47. kapitola - Last story

24. listopadu 2012 v 6:00 |  Povídky - příběhy

47. KAPITOLA

Uplynulo několik dalších mučivých dnů a Paula se cítila naprosto bezmocná, protože ani trochu nedokázala zmírnit své zoufalství. Neustále si pokládala otázky, na které neznala odpověď. Tolik chtěla vrátit čas. Čas, kdy byla s Michaelem šťastná, ale zároveň věděla, že ten vrátit může jen ve svých vzpomínkách. Možná právě vzpomínky ji dávaly sílu a naději, že jednou dosáhne toho po čem tolik touží....

V poslední době se až příliš ponořila hluboko do neklidných snů, a proto bylo na čase to změnit.
Napustila vanu plnou teplé vody a své tělo položila do záplavy mýdlových bublinek, které příjemně voněly. Zavřela oči a nechala se unášet do svých vzpomínek, které se od jisté doby staly říšem snů....


-----------

Přestal jsem myslet nato, co ošklivého mi řekl Joseph a začal se řídit svým srdcem tak, jak mi poradil můj bratr Jermaine. Paula byla mé štěstí, i když jsem tam někde v hloubi své duše cítil, že to mé štěstí nebude trvat dlouho. Nevím, možná tím přispěl sám otec, aby mě tížily tyhle černé myšlenky, ale rozhodně se budu snažit ten stín pochybnosti co nejvíce utlumit.

Seděl jsem u bazénu a pozoroval vodní hladinu, když v tom mě za ramena chytily teplé ruce a mou tvář začala zasypávat něžnými polibky osoba, kterou tolik miluji.....

" Ahoj broučku, co tady posedáváš tak smutný a bez života? Stalo se snad něco?".......zeptala se....
" Teď už je mi lépe."....usmál se na ni a stáhl ji k sobě na klín. Začal si důkladně prohlížet její tvář jakoby ji viděl prvně a nebo ji měl vidět naposledy.....
" Miku jsi opravdu v pořádku? Proč se na mě tak díváš?".....Paule připadal nějaký jiný, tak divně se choval.......
" Paulo, lásko slib mi, že ať se stane cokoliv nikdy mě nepřestaneš milovat."........řekl vážně....
" Ach ty ťulo, jak bych tě mohla přestat milovat."...pohladí ho po jeho jemné tváři....." Jsi světlem mého života. Když budeš plakat budu plakat s tebou, když se budeš smát budu se smát taky a v den, kdy opustíš tenhle svět, budu umírat i já.".......

--------

Paula se sesunula pod vodní hladinu,. Zaťala ruky v pěst a doufala, že tam bude dostatečně dlouho na to, aby se už nikdy nevynořila. V hlavě ji zněla ta slova, která tenkrát řekla své lásce....." .......když opustíš tenhle svět, budu umírat i já..".......
Chtěla vzpomínat na příjemné časy a místo toho se pokoušela o sebevraždu. Tolik chtěla za ním. Jenže v ten moment, kdy ji docházel kyslík cítila jak ji něčí ruka táhne nazpět. Otevře oči a před sebou spatří muže s andělskými křídly........." Ještě není tvůj čas.".......usměje se na ni a zase se rozplyne.
Paula netuší jestli jen blouzní nebo si představuje věci, které neexistují. Možná byla pod vodou příliš dlouho a jí do mozku proudilo málo kyslíku a tohle je následek. A nebo ten anděl ´byl skutečný, byl to její Michael a opět ji dal znamení a potřebnou sílu. Tahle možnost se jí ze všeho líbila nejvíce.........



Depresivní díl, já vím. Asi je to tím, že když ho teď píši mám nějakou depku. :-( tam mě prosím nerozcupujte :-) Slibuji vám, že příští dílek bude oddychový a zese plný romantiky :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 24. listopadu 2012 v 7:01 | Reagovat

Mony, není depresivní, smutný to ano, ale Paule se vrací slova a pro ní t že by šla za ním znělo jako slib.. je jasný, že se trápí a nikdy to nepřebolí, stejně jako u nás ♥

2 Wendy Wendy | 24. listopadu 2012 v 14:56 | Reagovat

Páni....tak to je...zajímavé ještě že se jí Mike zjevil a zastavil ji. Krásně napsané i když né moc veselé ale to nevadí příští dílek bude jistě veselejší. Už se na něj moc těším.

3 hanylen hanylen | Web | 24. listopadu 2012 v 20:04 | Reagovat

Teda, Mončo, tohle se čte jedním dechwem.
Ta poslední Pauly věta tak působí. To vzpomínky ji zase dohnaly a je zoufalá.
Nějaká síla, myšlenka na to, že Michaelův vrah musí býr potrestaný, ji vrátil zpátky. Depresivní? Ne, úžasný!!

4 Laneey Laneey | Web | 26. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

teda to je šílený ! Mám pocit že se Paula utrápí  smrti , na jednu stranu chce zjistit pravdu ale na druhou jí to ničí každým dnem více a více :( sakra proč se museli rozdělit ?? :( :( ten konec mě dostal..

5 Mandy Mandy | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 16:13 | Reagovat

Ach, to snad ani není možné. Takováhle deprese, tak nádherný Paulin proslov. To, že pokud zemře...Bože, nechci na to myslet, nechci to vyslovit! Moničko, já ti klidně odpřísáhnu, že tu brečím jako stará želva. Myslím, že bych si měla dojít k psychiatrovi. Moni, já když mám depku a jsem na dně, radši nepíšu, protože mám chuť je všechny povraždit. Ty to ale dokážeš tak pěkně zakončit, že Paulu zachráníš. To já bych asi v nějaké své špatné náladě nedokázala. Paulo, cítím s tebou, drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama