Říjen 2012

33. kapitola - Last story

30. října 2012 v 20:37 Povídky - příběhy

33. KAPITOLA


" Co tu pohledáváte dámo."........stále se skláněla nad květem slunečnice ponořena do svých vzpomínek, když za svými zády uslyšela rozlobený hlas muže. Cukla sebou....
" Omlouvám se, nechtěl jsem vás vylekat, ale tady nemáte co pohledávat.".....utišil svůj hlas.....
" Ach promiňte. Šla jsem kolem a ta nádhera mne doslova pohltila."......ukázala na slunečnice....." Jsou překrásné.".......
" Ano, to máte pravdu. Michael si na nich nesmírně zakládal.".........před očima měl vzpomínku na to jak se jejich majitel radoval z každého květu, byly jeho chloubou....
" No, ale to nemění nic na tom, že tu je vstup zakázán.".........
" Povězte mi jaký byl Michael."......jakoby jeho předešlá slova vůbec nevnímala.......
" Bože vy jste nějaká novinářka, že je to tak.".......zděsil se....
Ne, jsem advokátka.".........tak tímhle si moc nepomohla........
" Odejďete."..........přikázal Paule...
" Jmenujete se Faheem Muhammed a byl jste Michaelův bodigárd, že je to tak."........zdál se jí ten člověk povědomý. Nejspíš jeho fotografii viděla v nějakém spisu, ale nebyla si jistá, že je to on.".......
" A???....Co ksakru chcete? Nemám vám co říct. Vše jsem pověděl policii. A laskavě už konečně zmizte!".........zaječel a dal se na odchod..........
" Faheeme no tak počkejte! Já a Michael jsme byli milenci."..........vyhrkla ze sebe a on se zastavil.....

Nezlobte se, nechci být nezdvožilý, ale nebyla jste jediná milenka v Michaelově životě."......
" Ano, to já vím, ale mezi námi bylo daleko víc než jen vztah na jednu noc."......sklopila oči a pohlédla stranou........
" Jakto že o vás nikdy Mike nemluvil? Promiňte, jakéže je vaše jméno?"......vyzvídal.....
" Paula. Paula Marshallová. A nemohl jste o mě slyšet, bylo to už strašně dávno, co jsme se naposledy viděli.".......odpověděla.....
" A proč ten náhlý zájem až teď?"..........nepřestával ji zasypávat otázkami.........
" To je dlouhý příběh.".......snažila se vyvléknout.......
" Nevadí, já mám času dost. Co kdybychom se posadili támhle na tu lavičku a vy mi všechno povyprávěla.".........ukázal směrem k dřevěné lavičce, která stála opodál. Přikývla. Chtěla informace, ale věděla že nato aby je získala bude muset něco objetovat. A proto to riskla, i za cenu, že bude muset poodhalit kousek ze svého soukromí........



32. kapitola - Last story

29. října 2012 v 9:04 Povídky - příběhy
32. KAPITOLA

Přičichla k jedné ze slunečnic v zahradě Holmby Hills. I když pomalu odkvétaly nestrácely svou působivou krásu. Jedna vedle druhé za sebou vysázeny v záhoně, jakoby tu měly své místo odjakživa. I přes šedivou oblohu a chlad, který se jí dostával pod kůži, ji tyhle květiny díky své barvě a přirozené kráse daly alespoň kousek hřejivého slunce do její zdrcené duše. Opět k ní přičichla. V koutku úst ji přeběhl úsměv a slza z tváře spadla do okvětního plátku. Chladivý vánek projel jejím tělem a zároveň pohladil na tváři. Zavřela oči, jakoby ucítila něčí dlaň, která stírá její slzy. Cítila ho, byl opět vedle ní....


-----------
Zahlédla ho v zahrdě u zděného domku, který se stal od jisté doby jejich hnízdečkem lásky. Všude kolem kvetlo spoustu květin, jejiž vůně šla cítit široko daleko.Ať už to byly gardénie, růže, ale i slunečnice, které ze všech květin Michael miluje nejvíce. Zaujatě trhal jednu po druhé a Paula se k němu tiše vkradla a zakryla mu svými dlaněmi oči.....
" BAf.".....špitla mu do ucha.......
" Ach zlato, co tu děláš? Myslel jsem, že přiješ až večer."....udiveně koukal na svou milovanou...
" Tak já klidně mohu zase jít.".....dala ruky v bok a snažila se tvářit uraženě....
" Ne, ne nikam mi neodcházej."........rychle ji k sobě přivinul a toužebně políbil až se Paule z toho nečekaného polibku podlomila kolena....
" Na co máš ty slunečnice?".....ukázala na ruce, ve které držel květy....
" No, to mělo být překvapení."...řekl sklesle....." chtěl jsem z nich udělat pro tebe cestičku do našeho hnízdečka, ale přišla jsi dřív než jsem to stačil dodělat.".......v jeho tváři šlo poznat, že ho to doopravdy mrzí, až sebe Paula v duchu kárala zato, že přišla tak brzy. Jenže ona se na něj tolik těšila.....
" Zlatíčko mám nápad.".....vlepila mu polibek na tvář a z rukou mu vzala slunečnice. Instiktivně ho chytla za ruku a vedla do domu. Do vázy napustila vodu a květy dala do ní. Přičichla k nim a pořádně se zavřenýma očima nasála jejich vůni. Pak se otočila k Mikovi a ruce mu vpletla do vlasů. ....... Vím jak miluješ slunečnice, a také jak rád mi děláš překvapení, ale co kdybych prozměnu jedno udělala já tobě?".......rty se dotkla jeho ušního lalůčku....
" Bože Paulo, proč mi to děláš?"....sykl. Vlna vzrušenosti ním projela.....

Postavila se na špičky, políbila ho a do rtů mu zašeptala...." Protože tě chci.".....
Hladově se objali. Začal ji rty drtit dychtivým polibkem......" Ty víš jak na mě co."....začal se usmívat a při představě společného milování cítil, jak tvrdne vzrušením.
Paula mu začala rozepínat knoflíčky u košile až sklouzla k jeho kalhotám, které mu zkušeně svlékala. Zarazil se....." Ty jsi nejstydatější ženská, kterou jsem kdy poznal."......rozesmál se....
Posadila se mu rozkročmo na klín, položila mu ruce na hruď a sklonila se k němu, aby ho políbila....." To jen díky tobě jsem tak zkažená."....líbala ho hladově. Zalapala po dechu, když ji chytil za boky a přitáhl si ji na své vztyčené pohlaví. Jazykem ji zajel do úst zatímco dlaněmi laskal její ňadra. Přitiskli se k sobě ještě pevněji. Vykřikl její jméno, když dosahoval vrcholu.
Nasycená a zcela vyčerpaná se na něj zhroutila. Kůži měla zvlhlou potem a tělo ochablé z výkonu, že se nemohla ani hnout.Jeho ruce ji stále ještě hladily a ona vnímala každičký pohyb. .........." Miluji tě.".....všeptal ji do vlasů a ona s hřejivým pocitem spokojeně odpočívala na jeho rameni.....



31. kapitola - Last story

27. října 2012 v 11:28 Povídky - příběhy
Tak jakpak se vám líbily dílky z minulosti zlatíčka? Tady je ještě malá dohra než se zase přesuneme opět k přítomnosti. Ale nebojte, co nevidět se Paule další vzpomínky dostaví a jak jinak než krásné vzpomínky :-)



31. KAPITOLA

V posteli strávili celé dopoledne a milovali se tolikrát a tak často, že v pokoji se neustále zamlžovaly okna a vytvářela pára. Jejich těla byla kluzká potem a sluneční světlo se brodilo přes nedotaženými závěsy.. Leželi zamotáni do propocených přikrývek a neustále objevovali a zkoumali svá nahá těla.
Michael navrhl, aby se osvěžili vlažnou koupelí a tak Paulu v náručí zanesl do koupelny. Napustil vanu a přidal pár kapiček vonné esence. Opíral se o vanu a Paula mu seděla mezi stehny, zády opřená o jeho hruď. Nabíral vodu do dlaní a lil ji přes její ňadra. Přitom pozoroval jak ji stéká po těle a ztrácí se ve zbytku vody. ....
" Pořád nemohu uvěřit tomu, že tohle s tebou dělám"....prohodila zamyšleně.
" A líbí?".....zeptal se. Přikývla a přisála se na jeho ústa. V břiše ji poletovaly motýlci a ona si byla stoprocentně jista, že je zamilovaná tak, jako nikdy předtím v životě.......



------------
Očekávaný soud začal fotografií, na které na nemocniční posteli v bílé košili leží bezvládné tělo Michaela Jacksona. Z fotografie ale není jasné, zda je ještě živ, nebo už mrtev. Každopádně tato fotografie popového krále všechny naprosto šokovala. A Paulu nevyjímaje.
Venku před soudní síní se sešli Michaelovi fanoušci, kteří se pomocí transparentů s nápisem "Doktor smrt" dožadovali lékařova odsouzení. Paula stála v davu mezi nimi. Nenápadná a přitom uvnitř zdrcená. Mikova rodina usedla do lavic , aby proces s lékařem sledovala. Paula chtěla být přitom a koukat se tomu vrahovi do očí. I přesto, že zatím soud Murraye neodsoudil ona si byla čím dál víc jistá, že je vrah. Ostatně ji o tom utvrdili i Mikovi bodigárdi, když se před týdnem objevila před domem Holmby Hills.

--------
Stála před ohromným sídlem, který byl nekolik měsíců Michaelovým domovem. Byl velký, překrásný, ale nic se nevyrovnalo pohádkovému místu jménem Neverland. Tam Michael patřil, tam byl jeho domov. Když se tenkrát Paula dozvěděla o razii tušila, že už tam Mike nedokáže žít a úplně to chápala. Neverland byl čistý, nevinný a oni ho poskvrnili. Nikdy nezapomene na bolest, kterou cítila při pohledu na Mika, když odcházel ze soudní síně s verdiktem NEVINEN. Mnozí si oddechli a říkali, že se Michael může vrátit zpátky do života, ale tak to rozhodně nebylo. Zdrcený, zničený, bezmocný na znamení slov díků zamával svým fanouškům, kteří při něm celou tu dobu byli, ale nikoliv šťastný. Tenkrát se chtěla Paula probodit davem a vběhnout Mikovi do náruče, aby věděl, že tu byla celou dobu. Že stála venku a celou tu dobu věřila v jeho nevinnu, ale nemohla, už dávno do jeho života nepatřila. Tušila, kdyby se znovu objevila bylo by to pro oba daleko horší než tenkrát . Tyhle vzpomínky ji opět dohnaly k propuknutí nezastavitelného pláče. Uvědomila si, že už tenkrát Michael umíral, už tenkrát byl mrtvý. I když fyzicky tu byl stále jeho duše neměla možnost se už nikdy uzdravit. Ti lidé mu vzali všechno, vzali mu jeho sny, jeho život. Jediné, co mu zůstalo byly jeho děti a Paula měla alespoň malou útěchu v tom, že se rozhodla tenkrát jak se rozhodla. I přes tu bolest, která ji ani po letech nepřestala tížit, věří, že to bylo správné rozhodnutí.( vím, že zatím vůbec netušíte, o čem je řeč, ale musím ještě mlžit, tak mi to promiňte.)





