Září 2012

15. kapitola - Last story

30. září 2012 v 11:25 Povídky - příběhy
15. KAPITOLA

V autě bylo k nevydržení. Ačkoliv nastavila klimatizaci na nejvyšší stupeň měla pocit, že se uvaří.Raději otevřela okna dokořán. Vítr ji nemilosrdně rval vlasy. Zamířila na klikatou silnici, kterou znala tak důvěrně jako svou dlaň. Když dorazila ke svému cíli vystoupila z auta a dveře nechala otevřené. Srdce jí bušilo tak rychle, že jeho tep pocítila až v krku. Zamířila k malému zděnému domečku, který byl schován za masou keřů a stromů. Jen kouzelník s kompasem v ruce by našel tohle opuštěné místo. Ale ona to tu znala tak dokonale. Mohla jít klidně poslepu a vůni sena a dusot koňských kopyt by rozpoznala bezpochyby.

Jezdívala bez sedla a bosá vlasy ji ve větru vlály, tvář mívala rudou a zpocenou. Při pohledu na jednoho z koně, který se proháněl ve výběhu přemýšlela jestli by stále dokázala nasednout do sedla. Jak už je to vlastně dlouho, kdy se její tělo pohupovalo v pravidelném rytmu koňského klusu?....

" Madam, co tu pohledáváte?"..........řítil se k ní muž v holínkách a před sebou táhl vozík plného sena, sušeného chleba a dalších pochoutek pro tyhle nádherná čtyřnohá zvířata....
" No tak jak jste se sem dostala? Slyšíte?".......Muž nedokázal pochopit jak Paula dokázala vniknout za bránu Neverlandu. Vždyť je všude ochranka a ta by přes sebe nedokázala pustit ani malého broučka....
" Bože ne, jste to vážně vy?"...........Paula se střetla tváří tvář muži s prošedivělými vlasy a plnovousem na bradě. Muži jehož tvář znala dokonale....
" Ano Bille, jsem to já."..........řekla sklesle......
Bill byl Michaelův zaměstanec na tomhle pohádkovém ranči. Byl víc než zaměstnanec byl to důvěrný a oddaný přítel. Začal tu pracovat v den, kdy v roce 1988 Michael tehle kouzelný ráj otevřel. Byl první, kdo do žlabů nalil čirou vodu. Do stájí nanosil čerstvou slámu a hřebelcoval koním jejich hustou hřívu. Byl tu každičký den v roce i tehdy, kdy dobrovolně i nedobrovolně Michael Neverland opouštěl a je tu i dnes. A on ví, že tu bude do konce svého života.
" Už tedy chápu jak jste se sem dostala.".......přes rty mu přeběhl letmý úsměv. Moc dobře věděl co pro Michaela Paula Marshallová znamenala, i o jejich tajných schůzkách na tomhle místě. Zděný domeček byl součástí stájí a nacházel se v zadních zahradách Neverlandu. Cesta hlavní branou tu trvala dobrou půl hodinku autem. Neverland bylo rozsáhlé sídlo, jejimž projítím by jste strávili celý den rychlou chůzí.....
" Málem jsem vás nepoznal. Změnila jste účes a vypadáte jinak. Změnila jste se, ale vaše smaragdové oči zůstávají stále stejné."......neucházel z údivu.....
" Také jsme se skoro deset let neviděli.".....zakroutila hlavou jakoby stále nemohla uvěřit tomu, že se sem dokázala vrátit....
" Bille prosím vás hlavně nikomu neříkejte, že jste mě tu viděl.".......prozebně na něj pohlédla.....
" Jistě Paulo. Budu mlčet jako hrob. Nechcete zajít na něco ostřejšího do domu? Myslím, že se tam najde nějaká dobrá pálenka.".....evidentně usoudil, že malý panáček něčeho ostřejšího by jí pomohl vstřebat ten zmatek, který uvnitř sebe evidentně měla. Tiše přikývla a následovala jeho kroky . Neměla ponětí jestli překročení prahu ustojí, ale musela jít dovnitř.Táhlo jí to tam jako magnet. Tak, jako tenkrát......

14. kapitola - Last story

27. září 2012 v 23:00 Povídky - příběhy
14. KAPITOLA

" No tak Paulo počkej prosím.".......křičel na ženu, která nevnímala nic. Po ničem jiném netoužila než odsud zmizet.
Doběhl ji. Chytl ji hrubě za paži aby se mu nevysmekla.
"Pusť!!!!"....zaječala na něj. Jenže ten se nevzdal.
" Proč si přišla, co tu vlastně děláš? Už ses pár dní neozvala.".....začal ji pokládat své otázky.
" Nevím. Chtěla jsem tě jen vidět. Napadlo mě že bychom mohli společně na snídani. Ale ty už máš evidentně jiný program."........z očí ji šlehaly nenávistné plameny.
" Netušil jsem, že by si...."......koktal.
" Ale neobtěžuj se. Neboj, nemíním tě rušit. A už vůbec tě nehodlám dál jakýmkoliv způsobem víckrát obtěžovat."......řekla rozzuřeně.
" Ty žárlíš?".....zeptal se.
" Žárlím? Proboha, co si o sobě myslíš? Myslíš, že jsem tak blbá a naivní? Myslíš, že netuším, co člověk jako ty dělá po nocích a s kým? Pane Jacksone možná vám připadám hloupá, ale nejsem blbá. Ne to teda rozhodně nejsem.".........chtěla mu vyškrábat za jeho drzost oči.
Přitiskl ji ke stěně a hluboko se zadíval do jejich očí. ..." Tebe neštve, že si mě nachytala v posteli s ženou. Tebe štve, že jsi v té posteli neležela ty.".........řekl rázně....
Za malý moment ucítil štípavý, palčivý pocit na své pravé tváři. Oba na sebe nenávistně koukali.....

" Když jsi tak zvědavá na to, jak líbám, měla by si to vyzkoušet z první ruky."......řekl rozlobeně.....
Vsunul jí ruce pod kabát a za jejími zády je spojil. Přitiskl si jí na svojí hruď až neslyšně zasténala. Sklonil se k ní a svá ústa přisiskl na její rty. Zpočátku jí to natolik ohromilo, že se nedokázala ani pohnout. Když si uvědomila, co se to děje odvrátila svou hlavu na bok a pěstmi bouchala do jeho hrudi. Chtěla se z jeho objetíí vymanit, ale on né a né ji pustit. Sevřel jí bradu a nepouštěl. Znovu zkušeně rozevřel její rty a jazykem zajel do jejich úst. Dal si na tom polibku ještě více záležet. Prozkoumával její ústa a špičkou jazyka ji dráždil.Vnímala drsnost jeho rtů, i ten vzrušující pocit jenž projel celým jejím tělem....
Zvedl hlavu a ohromeně se zadíval do jejich překvapených očí. I on měl v očích úžas. Nemohl uvěřit tomu, co dělá, ale líbilo se mu to.Pokryl ji vlhké rty letmými polibky. Dráždivě přejel prstem přes její chvějící se rty, které tepaly vzrušením a touhou. Uchopil ji za zadek a přitiskl si ji ještě více k sobě. Cítila tlukot jeho splašeného srdce. Než se stačila poddat té nádherné slasti, pustil ji.
Stále ještě v těsné blízkosti u jejího obličeje zašeptal...." Jsi zvědavá, co obvykle udělám dál?!".......hřebenem ruky projel po jejím krku. Slastně zavřela oči a pak od něj ustoupila. Zamračeně na něj pohlédla....Ne, myslím, že ne!"......


---------
Paula přejela konečkem ukazováčku po svém rtu. Ještě dnes po tak dlouhé době si dobře pamatovala chuť jeho rtů a to jak jí ústa tepala vzrušením. Každičký jeho dotek, který ji věnoval zanechal nesmazatelnou stopu na jejím těle, ale také v srdci. Opět se do jejich zelených očí navalily slzy, které se linuly z její tváře. Nechala jim volný průchod aby se zbavila hněvu a tíživého pocitu, který uvnitř sebe měla.


13. kapitola - Last story

26. září 2012 v 8:56 Povídky - příběhy
13. KAPITOLA
Paula opět nemohla odtrhnout oči od monitoru počítače. Bylo půl třetí ráno a ona tu seděla celý den. Cítila jak se ji oči klíží únavou, ale věděla že spát jít nemůže. Její spánek nebude klidný do té doby než zjistí, co se 25. června stalo.
Do výhledávače zadala slovo PROPOFOL. Potřebovala se o tomhle léku dozvědět, co nejvíce ve spoijitosti s Mikovou smrtí. Stále ji nešlo do hlavy, proč doktor Murray tohle anestetikum Michaelovi podal....

Konečně našla útržek článku, při jehož čtení se jí tajil dech....

"Hlavní losangeleský zdravotnický vyšetřovatel-koroner, doktor Sathyavagiswaran, uvedl, že znovu přezkoumal předběžné výsledky toxikologie, a podle jeho předběžného hodnocení byla příčinou Jacksonovy smrti smrtelná dávka propofolu," uvádí se zatykači vydaném státem Kalifornie na Jacksonova osobního lékaře Conrada Murraye.
Michael Jackson zemřel 25. června v Los Angeles na zástavu srdce. Doktora Murraye začala poté policie vyšetřovat v souvislosti s Jacksonovou smrtí kvůli anestetiku propofol. Murray Jacksonovi anestetikum aplikoval nitrožilně na zpěvákovo přání, aby mu pomohlo od nespavosti. Murray se na policii přiznal, že lék naposledy Jacksonovi aplikoval několik hodin před jeho smrtí.

Propofol je krátkodobě působící anestetikum, které rychle začne účinkovat a stejně rychle jeho účinky odezní. Má však také negativní účinky, které vedou ke zpomalení srdečního tepu a snížení krevního tlaku. V blízkosti pacienta užívajícího propofol by měl být přístroj na monitorování srdeční činnosti a dýchací přístroj.
Ani jeden z těchto přístrojů se ale v Jacksonově domě po jeho smrti nenašel."

Nenašel? Jak je to možné? Proč nic takového v Mikově pokoji nebylo?

Jediná možnost jak se to dozvědět byla zajet do Holmby Hills a vkrást se do Mikovi ložnice. Tak, jak to udělal tenkrát on večer a ona mu to oplatila nečekanou návštěvou v Neverlandu. Tenkrát to bylo poprvé, co jí políbil, i když jejich polibek nebyl něžný, ale předcházelo mu pořádné rozhořčení a zloba jich obou.....



------------------
Něžně jsem jí políbil do vlasů. Rozevřel své rty a vkradl se svým jazykem do jejich slastných úst.Přes vlhké čelo ji do tváře sklouzla kadeř neposlušných vlasů. Něžně jsem ji hřebenem ruky oddělal. Bylo nádherné pozorovat její voňavou pokožku, která se ke mě tiskla. Něžně jsem svým spodním vlhkým rtem přejel po jejím ušním lalůčku a do ucha ji zašeptal ...."Paulo miluji tě.".......

Michaelovo nahé tělo se vrtělo pod tenkou přikrývkou. Náhle se probudil a setřel pot ze svého čela. Pohlédl na tělo ženy, která ležela na druhé straně postele. Když k němu otočila svou tvář pochopil, že to byl sen....

" Ahoj zlatíčko.".........Cindy rozespale hledala Mikova ústa. Bylo zcela jasné s kým, že strávil dnešní noc. Sám na sebe byl naštvaný, že po lososu a francouzkém víně skončili v posteli. Ale proč mu to vadilo? Vždyť právě o tohle mezi nimi šlo. Ochotně jí dovolil, aby z něj strhala oblečení. Sex s ní se mu přeci tolik líbil. Vše se ale jednou omrzí...kde chybí láska chybí srdce.

Odhodil peřinu stranou a aniž by na Cindy pohlédl vytratil se v koupelně.
Nechal proud vody stékat po svém těle. V hlavě mu kolovala myšlenka zda je správné, aby udržoval vztah s ženou, se kterou nemá prakticky nic společného. Tenkrát si řekli, že až je to spolu omrzí bez zbytečných caviků své cesty rozdělí. Nevěděl jak jí to má říct, neměl ponětí, že to tolik bude těžké. Nechtěl zradit její city, i když o vzájemných citech by se dalo polemizovat.

--------
Paula za pomocí starší ženy Mikovi hospodyně Barbary se tiše vkradla do domu.Ochotně jí ukázala směr, kde má pan Jackson svou ložnici. Paula jí za její spiklenecký nápad poděkovala a vydala se určeným směrem. Kdyby Barbara tušila, že má její zaměstavatel ve svém pokoji dámskou společnost nikdy by nedovolila, aby se tam ocitla i Paula.

Tiše zaklepala na dřevěnéručně zdobené dveře. Když se nikdo neozýval otevřela je a vkradla se dovnitř jako myška. Neustlaná postel a rozházené oblečení po celé místnosti byl důkazem toho jaký že je Michael nepořádník. A nebo, že by tenhle bordel měl úplně jiný důvod? Pořádně zaostřila svůj zrak na velkou masivní postel s nebesy, když si všimla, že se pod tenkou přikrývkou něco neboli spíše někdo hýbe. Ta osoba upravila svou neposlušně blonďatou hřívu. Paule došlo, co se tady dělo. Obě ženy na sebe bez jakéhokoliv slova koukaly. Ani jedna z nich nebyla schopna ze sebe vypravit hlásku.......

" Cindy mám zavolat na Barbaru, aby řekla někomu v kuchyni, aby připravil snídani?".......Michael třel své mokré havraní vlasy ručníkem, když opouštěl koupelnu a mluvil k ženě, která své nahé tělo měla zahalené do tenké přikrývky. Ještě stále neopustila jeho lože, ale místo toho, aby se dívala do jeho tváře zaraženě koukala směrem ke dveřím.

"Pa...Paulo, co tu děláš?"........koukal na vyděšený obličej Pauly, který náhle zbělal. Ta bezjakéhokoliv slova, bez toho aniž by na něj pohlédla obrátila své tělo a zmizela za zavřenými dveřmi.



12. kapitola - Last story

25. září 2012 v 6:12 Povídky - příběhy
12. KAPITOLA

Michael Paulu neviděl už pár dní. Starala se o svou matku, kterou propustili z nemocnice a on to plně chápal. I když sám sobě musel přiznat, že se mu po její přítomnosti stýskalo. Neuměl být sám, rád měl kolem sebe lidi, které měl rád a na kterých mu záleželo a Paula byla jednou z nich, i přesto, že ji znal tak krátce. Ponořen do svých úvah a myšlenek hypnotizoval telefon položený na svém pracovním stole. Najednou se rozdrnčelo sluchátko a on jej intuitivně uchopil.....

" Paulo, seš to ty?".......vyhrkl ze sebe...
" Paula? Kdo je Paula?....Tady Cindy Miku."......řekla rozhořčeně žena na druhém konci.....
" A..Ahoj Cindy... Stalo se něco?".........rozpačitě ze sebe vypravil ta slova........
" Jestli se něco stalo? Michaeli mám ten pocit, že jsme se před týdnem domlouvali na společné večeři a ty nikde. To už si mě snad vyměnil za..jak si říkal jméno té ženy? Paula?...nebo snad za nějakou jinou?"........její nahněvavou tvář cítil i přes telefon....
" Omlouvám se Cindy. Měl jsem teď spoustu práce a naše schůzka mi vypadla z hlavy. Ale pokud chvilinku vydržíš do půl hodinky jsem u tebe. "........snažil se o nápravu.....
" Dobře brouku, ale nenech mě dlouho čekat.".........



Michael zahalen do oparového oblaku pod proudem tekoucí vody drhl své tělo levandulovým mýdlem. Jindy se za Cindy těšil a toužil ji vidět denně, ale dnes se mu tolik nechtělo tak, jako obvykle.I přesto věděl, že její broskvové sametově hebké pokožce neodolá. Znali se už nějaký čas, ale o partnerském vztahu se mezi nimi rozhodně mluvit nedalo. Takových dívek potkával dnes a denně a některé z nich prošlo jeho ložnicí. Možná se to někomu zdálo zvrhlé, ale i Michael Jackson je jen chlap z morku kostí a i on má své potřeby a touhy. Né, že by vyžadoval od dívky jen sex, ale od ženy jako je Cindy, tak ano. Neměli společné zájmy, neměli stejný pohled na život, vlastně neměli nic společného. Jediné v čem si dokonale rozumněli byla postel. Ani Cindy po Mikovi nežádala žádné závazky a rozhodně né briliantový zásnubní prsten. Jejich vztah byl diskrétní a rozhodně se jím ani jeden nechlubil. Tyhle pravidla si určili na samém začátku.....

Zamotal se do bavlněné osušky a přistoupil k zrcadlu. Dokonale oholil svou tvář napatlal na sebe tunu své oblíbené kolínské. Oblékl se do tmavých džín, které ozdobil hnědým páskem s kovovou sponou. Horní díl těla zahalil do světlé košile jejiž knoflíčky nedopl až ke krku. Nechal jich pár rozepnutých, aby nenápadně dohalil svou mužnou hruď. Dokonale upraven nasedl do svého auta připraven prožít dnešní noc s ženou, která mu před necelou hodinou volala....

11. kapitola - Last story

24. září 2012 v 11:56 Povídky - příběhy

11. KAPITOLA

Pátrání v objasnění tohohle případu bylo poněkud složitější než si sama Paula dokázala připustit. Bralo jí to veškerou sílu, kterou měla. Kolem ní bylo tolik neznámých lidí jejichž tváře byly plné zloby a ona o každém z nich uvažovala jako o případném vrahovi. Nesměla být nápadná, nikdo nesměl ani na okamžik pochybit o jejím zájmu.

Oblečana do světlé teplákové soupravy stála před soukromou tělocvičnou Loue Ferrigna. Tenhle člověk byl Mikův osobní trenér, který ho připravoval na zkoušky pro This Is It. Doufala, že bude jeden z mnoha, který vznese do případu jasnější světlo.
Když tomu muži poprvé pohlédla do tváře uvědomila si, že je jeden z těch lidí, kteří poslední chvíle trávili s mužem, se kterým chtěla být ona sama, ale nemohla...

