Prosinec 2012

60. kapitola - Last story

30. prosince 2012 v 21:40 Povídky - příběhy
Zlatíčka, zítra je poslední den v roce a já vám do toho příštího
přeji hodně úspěchů jak pracovních tak i osobních, zdravíčko, splněné sny a hlavně hodně lásky, protože s ní jde všechno snáz..... :-)
Tak si ten zítřejší den hezky užijte a hlavně to nepřežeňte moc s pitím....víte jak se to říká...Jak na Nový rok, tak po celý rok.....:D


60. KAPITOLA


"Kde to jsem?"....rozhlédne se po místnosti a bílých stěnách. Upoutaná na lůžku a zvuk monitorující její dech ji dá odpověď na její otázku......
" Jak se cítíte slečno?".....zeptá se přicházející lékař, ale neodpoví.....
" Nejspíš se vám udělalo nevolno a upadla jste. To jse ve vašem stavu normální, ale musíte být na sebe opatrná. Mám dát někomu vědět z vaší rodiny, manželovi, kde jste?"..........zeptá se doktor....
Prý jestli má dát vědět manželovi. To by napřed musela nějakého mít.........." ne to je vpořádku."......otočí se starnou. Tím dá najevo, že nechce být rušena a lékař raději odejde.......


---------

Po pár dnech Paulu propustí z nemocnice. Měla dost času na to, aby se rozhodla jak nadále naloží se svým životem. Vejde do domu své matky, která je stále někde na cestách se sousedem Ericem, a tak využije její nepřítomnosti k tomu, aby si sbalila své kufry. Na lístek napíše, že musela kvůli pracovním povinnostem zpátky domů, a že se jí co nejdříve ozve. Kdy to bude sama netušila. Ale rozhodně dalších devět měsíců se s matkou osobně nesetká. Ale co potom jak ji vysvětlí, že má dítě. A co Michael? Co když.....bože. Uvědomí si, že v ten den, kdy za ní přišel Joseph si dělala těhotenský test a růžovou krabičku i s janým pozitivním testem nechala v koupelně na poličce pod umyvadlem. Michael by musel být téměř slepý, aby ji přehlédl. Musí se tam pro jistotu vrátit a doufat, že v tom vzteku ji opravdu neviděl. I když sama tomu moc nevěřila.

Nasedla do taxíku i se sbalenými kufry. Cestou na Neverland myslela na jediné.....Michael se za žádnou cenu nesmí dozvědět o mém těhotenství...prostě nesmí....

Do domu vběhla jako hurikán a mířila si to rovnou do koupelny k umyvadlu. Krabička tam bohužel nebyla. Jak sama předpokládala, ale uvnitř sebe stále doufala, že tam bude. I přes bezmoc musela uvažovat reálně. Třeba ji v tom spěchu vhodila do koše. Byla přece z jištění, že je těhotná tolik rozrušená, že ji mohla dát kdekoliv. Začala se přehrabovat v koši, ale byl to marný boj. Poslední výkřik do tmy.........

" Hledáš tohle?"....otočila se. Koukala na Michaela stojící ve dveřích a držící v ruce tolik hledanou krabičku. Cítila tenkou půdu pod nohama. Tohle bude ten nejtěžší rozhovor v jejich životě. Rozhovor, který nebude vůbec příjemný. Viděla to v Michaelových očí.....



59. kapitola - Last story

27. prosince 2012 v 10:57 Povídky - příběhy
59. KAPITOLA

Ať si otec říká co chce udělám to, co jsem měl udělat už dávno...............sedí ve své ložnici a prohlíží si drobný blýskavý kamínek na zlatém kroužku......Dnes Paulu požádám o ruku a pak ji dětem představím jako svou oficiální přítelkyni a snoubenku. Už se nehodlám nadále skrývat vzadu v zahradách. I když musím uznat, že naše hnízdečko lásky je místem, na které budu mít vždy ty nejkrásnější vzpomínky. A když budeme chtít můžeme se tam kdykoliv zašít. Jsem zvědavý, co Paula řekne na mou početnou rodinu. Myslím, že se ji všichni budou líbit, až na Josepha.....zhořkne mu úsměv........už vidím ten jeho nabroušený výraz a jak nám všem dává dostatečně najevo, že s mým vztahem rozhodně nesouhlasí. Ale je mi to jedno. Vím, že matka mě podpoří. I Jermaine, který jediný ví jak Paulu miluji.. A má malá sestřička Janet, co asi řekne na to, že se její bráška bezhlavě zamiloval?.............uvažuje.
Koukne na hodinky a uvědomí si, že už dávno se měl sejít s Paulou. Rychle se nasouká do kalhot, které si ještě nestačil obléci, když vyšel ze sprchy a urychleně spěchá za Paulou. Doufal, že na něj bude čekat............



Stačilo tak málo a mé sny se rozplynuly jako pára nad hrdncem. Vše o čem jsem snila se rozpadlo v prach. Nikdy jsem neměla dost odvahy na to povědět Mikovi pravdu o své minulosti a ta mne právě doběhla. Co jsem si myslela? Že se před ní dokáži skrýt? Joseph má pravdu, Michael je tím kým je a to já nedokážu změnit. Díky mě by ho zničili a to já nemohu dopustit. Raději ať mě nenávidí, raději ať mě proklíná jen když budu mít jistotu, že mu média dají pokoj....

V kabelce slyší zvuk stále neuvnavného vybrujícího telefonu na jeho displeji svítí Michaelovo jméno. Zlostně ho uchopí a vhodí do kašny.

Pohladí své bříško......"ještě před pár hodinami jsem se těšila z toho, že se stanu matkou a jeden okamžik a můj život se obrátil o 360°. Co bude s tím maličkým, mohu ho vůbec přivést na svět? Tímhle se to ještě více komplikuje. Může utéct, může se opět vrátit do KAnady, ale co mé dítě....Mikovo dítě??"........zhroutí se na zem.........