30. kapitola - Last story

25. října 2012 v 12:42 Povídky - příběhy
30. KAPITOLA

Procházela se po místnosti sem a tam. Stále uvažovala nad tím jestli má jít za Mikem a nebo ne. Jenže strach o něj byl daleko silnější nežli hrdost.

Za pomocí Wayena se tiše vkradla do Mikovi ložnice tak, aby ji nikdo nezahlédl. Vztoupila dovnitř a zrak jí utkvěl na muži jehož bezvládné tělo leželo na posteli. Opatrně k němu přistoupila. Byl překrásný, a i přesto, že z jeho čela stékaly kapičky potu díky horečce z jeho rtů mu nezmizel ten jeho typický úsměv. Nahla se k němu. Tolik toužila políbit ty jeho sametové rty. Ne ksakru, proč sem vůbec lezla? Ne neměla sem chodit. Už se chystala odejít, když v tom se probudil...

" Odcházíš?"......zeptal se, když ji viděl jak tahá za kliku u dveří.....
" Ach, nechtěla jsem tě rušit. Jen jsem se chtěla ubezpečit, že jsi v pořádku."....řekla popravdě.....
" Ano? Obvykle mě milenky nenavštěvují, když jsem nemocný.".....řekl zlomyslně......
" Tak vidím, že tě humor ani teď neopuští, tak snad abych raději šla.".....vztekle se na něj zamračila......

Odhodil přikrývku a vztal z postele...." Co chceš udělat?".....Paula opatrně ustoupila o pár kroků vzad.....
" Měli bychom si konečně promluvit, nemyslíš?"......blížlil se k ní ....
" Myslím, že se nemáme o čem bavit."....řekla uraženě.....
" Paulo!"......zaječel na ni, chytl ji za ruku a přitáhl k sobě....
" Chci tě zatraceně!....už to chápeš?"......... Michael se na ní vrhl a stikl ji paže....
" Ne."....snažila se uvolnit ruce, ale svíral je pevně....
" Chci tě Paulo a to nejen v mé posteli. Zblázním se z tebe. Zatraceně zblázním!".....Postrčil ji ke kraji lůžka....
" Nech mě být!".....vychrlila a oči se jí zaleskly vztekem.....
" Ani náhodou, zlato."......jeho rty se přibližovaly k těm jejím.....
" A přestaň mi říkat zlato! Nejsem jedna z těch slečen, které prošly tvou zatracenou ložnicí. Už jsem ti to jednou řekla.".........
" K čertu to si piš, že nejsi.".....prohlásil a zasmál se. Domáhal se práv na její ústa.
" Krucinál ještěti nedošlo, co k tobě cítím?"...řekl naštvaně...

Políbil ji. Horké sladké rty obklopily její. Jazyk něžně propátral nitro jejich úst. Prsty jí pročesával vlasy, Začal ji hladit a nepřestával pokračovat v polibku. Jakmile se nohou dotkl postele sklouzl na ní a Paulu si posadil do klína. Slzy ji pálily v očích, radost a láska rozbušily srdce. Přitáhl si jí k sobě blíž.Prsty ji z tváře odhodil pramínky zatoulaných vlasů....." Byl jsem přesvědčený, že když ti povím, co k tobě cítím vysměješ se mi, a tak jsem neriskoval. Ovšem něco si namlouvat už nemá smysl a tak ti to teď řeknu."....... Po několika tíživých vteřinách zašeptal..."Miluji tě."
Dotkla se jeho tváře, zbožňovala jeho plná ústa, velké oči a jeho zranitelnost. Citlivou část svého nitra odhalil jen jí a to byl ten největší důkaz lásky. Tak dlouho čekala na to až tyhle slova vysloví a dočkala se. Radostí ji poskočilo srdce. ...." Myslela jsem, že to jediné, co nás spojuje je spalující touha. Ale den ode dne mě odchod od tebe tíží. Nechci se po uspokojení vzájemné touhy zase obléct a utéct. CHci tvou náruč, slyšet tvá něžná slůvka lásky.".....v očích se jí zaleskly slzy. Uchopil ji za bradu a pohlédl do její tváře......" Neplakej lásko. Neplánoval jsem se do tebe zamilovat, ale i když sem sebe víc své srdce snažil přesvědčit, že k sobě nepatříme, spletl jsem se. Už tenkrát, když si tu strávila noc jsem cítil, že mě k tobě žene mnohem víc než jen chtíč. Něco mnohem silnějšího - láska. ".....Zmocnil se znovu jejich úst. Jeho polibek byl nenasytný, dychtivý a přitom něžný. Další emoce vzešly z Paulininy touhy. Bojovala, aby vysvobodila své paže. ale né proto, aby je od něj odtáhla, ale aby se aktivně zúčastnila bouřlivé víměně polibků.Jakmile se jí podařilo ruce uvolnit, zabořila mu prsty do vlasů. "Miluji tě."....špitla tentokrát ona.....Zasténal, sklonil hlavu a vášnivě ji líbal na krku. Strčil ruku mezi jejich těla a začal ji nazvedávat sukni.. Pomohla mu, když ji sundával kalhotky. I on si začal sundávat pyžamové kalhoty, aby uvolnil své napnuté tělo.
Opatrně do ní vnikl. Když její tělo na něj odpovědělo, pokračoval. Něžně se pousmál, zvedl hlavu a pohlédl do jejich zmatených očí.. Přiblížil rty k jejím a oči mu hořely láskou. Líbal ji a jeho ústa byla nekonečně něžná. Paula začala na jeho polibky vášnivě odpovídat....." Paulo?"...Přitiskl rty pevněji. Jazykem zkoumal nitro jejich úst....." Chci tě znovu a znovu."....všeptal ji do ucha....." Jsi nádherná, líbíš se mi, když si nahá."...Smyslně ji políbil na ústa. Paula se oddala pocitům, které jejím tělem procházely, zatímco on prozkoumával rty její tělo.
Každičká část jejího těla znovu ochutnala jeho něžnou péči. Ňadra, břicho, stehna....nic z toho nebylo ochuzeno o jeho polibek........

29. kapitola - Last story

24. října 2012 v 8:42 Povídky - příběhy
Tak Paula se nám trošičku chová jako kráva, ale hold je holka zamilovaná :-) Má svou hrdost a se svými city se nehodlá první svěřit, ale co nevidět si oba navzájem do ouška zašeptají něžná slůvka lásky .....:-)



29. KAPITOLA

Potřebovala na čerstvý vzduch. Neustále myšlenky, které ji doprovázely nemohla už déle snést. Co se to s ní děje? Přece se do něj nepoblázní jako nějaká mladá puberťačka? Jak to jen ksakru dělá, že si každou omotá kolem prstu. Zlobila se na něj, zlobila se na sebe zato, že mu nedókázala odolat. Ze začátku to bylo fajn, jejich vzájemná touha byla zjevná od samého začátku. To erotické jiskření, které mezi němi panovalo bylo do slova bijící. Bylo to úžasné a tolik dobrodružné až do chvíle než....než se veškerá touha změnila na mnohem hlubší cit. Jak ho jen za to nenáviděla. Jak jen mohla dopustit, aby se do něj zamilovala? A co je pro něj? Jen další v řadě z jeho milenek. Nezajímavá, nedůležitá, nepotřebná....Tedy jen krom jedné věci - potřebná do postele.

Neviděla ho pár týdnů a přitom se její city nezměnily. Tolik toužila patřit do jeho života, né jako milenka, či kamarádka, ale jako žena, která by byla pro něj vším. Myšlenka na něj ji doháněla k šílenství.
Vzala telefonní sluchátko a pozorně poslouchala zvonící tón na jehož druhém konci se ozval hlas malé holčičky....bože co to jen dělá?.......

" Ahoj Paris."......polkla.....
"Jééé Paulo seš to ty?"......slyšela radost v jejím hlase....
" Ty chceš asi mluvit s tatínkem že?".....nečekala na odpově´d a dál pokračovala...." Paulo, ale tatínek je nemocný.".....posmutněla.......
" Jak nemocný? Pane bože, co se mu stalo?"....
" Už pár dnů leží v posteli, ale pan doktor říkal, že bude v pořádku jen potřebuje odpočinek. Možná by mu udělalo radost, kdyby si se na něj přišla podívat?"..........
" Ne! Paris prosím neříkej tvému otci, že jsem volala.".....začala svého činu litovat...
" Ale?"......nechápala malá princezna.....
" Prosím slib mi to."....naléhala na ni....
" Tichým hláskem řekla....." Dobře, slibuji."......


"Bože, co jsem to jen provedla?"......Paula skryla svou tvář do dlaně. Tohle jsem neměla udělat. Neměla jsem do toho domu volat. Ale co teď? Michael je nemocný, nemůže ho nechat samotného...........



----------
" Ahoj tati jak se cítíš?".......rozzářená Paris skočila do Michaelovi postele.....
" Dnes mnohem líp zlatíčko.".....políbil svou dcerku do vlásků.....
" Tak, co budeme číst dneska?".....pohlédl na knihu, kterou Paris svírala ve svých drobných ručičkách....
" Malého Prince.".............výskla. Paris milovala tyhle chvíle, kdy pod jednou přikrývkou byla zachumlaná se svým tátou a pozorně naslouchala, když četl. Milovala to, jak měnil hlasy a jak legračně přitom sfrašťoval čelo. Dnes, ale byla duchem jinde....
" Copak Paris, nelíbí se ti to?"....starostlivě pohlédl na svou dceru....
" Jo tati, ale víš."......začala žmoulat cíp přikrývky.....
" Ale co? Notak holčičko pověz mi, co tě trápí."....zavřel knihu a posadil si malou Paris na klín.......
" Chtěla bych ti něco říct, ale slíbila jsem jedné osobě, že ti to nepovím."....začala...
" Ach, máš pocit, že zradíš svého přítele? A co když ti slíbím, že té osobě neřeknu, že si mi o tom řekla?"....usmál se na ni, hledal kompromis........
" Slibuješ?".....
" Čestný pionírský.".....na důkaz olízl svůj prst...
" Tak tedy dobře."......vydechla..........." Volala Paula."..........
" Co? Ona volala?"..........Michaelova smějící tvář náhle strnula.....
" Ano volala. Řekla jsem ji, že jsi nemocný a že bys byl určitě rád kdyby za tebou přišla. ALe ona mě prosila, abych ti neříkala, že volala. Slíbila jsem jí to, ale i přesto jsem měla takový pocit, žeby tě chtěla vidět. Tati nezlobíš se?Musela jsem ti to říct."....
" To víš, že se na tebe nezlobím holčičko.".....pevně sevřel svou dceru v náručí. V myšlenkách byl ale u Pauly. Vrtalo mu hlavou proč volala......


