Listopad 2012

49. kapitola - Last story

28. listopadu 2012 v 22:07 Povídky - příběhy
49. KAPITOLA

Paula si po ranní sprše uvařila svou oblíbenou kávu. Prolistovala poštu a rozdělila dopisy podle toho, které byly určené jí a její matce. Svou hromádku si vzala do svého pokoje i s kávou a posadila se do křesla. Jeden po druhém zkontrolovala, ale krom firemních reklam nic zajimavého ji nepřišlo, až na poslední dopis, který byl odeslán z veznice, kterou před pár dny navštívila. S chvějícími se rucemi opatrně dopis otevřela, polkla a pomalu začala číst..........Pan doktor Conrad Murray se zhroutil a byl hospitalizován v Los Angeleské nemocnici..........."tak přece jen tě ty hajzle sžírá svědomí".....pomyslí si a v koutku úst se ji objevý škodolibý úsměv. V hlavě se jí honí spoustu myšlenek. Stoupne z křesla a ze skříně vytáhne světlé kalhoty a černý svetřík. Vlasy stáhne do copu, na tvář nanese trochu tvářenky a ústa přejede leskem na rty. Tak, a teď je dokonale připravená jít ven..........



............

Brodí se bílou nemocniční chodbou až ke dveřím, které hlídá jeden ze strážníků....

" Paula Marshalová".....představí se a ukáže mu svou vizitku. Svým působivým šarmem se pokouší o to, aby ji pustil dovnitř. I když je ze začátku neoblomný nakonec Paule dovolí vztoupit....
" Ale jen pět minut slečno.".....řekne ve chvíli, kdy vchází do pokoje.....
" Víc ani nepotřebuji, děkuju."....odpoví a zmizí za zavřenými dveřmi......


Cítí jak se jí podlamují kolena a s každým krokem blížící se k jeho posteli se tlak a vzrušení stupňuje. Pohlédne na přístroje za jeho hlavou, které monitorují pravidelný dech, spoustu hadiček přidělané k jeho obličeji a zavedená kanyla do jeho pravého předloktítí. Připadá ji tak bezradný a bezmocný.
V jednu chvíli se jí udělají mžky před očima a zatočí hlava, když v té posteli nevidí Murraye ale Michaela. Má pocit, že ztrácí vědomí a že sebou každou chvíli sekne.....jen klid Paulo, mysli.....začne promlouvat ke svému já. Protře oči a znovu pohlédne do postele, aby se ujistila, že to byl jen přelud její fantazie........

" Co tu chcete?".....slabým hláskem k ní promluví.......
" Dobrý den....DOKTORE. Tak co řekněte, jaké to je být připoutaný k lůžku a být zcela bezmocný?"..........nabírá potřebnou odvahu k tomu, aby ze své kabelky vytáhla injekční stříkačku........" Snad vás nezžírá svědomí."..........nahne se k němu..........
" Vypadněte!"....snaží se zakřičet, ale sotva mujde rozumnět.....
" Ale, ale nemůžu odejít bez toho, aniž bych vám neodevzdala svůj dárek."....sahá do kabelky pro dávku propofolu a injekční jehlou projede po jeho tváři. Cukne sebou......." Snad se nebojíte doktore. Po tom se vám udělá jistě dobře."........chytne ho za zápěstí a přiloží jehlu . Stačí tak málo, jeden pohyb na to, aby mu ten jed vpravila do žíly. Conrad se ze všech sil snaží vymanit z Paulinina sevření, ale marně. Je daleko silnější než-li on........
" Ale notak neškubte sebou. Řekněte, kolik toho svinstva budu potřebovat na to abych vás zabila."........zaječí na něj.......
" Nechte toho prosím."....žadoní, v očích se mu zalesknou slzy......
" Snad nemáte strach. Jaké to bylo se na Michaela dívat., když umíral? Když z něj odcházel život a vy jste nic neudělal a naopak jste mu dal další dávku, aby jste se ujistil, že to nepřežije. Já mohu udělat to samé a věřte, že po vás neštěkne ani pes. Klidně bych vás tu mohla nechat chcípnout a vy alespoň poznáte jaké je to umírat pomalou smrtí a já se na vás s potěšením budu dívat."..........
" Prosím nedělejte to."..........Nakonec jeho prosby vyslyší a pustí jeho ruku....
" Dobře, neudělám, ale né proto, že mě prosíte, ale protože živý budete daleko víc trpět. Ještě mě budete prosit, abych vás zabila, to mi věřte. Tak se tu mějte. Těším se na naše další shledání."...........



48. kapitola - Last story

26. listopadu 2012 v 10:35 Povídky - příběhy
48. KAPITOLA


" Miku, co kdybychom se trochu smočili? Je příšerné vedro."......zvedla se z jeho klína a bosou nohou okusila teplotu vody v bazénu. Pak začala rozepínat knoflíčky na svých šatech. Mika to opět nabudilo a všechny depresivní myšlenky zahnal. Sledoval s jakou opatrností rozepínala knoflíček po knoflíčku a přemýšlel jestli pod nimi má plavky a nebo je úplně nahá.


S drobným rozběhem skočila do bazénu............" Notak neseď tam tak."......pobízela ho, aby šel za ní.........
" Ale já nemám plavky."...........
" No a? Já je také třeba za chvíli nebudu mít."........koketně se na něj usmála a rukou začala zatahovat za šňůrku planek. To Michaela nabudilo a zanedlouho už se cákal tak, jak ho pánbůh stvořil s Paulou v bazénu. Naštěstí sluníčko se ukrývalo za obzorem, a tak jeho citlivou kůži nic neohrozovalo....

Paula si připadala v Mikově náručí jako peříčko, jako anděl.Objala ho dlouhýma nohama kolem pasu a jemu stačilo zvednout kolena a už mu seděla v klíně. Právě také to udělal , cítili jak do nich naráží příjemně teplá voda. Zvedla k němu tvář a řekla......." Může tohle trvat navždy?"......" Nic netrvá věčně, ale láska trvá navěky.".....odpověděl a ona se na něj usmála. Jemně ho políbila, pak o něco vášnivěji až mezi nimi přeskročila jiskra. Byli nabiti vášní a energií. Pohladil ji po šíji a pak rozvázal šňůrku od plavek za krkem a druhou na zádech. Bílé plavky odpluly jako stuha po vodní hladině a zdálo se, že jí je to úplně jedno. Byla příliš zaneprázdněna olizováním jeho ušního lalůčku.. Svými tvrdými bradavkami se otírala o jeho hrudník, a on si ji posunul tak, aby se ještě více otírala o jeho vzrušený penis. Sáhl pod vodní hladinu dolů a prsty zajel pod tenkou látku spodního dílu planek. Dotýkal se jejich lechtivým míst a ona se vzrušením kroutila jako had........." Toužím po tobě."...zasténala... Rozpletl jí nohy, sundal spodek plavek a vynesl nahoru v náručí z vody. Voda stékala z jejich těl a stříbrně se leskla ve světle zapadajícího slunce.. Opatrně ji položil na osušku a přitom zaplavoval hladovými polibky.Jeho nedočkavé ruce projížděli po obnažené kůži. Laskal ji ňadra a jazykem kroužil kolem jejich vzrušených bradavek. Kolenem ji oddálil nohy od sebe a pomalu k ní přitiskl svůj vzrušený penis. Touhou zaúpěla když do ní pronikl. Každý jeho pohyb byl prosycen láskou a vzrušením. Jejich těla se pohybovala v pravidelném rytmu. Paula rozevřela ještě více stehna, aby do ní mohl hlouběji. Dlaněmi se dotýkala jeho sexy zadku. Hnětala ho a přitiskla ho k sobě. Cítila blížící se vyvrcholení. Zaklonila hlavu a touhou zasténala.......



47. kapitola - Last story

24. listopadu 2012 v 6:00 Povídky - příběhy

47. KAPITOLA

Uplynulo několik dalších mučivých dnů a Paula se cítila naprosto bezmocná, protože ani trochu nedokázala zmírnit své zoufalství. Neustále si pokládala otázky, na které neznala odpověď. Tolik chtěla vrátit čas. Čas, kdy byla s Michaelem šťastná, ale zároveň věděla, že ten vrátit může jen ve svých vzpomínkách. Možná právě vzpomínky ji dávaly sílu a naději, že jednou dosáhne toho po čem tolik touží....