" Prosím, co tu pohledáváte?"......zeptal se Lou ženy s nepřítomnou tváří...
" Přišla jsem shodit pár kilo, pokud by to bylo možné.....Paula Marshallová.".......podala mu svou chvějící se dlaň.....
" Vy? S vaší postavou modelky nic shazovat nepotřebujete. Ale když už jste tady naučím vás pár posilovacích cviků, pokud dovolíte.".......koketně se na ní usmál. ....Od koho se naučil takhle flirtovat? Žeby se tihle dva učili navzájem?...pomyslela si....
Při zvedání z jedné 1,5 kilové činky Lou nepřestával obdivovat Paulininu silnou paži a bronzově opálenou pokožku. jeho lichotky jí nebyly nikterak příjemné, ale na druhou stranu se jí hodily. Bylo důležité si získat jeho sympatie, aby se dozvěděla informace, které se od něj dozvědět chtěla........
" Pane Ferrigno mohu se vás na něco zeptat?".....začala opatrně....
Jistě. A pro příště jen Lou."......dotkl se nenápadně hřebenu její ruky....
"Dobře. Loui slyšela jsem, že jsi byl trenérem spousta hollywoodských hvězd a mezi nimi byl i dokonce Michael Jackson. Je tomu opravdu tak?".....bála se jeho odpovědi.........
" Jo Michael, ten je ženy žádán i po smrti."......usmál se........." Ale když to toužíš opravdu vědět...ano. Ano, byl jsem nejen Mikův trenér, ale i přítel. Ach, stále nemohu uvěřit, že tu není.".....náhle posmutněl. Bylo evidentní, že je jeden z těch, kterým Michael opravdu chybí...
" Jak dlouho si ho znal?"......Paula pokračovala ve svém výslechu.....
" Dvacet let. Dlouhých dvacet let. Tolik jsme toho spolu zažili. Vždycky si rád ze mě utahoval. Utahoval si z lidí kolem sebe. Měl neskutečnou radost, když se mu podařilo někoho nachytat. Byl to rozený komik a bavič."......v očích se mu zaleskly slzy.........
" A co jeho fyzička? Jak často si ho trénoval?.....
" Dvakrát, třikrát týdně. Jak kdy."......odpověděl.....
" Hodně se píše o jeho neschopnosti zvládnout padesát Londýnských koncertů. Spekulují o tom, že by to vžádném případě nemohl zvládnout. Na konci svého života byl poněkud vychrtlý než obvykle. Co si o tom myslíš ty?".......chtěla se dozvědět, co nejvíce.....
" Blbost. Michael měl fyzičku perfektní. Byl to tanečních. Tančil prakticky pořád i při chůzi. Nikdy se neunavil, měl tolik síly, že by ji mohl rozdávat. Ale jestli mám být upřímný,netuším jestli by padesát koncertů v takhle rychlé době zvládl. Chci říct, pod takovým nátlakem a stresem by tohle nezvládl nikdo. Ani ten, kdo se narodil s tancem v krvi. Nikdo! A že byl vychrtlý? Michael si vždy hlídal svou váhu. Vzhledem kjeho každodennímu pohybu potřeboval být chudší než normální chlap. Ale že by byl nějaký anorektik? To rozhodně ne. Média tohle všechno překrucují. Dělají z komára velblouda. ... A vůbec neměli bychom se věnovat cvičení?".........uvědomil si, že řekl víc informací než ve skutečnosti chtěl......
" Ano, to bychom rozhodně měli."......odpověděla....

10. kapitola -Last story

20. září 2012 v 6:00 Povídky - příběhy

10. KAPITOLA

"Jak tě to vůbec napadlo lést sem oknem?"....Paula se při pohledu na Mika rozesmála. Ve vlasech měl větvičky ze stromu, jak se brodil tím strništěm....
" Ukaž, sundám ti to.".....ochotně mu hrábla do jeho lesklých vlasů....
" Chtěl jsem tě prostě vidět.".......pokrčil rameny....
" Já netušila, že k tobě se chodí na návštěvu oknem a ještě takovou nekřesťanskou hodinu.U nás jsme obvykle zvyklí chodit dveřmi."........
" Já vím, omlouvám se.".....koukl na ní tím svým nevinným kukučem......." Nemohl jsem spát, a tak mě napadlo jít za tebou."....
" A vůbec ti nedošlo, že mě se narozdíl od tebe chce spát?"....
"Ne, to mě fakt nenapadlo."......zarazil se. Myslel to zcela vážně, vůbec mu nedošlo, že třeba spí. To Paulo ještě více rozesmálo....
" Donesu ti trochu vody. Ráda bych tě pozvala dolů do kuchyně, ale nevím jak by se matka tvářila na návštěvu o půl třetí ráno.".......ve dveřích mu věnovala úsměv a pádila do kuchyně pro vodu a sobě si z konvice nalila mátového čaje.....

" Jsi neuvěřitelný blázen víš to".......řekla mu když mu podávala sklenici vody. Posadila se vedle něj na postel........
" Myslíš, že to není proti nějakým pravidlům, abych vedle tebe seděla na posteli? Co když někde na tom stromě číhá paparazzi a nemůže se dočkat až zítra vytiskne titulek v novinách.....popová hvězda se oknem vkrádá do dámských ložnic."......Michael přistoupil k oknu a se zatajeným dechem pozoroval zda na tom stromě opravdu nikdo není........
" Ne, myslím, že tam nikdo není.".....s vyděšeným pohledem se koukl na Paulu. Ta se v křečích svírala na posteli....
" Kdyby si viděl jak se tváříš."......smála se......
" To se dělá takhle si mě dobírat?"......natáhl své dlouhé ruce a povalil jí na postel. Jednou rukou ji držel za zápěstí a druhou použil k tomu, aby jí mohl lechtat na pupíku. Smála se, kopala nohama a prosila ho, aby jí konečně pustil. Nakonec její prozby vyslyšel. Ještě pár vteřin se nakláněl nad jejím obličejem. V hlavě mu začalo kolovat tolik myšlenek, které chtěl udělat, ale neudělal.......
" Myslím, že už bych měl jít. Nerad jsem tě rušit, nezlob se.".......otočil se k ní zády a slezl po okapu dolů.Paula jeho horolezecký výkon jen nečinně pozorovala z postele......




-------------

" Kam zase letíš Paulo?".....matka v kuchyni připravovala večeři. Od té doby, co se Paula opět vrátila,většinu času tráví někde venku. Měla zato, že přijela, aby si trochu odpočinula, ale cítila, že je tu kvůli zcela něčemu jinému. Její návštěva má mnohem hlubší význam. Ale jaký? To se zrovna chystala zjistit. Odhodila zástěru a vykročila si ke dveřím, stejným směrem jako Paula......
" Tak holčičko, a teď mi řekneš, proč si ve skutečnosti přijela."...........Paula si zrovna obouvala boty, když se matka postavila přede dveře s ruky v bok, aby nemohla projít. Podívala se na ni tím svým káravým pohledem a Paula věděla, že pokusy o nějaké výmluvy rovnou může vzdát......
" Tak dobře mami."........kozačku pustila na zem. I přesto, že jednu měla nazutou řekla matce ať se společně vrátí do kuchyně, kde kápne božskou.....
" Kde začít.....".....se sklopenou hlavou zkoumavě pozorovala své ruce......" máš pravdu, nepřijela jsem tu na dovolenou, ale proto, abych mohla pracovat na jednom případu."......a bylo to venku.....
" Proč si mi to neřekla? Proč s tím děláš takové tajnosti? Je to vůbec zákonné?".......vyzvídala....
" Vidíš? právě proto jsem ti o tom nechtěla říct, protože jsem přesně věděla, že budeš chtít vědět podrobnosti. Ale nemůžu mami. Nemůžu ti to říct, není to v mé kompetenci a navíc nahlížím na to z hodně velké dálky. Je to osobní. Moc osobní víš?"......při pohledu do Paulinina smutného obličeje se dál na nic nevyptávala. Bylo jasné, že tenhle osobní důvod je až příliž bolestivý. Možná jednou sama bude chtít se s tím svěřit, možná také ne. Kdo ví. Ale doufá, že až se všechno vyřeší najde dcera vnitřní klid....

9. kapitola - Last story

18. září 2012 v 7:47 Povídky - příběhy
9. KAPITOLA


"Ahoj mami.".......Paula pozdravila svou matku. ......
" Co tady Paulo děláš?"......udivěně koukala na dceru, která stála ve dveřích jejího domu. Jak už je to dlouho co jí naposledy viděla? Už to bude skoro deset let. Deset dlouhých let.....
Pozvala dceru dál. Připravila malé pohoštění, které Paule po tak dlouhé cestě určitě přijde vhod.....
" Tak, co tě sem po takové době přivádí?".....zeptala se a posadila se do proutěného křesla naproti ní....
" Prostě jsem tě chtěla vidět.".....řekla na půl pusy a zakousla se do tvarohového koláčku....
"Chutnají báječně. Ještě pořád je umíš dokonale.".....chválila svou matku.....
" A možná by byly dokonalejší, kdyby byly pro koho péct.....tak řekneš mi už konečně důvod své návštěvy, Paulo?!".......na čele se jí vytvořila vráska z toho jak zvýšila hlas. Vlastně celkově její tvář za tu dobu zestárla a přibylo pár prošedivělích vlasů navíc. Změnila se.....
" Vypadáš jinak, co si uděla ze svými krásnými zlatavými vlasy?".....zeptala se své dcery. Evidentně měly stejné myšlenky. Obě se navzájem pozorovaly a zkoumaly své obličeje, jak nepředvídatelně se za tu dobu změnily. Paula své dlouhé kadeře vyměnila za krátký mahagonový sestřich. Nepatrné líčení ze změnilo na mnohem pestřejší, které ji dělalo o dost starší než ve skutečnosti byla. Garderóbu alá šedá myška vystřídaly pastelové barvy. Ano, její vizáž se za tu dobu opravdu hodně změnila, ale to i vnitřně......
" Měla jsem pocit, že mě ráda uvidíš, proto jsem přijela.".......
" To víš, že tě ráda vidím holčičko, ale nemůžeš se mi divit, že jsem z tvé návštěvy poněkud zaskočená. Neviděly jsme se skoro deset let.".........na důležitosti vyslovení čísla si dala záležet......
" Já vím mami. Nemohla jsem jen tak opustit Kanadu. Práce mě zaměstnávala víc než bylo zdrávo. Ty víš, že jsem vždycky snila o roli advokátky, že tohle byl můj sen a tak ho žiji naplno.".....snažila se matce svou nepřítomnost vysvětlit. Ale tohle byla dosti chabá výmluva.....
" Ale sen mít děti byl pro tebe kdysi taky hodně důležitý.".........těmi slovy, jakoby Paulu bodala přímo do srdce. Děti, manželství.....tak tomuhle tématu se rozhodně chtěla vyhnout. Neměla sílu matce, cokoliv vysvětlovat.......ach, jen kdyby si tušila mami.....cítila jak ji uvnitř srdce krvácí........
" Notak maminko nechme už těch výčitek a raději mi pověz jak se máš a co je nového. Myslím, že je toho dost, co musíme probrat. Slibuji, že tak rychle nezmizím."...........usmála se na ni a vlepila polibek do vonících vlasů na důkaz toho, že to myslí smrtelně vážně......