28. kapitola - Last story

23. října 2012 v 9:32 Povídky - příběhy
28.KAPITOLA


" Paulo utíkej, mám pro tebe překvapení."....Michael nadšeně povzbuzoval Paulu, aby přidala do kroku.....
" Ale jo, vždyť už letím. Vzhledem k tomu, že je osm hodin ráno, a já vztávala asi před dvaceti minutami, dělám vše, co je v mých silách."....ospalá Paula, která ještě měla zavřené oči se ze všech sil snažila, aby Mika dohonila....
" Miku co kdybychom se chvíli zastavili a ty jsi mi prozradil kvůli čemu jsem musela tak častně ráno vztávat?".......
" Kvůli tomuhle."......ukázal na dva osedlané koně, které na ně čekali před stájemi.".........
" Ne, to nemyslíš vážně.".........Paula byla doslova v šoku. Byla od Mika zvyklá už naledasco. Od nočních návštěv až pro probuzení za brzkého svítání. Ale že po ní bude chtít, aby vlezla na to ohromné zvíře, to nemůže myslet doopravdy......
" Pojď projedeme se. Ukážu ti další nádhery Neverlandu.".....nadšeně ji přemlouval...
"A nemohli bychom si tu nádheru projít raději pěšky?"....snažila se vykroutit......
" Mohli, ale to bychom se tu nejmíň tři dny neukázali. Né, že by mi to vadilo, ale raději bych přece jen zkusil toho koně.".......
"A máš štafle? Já totiž vůbec netuším jak se na to leze.".....než stačila cokoliv říct Michael ji uchopil do náruče a nějakým způsobem na koně dostal. Paula se nejdřív bála, ale po pár krocích pochopila, že se toho překrásného zvířete nemusí vůbec bát. Ba naopak, vlající vlasy ve větru a dusot koňských kopyt se ji neskutečně líbil. Vůbec nechápala, proč se mohla tak bát, vždyť ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled je z koňského hřbetu. Nakonec to byl skvělý nápad a i přestože ji Michael vytáhl z teplého pelíšku nelitovala toho, že to udělal. Cítí se tak svěle a svobodně, jak už se dlouho necítila.

Když se vrátili zpátky ke stájím Paula Michaelovi poděkovala za krásně strávené dopoledne. Tím však překvapení nezkončilo. Jedno na ně totiž čekalo ještě uvnitř stáje a to v podobě malého hříběte, které se tu narodilo před pár dny.

Paula byla z malého hřebečka natolik ohromená, že si ani neuvědomila, že tu s ním a s Mikem strávila zbytek dne. Sice Michael donesl obložené chleby, aby alespoň něčím zaplnili prázdné žaludky, ale i tak měla pocit, že už je příliž pozdě. To si ovšem Michael nemyslel a dal Paule ohromnou kytici růží, kterou před chvílí ukrýval za svými zády.

" Miku je nádherná..ta je pro mě?"....přikývl...." Nádherná květina, pro nádhernou ženu. Děkuji, že jsi se mnou strávila dnešní den.".....


Všiml si jejího překvapeného výrazu. Nebyla schopna slova. Chvíli ji pátravě hleděl do tváře. Vzal ji za bradu, zaklonil ji hlavu a nenasytně ji políbil na ústa. Paulinino tělo okamžitě ochablo jeho teplem. Jeden polibek a už ji měl opět ve své moci. Opětovala mu polibek a sevřela jeho hlavu do dlaní. Zasténala pod něžným útokem jeho úst a vracela mu polibky vášnivě tak, jak ji to naučil.V tichosti oba začali sundávat své svršky. Slunce mizelo za obzorem. Škvírami mezi jejich hlavami pronikly do stáje poslední sluneční paprsky, ale pomalu ale jistě začala dopadat tma. Stáj voněla senem a hlínou. Paula by nikdy nevěřila jak tahle intenzivní vůně se ji vryje do paměti.. Nazí klečeli naproti sobě a dotýkali se pouze rty......" Dotýkej se mě.".....vzdychla něžně.... Poslechl ji a položil dlaň na podbřišek, pak sklouzl mezi stehna. Jeho palec se úžasně dobře orientoval. Sáhla do jeho rozkroku. Pod jejími hledajícímy prsty byl pevný, hladký, teplý a doslova naplněn vášní. Hladili se navzájem až k nádhernému šílenství. Zvedl ji obkročmo na klín a pronikl do ní.

Mnohem později leželi s těly orosenými potem a s obličeji k sobě. Nabaženi a malátní. Přejela mu nechtem ukazováčku po spodním rtu. Tolik mu chtěla toho říct, ale odvahu nenašla. Vtiskla mu na rty letmý, prchavý polibek a chystala se vstát. Myslela, že spí...
" Kam chceš jít?"......chytl ji za zpěstí....
Z rozcuchaných vlasů ji trčel kousíček sena. Ústa měla naběhlá od jeho žhavých polibků. Pohlédla na něj očima ženy, které ji její milenec doslova popletl hlavu.....
" Já...říkala jsem si, že bychom se měli obléci a jít každý do svého domu. Přeci nechceš, aby nás tu ráno někdo našel."......
Chvíli ji pátravě hleděl do tváře.........." Asi máš pravdu."......odpověděl strze....

" Pověz mi pořád to bude takové?"......vražedně na něj pohlédla, když si nazouvala botu.....
" Jak...jak to myslíš?"......nechápavě na ni pohlédl......
" Michaeli jsi opravdu tak nechápavý a nebo si se mnou jen hraješ? Víš jak si připadám? Jako další tvoje děvka!"....vykřikla....." Vlastně počkat....děvka to alespoň dělá za peníze, kdežto mne můžeš mít úplně zadarmo tak, jakoukoliv jinou.".........ironicky na něj pohlédla......." Pan Jackson šupá nějakou obyčejnou Marshallovou. Oooo to abych snad platila já tobě. Přece jen se mi nepoštěstí, abych v posteli měla takovou stáár jako seš právě ty.".......
Chytl ji pevně za zápěstí a zlostně pohlédl do její tváře. Jeho výraz byl děsivý a tolik nenávistný, až se ho Paula začala bát.........." Jestli to vidíš takhle, tak to aby jsme opravdu šli.".......vykřikl a pustil její ruku, která díky jeho síle zmodrala.....Ještě nikdy v jeho očích nezahlédla takovou nenávist jako právě teď......

27. kapitola -Last story

20. října 2012 v 20:30 Povídky - příběhy
Co říkáte pohádce na dobrou noc? Jednu bych tu pro vás měla Mrkající

27. KAPITOLA

Pevnými prsty jí sevřel bradu. Naráz se pohnuli. Hladově si padli do náručí. Silné prsty se vnořily do jejich vlasů, dychtivě si s nimi pohrával. Přitiskl si její hlavu blíž a líbal na ústa, pak na hrdlo a zase na ústa. Mezi těmito nesmlouvavými polibky vydával vzrušující steny.
Polibky zvláčněly. Jazykem opět vjížděl do úst s patřičnou pomalostí a lehkostí. Vychutnával si jejich chuť. ...
" Chceš opravdu do nebe?".....zeptal se mezi polibky.
" Už tam právě jsem.".....odpověděla a dál si vychutnávala jeho doteky.
Polka poté, co ji prsty přejel přes ňadra. Dlaně měl rozpálené. Pohlédl na ni a usmál se. Znovu líbal její ústa. Ruce přesunul k její blůzce. Očima sledoval pohyb prstů, které osvobozovaly každý knoflíček. Když svou práci dokončil sundal i krajkovou podprsenku. Konečně měl tu nádheru před očima. Téměř se pod jeho chtivými doteky celá rozplynula. Ňadra spočívala v jeho dlaních, palce si pohrávaly s jejími bradavkami...." Mikeu?"...něžně vzdychla jeho jméno a rucemi ho obejmula v pase. Vrušeně vzdechl......" Nemohu se tě nabažit."....zaúpěl. Sevřel ji obličej v dlaních a díval se do jejich očí zatímco vzájemná hladina vzrušení narůstala........" Nemohu se tě nabažit.".....řekl důrazně až téměř vykřikl.Zaklesnuti do sebe padali do trávy. Sundal ji sukni, kterou odhodil starnou. Jen chvíli obdivoval její krajkové kalhotky, protože měl nepopsatenou chuť je z ní servat. Tak i učinil. Ležela před ním nahá. Položil svou dlaň na její chvějící se břicho vzrušením. Vytáhla mu košili z kalhot a své ruce nechala uvnitř. Cítila jeho tvrdost. Přimouřil oči rostoucí vášní. Jeho slastný vzech mu uvíznul na rtech. Rozervala mu košili. Přitom pár knoflíčků upadlo do trávy. Ovšem na dobytí jeho opasku potřebovala jeho pomoc, kterou ochotně přijal. Zkušeně se vysoukal z kalhot, teď už i on byl před ní úplně nahý a rozpálený. Položil své tělo na ni. Centimetr po centimetru posouval svůj polibek po jejím hrdle až k ústům. Polibek přešel v extázii rozkoše. Chytla ho pevně za ramena. Svírala ho zatímco on si pohrával s jejími ňadry, rty svým neskrotným jazykem. Téměř smyslů zbavená, topící se ve vlně vzrušenosti si uvědomila, že Michael míří k těm nejintimnějším místům. Jazykem se přesunul do citlivých záhybů těla. Slastí vykřikla.....
Pod vírou vášně se jejich těla pohybovala v pravidelném rytmu. Ve chvíli, kdy se jejich vzájemné vyvrcholení přiblížilo, zaklesli se od sebe a bezmocně se oddávali jeden druhému.
Oba zpocení a unavení leželi propleteni vlastními těli. Rty měla vlhké a trochu oteklé od jeho dobyvačných polibků....
" Vypadáš rozkošně."......usmál se na ni a vlepil ji polibek do vlasů.......
" Ani ty nejsi k zahození."...........přitiskla své rty na jeho ústa. Toužila po jeho dalším polibku, i když jich do této chvíle dostala nespočítaje........


26. kapitola - Last story

19. října 2012 v 15:25 Povídky - příběhy
Tááák a máme tu tolik slibované dílky s Mikem. Věřím, že se vám budou líbit Mrkající


26.KAPITOLA

Michael Paulu pozval k němu na večeři. Uběhlo týden od té doby, co se neviděli a vlastně i týden od jejich společného milování. Tenkrát ráno se probudili a nepověděli si vůbec nic, protože Michael na chodbě před dveřmi své ložnice uslyšel naléhavý hlas své dcerky a rozhodně nechtěl, aby tu zahlédla Paulu. A tak se Paula jako vetřelec vyplížila zadním východem, tak aby ji nikdo neviděl Ovšem jestli opravdu byla nenápadná to netušila, vzhledem k lidem, kteří Neverland stráží jako nedobytnou pevnost na každém rohu. Hlavně, že jí neviděly Mikovi děti, o to šlo především.....

Ze začátku přemýšlela jestli je to opravdu dobrý nápad, aby jeho pozvání na večeři přijala, ale nakonec touha ho opět vidět byla silnější....


