Červenec 2012

24. kapitola - Cesta k Tvému srdci

31. července 2012 v 7:21 Povídky - příběhy
24. kapitola - " ....Ona se nikdy nestane ženou Mikova srdce.".......



Ashley popadla svůj kufr,nasedla do taxíku a jela rovnou na letiště.......

Dívala se na pobýhající dav kolem sebe, na houf lidí, kteří se nemohou dočkat toho, až usednou do letadla a odletí na svou vysněnou dovolenou. Jak by s nimi měnila. Raději by se válela na pláži, popíjela piňakoládu, dlabala ananasy a jiné dobrůtky....dělala by všechno, jen aby se nemusela vrátit zpátky domů. Domů....co je to vlastně domov? Tuhle otázku si pokládala nesčetněkrát. Tolik toužila po tom někde patřit, pocit, že se má kam vracet a kde ji přijmou s otevřenou náručí. Domov u otce rozhodně takovým místem nebyl.

V myšlenkách si nesčetněkrát přála otcovu smrt, nenáviděla ho zato, co ji celé ty roky prováděl. A teď, kdy už nežije necítí nic, nic jako by uvnitř ní bylo prázdno.
Seděla v letišní hale a koukala nepřítomně před sebe a čekala na zázrak, na znemení, které ji ukáže co má ze svým zatraceným životem dělat. Cítila se tolik bezradná. Uvnitř volala o pomoc, ale zároveň věděla, že její volání nikdo neuslyší ani Michael ne. Zatraceně, už zase na něj myslela. Ten muž ji nečekaně vztoupil do života, usadil se v něm na krátký čas a zase odešel. Stejně tak rychle jako přišel a ona se s představou, že už ho nikdy neuvidí nedokázala smířit. Ano, sice ho nenáviděla víc než svého otce, ale daleko víc nenáviděla sama sebe zato, že ho vlastně ani nedokáže nenávidět. I přes bolest a zklamání, které ji způsobil z ní udělal ženu, dal jí pocit štěstí, ukázal jí, že není až tak špatná, že i ona má právo na pohlazení, upřímnou náruč, vlídné slovo.....a tohle jí všechno dal. I přes všechny překážky, které mezi nimi celou tu dobu stály prožila díky němu nejkrásnější chvíle svého života.
Věděla, že to byla především ona, která ho od sebe odháněla, ale pořád měla pocit, že tohle nesmí. Že ona si nezaslouží milovat a být milována. Pořád žila svou minulostí, která ji nepřestávala pronásledovat ani v Kalifornii a přitom si tolik přála za vším udělat tlustou čáru. Jenže ani její příjezd do jiného světa to nezměnil. Jakoby měla na čele vyryto......" Jsem prašivá".....

Jak tam tak seděla a čekala na to, než si bude moci sednout do letadla cítila jak se jí začalo tělo třást zimou a proto se rozhodla z kufru vytáhnout něco teplého čím by se zahřála. První věc, kterou našla byla Mikova bunda, kterou jí dal tenkrát na pláži. Úplně n ní zapomněla, že jí ještě má. Vzpomněla si na ten okamžik, kdy si jí oblékala. Zeptal se jí jestli má nějaké sny a ona mu na jeho otázku nedokázala odpovědět..........."Každý přece musí mít své sny. Musíš je žít, protože když je nebudeš mít chuť realizovat dál sice budeš existovat, ale tak nějak přestaneš žít."........
Žít.....tak to ona přestala už hodně dávno.

Nasávala Mikovu vůni z bundy, která stejně voněla jako samotný Miáchael. Jeho nezaměnitelný parfém se do její kůže zabořoval, vždy když se k ní blížil. A teď ho opět cítila vedle sebe. Cítila jakoby zase byla s ním. Strčila ruky do kapes, aby si zahřála své prokřehlé prsty, když v tom z jedné kapsy vytáhla něco drobného a třpytivého. Mnula tu věc mezi svými prsty a náhle si uvědomila, že je to náramek po Mikově babičce........" Babička mi říkala, že ho mám dát ženě, o které budu přesvědčený, že ji miluji.......a že si sám najde svou majitelku."...............na chvíli měla pocit jako by tohle bylo to znamení, na které celou tu dobu čekala. Co když ona je ta žena? Ale záhy tu myšlenku opět zatratila. Je to blbost, ona se nikdy nestane ženou Mikova srdce..........


23. kapitola - Cesta k Tvému srdci

29. července 2012 v 6:57 Povídky - příběhy
23.kapitola - " Ne, ty nesmíš odjet......protože.......".....

Všichni se nemohli nabažit pocitu vítězství, kterého společně dosáhli. Slavili, pili, jedli...užívali si téhle chvíle slávy, kterou měli a která je po shlédnutí lidí jistě ještě čeká. Nikdo z nich ani na malý okamžik nezapochyboval o tom, že jejich dílo vejde do dějin. Dřeli, potili nejen pot, ale také krev a nakonec to dokázali. Jediná Ashley se nějak neuměla radovat. Neuměla to předtím a neumí to ani teď. I když hlavní příčinou jejího smutného obličeje byl ten jenž stojí za tím vším. Chvíli ze zdořilosti s ostatníma popíjela šampaňské, ale pak se tiše vkradla do šatny, kde si balila zbytek věcí, které tu měla. Chtěla co nejdřívě odjet z Kalifornie, jen stále neměla jasný cíl své příští cesty. Možná by mohla navštívit Evropu, Afriku....sama nevěděla, ale představa cestování po celém světě se jí zamlouvala.



S nepatrnými slzičkami v očí po šatně sbírala své svršky a ukládala je do své tašky.........

" To odjedeš bez rozloučení?"..........za zády uslyšela hlas muže jí tolik známý.........
" Ashley no tak. Přece nemůžeš odjet jen tak."..............stále dělala, že ho neslyší............
" Nemám rád, když se ke mě otáčíš zády."...........uchopil ji za rameno a přitáhl si ji k sobě opět tak nebezpečně blízko jak už to udělal několikrát.............
" Pusť."............řekla tiše a cítila jak se při pohledu do jeho čokoládových očí do těch její začínají vhánět slzy...........
" Tak sakra slyšel si mě?"...........zvýšila hlas. Věděla, že už mu nesmí podlehnout, že mu nesmí dovolit, aby ji zase ovládl. ........
" Dobře, ale chtěl bych si s tebou promluvit.".............vyhověl jejímu přání a pustil ji.......
" Promluvit? A o čem? Chceš mi snad říct jaký si zbabělec!".........
" Nechci, aby si odjela Ashley.".............řekl sklesle.........
" Řekni mi jediný důvod proč bych tu měla zůstat! Nemám důvod tady dál setrvávat. Thriller je dokončen a já už tu nemám co pohledávat. Odhadl si mě přesně. Téhle chvíle jsem se nemohla dočkat. Kdy zazní " poslední akce" a já odtud budu moci vypadnout."..............řekla rozhořčeně. Tolik se na něj zlobila..........
" Ne, ty nesmíš odjet...protože.....protože tě...."..............větu nedokončil, protože za jeho zády stála Bonnie........
" Měl bys jít, tvá přítelkyně na tebe čeká."...........Michael neřekl nic. Ochotně šel za Bonnie jako poslušný pejsek......... Ashley opět stála jako opařená a sledovala Mika jak se jí zase vzdaluje..........
" Sbohem Miku."...........řekla potichu. Utřela své uplakané oči, vzala do ruky tašku a chtěla odejít, když v tom ve dveřích narazila na Johna...........
" Ach Ashley, doufal jsem, že tě ještě zastihnu."................zadýchaný John vtáhl Ahley zpátky do šatny...........
" Stalo se něco Johne?"............nechápavě ho sledovala.................
" Ashley právě volal pan Allen.".........
" P..pan Allen? To není možné, stalo se snad něco s tátou?"............bylo ji jasné, že se muselo něco stát. Pan Allen neměl potuchy, kde je. Jediné osobě, které nechala kontakt byl otec, ale ten se jí za celou tu dobu neozval........Muselo se něco stát...cítila to....
" Ashley tvůj otec.........."..........začal opatrně, netušil jak má tuhle zprávu Ashley sdělit.........
" Co..co je s tátou?".............začala se opravdu bát..............
" Tvůj otec zemřel. Je mi to líto Ashley.".............
" Bože.".............sesunula se na židli. Nějak tomu nemohla uvěřit. Necítila nic. Neplakala, jen nepřítomně koukala před sebe.........
" Mám ti donést vodu nebo něco jiného."............starotlivě se zeptal..........
" Vodu."..........odpověděla..........
" Pan Allen chce, aby si přijela zpátky do Chicaga."............
Při představě, že se musí vrátit na místo, kde prožila peklo jí začalo nekontrolovatelně bít srdce. Napila se ze sklenice, kterou ji John donesl. Na sucho polkla a začala se svým vyprávěním.....

" Matka nás opustila, když mi byly tři roky, takže si její tvář vybavuji jen stěží. Ale podle otce jsem se jí až nebezpečně podobala. Vlastně pokaždé když byl rozzuřený mi nezapomněl připomenout, že jsem jako ona. Víš Johne on mou matku šíleně moc miloval a nikdy nepřestal. Nedokázal se smířit s tím, že mu utekla za milencem a mě mu nechala na krku. Už od ranného dětství si pamatuji na otce jako na despozitního muže, který neustále smrdí vodkou, tabákovým kouřem a laciným ženským parfémem svých pofiderních přítelkyň. Nenáviděl mě a dával mi to sakra najevo. Dnům, kdy jsem se vyhnula nějaké té ráně bylo málo, ale patřily k těm šťastnějším. Dívky většinou sní o tom, že by se chtěly stát krásnými princeznami, mít komorné, nejkrásnější šaty a na bále poznat prince svých snů. Já takové sny neměla. Neustále jsem se musela naučit jak přežít. Víš byly dny, kdy jsem chtěla zemřít, protože jsem věřila, že jedině tak se mohu zachránit. Možná by si někdo řekl, že jsem si za ty roky zvykla, ale na tohle si nejde zvyknout jen se s tím musíš naučit žít, aby si mohl přežít. Jenže kolikrát mi docházely síly a já toužila usnout a už nikdy se neprobudit. Boužel byla jsem příliž velký slaboch na to, abych to dotáhla až do konce. Vždycky bylo něco, co mě před koncem zachránilo. Jako například ty. Tenkrát jsem stála v koupelně a v ruce svírala žiletku. Chybělo tak málo a já to asi tentokrát vážně udělala, ale vyrušil mě zvonící telefon."...........plakala. Dívala se na Johna s pocitem, že konečně z jejího srdce spadl ten tíživý balvan...........
" Ach Ashley. Tolik mě to mrzí."........pohladil ji po rameni...........
" Nepotřebuji tvou lítost, nepotřebuji ničí lítost. Tohle je můj svět, tohle je můj život. Oznámíš mi, že můj otec zemřel a já necítím vic. Žádnou bolest ani úlevu...prostě nic.".....řekla po pravdě............
" A co Michael? Co k němu cítíš?"............v jejích očí viděl, že ho miluje, tak jak Michael miluje jí. Potřeboval vědět, co ti dva k sobě cítí...........
" Johne jestli se mě ptáš na to zda ho miluji odpovím ti, že tenhle cit neznám. Nevím jaké to je milovat a být milována."..........
" Opravdu Ashley? Můžeš lhát sama sobě, ale já vím, že Mika miluješ, i když cítíš strašlivou křivdu."...........
" Johne, prosím netrap mě. Mám teď jiné starosti. Musím do Chicaga. Děkuji ti za vše, děkuji, že jste mi společně s Mikem dali takovou příležitost. Nikdy na to nezapomenu. Sbohem Johne."............pevně ho obejmula. Bylo jí strašně líto, že musí odjet. John se od samého začátku k ní choval vlídně a oblíbila si ho. Bylo stejně těžké ho opouštět tak jako Mika.......


