úsměv až v žaludku. Ashley si z Johnovi kanceláře vzala své kufry a následovala Mika............
" Tak co, tentokrát mi dovolíš, abych ti pomohl?".......upřel svůj zrak na jejich zavazadlech............
" Netřeba. Stačí, když mě zavezeš do hotelu."..........zašklebila se na něj...........
" No jak chcete madam. Nutit tě nebudu.".........Michael nebyl na takovou reakci zvyklý a od ženy tím tuplem ne. Ale doufal, že pod tou tvrdou slupkou se ukrývá jemná duše, i když to zatím tak rozhodně nevypadalo......

Ashley nasedla do jeho auta. Když viděla jakým způsobem uchopil volant a šmátrá klíčkem v zapalování rychle se připoutala. Už rozjezd jí naznačil, že nejspíš moc dobrý řidič nebude. Přejetá křižovatka na červenou toho bylo víc než jasným důkazem............

" Bože, chceš nás zabít?"............už to nevydržela a okřikla ho...........
" No mé řidičské dovednosti jsou nic moc, ale pokud se ti to nelíbí můžeš jít pěšky."...........raději nic nenamítala a doufala, že příjezd do hotelu ve zdraví přežije.......


4. kapitola - Cesta k Tvému srdci

18. června 2012 v 9:59 Povídky - příběhy
4. kapitola - " Už se od tebe nenechám komandovat, urážet a bít!...."



Ashley si zařídila všechno potřebné na odjezd do Kalifornie. Možná dokoliv jiný na jejím místě by byl šťastný, že konečně se dostane ze svár toho ničemy, ale ona snad cítila ještě větší bolest než kdykoliv předtím. I když studovala herectví netoužila rozhodně účinkovat v nějakém videoklipu, vlastně ani pořádně nevěděla jestli chce být herečkou. Nikdy neměla prostor na snění. Nebyl nikdo, kdo by jí podporoval v jejich snech, v tom, co dělá. Znala jen rány a svém těle, které ji už ani nebolely. Byla vnitřně zlomená a brala, že spolupráce s Michaelem Jacksonem přišla jako dar z nebe. A tak i k tomu přistupovala. I když po tom netoužila, byl to jediný způsob jak přijít k penězům a ona bude moci konečně se navždy odtrhnout od svého otce.


Házela jednu věc za druhou do svého kufru. Moc věcí neměla. Její pokoj byl prázdný, šedivý. Nebylo tu nic, co by dělalo domov domovem. Nebylo tu nic, co by milovala. Vlastně ani neměla nejmenší tušení co pojem "milovat" znamená. Sama na vlastní kůži nepoznala jaké je to milovat a být milována. Ale pryč s tím věčným sentimentem. Šla si raději dolů do kuchyně udělat kávu. Bude to ta poslední, kterou si v tomhle domě vypije.


Konvice začala vřít a tak vodu vlila do hrníčku. Ale ten boužel nápor vřelé vody neunesl a praskl. Jeho obsah stékal po kuchyňské lince. V ten moment se i v kuchyni objevil otec............
" Co je to tady za bordel? To nemůžeš uklidit?!".............začal jí komandovat jako vždy.............
" Tak už toho mám dost!".............vzepřela se. Praštila hadrem o zem, který si vzala proto, aby tu spoušť uklidila, ale teď věděla, že uklízet rozhodně nic nehodlá a nebude.........
" Ukliď to!!!" .........znovu zaječel..........
" Už se od tebe nenechám komandovat, urážet a být. Jsi můj otec a za dvacet let sis mé existence nevšiml. Celých zatracených dvacet let jsem uklízela, prala, vařila, do práce chodila, abys měl na ten svůj spropadenej chlast. Celou dobu jsem snášela tvé výčitky a pohrdání. Mé tělo si používal jako boxovací pytel, ale dnes je to naposledy, kdy si nechávám tohle líbit. Nenávidím tě stejně, tak jak ty nenávidíš mě, ale stále jsem doufala, že tam někde uvnitř máš kousek něčeho, čemu se říká srdce, ale teď vím, že ne! V tobě není ani trochu náznak tohohle důležitého orgánu! "................Ashley neměla nejmenší ponětí, kde se v ní vzalo tolik odvahy, ale měla potřebu před svým odjezdem mu povědět vše, co jí celý ten čas tížilo. ...Pevně ji uchopil zápěstí až jí pod jeho sílou začalo modrat. Nekřičela, nebrečala...nic. Jen se upřeně dívala do jeho nenávistných očí. I on viděl stejnou nenávist, ale prozměnu v těch jejich. Chtěl jí udeřit, ale nakonec to neudělal. Pustil jí a bez jakéhokoliv slova odešel.
Ashley si mnula zápěstí, které hrálo všemi barvami. ....Tohle je poslední vzpomínka na otce, kterou si odváží do Kalifornie....