K večeři si dali chřest se smetanovou omáčkou, ke které popíjeli šampaňské. Jednou láhví spláchli požité dobroty a druhou si Paula tiskla k hrudi při vzájemných krocích ven do zahrady. Oči ji zářily. Michael ještě nic podobného neviděl. Snad z nich tryskaly přímo jiskřičky. Šampaňské skutečně dokáže Paulu Marshallovou naladit....pomyslel si. Už není tak nepřístupná a zásadová, ostatně mu to dokázala tenkrát v tu deštivou noc. Stala se z ní stoprocentní půvabná žena, což v tolika procentech jeho tělo i vycítilo. Vnímal ji od hlavy až k patě, stějně tak i jeho nové džíny, které byly čím dál víc těsnější. Obzvlášť v jeho rozkroku.

" Paráda, dorazili jsme k cíli.".....vítězně zajásal....
" Mikeu?".....hlas se jí překvapením zachvěl....

Usadili se na lavičku. Paula postavila láhev vedle sebe.
" Neměla jsem si brát ty nové boty. Nohy mě pálí jako bych právě prošla po ostrém kamení.".........Zula se. A pak se snažila ze svých ramen setřát sáčko. Najednou ji bylo příliž horko. Tváře ji hořely. Možná ze šampaňského a nebo z čarovné, teplé noci. Pohlédla na něj svými smaragdovými kukadly. Roztomilý úsměv se ji uhnízdil ve tváři. Část rtěnky se jí smyla při večeři. Miloval její plné rty. Měla skutečně smyslná ústa, schopná vlivných polibků i jiných činností.

Paula nepřestávala obdivovat okolí kolem. Tu nevídanou krásu přírody, na vlastní oči viděla tu rovnováhu jenž tu panovala. Večerní vzduch byl horký jako při západu slunce. Kolem vody kvetly gardénie a plané růže vysílaly do vzduchu své poselství lásky....

Michael uchopil láhev do rukou a jako rozený profesionál ji otevíral. Zátka vylétla do vzduchu a část šampaňského vytekla ven. Rychle zbytek, který zůstal uvnitř začal rozlévat do skleniček. Paule se na tváři vynořil úsměv. Všiml si v těsné blízkosti, ve které se společně nacházeli jejich prsou, která při každém nádechu napínala její blůzku. Byla přímo k nakousnutí. Mika až přímo zabolela nabízená možnost ochutnání. Sám sebe nechápal. Proč ksakru nepřeková tu malou vzdálenost, která mezi nimi byla? Vždyť stačí natáhnout ruku, zakrýt ňadra a promnout bradavky v prstech. Nikdy se při jednání s ženou až tak neostýchal. Co chtěl, dostal.

" Není ti ten vítr nepříjemný?".....zeptal se.
" Ne, vítr je perfektní."....zamumlala. Oči měla zavřené. Vychutnávala si vůni květin i větru, které příjemně narážel do její tváře. Začala si prospěvovat a chychotat. .....
" Až přijdu do nebe. Nesmím se zapomenout obout, abych si celé božské království mohla projít."....nasadila beztarostný úsměv....
" Jsem opilá?"......otevřela oči. Nemohl se ubránit smíchu nad jejím zděšeným výrazem.
" Pokud si střízlivá na položení téhle otázky, pak asi ne.".....usmál se...
" Ach, to je dobře."......znovu zavřela oči....
" To šampaňské bylo opravdu skvělé, co říkáš?".......přejela si jazykem spodní ret.....
" To ty jsi skvělá."....pohlédl hluboce do jejich očí..........


25. kapitola - Last story

18. října 2012 v 8:40 Povídky - příběhy
25. KAPITOLA
Seděla na verandě a uskrkávala z kouřícího šálku. Kafe,po tom se jí po náročném dni stýskalo. Po teplém, černém nápoji temném jako Egypt a ďábelsky silném....

" Ahoj Paulo, mohu si přisednout?"........zeptala se matka a v ruce svírala láhev francouzkého šampaňského....
" Jistě mami, copak to skrýváš?".......ukázala na láhev....
" Ale, našla jsem tady jakousi láhev. Oprášila z ní tunu prachu a tak mě napadlo, že se tu válela už hezky dlouho a tak by si konečně zasloužila vypít. Nemyslíš?".........usmála se na svou dceru.......
" Hmm.".....vzala láhev z matčiných rukou a zkoumavě si ji prohlížela.........." Není to náhodou ta samá láhev, kterou ti kdysi nosil Eric Gordon?"........mrkla na svou matku. Eric Gordon byl vdovec a zároveň soused její matky. Už léta se mámě dvořil, ale ta mu vždy odolávala.......
" A jakpak to vlastně s panem Gordonem máš? Ještě se vídáte?".....zajímalo Paulu.....
" Ano, občas přijde."......řekla jako by to vůbec nebylo důležité a do připravených skleniček nalévala šumivý nápoj......
společně si přitukly........." Proč si vlastně mami nikdy jeho dvoření nepodlehla? Vždy mi připadal jako milý člověk. Vždyť už je to tak strašně dávno co táta......co zemřel. "......
" Eric je fajn mužský, to máš pravdu. Občas s ním zajdu na ryby, do kina nebo na večeři. Ale on ví, že nikdy mu nenabídnu víc než čisté přátelství.".......odpověděla matka......
" Ale proč mami?".....nechápala jejímu postoji Paula......." vždyť by bylo přece fajn, si sem nastěhovat chlapa? Byl by po ruce, kdyby si třeba potřebovala cokoliv opravit. Copak ti mužská náruč nikdy nechyběla?".......
" Chyběla mi náruč tvého táty. Copak je to tak těžké Paulo pochopit? Zrovna ty? Tvého otce jsem milovala celou svou duší, srdce, život jsem dala jen jemu a nikdy jsem ani bych nedokázala pohlédnout na jiného muže, natož abych s ním sdílela společnou postel. A srdce? To už vůbec né. Tvého otce prostě budu milovat dokonce života.... Sama dobře víš, o čem mluvím, že Paulo?".......
" Mami?"......nechápavě na ni koukala.....
" Ale dcerko moje, jsem sice už stará bába, ale né pitomá. Mám oči víš?. Copak mi chceš tvrdit, že se v tvém životě neobjevil muž, kterému si dala celou svou duši? Neboj o Jamesovi rozhodně nemluvím. Vždycky se mi na tom muži něco nezdálo, ale byla si tolik mladá a zaslepená láskou. Nemělo cenu tě přesvědčovat o tom, že se k tobě nehodí, na to si musela přijít sama. A zaplať pánbůh rozhodl tak, jak rozhodl a zbavil tě toho ničemy.".......ještě po letech Paulinina matka o Jamesovi mluvila s trpkostí a vlastně se jí ani Paula nedivila. Vždyť jí odloudil její jediné dítě na tolik let a na míle daleko. Tohle mu prostě nemohla odpustit, odtrhl ji od milované dcery........." Tenkrát, když ses vrátila byla jsem neskutečně š´tastná. Zase ses smála, energie, štěstí z tebe jen číšilo a mě bylo jasné, že si tu musela potkat někoho, kdo tvou proměnu zavinil. Tajně jsem doufala, že vám vaše láska vydrží a ty najdeš odvahu mi ho konečně představit. Víš, nikdy jsem nemohla přijít na to, proč ho přede mnou tak skrýváš. Proč o něm nemluvíš? Pochopila jsem, že mezi vámi nejspíš muselo stát hodně překážek, které vám neumožňují spolu být. Napadl mě i ten fakt, že byl ženatý..nevím. A já se na to nikdy nechtěla ptát, doufala jsem, že mi to třeba jednou řekneš sama. A najednou bum, rána a ty ses znovu sčista jasna vytratila a opět si odjela do Kanady. Můžeš mi tvrdit cokoliv, ale jsi má dcera a znám tě natolik dlouho, abych pochopila, že jsi odešla právě kvůli němu."..........Paula překvapivě koukala na svou matku. Nemohla uvěřit tomu, co jí právě řekla. Celou dobu to věděla a ani náznakem jí to neřekla. Nevěděla co teď, jestli už má jít konečně s pravdou ven a nebo dál tajit to, co její srdce tolik let tíží?!........
" Ach mami, vůbec jsem netušila, že to víš? Ano, máš pravdu i v mém životě se objevil muž, kterého budu milovat dokonce svého života stejně jako ty tátu. Překážek bylo mezi námi víc než dost a mi prostě spolu nemohli zůstat, i v tom máš pravdu.".....řekla a jen stěží zatlačovala slzy......
" Takže mám pravdu i v tom, že si se znovu vrátila kvůli němu? Proč se konečně nepokusíte zacelit staré rány a být spolu? Jestli si ho tolik milovala a podle řeči i stále miluješ, proč nejdeš za svým štěstím? Přece musí být nějaký způsob, aby jste..."......
"NE mami!"....přerušila svou matku........" Nejde to! Je mrtvý."..........

"Ach holčičko.".....ve tváři měla vyděšený výraz........" To jsem vůbec netušila. Co...co se mu přihodilo?".......chtěla vědět, co zapříčinilo jeho smrt.......
" Mami nemohu ti to říct...né teď. Prosím, už mě těmi otázkami netrap.".....prozebně pohlédla na svou matku a ta v jejím hlase pocítila úzkost. Stále nechápala proč jeho indetintu tak skrývá, proč nechce, aby se o něm dozvěděla, ale bylo to její rozhodnutí a ona to plně respektovala. Pochopila, že chce být její dcera sama a tak se slovy popřání dobré noci se zvedla od stolu a šla do své ložnice. S myšlenkami na svou dceru a její zlomené srdce šla spát.........

Paula se opřela o zábradlí a pozorovala drobná světílka v noční obloze. Usrkla ze skleničky a zamyšleně se na ni dívala. V koutku úst se ji vytvořil nepatrný úsměv......"je neuvěřitelné jak každičká věc, na kterou pohlédnu mi tě připomíná. Jakoby mě vzpomínky doslova pronásledovaly."......pomyslela si a znovu se napila lahodného nápoje....


Tak a od příště nás čekají kapitolky z minulosti.....vášnivé, ale i bolestné....každopádně věřím, že se máte na co těšit :-) Děkuji za vaši přízeň.....mám vás tolik ráda...

24. kapitola - Last story

16. října 2012 v 6:53 Povídky - příběhy
24. KAPITOLA

" Než začneme, mohu vám nabídnout kávu?"....
" Děkuji. Prosila bych se smetanou a třema cukry."......řekla své přání Paula.
" Vy teda s cukrem opravdu nešetříte.".......Cherilyny rty se zakroutily do nepatrného úsměvu....
" V poslední době mám pocit, že mám hořký život víc než dost, tak si to alespoň kompenzuji sladkou kávou."......

" Tak....Co po mě přesně chcete vědět Paulo?"......ponořila lžičku do šálku.....
" Všechno.".....řekla Paula jednoduše, ale zcela výstižně.....