Paula si odnesla zavazadla do svého dětského pokoje, který byl celé její mládí její komnatou. Milovala ty růžovoučké malby na stěnách a světlý nábytek. Pojíček přímo pro princezničku, i když dnes je na takové věci už dost stará, přesto její máma nechala vše v původním stavu. Nezměnilo se tu nic. Vypadá přesně tak, jako celé její dětství i v době, kdy ho před skoro desti lety opouštěla......

" Převléknu ti postel."....nabídla se máma.....
" Děkuji mami, ale to nebude nutné. Udělám to později. Nevadilo by ti mě na pár minut nechat o samotě?".....Tahle místnost na Paule zanechávala jistou nostalgii a ještě daleko víc. Tyhle čtyři stěny na ni dýchaly tolik vzpomínek. Nejen ty, které tu prožívala, když byla dítě, ale také ty, které tu zažívala v dospělosti, a o kterých její máma nemá ani potuchy....
" Jistě holčičko, nebudu tě rušit. Raději půjdu nakoupit. To víš, taková vzácná návštěva nejezdí každý den, vlastně ani jednou za rok ne.".....zase si jí dobírala. Ale tentokrát svá slova myslela v žertu. Nikdy se nedokázala na svou dceru zlobit dlouho. Už dávno se smířila s tím, že ji neuvidí tak často, jak by si přála.....



----------

Naléhavé ťukání na okno ji probudilo ze spaní...."co to může být?"....pomyslela si. Na malý okamžik ty zvuky utichly a tak byla přesvědčená, že se jí to jen zdálo. Znovu se uvelebila do své postele a snažila se usnout. Jenže ten zvuk tu byl zase. Odkryla svou přikrývku a šla se podívat k oknu. Měla pocit, že ty zvuky slyší právě odtud. Opatrně odtáhla závěs a dívala se do černé tmy. Kromě pouličních světel lamp nic zvláštního nezaznamenala. Chtěla závěst znovu zatáhnout, když v tom se před jejíma očima zjevil obličej. Lekla se až strachy upadla na zem. Málem by se i počůrala, kdyby se jí chtělo na záchod. Pár minut nehybně ležela na podlaze, než nabrala dost odvahy se znovu postavit na nohy....

" Paulo, to jsem já Michael.".....ozvalo se za zavřeným oknem...
" Ty? Co tu probůh děláš?"....překvapeně koukala do tváře muži, kterého poznala před pár dny....
" Můžeme to probrat vevnitř? Už se moc dlouho na tom okapu neudržím."......
" O jistě."......konečně se zmohla pomoc Mikovi vyškrábat dovnitř. Ten svou vahou těla se překulil rovnou na ní. Pár vteřin si navzájem hleděli do očí a jí to připadalo, jakoby to byla celá věčnost. Nemohla uvěřit, že za ní přišel a ještě k tomu teď v noci.Mike byl prostě schopný všeho. Vždycky šel za hranice svých možností a to ve všem.....







Moonwalk...

17. září 2012 v 15:04
" Pořád jsem neměl představu, jak to udělám a požádal jsem, aby mi sehnali plstěný klobouk. Ale neměl jsem žádný nápad. Večer jsem šel do kuchyně u nás doma pustil si Billie Jean a nechal tanec, aby se zrodil sám. Začal jsem pózovat, dělat kroky a rytmus přinášel pohyby. Moonwalk - měsíční krok, jsem už nějaký čas zkoušel, ale až tam v kuchyni mi došlo, že to veřejně poprvé předvedu. V den natáčení nikdo nevěděl jaké bude moje taneční číslo, když začaly první takty, hmátl jsem po klobouku a vplul na jeviště. Bratři mi vyprávěli, že na mě ze zákulisí koukali s otevřenou pusou a já si vzpomínám, jak jsem pak otevřel oči a viděl před sebou moře stojících a tleskajících lidí ....tak se zrodil Moonwalk..."


8. kapitola - Last story

14. září 2012 v 21:24 Povídky - příběhy
8. KAPITOLA

" Dámo, jsme na místě...".......řekl řidič, když Paulu dovezl na smluvenou adresu. Opatrně otevřela dveře vozu a své dlouhé nohy položila na zem. Udiveně koukala na místo, které se objevilo před jejíma očima s pusou do kořán....

" Tohle je ono?"....řekla tiše pro sebe.........Masivní brána lemována zlatem a s ohromným nápisem NEVERLAND ji přesvědčila, že je na místě. Taxikáři zaplatila obnos peněz, který si účtoval a s knedlíkem v kruku se blížila ke vchodu. Nečinně stála a rozmýšlela se jestli opravdu má zmáčkou tlačítko, aby dala najevo svou přítomnost......."stejně už beztak tuší, že jsem tady".....pomyslela si a měla pravdu. Před ní se záhy objevil mohutný dvoumetrový muž v tmavém obleku a s kamenným výrazem ve tváři.......

" Paní Marshallová?".....zeptal se, ale nepohnul ani vrbou.....
" Ano.".....koktavě odpověděla. Ten muž ji naháněl hrůzu......
" Pojďte za mnou. Jste očekávána....řekl a nechal ji, aby šla před ním.....


Paula nevycházela z údivu. Pozemek, který svou rozlohou činní asi dvanáct kilometrů čtverečných tu majitel vybudoval neuvěřitelné sídlo se zábavným parkem pro děti, železnicí, kinosálem, se svým vlastním zoo parkem a mnohem, mnohem dalších pohádkových věcí.....

Když s bodigárdem dorazila k domu vybídl ji, aby vztoupila dovnitř. Při vchodu do vstupní haly stál model komorníka v životní velikosti, který se usmíval a v ruce zřejmně držel tác. Paula na malý moment uvěřila, že je opravdový a už se ho chystala pozdravit, ale na poslední chvíli se zarazila. Naštěstí.

Chvíli se po domě rozhlížela, když si uvědomila, že ten muž, co jí tu přivedl někam zmizel a místo něj se jí ujmula starší dáma, která mohla mít kolem sedmdesáti, ale na svůj úctihodný věk vypadala čile a svěže.....

" Pojďte madam za mnou.".....usmála se na ni. Vedla jí do přijímací místnosti a Paula ji mileráda následovala. Narozdíl od toho muže nevypadala tak nepřístupně a dokonce ji nabídla šálek kávy, což Paula uvítala..........
" Hned se za vámi vrátím. Zatím se posaďte.".......Paula poděkovala. Chtěla se jí zeptat, kde je pan Jackson, ale než stačila ze svých úst vymanit nějaké slovo, vzdálila se z jejího dohledu.

Nepřestala nadšeně obdivovat místnost, která byla vyzdobena kusy starožitného nábytku. Na zdech vyselo spoustu obrazů......" Michael musí být asi velký sběratel umění"......pomyslela si, když se koukala na tu nádheru. Z nábytku cítila vůni starého dřeva, která byla provoněna celým domem. Vychutnávala si ji, když ale pořádně nasála vůně dřeva se začala spojovat s vůni zcela jinou. Ano, pan Jackson právě vešel do místnosti.....

" Rád tě vidím Paulo."......usmál se na ni......" Bál jsem se, že nepříjdeš."......řekl zcela upřímně....
" A vidíš, jsem tady. V celé svojí kráse.".....rozpřáhla své ruce. Ten si ji zkoumavě prohlížel od hlavy až k patě. S tou její krásou to vzal doslova, až se Paula z pohledu, kterým rengenuje její tělo začervenala.
" Neposadíme se?"............ukázal na ručně zdobenou pohovku. Paula přikývla. Mezitím hospodyně položila na stůl kávu a zeptala se Michaela jestli i jemu má něco donést. Ten zdořile odmítl a taktně ji naznačil, aby zařídila ať je nikdo neruší.....
" Musíš tu mít hodně zaměstnanců, aby se tu o to všechno starali, co?"......vyzvídala.........
" No myslím, že kolem sedmdesátky to bude. Sám ani přesně nevím."........řekl úsměvně. Ve skutečnosti moc dobře věděl kolikže lidí tu zaměstnává. Znal jejich jména a jejich životní příběhy. Nebyli to pouzí zaměstanci, byli to další členové rodiny. Vždyť polovina z nich tu v domě kousek opodál od toho "hlavního" bydlí. Byl s nimi skoro v každodenním kontaktu a jejich oddanosti si vážil. Každý z nich svou funkci zastupoval dokonale. Ať už tady v domě a nebo v zábavním parku či v jeho malé zoo. ..........
" Popravdě jsem se malinko rozmýšlela jestli mám přijít, ale nakonec mámu z nemocnice propustí až zítra, takže jsem měla ještě jeden den sama pro sebe, tak proč ho nevyužít? A Navíc, takové pozvání se přeci neodmítá.".......upila ze svého šálku.....
" Chutná?".......pohled mu sjel na její ruce, ve kterých držela hrníček.......
" Ano, moc....kávu tu dělají dokonale."........chychotala se.....
" Bych řekl.....dnes jsem výslovně Kim přikázal, aby si dala záležet.".....dobíral si ji. Moc dobře věděl, jak kávu miluje. Tuhle neřest na ní poznal už od kraja začátku......







"Pojď Paulo.".....pobízel ji k vyšphání se na strom, na který společně narazili při jejich malé exkurzi Neverlandem. Vzít ji tady bylo Mikovým záměrem. Tenhle strom totiž jeho chloubou a o něm spoustu vypovídá. Sice se z jeho strany se zdálo, že je to skvělý nápad, ale Paule to rozhodně jako dobrý nápad nepřišel......." že jsem se nikdy nenaučila lést po stromech.".....hubovala v duchu samu sebe....
" Vždyť už jdu."........řekla vystrašeně a šplhala do koruny stromu. Dávala si hodně záležet na tom, aby se nepodívala dolů. Nesnášela výšky, trpěla závratěmi. Ale věděla, že tuhle slabost nesmí na sobě nechat znát....