Kalifornie



Všichni nepřetržitě pracovali na nové choreografii. Režisér John Landis měl nakreslené náčrty na to, jak by scéna měla vypadat. O všem se samozřejmě radil s Michaelem zrovna jako teď. Přišel za ním do kanceláře rozložil na stůl výkres a začal z jeho propagací...........
" Miku tady musíme vymyslet, jak dát hrané a taneční sekvence, aby přecházely plynule mezi sebou.".....začal mu prstem ukazovat místo, které měl na mysli. Mike na souhlas přikývl............
"Kdy že má přijet ta Brooksová? Potřebujeme jí, co nejdřív."...........zeptal se Michael......" Měla by přijet dnes, kolem oběda."...........odpověděl John.......
"Co kdybychom si zatím dali něco malého k snědku?"..........Michael souhlasil. Sám cítil jak už mu dobrou hodinu kručí v břiše..........


Ahley čekala na to, než jí na letišti vydají zavazadla, aby mohla nasednout do taxíku a jet na určené místo, které ji John v telefonu prozradil.

S knedlíkem vystoupila z auta a koukala na budovu, která se před ní vstyčila. Strašně se bála vejít dovnitř. Cítila jak jí nervozitou tuhnou nohy. Ještě včera byla v tom pekle a dnes je úplně v cizím městě. Pryč od všeho a všech. Sama se sebou uzavřela slib, že ty ošklivé vzpomínky nechá v Chicagu a bude se těšit ze všeho co jí tohle místo nabízí, ať už to bude cokoliv. Před vchodovými dveřmi pomalu napočítala do deseti a pak z výdechem a pravou nohou vztoupila dovnitř.

Procházela dlouhou chodbou na jejiž stěnách byli nějaké obrazy všech možných umělců, kteří mnohé znamenali ať už pro filmový či hudební svět. Třeba taková podobizna Charliho Chaplina jehož humor zbožňovala. Byla to jediná věc, při které se dokázala zasmát. chvíli z oblibou ten obraz pozorovala. Najednou ucítila ve svých zádech silný náraz a ona se klátila i s kufry k zemi..........


3. kapitola - Cesta k Tvému srdci

13. června 2012 v 12:36 Povídky - příběhy
3. kapitola - " Zmiz mi parchante z očí!!....."

"Ashley stalo se něco?".............zeptala se jí přítelkyně Stefanie, když společně seděly o polední pauze na školním dvoře a daly se do jídla..............

" Ne, všechno je v pořádku."...........nimrala se dál svou vidličkou v jídle. Nabrala na ni vždycky kousek rýže, ale než ho stačila dopravit do úst znovu ho vysypala na talíř. Takhle to dělala celých dvacet minut. Dívala se jen nečinně do talíře, jakoby do něj chtěla přenést všechnu bolest, která ji uvnitř tížila................
" Jde o otce, že?"........Stefanie svou rukou opatrně přejela Ashley po zádech. Ta jen přikývla a statečně zadržovala své slzy.....................
" Co ti provedl tentokrát?"...................
" Co by, jen mě nenávidí.".............procenila přes zuby. Zvedla se od stolu aniž by se svou přítelkyní rozloučila a šla domů do toho pekla.
Cestou se jí únavou klížily oči a ona po ničem jiném netoužila než alespoň po hodinovém spánku než půjde do skladu doplňovat zboží.