" Tak dobře, řeknu vám vše, co vím."..........usrkla z kouřícího šálku a začala vyprávět....vyprávět hezky od začátku.......


" Před několika měsíci jsem měla zrovna jeden ze svých perných dnů. Nic se mi nedařilo. Vše, na co jsem sáhla jsem ehm...podělala. S manželem jsem prožívala jednu z našich krizí.....no, co vám budu vyprávět.....prostě blbé období... Bylo už docela pozdě a já stále byla zavřená ve své ordinaci. Nechtělo se mi vůbec domů, ale věděla jsem, že tam stejně musím. Neměla jsem totiž náladu vysvětlovat svému muži kde, s kým, jak a proč."......v koutku úst se ji vytvořil úšklebek............." Už jsem zamykala, když v tom jsem zaslechla drnčící telefon. Napřed jsem dělala, že ho neslyším, ale když vytrvale zvoněl rozhodla jsem se nakonec zvednout sluchátko. Na druhém konci se ozval vysmátý muž, z jeho hlasu bylo patrné, že je šťastný.....

"Cherilyn díky bohu, že jsem tě ještě zastihl.".........
" Mi..Michaeli jsi to ty?"..........
" Ano, jsem to já Cherilyn musím ti něco povědět. Chystám turné, svůj comebeck. Tolik očekávaný návrat.".....chrlil ze sebe....
" Po...počkej, snaž se mi to říci trochu srozumitelněji. Jaký návrat?"......
" Mluvil jsem s Kennym Ortegou a svěřil se mu ze svými plány. I on ze začátku vůbec nechápal tomu, co chci udělat, ale nakonec pochopil jak je to pro mne důležité. Cherilyn je mi padesát a já mám stále pocit, že jsem ještě neřekl vše. Mám pocit, že teď je ta pravá chvíle. Víš děti rostou jako z vody a já mám pocit, že bych jim měl ukázat, kdo že je jejich otec. Nikdy jsem nemiloval velká turné, ale na druhou stranu, když jsem byl na jevišti měl jsem pocit, že jsem někdo jiný. Tanec hudba mé tělo bylo nástrojem ukázat svým fanouškům jak jsou pro mě důležití. Víš, celou dobu i po tak velké odmlce, kdy jsem se stáhl do ústraní pořád tady se mnou byli a já mám pocit, že jim to svým způsobem dlužím a tak jak jinak jim nejlépe vyznat svou lásku než návratem? This Is It bude něčím dosud nevídaným. Chci opět vytvořit něco, co zatím nikdo neudělal. ALe k věci, proč ti to říkám. Víš , že jsem ti vždy důvěřoval a vzhledem k tomu, že mě čeká spousta dřiny a potu nejen na jevišti, ale i v tělocvičně potřebuji tvou pomoc. Upravit jídelníček, tak abych všechno zvládl jak bych měl."...........

Ach Michael, vždycky dokázal člověka překvapit a zaskočit.".........jo o tom dobře věděla své i Paula.........
" Samozřejmě jsem ho neodmítla. Z jeho hlasu bylo patrné nadšení a já věděla, že to opravdu chce. Byl člověk, který neponechal nic náhodě. Vždycky kolem sebe měl tým ať už to byly kadeřníci, trenéři, maskéři....měl kolem sebe okruh lidí, kterým stoprocentně důvěřoval a mou ctí bylo pro něj zase pracovat. Takže jsem ho sledovala skoro každý den od prvních zkoušek až do úplného konce. Když v londýnské aréně oznámil svůj comebek v ten den se kolem něj opět strhl kolotoč. Lidé nadšeně čekali na ten den, kdy ho opět uvidí. Vstupenky se prodaly během chvilky. Nebylo člověka, který by opět nechtěl krále popu vidět v akci. Ať už to byla pouhá zvědavost nebo něco jiného. Chtěli to. I přesto, že Michael dřel ze všech sil, nátlak, který byl na něj neustále vyvíjen byl neúprostný. Byl stále více unavenější, podržděnější...snažil se to maskovat, ale když člověka znáte už nějakej ten pátek některé věci před vámi prostě nezakryje. Když jsem se ho zeptala jestli se cítí dobře odpověděl, že ano. Nechala jsem to být, evidentně neměl v úmyslu se se mnou o tomhle bavit a já ho nechtěla zbytečně rozzuřit. Na druhý den ke mě přišel ještě v horším stavu než obvykle. Žádal mě, prosil o nějaké utěšující léky. Řekla jsem mu, že mu žádné neposkytnu. Jediné, co potřebuje je trochu více odpočinku a hlavně spánek. Že je toho na něj moc. Bezjakéhokoliv slova odešel. Podle mě si je sehnal někde jinde. Bohužel byli lidé, kteří ho neodmítli a nebojím se tvrdit, že mu chtěli záměrně uškodit. Když mě policije vyslýchala, řekli mi, že na jeho těle našli stopy po injekční jehle. Ale já si za celou dobu ničeho takového nevšimla. Vždy jsem mu jen dávala vytamíny a další výživové doplňky. Paulo víte je to divné, je to velice divné. Ne ubráním se pocitu, že Michael nezemřel jen tak náhodou."................stejný pocit měla bohužel i Paula.........


23. kapitola - Last story

14. října 2012 v 11:14 Povídky - příběhy




23.KAPITOLA


Příčinou smrti jak už bylo zcela jasné byl lék Propofol, který se dává při operacích a smí ho podávat pouze anesteziolog. Conrad Murray však k tomu neměl žádné oprávnění. I když byl krátce po Michaelově smrti zatčen, soudce ho nakonec propustil na kauci. Lékařskou licenci mu nesebral, jen mu zakázal předepisovat sedativa. Murray také musel odevzdat svůj pas. ....
Paula stále měla pocit, že bloudí v začarovaném kruhu, ze kterého není východ. Tolik prahla po spravedlnosti, ale hledání pravdy bylo složitější než si kdo kdy uměl představit. Jedná se přece o nějvětší celebritu, která kdy po této zemi chodila. A proto bylo jasné, že vyšetřování může trvat dýl než kdokoliv počítal, třeba i několik let. To ovšem Paula nemohla připustit. Nemohla dopustit, aby ti jenž zavinili smrt milovaného muže dál chodili jen tak po ulici. Proto se rozhodla vypátrat další osobu, díky které by mohla být o malý krůček blíž.
Cherilyn Leeovou odbornici na výživu, která pro Michaela Jacksona pracovala.....

" Ordinace paní Leeovové, prosím kdo volá?"......sekretářka vzedla zvonící sluchátko.....
" Dobrý den, tady Paula Marshallová ráda bych si s paní Leeonovou dohodla schůzku."......doufala, že jí neodmítne a bude se moci s ní setkat co nejříve.....
" Zajisté. Hodilo by se vám to zítra ráno kolem osmé hodiny?"......
" Samozřejmě. Mockrát vám děkuji."......Paule spadl velký kámen ze srdce. Doufala, že zítra díky Cherilyn Leeovové bude vědět víc.


K snídani si dala šálek černé kávy a čerstvý pomeranč. Víc do svého žaludku nedostala, už tak ho měla sevřený nervozitou ze setkání s Leeovovou. Matka naštěstí dnes ráno nebyla doma , a tak Paulu nezaplavovala zbytečnými otázkami typu, proč si ke snídani nevezme něco pořádného a nebo kam se to zase chystá. Věděla, že to s ní myslí dobře, ale měla pocit, jakoby mamka zapomněla kolik, že jí je vlastně let. Už nebyla tou malou copatou holčičkou s usměvavou tvářičkou a očami, které ve tmě zářily podobně jako oči kočičí. Hold proud času je neúprostný, i když měla pocit, že některé věci se opravdu zastavily.

Přes svá ramena přehodila kašmírový svetr a projistotu si vzala děštník. Venku se dost ochladilo a rána byla chladnější.

Když stála před ordinací Cherilyn Leeovové opatrně zaklepala na dveře. Ženský hlas ji vyzval k tomu, aby vešla a tak s drobnými rozpaky vešla dovnitř...

" Paní Marshallová?".....zeptala se drobná žena s tmavými vlasy s délkou nad ramena, které ji neposlušně vlály. Ale jinak působila elegantně a profesionálně....
" Ano.".....odpověděla Paula a přistoupila o něco blíž....
" Těší mě Cherilyn Leeovová.".......napřáhla k ní svou ruku.........." Posaďte se prosím.".....ukázala na židličku na druhém konci svého pracovního stolu....
" Tak s čím, že vám to mohu pomoci?"......nasadila na nos brýle....
" Chtěla bych pomoci upravit životosprávu. Poslední dobou mám pocit, že se nestravuji tak, jak bych měla."....řekla rozpačitě.....
" Ano s tím vám samozřejmě mohu pomocit Paulo. Mohu vám tak říkat?"....na souhlas přikývla...." Ale mám z nějakého nepopsatelného důvodu pocit, že tu jste kvůli něčemu zcela jinému."......zkomavě si ji prohlížela. Paula byla v rozpacích. Copak to má vytištěné na čele? Vůbec nevěděla zda má říct opravdový důvod své návštěvy a nebo stále mlžit. Ovšem v tomhle případě by to bylo zcela zbytečné. Pokud se chce dozvědět to, co chce vědět bude muset jít z pravdou ven i za cenu, že ji Cherilyn vyhodí. Tajně doufala, že to tak nebude. Cherilyn Leeovová vypadala jako seriózní žena, která si své tajemství nechá pro sebe, alespoň v to Paula doufala.....
" Ano, máte pravdu jsem tu vlastně úplně z jiného důvodu. Mám pocit, že vy jste ta správná osoba, která by mi s tím mohla pomoci. Uff, jak to říci...tak já to řeknu narovinu........Je pravda, že Michael Jackson od vás žádal utěšující léky?".......vyhrkla ze sebe. Sama byla ze svých vyřčených slov překvapena....
" Tak tuhle otázku jsem od vás nečekala. Vy jste nějaká vyšetřovatelka nebo něco podobného?".......
" Omlouvám se, že jsem to na vás vybalila tak přímo. Ne nejsem do případu pana Jacksona nějak zapletena. Jsem advokátka, ale ....víte já byla blízká přítelkyně Michaela."......
" Opravdu?"....svraštila své čelo..........." Já pro Mika pracovala dlohou dobu, ale nikdy sem vám s ním neviděla. Ani z jeho úst nezaslechla, že by znal nějakou Paulu Marshallovou.".......
" Ach to jste ani nemohla. Neviděli jsme se skoro deset let. Neměla jsem o něm žádné zprávy, až...až....do....."......Paula zadržovala své slzy, které se jí nekompromisně tlačily do očí.".......
" To mne Paulo mrzí. Vím jak se cítíte. Ze všech stran neustále posloucháme o tom jak Michael si za svou smrt může sám. Jak neustále jedl léky, kterým říkal kažodenní mlíko. Ale ve skutečnosti to tak nebylo. Ovšem, co vám budu povídat. Jestli jste opravdu Michaela znala tak, jak tvrdíte víte to nejlépe sama. Ale ráda vám na vaše otázky odpovím. Nejste jediná, která chce slyšet pravdu....