V poslední době se až příliš ponořila hluboko do neklidných snů, a proto bylo na čase to změnit.
Napustila vanu plnou teplé vody a své tělo položila do záplavy mýdlových bublinek, které příjemně voněly. Zavřela oči a nechala se unášet do svých vzpomínek, které se od jisté doby staly říšem snů....


-----------

Přestal jsem myslet nato, co ošklivého mi řekl Joseph a začal se řídit svým srdcem tak, jak mi poradil můj bratr Jermaine. Paula byla mé štěstí, i když jsem tam někde v hloubi své duše cítil, že to mé štěstí nebude trvat dlouho. Nevím, možná tím přispěl sám otec, aby mě tížily tyhle černé myšlenky, ale rozhodně se budu snažit ten stín pochybnosti co nejvíce utlumit.

Seděl jsem u bazénu a pozoroval vodní hladinu, když v tom mě za ramena chytily teplé ruce a mou tvář začala zasypávat něžnými polibky osoba, kterou tolik miluji.....

" Ahoj broučku, co tady posedáváš tak smutný a bez života? Stalo se snad něco?".......zeptala se....
" Teď už je mi lépe."....usmál se na ni a stáhl ji k sobě na klín. Začal si důkladně prohlížet její tvář jakoby ji viděl prvně a nebo ji měl vidět naposledy.....
" Miku jsi opravdu v pořádku? Proč se na mě tak díváš?".....Paule připadal nějaký jiný, tak divně se choval.......
" Paulo, lásko slib mi, že ať se stane cokoliv nikdy mě nepřestaneš milovat."........řekl vážně....
" Ach ty ťulo, jak bych tě mohla přestat milovat."...pohladí ho po jeho jemné tváři....." Jsi světlem mého života. Když budeš plakat budu plakat s tebou, když se budeš smát budu se smát taky a v den, kdy opustíš tenhle svět, budu umírat i já.".......

--------

Paula se sesunula pod vodní hladinu,. Zaťala ruky v pěst a doufala, že tam bude dostatečně dlouho na to, aby se už nikdy nevynořila. V hlavě ji zněla ta slova, která tenkrát řekla své lásce....." .......když opustíš tenhle svět, budu umírat i já..".......
Chtěla vzpomínat na příjemné časy a místo toho se pokoušela o sebevraždu. Tolik chtěla za ním. Jenže v ten moment, kdy ji docházel kyslík cítila jak ji něčí ruka táhne nazpět. Otevře oči a před sebou spatří muže s andělskými křídly........." Ještě není tvůj čas.".......usměje se na ni a zase se rozplyne.
Paula netuší jestli jen blouzní nebo si představuje věci, které neexistují. Možná byla pod vodou příliš dlouho a jí do mozku proudilo málo kyslíku a tohle je následek. A nebo ten anděl ´byl skutečný, byl to její Michael a opět ji dal znamení a potřebnou sílu. Tahle možnost se jí ze všeho líbila nejvíce.........



Depresivní díl, já vím. Asi je to tím, že když ho teď píši mám nějakou depku. :-( tam mě prosím nerozcupujte :-) Slibuji vám, že příští dílek bude oddychový a zese plný romantiky :-)

46. kapitola - Last story

21. listopadu 2012 v 9:37 Povídky - příběhy

46. KAPITOLA

" Co to mělo znamenat? Joseph odtud vyletěl jak namydlenej blesk, div mě neporazil."......Jermaine hledal svého mladšího bratra. Teď už věděl s kým byl a kde jej hledat....
" Miku stalo se něco? Pohádali jste se?".......přimouřil své oči a důkladně si prohlížel Michaela, který měl obě ruce opřené o Josephův stůl a hlavu sklopenou do země.......
" Haló, notak Miku vnímáš mě?"....starostlivě ho uchopí za rameno.....
" Ten sičák!!!"..........řekne Mike rozzuřeně.Jermaine sebou cukne....
" Páni. No podle toho jak se tváříš muselo jít o něco vážného."...........udělá takovou zvláštní grimasu.....
" Vždyť ho znáš, zase uděloval ty své rady.Jak ten mě nasral."........
" Nasral? Hmmm, tak jestli si schopen použít toto slovo, to musí jít o něco vážného....Tak už to konečně vybal, o co šlo tentokrát?"......Jarmaine se nestačí divit tomu jaká slova jeho mladší bráška používá.....
" O tohle."..........ukáže mu noviny a Jarmaine si je zkoumavě prohlíží....
" Hmm, pěkná. Co, další Billie Jean, která ti chce přišít nemanželské dítě?"....začne se smát.......
" Ermsi, nech toho prosím tě."....řekne naštvaně....
" No tak promiň, ale já stále nechápu o co jde?"....
" Joseph si myslí, že s ní něco mám a nezapomněl mi dát otcovskou radu jak příšerně se ke mě nehodí a jak by byla jen přítěží.".........
" A máš?".....zeptá se....
" Co? Jestli s ní něco mám? Co myslíš ty?"....konečně se alespoň trochu usměje.......
" No podle těch pohledů, bych řekl, že jo. No tak všechno mi pověz kdopak to je?"....přátelsky poplácá Mika po jeho rameni na důkaz toho, že jemu může říci všechno...
" Jmenuje se PAula....Paula Marshalová a známe se už několik týdnů. Potkal jsem ji v parku a je Jermaine naprosto úžasná."....rozplývá se nad vzpomínkou na Paulu....
" Ooo tady se nám někdo zamiloval.".........
" Jo zamiloval, ale zároveň ty víš jak je to těžké. Nikdo z mého okolí netuší, že spolu něco máme, ani děti ne. Stýkáme se tajně. Teď když tyhle odporná slova na mě Joe vychrlil si uvědomuji jak skutečně těžké to budeme mít."......povzdechl si.....
" No tak brácho."......majetnicky ho obejme......." Sakra nenech si od nikoho do ničeho nutit. Jestli ji miluješ a ona miluje tebe v ničem není problém. Nenech si své štěstí nikým a ničím vzít, ať už ji můžeš milovat "legálně" či "nelegálně" prostě ji miluj a užívej si to.....Jo a ještě jedna věc. Joe je sice náš otec, ale ty nejlíp sám víš jak umí být krutý a jak dokáže člověka vydeptat, tak to co ti řekl ať už to bylo cokoli hoď za hlavu a užívej si své štěstí.".......Michaelovi se v očích zalesknou slzy....." Mám tě rád bráško.".....řekne........."Vždyť já tebe taky.".....odpoví. Pohled na ně je skvostný a dojemný. I když byly chvíle, kdy si ti dva lezli na nervy, veškeré rozepře nedokázaly zničit to, co mezi nimi bylo. Nejen sourozenecká láska, ale byla to láska dvou přátel, kteří nesnesli pohled když se jeden z nich trápil.....Díky Jermainovi bylo Michaelovi mnohem, mnohem lépe.....


45. kapitola - Last story

20. listopadu 2012 v 11:13 Povídky - příběhy
Tak zlatíčka, 45. kapitola a my jsme asi zhruba v polovině povídky. Ještě sama netuším jak daleko se dostaneme, páč ji píši v průběhu :-) Doufám, že sem vás ještě neomrzela a vy to ještě nějakou tu dobu vydržíte...:-D
Tak přeji příjemné čtení, i když tohle příjemné moc nebude :-(



45. KAPITOLA


" Michaeli, co kdyby si na chvíli zanechal toho skotačení a šel se mnou na skleničku brandy."......Joseph chytl svého syna kolem ramen a aniž stačil Michael cokoliv namítat vedl ho do své pracovny......
" S ledem?"........zeptal se Joseph, když do skleniček naléval svou oblíbenou brandy, kterou měl ve své pracovně na barovém stolečku.....
" Ne, děkuji. Víš, že nepiju.".........odmítne.....
" Ale notak, jednou by si vyjímku přece jen mohl udělat."....snaží se Mika přesvědčit, ale ten si stojí za svým.....
" No nic nutit tě nebudu."...........řekne a do svého hrdla vklopí hořký nápoj. Slastně zamlaská a do rukou vezme druhou skleničku, která byla původně určena Michaelovi.....
" Tak pověz mi, co nového. Jak se máš, co pořád děláš. A jak ti to jde vůbec s novým albem? Máma něco říkala o tom, že by si snad pro nové tisíciletí chtěl vydat album."...........vyptává se......