Ale copak to šlo? Už ode dveří slyšela hlasitou hudbu a ženský smích, který se mísil s mužským. Táta tu má zase jednu z těch svých "přítelkyň, pomyslela si. Nahlédla do místnosti, kde se její otec oddával alkoholickým radovánkách. Opět při pohledu na něj měla chuť zvracet. Člověk by si myslel, že si za ty roky na tohle zvykla, ale na tohle si nezvyknete nikdy. Cítíte se jako ve vězení a i v pekle by vám bylo rozhodně líp než tady. ............

" Tati mohl bys tu hudbu prosímtě trochu stišit? Potřebovala bych si jít nahoru na chvíli lehnout než půjdu do práce."...........požádala svého otce o věc, kterou by každý člověk splnil, ale pro Jima tahle zdánlivě malá drobnost přinášela další rozzuření...............
" Co si myslíš? Že mi budeš něco přikazovat?! Zmiz mi parchante z očí!!!!!!!!!"............Zmiz mi parchante z očí...........tak tuhle větu od něj slýchala už odmalinka.


Už ani neměla sílu plakat. Věděla, že se tohle nikdy nezmění. Zabrousila do koupelny a z poličky pod umyvadlem našla tátovu žiletku, kterou používal k holení. Začala si s ní pohrávat v ruce. Ve své hlavě jí začaly dunět hlasy, které nemohla vyhnat.............." Matka nás opustila kvůli tobě, nenáviděla tě, nikdy tě neměla v úmyslu porodit, ale na potrat bylo už pozdě....jsi obyčejný parchant..........za všechno můžeš ty............nenávidím tě!!!!!!!!!!............Držela ten ostrý plánek blízko svého zápěstí a toužila po jediném, říznout se. Ulevit tím od bolesti, která ji celých dvacet let v srci tíží. Jedno říznutí a může se vším nadobro zkoncovat.

Žiletka jí sjela po zápěstí ve chvíli, kdy se z chodby ozývalo hlasité drnčení telefonu. Škubla sebou, ale naštěstí minula tepnu, ale i tak to její ruka odnesla pár kapičkami krve. Zamotala ruku do ručníku a když se otec nenamáhal zvednout sluchátko udělala to za něj. Tak jako vždy.


"Ashley Brooksová, kdo volá?"..........řekla automaticky................
" Dobrý den slečno Brooksová, doufám, že vás neruším."............ozval se muž na druhém konci...............
" Tak, kdo volá?"...........řekla rozzuřeně..............
" Tady John Landis, režisér. Vyhrála jste náš konkurz a tudíš jste byla vybrána na natáčení videoklipu."..............Ashley koukala na svého otce, který v nechutném objetí se svou partnerkou na dnešní noc kolem ní procházeli jako kdyby byla vzduch. Ani si nevšiml ručníku, přes který prosakovala krev. Bylo mu úplně jedno, kdyby ležela mrtvá na podlaze. Dokonce by měl tolik odvahy si do ní kopnout..........

." Slečno Brooksová, jste tam?"................
" Ach promiňte pane Landisi. Co...co jste to říkal?"..............
" Jestli by jste mohla pozítří přijet do Kalifornie."..............Domovní dveře se pod Jimovým silným bouchnutím zaklaply až se dům otřásl v základech. Opět se vytratil jako pára nad hrncem. Bez slůvek ........vrátím se pozdě večer holčičko. Mám tě rád....ani debilního ahoj.....prostě nic, nic čím by jí dal jasně najevo, že ví o její existenci.................
" Ano pane Landisi, pozítří tam budu.".............


NEJSI SÁM - Jermaine Jackson ( 34 )

11. června 2012 v 21:01 úryvky z knihy NEJSI SÁM
" Pan Gordy byl mnohem víc než jenom prezident značky Motown Records. Jestliže nám Diana Rossová byla náhradní matkou, stal se nám on druhým tátou. U sebe doma si vždy našel čas, aby si s námi hrál: vrhcáby, kulečník, šachy, plavání či minimotorky. Michael si všiml, že pan Gordy s námi tráví čas poněkud jinak než Joseph. Byly to příjemné chvíle oddechu, žádný dril zkoušek. Michael toužil, aby se nám věnoval takhle vlastní otec, mám však za to, že pan Gordy byl v nitru mnohem svobodnější; schopný obchodník i laskavý táta od rodiny, jenž uměl obě poloviny zručně skloubit. Nejlepším dokladem byl jeden večer, kdy odešel brzo na kutě a nechal nás v přízemí samotné. " Je mi jedno, co kdo z vás bude jíst nebo co bude dělat." řekl nám .." jenom si po sobě ukliďte", " dělejte si, co je vám libo. Já vám věřím - všechno je jen na vás." Nevěřícně jsme se dívali jeden po druhém, počkali až se zaklapnou dveře, vyplenili ledničku a pak se vrhli před televizi. Hollywood nám připadal jako volně přístupný ráj."......





2. kapitola - Cesta k Tvému srdci

10. června 2012 v 6:20 Povídky - příběhy
2. kapitola - " Tati vztávej, měl bys jít do práce..."

V Chicagu

Ashley se vrátila ráno domů z noční směny. Dělala v jednom skladě, kde doplňovala zboží. Tahle práce se ji samozřejmě nelíbila, ale nic jiného ji nezbývalo. Táta všechny peníze utratil za chlast a ehmm "společnice" a ona se musela sama starat o celou domácnost. Nemohla pracovat přes den protože navštěvovala školu herectví, a tak byla ráda i za tuhle práci. Hlavně, že dostane alespoň nějaké peníze.

Když strčila klíče do zámku a následně otevřela dveře do nosu jí praštila nelibá vůně. Byly to výpary z vodky, cigaret a laciného ženského parfému. Když vešla do obýváku obracel se jí žaludek z pohledu na svého otce a taky na ten nepořádek kolem.........

" Tati vztávej, měl bys jít do práce. Pan Allen ti jasně řekl, že tohle je tvá poslední šance jinak tě vyhodí."...........snažila se probudit svého otce, který se povaloval na pohovce. Něco zamumlal a jen stěží se překulil na druhý bok. Ashley kromě zápachu z jeho úst mu nerozumněla ani slovo. Věděla, že postavit ho na nohy je úplně zbytečné. Jak by taky mohl, když zase vychlastal nejmíň dvě flašky čirého, smradlavého moku a tak se raději dala do uklízení bytu než odpoledne půjde zase do školy.

V chodbě už po druhé zvonil telefon a Jima Brookse ani to nevzbudilo. Ashley asi po pátém zazvonění s odporem zvedla sluchátko............

" Ashley Boorksová, prosím, kdo volá."..............na druhém konci se ozval tátův šéf...............
" Ahoj Ashley tady Bill Allen je Jim doma? ".........viděsila se, věděla, že tentokrát mu to pan Allen už nepromine..............
" A pane Allene tátovi od rána není dobře. Má nějaké střevní potíže, asi na něj něco leze, prosím omluvte ho.".............byla to sice chabá výmluva, ale v daný moment Ashley nic lepšího nenapadlo.................
" Je zase na mol co? Ashley vyřiď mu, že až se z té své ožralosti vyspí ať si přijde ke mě pro výpověď.".............
" Ale, ale pane All........."...........začala panikařit,. Věděla, že tohle je vážně konec.................
" Je mi to vážně Ashley kvůli tobě líto, ale tohle byla poslední kapka. Nezlob se na mě holčičko."....................Ashley položila sluchátko, cítila jak se jí do očí derou slzy. Nemohla se na pana Allena zlobit, udělal jen co musel a ona ho zcela chápala.............
.
" Co tu vyvoláváš? Kdo má pořád ty účty za telefon platit! To nemáš nic na práci než tady sedět? "...............Ashley sebou škubla, když se dívala do tváře rozzuřeného otce........
" Tati volal pan Allen "...........řekla tiše...............
" No a co chtěl?"...............
" Ptal se, kde jsi. Já mu řekla, že jsi nemocný, ale neuvěřil mi. Prý si máš přijít k němu pro výpověď.".............Jim se ještě více rozzuřil a vší silou zhodil velkou vázu, která patřila prababičce. Střepy se rozprskly po celé chodbě................
" Ten hajzl! To jsi sakra nemohla být víc přesvědčiná?"..............Ashley před svýma očima uviděla ohromnou dlaň jak se k její tváři neovladatelně blíží. Rána a následná bolest byla dalším úkazem Jimovi hrubosti.


Ashley stála před zrcadlem v koupelně a snažila se zamaskovat makeupem podlitivu, která se vytvořila pod jejím okem. Nenáviděla svého otce. Byl k ní hrubý a tolik nespravedlivý. Kvůli němu v noci chodí do práce, kterou nesnáší, neví ani co je spánek a to všechno jen proto, aby měli elektřinu a teplou vodu. Měla sto chutí se vším praštit a jít třeba klidně bydlet i na ulici, jen aby od něj měla konečně pokoj. Přes palčivou bolest, kterou stále cítila na své tváři se oblekla do tmavých džín a svetříku, zbalila si věci do školy. Z chodby zahlédla otce jak se v obýváku znovu ponořuje do svého alkoholického dýchánku. Už se ani nenamáhala mu říkat "ahoj" protože by se s odpovědí stejně nikdo nenamáhal.........

1. kapitola - Cesta k Tvému srdci

8. června 2012 v 6:56 Povídky - příběhy
Tak, máme tu první díl. Hned v tom první se nám Michael ukáže, ale v následujících dvou se z Kalifornie přestěhujeme do Chicaga, takže na Mikovo místo znovu na scéně si budete muset počkat :-) Přeji příjemné čtení.........


1. kapitola - "Miku, našel jsem jí....."


"Quincy, Quincy tak přece jen jsme to dokázali. Vidíš tu neskutečnou prodejnost? Quincy!!!!!!!!!!"..............Michael skákal po pokoji a předváděl něco, co by se dalo nazvat jako vítězný tanec. Tak přece jen to s Quincym společně dokázali a jejich Thriller začíná bořit mýty, veškeré hranice. Fanoušci i kritici tohle album hodnotí jako mistrovské dílo a samotný Michael věří, že jeho Thriller se jednou stane oficiálně kulturním bohatstvím USA a bude mít své náležité místo v národním registru nahrávek a taky v Guinessově knize rekordů.

Po Off The Wall toužil udělat něco čím otevře bránu do hudebního světa. V jeho očích to byl sen, který si tajně přál, aby se uskutečnil, ale že až v takovém rozsahu rozhodně nečekal.


Po bujárných oslavách jak se svou rodinou tak s členy týmu, kteří se na tomhle album podíleli měl ještě jeden cíl, který toužil dotáhnout k dokonalosti. Jednou když přišel navštívit svého producenta a přítele v jedné osobě při pití společné kávy řekl zcela vážně Michael Quincymu.................
" Nedávno jsem se díval na hororový film Americký vlkodlak v Londýně, který režíroval John Landis. Ten film mě naprosto uchvátil a mě napadlo, že musíme k Thrilleru vytvořit klip. Ale ne nějaký obyčejný, musí to být příběh. Musí být postaven na standartním úvodu, se zápletkou a závěrem....skrátka musí mít děj. Linie, jenž bude doprovázená hudbou a tancem. Musíme sehnat ty nejlepší tanečníky a taky herečku, která bude hrát v tomhle klipu se mnou hlavní roli. Prostě a jednoduše musí to být něco, co absolutně vztoupí do historie a změní hudební videoklipy. Lídé si zaslouží vidět víc, daleko víc, než měli možnost shlédnout doposud"..............svěřil se se svou vizíí ...........
" Quincy musíme zavolat Landisovi a taky připravit konkurz...........musíme vytvořit něco, co vejde do dějin."..............