22. kapitola - Cestak Tvému srdci

27. července 2012 v 21:42 Povídky - příběhy
22. kapitola - "...On je člověk, kterého Bůh posílá na zem jen jednou za život.."........


Ashley se probouzela s velkou bolestí v hlavě. Celou noc nespala, přecházela po pokoji a pořád musela myslet na muže, který ji tak neplánovaně vztoupil do života. Už od samého počátku si od něj chtěla držet odstup a také se ji to ze začátku dařilo, ale pak....pak začala vidět věci úplně jinak. Najednou se s tím mužem dokázala smát a radovat, i když to s nimi bylo jako na vahách. I přesto se neubránila a nakonec mu podlehla. Cítila jak pomalu, ale jistě podléhá jeho šarmu a nakonec její srdce přestalo rozum ovládat a ona se mu celou svou duší oddala.

Tušila, že vztah s ním není reálný. Má přítelkyni a ona tolik složitou minulost, kterou by nejraději vymazala. Doufala, že nikdo nikdy nezjistí jaký ve skutečnosti má život. Snažila se to celou dobu tajit a že se ji to dařilo. Ani samotný Michael, který se sebevíc snažil zjistit o ní víc nezjistil nic a pak přijde jeden moment, který změní úplně všechno.




Dnes šla do studia víc nervózní než první den. Věděla, že pohledy lidí, možná i nějaká lítost budou pro ni složité a nevyhnutelné. I přesto věděla, že si musí zachovat chladnou hlavu a se vší hrdostí vztoupí dovnitř vše podle plánu dokončí a konečně řekne všemu a všem sbohem i Mikovi. Ovšem jestli to dokáže její srdce to nevěděla, ale i tak si chtěla zachovat svou hrdost. Člověk může ztratit všechno, ale nikdy nesmí ztratit svou hrdost a důstojnost.........


Už ode dveří se na ní všichni zkoumavě dívali tak, jak sama předpokládala, ale ona se snažila dělat jakoby se nic nedělo. John ji poděkoval za to, že přišla a popřál ji hodně síly, aby poslední scénu zvládla. Jenže jak to všechno měla zvládnout, když opět stála tváří tvář muži, který ji tolik ublížil? Kterého tolik miluje a kterému to nikdy nehodlá přiznat.



Poslední scéna se natáčela v domě, kdy se na ni všichni nebožtíci v čele s Mikem sápali a ona se měla probudit a uvědomit si, že to byl jen strašidelný sen. Přesně takhle se teď cítila. Cítila ty vyčítavé, strašidelné tváře jak jí pomalu, ale jistě dostávají kam chtějí a ona nemá šanci se ubránit.......


"Michaeli jak řeknu akce vytřeštíš oči a pomalu se budeš blížit ke kameře. ...Všichni připraveni?.......Takže akce."...........John dal pokyn pro poslední klapku a po dokonalém zahrání poslední scény se všichni radovali, objímali. Když měla přijít řada na objetí Mika s Ashley oba se zarazili a jen beze slova na sebe koukali.

To ticho nakonec prorazil hlas Johna Landise, který si stoupl na nejvyšší bod, aby ho všichni přítomní slyšeli a viděli...........

" Tak vážení herci, producenti, maskéři a další členové štábu. Děkuji za to, že jsme to nakonec zvládli, i když některé pasáže byli nesmírně těžké. Chci poděkovat výjmečnému člověku za jeho profesionalitu, vizi a nasazení....Zato, že mi dopřál na tak úžasném díle spolupracovat a společně vytvořit něco, co vejde neodmyslitelně do dějin. Album Thriller se stal během pár chvil nejprodávanějším albem a já věřím, že tohle album nikdo nepřeková ani za milion let. To, co jsme dnes vytvořili věřím, že vejde stejně do dějin nejen hudby, ale také že se změní dosavadní pohled a cíl všech hudebních videoklipů. Věřím, že Thriller se stane novým pohledem na to, že se dají věci dělat i jinak. Krásněji a dokonaleji. I když jsme všichni jak jsme tady dali do toho své srdce nebýt právě Michaela Jacksona jeho vizi a perfekcionity nikdy by jsme tu nebyli a svět neměl tu čest poznat dílo v takovém rozsahu, v takové míře originalitě jakou mu dal právě MIchael. A jestli do dnešního dne nikdo neměl potuchy, kdo že je tenhle černý mladý kluk jenž už od mala ví jaké to je stát v záři reflektorů, jaké to je potit krev a ze sebe vydat jen to nejlepší. Kolik úsilí a dřiny to stojí...dnes jeho jméno budou znát i lidé na druhém konci zeměkoule. Myslíte, že přeháním? Opravdu ne. Byl jsem světkem mnoha nadaných lidí, stál jsem u zrodu mnoha hereckých hvězd, které jsem obsazoval do svých filmů, ale věřte, že nikdo neměl tolik nadání jaké má právě Michael. On byl obdařen talentem, on je člověk, kterého Bůh posílá na zem jen jednou za život. Zapamatujte si tyhle slova, protože jednoho dne pochopíte, že jsem se nemílil....Takže ještě jednou velké děkuji právě tomuhle muži, který má ve svém srdci nasazení, odhodlání a především lásku.....Pojď ke mě Michaeli!"..............

Všichni začali skandovat jeho jméno. Ashley se při Johnových slovech zaleskly v očích slzy. Ve všem měl pravdu. I když s Michaelem nikdy moc nevycházela opravdu to byl profesionál na pravém místě, který měl v srdci lásku. A i ona věřila, že jeho jméno rozhodně neupadne v zapomnění a dokonce mu to i přála...........

Michael přistoupil vedle Johna a pořádně ho obejmul. John byl opravdový přítel, který mu bezpochybně fandil a podporoval v tom, co dělá. Po utření slz, které mu dojetím stékaly, a za které se rozhodně nestyděl se otočil ke všem přítomným a řekl........

"Chtěl jsem představit hudbu z alba co nejvíc vizuálně, jak jen to půjde. Pokukoval jsem tedy po lidech, kteří se zabývali videem a nedokázal jsem pochopit, proč je tolik videí tak primitivních a slaboučkých. Viděl jsem, jak děti sledují nudná videa jenom proto, že není jiná možnost. Mým cílem je dělat jen to nejlepší v jakémkoliv oboru, takže proč dřít na albu a pak vydat mizerný videoklip? Chtěl jsem vytvořit něco, co upoutá natolik, že si to budete chtít pouštět znovu a znovu. Od začátku jsem chtěl udělat jen to nejlepěí. A taky jsem chtěl být průkopníkem v tomhle relativně novém médiu a produkovat krátké hudební filmy, jak nejlépe to půjde. Patří vám jedno velké DĚKUJU!protože bez vás bych to rozhodně nedokázal".................mezi těmi všemi pohledy si jeho oči opět vyhraly Ashley, na kterou upínal svůj zrak......

poz.
O Thrilleru.......
2.prosince 1983 vstoupil do vysílání televizních stanic přelomový hudební klip Michaela Jacksona s názvem "Thriller" za účelem bombastické a doposud nevídané propagace jeho stejnojmenného hudebního alba. Režie a scénáře se na přání samotného zpěváka ujmul filmový režisér John Landis - tehdy proslavený díky svému úspěchu s hororovým snímkem "Americký vlkodlak v Londýně" z roku 1981.
Klip byl produkován jako velmi kvalitní krátkometrážní film, který se svým rozpočtem 500.000$ stanovil zcela nové limity produkce celého žánrů.......
14ti minutový videoklip k písni Thriller přináší něco do té doby nevídaného - příběh. Nejsou to obrázky doplňující hudbu, ale dějová linie doprovázená hudbou a tancem. Navždy mění historii, stává se příkladem pro tvorbu dalších hudebních videí a startuje skutečný úspěch MTV. Michael jako první interpret dokonale pochopí možnosti média, které dokáže propojit hudbu, filmovou řeč i pohybovou choreografii, tedy něco, co dnes představuje esenci MTV.
Většina z dalších hudebních videí Michaela Jacksona jsou potom vždy spíše jakési krátké filmy s příběhem a jsou precizně propracované...........


21. kapitola - Cesta k Tvému srdci

26. července 2012 v 7:19 Povídky - příběhy
21. kapitola - " Miluji Ashley Brooksovou, miluji ji tak moc, že se za to nenávidím......."