58. kapitola - Last story

25. prosince 2012 v 11:33 Povídky - příběhy
58. KAPITOLA


polkne...." Co po mě chcete?".........
" Slečno Marshallová moc dobře vím jak je to mezi vámi a mým synem?".....
" A?"....
"A? Prostě teď se zbalíte a nadobro odtud vypadnete.".......přikáže ji.......
" Počkejte pane Jacksone, nerozumím vám."...........má pocit, že se právě ocitla ve zlém snu.....
" Copak jste opravdu tak hloupá? Myslím, že mluvím zcela jasně, prostě už se víckrát s Michaelem nesetkáte.".....zvýší hlas.........
" Promiňte, ale myslím, že Michael je natolik svéprávný a dospělý, aby se mohl rozhodnout sám. Jestli si myslíte, že jsem s ním pro jeho peníze, tak...."......nestačí větu dopovědět, skočí ji do řeči....
" Tak se pletu co? Máte ho ráda, to mi chcete nakecat? Jo ale věřím vám, vy si peníze umíte opatřit sama a úplně jinak."...........
" Cože?"...........nechápe....
" Slečno, neboli spíše vdovo Marshallová zjistil jsem si o vás všechno. Coby asi řekl Michael tomu, kdyby zjistil, že jste byla dva roky zavřená za zpronevěru?"..........vybalil na ni to, co neměl odvahu říct ani samotnému Michaelovi.....
" Bože.".......Paula skryje svou tvář do dlaní....." Všechno to bylo úplně jinak. Pane Jacksone vím, že je těžké tomu uvěřit, ale stala jsem se jen nástrojem špinavé hry svého manžele. Neměla jsem ani ponětí o tom co má v plánu provést. Všechno na mě hodil a přece vážený právník by si nikdy nešpinil ruce. S jeho kumpány to na mě všechno hodili a poslali mě na dva roky do vězení. Věřte, větší zrady a ponížení jsem ve svém životě nezažila.Ani ty šrámy, jenž jsem díky němu měla na svém těle nebolely tak, jako tahle."............z očí ji tečou nezadržitelné slzy........
" I kdybych chtěl Paulo věřit, nezmůžu nic. Lidé nikdy neuvěří tomu, že jste nevinná. Roznesou vás na kopytech, nitku na vás nenechají suchou. Co myslíte, co bude s Michaelem až zjistí, že jste spolu? I jemu nedají pokoj a začne znovu ten kolotoč lží a polopravd. Opět ho budou chtít zničit. Viděl jsem svého syna jak kvůli tomu, že chtěl druhým pomoci trpěl. Byl navrcholu své kariéry, vydal další album a jel na turné, ale nakonec ho musel přerušit. Zhroutil se, uzavřel do sebe a nikdo jsme mu nedokázali pomoci. Vím, že si myslíte, že jsem jen otec, který se chce přiživit na kariéře svého syna, ale takhle to doopravdy není. Jsem zásadový a nedokážu svým dětem projevit lásku jakou by si zasloužily. Neuměl jsem to tehdy a neumím to ani teď. I přesto nesnáším, když mé děti trpí. Když jsem vaši fotografii zahlédl v novinách bylo mi jasné, že jste něco víc než jen náhodná fanynka. Abych se o tom přesvědčil zeptal jsem se na toMichaela, ten samozřejmě nechtěl nic prozradit, ale nakonec jsem na něj zatlačil a on se přiznal. Snažil jsem se ho přimět, aby vás opustil, ale marně. I za cenu, že mne bude ještě více nenávidět jsem se o to pokoušel, ale prostě Michael byl vždy tvrdohlavý a dělal si co chtěl. Nejspíš vás doopravdy miluje.".........snaží se o úsměv, který se záhy změní na kamennou tvář......" Paulo, Michael teď připravuje nové album, potřebuje, aby se na všechno zlé zapomnělo a on mohl opět ukázat jak výjmečný a vynikající je hudebník. Nemůžete se tu skrývat věčně.".....rozhlédne se po domě......." Jestli ho opravdu milujete, odejděte. Jedině, tak mu můžete pomoci. On je Michael Jackson, hvězda, která je stále pod drobnohledem a to bohužel nezměníte."..........naléhavě na ni pohlédl a odešel. Byl si jistý tím,ž e Paula přesně udělá to, oč ji žádá.......Odejde ze života Michaela Jacksona.............








Vánoce..........

22. prosince 2012 v 15:22 Básničky
Zlatíčka užijte si Vánoční svátky, podle vašich představ.....ať pod stromečkem najdete dárečky, které si přejete...ať jste s lidmi, které máte rádi....a radost z vašich tváří nezmizí....


Sněhové vločky za oknem padají,
bílá pokrývka vše přikryje,
vánoční koledy lidé zpívají,
voňavý punč nás příjemně zahřeje.
Barevnými světýlky je rozzářená celá zem,
a vůně vanilkových rohlíčků,
z kuchyně jde cítit až sem,
ještě nesmíme zapomenout na skořápkovou lodičku,
a v duchu si přát svůj tajný sen.
V dětských očích vidíme radost,
když k Vánočnímu stromečku usedají,
opět se v nich probudí ta hravost,
když dárečky rozbalují.
Na světě je zase mír a láska
a mě to na duši zahřeje,
alespoň v tenhle den zmizí nenávist a odhodí se černá maska,
a tohle kouzlo Vánoc je....



57. kapitola - Last story

20. prosince 2012 v 10:06 Povídky - příběhy
57. KAPITOLA

Z koupelny se ozývají zvláštní zvuky z toho jak se Paula naklání nad záchodovou mísou.....bože už ani vodu v sobě neudržím.....začíná propadat zoufalství. Více jak týden ji trápí ranní nevolnosti. Žaludek neustále na vodě a celková únava si vyžaduje svou daň. Nikdy nebyla velký spáč a teď, když spí osm hodin v kuse ji to stále připadá málo. Naštěstí matka odjela z města a tak ji alespoň nemusí vysvětlovat důvod své nevolnosti. Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Paula cestou za Michaelem vejde do lékárny a intuitivně sáhne v polici pro těhotenský test. Zaplatí u pokladny a rychle ho schová do kabelky. Rozhlédne se kolem, aby se přesvědčila, že ji nikdo nevidí. Sama nechápe, proč se tak chová. Pokud ji test dá odpověď na její otázky a ukáže se, že její intuice je správná, pak by se měla z očekávání radovat. Přeci i Michael bude štěstím bez sebe. Ale nechtěla předbíhat. Nic mu neřekne dokud nebude mít jistotu.