Michaelova vize byla zcela jasná. Věděl, co che a také neměl v úmyslu ze svého snu ani cíle slevit. A tak se dal do realizace něčeho, o čem byl přesvědčený, že bude velkolepé.....






-----------------

V následujících dnech John Landis s Michael sestavovali tým pro svůj krátký film. V tomhle klipu nesmělo být žádné místo pro improvizaci ani náhodu. Společně sestavili tým profesionálních tanečníků, kteří byli vybráni speciálně pro tuhle choreografii. Sehnali i speciální tým maskérů a kostymérů v čele s Rickem Bakerem, který měl vytvořit masky příšer ze záhrobí. Hlavní postavou měla být maska vlkodlaka, která byla určena pro Mika. Pro Johna Landise byla spolupráce s Mikem výzva a zároveň čest. Jeho album si doslova zamiloval, a proto byl nadmíru šťastný, že může být tím, který se podělí o tu pomyslnou třešničku na dortu a to v podobě vytvoření krátkometrážního filmu.

Jen jedna osoba jim stále chyběla a to žena, která by stvárnila postavu hlavní hrdinky. I přesto, že se do konkurzu přihlásilo spoustu děvčat, žádná neodpovídala Michaelově vizi. Všichni začali pomalu propadat panice jestli vůbec takovou dívku dokáží sehnat. Jednoho rána kdy všichni pylně pracovali na přípravách, rychlostí hurikánu vrazil John Landis s nějakými papíry v ruce do dveří. Utíkal směrem k Michaelovi.................

" Miku, našel jsem jí. Jmenuje se Ashley Brooksová. Je jí dvacet, studuje herectví, žije v Chicagu a navíc je krásná. Před chvílí jsem s ní mluvil, pozítří ji máme tady.".............všichni vítězně zajásali. Tak přece jen se jim podařilo najít tu pravou...........


POVÍDKA - Cesta k Tvému srdci...

7. června 2012 v 9:44 Povídky - příběhy
Moji drazí, opět jsem se dala do psaní. Jelikož je povídka ještě nedopsaná nebudu ji přidávat tak často, jak jse byly u mě zvyklí, což mnozí z vás určitě přivítáte:-)

Tentokrát Vám přináším příběh z období Thrilleru. Náš čokoládový princ, jenž se na první pohled zdá jako nevinnost sama, až tak nevinný není a s hlavní hrdinkou si pěkně půjdou po krku. Ale jak se říká: Od nenávisti je jen malý krůček k lásce, a tady tomu rozhodně nebude jinak.:-)

Přináším Vám příběh plný lásky, ale také utrpení, zloby, nenávisti, emocí.........

a o čem, že příběh je?........
Mladá studentka herectví Ashley Brooksová žije v Chicagu se svým tyranským otcem. Matka ji opustila, když měla necelé tři roky a jen stěží si vybavuje její tvář. Otec své dceři neustále dává za vinu, že právě kvůli ní ho jeho žena opustila a utekla za svým milencem. S odchodem ženy se nikdy nesmířil. Ashley už odmítá snášet jeho vyčítavé pohledy a věčný křik, který je u nich na dením pořádku. Proto se jednoho dne rozhodne přihlásit na konkurz, který četla v novinách. Hledali mladou herečku, pro stvárnění hlavní hrdinky ve videoklipu Michaela Jacksona. To jméno už parkrát slyšela, ale neměla nejmenší ponětí, kdo Michael Jackson je. Nakonec konkurz vyhraje, a tak odjíždí z Chicaga do Kalifornie pryč od svého otce. K Mikovi ze začátku cítí odpor. Nelíbí se jí jak je věčně obskakován dívkami. Zdá se jí namyšlený a rozhodně nikdy netoužila s ním pracovat a už vůbec né po jeho každodenní blízkosti. Nemohla se dočkat poslední klapky a dne, kdy se jejich cesty nadobro rozejdou. I přes nenávist, kterou k sobě cítí se do sebe začínají zamilovávat. Ovšem jsou si to schopni vůbec přiznat?