" Tak vážení, představení zkončilo. Pokračovat budeme zítra.".........John přesvědčil všechny přítomné, aby se rozutekli a šli si po svých. Všichni, ale pořád nemohli vstřebat to, co se právě stalo. Ani samotný Michael ne. Sesunul se na zem a svůj obličej svíral ve svých dlaních. Slzy se mu kutálely jako hrachy a neustále opakoval......" Pane bože, pane bože."........
" Já to tušil. Celou dobu jsem tušil, že je tu něco, co ji tíží, před čím utíká. Jednou jsem se ji zeptal od čeho má tu jizvu a řekla mi, že si ruku roztrhla o větev. Nevěřil jsem jí, nevěřil...Byl jsem přesvědčen o tom, že mi lže, že ji něco trápí, ale neudělal jsem nic. Bože.".............
" Miku nikdo z nás to netušil."..............přerušil ho John.........
" Ten bídák, ten hajzl!"..........Mike nikdy nepoužíval sprostá slova, ale tentokrát byl rozpálený do běla. Zaťal svou pěst a cítil jak se mu do žil nalévá nenávistná krev při pomyšlení na Ashleynina otce...........
" Jak jen ji něco takového mohl udělat?".........propukl v další záchvat pláče...........
" Ashley je takové nevinné stvoření. Nikdo z nás netušil čím si musela projít a nezlob se na mě Miku, ale ta facka ti přistála právem."...............řekl John.....
" Vím."...........Mike se nenáviděl zato, co ji provedl.............
" Bože Michaeli, to sis musel vybrat zrovna jí? Když ti nestačila Bonnie a potřeboval si další ženské rozptýlení proč sis sakra nevybral nějakou, které by bylo úplně jedno jestli tě po strávené noci ještě někdy uvidí."............John narážel na to, že ví co se tu tenkrát dělo........
" Johne ty si opravdu myslíš, že jsem se s Ashley miloval jen pro své potěšení? Ty si myslíš, že jsem si tímhle chtěl zvíšit své ego? Pleteš se příteli, já tu ženu bezhlavě miluju. Ano slyšíš dobře. Miluji Ashley Brooksovou, miluji ji tak moc, že se za to nenávidím. Nenávidím se za to, že jsem si to nebyl schopný nikdy přiznat a taky, že jsem to nebyl schopen říct jí samotné."...........svěřil se s opravdovými city, které k té ženě cítí......




Ashley stála u okna svého hotelového pokoje. Koukala se na velké budovy, které se tyčily před ní. Pozorovala tohle velké město, které pro ní bylo na pár měsíců domovem. Strávila tu krásné, ale i trpké chvíle. I přesto to byl jediný domov, kde nepoznala křik a večné hádky. Nikdo ji nebuzeroval, neurážel a to nejhorší....nemlátil. Kalifornie bylo přesně to místo, kde by dokázala žít. Věřila, doufala, že tu pozná přátelé a možná se i zamiluje, ale nic z toho se nestlalo. Ale počkat.......vlastně přesně tohle se stalo, i když doufala v šťastný konec svého příběhu, ale ten se nekonal a ani konat nebude. .....

Otevřela velkou skříň a z horní police rukou našmátrala svůj kufr. Položila ho na postel a rozepla zip. Jeden kus oblečení po druhém do něj začala skládat. Bylo to zvláštní nechtěla odejít a přitom celou dobu po ničem jiném netoužila. Celou dobu věděla, že jednou ten den přijde a ona odtud zmizí. Přesně tohle přece celou dobu chtěla - zmizet, tak proč jí to teď tolik vadí?!

Zítra natočí poslední scénu. Opustí Kalifornii. Opustí tohle pohádkové místo jen nevěděla kam její cesta bude směřovat. Ale co stoprocentně věděla do Chicaga se už nikdy nevrátí..............


20. kapitola - Cesta k Tvému srdci

23. července 2012 v 16:45 Povídky - příběhy
20. kapitola - " Opravdu by si se mnou měnila tenhle pohádkový život?!....."



Ashley čekala na Mikovo zavolání, ale marně. Proto se mu následující dny co nejvíce vyhýbala. Byla s ním jen na place a jakémukoliv kontaktu se raději vyhnula. Ať už očnímu nebo mluvenému. I on se k ní začal chovat chladně, přehlížel jí. Ať už záměrně a nebo to byla jeho přirozená reakce na to, co se mezi nimi stalo sama nevěděla. A teď to začalo být ještě těžší po tom, co se Bonnie vrátila do práce. Nenechala ty dva ani na vteřinu o samotě. Uvědomovala si Mikův chladný pohled vůči své osobě a nabyla dojmu, že je to právě kvůli Ashley. Cítila, že se Mikovi líbí, možná dokonce byla přesvědčena o tom, že ho k ní žene něco víc než jen její krása. Měla pocit, že se do ní zamiloval, ale to ona v žádném případě nechtěla nechat jen tak. Začala si na něj dělat větší nároky než kdy předtím, chtěla mu nenápadně tu neznámou dívku vyhnat z hlavy....


Ashley pokaždé při pohledu na ty dva jak se objímají, líbají, smějí se vháněly slzy do očí. Vždy když je spolu viděla jak jsou šťastní skoprněla. Chtělo se jí křičet, řvát, chtěla mu jednu vrazit za všechno, co jí udělal. Začala ho znovu nenávidět, jenže tentokrát její nenávist byla jiná. Myslela, že ji nikdo víc nedokáže ublížit než její otec, ale mýlila se. Dokáže! Muž, do kterého se bezhlavě zamilovala. Kterému tak bezprostředně věřila ji jen využil pro vlastní potěšení. Oddala se mu, dala mu nejen své tělo, ale také své srdce a to ji ze všeho bolelo nejvíc.

Myslela si, že je jiný než ty namyšlené hvězdy, které své fanynky využívají pro své potěšení v posteli. Věřila, že on takový není. Že není ten muž jenž svého vlivu a sexepýlu využije ve svůj prospěch. Ve všem se mílila. Sakra jak si jen mohla myslet, že by ji mohl milovat? Jak vlastně mohla věřit, že by jí vůbec někdo miloval?..........


" Ashley mohla bys...".....do šatny vrazil John, kterému neunikl pohled na uplakanou Ashley..........
" Ashley stalo se něco? Čekáme jen na tebe."..............štáb měl před sebou natočit jednu z posledních scén. Všichni byli značně unaveni a doufali, že koncem týdne přijde poslední klapka a oni se budou tetelit z dobře odvedené práce.
Nenápadně utřela své slzy.........." Za chvíli jsem tam."............. ale neměla odvahu se na Johna podívat. Jenže při pohledu na ni bylo jasné, že se kvůli něčemu nebo někomu trápí. Postavil se za její záda a uchopil ji za ramena, aby ji přinutil se na něho podívat.......
" Jestli se necítíš dobře můžeme to odložit."..........
" Ne Johne dej mi jen dvacet minut a budu tam."...........snažila se o úsměv. Chtěl se jí zeptat jestli se trápí kvůli Mikovi, ale do šatny vrazila Bonnie. Johnovi došlo, že to bylo schválně a tak ty dvě nechal o samotě, i když měl nepříjemný pocit........

Ashley začala vybalovat kostým, aby se do něj mohla převléknout. Bonnie si nevšímala, dělala jako by tu vůbec nebyla, ale ona si neodpustila pár peprných poznámek na Ashleyninu adresu..........
" Baví tě to si hrát na chudinku, které všichni kolem neustále ubližují."...........začala se do ní obouvat........
" Co..cože?".............Ashley se na ni nechápavě podívala..........
" Nedělej, že nevíš o čem mluvím! Napřed si oblbla Mika teď i Johna! Už mám pokrk toho tvého věčného fňukání! Jsi jen vypočítavá mrcha, která musí mít všechny chlapy omotané kolem prstu!"............začala na Ashley řvát........
" Bonnie uklidni se! Nic sakra o mě nevíš, neznáš mě, tak mě laskavě nechej napokoji!"........bránila se...........
" Ale ty chudinko! Se na sebe podívej nikdo tu o tobě nic neví, kdo ví co si zač! Řekni proč si přijela až z Chicaga zrovna sem? Určitě před něčím utíkáš a doufáš, že tady ze své nevinnosti něco vytěžíš! Když mi zemřela máma nikdo mě nepolitoval, ale tady se kvůli tobě mohou všichni přetrhnout a přitom máš pohádkový život!"..................
" Myslíš? Myslíš, že můj život je pohádka? Tak se podívej!"................Ashley roztrhla rukáv, aby Bonnie ukázala na své ruce ošklivou jizvu.........

" Víš jaké to je když se tě matka zřekne a otec tě nenávidí? Nemá pro tebe jedno vlídné slovo. Jen tě oslovuje couro! A místo pohlazení ti zasadí ránu. Své problémy si řeší na tobě a po tom co se nachlastá si z tebe udělá boxovací pytel, protože věří, že díky tomu si uleví a jeho problémy se vyřeší. Ano máš pravdu! Utíkám! Utíkám ze svár svého tyranského otce. Podívej se na jizvu, kterou mi způsobil v mých dvanácti letech. Při jednom ze svých výlevů mě vhodil na zrcadlo a já málem vykrvácela. Nebýt jednoho muže už bych nežila. Ty nemáš vůbec ponětí jaké to je žít v neustálém křiku, mezi výpary z alkoholu a cigaret. Nevíš jaké to je, když každý den ti otec nezapomene říct jak strašlivě moc tě nenávidí. Opravdu by si se mnou měnila tenhle POHÁDKOVÝ život?!"............


Křik z šatny zaslechli i ostatní členové z týmu. Stáli a koukali na ty dvě a nemohli uvěřit slovům, které Ashley právě řekla. Všem připadala zvláštní. Nechápali proč se neusměje, proč se s nikým nebaví, ale teď díky její nechtěné zpovědi vše pochopili. I samotný Michael, který stál hned " v první řadě" začal do sebe skládat všechny dílky, které celou tu dobu nemohl přinutit, aby do sebe zapadly.......

Ashley se otočila a chtěla odejít, když před sebou spatřila obecenstvo, o kterém celou dobu netušila. Mezi těmi všemi pohledy našla i Mikův obličej. Chtěl ji obejmout, něco říct, udělat cokoliv, ale Ashley se jen na něj nenávistně podívala...........

" Nenávidím svého otce, nenávidím svůj život, ale ze všeho nejvíc nenávidím TEBE! "......napřáhla svou ruku a jednu mu vrazila. Netušila, kde našla v sobě tolik odvahy na to, aby to udělala, ale značně se jí ulevilo......

Ještě se otočila, tentokrát směrem k Johnovi..............." Zítra přijdu, natočím poslední scénu a pak odtud nadobro zmizím...........


19. kapitola - Cesta k Tvému srdci

22. července 2012 v 6:38 Povídky - příběhy
Tuhle kapitolku bych ráda věnovala Laneeyce zato, že tak statečně čte ty slátaniny :-)
PS: Už se na vás s Jeankou těším....Prvního září to pořádně rozjedeme holky!:-D


19. kapitola - " Proč se mi vyhýbáš?....."


Chytl ji za paži a přitiskl ke zdi......." Proč se mi vyhýbáš?".......zadíval se do jejich očí a nebezpečně přibližoval svá ústa k těm jejím.......
" Nevyhýbám, pusť mě."..........řekla plaše.....
" Opravdu? ..Opravdu cheš, abych tě pustil? Ne Ashley, chceš to stejně jako já. Toužíš mě znovu líbat, tak jako já tebe. "........
" Nech mě být."..........zopakovala znovu, ale o něco tišeji......

Lehounce a nenápadně se svými rty dotkl těch jejich................" Chvěješ se..... Řekni a já tě nechám být. "...............neřekla nic. Vzájemná touha byla silnější. Ještě více ji přimáčkl ke zdi a zajel jazykem do jejích úst. Jejich polibek byl vroucný a dychtivý. Daleko více žhavější než když ji políbil poprvé. Bylo jasné, že v tomhle případě nezůstane jen u polibku. Rty jim začaly tepat a modrat narůstající vášní, z toho, jak po sobě toužili. Uchopil ji v bocích a nazvednul ruce, aby ji mohl sundat triko, které na sobě měla. Na chvíli se od ní vzdálil, aby si mohl prohlédnout její broskvovou pokožku..........." Ach Ashley jsi překrásná."......řekl a znovu si ji přitiskl k sobě, aby cítil její bijící srdce jehož zrychlený tep byl důkazem jak moc ho chce mít. Začal ji zaplavovat polibky na její odhalené kůži až se dostal k ňadrům. Vtiskl polibek do žlábku a rucemi začal hledat místo, kde podprsenka držela pohromadě, aby z ní mohl vysvobodit její překrásná ňadra. Lehce zmáčknul vrcholky jejich prsou a krouživými tahy jazyka ji dováděl na samý vrchol touhy. Slastně zaúpěla.


Vzal ji do náruče a přitom se jeho jazyk nepřestával vášnivě prohánět v jejich ústech. Opatrně ji položil na nepříliž pohodlnou zem, ale stejně nedokázali vnímat nic jen svá rozpálená těla vášní. Položila mu ruce na jeho odhalenou hruď a něžně hnětala jeho prsní bradavky. Ukazováčkem mu krouživými pohyby jezdila kolem pupíku. Pak se její ruka tiše kradla až mezi jeho nohy. Když se nenápadně dotkla jeho přirození rozkoší zasténal......." Ashley přivádíš mě o rozum.".................." Ty si mě přiváděl celou dobu. Teď je řada na mě."..........něžně ho kousla do ušního lálůčku. Její ruce začaly být nevyspytatelné po tom co obejmuly jeho přirození.................Malinko se překulil na ni, aby ji ukázal, že to on má nad ní moc............" Teď jsem na řadě pro změnu já.".........řekl a rucemi projel dolů po jejich žebrech, které prstem opisoval pak mu ruka sjela o něco níž. Napřed k pupíků a pak ke chvějícímu se podbřišku. Svými nohy ji obepnul v bocích. Začal se na ni pohupovat až vklouzl tam, kde neodmyslitelně patřil. Cítil jak sebou nepatrně škubla a on pochopil, že byl první, který se k ní dostal jak nejvíce mohl. Přitiskla si jeho hlavu na svá prsa a nesobecky se mu oddávala. I když si to stále neuvědomovala i přes veškerou nenávist ho tam někde uvnitř milovala a dnešní dnem mu to chtěla dokázat. Po tom co vzájemně vyvrcholili se k sobě tiskli a tetelili blahem. Později se na sebe koukali tváři v tvář. Stále touhou rozpálení, unavení, ale zdánlivě uspokojeni. Jeho čokoládové oči projížděli po jejím obličeji. Prstem se dotkl jejího rudého rtu, na kterém bylo nepatrně pár kapiček krve díky jejich vášnivých polibcích. Chtěl ji toho tolik říct, když v tom oba uslyšeli zvuky, které jim napovídaly, že tu nejsou sami...........

" Rychle, oblékni se."..........pobízel ji, když ji podával kousky jejího oblečení.
" Kdo to může být?"...........zeptala se ve spěchu....
" Miku jsi ještě tady?!"..........Michael v povzdálí rozpoznal Johnův hlas, který zesiloval, když se k nim blížil......Najednou se rozrazily dveře a v nich stál režisér John.....
" A promiňte."............koukal na dvě vyjevené tváře, které byly v šoku z jeho přítomnosti tak, jako on sám.............
" Já jen zapomněl jsem si tu klíče."............řekl a začal je hledat na stole mezi hromadou papírů a ledas čeho možného. Uchopil je do své dlaně a chtěl odejít, když v tom ještě očima projel po Mikovi od hlavy až k patě. Jeho zrak utkvěl na jeho triku, které měl naruby. Dál si nic nemusel domýšlet, aby pochopil, co se tady dělo...........
" Ještě jednou se omlouvám."..........řekl a šibalsky pohlédl na Mika........Ten vlepil Ashley polibek na tvář a řekl...." Zavolám ti."............a běžel za Johnem.........


18. kapitola - Cesta k Tvému srdci

20. července 2012 v 8:26 Povídky - příběhy
18. kapitola - " Proč mě tolik nenávidíš?...."

Vždy, když byli u sebe tak blízko Ashley cítila jak se ji neovladatelně zvyšuje tep. Jejich vzájemná touha byla víc než jasná a viditelná. Proč ji napřed políbí a pak beze slova odejde? Copak nevidí jak je z něj šílená?

Když se na druhý den potkali na chodbě obešel jí bez jakéhokoiv slova, přehlédl ji jakoby ani neexistovala. Ashley to rvalo srdce. Měla pocit, že Michael by mohl být tím člověkem, který by ji mohl vysvobodit ze svár samoty. Ne, takový člověk neexistuje. Jediné na co měla v úmyslu se soustředit byla práce. To jediné bylo důležité a ona chtěla, aby na klipu měla co nejlepší zásluhu.

Když po zkoušce její kroky směřovali do šatny zahlédla na chodbě Mika jak je obklopen davem fanynek. Jejich hlasitý smích nešel přehlédnout. Každá z nich se ho chtěla dotknout a urvat co nejvíce pozornosti sama pro sebe........

" Miku jsi tak kouzelný."..........špitla vysoká černovláska.....
" Tak krásně voníš."............řekla druhá a sápala se k jeho krku......

Mikovi v jejich přítomnosti bylo evidentně dobře. Chychotal se společně s nimi. Vřele rozdával podpisy na jejich určité partie těla a ani o žhavé polibky či doteky je neochudil.
Ashley se z pohledu na ně dělalo zle. Měla v úmyslu co nejrychleji zapadnout do své šatny, navštívit toaletu a vyzvracet se.

V moment, kdy chytala za kliku se zpoza rohu vynořil nějaký reportér. Byl neodbytný a toužil vědět jak se ji líbí spolupráce s Michaelem. Co měla říct, že ho nesnáší a že ji jeho namyšlenost leze krkem? Nebyl zlý věděla to. Ale měl dvě tváře. Milovala Mika, který k ní byl milý a dokázal ji rozesmát. Tohohle Mika měla ráda. Jenže když se podívala na toho, který stál kousíček od ní, nesnášela ho a nejraději by mu naliskala. Přesto reportérovi řekla to, co chtěl slyšet......

" Ach s Michaelem se mi spolupráce líbí. Je tak úúúžasný, nááádherný, okouzlujííící a je mou ctí být po jeho boku. Myslím, že každá fanynka na mém místě by se mnou měnila. Ach jsem z něho celá paf a očarovaná z jeho krásy, svalů a rtů, očí...........je prostě božskýýýý."...........Ashley procenila přes zuby slova, ze kterých se jí dělalo špatně. Ještě aby byla víc přesvědčivá tvářila se jako poblázněná fanynka unešená z Michaela Jacksona. Reportér na ni nechápavě koukal a tak raději jen řekl "děkuji" a zmizel.

Ashley se ulevilo, že odešel. Zakroutila hlavou, když v tom na svém rameni ucítila něčí ruku.......

" Co to mělo znamenat?".......zamračil se Michael........
" Co? Jen jsem řekla to, co chtěl slyšet."..........řekla jakoby se nic zásadního nestalo.....
" Proč mě tolik nenávidíš?"..........z jeho hlasu byla patrná bolest.......
" Nenávidět tě? Ale copak tebe by mohl někdo nenávidět? Ty tolik úžasný, dokonalý....tebe každý, respektivě KAŽDÁ musí milovat. No ne?"..........zatvářila se kysele....
" Ashley netrap mě prosím...."........sklopil oči, ale Ashley to vůbec neobměkčilo........
" Laskavě mě pusť, nemám chuť se s tebou vybavovat. Ani teď ani později."........odfrkla si.......

Jenže Michaela její hrubé chování neodradilo. Ba naopak. Přitiskl ji ke zdi a zadíval se do jejich očí..........




PS: Začíná nám přituhovat. To, co bude následovat jistě tušíte:-D


17. kapitola - Cesta k Tvému srdci

19. července 2012 v 15:16 Povídky - příběhy
Hlásím příchod!! Nečekaně jsem odjela na tři dny na neplánovanou dovolenou a ještě k tomu jsem stačila onemocnět, no hrůza, co vám budu povídat :-) Ale zato budu mít alespoň více času na vás, takže alespoň nějaké pozitiva, no né?.....( Během dne se pokusím dohnat resty, které u vás mám:-)))) Mám vás ráda.....


17. kapitola - " O čem sníš Ashley?"....

Ashley nějak nemohla zapomenout na Mikův polibek. Pořád jeho vlhké rty cítila na svých, i když už uběhlo pár dnů od chvíle, co jí políbil. Stále nerozumněla jeho chování. Stále měla pocit, že se v něm vůbec nevyzná a už ani nedoufala v to, že to někdy dokáže. To věčné přecházení po pokoji ji deprimovalo a tak se rozhola jít ven se projít. Uvědomila si, že za celou tu dobu, co tu je ještě neviděla kalifornské pláže, a proto se rozhodla jít zrovna tam.......