Michael stojí u tátova stolu a prohlíží si jejich rodinné fotografie. Otce naplno nevnímá.........." Hmm. Ach album. Ano, něco chystám, už mám napsáno pár písní, ale nechci zbytečně spěchat. Nevím jestli to stihnu záčátkem tisíciletí, ale dokonce snad ano. Víš, v poslední době mám myšlenky někde jinde.".......nepatrně se usměje a dál se věnuje prohlížení fotografií......
" No to chápu. Ono ženské vyčerpávají...vím to z vlastní zkušenosti."...........tak tuhle poznámlu si Joseph mohl ušetřit. Evidentně v souvislosti o té "zkušenosti" nemluvil o své manželce. Když byl Michael malý a s jeho bratry jezdívali na turné otec je doprovázel. Získanou slávu měl pochopitelně i on a nejenže dívky byly do jeho synů tajně zamilované, ženské publikum se točilo i kolem Josepha a ten samozřejmě neodolal. Takže kolik ve skutečnosti měl milenek nikdo netuší. Možná ani samotný Joe to nikdy nepočítal. I po tolika letech, když si Michael uvědomí jak jeho otec matce ubližoval cítí nepopsatelnou zlobu a zášť, i přesto to nikdy z nějakého nepochopitelného důvodu nedokázal otci říct......
" Tak Miku, copak je to za kočičku?"........Joseph začne před Mikovýobličejem mávat nějakým bulvárním plátkem, kde je zachycen tváří tvář jak zamilovaně kouká na ženu....tou ženou byla Paula. Stuhne. Krve by se v něj nedořezal a Joe samozřejmě pokračuje......." Fanynka?"...........Mike přikývne......" Opravdu Michaeli? To se mi nechce věřit, ty vaše pohledy."........pozorně si prohlíží fotografie. Odhodí noviny na stůl a do sklenky nalévá už třetího panáka...." Chápu, je pěkná a určitě stojí za hřích. Jo taky bych si ji dokázal představit v posteli nahou. Je vážně kus. Vkus si evidentně zdědil po mě."........napije se......" Ale synu, vzhledem k tomu, že je nejvyšší čas dát opět o sobě vědět, ona by tvé nové album dokonale nereprezentovala. Věř mi. Jestli se míníš po třetí oženit udělej to prosímtě s někým na úrovni. Kdo má jméno, postavení. Víš jak to myslím. Takových jako je ona můžeš mít na každém prstě nejmíň deset. Rozumíš mi?"..........nečeká na odpověd. Michael je natolik rozlobený, že nemá ani sílu mu pohlédnout do očí. Jen stojí jak přikovaný k zemi a kouká na pohozené noviny. ..." No nic, nejvyšší čas jít zkontrolovat Katharin."......Joseph vítězně opouští místnost zatímco Michaelovi v uších zní ta odporná slova, která mu právě jeho otec řekl. Zaťatá pěsť mu zbělala od toho jak ji křečovitě svíral. Tolik se chtěl napřáhnout a za všechny ty jeho nechutnosti mu jednu vrazit. Jak může být tak krutý? Jeho vlastní otec řekne tyhle ohavnosti o ženě, kterou vůbec nezná a on tolik miluje. Proč? Proto, že je to obyčejná žena? Nemá paláce, ani slavné příjmení nenosí a tak podle něj není vhodnou kandidátkou na post manželky Michaela Jacksona? Jen když si vzpomene na to kolikrát mu vybírali přítelkyně a potencionální paní Jacksonové je mu zle. On přesto vždy toužil po ženě, která by ho doopravdy milovala, a když ji konečně najde zas mu ji chtějí vzít. ........

44. kapitola - Last story

19. listopadu 2012 v 9:52 Povídky - příběhy
44. KAPITOLA

" Ahoj MIchaeli, tady máma. Prosím tě nezapomeň na ten dnešní oběd u nás.".........ještě častně ráno Katharine Jacksonová volala svému synovi, aby mu připomněla jejichrodinou sešlost. Málokdy se stávalo, že se jejich početná rodina shlédla pohromadě. Stávalo se to je občas a zřídka, i přesto to bylo pro KAtharine velice důležité. Představa mít všechny svoje děti pohromadě i se svými vnoučaty ji vždy naplňovala láskou a štěstím. Jako matka si tyhle chvíle užívala. Ale zároveň věděla, že právě jeden z jejich nejmladších synů většinou nemá čas. Stálá pracovní vytíženost mu nedovolovala strávit čas v jeho rodném sídle Hayvenhurst a zato se na něj vždy matka zlobila, né však na dlouho. Už od dětství měl totiž Michael zázračnou moc díky svým očím a úsměvu si každého omotat kolem prstu. Nikdo se na něj nedokázal dlouho zlobit. Vlastně jeden člověk ano a to jeho vlastní otec. I přesto, že měl svého otce rád a on snad i jeh, jeho disciplýna, tvrdost a nepřístupnost je od sebe dost vzdalovala....

" Ano mami, budu tam. Mám tě rád.".....rozloučil se se svou matkou a položil sluchátko. Chvíli nepřítomně koukal do svého pracovního stolu. Jestli má být k sobě upřímný moc se mu tam nechce. Nerad se totiž dostával do rozporu se svým otcem. I totiž v dospělosti z něj má nepříjemný pocit, ale na druhou stranu je rád, že uvidí svou matku, sourozence a synovce s neteřemi....

Většinou Paris s Princem oblékala jejich chůva, ale dnes to chtěl udělat sám Michael. Prince oblékl do bílé košile a tmavých kalhot a Paris si vybrala své oblíbené šatičky s kytičkama. Vlasy ji zapletl do copu a na temeno hlavy přidělal mašli. Když zhodnotil, že to jeho broučkům sluší společně vyrazili ke svým prarodičům.....



..........

" Babiiiii."........Paris se hrnula své babičce do náruče jen co ji viděla stát ve dveřích...
" Ahoj mami."........Michael políbil svou matku na tvář, která byla poseta drobnými vrásky.....
Když zkončilo nezbytné přivítání se všemi přítomnými členy rodiny posadili se k obrovskému dřevěnému, jídelnímu stolu.

Katharine připravila jehněčí s dušenou růží a jako dezert zvolila jahodový dort. Všem se dělaly boule až za ušima. Nikdo si nemohl vynachválit kulinářský um hostitelky.
Po vítečném obědě Michael v zahradě se svými dětmi a s dětmi jeho sester a bratrů hráli na slepou bábu. Pro tyhle chvíle tyhle sešlosti přímo zbožňoval. Díky dětem se cítil uvolněný a vždy litoval toho, že se s nimi nemůže výdat tak častěji. Ještě dnes má v živé paměti vzpomínku na Stacee, dceru jeho sestry Rebbie. Měla tenkrát sotva rok a půl a Michael ji zbožňoval byla takové usměvavé miminko a pokaždé, když napřáhl své ruce Stacee se mu hrnula do náruče a on ji v ní ochotně přijal. Už si přesně nepamatuje jak se ocitl v postýlce Stacee, ale Rebie mu vyprávěla, že ho našla jak společně se Stacee v postýlce chrupkají. Malé a velké miminko, krásný a nezapomenutelný pohled.....

43. kapitola - Last story

16. listopadu 2012 v 16:07 Povídky - příběhy
43.KAPITOLA


Paula prožívala chvíle neskutečného štěstí. Milovala Michaela nehynoucí láskou. Tenhle příběh se zdál být jako příběh z pohádky, ale měl i drobné trhlinky. Jedna z nich a tu Paula považovala snad za největší bylo stálé se ukrývání před okolním světem. Přitom by tolik chtěla stoupnout doprostřed přeplněné ulice a hrdě ze všech plic zakřičet...."JÁ JSEM PAULA MARSHALLOVÁ A MILUJI MICHAELA JACKSONA!...... no a právě.....ona miluje Michaela Jacksona. Toho Jacksona, který je ikonou popu a zná ho celý svět.