Tiše seděli, Paula si všimla jak Michael zamyšleně kouká. Bylo zjevné, že tohle místo, tenhle "dávající" strom, jak mu říká mu dává nepopsatelnou sílu a energii. Někdo, aby mohl doplnit "svou šťávu" potřebuje kofein, nebo masáž či něco podobného. Michael na doplní té své potřebuje tenhle strom....
" Co tě vůbec vedlo k tomu, aby si vytvořil Neverland?".....zeptala se. Tohle místo jí neskutečně fascinovalo, i přesto, že z něj zatím viděla jen kousek.......
" Ach, abych řekl pravdu....vytvořil jsem si takový svět jaký bych ho chtěl vidět a věci jenž jsem jako dítě neměl."........odpověděl po pravdě....
" Kde ji vzal inspiraci na vytvoření téhle pohádkové země?".....nepřestala se vyptávat....
"Odpověď je zcela jednoduchá. Mou inspirací mým vzorem je Petr Pan. Tohle pohádkové místo jsem pojmenoval podle ostrova, kde děti nikdy nedospívají. Chtěl jsem prostě místo pro děti. Pro nemocné, chudé a sociálné slabé...aby měly místo úniku před realitou.Takový přístav bezpečí a naděje. Aby viděly to, co předtím nikdy neviděly. Dýchaly čerstvý vzduch, pozorovaly hory.Myslím, že voda, příroda, zvířata jsou tou nejlepší terapií. Tohle si myslím...takhle to vidím..." .....řekl zamyšleně.....

Michael Jackson byl záhadný muž, který v sobě ukrýval spoustu věcí, které Paula měla chuť objevovat. Líbil se ji. Líbil se ji nejen jako muž, ale především jako člověk. I přesto, že se navek snaží působit silně s veškerou důstojností, uvnitř je to záhadný a tolik nepoznaný člověk. Chtěla ho poznat, chtěla se o něm dozvědět, co nejvíce...už teď jednu věc objevila při jejich rozhovoru a to, že je to muž s duší dítěte. Nevinnou, krásnou a tolik nepochopenou....On je Petr Pan, chlapec jenž kolem sebe přináší naději a lásku. Naprosto chápala proč se s ním Mike tolik ztotožňuje. Oba dva jsou si tolik podobní.....

" Docela mi při našem povídání vyhládlo a tobě uritě taky, co kdybychom si zašly do domu pro něco malého k snědku."......opětoval ji jeden ze svých božských úsměvů..... Dolů slezl lepé než kdejaká opička. Zato Paule se z představy, že má jít stejnou cestou zpět udělalo špatně.....
" Ukaž, pomůžu ti."......nabídl jí svou pomoc.....
" Ne, to je dobrý, já to určitě zvládnu.".....snažila se mluvit přesvědčivě, ale Michaela Jacksona jen tak někdo neobalamutí....
" Seš si jistá?"......zeptal se....
"Naprosto jistá.".......hlas se jí začel chvět a nohy třást......
" Neboj se, budu tě navádět.".....Paula přikrývla a doufala, že jeho navigace bude natolik dobrá, že se v bezpečí dostane dolů....
"Chyť se támhle té větve.....ano, už bdeš skoro na zemi."......povzbuzoval ji. Už to měla "skoro" za sebou, když zaslechla zvuk praskající látky...."bože to nééé"......
" Co se stalo?".....ani Mikovi ten zvuk neušel.......
" Néé, nic to bude dobrý. Už jen kousek a jsem u tebe.".......řekla přesvědčivě, ale krve by se v ní nedořezal. Moc dobře věděla, co ten zvuk způsobil ...."bože takový trapas, taková ostuda".....netušila jestli je víc červená její tvář a nebo zadek, který ji vykukoval z roztžených kalhot přímo na Mika....Pohlédla k zemi, která se ji zdála vzdálenější čím víc se k ní blížila. Přesto to riskla a skočila Michaelovi přímo do náruče....

" Myslím, že se ti stala malá nehoda."......jejich obličeje byly v těsné blízkosti. Cítila jak rudne, ale jeho ne příliž taktní žertík přeslecla. Uvědomila si, že u něj ještě nebyla v tak těsné blízkosti, aby si dokonale vychutnala jeho vůni. Byla opřena o jeho velký hrudník, který vypadal ochranářsky. Cítila jak mu pravidelně bije srdce....."slyší to mé a jak neovladatelně zesiluje?".....přemýšlela. Všechno se s ní točilo...Nesmysl, to je určitě ještě závrať z výšky, kterou cítila a nebo vůně jeho parfému...ale proč tedy necítí půdu pod nohama?.....
" V pořádku?".....zeptal se a odtáhl se.....
" Ano".......přikývla a také ustoupila trochu stranou, aby nevytušil jak moc se jí v jeho sevření líbilo....
" Půjdeme do domu a dáme si pár senvičů s burákovým máslem.Co ty na to?"....na souhlas zamrkala......" A taky něco uděláme s tou dírou na tvém sexy zadečku.".....šibalsky se na ni usmál. Paula zrudla jako rajče. Netušila jestli to bylo studem a nebo vzteky z toho, že si ji takhle netaktně dobíral. .....Co si myslí? Že mu spadnu k nohám jak je zvyklý? Ne, ne, ne pane Jacksone, to se mýlíte.....holkař jeden......


7. kapitola - Last story

13. září 2012 v 11:09 Povídky - příběhy
7. KAPITOLA

Seděla ve svém malém bytě a stále přemýšlela jestli je tohle správný nápad. Má se opravdu míchat do věcí, od kterých jsou tady jiní? Musí jí být přece jasné, že tímhle vyšetřovaním zároveň otevře staré rány. A co když někdo pochopí, že zájem o něj je víc než jen čistě profesní? Skrývala se přeci takovou dlouhou dobu. Michael Jackson pro ní zemřel už tak strašně dávno......

Nemohla usnout. Převalovala se z jednoho boku na druhý. Měla pocit, že jí dohání vlastní svědomí. Chtěla všechny své myšlenky vyhnat z hlavy, ale nešlo to. Nešlo. Po tom, co už byla v koncích ze svého nočního stolku vytáhla bílou pilulku, která ji určitě pomůže usnout....


"Pomoz mi prosíííím!".......K Paule se natahovaly dvě bílé, studené ruce třesoucí se zimou. Chtěla ho uchopit, ale byl příliž daleko........" No tak prosíííím, nenech mě umřít."......skleněné velké oči na ni prozebně naléhaly........" Nedovol jim, aby mi to prováděli, prosíííím.".....žadonil. Jeho dech slábnul. Cítila jak z něj vyprchá život a ona se nemůže pohnout z místa. Byla přikovaná k zemi jako by byla z kamene. Tolik na něj chtěla dosáhnout, ale nešlo to. Nešlo udělat nic. Najednou ucítila žár ostrého světla a v něm obrys malého chlapce v zeleném oblečku. Tak něžně se usmál. Cítila jak jí jeho smích hladí po tváři......" Věřím ti, věřím."........naposledy na ní pohlédl a ztratil se v té měsíční záři.....


Paulu probudil chlad, který cítila ze svého propoceného těla. Z očí ji tryskaly slzy. ...." Pane bože to, to nemůže být pravda" ....pomyslela si. Sundala ze sebe mokrou přikrývku a přehodila přes své bezvládné tělo župan. Přistoupila k oknu a otevřela ho dokořán. Pohlédla na noční oblohu, která byla poseta miliony hvězd. Jenže jedna z nich zářila nejsilněji. Chvíli ji pozorovala a tiše řekla........." Najdu ty, kteří ti to provedli, najdu je a zničím. Slibuji můj Petře Pane...slibuji...".......


----------

Seděla v letadle a z okínka pozorovala mraky, které pluly vedle ní. Jak je asi vysoko? Dostatečně, aby mohla vidět anděli? Nikdy předtím takhle neuvažovala. Nepřemýšlela nadtím, co nebe ukrývá. Sice věřila v Boha, ale nikdy né tak silně, aby se každý večer modlila a nebo chodila do kostela. Jenže teď jakoby se její pohled změnil. Nikdy si nepomyslela, že smrt blízkého člověka nás dokáže takhle změnit a oprvdu je tomu tak.
Myslela, že nemůže větší bolest cítit, kterou pocítila před tolika lety, ale dnes je její bolest větší. Daleko větší a beznadějná.


Co se stane, až se znovu začne vrtat v minulosti, bude mít dost síly tohle všechno ustát? Přece se ještě může vrátit....Ale nemohla, stála před masivní bránou obklopena květinami a zapálenými svíčkami. Už se nemůže vrátit...Neverland.....místo odkud není cesty zpět......



6. kapitola - Last story

11. září 2012 v 8:41 Povídky - příběhy
6. KAPITOLA


" Paní advokátko, to už jste se vrátila z L.A.?"......sekretářka nevěřícně koukala na Paulu, která seděla za stolem a byla ponořena do stovky papírů....
" Matka nebyla doma.".......zalhala a dál se věnovala té hromadě lejster aniž by na Jessicu pohlédla. Ta nechápavě sfraštila čelo a raději z kanceláře odešla. .......
" Mám vám něco donést, nebo pro vás udělat?"....ze slušnosti se zeptala při odchodu.....
" Ne, děkuji. Jen bych vám byla vděčná, kdyby mě nikdo nerušil.".......Paula studovala práva stejně jako její manžel James a to tajně, ale nikdy neměla odvahu v takovém oboru pracovat. Vlastně za jeho života, po celou tu dobu, co byla jeho ženou pracovat nemusela vůbec. A ani on ji to nedovolil. Měla jen jednu důležitou roli v jeho životě a to vypadat dobře a co nejlépe ho reprezentovat všude tak, kam přijdou. Byla jeho loutkou. Hračka, kterou si vytáhl, když si chtěl hrát.......