Nedočkavě čeká na Michaela v jejich hnízdečku lásky. Byli domluvení, že se tu sejdou, ale Michael už měl už pár minut zpoždění. Nepřikládala tomu žádnou váhu, to co ji trápilo bylo úplně něco jiného. V kabelce hledala papírový ubrousek, aby si utřela spocené dlaně nervozitou. Zároveň narazila i na těhotenský test, který si před chvíli koupila. Držela ho v ruce a upřeně na něj koukala. Rozhodovala se zda má či nemá. Nakonec zvědavost byla silnější a ona vešla do koupelny.

Po pár minutách čekání se objevily dvě čárky a Paula moc dobře věděla, co to znamená........."pane bože, pane bože já jsem těhotná!!!!"....samou radostí zakřičela. Pochybnosti byly pryč. Ona se stane matkou a Michael po třetí otcem. Oni budou rodina. Rodina, o které tolik snila....."rodina"........zarazí se při nad slovem jenž vyjadřuje to nejpodstatnější v životě člověka...."rodina".........mohou být rodina?.......úsměv ji zmrzne na tváři. A ještě víc zbledne, když uslyší zvuk otvírání dveří. Do místnosti nevejde tolik očekávaný Michael, ale starší muž, kterého předtím nikdy neviděla. .........

" hledáte někoho?".....začne se posouvat o pár kroků do zadu.......
" Ano Paulo Marshallová, přesně vás hledám."...........odpoví.........
" Mě? Jak víte jak se jmenuji?".........z muže jde strach.....
" Dovolte, abych se představil. Mé jméno je Joseph Jackson...........Ano Jackson. Jsem Michaelův otec."..........řekne bez obalu......
" Myslím, že si musíme vážně promluvit. Neposadíme se?"............ukáže na židli, u které stojí Paula......


56. kapitola - Last story

17. prosince 2012 v 12:42 Povídky - příběhy
56. KAPITOLA

Do domu jsem vcházel s úsměvem na tváři. Stále jsem měl před očima tvář ženy, kterou miluji celým svým srdcem. Při vstupu do haly mě má hospodyně Barbara zkoumala od hlavy až k patě......
" Jste v pořádku pane Michaeli?"....zeptala se.....
" Ano Barbaro!"....obejmul ji, chytl za ruce a začal poskakovat.......
" Zdáte se mi jiný.".....nechápala tu náhlou změnu. Před odjezdem byl smutný, bez života a najednou skáče od radosti.....
" Jsem neskutečně šťastnýýýý."....rozpřáhne své ruce a tančí po celé mísnosti......
" A kde jsou vůbec děti?"....zeptá se. Barbara nemusí ani odpovídat, protože odpověď sama přiběhne.....
" Ahoj tatíííí.".....křičí Paris s Princem. Občas se stane, že Michael na pár dní odcestuje díky svým pracovním zaležitostem. Děti si už za tu dobu zvykly, že s tátou nemohou být pořád. I když je s nimi jejich milovaná chůva, i tak se jim neskutečně stýská......
" Barbato prosím vás doneste mi šálek čaje a také něco malého na zub. Mám příšerný hlad, budu ve své pracovně. Jo a prosím vás zařiďte, aby mě nikdo nerušil. Děkuji."....nečeká a běží rovnou do své pracovny. Barbara mu nestačí říct, že v pracovně už dobrou hodinu na něj čeká návštěva........



" No vida.".......na jeho křesle za pracovním stolem sedí jeho otec.......
"Jo...Josephe, co ty tady děláš? A proč si v mé pracovně?"......neskrývá překvapený výraz.........
" Čekám tu na tebe synu. Už jsem myslel, že ani nedorazíš. Nezdá se ti to trochu nezodpovědné si odjed a nechat tu děti samotné?".......snaží se udeřit na nejcitlivější místo......
" S dětmi byla jejich chůva."........odpoví stroze.....
" A? A co kdyby se jim něco stalo? Co kdyby tě potřebovaly a nikdo nevěděl, kde tě najít?".........nepřestává s obviněním........
" Jeden člověk věděl, kde jsem, takže nemusíš mít obavy, že bych své děti nějakým způsobem zanedbával."........
" A kdeže jsi to vůbec byl? Podle toho, že si se uculoval jak měsíček na hnoji tuším, že s tou "dámou" z novin.".........nenechává na svém synovi nitku suchou....
" Michael praští do stolu......" Proč?! Proč mi to Josephe děláš? Nebylo těch výčitek a posměchů za celý život dost? Proč máš neustálou potřebu mi řídit život. Copak sis nevšiml, že už jsem dospělý? Nestojím o to, aby si mi vybíral partnerky. S Lisou to bylo podobné, oženil jsem se s ní jen proto, že podle tebe to byl ten nejlepší způsob jak umlčet okolí. Bylo ti úplně jedno jestli ji miluji. Naštěstí jsem se s ní cítil šťastný, alespoň nějaký čas. ".....posmutní, když se ve vzpomínkách vrátí o několik let později..........
" Pochop mě synku, připravuješ album a potřebuješ, aby se co nejlépe prodávalo. Tvé finanční prostředky se stenčují a další skandál by ti nepřidal. Víš sám jak jsou lidé krutí. Místo, aby mluvili o tvých profesních výkonech budou se šťárat v tvém osobním životě. Myslíš, že když zjistí, že se taháš s nějakou ženou, kterou manžel týral a...."........
" A co?"........Michael cítí, že strácí rovnou půdu pod nohama. Sám sebe se ptá odkud tyhle věci ví. Kde všechno tohle zjistil? ALe tohle je Joseph, když chce vyštráchá tu největší špínu na kohokoliv. Vždyť on sám se chová jako ti jenž ubližují jeho synovi.....
" Ach nech to být.".........mávne rukou, ale zřejmě to jeho "A" má větší význam než chce Michaelovi přiznat. Možná právě na poslední chvíli to "A" by mohlo Michaelovi natolik zlomit vaz, že si ho nechá pro sebe. ALespoň v tuhle chvíli ho bere po tom všem na milost. Koho však rozhodně neušetří bude osoba, které se to "A" týká, a po které bude žádat vysvětlení....