I dokonce Michaelovi děti netušily jak moc je jejich přátelství silné. Tu čas od času sice Paulu zahlédly a všichni čtyři si společně zaskotačily v zahradách Nevrlandu, ale stávalo se to málokdy a zřídka. I přesto právě tyhle okammžiky milovala. Na chvíli měla pocit, že jsou rodina, opravdová rodina. Máma, táta, děti a krásný pohádkový rodinný život. Ve skutečnosti se tahle pohádka vzdalovala na míle daleko. Nechtěla přemýšlet nad tím, proč tomu tak je, ale byly chvíle, kdy jí bylo smutno. Milovala Michaela celou svou duší, ale zároveň věděla, že určité faktory ji nedovolí se přiznat ke svým citům.


Nikdy by jen tak s ním nemohla vyjít na ulici ruku v ruce a koukat do výloh a naznačovat mu, že právě ta vínová kabelka od gucciho je její tajné přání. Možná tohle všechno by šlo tehdy, kdyby se Michael převlekl do kostýmu klauna. ALe ona nechce chodit s žádným klaunem ani s dědečkem, který má půlmetrový prošedivělý plnovous na bradě. Ona chce být rovnocenou partnerkou člověka jehož miluje....

A tak se nadále okolního světa stranili. Jenže jednou tomu chtěla náhoda nebo možná osud, kdoví, kdy se ti dva nečekaně střetli v houfu městského davu. Michael šel se svou nezbytnou ochrankou do svého oblíbeného obchodu se starožitnostmi, kde ukázáním ukazováčku vykoupil snad celý krám tak, jak to čas od času dělával.

Paula šla čistou náhodou kolem, a když zahlédla svou lásku hrnula se k němu aniž by si uvědomila jaké následky to může mít. A že to později následky mělo. Stáli k sobě tváři tvář, oba na sebe zamilovaně koukali. Bez toho aniž by si navzájem projevili nějaký fyzický kontak jejich pohledy mluvily jasnou řečí a co čert nechtěl, ty dva jeden z paparazzie vyfotil.........


A co následovalo potom? Jak díky jedné fotce se jejich životy pomalu začali mněnit, se dozvíte příště......




42. kapitola - Last story

15. listopadu 2012 v 7:07 Povídky - příběhy
42. KAPITOLA



Sešla dolů schody, aby si v kuchyni nalila do sklenice trochu vody. Z lednice vytáhla pár kostek ledu a zalila je pomerančovou šťávou. Lokla si a tím uhasila rozpálené hrdlo. Né však na dlouho. Usadila se za stůl a na něm spatřila denní tisk. Hned na přední straně na ni vykoukl titulek...............Doktor Murray namíchal panu Jacksonovi smrtící koktej.......
Srdce se jí zastavilo, tělem ji projela neskutečná bolest....Tak tohle je už vážně moc.... Noviny zlostně roztrhala na drobné kousíčky , vhodila do umyvadla a škrkla sirkou, aby je zapálila. Při pohledu na hořící kus papíru si uvědomila, že musí udělat to, co měla udělat dávno.
Nasoukala se do bot, popadla kabelku a z bytu vystřelila jako namydlený blesk...


Cestou na oné místo ji hlavou kolovalo spoustu myšlenek. Bude schopná se podívat do jeho tváře a povědět mu to, co má na jazyku takovou dobu? Bude vůbec schopná něčeho, aby se nepoddala lavině emocí? Bude schopná tohle všechno vůbec ustát?....Nebyl čas už nad něčím dále přemýšlet. Stála uvnitř. Jeden ze strážníků vedl v poutech toho jenž ji vzal vše, co kdy milovala....

" Dobrý den,....doktore.".....polkla....z jejího hlasu šel slyšet sarkasmus....." Povězte mi, opravdu díky vaší neopatrnosti jste podal panu Jacksonovi příliš velkou dávku sedativ? Jste zodpovědný za jeho smrt?"........
" Hahaha.... a také můžu za všechny války ve světě.".........arogantně se smál......." Poslyšte nevím kdo jste, ale laskavě mi dejte pokoj."...........zlostně na ni pohlédl.....
" Tak dost."......pěstí praštila do stolu a postavila se. Kdyby je neoddělovalo pleksisklo určitě by se na něj vrhla a vyškrábala mu oči........." POřádně si mou tvář zapamatujte, protože vám mohu slíbit, že od dnešního dne se stane vaší noční můrou. Postarám se o to, aby bylo spravedlnosti zadosti učiněno. Odtud se jen tak nevyhrete.!"..... Klouby jí zbělaly od toho jak měla ruku zaťatou. Nejraději by mu plivla do tváře. Vztek v ní vřel a ona tušila, že vybuchne jak papiňák a tak se i stalo.
Murray nebyl schopen slova jen sledoval mizející ženu, která v očích měla nenávist a rozhodnost se pomstít. Co, ale nechápal kdože ta žena je? A proč tolik bojuje za Michaela. Strážník mu pověděl, že je to nějaká advokátka z Kanady, ale co sakra pohledává tady? Od toho dne opravdu na Paulu myslel. Nedala mu spát. Neustále přemýšlel nad tím co je to za ženu a jak úzce je spjatá s Michaelem Jacksonem........

41. kapitola - Last story

13. listopadu 2012 v 9:37 Povídky - příběhy

41. KAPITOLA

"Paulo, Paulo...! ...v dálce slyší dětský ustrašený pláč. Jde za jeho zvukem, když v tom v temném rohu uvidí schoulené dítě, které ji prosí o pomoc. Natahuje k němu ruce, ale nedosáhne na něj......." Nepouštěj mě prosím."....naléhavě na ni ty smutné oči koukají. Tolik ho chce uchopit do náruče, sevřít a nepustit. Jenže něco ze zadu ji tahá za vlasy zpátky. Když konečně má možnost pohlédnout do tváře svému protivníkovi uvidí tmavého muže v bílém plášti. Z jedné strany slyší dětský pláč a z té druhé zlomyslný smích.........v tu ránu se probudí ze své noční můry.....



Vlastní křik ji zvedl hlavu z polštáře. V panice ze sebe serve přikrývku a cítí jak ji z čela a vlasů stéká pot. ...ten sen byl tak skutečný...... Sáhne si na čelo a cítí, že hoří. Udělalo se ji zle od žaludku a v plné rychlosti si to míří rovnou na záchod. Dávivě se naklání nad záchodovou mísou, ale krom žaludečních šťáv ze sebe nic jiného nevypraví. Žaludek má naprosto prázdný, ale není divu, kyž už kolikátý den nic nesnědla.

V poloze, do které se dostala asi před dvaceti minutami zavřená za dveřmi od toalety slyší přicházející kroky její matky.....to néé....protočí se jí panenky.......

" Paulo, jsi v pořádku?".....starostlivá matka zaklepe na zamčené dveře....
" Ano mami. Jen mi je zle od žaludku, asi jsem se neměla tolik cpát těmi tvými žebírky na medu."........ Paula se ze všech sil snaží, aby její hlas zněl přesvědčivě....

Cpát žebírky? Vždyť se jich sotva dotkla. Tu musí být úplně jiná příčina. Že by byla její dcera těhotná?...pomyslí si, ale v momentě tuhle možnost zavrhne. Vždyť Paule muž jejího života přeci zemřel a veškerý svůj čas obětuje tomu, aby zjistila příčinu jeho smrti. Proto je zcela vyloučené, aby její holčička čekala miminko. Ano, ve skrytu duše by si to strašně přála. Vždycky věřila, že její dcera bude mít spoustu dětí. Už jako malá se starala a pečovala o všechno živé kolem. Dokonce donesla z venku, když si hrála zvěř všeho druhu. Matka nad jejími úlovky pokaždé kroutila nevěřícně hlavou, ale Paula přišla vždy s vysvětlením.......tyhle zvířátka nemají maminku a venku už je zima, a také potřebují něco k snědku.......takže zatoulaná koťátka schovaná v krabici od bot v Paulině pokojíku nikdy nebyly ničím výjmečným.