" Josephe už jsem ti několikrát říkal abys mě laskavě nechal být!"...........Michael za sebou práskl domovními dveřmi. S Josephem se zase střetl v dost ostré hádce. Pořád Mikovi něco vyčítal, "radil" a on to přímo nesnášel. Jeho otec nedokázal pochopit, že už není malý kluk, že už není " pod jeho ochranými křídly" a že on je teď sám sobě šéfem. Už není ten malý klučina jenž se bál výprasku pokaždé co splete nějaký taneční krok. Jenže pokaždé, když se právě tímhle obraňoval Joseph mu nezapomněl opomenout, že stále bydlí pod jeho střechou a bude dělat to, co on chce. Pokaždé, když mu tohle připomenul Michael sám uvnitř sebe řekl.....Neboj, jednoho dne odejdu do své pohádkové země, kterou si pro sebe vytvořím.........Ano Michael byl věčný snílek jenž měl poněkud bujné představy, ale přesně po tomhle toužil. Toužil vytvořit něco, co mu vynahradí vše o co přišel..........

Michael při oblékání své bundy zjistil, že mu upadl na zem náramek po jeho babičce. Ohnul se pro něj a když si ho chtěl znovu připnout na své zápěstí zjistil, že se zapínání roztrhlo........" Kruci".......zaklel a náramek strčil do kapsy od bundy...........



Vlahý vánek jí čechral vlasy a šumějící moře dodávala novou sílu. Zavřela oči a svůj obličej otočila směrem ke slunci.
Na svém rameni ucítila něčí ruku, otočila se a tam stál on........

" Miku, co tu děláš?"...........nechápavě na něj koukala.........
" Nejspíš jsme dostali oba stejný nápad jít zrovna sem.".............usmál se na ni.........
" Také máš pocit, že moře dává novou naději v naše sny?".........zeptala se.............
" O čem sníš Ashley?"..................
" Ach, sama nevím. Nemám žádné sny.".............odpověděla po pravdě........
" To neříkej. Každý přece musí mít své sny. Musíš je žít, protože když je nebudeš mít chuť realizovat dál sice budeš existovat, ale tak nějak přestaneš žít.".............zadíval se do jejich očí, ve kterých se toužil naučit číst............

Ashley sklopila svou hlavu a koukala do rozpálenéhé žlutého písku. Musela přemýšlet o tom, co řekl a uvědomila si, že má pravdu. Ale copak člověk jako ona mohla mít vůbec nějaké sny? Když se neustále musela učit jak přežít?.....

" Děje se něco Ahley?".........ustaraně ji chytl za bradu a koukal do tváře........
" Ne, jen mi je trochu zima."........zacala své ruce navzájem tříst..........
" Počkej dám ti svou bundu."...........začal se svlékat ze své bundy, kterou přehodil přes její ramena.............
" Ale to bude zima zase tobě."............
" Neboj, v tvé přítomnosti určitě nebude."..........chytl ji za rameno a usmál se na ni.........
" Pojď, doprovodím tě do hotelu."...........

U vchodu před hotelem mu chtěla vrátit jeho bundu, ale odmítl to..........

" Jen si ji nechej, aspoň budeš mít důvod na mě někdy myslet.".........políbil jí na tvář a odešel......

Skvělý, jako bych na tebe nemyslela víc než dost..........


16. kapitola - Cesta k Tvému srdci

15. července 2012 v 8:03 Povídky - příběhy
16. kapitola - " Náramek si sám najde svou majitelku....."


Michael přišel navštívit Bonnie, která o poznání vypadala lépe. Uvařili si mátový čaj a společně při koukání do prázdna usrkávali ze svých hrníčků......

" Co kdybychom, až natáčení zkončí někam odjeli?"..........Bonnie měla svou hlavu opřenou o Mikovo rameno a čekala, co na její nabídku řekne.........
" Bonnie, ale to nejde. Víš, že mám mnoho povinností."..........snažil se vykroutit.........
" Miku já vím, ale měli bychom si konečně na sebe udělat více času. To je jen samá práce a potřebuješ si odpočinout. A navíc mi neskutečně chybíš."..........chytla ho za bradu, aby ho mohla políbit....


Dřív mu její polibky nevadily, ale najednou už neměl chuť ji líbat. Vlastně tu ani nechtěl být. Toužil být někde jinde a s někým jiným. V hlavě začínal mít neskutečný zmatek a nevěděl jak dál. Ashley byla jednou milá po druhé zase nesnesitelná a on se v ní vůbec neuměl vyznat. Tolik toužil se o ní dozvědět víc. Ale kromě toho, že přijela z Chicaga a studuje herectví o ní nevěděl vůbec nic......


" Miku děje se něco?"..........zeptala se Bonnie, která si všimla, že je duchem jinde......
" Ne všechno je v pořádku."...........usmál se na ni, uchopil ji za rameno a rukou ji přitiskl ke své hrudi. Ani jeden z nich nic neříkal jen mlčky seděli. Po chvíli začala být Bonnie unavená a tak ji Michael slíbil, že u ní bude do té doby než usne. Když zavřela oči a začala pravidelně oddechovat Michael ji políbil na čelo a odešel.......



Chvíli se bloumal po okolí, když ho nakonec nohy zavedly do hotelu až před dveře Ashleynina pokoje. Sám netušil, co tu vlastně pohledává, ale když konečně nabral odvahu na dveře zaklepal. Po chvíli se otevřely a v nich stála Ashley........

" Miku? Co tu děláš?"...........evidentně jeho návštěvu nečekala.........
" Ahoj Ashley, neruším?"........zeptal se...........
" Ne nerušíš, pojď dál.......Co ti mohu nabídnout...kávu, čaj?"...........zdvořile se zeptala a v kuchyni začala do konvice nalévat vodu..........
" Děkuji, ale postačí mi tvá přítomnost. Neposadíme se?".............Mikův utrápený obličej ji začal dělat starosti......
" Jistě."...........řekla a sedla si vedle něj na pohovku.........
" Co Bonnie, jak se cítí?"..............začala rozhovor neutrálně...........
" Myslím, že se cítí už líp.".........řekl stroze a nepřestával koukat na prázdné místo před sebou.............
" Musí se cítit hrozně. Přece jen si určitě se svou mámou byla hodně blízká."................dál Ahley pokračovala v rozhovoru.......
" Ano to byla. Ale nějak celou dobu počítala, že to nakonec takhle dopadne. Myslím, že podvědomě se s tím dávno smířila ještě předtím než zemřela. Sám si nedokáži představit, kdybych přišel o svou mámu. Je to úžasná žena a vždycky nás před Josephem bránila."...........
" Joseph? To je tvůj otčím?"............zeptala se. O Mikově rodině nevěděla nic a tak neměla nejmenší tušení, kdo že Joseph je........
" Ne Joseph je můj otec. Jen jsme mu s mými sourozenci nesměli říkat "táto". Nesnášel tohle oslovení. Víš s mým otcem je to složité. Ještě pořád žiji v jejich domě, ale snažím se tam trávit co nejméně času, když je tam on. Byl vždycky přísný a měl rád na ostatníma svou moc, která ho neopustila ani teď. Proto jak jsem ti říkal, když jsme byli na ranči uvažuji o tom něco takového jednou pro sebe vytvořit. A také pro děti samozřejmě, protože ty ze všeho na světě miluji nejvíc.".............Michael se ponořil do svých úvah a Ashley ho se zájmem poslouchala........
" A co ty Ashley? Co ty a tvý rodiče?"..............téhle otázky se obávala. Chvíli mlčela, ale věděla, že lepší bude odpovědět než něco vysvětlovat.........
" Mý rodiče nežijí, zemřeli."..........řekla s nenávistí v hlase. Nebyla to sice pravda, ale pro ni zemřeli už hodně dávno. Matku neznala a otce? Toho by raději nepoznala vůbec.........
" Omlouvám se, to jsem nevěděl."..............Michael tušil, že při vzpomínce na své rodiče Ashley cítí neskutečnou bolest...........
" To je v pořádku."..........řekla a dál sledovala jeho zápěstí, na kterém měl svůj náramek. Byl to ten samý, který tenkrát našla ve studiu. Pořád si s ním hrál a pozoroval. Jakoby při pohledu na něj ho něco trápilo.........
" Ten náramek je moc krásný. Musí být asi hodně starý.".............Ashley to nedalo a zeptala se............
" Ano to je. Je po mé babičce, dal jí ho můj děda a tomu ho zase dala jeho babička a tak stále dokola. Je starý a strašně vzácný. Nikdy jsem moc nerozumněl tomu proč ho babička dala zrovna mě. Je nás celkem devět sourozenců a tak nechápu proč zrovna já."..........
" Nejspíš ti ho babička dala s nějakým úmyslem. Určitě měla dost velký důvod proč chtěla, aby patřil zrovna tobě."............
" Možná máš pravdu. Víš říkala, že má kouzelnou moc. Říkala mi, že ho mám dát žene, o které budu přesvědčený, že ji miluji.".........v očích se mu zaleskly slzy. Miloval svou babičku a při pohledu na náramek si uvědomoval jak moc mu chybí........
" Takže ho dáš jednou Bonnie?"............ani netušila proč zrovna taková otázka vyšla z jejich úst.........
" Myslím, že ne."............řekl popravdě.......
" Ne?"...........jako by jeho "NE" přeslechla a nebo se chtěla ujistit, že ho řekl..........
" Bonnie není žena, u které jsem přesvědčený že ji miluji. A navíc babička říkala, že náramek si sám najde svou majitelku a Bonnie jí určitě není....Nikdy to sice nahlas neřekla, ale pro ní ten náramek je kýč."............stále víc si uvědomoval, že s Bonnie jejich vztah nemá žádnou budoucnost. Byla milá, bylo jí s ní dobře, milovala ho, ale on si svými city k ní nebyl až tak jistý.............
" Ashley?"......chytil ji za bradu a po obličeji začal kroužit svými prsty..
" Hmm."........nebyla schopna slova. Její srdce při pohledu do jeho očí začalo bít neskutečnou žádostí. Prahla po jeho rtech stejně tak jako on prahl po těch jejich. Přibližoval se k ní neovladatelně blíž až mezi nepatrnou skulinkou, která je od sebe dělila její chvějící se rty našel. Políbil ji a ona se jeho polibku nebránila. Slastně si ho vychtnávala. Zdánlivě nevinný polibek se vzměnil v dychtivý a žádoucí. Nakonec od ní svůj obličej odvrátil...........
" Neměl jsem sem chodit...promiň."...........vztal z pohovky a jeho kroky se ubíraly ke dveřím, za kterýma následně zmizel. Ashley dveře hypnotizovala a doufala, že se vrátí a začne ji znovu líbat. Ale nevrátil se a ona opět zůstala sama. Schoulená do klubíčka se slzami v očích zase.........SAMA.......