55. kapitola - Last story

16. prosince 2012 v 19:02 Povídky - příběhy
Tak a tímhle dílem je i konec romantiky, od příště budou kapitoly, na které tolik čekáte. Věřte, že ani já do poslední dílu netušila co jim vyvedu :-)
Mějte se krásně ......


55. KAPITOLA

Druhý den ji probudily něžné doteky, když ji laskal ušní lalůček. Oči měla stále zavřené, ale usmála se. Pocit blaha a jeho hlasu, tichého a tolik blízkého ji pronikal do celého těla až ke konečkům prstů u nohou.... " Kolik je hodin?".....zeptala se....
" Záleží na tom?"......
"Asi ne."....Když otevřela oči skláněla se k ní jeho usměvavá tvář. Jeho havraní vlasy byly rozcuchané, ale přitom vypal hříšně krásně a sexy. A stejně hříšně i mluvil.....
" Zbožňuji rána, kdy se vedle tebe probouzím. Vedle krásné, sexy kočky jako seš ty."
Opravdu? Tak co děláš tady?".....směje se....
Oddělal přikrývku, do které byla zabalená a kochal se jejím nahým tělem...." Ha! Přesně jak jsem čekal, nádherná a sexy!".....
" Jsi cvok.".....vtipkování je oba evidentně pobavilo. Ovšem závan vtípků vystřídal závan rozkoše. Uchopil její ňadra a přisál na ně své hladové rty. Vzal je do úst, stiskl bradavku mezi zuby a dráždil ji jazykem, dokud nelapala po dechu a nesevřela chomáč jeho vlasů. Bez ostychu se pod ním svíjela, když ji líbal na pupík a postupoval k intimnějším místům.....
" Ach lásko, nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem tě potkal. Byl to jako by mi tě poslalo samo nebe. Od toho dne jsi se stala mou důvěrnicí a kamarádkou. Po čase jsem k tobě začal vzhlížet jinak.".....začal z odhalením jeho pocitů.....
" Najednou jsi byla tou nejpřitažlivější ženou, jakou jsem kdy poznal. Přestal jsem o tobě uvažovat jako o kamarádce. Stala se z tebe žena,s níž jsem se chtěl zoufale milovat. Vtipná, inteligentní, citlivá a starostlivá. A náááramně sexy. Zamiloval jsem se do tebe a ať se stane cokoliv mohu ti slíbit, že to tak bude navždycky."....řekl...
"Miku?"....chvěl se jí hlas, byla z jeho vyznání zaskočena. Vyznával ji lásku už tolikrát, ale tentokrát to bylo jiné....
uchopil její obličej do dlaní...." Paulo, tohle si prosím dobře zapamatuj, ať se stane cokoliv navždy tě budu milovat. Budu tě milovat do konce svého života i po něm. Nikdo nemůže změnit to, co k tobě cítím."......vylekalo jí, když v jeho očích zahlédla slzy......
" Ani já tebe nikdy nepřestanu milovat."....vypravila ze sebe ta slova dojetí....
" Pane bože jak já te miluju."....vzal ji do náruče a pokryl její obličej vášnivými polibky.....



Ač neradi oba nás volali povinnosti a my se z toho pohádkového místa museli přemístit zpátky do reality. V autě jsme se rozloučili a já šla rovnou domů. Jako jedna z mnoha jsem se procházela ulicemi, bez toho aniž by někdo tušil, že já jsem ta, která zná důvěrně popovou ikonu. Zastavím se v obchodě pro nějaké pečivo a prodavačka mi neochotně podává okoralou housku. Evidentně ji svou přítomností obtěžuji a já si říkám, zda by se ke mně tak chovala kdybych byla "paní JAcksonová"....jo to by mě ochotně tou houskou rovnou nakrmila. Lidé dokáží člověka soudit podle jeho postavení a já se proto Michaelovi nedivím, že v minulosti se cítit tolik osamělý. Měl slávu, získal to, počem tolik toužil. Lidé ho poznávali na ulici, chtěli se s ním kamarádit, ale kdo z nich chtěl být opravdovým přítelem? Většina z nich se jen před ostatními chtěla chlubit tím, že zná Michaela Jacksona. Využívali ho pro jeho vliv, pro jeho slávu. A já si říkám, není mnohem lepší pohled na zašklíbenou prodavačku, která upřímně neskrývá to, že ji svou přítomností lezete na nervy, protože už by byla raději doma než aby vás obsloužila. Než na tu, která se na vás mile usmívá protože ve společnosti něco znamenáte a přitom stejně víte, že její úsměv je jen pouhá přetvářka. Člověk neovlivní to, do koho se zamiluje. Já nikdy nestála o slávu ani o to, aby mě lidé spojovali s Michaelem. Vlastně jsem nikdy nestála o takový humbuk, ale zároveň skrývat svou lásku před okolím, před svou matkou, před Mikovou rodinou se mi ze srdce příčí. Bude to takhle pořád a nebo se tahle neustálá hra na shovávanou změní?!.........

54. kapitola - Last story

12. prosince 2012 v 17:02 Povídky - příběhy
54. KAPITOLA

Takže tentokrát milé dámy nás čeká pohádkový díl. Myslím, že v tomhle předvánočním čase to ani jinak nejde :-) Takže se pohodlně usaďte, protože pohádka o Popelce nám právě začíná :-)
PS: Další kapitolka nejdřív bude v pondělí.......Mějte se krásně.....


Paula se dostala do pohádkové říše. Místnost, ve které se nacházela byla komnatou pro princeznu. Velký ručně zdobený stůl masivní, židle, louče, jenž vytvářely světlo a hudebníci kteří hráli na housle, byl jen začátek. Zpoza rohu veškeré té nádhery se objevil princ v smetanovém obleku, černou košilí, kterou měl ležérně rozepnutou, ale přitom vypadal upraveně. Vlasy, které jindy nosí rozpuštěné měl tentokrát sepnuté do uhlazeného culíku a Paule se hlavou honily hříšné myšlenky na jeho odhalený krček. .....

" Mohu prosit o tanec?".....přistoupí k ní lehce ji chytne za ruku a gentlemansky ji políbí. Zpoza zad vytáhne rudou dlouhou růži, kterou Paula s úsměvem přijmme. Intuitivně k ní přičichne a nasává její nezaměnitelnou vůni. Hudebníci na Michaelův příkaz začnou hrát libou melodii a zamilovaný pár se kroutí v jejím rytmu.......
" Řekni, tak tohle je ta tvá říše snů?"....zeptá se.......
" Ano, a ty jsi má Popelka."........odpoví.........
" Popelka?".......usměje se.........." Takže ze šmudly, která se ukrývala někde v rohu, aby nikomu nebyla naobtíž. Stranila se okolí, které ji celou dobu přehlíželo jednoho dne potká prince a ten ji ukáže, že láska může být i krásná. Že milovat není hřích, tak pak ano. Pak jsem Popelka.".....řekne a upřeně se podívá do jeho očí. Michael neváhá a ještě více majetnicky si ji k sobě přivyne a políbí. Pak se oba přesunou ke stolu a jeden číšník za druhým začnou všechny ty dobroty servírovat na stůl. Po výtečné večeři všechen personál pochopí, že jejich služeb už nebude třeba a úderem půlnoci se všichni potichu vypaří jako myšky.

Michael zvedne svou princeznu ze židle a v náručí ji odnese a položí do voňavých, měkkoučkých přikrývek. Zaplavuje její tělo nenasytnými polibky a Paula cítí jak pod jeho doteky její kůží proudí příjemné teplo a v břiše začínají létat motýlci. Tak přece jen je Popelka, protože i ty nádherné šaty, které na sobě měla byly fuč. O to se tentokrát postaral její princ. A o mnohem, mnohem víc......Po jejich vášnivém milování se Michael vzdálil v koupelně a Paula ho následovala....





Tiše se vkradla do sprchy...." " Chceš umýt záda?"...... Michael se pod proudem vody ohlédl a spatřil Paulu jak za ním vstupuje do sprchy. Napřáhl k ní ruku a přitáhl si jí k sobě...." Musíš se ptát?"....rty se přisál k jejímu krku a zlehka jí do něj kousal....
" Kde je mýdlo?"....vyzvvídala....Ruce mu sklouzly po vlhké kůži , nahmatal prsa, laskal je, dráždil a pak kousíček odstoupil, aby si prohlédl její broskvovou pokožku. Podal ji voňavé mýdlo a Paula namydlila ruce spoustou pěny. Objala ho paží, smyslně mu drhla záda. Prsty se otírala o drobné chloupky na jeho hrudi. Pokožku pod jejími dlaněmi měl vlhkou a kluzkou. Zajela mu pod paží a on se začal smát...." Hrozně to lochtá.".....jeho smích se brzy změnil v povzdech touhy. Navzájem na svá těla nanášely horu bílých mýdlových bublinek.. Rozdováděně se smáli, ale jejich ústa se pod kouřící mlhou nakonec našla a spojila se v polibek. Jeho jazyk se vášnivě proháněl v ústech, její ruce mu přejížděly vzadu po stehnech.....
" Paulo?"...zasténal....
"Ano?"......ústa měla příliš zaneprázdněná tím, jak ho ochutnávala, jak vysávala vodu z jeho rtů....
" Potřebuji umýt i vepředu."....
Vzala znovu mýdlo a přejíždě po dosud zanedbané pokožce. Pozorovala ho skrz vařící mlhu, která byla čím dál větší. Položila mu ruce na hruď a hnětala jeho bradavky. Ukazováčkem se prodírala dolů po žebrech. Dále pokračovala přes břicho, k pupíku a sjížděla nebezpečně níž. Ruce měla vlhké, kluzké a nevyspytatelné. Dotkla se jeho přirození. Byl tvrdý a hladký.
Malinko pokrčila kolena a zvedl ji k sobě, rukama ji podpíral boky. Nakonec touha nedokázala déle čekat a on vklouzl tam, kde patřil. Přitiskla mu hlavu na prsa a nesobecky se mu oddávala.
Dlouho poté, co vzájemně vyvrcholili stáli pod sprchou rozechvělí láskou se oddávali kapkám smyslného deště.
Později leželi tváří tvář v posteli, rozpálení, ospalí, ale stále nabití láskou a vášní. Jeho oči jí projížděly po obličeji a líné prsty vpletl do vlasů. Zamilovaně ji pozoroval tak dlouho, dokud neusnula....


53. kapitola - Last story

10. prosince 2012 v 8:17 Povídky - příběhy
53. KAPITOLA

S Michaelem jsme se začali čím dál více vzdalovat. Předtím jsme bez sebe nemohli být ani hodinku a teď jsme se viděli sotva jednou za týden. Buď to omlouval pracovní vytížeností a nebo chtěl být se svými dětmi. Byla jsem smutná a neustále jsem se ptala proč ta změna. Pokaždé, když jsme se střetli a já si s ním o tom chtěla promluvit nedal mi příležitost. Choval se ke mě tak jako vždycky, byl pozorný, milý, milující...nic nenasvědčovalo tomu, že by mě přestal milovat. Měla jsem, ale pocit, že ho něco trápí. Kolikrát byl zadumaný a já měla pocit, že mě nevnímá tak, jako dřív. Bylo tu něco, nebo někdo, kdo zapříčinil tu náhlou změnu a já musela přijít na to, co mou lásku tíží.....