Na stole měla spis Ronalda Marcuse. Pracovala na jeho případu už nějakou dobu. Vůbec neměla chuť v poslední době pracovat a vlastně i to byl důvod proč chtěla z Kanady na nějaký čast zmizet. Nic se jí nedařilo a návštěva matky byl dobrým únikem. Jenže její plány se nečekaně změnily.
Když už byla s případem Marcuse opět v koncích poprosila Jassicu, aby ji donesla silnou černou kávu. Do pěti minut ji postavila Paule na stůl a zase beze slova odešla. Paula dala spisy starnou, aby měla dost prostoru na svůj oblíbený šálek a nic nepocákala. Mezi tou hromadou bordela objevila denní tisk. Neměla ponětí jak se jí dostal na stůl, ale nepátrala po tom. Stejně měla v úmyslu poprosit Jassicu o nějaký módní časopis a tak ani novinami nepohrdla. Nic zajímavého se tam nedočetla. Jako obvikle se jedalo o články o financích a politice, o věcech jenž jí nikterak zvlášť nezajímaly. Ovšem, když otočila další list viděla portrét muže jenž se v posledních dnech objevuje všude. Nečetla a ani na telivizi se nedívala, už tak měla příliž bolestných vzpomínek a nechtěla si je ještě více připomínat. Ovšem ten titulek jí nedal spát, nemohla ho přejít jen tak, aby u něj necítila bezmoc....."Michael Jackson nezemřel náhodou. Podle dosavadních informací za jeho smrt pravděpodobně může jeho osobní lékaž Conrad Murray. Zabil ho lék, zvaný propofol, který mu podal právě on."........Paula koukala na písmenka až málem svým propalujícím pohledem udělala do novin díru. Nebyla sice velká znalkyně v lékařství, ale moc dobře si byla vědoma toho co anestetikum zvané propofol způsobuje. Věděla, že Michael měl z mnoha léky zkušenost a také nějaké bral. Ať už na bolest či nespavost, ale propofol? Byl schopen požádat svého lékaře o tenhle lék? A měl vůbec oprávnění ho svému pacientovi podávat? Co se vlastně toho osudného odpoledne stalo? ....... Paule bylo jasné, že nad tímhle "případem" vysí spoustu neobjasněných otázek, které se budou lidé snažit zjistit. A také tušila, že tu bude spousta těch jenž se bude snažit z Mika udělat feťáka. Věděla, že jeho prapodivný odchod nemůže nechat jen tak. Ne, prostě nemůže. Vždyť s tím mužem měla tolik společné...společného, co je navždy spolu spojovalo aniž by o tom kdokoliv tušil........

5. kapitola - Last story

9. září 2012 v 11:11 Povídky - příběhy
5. KAPITOLA

" Slečno, jste v pořádku?".....muž koukal na Paulu, která byla promáčená na kost. Z vlasů a šatů ji stékala voda. Černá řasenka jí dělala nezvhledné mapy po obličeji. Byly důsledkem nejen deště, ale i slz jejiž slanost cítila v puse. Neodpověděla. Nevnímala ho. Jen tiše pokračovala ve své chůzi.....


----------
" Pojďte Michaeli, kousek odtud je dům mojí matky.".......intuitivně ho chytla za paži.........
" Počkejte, vy nemáte ráda déšť?"........z očí mu šlehali plamínky. Tvářil se jako malé dítě, které má možnost udělat nějakou lumpárnu a rozhodně si jí nechce nechat ujít....
" No tak zatančite si se mnou.".....uchopil ji za ruce a ona na něj nepřestávala udiveně koukat. Nechápala jak ho vůbec něco takového mohlo napadnout. Ani jako malá se neproháněla v dešti a představa, že to má udělat teď a ještě za přítomnosti tolika zvědavých očí se ji moc nezamlouvala. Upřímně se styděla a on to na ní poznal.......
" Nemusíte se stydět. V každém z nás je kousek dítěte. No tak se nebraňte a vypusťte ze svého nitra tu dětskou nevinnost. Věřím, že ji tam máte.".........Po těhle krásných slovech se už dál nemusela nechat přemlouvat. Ochotně své ruce položila do jeho dlaních. Zaklonila svou hlavu a nechala kapky dopadat na tvář. Tak příjemně ji hladily a studily. Smála se, stejně jako se smál on. Uvědomila si, že ještě nikdy neslyšela nikoho se takhle bezprostředně smát a skotačit krom dítěte. Pochopila, že i dospělí lidé tohle dokážou. Dokáží na chvíli zapomenout na to, oč se od nich žádá. Na své postavení a na svůj čin jenž mají. Mohou bez zábran a bezjakéhokoliv studu si hrát jako děti. Do jejich duše se vrátí, to jenž tolik milovali a málem i na to zapomněli jaké to je být dětmi. Svobodní a bezstarostí....Jenže kdo z nás tohle opravdu dokáže? Kolika lidem v tuhle chvíli připadáme jako párek bláznů jenž právě utekl ze sanatoria? A přitom je to takhle osvobozující a zcela přirozené. Kdy takhle jsem se naposledy cítila jako zrovna teď? Ano vím přesně, kdy to bylo. Přesně takhle jsem se cítila když jsem byla dítě.....

" Podívejte na ty lidi, jak nechápavě kroutí hlavou.".....řekla Paula a ještě stále se držela za Mikovi ruce. Měl je velké a tak příjemně teplé. Cítila z nich energii. Vlastně celkově z něj cítila neviditelnou, nepopsatelnou auru. Měl kolem sebe něco, co člověka nabíjí energií. Jak tohle může cítit, když toho člověka zná krátce a přitom ji připadá jako by ho znala celý svůj život....
" Vidíš tamhle tu ohromnou kaluž Paulo?"........přikývla. Začal ji tykat aniž by si to uvědomil....
" Tak pojď na tři do ní skočíme a pocákáme všechny kolem. Když už jim připadáme jako blázni, tak ať z toho něco mají."........myslel to zcela vážně. Chytl jí za ruku, společně se rozběhli a jak řekl "NA TŘI" skočili vší silou do ohromné kaluže vody a bláta. Dav lidí, který stál v těsné blízkosti přestal i mluvit a jelikož měli ústa do kořán nacákalo jim do nich bláto. Nikdo z nic se nezmohl na jediné slovo. Zatímco Mike s Paulou se chychotali a z místa činu utíkali jako dva rošťaci, kteří se právě vloupali na sousedovic zahradu, aby ze stromu otrhali ovoce...

Když už oba byli opravdu promáčení na kost a začali se třást zimou usoudili, že by se měli svých radovánek pro dnešek vzdát a tak zamířili k domu Pauliny matky....

" Pánské oblečení tu bohužel žádné nenajdu a tak snad alespoň župan přijde vhod."....podávala mu měkkoučký župan, který příjemně voněl po rozkvetlé louce. Ochotně ho přijal a zavřel se do koupelny, aby ze sebe mohl sundat mokré oblečení. Paula udělala totéž v koupelně v přízemí. Když ručníkem vysušila své dlouhé kadeře Michael byl asi ještě nahoře a tak se rozhodla do konvice nalít vodu, aby jim připravila citrónový čaj. ....
" Krásně to tu voní."......Michael nasával libou vůni, která se rozléhala celým domem....
" Připravila jsem nám pár sendvičů a citrónový čaj. Dáte si?".....ukázala na tác se sendviči....
" Snad dáš si. Mám pocit, že tam venku jsme si nepřímo potykali."..........přiblížil se k ní, aby ji z rukou vzal sendviče. Cítila jeho dech. Poprvé ho viděla jak vypadá doopravdy. Bez převleků a zbytečných líčidel. Nemohla se na něj vynadívat. Nikdy by nevěřila, že je tak krásný a mužný. Ano, znala ho z televizi, ale vidět ho takhle naživo bylo něco zcela jiné....takové opravdové. Přistihla se jak na něj civí. Když si to uvědomila škubla sebou....
" Ano, také bych byla pro oficiální tykání."...usmála se na něj....
" Tak vida, já jsem Michael."....podal ji svou ruku....
" Já Paula. Těší mě.".....tím měli představení za sebou.....

Posadili se ke stolu a začali se cpát sendviči. Po té spršce bylo viditelné, že jim oběma vyhládlo......
" Uvidím tě zase?".......zeptal se a s knedlíkem v krku čekal na její odpověď....
" Nevím.....co myslíte pane Jacksone, je přístupné, aby muž vašeho postavení se zahazoval s ženou, která je zcela obyčejná jako tenhle máslový sendvič.".......
" A přitom nebýt právě tohohle "obyčejného" sendviče umřel bych hlady."....řekl zamyšleně....
" Tak aby bylo jasno Paulo Marshallová...nikdy jsem nezneužíval svého jména v prospěch věcí.Tedy v některých případech ano, kde to bylo nutné a nevyhnutelné. Ale ty nejsou důležité. Chci říct...tehdy v parku jsi celou tu dobu věděla, kdo jsem a ani jediným náznakem si mi nedala najevo, že víš s kým máš tu čest, ani že ti má přítomnost vadí. Byla jsi po dlouhé době první člověk, kterému bylo jedno kdo jsem a to se mi líbilo. Jednala si se mnou jako s člověkem sobě rovným a chci, aby tomu bylo i nadále."........řekl rázně.....

" Takže, co říkáš zitřejší malé projížďce do říše snů?.......


4. kapitola - Last story

6. září 2012 v 21:30 Povídky - příběhy


4. KAPITOLA


Venku bylo docela chladno a tak Paula přes svá ramena přehodila bavlněný světle modrý svetr. V bytě cítila jak jí všechno dusí. Musela jít ven, musela utéct...ale kam? A opravdu před vzpomínkami může utéct?!.....