15. kapitola - Cesta k Tvému srdci

13. července 2012 v 7:21 Povídky - příběhy
15. kapitola

" Bonnie už jstem tady."........skočila mu do náruče a nepřestávala plakat......
" No tak neplakej a pověz mi už konečně, co se stalo."........konejšil ji......
" Máma.....máma dnes ráno zemřela."..........vzlykala a ještě více se k Mikovi přitiskla.

Máma Bonnie byla vážně nemocná. Doktoři ji nedávali moc velkou naději na uzdravení. Její nemoc pokročila do tak velkého stádia, že byli přesvědčeni o tom, že jedině smrt ji vysvobodí z těch hrozných bolestí, které čím dál více zesilovaly. I když lékaři rodinu upozorňovali na tenhle možný fakt na smrt se nelze připravit. Bonnie teď Mika potřebovala daleko víc než kdy předtím a on si to moc dobře uvědomoval. Musí být s ní a pomoci ji z bolestí, kterou ze ztráty mámy nosí v srdci.......

Michael ji objímal a hladil dokavaď v jeho náruči neusla. Položil ji do postele a zakryl její prokřehlé tělo až po ramena........
Musím zavolat Johnovi...........pomyslel si a začal vyťukávat jeho číslo...........


" Ahoj Johne budeme muset teď pár dní pracovat bez Bonnie. Její máma dnes ráno zemřela."............oznámil svému příteli.........
" Ach to je mi líto Miku. Jestli i ty potřebuješ volno tak....." ........
" Ne.".........skočil mu do řeči........
" Budu natáčet, i tak máme velký skluz."........řekl mu své rozhodnutí. Věděl, že díky nepřítomnosti Bonnie se pár scén protáhne. Mohl ji sice nahradit nějakou jinou tanečnicí, pod kostýmem zombie stejně nešlo poznat, kdo se za nim ukrývá, ale nemohl to Bonnie udělat. Zemřela ji matka a tohle by brala jako další ránu a zradu. A navíc právě díky tomuhle tu Ashley zůstane o něco déle než původně bylo v plánu a to byla jeho další příležitost, jak se s ní více sblížit..........






" MIku na můj povel se začni třást a začni řvát jako bys cítil bolest...zvedni ruku víc nahoru a otoč se."..........přikázal mu John......
Kostým vlkodlaka byl značně nepohodlný. Neustálé nafukování měchýřků nebylo vůbec příjemné. Nejhorší na tom všem jak Michael řekl byly kontaktní čočky......
" Jak je Miku?"..........zeptal se režisér, když dokončili scénu......


"Bylo to fajn, ale po patnácti minutách to začalo strašně bolet, jako by mi do očí někdo prskl pálivou omáčku, tekly mi slzy, ale pak jsem si zase zvykl. I když musím přiznat, že už toho mám pro dnešek plné zuby."..............svěřil se............
" Jen jdi Miku, určitě se už vidíš u Bonnie."..........poplácal svého přítele po rameni. Ten se po očku podíval na Ashley, která zrovna ze své tváře stírala makeup. Zajímalo ho jestli slyšela to, o čem se s Johnem bavili..........
" Ashley byla jsi dneska úžasná.".........pochválil ji a ona se na něj usmála.............." Víš musím jít navštívit Bonnie, vím že jsem ti slíbil, že se odpoledne půjdeme projít, ale........"......
" Neomlouvej se Miku."...........skočila mu do řeči..............
" Já to naprosto chápu. Zemřela jí máma a také to je tvá přítelkyně. Je naprosto logické, že chceš být s ní."...........

Jenže tím slovem "přítelkyně" si Michael už zas tak nebyl jistý. Vlastně si uvědomil, že spolu nemají nic společného. Chtěl se s ní rozejít, ale zároveň věděl, že po tom co se stalo s její matkou to nebude tak jednoduché.....

Milé dámy, že bychom si pár žhavých fotek daly????...

12. července 2012 v 13:39





Tak připravit, ke startu, pooozor TEĎ!!!!




A tahle....tahle mě naprosto odrovnala wauuu


14. kapitola - Cesta k Tvému srdci

11. července 2012 v 8:56 Povídky - příběhy
14. kapitola - " Víš, že tohle ti sluší daleko víc?....-Co?....- Smích...."

" Johne jsem tady."...........Ashley zavolala na osobu v povzdálí, o které si myslela, že je John. Když se ten muž otočil směrem k ní došlo jí, že tohle John rozhodně není..........
" Ty jsi tu taky? A kde je vlastně John?"........začala se rozhlížet kolem sebe doufajíc, že uvidí ještě jiné osoby kromě Mika............
" John tu není ani nikdo jiný."..........odpověděl Michael a sklopil oči. Cítil se jako spráskaný pes, který nemá odvahu se ji podívat do očí...........
" Ale přece jsme se měli sejít tady. Poslal mi vzkaz."............Ashley to stále nechápala.............
" Ten vzkaz jsem ti poslal já."..........zamračila se na něj a měla sto chutí odtud vypadnout...........
" Počkej Ashley. Musel jsem to udělat, protože kdybys věděla, že jsem to já nikdy by si sem nepřišla. ".........měl naprostou pravdu. Vědět, že ten vzkaz psal on, neukázala by se tady......
" Co po mě chceš? Zase na mě řvát a nebo mě dokonce uhodit?".........ve svých očí měla nenávistý pohled.........
" Uhodit? Proč myslíš, že bych tě chtěl uhodit? Bože vím, že jsem to přehnal. Neměl jsem na tebe tak ječet, ale uhodit tě? Ashley proboha jak si můžeš něco takového myslet? "........podíval se do jejich zaplavených očí slzami. Došlo mu, že je tu něco, čeho se bojí........
" Ashley je snad někdo, kdo ti ubližuje?".........zeptal se opatrně......
" Jestli ti někdo ublížil řekni mi to."..........ještě více na ni zatlačil a doufal, že konečně z ní něco dostane. Ale stáhla se........
" Cože? Proč se na to ptáš? A vlastně mi laskavě už řekni proč jsem tady a co tu pohledáváš ty. Jestli už nemáš nic na srdci, tak snad, abych už šla.".............
" Promiň. Chtěl jsem se ti jen omluvit. Ashley ani nevíš jak mě to mrzí...já nechtěl....nechtěl jsem.....".............chvěl se mu hlas.........
" To je v pořádku. Jestli ses mi toužil omluvit mohl si to klidně udělat zítra ve studiu. Opravdu nebylo nutné mě tahat sem."............
" Ale bylo! Ashley copak to nechápeš? Pojď posadíme se sem na chvíli, jestli souhlasíš.".......přikývla a mlčky zaujala místo v trávě vedle něj..........
" Vidíš ty fleky?".....projížděl konečkem ukazováčku po své ruce. Přikývla.........
" To je ten důvod proč jsem byl tolik podrážděný. Mám to už nějaký čas a nemohl jsem přijít na to, co ty skvrnky znamenají až do včerejšího dne."...........chvíli se odmlčel a dál pokračoval. Ashley mu tiše naslouchala..........
" Ukázal jsem je Karen a ta mi řekla, že se pravděpodobně, tedy zcela jistě jedná o vitiligo."......všimnul si jejího nechápajícího výrazu...........
" Jedná se o kožní onemocnění, kdy dochází ke ztrátě pigmentaci kůže, které tvoří fleky na celém těle. Nejde to zastavit ani léčit. Ashley chápeš to? Jsem černoch a jednoho dne se může stát, že budu úplně bílý.".......... slza, která mu tekla po tváři dopadla na zem.......
" Ach Miku, to jsem vážně netušila. Bože to je hrozné. Musí to být těžké se s tímhle vypořádat. Kdyby...kdyby si cokoliv potřeboval jsem tu pro tebe."..........teď už chápala proč byl na ni včera tak ošklivý a už se na něj nezlobila. Právě naopak. Bylo jí ho strašně líto, jenže nevěděla jak mu pomoci.......
" Stačí, že jsem se s tím mohl tobě svěřit.".......podíval se na ni vděčně a snažil se o patrný úsměv. Ashley svou třesoucí se ruku opatrně položila na jeho rameno a jemně ho stiskla.....
" Víš, že mě někdy pěkně štveš, ale jinak si docela fajn?!"........
" Já tě štvu? To ty mě ty paní nafoukaná. Kdo nepřijal mou pomoc, když jsem do tebe nechtěje vrazil?!".......svraštil své čelo a věnoval ji jeden ze svých krásných úsměvů........
" Se nediv, si mi rozsypal celý kufr a mé spodní prádlo se válelo na podlaze. Jak jsem se asi podle tebe mohla cítit, hmmm?"........dloubla prstem do jeho ramene. Ten ji to samozřejmě oplatil. Prsty našmátral její žebra, aby ji přinutil se smát........
" Au to bolí."........výskla.....
" A co tohle? Tohle tě teprve bude bolet, ty potvůrko.".........povalil ji na zem. Jednou rukou ji uchopil obě zápěstí tak, aby se nemohla bránit. Začal ji rucemi projíždět na místech, která ji nutila se smát......
" Už toho nechej prosííím, nebo se počůůůrám.".........kopala nohama, aby se mu alespoň malinko vysmekla. Nakonec toho nechal......
" Víš, že tohle ti sluší daleko víc."......
" Co?".........nechápavě se na něj podívala......
" Smích."......

Zadíval se do její tváře a nepřestával ji hypnotizovat. Přiblížil se k ní malinko blíž až jeho ústa směřovala k těm jejím....jenže v tu chvíli, kdy ji toužil políbit mu začal v kapse zvonit telefon......
" Omlouvám se."............udělal na ní psí oči. Byl naštvaný. Kdo mu sakra teď může volat? Z kapse u kalhot vytáhl telefon a přiložil si ho k uchu.....
" Prosím, kdo volá?"............řekl a čekal na osobu, která je na druhém konci........
" Miku....Miku....prosím přijeď."..........vzlykala Bonnie.......
" Bonnie? Co se stalo?"..........
" Přijeď prosím."..........zopakovala po druhé..........
" Vydrž hned jsem u tebe."...........řekl a telefon vrátil zpátky na své místo......
" Omlouvám se Ashley, ale budu muset jít."............
" To je v pořádku."......podívala se na něj tak, jakože ji to vůbec nevadí. Ve skutečnosti byla smutná....
" Zítra se uvidíme ano?"......usmál se na ni a vlepil polibek do jejich vonících vlasů........