Byla jsem ponořena do svých myšlenek, když v tu ránu mě z mého snění vyrušil zvonící telefon. Na displeji svítilo Michaelovo jméno a mě v tu ráno poskočilo srdce a na tváři se objevil úsměv. Neslyšela jsem ho více jak týden a tak nebylo divu, že jsem div telefon nerozmačkala v ruce..........

" Miku, lásko? Je vše v pořádku?".........zeptala jsem se..........
" Ano zlatíčko, neruším tě?".........slyšela jsem sametový hlas na druhém konci....
" Ne, nerušíš. Ty nikdy."..........řekla jsem popravdě.....
" Mohli by jsme se dneska sejít?".....zeptal se. Jeho hlas zněl naléhavě, ale přitom jsem cítila, že hoří nedočkavostí mě vidět.Nasoukala jsem se do džínů a vyběhla z bytu rychlostí blesku. Mávla jsem na taxikáře a určila směr cesty. Přikázala jsem mu, aby jel co nejrychleji, protože je to nesmírně naléhavé. Naštěstí mé prozby vyslyšel a já do půl hodiny byla u Michaela. Vešla jsem tajným zadním vchodem do zahrad Nevrlandu, abych se nenápadně vplížila do zděného domku.Myslela jse, že Mika najdu právě tam. Ale mýlila jsem se, nebyl nikde. Ovšem alespoň mi zanechal vzkaz na stole, ve kterém stálo....." Miláčku, mám pro tebe překvapení. Nemohl jsem ti to prozradit do telefonu, tak se na mne za to prosím nezlob. Venku na tebe čeká přistavený vůz, který tě zaveze do říše snů. Protože sny nás pozvedávají z pozemského každodenního života. Obohacují naši budoucnost a nové možnosti.....Moc se na tebe těším má lásko.".......zase mě svými krásnými slovy dostal a já cítila jak mě pomalu zaplavují emoce. Udělala jsem přesně to, co mi Michael přikázal. Vešla jsem ven a tam opravdu už na mě čekal řidič v krásné černé limuzíně a já si říkala, že v těch hrozných džínách snad ani nemůžu do tak krásného auta nasednout. Řidič jakoby mé myšlenky četl a z auta vytáhl třpytivou krabici ovázanou zlatou mašlí. S úsměvem na tváři mi ji podával...." Tohle je od pana Jacksona slečno."......vysvětlil a já od něj krabici přijala. Uvnitř se ukrývaly ty nejkrásnější šaty, které jsem kdy viděla.Róba přímo pro princeznu a já pochopila, že se mám do nich obléci.....ach ten můj perfekcionosta myslí na vše.....usměji se a šaty si samozřejmě obléknu. Ještě doladím svůj makeup. Naštěstí sebou vždy v kabelce nosím taštičku "první pomoci"....tvářenku, lesk, řasenku....věci, které nevíte, kdy budou potřeba. Že bych se snad tvou dokonalostí už od Michaela nakazila?!.......podívám se na sebe naposledy do zrcadla a usedám do limuzíny. ....." Sluší vám to."....zhodnotí můj zevnějšek muž, kterému svřuji svůj život a mne to malinko zvedne sebevědomí.
Celou cestu přemýšlím kampak že to jedeme a jaké že překvapení si pro mne přichystal. Jsem jako na trní a nemohu se dočkat.........


Tak krásně nám to začíná. Zdá se, že tuhle lásku nemůže nic ohrozit, ale bohužel zdání klame :-(
Ještě asi dva romantické dílečky plné lásky a vášně a pak jakoby mávnutím kouzelného proutku se jejich životy obrátí vzhůru nohama....


52. kapitola - Last story

7. prosince 2012 v 8:41 Povídky - příběhy
52. KAPITOLA

Vím, že vás neustále napínám, ale ještě jeden takový kraťoučký díleček, než se pustíme do tolik očekávané minulosti :-)


" Pane bože to vy jste Blanketova matka!!!!"............Jermaine je naprosto v šoku z ženy, která přikývne a s nezastavitelným pláčem se zhroutí na zem. Přistoupí k ní a ochranářky položí ruku na její rameno....
" Mám vám donést vodu?"....starostlivě se zeptá, ale Paula zakroutí hlavou a odmítne......
" Tolik mě to mrzí."....nepřestává vzlykat.......
" Proč jste Paulo přišla? Chcete snad získat Blanketa do opatrovnictví?"........nedá mu to se nezeptat. Obává se toho, co Paula řekne.....
" Vůbec ne Jermaine. Říct Blanketovi pravdu by mne nenapadlo ani náhodou. Nejsem jeho matka a nikdy jsem ní nebyla. Měl jen tátu, který mu dal tu nejlepší péči a vychování. Tak jak svým starším dětem.".....odpověděla a Jermainemu se značně ulevilo...
" Tak proč tedy?".......
" Ach, sama pořádně nevím, a abych pravdu řekla vůbec tomu nerozumím. Asi vám to bude připadat hloupé a zdát se, že jsem učiněný blázen, ale v den, kdy jsem se dozvěděla, že váš bratr.....zemřel, všechno se vrátilo. Minulost na niž jsem se tolik let snažila zapomenout tu najednou byla zpátky. Vzpomínky, které jsem chtěla vymazat ze své hlavy mne začaly pronásledovat a já ve zcela obyčejných věcech jsem zase viděla Mika. Byl tady, byl tu. Jednou v noci se mi zdál takový zvláštní sen....jakoby mě volal a prosil o to, abych světu ukázala pravdu. Že nesmím dopustit, aby z něj udělali nestvůru, přece já sama dobře vím jaká je pravda... A tak jsem se rozhodla vrátit a dělat vše proto, abych zjistila pravdu a očistila jeho jméno. A nezbytné pro hledání pravdy byla i má návštěva tady. Proto jste mě tu našel. To, že jsem zrovna v ruce držela Blanketovu fotografii byla jen intuice a zvědavost jak vlastně vypadá. Měla jsem pocit jako bych se dívala do tváře Michaela.".....snaží se o úsměv......
" Jsem neskutečně rád, že vás konečně poznávám Paulo."....z očích mu tečou slzy. Obejme ji a ona se opět rozpláče. Nikdy by nevěřila, že začne tyhle věci někomu vyprávět a už vůbec né bratru muže, kterého tolik milovala.........
" Celou dobu mi něco říkalo, že jste to vy, kdo porodil Michaelovi dítě. Ale pokaždé, když jsem mu tuhle otázku položil, rozzuřil se. Pokaždé jsme se při tom strašně pohádali a já to nakonec vzdal. Tohle byla jedna z věcí, které si chtěl evidentně nechat jen pro sebe. Nevím, co se mezi vámi tenkrát stalo. VLastně jsem to nikdy zcela nepochopil. Jednou, když mi o vás vyprávěl měl neskutečně šťastné oči, láska a štěstí z něj jen zářilo a já mu to neskutečně přál. Konečně našel spřízněnou duši a já cítil, že je tentokrát doopravdy spokojený. Najednou rána "bum" a vše, co mezi vámi bylo zkončilo....Proč Paulo? Proč?"...........
vzdychne...."Ach... Než začnu, přece jen bych si teď dala trochu vody. Tohle vyprávění bude totiž hodně dlouhé."....řekla s kamennou tváří........
" Jistě za moment jsem zpátky."...........odpověděl a co nevidět se vrátil i ze džbánem vody s ledem........