Procházela se ulicemi, kde kolem sebe míjela lidi. Někteří pospíchali do práce, jiní vyrazili na nákupy a ostatní jen tak bloumali po okolí stejně jako ona. Posadila se na lavičku v parku a koukala nepřítomně před sebe. Její duše ukrývala tolik nevyřčených slov, které měla říct a neřekla. Které byly pro ni důležité stejně jako muž, jehož tolik, tolik milovala.

Náhle se nad oblohou stáhla mračna a bylo více než jasné, že se schyluje k dešti. Než by řekl švec na zem začaly dopadat první kapky. Paula zavřela oči a zaklonila hlavu. Nechala se jimi laskat. Cítila jak jí kapky deště hladí po jejím prokřehlém těle. Za chvíli se tyhle nepatrné kapky proměnily na závan pořádného deště a lidé urychleně hledali úkryt, kde by se mohli před lijákem skrýt. Ale Paula ne. Stoupla z lavičky a začala tancovat mezi dopadajícími kapkami deště. Kapkami jenž ji vracely tolik vzpomínek.....


------------
" Budete jíst?"......zeptala se číšnice, která se snažila Mikovi vnutit jídelní lístek....
" Ne, děkujeme. Jen kávu."......usmál se na mladou ženu, na které bylo zjevné, že tu pracuje jen krátce, přitom jak nemotorná byla. Paula dělala, že si nevšimla toho jak Michael s dívkou koketuje a raději své rty smočila do černého vonícího moku, který tolik milovala.....
" Dost často, takhle chodíte oděný?"........narážela na jeho ouffit....
" Jestli mám být upřimný, tak ano. Víte, ono není vůbec lehké být tím kým jsem..".....uchopil do rukou lžičku a ponořil ji do hrníčku, aby jeho obsah zamíchal.....
" Opravdu? Já myslela, že taková osobnost jako jste vy, to má v životě jednoduché. Můžete mít vše, co si usmyslíte..to přece musí být báječné."......neznala druh života, který člověk jako on žil. Ona sama byla vždycky ta druhá odstrčená na druhou kolej, i když sama byla ženou významného člověka. Ovšem ne tolik významného jako byl Michael.....
" Myslíte? Máte pravdu. Mohu si koupit vrtulník pokud budu chtít, ale víte co si nemohu koupit? A co je pro mne tolik důležité?.....Soukromí.... Nemohu vyjít na ulici bez toho, aniž bych sebou neměl zástup svých bodigárdů. Nemou jít do obchodu, abych si koupil něco k snědku. Dokonce se nemohu vyčůrat v parku, když to na mne příjde, protože netuším odkud se vynoří paparazzi, aby získal úlovek, který otisknou v zítřejších novinách."......řekl naštvaně a Paule došlo, že je to pravda.....
" Promiňte, nechtěla jsem se vás dotknout. Popravdě nemám nejmenší tušení jaké to je být jeden z nejmocnějších lidí na této planetě."....
" Neomlouvejte se. Nejsem na vás naštvaný, jsem naštvaný na tyhle lidi kolem, na sebe. Nevím jak zdaleka o mne víte. Jestli dokonce věříte těm nesmyslům jenž se píší o mě dnes a denně, ale chci vám říct asi tolik....než mě začnete odsuzavat, snažte se mě poznat a pochopit. Nic není jen černé a bílé. Pravda je přitom tak blízko a já mám stále pocit, že se mi vzdaluje na míle daleko.".....z jeho tónu hlasu byl patrný smutek. I když Paula nebyla zrovna zarputilá čtenářka těhle bulvárních žvástů jen stěží se jim dalo vyhnout, když na každém rohu kudy šla na ni z novinových stánků tyhle články doslova koukali. Ano, i ona byla ta, která se neubránila pokušení, aby si přečetla o tom kolik "Jacko" měl plastik, či jestli je homosexuál. Ano, někdy byla opravdu na vážkách zda to, co se píše je pravda až se teď za to styděla, že někdy, i když jen na malou vteřinku kdy pochybovala. Ve skutečnosti, i za tak krátkou dobu poznala, že Michael Jackson je úplně obyčený smrtelník jako kdokoliv jiný z nás. Co, má sice více známou tvář než Paula a nebo ta mladinká číšnice, která rozbila a vilila asi pátý šálek za tu dobu, co tu sedí, ale kdo ví, třeba i my ji jednoho dne budeme vídat na předních stranách časopisů a nikoho nebude zajímat jak úspěšná z ní servírka byla. Důležité bude, kde to dotáhla v den, kdy se o ní dozví celý svět.....
" A jak se vlastně daří vaší matce?"......zeptal se, aby obrátil list....
" Už o poznání lépe. Do týdne by ji měli propustit z nemocnice.".....usmála se na něj....
" Určitě je šťastná, že vás po tak dlouhé době zase vidí."......
" Myslím, že ano. I když si pár vyčítavých poznámek na přivítanou neodpustila."......odpověděla po pravdě....
" Rodiče jsou někdy složití, ale my jsme možná daleko víc. Také mi matka kolikrát vyčítá, že jsem se jí dlouho neozval a zbytku mé rodiny. Jenže se mnou je to občas složité, jsem strašně tvrdohlavý a vím to o sobě, ale nemíním se měnit, jsem hold už takový.".......šibalsky po ní hodil očkem. Vůbec neměl zábranu před ní mluvit o svých nešvarech, kterých měl zdaleka víc, ale k tomu, aby je odhalil a nebo ona sama, třeba bude ještě někdy příležitost. Později......
" Pokud se nemýlím máte děti, je to tak?"......nebyla si tím stoprocentně jistá, ale domnívala se, že nějaké dítě má. Jen si nebyla jista kolik a jak jsou staré......
" Ano. Prince a Paris. Princovi jsou čtyři a Paris tři."......když mluvil o svých dětech rozzářil se mu úsměv. Bylo zjevné, že ty dva neskutečně miluje.....
" Ach, to musíte být hrdý otec. Ale jsou ještě malé, asi s nimi musíte mít hodně práce a trpělivosti."........Sama o dětech toho moc nevěděla.........
" To ano, ale nevadí mi to. Rád jsem k nim v noci stával, dával ji teplé mlíčko a dokonce i špinavou plenu vyměnit pro mě není problém.".....rozesmál se a i při představě pokakané pleny mu nezmizel blažený úsměv.....
" A co vy? Vy jste nikdy po dětech netoužila?"........netušil jestli nějaké má, ale podle toho, že o žádných nemluvila usoudil, že mámou není. Při jeho otázce posmutněla.....
" Promiňte, nechtěl jsem být netaktní."..........omlouval se.......
" Ne nic se neděje. Nemám děti a jestli to opravdu chcete vědět...ano chtěla jsem dítě, vlastně vždycky jsem toužila po velké rodině protože sama jsem byla jedináček, ale bohužel to nešlo."......neznal důvod pročpak děti neměla a ani neměl v úmyslu po tom dál pátrat. I tak mu bylo jasné, že tohle je pro ni příliž bolestná záležitost a on na ní nehodlal naléhat.....
" Tak co, půjdeme?".....zeptal se, když jejich šálky byly prázdné a začalo tu být lidno víc než bylo zdrávo a ani jednomu takový dav nedělal dobře. Zvedli se od stolu. Michael servírce dal velmi tučné spropitné a nezapomněl ani na to si s ní naposledy zalaškovat. Tentokrát to Paulu nepřekvapilo. Bylo jasné, že přítomnost žen je jedna z věcí, které má nejraději.

Na obloze se nakupila mračna, zafoukal chladný vítr, který se Paule zamotal do vlasů. Velká kapka, která dopadla na zem těsně u jejich nohou nevěstila nic dobrého. Podívali se na sebe a bezeslov bylo jasné, že budou muset urychleně najít úkryt, který je zachrání před právě se schylujícím deštěm..........



S těmi nejmilejšími....

6. září 2012 v 10:05

"Děti jsou našimi nejkrásnějšími, nejsladšími a nejcennějšími výtvory. Přesto každou minutu umírá 28 dětí....Naše děti jsou ohroženy nemocemi, násilím a válkami, zbraněmi, týráním a zanedbáváním...."


Cítím, že kdybych si nechal svůj talent jen pro sebe, bylo by to sobecké. Nezodpovědné a bezohledné. A v součastnosti, kdy toho můžeme tolik udělat, bolí mě, že toho tak málo děláme pro naše děti...

3. kapitola - Last story

5. září 2012 v 7:31 Povídky - příběhy
3. KAPITOLA

Po probděné noci, plnou vzpomínek a bolesti Paula vztala z postele s hlavou jako střep. Otevřela okno a chladný vítr ji praštil do obličeje. Nesnášela tu zimu, nesnášela Kanadu, a i přesto byla nucena tu zůstat, kvůli okolnostem, kvůli zradě, kterou utrpěla díky člověku, kterého tolik milovala a tím mužem rozhodně nebyl James. Matka měla pravdu, když jí tekrát osočila z toho, že utíká. Ano, utekla zpátky do místa, které tolik nesnášela, protože musela.

Po tom, co z nočního stolku vytáhla jedno ze svých platiček prášků proti bolesti šla do kuchyně, aby z konvice nalila černou kávu do svého oblíbeného hrníčku. Opatrně svým nosem nasávala tu libou vůni. Milovala chuť a vůni čerstvé kávy.......


----------
" Mami půjdu si do automatu pro kávu, chceš také něco donést?"......zeptala se Paula....
" Ne holčičko, na chvíli si zdřímnu.".....odpověděla v polospánku. Paula ji pohladila po vlasech a vlepila polibek na čelo....."Jen si odpočiň, mami."...... Byla neskutečně šťastná, že je zase se svou matkou, i když měla naprostou pravdu. Nebýt pádu z koně, nikdy by nepřijela....