Starostlivost a zodpovědnosti byla jedna z vlastností, které si u ní její matka vážila. Sama toužila po velké rodině, ale už tak komplikovaný porod Pauly byl náročný a lékaři ji možnost dalšího otěhotnění víckrát nedoporučovali. Tolik nocí proplakala, představa, že už nikdy nebude mít moc děti byla děsivá. Její manžel ji byl jako vždy na blízku a utvrdil ji v tom, že pokud si bůh nepřeje, aby měli další dítě, tak se s tím musí smířit. Jejich Paula je přeci malý zázrak a musíme ho brát jako dar od boha....říkával. Utřel její slzy a ona při pohledu do postýlky, kde si spokojeně malá Paula cucala paleček věděla, že je to pravda. Po letech spokojeného života přišla obrovská rána. Manžel umřel na infarkt a Paula odcestovala do té prokleté Kanady. Z ničeho nic zůstala sama ve velkém domě, který ji připadal bez svých blízkých opuštěný a prázdný. I když je Paula zase zpátky nevěří tomu, že by tu chtěla zůstat a nadobro se usadila. Zase odejde a ona tu zůstane opět sama......


40. kapitola - Last story

11. listopadu 2012 v 7:07 Povídky - příběhy
Tak, a máme tu pro změnu další dílek z minulosti. Oddychovej a romantickej, jak jinak :-D Myslím, že si ho každopádně zasloužíte:-)
Děkuji za vaši přízeň......




40. KAPITOLA

Paula urputně něco hledala na dně skříně, kde měla svůj cestovní kufr. Otevřela ho a vytáhla z něj knihu potáhlou kůží, která měla starorůžovou barvu. V horním rohu byly vyryty ručně malované růže. A v tom spodním bylo napsáno......." Ve vzpomínkáchi poupě, rozvíjí se v nejkrásnější růži......s láskou Michael....."............Paule přes rty přeběhl úsměv. Nikdy nezapomene na den, kdy ji tohle album Michael dal.

S vařícím šálkem čaje se posadila před hořící krb. Prsty přejela po kůží albumu. Neotevřela ho takovou řádku let. Ale dnešní večer cítila, že to chce napravit. Po náročných dnech věčného rozplétání hádanky, která ji má dovést k vytouženému cíli si chce připomenou nejkrásnější chvíle svého života. Dnes večer žádné injekční jehly, žádné pilulky, žádný Murray. ........Dnes jen ONA a muž jejího srdce........


..........


Michael zatopil v krbu v jejich hnízdečku lásky, zatímco Paula nalévala do skleniček červené víno....
" Raději jsem zatopil v krbu. Venku už je chladno, ale teď, když se na tebe tak dívám, nevím jestli mi nebude příliž horko."........Michael se lišácky usmál na Paulu, která mu podávala skleničku s vínem....
" Ty kecko."......usmála se. Užasla nad tím jak ji připadal přitažlivý, když své rty smočil do vína a následně je olízl. Netušila jestli to dělá schválně proto, aby v ní probudil touhu, avšak nebylo to nic proti plamenu, který se rozhořel v něm, když se jí zadíval do očí. Rozpuštěné vlasy ji mírně zakrývaly tváře, krk a ramena. Tenká blůzka se lepila na plná ňadra a bradavky ztuhly vzrušením. Naskočila ji husí kůže, když si uvědomila, že ji svléká očima. Tep se jí zrychloval každým krokem, kterým se k ní přibližoval. ....." Miluji tě.".....řekl prostě. Napřáhl k ní ruku a přitáhl si ji k sobě......" Já vím."........" A víš jak moc?"......všeptal ji do rtů......" Dozvídám se to každý den. A jen doufám, že se to nikdy dozvídat nepřestanu.".......projela mu prstem po jeho rtech. ..........." Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Paulo nikdy tě nepřestanu milovat.".......hlas se mu zachvěl......" Já vím...lásko vím to. A teď už mě konečně polib.".....prahla po jeho polibku. Dlouho ho nemusela přemlouvat. Jeho rty se přisály na její ústa.
Líbali se nenasytnými ústy a vzájemná touha dále zesilovala. Opustil ústa a přesunul se k jejímu dlouhému krku, do kterého ji něžně kousl. Pod jeho něžnými útoky jen bezmocně vzdychla. Rozhodně ji obě ruce zvedl nad hlavu, aby ji mohl sundat přebývající oblečení. Když ji vysvobodil i z podprsenky něžně její ňadro ukryl do dlaní. Tiše zasténala. Provokativně se koukal na nahotu, která se mu nabízela a schválně si dával na čas. Ukazováčkem přejel po vnitřní straně paže až k prsům, které začal zasypávat polibky. Cítil jak se ji vzrušením podlamují kolena, a proto ji uchopil do náruče a položil na huňatou deku. Vše uvnitř ní se jí stahovalo pod smyslným laskáním jeho jazyka. Rukama a ústy ji dováděl na samý vrchol touhy. " Uvolni se.".....všeptal ji do ucha ve chvíli kdy z ní stahoval kalhotky. Ruka mu klouzala v okolí žaldku a břicha. Jemnými pátravými prsty ji pohladil na jejím nejcitlivějším místě. Byla vlhká, schopná ho přijmout. Sledoval jak se jí oči zaleskly narůstající vášní. Drobným strništěm na bradě ji lehce šimral na břiše a okolo pupíku.........." Michaeli, miluj se se mnou."....žadonila........" Vždyť to dělám lásko.".....vlepil ji polibek na její tepající rty vzrušením......" Chci tě cítit uvnitř."......Přitáhl si ji na sebe, uchopil za boky a zvedl ji k sobě. Vnikl do ní hlouběji a hlouběji. Obratně přirážel a přitom mluvil o své hluboké lásce k ní. Neustále ji do ucha šeptal zamilovaná slovíčka v rytmu vlnivých pohybů jimiž mu vycházela vstříc. Hladil ji, laskal na stehnech a prstem přejížděl přes vzrušená prsa. Ve chvíli bouřlivého vyvrcholení se k sobě přitiskli. Divoce a přitom něžně. Dlouho poté, co dozněla jejich extáze je stále zaplavovalo moře pocitů.Přejížděl ji pohledem. Zamyšleně koukal na její broskvovou pleť i bujné poprsí. Na ženský půvab tak něžný a hebký a tajemný, který se odrážel ve světle plamenu vycházející z krbu. Náhle se zvedl....." Kam jdeš?"....nechápavě na nej koukala......"Hned jsem zpátky, jen malý moment lásko.".....vlepil ji polibek na čelo. Spokojeně vrněla zachumlaná v přikrývkách zatímco on něco urputně hledal v náprsní kapse svého saka........" A tady to je."....vítězně zajásal a vrátil se k ní. Drobnou knihu potáhlou kůží podával Paule do dlaně. Ta si ji se zájmem prohlížela. Starorůžová barva a ručně vyryté růže pod kterými se skrýval nápis....." Ve vzpomínkách i poupě, rozvíjí se v nekrásnější růži...s láskou Michael....."....ji vehnal slzy do očí aniž by tušila, co skrývá uvnitř. Když ten vzácný poklad, který svírala ve svých rukou otevřela slzy se ji dojetím vtlačily do očí. Koukala na fotografie, které zachycovaly Michaelův život. Od dob, kdy spokojeně v peřčinkách vrněl v maminčině náručí, od fotografie na niž poprvé svírá v ruce mikrofon a s načesaným afrem hrdě koukal do objektivu fotoaparátu. Ani zachycen okamžik kdy poprvé vztoupí na jeviště a se vstyčenou hlavou si jde pro svou první cenu nesměl chybět. S usměvavou tváří a se slzami dojetí, kdy poprvé ve své náručí chová svého syna, s papírovou klaunskou čapkou a píšťalkou v ústech, kdy společně slaví narozeniny svých dětí....všechny okamžiky jeho života jsou zde zachyceny. Paula obrátí list na poslední stranu a zcela překvapená si dává ruku před ústa......"Ach Miku."....proudy slz se valí z jejich smaragdových očí, při pohledu na fotografie naniž je ona a on v těsném objetí a úsměvy od ucha k uchu. ....." I ty Paulo patříš do mých nejkrásnějších okamžiků mého života. Jsem v propasi naší lásky a já se v ní dobrovolně topím.".....Dotkla se jeho tváře, vlasů, úst. Hlas ji přeskakoval dojetím....." Vůbec jsem netušila, co znamená žít dokud jsem nepoznala tebe."...