Svá kolena přitiskla k tělu a dívala se na mizejícího Michaela. Opět zůstala sama.........

13. kapitola - Cesta k Tvému srdci

9. července 2012 v 19:04 Povídky - příběhy
13. kapitola - " Kde je Ashley?..."

" Johne, kde je Ashley? Měli jsme přece natáčet."...........zeptal se Michael režiséra Johna.............
" Odešla. Nebylo jí dobře, takže budeme pokračovat zítra."...........řekl, ale ani se na Mika nepodíval. Jako by tušil, že on v tom má prsty.

Michael cestou domů přemýšlel, co má udělat, aby mu Ahley odpustila. Konečně se začali trochu sbližovast a on to tak pohnojil. I když si to nepřipouštěl ve skutečnosti v sobě Ashley měla něco, co ho k ní táhlo jako magnet. Síla, kterou nelze ovládnout. Nejen, že byla krásná, ale měla v sobě daleko víc než jen vnější krásu, i když se místy chovala tak nesnesitelně. Byl sice zamilovaný do Bonnie, ale tahle žena v sobě měla něco, co nešlo jen tak přehlédnout. Co mu nedalo spát.

Věděl, že když k ní zajde do hotelu v moment, kdy spatří jeho obličej zavře mu dveře před nosem. Ashley nelze jen tak "utáhnout na vařené nudli", jak už se sám několikrát přesvědčil, a proto musel vymyslet nějaký plán jak ji přimět, aby si s ní mohl promluvit.

Jediné možné řešení, člověk jenž je tu Ashley nejbližší je John a to byl jediný trumf, který měl v rukávu. Rozhodl se napsat Ashley vzkaz prostřednictvím Johna, kde jí zve na určité místo " v lese", aby mu pomohla s předěláním scény, protože mají už tak velký skluz, a tak se jakákoliv pomoct hodí. Vzkaz strčil poslíčkovi, aby jí ho předal a čekal na místě a doufal, že nakonec příjde a on tak bude moci napravit, co zpackal.



Ashley koukala na vzkaz, který ji poslal John. Sice nechápala proč ji osobně nezavolal do hotelu, ale nějak nad tím nepřemýšlela, když jde o pomoc ráda pomůže a zvláště Johnovi. Od prvního začátku, co sem z Chicaga přijela ji přijal vřele a choval se k ní přátelsky, což se o ostatních zvláště Michaela a té jeho Bonnie říci nedalo. S Michaelem to vždycky bylo jako na vahách. Jednou nahoře podruhé dole. Ničím si u něj nebyla jistá, ale to samé mohl říct i on o ní. Možná měli až moc podobné povahy a proto se tolik nemohli snést a nebo v tom bylo něco jiného, co jim brání se splečně sblížit? Mezi nimi byla neviditelná zeď, kterou ani jeden nedokázal rozbít. Ale Ashley se stále uklidňovala tím, že za nevidět odtud vypadne a tím pádem Michaela už nikdy neuvidí. Nevěděla sice, co bude potom až tu zkončí, ale jedno věděla jistě, už se nikdy do toho pekla k otci nevrátí. Za celou dobu, co tu byla o něm neměla žádné zprávy. Dokonce mu na stole před odjezdem nechala telefonní číslo pro případ, že by jí chtěl kontaktovat, ale neučinil tak. Ashley došlo, že mezi tou hromadou prázdných láhví, nedopalek z cigaret jen stěží by našel odkaz, který mu zanechala. Proč by se měl vůbec namáhat, dcera ho nikdy nezajímala, byla pro něj jen přísunem peněz, vypraných šatů a teplého jídla. Myslela, že alespoň z tohohle důvodu ji zavolá, aby jí vyčetl, že potřebuje peníze. Při vzpomínce na otce ji opět bylo smutno. Tolik ho nenáviděla a možná nenáviděla i samu sebe za to, že ho vskrytu duše nedokázala nenávidět. I za všechny ty roky, co ji psychicky i fyzicky týral byl jediný koho měla, kdo byl její rodinou a to si právě celou tu dobu uvědomovala. I přes veškerou zlobu a odpor, který k němu cítila byl jediný kdo s ní zůstal...........A dost Ashley! Nech těch vzpomínek, které tě tolik ničí!............okřikla své JÁ a raději se oblékla do světlých džínů a tmavého roláku a šla za Johnem. Alespoň přijde na jiné myšlenky. Práce ji dopřeje nemyslet.....

12. kapitola - Cesta k Tvému srdci

7. července 2012 v 10:16 Povídky - příběhy
12. kapitola - " Karen nevíš, co by to mohlo být?........."


" Sakra, co to je?"...........Michael drhl mýdlem svou ruku pod tekoucí vodou v domění, že ty zvláštní fleky, které se mu před pár dny objevily na ruce smyje. Ale ať dělal, co dělal nešly sundat. Sám nechápal proč ho to tolik rozrušilo, ale nedokázal zvláštní pocit, který měl na sobě skrýt. Dnes při zkoušce, když ho líčila maskérka a zároveň dobrá přítelkyně Karen, svěřil se jí.............

" Karen nevíš, co by to mohlo být?".............nenápadně, když se nikdo nedíval jí ukázal dva malé flíčky, které se mu objevily na hřebenu pravé ruky............
" Miku nedávno jsem četla knihu, která se zabývala problematikou pigmentace kůže. Tedy, abych byla přesná Vitiligem. "...........řekla a dál zkoumavě pozorovala ty dva zvláštní fleky............
" Vitiligo?".........zamračil se Michael............
" Vitiligo je kožní onemocnení, kdy dochází k odumírání buněk, tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů....Alespoň takhle to bylo psáno v knize. Obávám se, že právě tyhle fleky mají něco společného s vitiligem."..............
o Vitiligu se nikdy moc nemluvilo, alespoň v osmdesátých letech ještě nebylo tolik známé jako dnes, a tudíž Karen měla jen takové domněnky, které boužel jak se později potvrdilo byly opravdu skutečné. Tohle kožní onemocnění Michael zdědil po svém dědečkovi. Tehdy za pomocí makeupu se tyhle drobné skvrnky na kůži daly skrýt. Boužel v pozdějších letech tahle nemoc pokročila do tak velkého stádia, že Mike byl více "bílý" než "černý", a proto ač nerad s hořkostí a bolestí v srdci, kdy ho okolí obviňovalo z toho, že podstupuje plastiky neboli podle nich si "bělí kůži" proto, že se stydí za to že je černý, tyhle zákroky byly více než nutné. Místo toho, aby měl podporu v lidech byl zesměšňován a nikdo nechtěl pochopit, proč zrovna on, který se narodil jako "černé dítě" je zrazu "bílý" . Neustále se musel obhajovat a vysvětlovat proč se tolik jeho kůže mění, ale i přesto, že znal svou rasu a byl hrdý na to, kým je nesetkal se s podporou ani s pochopením, které tolik potřeboval. Protože právě ti lidé, kteří trpí tímhle onemocněním trpí častými depresemi z toho, že jsou "jiní" a potřebují vědět, že i přesto, co se děje s jejich kůží my je milujeme a v žádném případě nezatracujeme...uvnitř totiž pořád budou tím čím jsou a ani vitiligo to nezmění........

Po tom, co Karen z maskérny odešla seděl Michael v místnosti sám. Koukal na svůj obličej do velkého zrcadla. V hlavě mu kolovala myšlenka a zároveň strach...co když opravdu Vitiligo pokročí do tak velkého stádia a nakonec ani makeup ho nezakryje?........bože.....zakrýval svůj obličej dlaněmi jako by se bál při představě, že místo černé pleti má bílou na sebe pohlédnout.

" A Miku tady jsi."........do místnosti vrazila Ashley s papíry v ruce. Netušila, že je tu Michael sám. Myslela, že Karen s Rickem Mikovi dodělávají makeup, aby mohli společně natočit scénu v kině a proto bez zaklepání vešla dovnitř.

Před něj na stůl rozprostřela papíry, které ji dal před chvíli John, aby mu je zanesla a společně se podívali na nápad, který John měl.
" Miku Johna napadlo, že v ten moment kdy budeš jíst popcorn já si rucemi zakryji tvář a hlavu položím na tvé rameno."..........ukazovala mu náčrty se scénou, kterou měli za chvíli zahrát. Jenže Mike se ani nepodíval, jen chodil po místnosti sem a tam a Ashley nevnímal........
" Miku posloucháš mě vůbec?".........zamračila se na něj............
" Cože? Jo, můžeme to tak udělat."..........řekl, ale stejně neměl ponětí o tom, co mu říkala. .
" Stalo se něco? "...........byla trpělivá, chtěla zjistit, co ho trápí. Evidentně byl duchem jinde.......
" Ne, co by se mělo dít? Vše je v pořádku."...........odpověděl suše..........
" Ano? Tak mi řekni, co jsem říkala?".......Michael se před ní postavil a zvíšil tón svého hlasu.............
" To mě jako zkoušíš nebo co? Tobě může být jedno jestli tě vnímám nebo ne. Ty pracuješ pro mě a nakonec to stejně uděláme jak to budu chtít já. A teď laskavě VYPADNI! Chci se převléknout."..........přikázal ji. Ashley se při slově "vypadni" začala třást. Tohle totiž slýchávala od svého otce nejčastěji. Michael si jejího třesícího těla všimnul a uvědomil si, že trochu přestřelil, tedy dost. Nikdy takhle s nikým nejednal. Vlastně mu záleželo na tom, co si myslí druzí, byli tým a tak se ke všem choval. Nechápal proč svou dosavadní bolest si musel zrovna vybít, tak na nevinném člověku jako byla Ashley. Chtěl to napravit a začal se hned omlouvat..........
"Ashley promiň, nemyslel jsem to tak."...........chtěl ji chytit za rameno, ale vysmekla se. Bez jakéhokoli slova odešla.





11. kapitola - Cesta k Tvému srdci

4. července 2012 v 7:54 Povídky - příběhy
Nevím, jak se mi to mohlo stát, ale všimla jsem si, že jsem přeskočila devátou kapitolu. Už vás tím nebudu zatěžovat, abych vám neudělala ještě větší guláš. V podstatě tam nebylo nic zajímavého....Takže snad se mi už takový překlep nestane...:-)

11. kapitola - " Lidi řekněte, až budete potřebovat Jacksona......"