Tady jsem to musela rozdělit, protože by to bylo příliž dlouhé. Ovšem příště Paula s Cherilyn ve svém rozhovoru budou i nadále pokračovat a trochu poodhalí více.....

22. kapitola - Last story

11. října 2012 v 20:22 Povídky - příběhy


Kdo by si přál trochu romantiky na večer? :-D Nebudeme to dloho protahovat, tady to máte :D A jinak přeji krásné sny .-)



22. KAPITOLA

Svlékla se ze šatů a ladně vkročila do sprchy. Pustila kohoutky a nechala na své tělo dopadat pravidelné kapky. Cítila úlevu a zároveň nepopsatelnou úzkost. Byla z Mika čím dál víc v rozpacích. Nemohla se zbavit toho zvláštního pocitu, který měla vždy když byl u ní nebezpečně blízko. Tak blízko, že jen stěží by někdo mezi jejich těli prostrčil ruku.

Při myšlenkách na něj cítila jak ji hlavou prostupuje nepopsatelná bolest. Zahalila se do měkkoučkého županu a přistoupila k umyvadlu. Do skleničky natočila vodu, aby zapila prášek proti bolesti hlavy, který našla na poličce pod zrcadlem. Jak skláněla hlavu, aby ji bílá pilulka vklouzla do krku v zrcadle zahlédla jeho pohled. Nevysvětlitelně a přitom zcela nečekaně ji vyhrkly slzy do očí. Možná z radosti, že přišel. Že vycítil, že touží po jeho blízkosti. Že veškerá ta nepřístupnost je jen její obrana...

Opatrně k ní přistoupil...." Pššš, neplakej zlatíčko."....začal ji konejšit. Déšť hlasitě bušil do okeních parapetů. Hřebenem ruky utřel nepatrnou slzu, která stékala z její tváře. Přejel ústy přes její rty a něžně jí políbil. Ne jako tenkrát. Polibek byl něžný a přisliboval mnohem víc.
Zlehka ji pročesával mokré vlasy a polaskal ji na krku. Jemný dotek, horký pohled a každé slovo vycházející z jeho úst mělo erotickou příchuť. Položil jí ruku kolem pasu a přivinul si ji blíž....lehce ji políbil na špičku nosu...
Rukou zajel pod župan a dotkl se její hebké pokožky. Přitiskl ji k sobě. Pocítila jeho tlak v rozkroku. Něžně uchopil její ňadro do dlaně a vzal ho do úst. Když její bradavka vzrušením stuhla přejel po ní jazykem. Toužebně vykřikl její jméno a hlavu zabořil mezi její prsy. Slastně zaúpěla. Všechno ostatní opět utlumily mužské rty. Začala mu dychtivě rozepínat košili. Prsty projela chloupky na jeho hrudi. Vzal ji do náruče a z koupelny se přesunuli do ložnice, kde ji opatrně položil na měkkou postel. Přitom ji nepřestával zasypávat žádoucími polibky. "Bože...".....vydechl. Nepřestával obdivovat objevenou krásu. Ruku ji položil na podbřišek, cítil jak zasténala na důkaz toho, že je schopna ho příjmout. Rozevřel jí nohy a sklonil se nad ní. Byl připraven do ní vniknout. Zároveň zasténali právě probíhající slastí. Hledala jeho ústa, potřebovala další polibek a získala ho.
Náhle se oba odtrhli a vzájemně si pohlédli do očí. Oba byli evidentně překvapení z toho co právě provádějí, ale chtěli to. Chtěli to tak moc, že veškerý rozum šel stranou. Touha byla silnější. Rychlý dech se sjednotil. Šlo o jediný zvuk, který mohli slyšet v tom nekonečném dešti. Ústa se opět setkala v hladovém polibku. Paula vnímala vlnu rozkoše postupující až do samých konečků prstů. Zavřela oči. Krk se jí prohnul a hlava se vrtěla na polštáři. Stehny ho stále pevně svírala. Michael na ni s obdivem koukal. Podlehl nutkání, které ještě předtím nikdy k žádné ženě tak silně nepocítil.Přilehl na ni a tvář zabořil k jejímu krku.
Když dosáhli vyvrcholení, ani jeden nepromluvil. Pouze slast z prožité nádhery probíhala navzájem a dlouho....


21. kapitola - Last story

10. října 2012 v 8:53 Povídky - příběhy
21. KAPITOLA

Po večeři se s dětmi procházeli po Nevrlandu. Paula přehlédla drobnou větničku, o kterou následně opackla a upadla. Její zadní část těla se teď válela v hnědém písku....

" Podej mi ruku, pomůžu ti.".....přes rty mu přeběhl úsměv. Rychle začala oprašovat svou sukni, aby zakryla trapný okamžik....
Nad oblohou se nakupila mračna. Nebe pokrylo černý závoj....
" Vypadá to na pořádný déšť. Přijmeš mé pozvání na šálek čaje?"......zeptal se a jako opravdový gantleman políbil hřbet její ruky. Cítila jak její tělem projel nepopsatelný, chvějící se pocit.
" Přijímám.".....řekla prostě a na své tváři vyloudila úsměv.


Při pití čaje vedli neutrální rozhovor. O počasí, přírodě, dětech.....Když Paula usrkla ze svého hrníčku pocítila náhlý silný vítr, který se jí opřel do vlasů. Hrobové ticho vystřídalo šumění listů ze stromů a na obloze se začaly prohánět blesky, připomínající stroboskopy....
Michael přistoupil k oknu a odhrnul mohutné závěsy, které tančily v rytmu větru. Ze všech sil se snažil okno zavřít....
" V tomhle roční období tu bouřky bývají poměrně často a obvykle deštivé počasí trvá i několik dnů.".....všiml si jak sebou při prvním hromu cukla....
" Ty asi nemáš ráda bouřky, co."......tázavě na ní pohlédl...
" Ne."....položila svůj šálek ladně na okraj malého, kulatého, dřevěného stolku..." Bytostně je nesnáším. Už jako malá, když byla bouřka ať ve dne nebo v noci svinula jsem na posteli své malinkaté tělo do klubíčka a přikrývku natáhla až k hlavě. Nevylezla jsem do té doby, dokud to burácení nepřestalo."....
" To já zase miloval. Dokázal jsem běhat celé minuty mezi usilovným deštěm a blykající oblohou. Miloval jsem ten pocit, adrealin mi proudil v žilách. Nikdy jsem si neuvědomoval, co blesk může způsobit. Tedy chci říct..máma mi neustále tloukla do hlavy ať dávám pozor. říkala, jak nebezpečné to může být, ale neposlouchal jsem jí. ".....
" Jsi jako James. Ten také nikdy nedokázal pochopit můj strach."......při vzpomínce na něj se ji na rtech usadil úšklebek.....
" Mohu se tě na něco Paulo zeptat?...Proč o Jamesovi mluvíš s takovou trpkosí? Copak váš vztah byl tak složitý? Milovala si ho?".....
" Trochu více otázek najednou, nemyslíš?"........
" Promiň, omlouvám se. Nechtěl jsem...".....sklopil oči....
" Ne, to je v pořádku. ....Milovala jsem ho, ale byla jsem až příliž zaslepaná láskou. Víš, vedle něj jsem byla nikdo. Nic jsem neznamenala. Kdykoliv jsem chtěla říct svůj názor cokoliv udělat z jeho strany jsem se potýkala se záplavou urážek a posměchů. On byl ten starší, zkušenější. On byl přece ten, který řídil ostatní. Miloval tu svou moc a vládu nad ostatními. Když zemřel zařekla jsem se, že už nikdy nedovolím, aby se mnou ostatní jednali jako s kusem hadru. Už nebudu tou věcí, do které ostatní mohou kapat jak se jim zlíbí.".......vyznala se ze svých pocitů. Sama se divila, kde vzala tu odvahu tohle vše Mikovi povědět. Ale i přes rozepře, které mezi sebou měli cítila, že mu může věřit. On byl opravdový přítel, důvěrník a naslouchač........
" Ach Paulo, netušil jsem jak těžké tohle pro tebe muselo být.".......letmo se dotknul jejího ramene.....
" Už je to pryč."........v koutku úst se ji objevil úsměv. Jakoby s tím byla opravdu smířená. Michael věděl jak kurážná dokáže být. Ano, rozhodně nebyla loutkou. Byla opatrná a nedůvěřivá, proto se k ní nešlo jen tak lehce dostat. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho nezajímá. Vlastně jeho zájem byl čím dál větší.....
" Mohl bys mě prosím chytit za ruku?".......opatrně se zeptala.....Bez jakýchkoliv slov se k ní přisunul blíž a uchopil jí za rameno. Svou hlavu položila na to jeho. Cítila vůni, která se linula z jeho krku. Tak moc toužila se mu do něj zakousnout....rychle, ale zahnala své nepřípustné myšlenky.....
" Ta bouřka jen tak rychle nepřestane, co kdybys tu dnes večer zůstala?"....
" Ale to přeci nejde. ".....zvedla hlavu z jeho ramene....
" Paulo, vidělas to počasí? Venku se žení všichni čerti, nemohu dovolit a ani nechci, aby si teď někam šla. Je tu přece tolik místa. Budeš mít svůj pokoj. Přísahám nebudu tě rušit a hned ráno po snídani zase můžeš jít. A nebo je ti má přítomnost natolik nepříjemná, že je ti proti srsti tu strávit noc?"......
" Ach Miku, nikdy jsem neřekla, že je mi tvá přítomnost nepříjemná. Jak..jak si vůbec něco takového můžeš myslet?".....byla v rozpacích..........
"Ne? Tak co tedy? Pokaždé, když se k tobě přiblížím nebezpečně blízko, couváš. Jsem ti tolik odporný Paulo? No tak pověz, jsem ti odporný?"......Přisunul se k ní nebezpečně blíž, aby se jí lehce dotkl.....
" Máš kuráž, ale tvá tvrdohlavost mi však jde na nervy. Ovšem máš přednosti, které jsou zatraceně působiné. "......pohladil jí prsty po krku.
" Poslouchej mě.".......zaslechla v jeho hlase úzkost a pocítila jeho další dotek. Zblízka k ní pohlédl a naklonil se blíž...
" Ukaž mi můj pokoj, prosím."....pocítila jeho horký dech.....
" Dobře, pojď za mnou.".....řekl s kamenným výrazem ve tváři. Nechal ji, aby ho následovala....