51. kapitola - Last story

5. prosince 2012 v 10:35 Povídky - příběhy
51. KAPITOLA

51. kapitolka a nejvyšší čas poodhalit tajemství, které jsem se snažila tolik mlžit. Zároveň jsem věděla, že jste velice všímavé a přijdete na to dřív, než to řeknu nahlas :D A proto je ta správná příležitost odhalit Paulinino tajemství. A kdože ho odhalí? Ze začátku se bude zdát, že ten hajzlík Murray, ale kdo to nakonec bude? Se dozvíte nakonci kapitolky :-)



Po týdenní hospitalizaci se opět Murray vrátil do věznice, kde čekal na svůj rozsudek. U každého nového soudu se zdál klidný a v jeho tváři šla číst bezcitnost. Byl si až příliš jistý tím, že odsouzen nebude. Dokonce byl připraven použít vše co by z Michaela Jacksona udělalo nemocného vyšinutého člověka. Nedávno přišel s obviněním, že se Mike pomočoval a nebyl schopný dojít na záchod. U soudu byla použita fotografie Michaelovi postele, na které měl panenku. Další snůška obvinění, která rozlobila nejen rodinu, ale také fanoušky. Ty se každý den soudního procesu sjednocovali před soudní síňí a s transparenty vykřikovali hesla proti té ohavné zrůdě. Nápis "doktor smrt", byl jeden ze slabých odvarů. Byli opět tu, aby očistili svého idola.......


-------
" Dobrý den Ede, tak co jste o té příšerné ženské zjistil?"....neotálel Conrad s optáním, když za ním přišel jeho obhájce........
" Conrade musím vás zklamat. Nic krom toho, že je advokátka a v součastné době žije u své matky jsem zvláštního nezjistil. Buď je opravdu neposkvrněná a nebo tak vychytralá. NA vašem místě bych si s ní nedělal starosti. ".............radil mu....
" Nevím Ede. Je tu něco, co mi na ní nehraje. Není to jen obyčejná milenka, kterou by měl Jackson na jednu noc. Víte, co je zvláštní? Jackson se mi občas při slabé chvilce svěřil se svými románky. Neopomenul vzpomenout jak Prasleyovou, Roweovou...ale o žádné Marshallové se nikdy nezmínil. Stejně tak o matce svého druhého syna."..............další otázky, které Murrayovi nedaly spát.........


------------
Paula dlouho otálela s tím navštívit Michaelovu ložnici v Holmby Hills, ale nakonec to musela udělat. Přesvědčila bodigárda Faheema Muhammeda, který i nadále stráží pronajaté sídlo, aby ji pustil dovnitř. I když se mu do toho moc nechtělo, nakonec souhlasil. Přece jen Paula v sobě měla něco magického už při jejich prvním setkání a věděl, že není zlý člověk, ba naopak, snaží se rozplést to zatracené klubko lží a polopravd. Jestli ji tahle "návštěva" alespoň trochu v rozplétání cucků pomůže pak ví, že udělal správně.

" Jen se prosím nezdržujte moc dlouho. Nechtěl bych, aby vás tu někdo zahlédl."........poprosil Paulu...
" Nebojte Faheeme. Věřte, že kdybych to nemusela dělat nedělala bych to."........Paula se obávala toho, co spatří za zavřenými dveřmi. Za dveřmi, v místnosti, kde Michael trávil poslední hodiny svého života.

Srdce ji rozbušilo , když vkročila do jeho ložnice. Nábytek byl překrásný, přesně tak, jak bylo Michaelovým stylem. Vše do detailu propracované, originální a magické. Obrovská postel jejiž čelo bylo zdobené ve zlatě. Přejela rukou po polštáři a cítila jak emoce vyplouvají napovrch....tak tady do tebe ten hajzl vpravil ten jed! Do čertu, proč jsem tu nebyla? Měla jsem tě chránit. Měla jsem tomu zabránit. Byla jsem tolik zaslepená vlastní pýchou, že jsem se už nikdy nepokusila k tobě přiblížit....začala se obviňovat.

Přistoupila ke krbu na němž měl Michael fotografie. Bez dlouhého přemýšlení vzala tu, na které byl Blanket. Přejela po skleněném rámečku a každým pohledem na něj cítila jak ji srdce krvácí......vzdala jsem se tě, vzdala jsem se tvého táty, protože jsem si myslela, že je to v danné situaci to nejlepší rozhodnutí. ALe skutečně bylo?.....vzlykla. Setřela dopadající slzu na fotografii..........