39. kapitola - Last story

10. listopadu 2012 v 11:11 Povídky - příběhy

Ano, ten kdo volal byl skutečně Murray a díky Sade a její zpovědi je na stoprocent přesvědčená, že Murray je jeden z těch, kdo má tohle všechno na svědomí....



39. KAPITOLA

" Víte Paulo já Conrada vážně milovala, i když si mnozí myslí, že jsem víc milovala jeho peníze, ale tak to vážně nebylo."......odmlčí se. Paula moc dobře ví o čem mluví, ani ona Michaela nemilovala kvůli jeho kontu. Ovšem to, co bylo mezi nimi byl příběh jako z pohádky...........

" Líbilo se mi když mě zasypával dárky, diamanty a luxusními dovolenými. Celou dobu jsem si myslela, že to dělá kvůli tomu, že mě miluje a že mu na mě záleží. Ano, jan naivní. Do té doby než jsem zjistila, že obdarovaných je nás víc. A vlastně se tím později ani netajil. Dokonce i tenhle luxusní dům mi daroval. Ne, ve firmě mi neplatí tolik, že bych si ho mohla kdy dovolit."......trpce se usměje........" Conrad je lékař a krom sebe a peněz nemiluje nikoho. Ovšem i ten nejlepší uznávaný lékař si nemůže dovolit to, co on. Pracovat někde celé dny v nemocnici by bylo pod jeho úroveň a tak začal pracovat pro významné lidi, kteří si ho najali. Ano, za jeho starostlivost a péči mu platili nemalé peníze a já mám pocit, že mu více záleží na tom kolik za to dostane než na svých pacientech. Je to obyčejný cinik a ničema."......z jejich úst jde cítit nenávist......
" Kdybych měla kam jít vrátila bych mu i tenhle barák ať si ho narve do špic. Už s tím mužem nechci mít nic společného.".........
" Ach to mne mrzí Sade. Evidentně vám ten muž ublížil."..........
" Nejen mě. Ublížil tolika lidem, že by měl shnít v pekle.".......Sade netušila jak moc s ní Paula souhlasila........
" Paulo věřím, že na každou svini se vaří voda."........" Říká vám něco jméno Conrad Murray, který byl nějaký čas lékařem Michaela Jacksona a ten díky jeho neopatrnosti zemřel?".....nečekala na odpověď což si Paula oddychla. Netušila jak by totiž odpověděla....." Prý obvinění z neúmyslného zabití. Houby. Ten den, kdy pan Jackson umíral mi volal. Klidně bez zábran mě zval na rande, jako bych mu už před tím nejmíň tisíckrát neříkala, že mě nemá otravovat. Jenže tentokrát jsem měla pocit, že z místa odkud mi volá není sám. Měla jsem pocit, že slyším chrchlání a kašlání. Jakoby právě někdo umíral. Když jsem se ho na to ptala odpověděl mi ať to nechám být a dál mě otravoval svými nechutnými návrhy. Nakonec jsem to nevydržela a telefon mu položila. Později, když jsem ve zprávách slyšela o Jacksonově smrti a o čase jeho úmrtí uvědomila jsem si, že právě v ten čas mi Conrad volal. "..........
"Pane bože!!!!"..........vykřikne Paula, které se v očích hromadí slzy.........
" Promiňte nechtěla jsem vás rozrušit."...........omlouvá se.......
" Ne, to je v pořádku. Jen to, co říkáte zní tak neuvěřitelně.".....snaží se zachovat chladnou hlavu, aby se nepoddala lavině emocí, které se uvnitř ní hromadí......
" I mne to neuvěřitelné připadá. Bože, když si uvědomím, že místo toho, aby mu pomohl klidně si vytelefonovával."....nevěřícně kroutí hlavou.........." Mám takové zlé tušení, že to neúmyslné zabití bylo až moc úmyslné. Kvůli prachům někteří lidé dokáží udělat cokoliv...bohužel.".......
Paula ztěžka polkla, nechtěla se poddat lavině emocí,něchtěla se rozplakat, ačkoliv se jí zvlyky hromadily v hrdle. Dlaně si utřela do kapesníku, celá se potila úzkostí. Konečky prstů měla ale studené, téměř bez krve. Pak důstojně odešla, bolest a vztek v ní vřel.



38. kapitola - Last story

9. listopadu 2012 v 10:09 Povídky - příběhy
38. KAPITOLA


Paula vystoupí ze svého vozu a ukrytá za stromem pár minut zaujatě pozoruje Sade Andingovou. Je zabraná natolik do svého objevu, že si neuvědomí, že stojí jen malý krůček od příkopu. Samozřejmě svou nepozorností do něj spadne.....Auuu......zakřičí bolestí. Výkřik je natolik silný, že zaujme samotnou Sade, která položí knihu stranou a jde k místu odkud zaslechla ženský hlas. Náhle uvidí Paulu jak bolestí svýrá své zápěstí, které nejenže začíná hrát všemi barvami, ale i z něj tryská krev..........

" Pojďte, pomůžu vám.".....nabídne ji svou pomoc.....
" Děkuji.".....odpoví......" Jedu už dobrou hodinu autem a chtělo se mi čůrat. Jenže nejbližší benzinová pumpa je vzdálená asi tři kilometry a já bych to už nevydržela ani sto metrů. Proto jsem rychle hledala místo, kde můžu vykonat potřebu. Ovšem jsem si nevšimla toho příkopu."...........vysvětluje, co tu pohledávala. Sade se zdá být natolik objetavá, že Paule nabídne, že ji ránu vyčistí a tu cítí Paula svou příležitost. Dostat se do domu Sade by znamenalo, že podobu její zdravotní péče se z ní může pokusit vymanit pár informací.....

Paula vchází do domu v těsném závěsu za jeho majitelkou a nevěří svým očím. Takový luxus, přepich. Ano u Michaela to bylo podobné, ale z každého kusu nábytku šlo cítit kus historie, kus vzpomínek. Ale tenhle nafintěný byt se Paule vůbec nelíbil......

" Dám vám na to desinfekci, takže to trochu zaštípe."......upozorní Paulu. Ta hrdinsky drží, i když je jí to nepříjemné..........
" Děkuji. Ještě jednou se omlouvám, že vás otravuju.".......Paula pohlédne na knihu, která leží na stole....
" Ale prosím vás. Ta kniha není až tak zajímavá. Vlastně jsem ji otevřela jen z nudy..."....usměje se na ni....." Jinak jmenuji se Sade Andingová.".....představí se......
" Mc mě těší.Paula ...Marshallová."....i ona prozradí své jméno.....
" Dáte si se mnou trochu kávy?"....nabídne Paule, ta samozřejmě přikývne........
" Ach ani nevíte jak mi kafe chybělo.".........smočí své rty v šálku......


Chvíli vedou nezávaznou konzervaci, když v tom Sade vyruší zvonící telefon....." Promiňte."....omluví se a jde ho zvednout. Už od začátku je jasné, že tenhle rozhovor není vůbec příjemný a Paula dokonce zaslechne i pár ostrých výměn názorů.........

" Vše v pořádku?"....zeptá se, když se její společnice vrátí...........
" Ano....Vlastně né. Byl to můj přítel. Tedy bývalý přítel....Vlastně ho ani přítelem nazývat nemohu."....Sade měla v očích hněv a Paulu napadlo, že ten dotyčný muž může být Murray. .....tohle je má příležitost......napadne Paulu.......