" Tome tu ruku ukaž do kamery a zase zpátky do díry." ...............John si zamyšleně hladil svůj plnovous a koukal na muže, který měl za úkol ztvárnit jednu ze zombie na hřbitově...........
" Přidejte ještě více kouře."...........poručil štábu. Michael tu scénu netrpělivě sledoval jako všichni ostatní. Když se Johnovi zdálo, že teď to bylo dokonalé Tomovi poděkoval a přikázal mu ať si jde na chvíli odpočinout. Mít na sobě tyhle kostýmy nebylo nic příjemného. Člověk byl obvázán tunou obvínadel a všelijakých špagátů a náplastí v niž se jen stěží dalo pohybovat. Každý z herců byl vždy rád, když si mohli na konci dne svůj kostým sundat..........
"To vypadalo dobře."........John nadšeně pohlédl na Mika, co na to říká on.........
" Jo jasně.".......odpověděl ledabyle, ale byla to záminka jak Johna trochu vyprovokovat......... "Co?".............uchopil Mika a přehodil ho přes své rameno jako pytel brambor........
"Řekl jsem, že jo, opravdu. Au pusť mě dolů....prosííím."..........smál se jako malý kluk.......... "Nedám tě dolů. Lidi řekněte, až budete potřebovat Jacksona!"..........chodil s ním po celém "hřbitově".......

Bylo kouzelné ty dva pozorovat. Ani Ashley se neubránila tomu, aby ji nezačaly cukat koutky při pohledu na ty dva. Když John Mika vhodil do jedné z rakví její bránice to nevydržela a propukla v pořádný záchvat smíchu, který se rozlíhal široko daleko. Byl nepřeslechnutelný, takže její smích jasně slyšel i Michael. Když se vymanil z pavučin a umělých pavouků, kteří mimochodem vypadaly jako živí ( o to ale šlo ), namířil si to rovnou k Ashley...............
" Tak ty se mi budeš smát, jo?"...........uchopil ji stejně jako John před chvíli jeho.............
" Neee, já chci dolů."........pěstmi ho jemně bouchala do zad, ale Mika to v ničem nezastavilo právě naopak. Vhodil jí do hrobky a čekal na Ashleyninu reakci...........
" Jen počkej, to ti nedaruju.".............zakřičela na něj. Tušil, že z její strany bude pomsta sladká a tak se utíkal schovat za náhrobní kámen.

Ashley po zemi rukou sesbírala rekvizity pavouků, brouků a dalších ohavných zvířátek. Vměstnala je do lepkavé hmoty, a když si Michal myslel, že neví kde je nenápadně ze zadu se k němu vplížila, aby mu mohla připravenou hmotu rozprsknout na jeho hlavě................
" Taaaak a máš, co jsi chtěl.".............vítězně se řechtala. Pohled na něj jak ze svých tmavých, hustých vlasů se snaží tu lepkavou hmotu sundat byl kouzelný. I přesto, že mu zůstávala nejen ve vlasech, ale i na rukou nepřestával se smát stejně jako Ashley................
" Ukaž, pomůžu ti nebo nakonec místo vlkodlaka si zahraješ zombie."..........Ashley se dál nemohla dívat jak se trápí a tak mu ochotně pomohla.................." Musím přiznat, že si mě převezla.".............usmíval se na ni..............
" Omlouvám se, netušila jsem jak těžce to půjde sundat."................podívala se na něj jak to největší neviňátko................
" Nevadí, je krásné zase vidět tvůj úsměv. Když se směješ dělají se ti ďolíčky ve tváři, víš to vůbec?"...........Mike ji uváděl do rozpaků. Pravda byla taková, že neměla nejmenší ponětí jaký má výraz, když se směje, ani tón svého smíchu neznala. Zato chuť svých slz tu znala dokonale..........

10. kapitola - Cesta k Tvému srdci

2. července 2012 v 20:37 Povídky - příběhy
Pozor, pozor hlásím příchod!!!! Dnes Janička u nás dovolenou zkončila a už teď se mi stýská :-((( Ale věřím, že jsme se neviděly naposledy a určitě je ještě toho spousty, co bychom chtěly spolu zažít....Třeba po takové Praze by L.A. vůbec nebylo špatný:-D

Tak, a ještě k povídce......Ten záhadný muž, který tenkrát Ashley zachránil život opravdu nebyl Michael. Ale určitě si tuhle myšlenku zapamatujte víc se dozvíte až před samým koncem povídky.....

10. kapitola- " Co jen to skrýváš Ashley?...."

Michael Bonnie znal jen krátce, ale i když k ní cítil především chtíč nežli lásku bylo mu v její přítomnosti dobře. Bonnie byla o dva roky starší než on a taky v mnoha směrech zkušenější což ho na ní imponovalo. Měla dlouhé nohy a bujné poprsí, na které upoutávala mužskou pozornost, a snad i tu ženskou. Ty jí záviděly a ještě více, když zjistily, že uloupila srdce samotnému Michaelovi Jacksonovi. V bulváru se vyskytla zmíňka o tom, že se snad v životě idolu ženských srdcí vyskytla dívka, která získala jeho srdce, ale nikdo to oficiálně nepotvrdil. A jak už to tak bývá takových žen bylo hodně. Každá ho chtěla mít, každá chtěla sdílet jeho náruč i postel. Každá....každá kromně Ashley, tá ho nenáviděla čím dál víc. A v tenhle moment daleko víc nežli kdy předtím. Myslela si, že když ji vzal na ranč svého přítele udělal to proto, že mu není lhostejná a že mu opravdu záleží na tom, aby se to dusno mezi nimi pročistilo, ale po tom, co ho viděla s Bonnie dusno začalo zesilovat. Na zkouškách ji začal dávat najevo jak je mu ukradená. Neví jestli to byla z jeho strany taktika a nebo k ní cítí takový odpor. Za svůj život na pohrdání druhých si zvykla, takže ani v tomhle případě jí to nevadilo a nebo snad ano?!


Ashley se po zkoušce, když všichni odešli zavřela do tanečního sálu. Pustila si hlasitou hudbu a koukala na sebe do obrovských zrcadel, které lemovaly celou místnost. Chytla se zábradlí zavřela oči, zavlnila se v bocích a nechala své tělo unavit díky tónu hudby, která doslova vyzývala člověka zvednout se ze židle.
Když už měla dost setřela svůj pot z obličeje ručníkem a krk chladila studenou vodou. I přesto, že své tělo utahala do morku kostí, cítila se odvázaná, tak jak už dlouho ne. Chtěla odejít, když v tom si všimla něčeho blýzkavého na zemi.........Vždyť to je Mikův náramek.........opatrně se pro něj zohla....



Michael se se svou přítelkyní procházel po okolí....
" Půjdeme dnes do kina?"..........zeptala se Bonnnie ve chvíli kdy oba svá těla položili do trávy a nasávali vůni rozkvetlých květin. Mike se k ní nahnul a začal konečky prstů hladit její tvář, pak sjel níž a níž až se dostal k jejímu hebkému dekoltu..........
" A co kdybychom si udělali mnohem lepší program?"..........šibalsky se na ni usmál. Bonnie se evidentně tahle nabídka líbila. Mike vysílal signály, kterým rozumněla jenom ona. Uchopila ho za týl hlavy a přitiskla si ho k sobě, aby ho mohla políbit. Při vzájemných dotecích a společnému chychotání se Mike náhle zarazil, když rukou mnul své zápěstí............
" Stalo se něco Miku?".........svraštělým čelem na něj pohlédla..............
" Zapomněl jsem si ve studiu svůj zlatý náramek."...................uvědomil si.......
" Tak si ho vezmeš zítra.".......Bonnie v tom neviděla žádný problém a chtěla ho znovu políbit. Mike ji to však nedovolil............
" Bonnie musím se pro něj vrátit. Je to památka na mou babičku víš jak ho mám rád. Musím zjistit jestli je právě tam.......pak ti zavolám a domluvíme se na večer, ano?"..........omluvně se na ni usmál a hřebenem ruky pohladil její tvář. Pak se zvedl a odešel.....



" Co tu děláš?"............Ashley sebou škubla, když za svými zády uslyšela známý hlas.........
" Promiň, nechtěl jsem tě vylekat......aaa můj náramek, kde si ho našla?"..........rozzářily se mu oči, když zjistil, že se přece jen náramek po jeho babičce našel. Dala mu ho, když byl malý, v době, kdy umírala. Nikdy mu nevysvětlila proč ho dala zrovna jemu, ale věděl, že má pro ní zvláštní cenu. Podávala mu ho do dlaně chvějícími se rucemi a slabým hláskem řekla.........

" Drahý Michaeli, opatruj tenhle náramek jako oko v hlavě a jednou ho dej ženě, o které si budeš myslet, že je to ta pravá. Která to je poznáš. Má nesmírnou moc, daroval mi ho tvůj dědeček, který ho měl po své babičce i ona se svým manželem zůstala do smrti tak, jako já s tvým dědou. Jednou i ty najdeš ženu, která v tvém životě bude mít zvláštní místo. Nevím kdy ani kde, ale až to bude náramek ti sám ukáže, která je ta pravá.".............nerozumněl těm slovům. Tenkrát ani dnes, i když....když viděl Ashley jak si ho prohlíží v hlavě se mu vybavila přesně ta vzpomínka, kdy mu jej babička dávala..........
" Našla jsem ho ležet na podlaze. "..........pokládala mu ho do rozevřené dlaně aniž by se na něj podívala. Chtěla odejít, když v tom ji Michael uchopil za paži a přitáhl si ji k sobě. Byli u sebe tak blízko, že je mezi jejich očima a rty dělila jen malá skulinka.

Zadíval se upřeně do jejich očí jako by v nich chtěl něco vyčíst. Cítil jak jí srdce začalo neovladatelně tlouci, ani to jeho nebylo v klidu. Vzájemně zesilující dech byl úkazem toho, jak moc ji touží políbit, ale místo toho se k ní ještě více přitiskl, přimouřil oči a řekl..........
" Co jen to skrýváš Ashley."............nečekal na odpověď, věděl, že by mu stejně žádnou nedala. Místo toho ji pustil a bez dalšího slova odešel........



PS: Náramek ještě sehraje důležitou roli, takže na něj nezapomeňte:-D


Praha

1. července 2012 v 7:00




Náš den s Janičkou v Praze.....Samozřejmě nemohla chybět návštěva hotelu InterContinental.....:-)


Já.....:-)


Jeanka......


Také slavná dopisní schránka.....:-)