" Co tu pohledáváte?"..........uslyšela za svými zády rozzuřený mužský hlas........
" Ach, omlouvám se."........na víc se nezmohla........
" Kdo vás sem pustil?"..........ptal se, ale neodpovídala........
" Tak čertu, řeknete mi konečně, co pohledáváte v pokoji mého bratra a proč držíte fotografii jeho syna?".............byl naprosto v šoku z plačící neznámé ženy.....
" Nezlobte se. Nechtěla jsem tu slídit. Vím, že to vypadá všeljak.....Paula Marshallová."...........podávala mu svou ruku, aby se představila. Netušila proč mu říká své jméno, ale připadalo ji to jako rozumný nápad.......
" Jak jste říkala, že se jmenujete?"..........Jermaine začal pátrat v paměti odkud, že tohle jméno zná.........
" Paula Marshallová."........zopakovala nejistě........
" Marsallová.....Paula Marshallová."...........pozorně si prohlížel její tvář. Zkoumal ji od hlavy k patě a hlavou mu vrtalo proč ta žena je Michaelově ložnici a v ruce drží Blanketovu fotku a najednou mu to dojde. Ruku si dá před ústa, když mu dojde, kdo ta žena je. Nevěřícně vykřikne.........." Panebože vy jste Blanketova matka!!.........


Ano, tak je to venku. Jermaine sice Paulu nikdy neviděl, krom fotografie v novinách, kterou mu sám Michael před lety ukázal. Zároveň od svého bratra ví jak tu ženu miloval a snad je i jediným člověkem, který ví jak to mezi nimi bylo. Pohled na uplakanou Paulu s Blanketovou fotografií mu dal jasnou odpověď na otázky, které tušil celou dobu........

Od příště nás budou čekat kapitoly z minulosti, kde pomalu budeme nacházet otázky na to, proč ti dva nezůstali spolu a také proč se Paula vzala svého syna a všeho, co tolik milovala.....

50. kapitola - Last story

2. prosince 2012 v 9:38 Povídky - příběhy

Moje milá zlatíčka, v mém životě se vyskytla jedna zásadní věc a ač si ještě užívám svým mateřských povinností stalo se to, že můj šéf potřebuje, abych do práce nastoupila už o něco dřív. No sakra o dost dřív :-) Takže mě k těm mateřským, domácím povinnostem čekají i ty pracovní, a vy tušíte asi proč to píšu a co tím chci vlastně říci. Ano, jedná se o povídku LAST STORY, ne nebojte nechci ji ukončit ani pozastavit. Jen se může stát, že přidávání bude poněkud menší. Mám sice nějakou tu kapitolku napsanou v záloze, ale není toho tolik jak bych chtěla. Proto se tu dílek objeví jednou max. dvakrát (když to dobře půjde) za týden. Takže tímhle se chci samozřejmě všem omluvit. Nebojte nikam nemizím, bez vás by to už ani nešlo, ale kdyby se stalo že se tu nebudu tak objevovat častěji, víte co je toho příčinou :-)
Tak a teď už k dílečku......mám vás ráda



50. KAPITOLA

Byl to zvláštní pocit když stála u Conradovi postele a dívala se na něj jak je bezmocný. Dělalo ji potěšení mít nad ním moc. Zároveň se jí tak nějak srdce uklidnilo, i když zároveň věděla že jí čeká ještě dlouhá cesta k dokončení "mise".
I když Murray není jediný, kdo je za Michaelovu smrt zodpovědný měl z Pauly strach. Představovala pro něj hrozbu a to ona chtěla.

Potom, co opustila nemocnici se procházela po okolí. Potřebovala si pročistit hlavu a tak nějak se vnitřně uklidnit. Kroky ji zavedly až k místu, kde Michaela poznala. Posadila se na lavičku, která poněkud za ty léta vypadala neudržovaně. Dřevo bylo strouchnivělé a i nátěr neodpovídal původní barvě. Dotkla se jí a přemýšlela kolik že vody už uplynulo. I přesto cítila tu nezamněnitelnou, pronikavou vůni jako tenkrát. Jakoby se do dřeva vpila a ona ji znovu mohla cítit..........

-------

" Máte tu místo?".....zeptal se a ona přikývla.
" Dneska máme krásně, jakoby ani nezačal podzim.".......začal neutrálně jejich rozhovor. Usmál se na ni a ona v tu chvíli začala tušit kdože je její společník. Hrdlo se jí překvapením a nervozitou sevřelo. Byla šťastná, že může poznat takovou stár jakou je právě Michael Jackson, ale zároveň na sobě nechtěla nechat nic znát. Nechtěla, aby vytušil, že ví kdo je. Chtěla vědět jaký to je ve skutečnosti člověk. Média neustále ať již záměrně ničí svými nepřesnými informacemi to, oč tenhle člověk usiluje. Neukáží jeho láskyplná poselství , skutky, které pro svět udělal a to je neskutečná chyba. Jejich informovaností jsou neustálé domněnky o tom kolik má na sobě plastik či jak podivínský člověk je. Pravou tvář ukázat nechtějí a to je jejich záměr. Bohužel většina lidí těmhle nesmyslům věří a o to víc bylo Paule Michaela líto.
Byla neskutečně šťastná za možnost se s ním setkat. Myslela, že je to jejich první a zároveň poslední setkání, ale to, co se mezi nimi zrodilo byla čistá a upřímná láska. Škoda jen, že nemohla trvat navěky.....



--------------
" Tak co Conrade, jak se dneska cítíte?".... zeptal se obhájce Ed Chernoff, který přišel navštívit svého klienta do nemocnice........
" Ede až nebezpečně se tu potlouká ta příšerná ženská.".....informuje svého obhájce....
" Myslíte ta, co vás byla navštívit ve věznici?".....zeptá se.....
" Ano ta, Paula Marshallová. Ze začátku jsem si myslel, že není nebezpečná, ale byla i tady. A doknce sebou měla i propofol. Chtěla mě zastrašit, nebo co. Musíte s tím něco udělat. Zjistite o ní co nejvíce informací, evidentně byla s Jacksonem spjata víc než si myslíme.".....řekl své obavy.......
" Udělám vše, co bude v mých silách. Ale ubezpečuji vás, že to vůbec nebude lehký oříšek. Je jasné, že se jen tak nenechá zastrašit."...........