37. kapitola -Last story

7. listopadu 2012 v 10:22 Povídky - příběhy
37. KAPITOLA

Paula vypátrala ženu, která by ji mohla pomoci. Byla to jedna z milenek doktora Murreye a jak zjistila nebyla jedinou. Bylo jí líto jeho součastné přítelkyni Nicole Alvarez, se kterou má dvouletého syna. Murray byl evidentní sukničkář a ženy pro něj představovaly pouhé potěšení. Paula čekala před firmou, ve které Sade Anding pracovala. Nemohla jen tak ji přepadnout na ulici a proto se rozhodla, že jí bude sledovat cestou k jejímu domu......



Čekání se vyplatilo. Sade Anding nasedá do svého vozu a Paula si uvědomí, že tohle je ta správná chvíle. Po hodinách čekání na rohu ulice startuje motor svého BMW a rozjíždí se za ženou.
Sade jede poměrně rychle a Paula se drží v těsném závěsu za jinými auty, pro případ, že by ji náhodou zahlédla ve zpětném zrcátku....Na to, že sleduji někoho poprvé mi to myslím jde docela dobře.......pochválí se. Už jedou dobrou půlhodinku a Paule se jí naštěstí stále drží v dostatečné blízkosti. Přitom ji neuniknou okolní domy, které vypadají majestátně. Úplně jiný svět, který zná Paula. Tohle místo ji připadalo zbohatlé a neosobní. Přemýšlela jak asi žijí lidé za zavřenými dveřmi. Možná že mají peněz na rozhazování, luxusní nábytek. Vše, co si usmyslí. Ale opravdu rodina, která tam žije je opravdovou rodinou? Dokáží společně usednout ke společnému stolu a vyprávět o tom co se jim dnes přihodilo? Čtou rodiče svým dětem na dobrou noc pohádku a nebo to za ně dělá chůva? Jak ráda by sama četla svému dítěti.........

Ponořena do svých úvah si málem nevšimne že Sade přijíždí na příjezdovou cestu k jednomu z těch domů.

Paula zaparkuje za nízkým keřem u vzdáleného konce domu. Není na ni skoro vidět, ale ona má perfektní výhled na bazén i tenisový kurt. .....Kde proboha Sade Anding na takový luxus vzala?....pomyslí si. Ani vlastně neví co čeká že uvidí. Sama netuší, co tu pohledává. Uvědomuje si, že zachází příliž daleko, ale chce od té ženy získat další potřebné informace pro rozpletení hádanky zvané Murray. Sade konečně vychází z domu ven do zahrady. V ruce drží šálek, ze kterého se ještě kouří. Paula se z plných plic nadechne, jakoby se chtěla přesvědčit, že obsah hrnku zaplňuje černý životabudič......jak ráda bych si jeden taky dala....rozplývá se nad představou lahodné kávy. Sade se usadí do houpacího křesla a spodní část svého těla přikryje dekou. Otevře knihu na příslušné stránce a zabraná do čtení nevnímá okolní svět..........co asi tak čte?......přemýšlí Paula. Sade Anding vypadá jako okouzlující inteligentní žena, a proto nechápe jak se kdy s Condradem Murrayem mohla zaplést. Paula by jeho milenkou nebyla i kdyby to byl poslední chlap na téhle planetě. Je přece tak odporný a z jeho očí jde doslova strach. Paula doufala, že co nevidět do nich sama pohlédne a bude mu moci plivnou do tváře..... Počkej Conrade, jen co rozluštím tuhle složitou hádanku na Paulu Marshallovou jen tak nezapomeneš.....


36. kapitola - Last story

5. listopadu 2012 v 9:03 Povídky - příběhy
36. KAPITOLA

Dnešní večer Paula s maminkou stránila v jedné luxusní restauraci, do které svou matku pozvala. Byla to taková malá náplast zato jak jí v poslední době dělá starosti. Matka samozřejmě ze začátku její pozvání odmítala se slovy, že i za obyčejnou vodu utratí majlant, ale nakonec ji Paula přesvědčila.



Červený koberec kolem něj v kamenitých květináčích vysázeny smetanové gardénine, které přijemně voněly. Při vchodu je nosu praštila vůně třešňových stromů....... Ano, tohle místo si Paula pamatovala už z dřívějška. Sama sebe nechápala proč svou matku pozvala zrovna sem.....


-----------

Michael pozval Paulu do své oblíbené restaurace na večeři. Byl to významný podnik pro významnou schůzku. Líbily se mu společné chvilky, které prožívali ve svém hnízdečku lásky, ale usoudil, že to chce změnu, a tak dnes společně vyrazili do žáru velkoměsta. Michael si sedl ke svému oblíbenému stolu a čekal na svou milovanou Paulu.
Zpozdila se o čtvrt hodiny, ovšem její zpoždění mu nikterak nevadilo. I když byl netrpělivý oplatilo se čekat...
" Páni.".....řekl vduchu sám pro sebe, když ji viděl přicházet. Byla okouzlující. Na sobě měla koktejlové šaty s delkou nad kolena, které se úžasně hodily k jejímu účesu a očím.....
" Tobě to sluší."....řekl a políbil ji na hřbet ruky.....
" Děkuji, tobě taky."....usmála se... " A ten výhled, moc se mi tu líbí Michaeli.".....pochválila ho za dobře zvolené místo......


Objednali si skvělé jídlo skládající z pomazánky z červených fazolí a kozího sýra. Jako hlavní chod si dali žebírka na černém pepři a jako dezert čokoládové suflé. V téhle restauraci bylo všechno naprosto dokonalé. Rozkvetlé třešňové stromy před vchodem, velmi zajimavé umění na stěnách, líbezná vůně rozmarýnu a česneku linoucí se z kuchyně, hořící svíčky všude kolem kam se podívali. Nejkrásnější pohled pro Michaela byl ovšem pohled do Paulininých očí, které v žáru svíce zářily jako dva plamínky. Její oči byly krásné a tolik inteligentní.

Když dojedli Michael jim oběma dolil zbytek vína a vyzívavě se usmál na Paulu. Sáhl do kapsy a po chvíli z ní vytáhne úzkou obdélníkovou krabičku potaženou červenou kůží a ozdobenou bílou mašlí. Paula cítí jak ji po tváří přeběhne rozpačitý úsměv....
" Michaeli?"....řekne překvapeně. Podávájí krabičku do dlaně a vyzívá ji k tomu, aby jí otevřela.......
" Není to pero?"...začne žertovat....
Zakroutí hlavou...."Ne to rozhodně není."....
Paula pomalu začne otevírat pouzdro, které jde ovšem otevřít jen stěží a tak zvyšuje napjaté očekávání. Nevěřícně kouká na náramek s diamanty a safíry.Třpytí se tak jasně, že se jí lesknou i ruce....
" Michaeli to nemohu přijmout."....z jeho dárku je evidentně v šoku... Náramek vezme z její dlaně a začne ho připínat na její zápěstí....
" Ale můžeš. Tohle je dárek pro neobyčejnou ženu, která je světlem mého života. Radostí a štěstím. Zbožňuji tě Paulo."......pohlédne do jejich smaragdových očí a následně ji divoce a vroucně políbí..........." Chci, aby si byla šťastná."......Paula cítí jak pod jeho doteky taje......." To také jsem.".....řekne upřímně....." Co kdybychom šli odtud pryč?".....eroticky mu zasténá do ucha a Michaelovi nezbývá nic jiného, než jejímu přání vyhovět........


35. kapitola - Last story

4. listopadu 2012 v 7:28 Povídky - příběhy

35. KAPITOLA

Ráno se probudila s hlavou jako střep. Většinu noci probděla. Sotva zavřela oči hned je opět vytřeštila dokořán. Pohlédla na budík bylo něco málo po sedmé. Odhodila přikrývku a rukou uhladila své rozcuchané vlasy. Zývla a protáhla se. Venku bylo ještě šero, ale nemělo smysl nadále setrvávat v posteli. Věděla, že ať dělá co dělá, stejně neusne.
V zrcadle zkontrolovala svůj obličej. Následně litovala toho, že do něj vůbec koukala. Oči měla jako mýval a obličej oteklý, jakoby právě dostala žihadlo od včely a projevila se alergická reakce.....Bože, to budou zase řeči.....uvědomila si, že dole na ní čeká matka se snídaní. Určitě bude mít zase spoustu otázek.a nemýlila se........