PS: Dělá drahoty, ale příště už neodolá :-D

20. kapitola - Last story

8. října 2012 v 9:12 Povídky - příběhy

Moji drazí milovaní, nesmírně vám děkuji za vaší přízeň. Bez vás by tahle povídka neměla smysl......
Laneeyka mě žádala o to, abych i dnes přidala, takže co jiného mohu říct než to, že tvé přání je mým rozkazem :-)





20 .KAPITOLA

Paula usedla do svého červeného BMW. Svírala volant tak usilovně, že jí klouby na ruce zbělaly. Jela příliž rychle, situaci venku nevnímala. Byla stále rozlobená. Co si sakra o sobě myslí? Že mě může líbat jak se mu zachce? Dacan jeden. Jeho postelí mu prošlo tolik žen, že vůbec pochybuji o tom, že si pamatuje jejich jména.......byla rozpálená doběla. Nesnášela to jakým způsobem si s ní Michael Jackson zahrává. Zlobila se na něj, ale také se zlobila sama na sebe.....jak byla schopná se opít a ještě k tomu se mu nabízet jako nějaká děvka. Bože studem by se nejraději propadla. Co ji ovšem štvalo víc? To, že se mu nabízela, a nebo to, že on jí odmítl?.....

Projížděla ulicemi, když náhle zastavila před běžícím, hysterickým davem, který se sjednocoval před bránou Los Angeleské Zoo. Že by v Zoo chovali nějakou zvláštní rasu bílých tygrů? zašklíbila se Paula. Pohled, jenž se jí naskytl na bledého muže v tmavých brýlích a dvěma vyděšenými dětmi, které se držely jeho rukou jako klíště byl skličující. Pochopila, že ten muž je v nesnázích. Koukal kolem sebe doufajíc, že se objeví někdo, kdo jemu a jeho dětem pomůže z té ohromné masy "lidských tygrů", kteří netouží po ničem jiném než získat svou kořist. Paula věděla, že musí jednat rychle. Nerozmýšlela se a zcela bezmyšlenkovitě zatroubila na klakson a vjela do dovu...

" Rychle, nasedněte si.".....otevřela zadní dveře vozu.......
" Paulo, co....co tady děláš?"......udiveně koukal na ženu sedící za volantem......
" Honem nastupte si. Jinak je za chvíli budeme mít na kapotě."..........Paula sešlápla plyn, brzdy zakvičely a jediné, co rozpustilý dav fanoušků viděl byl hustý dým z výfuku.....

" Netušil jsem, že je z tebe závodní jezdkyně.".........kroutil hlavou a culil se......
" Jooo vy toho netušíte pane Jacksone.".........smála se...." Sedí se vám tam vzadu pohodlně?".....koukla do spětného zrcátka na dvě blonďaté roztomilé tvářičky, které se ještě stále tvářily vyděšeně. Součastně přikývly........
" Paris a Prince.".......Michael představil své děti....
" Těší mě, mladá slečno a mladý muži. Já jsem nějaká Paula Marshallová. Ráda bych si s vámi podala ruku, ale bohužel se stále musím věnovat řízení."..........vykouzlila na své tváři úsměv, který věnovala jen dětem."..........
" Tati odkud Paulu znáš?"......Paris tázavě pohlédla na svého otce."......
" No princezno, to je dlouhý příběh."........byl z otázky své dcery v rozpacích...
" To nevadí. My ho chceme slyšet, viď Princi?".....dlouhla do ramene staršímu bratrovi......
" Zvědavci jedni. Raději mi řekni kam to bude."........Paule se ti dva rozšťáci neskutečně líbily. Ze začátku byly dost nervózní a vyděšení z lidí, kteří se na ně a na jejich otce slétli jako supi na mršinu...No, dobře to bylo poněkud blbé přirovnání :-)......ale nebylo vůbec těžké si získat jejich přízeň.....
" Domů."..........odpověděl Princ......." Dobře, pane. Tvé přání je mým rozkazem.".........Paula zvedla ruku a zasalutovala. Všichni se začali smát. Nejvýraznější smích měl samozřejmě Mike, který se směje často a rád jak si Paula už několikrát všimla........
" Tak, jsme v cíli. V pořádku a ve zdraví."...........všichni vystoupili z auta. Paula poklekla ke dvou smějícím se tvářičkám a svou ruku položila do jejich malinkatých dlaní....." Moc ráda jsem vás poznala. Kdyby jste zase někdy potřebovali zachránit stačí zavolat.".....součastně je pohladila po světlých vláskách.....
"Paulo ty už jdeš? Zůstaň na večeři prosííííím." ...žadonily.........
" Ale...ale to se nehodí."....byla z jejich nabídky v rozpacích........
" No tak tati řekni, že tu může zůstat."......Paris se přisála svému otci kolem pasu........
" Ano Paulo, prosím zůstaň."....tázavě se zadíval do jejich smaragdových očí doufajíc, že jeho nabídku neodmítne.. Nevěděla co má říct, šest psí očí na ní prozebně koukalo a ona nebyla schopna slov.....
" Já....tak ano pokud bude i po večeři dezert."...........


---------

Paula se stále opírala o zábradlí a zamyšleně pozorovala tygří rodinku. Přes tvář ji přeběhl drobný úsměv, který se ztrácel stejně jako slza jenž dopadala na zem.....

" Děje se něco holčičko?".....na své rameni ucítila matčinu ruku......
" Nic mami, jen vzpomínky.".........

19. kapitola - Last story

7. října 2012 v 6:58 Povídky - příběhy
19. KAPITOLA

K obědu si daly indické kuře s rýží, které zapíjely douškem pramenité vody. V ústech stále cítily ostrou chuť kari a zázvoru...

" Co kdybychom si daly ještě moučník?"....otázala se Paulinina matka.......
" Ty mě chceš přecpat k prasknutí, viď mami.".........oddychla si a po posledním soustu si koutky úst utřela do ubrousku....
" Prosímtě vždyť si jako lunt."........zhodnotila její postavu.....
" Jo, ale od té doby,co jsem tady jsem přibrala nejmíň tři kila. Jestli to půjde tak dál, za chvíli ze mě bude kulička."........přes tvář ji přeběhl úsměv....

Nakonec si tedy daly pořádnou porci vanilkové zmrzliny s kopcem šlehačky a navrh, aby toho nebylo málo horké maliny. Jo byla to bašta. Matka Paulu stále uklidňovala, že to procházkou v zoo vyběhá, ale ta se obávala, že po tak vydatné náloži vůbec nebude schopná nikam jít. Nejraději by si zalezla do své postele a prospala další den....

" Tak co, půjdeme?"....
" Jistě mami.".....přikývla. Co jiného mohla dělat, slíbila to a tak svého slibu musí dostojit. Máma se přece na tohle takovou dobu těšila a její dcera ji rozhodně nemínila zklamat....

Společně se procházely a pozorně obdivovaly každý výběh, ve kterém pobýhala krásná a vznešená zvířata. Lvi se vyhřívali na sluníčku, opice poskakovali po zavěšených lanech, medvědi své mohutné kožíšky smočili do studené nádrže..... Ano, nakonec tahle procházka vůbec nebyl špatný nápad. Naopak Paula cítila, že alespoň na malý okamžik dokázala vypnout a to nesmírně potřebovala. Jenže ač nechtěla vzpomínky na ní číhaly na každém kroku. Postalila se ke kleci s malými tygříky, kteří se tiskli ke své mámě. Ta je ochranářky obejmula a jednoho po druhém olízla svým drsným jazykem. Šla na ní vidět únava z toho věčného přísunu mlíčka, které svým jedlíkům neustále nabízela, ale zároveň to byla hrdá máma, která by své potomky nikomu za nic nedala. Paule na tváři ztěžkl úsměv. Pocítila náhlou úzkost, která se ji zmocnila. Tahle tygří máma měla čtyři tygří miminka a každému z nich dokázala dát svou lásku. Bylo to jen pouhé zvíře, ale uměla dát svým dětem daleko víc lásky, než dokázala ona sama....


------------

Dnes byl krásný den a já se rozhodl se svými dětmi vyrazit do nedaleké Zoo. Milovaly stejně zvířata jako já a rády chodily na taková místa. Zavolal jsem tedy majiteli Zoo, abych se s ním domluvil, že po dobu naší návštěvy bude celý areál zavřený. Nechtěl jsem děti vystavovat příliž velkému riziku. Kamkoliv se hnu mám za svými zády masu lidí a někdy je mi to vskutnu nepříjemné. Ano, miluji své fanoušky, miluji je nadevše oni jsou mou armádou lásky. Kamkoliv přijedu, kdekoliv jsem podporují mě a já jsem jim za to nesmírně vděčný. Jenže někdy toužím po samotě. Prožít normální, zcela obyčejný den, ale v mém případě je to nemožné. Nechci, aby mé děti musely tímhle zbytečným humbukem procházet. Už tak jsou vystavovány věcem, kterým by děti být vystavovány rozhodně neměly. Sám dobře vím jaké to je, kdy nemůžete jít ani do obyčejné sámošky pro pytlík bombónů aniž by vás na ulici někdo nepoznal. A právě tomuhle chci své děti co nejvíce ušetřit. Víte, lidem připadám dívný, když svým dětem zakrývám tváře maskami či závojem. Ale dělám to pro jejich bezpečnost. Vím, že je nikdy neuchráním tak, jak bych chtěl. Jsou to přece jen děti svého otce a je zcela nemožné, aby měly život jako ostatní děti. I přesto jim chci, co nejvíce dopřát a ukázat nádhery dětství, které jsem já bohužel mít nemohl........




18. kapitola - Last story

4. října 2012 v 21:22 Povídky - příběhy
18. KAPITOLA

Paule se do rukou dostaly papíry z pitevní zprávy. Bylo složité tyhle řádky číst, ale zároveň ji přinášely novou naději. Konečně aspoň něco v tomhle případu pozitivního. Konečně něco, kde bylo zřejmé, že Michael byl zdravý člověk, který rozhodně neměl sklony k sebevraždě, ani k tomu, že by byl jen obyčejný feťak. Bylo čím dál víc jasné, že jeden z možných faktorů, který stál za Mikovou smrtí byl doktor Murray. A ona tomu musela přijít na kloub. Musela. Nemohla se dočkat dne, kdy tomuhle muži bude stát tváří v tvář. Jestli je to opravdu tak a on je vinný, postará se o to, aby jejich setkání se pro něj stalo noční můrou. Udělá i nemožné pro to, aby si její tvář zapamatoval navždy....

Padesátiletý zpěvák byl podle výsledků pitvy před svou smrtí v poměrně dobrém zdravotním stavu. Dokonce i jeho váha prý byla normální. Lékařská zpráva hovoří o řadě zdravotních problémů, kterými Jackson trpěl, žádný z nich ho ale neohrožoval na životě.
Michael Jackson zemřel po předávkování léky. Potvrdila to i pitevní zpráva, která byla poprvé zveřejněna v úplném znění.
V lékařské zprávě se uvádí, že Jacksonovy paže byly pokryty vpichy, na obličeji a krku měl četné jizvy, tmavé tetování na obočí a růžové kolem rtů. Zjištěny byly kožní problémy.
Jeho srdce bylo silné. Trpěl artritidou a měl poškozené plíce, což způsobovalo, že se mu hůře dýchalo. Jinak to byl ale v podstatě zdravý padesátník, nikoliv zničená lidská troska, jak ho mnohdy líčila bulvární média.
"Jeho celkový zdravotní stav byl dobrý," konstatoval lékař Zeev Kain z Kalifornské univerzity, který dostal zprávu k posouzení od agentury AP.
Výsledky vyšetření vykazují normální hodnoty.Vážil 62 kilogramů, což se považuje za přiměřené k jeho výšce 175 centimetrů.
V době smrti měl zpěvák na hrudi modřiny a několik zlomených žeber, což byl důsledek oživovacích pokusů.