PS: První díl přidám, co nejdřívě........
Chci vás upozornit ještě na jednu věc......povídka je svým způsobem trošinku depresivní, ani nevím, co mě k tomu vedlo. Takže kdyby jste se při čtení nudily, klidně řekněte. Povídku utnu, nebudu se za to na vás zlobit :-) Sama nemám ráda depresivní příběhy, takže sama jsem udivená z toho co jsem vyčarovala :-D


Michael a citáty...

6. června 2012 v 13:10 Michaelovy citáty a citáty o něm
"Musím přiznat, že je to skvělý pocit být uznávaný jako osoba a ne jako osobnost. Protože si nečtu všechny ty věci, co se o mně píšou. Nedokázal jsem unést, že si svět myslel, že jsem tak divný a bizarní. Ale když vyrostete jako já před 100 miliony lidí, už od pěti let. Jste automaticky jiný. Posledních pár týdnů jsem se očišťoval a bylo to pro mne znovuzrození. Je to jako očista duše...."

NEJSI SÁM - Jarmaine Jackson ( 33 )

5. června 2012 v 20:49 úryvky z knihy NEJSI SÁM
Od Dianiny moudrosti, stylu a úrovně by se ledasco mohli přiučit i dnešní umělci. Spousta dnešních interpretů vzejde odnikud a vrhne se na pódium, aniž prodělají průpravu školy šarmu. V Motownu učili umělce být hvězdami: školili je, připravovali a vzdělávali na jejich velký okamžik. Lidé jako Diana Rossová a Supremes či Temptations se nenaroddili v košilce, ale když jsmte je viděli v televizi, připadali vám jako králové a královny. Žádných okázalých kousků nebylo třeba. Vše se odvíjelo od úrovně, vystříbenosti elegance koncertního umělce a Diana byla ztělesněním skutečné superhvězdy.
Byla Michaelovi dokonalou učitelkou, jelikož ji od začátku zbožňoval. Bylo to očividné z toho, jak k ní zhlížel a točil se kolem ní - a ona mu to oplácela. Byla výjmečná pro každého z nás, mezi ní a Michaelem však vládlo jakési zvláštní pouto. Byla to sestra, nejlepší kamarádka a učitelka v jedné osobě a panovalo mezi nimi nevysvětlitelné, avšak zcela přirozené souznění. Diana odjakživa říkávala, že z Michaela cítí " silné vibrace a auru čisté lásky."....."




TII - fotky, animace

4. června 2012 v 21:27
Při vzpomínce na TII mě vždycky píchne u srdíčka, ale také zároveň ukazuje kolik síly, nasazení do toho Michael dal. Škoda jen, že TII už navždy zůstane jen v naší vizi stejně jako v té Michealově....










NEJSI SÁM - Jarmaine Jackson ( 32 )

3. června 2012 v 23:00 úryvky z knihy NEJSI SÁM
" U Gordyho jsme bydleli týden či dva, ovšem odpoledne či večer jsme občas pobývali u Diany - přecházeli jsme klikatou cestičkou mezi jejich domy. Říkám, že jsme žili " mezi dvěma domy", protože tak nám to připadalo. Nebyla však pravda, že by kdokoli z nás u Diany bydlel, ani Michael ne. To byl další z marketingových mýtů - potvrzený i Michaelem v jeho knize 1988 - v zájmů naší image. Tedy ne že bychom tam nestrávili řadu příjemných chvil. Diana mě učila plavat - trénovala mě u sebe v bazénu, držela mě na hladině, zatímco já se držel okrajů a kopal nohama a Michael s Marlonem si na hloubce hráli s míčem.
Dobré bylo, že jsme se skamarádili s Dianiným bratrem Chicem, kterému bylo jako mně, tedy čtrnáct. Byl chlapeckou variantou starší sestřičky - ústa, velké oči, široký úsměv - a záhy jsme se sblížili. Díky němu jsme si vždycky našli čas na kulečník, stolní tenis a basketbal s Gordyho syny Berrym juniorem, Terrym, Kerrym a Kennedym - ten se v budoucnu stal rovněž intrepetem Motownu, a to pod uměleckým jménem Rockwell. ..."