" Paulo jsi v pořádku?"....starostlivě se zeptala, když své dceři podávala šálek čaje a ona jen přikývla....
" Máš starosti?".....dál pokračovala.....
" Ne mami, jen jsem v noci nemohla spát. Jsem v poslední době přetažená.".......snažila se svou matku uklidnit......
" Co kdybychom se šly po snídani trochu projít. Nebo máš něco jiného na práci?"....zeptala se.....
" Chtěla jsem jít sice do kanceláře, ale to počká. Ranní procházka je skvělý nápad mami."....usmála se na ni a snažně se snažila pozřít alespoň nějaké sousto.....


Společně se procházely ulicemi. Máma neustále něco Paule vyprávěla, ale ta jen stěží ji dokázala vnímat. Myšlenky ji stále zaháněly úplně někam jinam........

" Paulo podívej se. Není támhle to náhodou Katherine Jacksonová se svými vnoučaty?"....ukázala svým směrem. Kolem starší ženy se začal tvořit dav fotografů a lidí z ulice.....ano byla to paní Katharine se svými vnoučaty....Paris, Princem a...a ....Blanketem.....
Paula jako smyslu zbavená začala tahat svou matku za rukáv........." Pojď mami, musíme urychleně odtud.".....křičela na ni a táhla ji do bezpečnější vzdálenosti......
" Paulo, proboha co to děláš? Zbláznila ses?".....matka si začala uhlazovat rukáv.....
" Promiň mami, jen jsem nechtěla, aby nás ti lidi ušlapali."...........řekla omluvně, jenže ve skutečnosti to nebyla pravda....
" Bože Paulo. Tohle je L.A. Je zcela pravděpodobné, že tu potkáš nějakou vzácnou celebritu, na kterou fotografové a fanoušci čekají za rohem. To bych nesměla vůbec vyjít na ulici, kdybych se bála, že se do takového davu připletu."........kárala svou dceru. Byla jejím chováním zaskočená......


Paula věděla, že se v poslední době chová jako blázen, ale od té doby, co naposledy mluvila s Faheem ji neopouštěl takový divný pocit. A ještě k tomu zahlédla Mikovi děti. Tolik se bála toho že jí uvidí. Ale možná by ji po tak dlouhé době už ani nepoznaly. Možná už z jejich mysli se navždy jméno Paula Marshallová vytratilo....Možná....tím lépe.....


34. kapitola - Last story

2. listopadu 2012 v 13:05 Povídky - příběhy
Ahoj zlatíčka,

dnes máme památku zesnulých, a proto bych ráda tuhle kapitolku věnovala právě našemu Anděli. Je sice smutná, ale možná že zároveň je nějakým tím příslibem, že spravedlnost existuje. I když jsme tenhle týden četla, že Murray by snad na Vánoce měl být doma, tady se jen tak z vězení nevyhrabe. Ale nepředbíhejme.....


34. KAPITOLA

Uhladila rukou pramen neposlušných vlasů, který si dala za ucho. Nervózně začala vyprávět svůj příběh........... " Michaela jsem poznala před pár lety tady v L. A. v jednom parku. Na sobě měl jeden ze svých mistrovských převleků. Myslel si jak nenápadný je, ale já ho stejně poznala. Ovšem na první pohled jsem si nebyla jistá jestli je to doopravdy on, ale když promluvil, způsob jakým se vyjadřoval ho zkrátka prozradil. Bylo báječné si s někým popovídat po tak dlouhé době, kdy jsem tu byla naposledy. Víte žila jsem v Kanadě a vlastně tam žiji dodnes. Paradoxem je, že zimu bytostně nesnáším. Ovšem to je už jiný příběh, který se Mika netýká i týká. Nikdy jsem na Mika nepohlížela jako na Michaela Jacksona a možná to se mu na mě líbilo. Že s ním netrávím čas kvůli diamantům, večeřím v luxusních restauracích, honosným darům. Že netoužím být do něj zavěšena a po jeho boku vyhlížet na prvního fotografa, který nás spolu vyfotí a já se pak budu moci chlubit tím, že jsem milenkou krále popu. O peníze a slávu mi fakticky nešlo.".........zašlebila se........" Jediné, co jsem chtěla byla láska a tu jsem i dostala."...........hlas se jí začal chvět, jen stěží zadržovala slzy..........
"Promiňte, nechtěl jsem ve vás probudit smutek."....... Faheem ochranářsky položil ruku na její rameno......
" Ne, nemusíte se omlouvat.".....chvíli se odmlčela a pak začala v pokračování důvodu proč tolik touží získat pravdu o Mikově smrti......" Proč můj zájem o něj zrovna teď? Proč se chci dozvědět vše o jeho smrti? Víte, i přesto, že v mém srdci navždy zůstane velká rána a v hlavě mi budou znít slova, kterými jsme si tolik ublížili nikdy ho nepřestanu milovat. Byl ten nejbáječnější člověk, anděl, kterého jsem poznala. To nejbáječnější, co jsem ve svém životě střetla a já mám pocit, že mu to dlužím. Nechci, aby viníci odešli jen tak bez potrestání. Ten mediální humbuk mě už vážně unavuje. Noviny neustále píší o nesmyslných žvástech, snaží se Mika vybarvit do nejtemnějších barev, ale tohle si on přeci nezaslouží.... Nikdy jsem si nepomyyslela, že se tu někdy vrátím. Myslím na místa, která mě spojovala s Michaelem. Ale možná tohle je mé poslání, i přes bolest, kterou mi to přináší to nesmím vzdát. Udělám nemožné proto, abych dokázala, že Michael byl svatý člověk. Jedině tak mohu najít vnitřní klid, chápete?"...........Prozebně mu pohlédla do očí. Do očí, ze kterých díky její zpovědi se zaleskly slzy. Faheem tu ženu znal jen pár minut, ale to co viděl v jejich očí, s jakou láskou o Mikovi mluvila bylo mu jasné proč jí Michael musel tolik milovat. A on se rozhodl jí pomoci, vždyť i pro něj byl Michael přítelem.......

" Paulo viděl jsem Mikovu tvář, když umíral. Koukal jsem na jeho bezvládné tělo a křičel na Murraye ať něco udělá, že ho nesmí nechat umřít. Jsem tvrďák a jen tak mě nic nerozhází, ale ta bezmoc byla strašná. Hystericky jsem ječel na doktora ať mu sakra dá první pomoc, ale ten se na mě a na mého kolegu Alberta podíval a zeptal se, zda umíme masáž srdce. Svými slovy mne naprosto šokoval. Pohlédl jsem na Alberta a nevěřícně kroutil hlavou, protože jsme doktora Murraye znali jako kardiologa. Michaela nechal ležet na matraci a na provedení masáže použil jen jednu ruku. Víte nejsem doktor, ale to, že se masáž provádí dvěma rukama a pacient leží na tvrdé podložce nás učili už na základní škole. Chápu, že byl Murray v šoku stejně jako my, ale proboha on byl doktor, měl před očima nesčetně umírajících lidí. Měl udělat běžný postup, který se při zástavě srdce provádí, ale on to neudělal. Paulo od toho dne mne provádí noční můry, nemohu spát. Pořád mám před očima Michaelův výraz. Nemohu se vzdát toho nepříjemného pocitu, který mě uvnitř tíží."......začal svou pěstí bouchat do hrudi........." Když jsme s Albertem vešli do Michaela pokoje byl u něj celou dobu Murray. Seděl u jeho postele a když nás spatřil začal panikařit. Hrozně se přemáhal, aby mu zachránil život, ale tu dobu byl už Michael.....mrtvý.....Neubráním se pocitu, že tohle divadílko hrál jen před námi.".........
" Bože vy si myslíte, že Murray."........ dlaň si dala před ústa a vyděšeně na něj koukala.....
" Nevím Paulo.Říkam jen to, co jsem viděl."........vztal z lavičky a odešel..Naposledy se otočil na Paulu......" Rád jsem vás poznal. Jsem rád, že vím, že Michael byl ve svém životě díky vám, alespoň chvíli šťastný. Hodně štěstí Paulo."......snažilse o úsměv, ale bohužel jeho mimické svaly nereagovaly..........