Nemocniční chodba byla tak dlouhá, že jen stěží šlo dohlédnout na její druhý konec. Paula marně hledala automat, ale nakonec její vytrvalost přinesla ovoce. Postavila se před velkou bednu plnou kofeinu a vhodila do příslušného otvoru minci. Jenže ta ji vyklouzla a zkutálela se na zem....." Sakra to snad nééé."....zaklela. Rozhlédla se kolem sebe jestli neuvidí někoho, kdo by jí pomohl, ale nikde nikdo. Začala propadat panice, káva bylo to jediné, co potřebovala a bez čeho nemohla fungovat. Byla to její do jisté míry droga, které se rozhodně nechtěla vzdát......

" Můžu vám pomoci?"......uslyšla za svými zády hlas. Chvíli měla pocit, že se jí to jenom zdá, že má "absťák" a tak věci nedokáže vnímat dokonale........
" Pane Jacksone jste to vy?".....pohlédla do očí muži, kterého před pár dny střetla v parku....
" Ano jsem to já. Myslel jsem, že budete postrádat tohle.".......ze své kapsy u bundy vytáhl růžový šátek.......
" Ale nakonec vám udělám větší radost tímhle.".......usmál se na ni a ukázal ji ve své dlani minci, která se ji před chvíli zakutálela.....
" Dovolíte?".......taktně ji naznačil aby ustoupila stranou. Postavil se před automat a doufal, že on tentokrát bude úspěšnější. Sice minci dopravil na své místo, ale před tím, než stačil stalčit tlačítko "black kaffe".....zapomněl na kelímek, do kterého byl ten lahodný mok načepoval, a tak se celá káva rozprskla po jeho světlých kalhotách......
" Auuu."....poskakoval jako optička doufajíc, že zmírní bolest vřelé kávy. Paule začaly cukat koutky. Věděla, že ta bolest je nepříjemná, ale to jak se u toho Mike tvářil byl zážitek k nezapalcení.....za chvíli to nevydržela a smíchy se popadala za břicho......
" To mám zato, že jsem vám chtěl pomoct."....řekl vážně, ale jeho vážný výraz mu dlouho nevydržel, také se začal smát. Kolem prošla sestřička a před sebou na vozíku tlačila osušky. Paula ji zastavila a poprosila ji o jednu.....
" Prosím vás mohla by jste mi jednu dát? Pan Ja....ehm tedy pan Jack se polil kávou.".....málem se prořekla. Ale svou duchapřítomností tenhle prořek ustála.....
" Ukažte, pomůžu vám.".....ochotně z Michaelových kalhot stírala kávu, až se z toho začala červenat, když rukou zajela k místům, ke kterým sice nechtěla, ale byl to příjemný pocit.....
" Za to, co jsem musel vytrpět bych si zaslužil malé odškodnění nemyslíte?"......šibalsky se na ni usmál.....
" Myslíte? Ale i když jste se tak gentlemansky snažil já pořád svou kávu nedostala."....dobírala si ho..........
" No právě, a proto bych vás na jednu pozval."....
" Jen na jednu?".....nepřestávala si z něj utahovat....
" Třeba i na celou cisternu, ovšem jestli ji dokážete vypít."....
" To si piště, že ano.".....smála se....
" Tak, co půjdeme?".......byl netrpělivý, nemohl se dočkat až s ní bude někde o samotě.....
" A co když řeknu ne? Vy asi nejste na tohle slůvko zvyklý, že pane Jacksone?".......
" Vím, že neřeknete ne, protože vás lákám na vaši oblíbenou kávu a jsem si zcela jistý, že neodmítnete.".....mluvil přesvědčivě.............
" Ach, vy víte jak ženu odrovnat."....
" Já většinou ženy odrovnám svým šarmem, ale to jen vás balím na černý životabudič."........mrkl na ni a lehce se dotkl její tváře. Měl jí v hrsti. Takže přece jen tu neznámou ženu našel a o co víc...pozval ji na rande......



Michael Jackson brithday

4. září 2012 v 8:56
Parník......


Já, Jeana, Laneey.....:-)

a tady byla zábava už v plném proudu.....:-)





2. kapitola - Last story

2. září 2012 v 9:29 Povídky - příběhy


2. KAPITOLA

" Paní jste v pořádku?".......vyděšeně na ní koukala mladá dívka, když viděla jak z jejího obličeje stéká pot a slzy.....
" Ano."......přikývla a vzala si od dívky pár papírových utěrek, aby se osušila........
" Také nemůžete uvěřit tomu, že už není mezi námi? Byl to ten nejlepší zpěvák, legenda, která se rodí jen jednou za život. Ztráta po něm bude velká a jen stěží se někdy zacelí."........nevěřícně kroutila hlavou. I ona se nemohla vzpamatovat ze šoku, který zasáhl celý svět..........
" Já Michaela Jacksona neznala."......řekla Paula suše s nenávistí v hlase a odešla..........

Když opět stála v letištní hale rozhlédla se kolem sebe, zamávala na prvního taxikáře. Věděla, že dnes už nikam nepoletí a tak se vrátila zpátky domů, aby tiše a bez světků se mohla vyplakat z bolesti, kterou uvnitř cítí.........

Své bolavé tělo položila do velké postele a obličej zabořila do polštáře. Plakala. Smutku, který cítila se dá jen stěží uvěřit. Rukou zajela do skulinky mezi matrací, když si všimla růžové látky. Opatrně ji vytáhla. Byl to šátek, který v sobě skrýval spousty vzpomínek. Chvíli si s ním v ruce pohrávala a pak k němu opatrně přičichla. Nejen, že v sobě ukrýval vzpomínky, ale i nezaměnitelnou vůni, která se do něj dostala, tak strašně dávno.....

--------------------
" Ach mami, tak strašně ráda tě zase vidím.".....Paula přispěchala k nemocničnímu lůžku, aby mohla své mámě vlepit polibek na tvář....
" To musím napřed skoro umřít, aby si přijela?.........kárala svou dceru....
" Ale no tak mami, víš, že jsem měla spoustu práce."......omluvně se na ní podívala......
" Paulo to jsou jen samé výmluvy. Zavoláš jen ze slušnosti, a když se začnu s tebou bavit na téma, kdy se konečně vrátiš domů, rychle obrátíš list. James zemřel, už neřídí tvůj život.".......zlobila se na ní. Nedokázala pochopit jak může být stále ovlivňována někým, kdo už je více jak rok mrtvý......
" Mami nechej toho prosím. Nechci se bavit o Jamesovi. Jak si řekla, je mrtvý, tak neotvírej staré rány, o kterých víš, že mě bolí.".........nesnášela, když matka zavedla téma, k jejímu bývalému muži.....
" Jak chceš, ale víš, že......."....podívala se na ní přísným pohledem, ale vzápětí své srdce obměkčila.....
" Moc ráda tě vidím, holčičko.".....natáhla své ruce k Paule, aby ji mohla obejmout. Na tenhle okamžik čekala, tak strašně dávno. Jak je to vlastně dlouho, co svou dceru naposledy viděla? Nechtělo se jí to ani počítat......


"Jak jen mohla celou dobu vědet, kdo jsem a nedát mi to najevo?"........Michael v ruce svíral růžový šátek, který Paula upustila, aniž by o tom měla tušení. Nevěřícně kroutil hlavou, nechápající situaci, která se mu přihodila. Ta žena v něm vzbuzovala pokušení. Měla v sobě něco magického, co si sám neuměl vysvětlit....." Musím ji znovu vidět.".....promlouval ke svému svědomí.....Musí, i kdyby jí měl hledat na druhém konci světa......

" A tady jsi Michaeli. Hledali jsme tě celý den. Jak jen si mohl zmizet a nikomu nic neříct? To nechápeš, že nejsi obyčejný člověk, který si jen tak mírnix týrnix může chodit po okolí? Jsi Michael Jackson, tak zatraceně chápeš to!."......zuřil Albert Alvarez....jeden z Mikových bodigárdů, který měl na starosti jeho bezpečí. Nesnášel tu jeho paličatost, to, jak se bez jakéhokoliv slova jen tak zdekoval a nikdo o něm neměl tušení. Dnes měli, ale štěstí jeho neplánovaný výlet trval jen pouhý den. Někdy své výlety protáhl i na několik dnů, aniž by měl někdo tušení kde se ukrývá......

" No tak už se Alberte nečerti."......Michael vykouzlil ten svůj kukuč, kterým zlomil i toho největšího drsňáka.......
" Miku ty jsi prostě číslo, být můj syn, tak ti nasekám. Dospělý muž a chováš se jak náctiletý puberťák."......nedal mu nic zadarmo......
" Také se tak cítím.".....chychotal se.....
" Víš komu patří tenhle šátek?".....zvedl ho k Alebertovým očím, aby si ho pořádně prohlédl.......
" Nějaké milence?".....smál se. Znal Mika dokonale a tak by se vůbec nedivil tomu, kdyby si ho u něj doma zapomněla některá z jeho "lásek". Ovšem Mike vypadal dost nervózně. Albertovi bylo jasné, že nepatří jen tak ledakomu.......
" Je jedné ženy, kterou jsem dnes potkal v parku."......začal.....
" A?".....nechápavě se na něj podíval........
" Dal jsem si dost záležet na jednom ze svých převleků. Fakt, že jo Alberte. Sám sebe jsem v zrcadle nepoznal, ale ona? Byla příjemná, chovala se ke mě mile, rozhovor byl nenucený...jako bychom se znali dlouho. Na konci rozhovoru mě oslovila "pane Jacksone" a já netušil, že celou dobu ví, kdo jsem. Bavila se se mnou zcela přirozeně jako s člověkem, chápeš to?S člověkem, né s Michaelem Jacksonem!"......ještě teď nemohl tomu uvěřit..........
" Nic mi neříkej.....ty ji chceš najít."......Michael přikývl a Albert se plácl do čela až to lusklo. Bylo mu jasné, že když si něco Michael umane taky to získá. Půjde tvrdě za svým cíllem a ani v tomhle případě tomu nebylo jinak.....