Protřela své unavené oči. Shánění informací ji vyčerpávalo víc, než si byla schopna přiznat. Vypla počítač, papíry uložila do šuplíku svého pracovního stolu a okamžitě se vrhla do sprchy. Smočila své tělo proudem příjemně teplé vody, do dlaní nanesla pár kapek šamponu a masírovala svou hlavu. Pak vzala do rukou žiletku a oholila své nohy. Opět se cítila jako lidský tvor. Po tom, co vyšla z koupelny zamířila do postele. Spánek bylo to, co jí v poslední době chybělo. Nikdy nedokázala pochopit jak Michael mohl být vzhůru celý den a po náročném dni nezamouřit oka. Co když právě tenhle styl života, každodenní shon a stres si vybral svou daň? Co když je tohle jedna z věcí, která mu vzala život? Začala opět uvažovat.

Ráno se vzbudila hladová jako vlk. Vklouzla do tmavých kalhot, oblékla si halenku a zamířila dolů do kuchyně, kde cítila vůni vaječné omelety, kterou připravovala její matka.

" Dobré ráno Paulo. Za moment bude snídaně na stole."........oznámila své dceři a dál se věnovala pánvičce, aby se vejce nepřichytla....
" Děkuji mami, ale nemusela sis dělat zbytečné starosti."......usedla ke stolu...
" Zbytečné starosti? Tak ty si v poslední době dělám víc než dost. Jsi tu už pár týdnů a ještě jsme si neudělaly chvilku pro sebe. Kde je ta slibovaná procházka, výlet? Myslela jsem, že si přijela proto, že se ti po L.A. stýskalo. Že se ti stýskalo po mě, ale zatím věčně někde lítáš. Večer se zavřeš do svého pokoje, ráno naházíš do sebe něco k jídlu a zase si fuč.".......hubovala svou dceru. Vztek v ní doslova vřel....
" Dobře."....upustila vidličku, jejíž hrana cinkla o talíř........" Jaký výlet navrhuješ mami?"......usmála se na ni....
"Co kdybychom zašly do Zoo? Slyšela jsem, že se narodily nová tygří mláďata.".........
" Dobře.".....usmála se na ní matka...
"Mám ještě nějakou práci, ale buď připravená.Před dvanáctou se pro tebe zastavím a zajdeme na pořádný oběd."........


17. kapitola - Last story

3. října 2012 v 8:07 Povídky - příběhy
17. KAPITOLA

Probudila se s hlavou jako střep. Své dlaně tiska na spánky v domění, že tu palčivou bolest odežene. Bolest byla natolik silná, že nedokázala vnímat okolí ani místnost, ve které se právě nacházela.....

"Dobré ráno. Nesu čerstvé pečivo a také pořádně silnou černou kávu. Myslím, že ti přijde vhod."...........otočila se směrem ke známému hlasu.
Podnost položil na stůl a do šálku z konvice nalil kávu, kterou ji následně podal. Bez jakýchkoliv slov ji tiše přijala....

" S máslem?".....ukázal na housku, kterou chtěl namazat.....
" Ne, děkuji. Káva postačí."......řekla aniž by mu pohlédla do očí. Položil tedy housku zpátky na tác s domněním, že ji nebude přemlouvat. Zvedl se od stolu a své kroky směřoval ke krbu. Zkontroloval, zda oheň ještě hoří. V noci tu zatopil, aby jí nebyla ráno zima. V tomhle období bývají rána poměrně chladná. Do ohně vhodil pár drobných polínek, aby plamen nevyhasl.
Paula ho pozorovala s jakou verbou se do toho pustil. Nikdy by nevěřila, že člověk jako on dokáže rozdělat oheň. Pozorovala jeho velké ruce jak objímají polínko, které následně hodí do hořící lávy.
Vzpomněla si na jeho včerejší objetí i na tlak prsů opírajících se o jeho hruď....

"Děje se něco?"....zeptal se, když si všimnul jak na něj zamyšleně kouká....
" Chci domů."...řekla rázně...
" Copak se ti tu nelíbí?".......roztáhl své paže do prostoru.....
"Chci domů.".....zopakovala větu....
" Mám pocit, že včera se ti moc ode mne nechtělo."........zašklíbil se....
"Jsi nechutný."..........vztala, aby ho mohla obejít. Jenže ji zaterasil cestu. Stoupl si před ní. Opět byl tak nebezpečně blízko...

"Pusť."....Snažila se vyhnout těm dobyvačným rtům. Velice jemně se dotýkaly její tváře. Vší silou ho chtěla odstranit, ale bohužel veškerá snaha zněla práznotou. Snažila se mu vykroutil avšak jeho ruce jí držely pevně. Sevření nebolelo, ale držel ji dostatečně pevně, aby se nemohla vykroutit. Políbil jí. Vzdychla, když jeho jazyk projel do nitra jejich úst. Svým chováním ji šokoval. Musela se ho chytit za ramena, aby udržela rovnováhu. Po nečekaném a dlouhém polibku oddálil svou tvář...

" Přesně tohle jsem si myslel."....poznamenal drsně......." Hraješ si na drsnou, nepřístupnou dámu, která k sobě nehodlá nikoho pustit. Ale stačí přisát mé rty na tvá dychtivá ústa a cítím jak ta drsná slupka se pomalu odlupuje."........držel ji pevně za boky v těsné blízkosti....
" Říkám, že chci domů."........pustil ji a odstoupil stranou. Otočil se k ní zády a své kroky ubíral ke dveřím..." Tak se měj hezky Paulo.".....naposledy na ni pohlédl......


-----------
" Paulo jste v pořádku?"......Když Paula dobrou hodinu nevyšla z domu Bill ji přišel zkontrolovat. V ruce stále svírala slenici od whisky. Ukazováčkem utřela slzu, která tekla po jejím nosu........" Chci jít domů.".....řekla

16. kapitola - Last story

1. října 2012 v 8:33 Povídky - příběhy
16. KAPITOLA

Bill nalil do whiskových skleniček trochu kořeněné pálenky. Usadil se na židli na proti Pauly a pohybem ruky poslal jednu sklenici před ní. Vytáhl krabičku cigaret z náprsní kapsy a jednu z ní vytáhl. Nabídl jí též, beze slova odmítla. Rty obejmul filtr a opět sáhnul do kapsy, aby vytáhl krabičku zápalek. Škrkl sirkou a oheň schoval v dlaních, aby si zapálil. Potáhl a ústy mu vyšel oblak cigaretového kouře. Slastně smočil své rty do sklenice a jedním pohybem obsah nalil do úst......

" Nechám vás tu o samotě. Kdyby jste, cokoliv potřebovala budu vzadu ve stájích.".......bez dalších zbytečných slov se zvedl od stolu a šel si po svých....


Prstem projela po okraji sklenice. Opatrně nasála ostrou vůni. Pachuť se jí dostala do puse, aniž by se napila. I přes veškerý odpor, který k alkoholu měla moc dobře věděla jak člověku dokáže otupit mozek a vyhnat veškerou úzkost, kterou uvnitř sebe cítí. I když jen na malý okamžik..


------------------
" Tak Paulo, a teď vám předvedeme jakže pijí chlapi tady na ranči."........Steve nalil další už několikátou slenku smradlavé pálenky. Jednu podal Paule a přikázal ji, aby ji převrátila do svých úst. Cítila pálivou chuť, která stékala po jejím hrdle. Ze začátku měla pocit, že obsah, který dostala do svého žaludku vrátí zpátky. Ale po pár slenek si naostrou chuť pálenky zvykla. Ovšem její mozek nikoliv. Každý z chlapů ji pil jako vodu, žádná známka po malátnosti. Nic, co by nasvědčovalo tomu, že jejich hrdly prošla celá láhev čtyřicetiprocentního alkoholu...

" Je vám dobře madam?"......zeptal se Bill. Další z Mikových zaměstnanců, který má nastarosti v jeho malé zoo koně........
" Ano Bille, jen potřebuji vypadnout na čerstvý vzduch.".....
" Nemám někomu říct, aby šel s vámi?".........
" Ne, to je v pořádku. Bavte se beze mně.".....Paula zvedla své malátné tělo a vydala se po neznámé stezce. Neverland byl na tolik velký a rozzsáhlý, že jediný, kdo tu může znát každý kamínek dokonale je jedině Michael.


Michael nemohl už několikátou noc spát, a proto se rozhodl unavit své tělo na čerstvém vzduchu. Chodil několik minut po svém ráji, když ho nohy zavedly až ke zděnému domku v zadní zahradě.....

" Paulo, co tu proboha děláš?".........Michael v měsíčním svitu zahlédl obrys ženy...
" Pane Jacksone, to je překvapení, co?"........chychotala se...."Trochu jsem s chlapci popíjela v zadu ve stájích. Prý, že mě naučí pít. No myslím, že se jim to moc nepovedlo. Začíná mi být zatraceně blbě."....ovšem i přestože se jí žaludek začal pořádně houpat neztrácela ze své tváře úsměv.....
Podíval se pozorně do její tváře a poznal, že je opilá....

"Jsi opilá.".....skutečně byla. Vlna malátnosti ji přece nezavalí po jednom loku. Dorůstající měsíc se vyhoupl nad korunou stromu.
Důvěrně tu znal každou zatáčku stezky i v černočerné tmě. Omámená douškem tvrdého alkoholu pociťovala závrať a ochablost. Zoufale se ho přidržovala. Jejich těla se v rytmu chůze o sebe třela. Oči se jí klížily únavou. Společně se ocitly ve stínu zděného domku........

" Kam mě to vedeš?"......zeptala se....
" Tu dnes budeš spát.".......odpověděl........
" Aaaa pan Jackson chce využít toho že jsem opilá a touží mě zatáhnout do postele.".......z jejich úst se linul smích s náznakem sarkasmu....." Tak si vem, co chceš. Vím že mě chceš."......rty přeja po jeho krku...
" Teď mě dobře poslouchej!".......chytl ji za paže a přitiskl svůj obličej k jejímu. Z očí mu šlehaly rozzuřené plameny.......
" Mám chuť servat z tebe to přebývající oblečení. Ano, toužím se ti dostat do kalhotek. Aaa jen bůh ví jak moc tě chci svírat ve své náručí jak moc toužím po tom se s tebou pomilovat. Chci ti zaplnit ústa polibky, aby si konečně zavřela tu svou drzou pusinku, ale neudělám to! A víš proč? Protože mi na tobě sakra záleží daleko víc než, abych s tebou strávil jen jednu jedinou noc!"........byla z jeho slov natolik v šoku, že nebyla schopna cokoliv říct. Náhle pocítila nelibou chuť v puse. Whisky v jejím žaludku byla dost dlouho a toužila jít ven......