Leden 2013

72. kapitola - Last story

30. ledna 2013 v 12:58 Povídky - příběhy
72. KAPITOLA

Tak děvčatááá, dnes mám konečně chvíli klidu a tak jsem se pokusila o napsání dílu. Tentokrát Jermaine na Paulu ušije boudu, a bezjakýchkoliv příprav se postará o to, aby se Paula setkala s dětmi jeho bratra. Jaká bude vzájemná reakce se dozvíte už za chvíli :-)


" Pojď Paulo, někoho ti představím."....už delší domu měl Jermaine v plánu tyhle dvě ženy seznámit. Halima ho začala unavovat svými neustálými otázkami, s kým že to v poslední době tráví tolik času, a tak se rozhodl Paulu pozvat k sobě na čaj, aniž by měla tušení, že tam bude i jeho žena........
" Dobrý den, já jsem Paula...Paula Marshallová."......nejistě podává ruku, ženě, která ji rengenuje od hlavy až k patě. .....
" Halima. Jermainova žena."....odpoví...evidentně se ji ta žena nezamlouvá. Možná v ní cítí sokyni. Jermaine se snaží situaci vyřešit........" Halimo, to je dobrá přítelkyně mého bratra Michaela. Dovoluji si tvrdit, že moc dobrá přítelkyně, snad nevětší, kterou kdy poznal.".....usměje se na Paulu....." Neposadíme se?".....snaží se ženy přimnět k tomu, aby se usadily ke stolu. Bez řečí se obě posadí naproti sobě a nechají mluvit Jermaina.........." Paula je z Kanady a pracuje jako advokátka. Michaela poznala před necelými deseti lety a stali se z nich velcí přátelé."........vyhýbá se slovu milenci. Jermaine slíbil, že nikomu nepoví jak to mezi ní a jeho bratram ve skutečnosti bylo........" víš Paula chce zjistit skutečnou pravdu o Michaelově odchodu, tak, jako mi všichni ostatní."......vydechne. Při vzpomínce na bratra se rozesmutní....." A já ji v tom chci pomoci."....přizná se.....Halima si stále prohlíží Paulu s určitou nedůvěřivostí, ale jelikož znala svého švagra, věděla jak tajemný uměl být, tak proč by zrovna jedno z jeho tajemství nemohla být zrovna tahle žena?!........" Dáte si něco k pití Paulo?"....konečně promluví........" Vodu bez bublinek, děkuji.".....zatímco Halima připravuje pohoštění v kuchyni Jermaine mlčky sedí s Paulou ve vedlejší místnosti, když v tom se najednou rozrazí dveře a přiřítí se ječící dívenka........." Strejdo, strejdo Jaafar mě zlobííí."..........stěžuje si Jermainova neteř Paris, která je o dva roky mladší než jeho syn. Paula neměla nejmenší tušení o tom, že v Jermainově domě jsou děti jeho bratra. I když Paris neviděla takovou dobu nikdy nemohla zapomenout na její kaštanové, velké oči, která měla po otci.
Pohled dívky a ženy se setkal. Dívenčiny oči jakoby říkaly :"odkud jen tu ženu znám?".....pár vteřin bez hnutí na sebe koukaly. Jermaine ty dvě jen tiše pozoroval. Chtěl vědět co se stane až se Paula setká s dětmi. Zda to v ní vyvolá vzpomínky, a také chtěl vědět jak na Paulu budou reagovat. Zda ji vůbec po letech poznají. Parisin pohled mluvil za vše.........

" Pa..Paulo jsi to ty?"........promluvila.....
Paula přikývla........" Ano Paris, jsem to já.".......odpověděla se sklopenou hlavou........
" Pauloooo."............roztáhne ruce a řítí se k ženě, aby ji obejmula. Paula takovou reakci vůbec nečekala, ale nebrání se. Naopak, po její náruči podvědomně toužila. Hladila ji po vláskách, které měla delší a také podstatně tmavší než když byla malá holčička. Ale květinová vůně se z nich linula jako tenkrát...........
" Ach Paris, tak nesmírně ráda tě vidím."............pohladí ji po tváři. Tohle setkání po letech v obou vyvolalo emoce v podobě ronících se slz. Objímaly se, navzájem si hleděly do očí a zase objímaly. Paula držela v náruči někoho, kdo patřil k muži, kterého ona tolik milovala a ona se toho krásného pocitu nemohla nabažit. Jenže je vyrušil příchod nejen Halimy s tácem plných dobrot, ale také dalších dětí. Paula cítí ten pohled dětských očí, které si ji prohlíží. Avšak jeden pár si ji prohlíží natolik silně, že s každým jeho pohledem cítí jak ji krvácí srdce. Není úniku, není cesty zpět. Ty velké, tmavé a tolik smutné kukadla patří jejímu synovi......


Hlásím se.....

27. ledna 2013 v 16:07
Ahoj kočeny,

jakpak se máte? Vím, s dalším dílek mi to trvá, ani nevíte jak mě to mrzí, ale psaní je teď bohužel poslední věc, na kterou mám chuť. :.-( Když už si myslím, že všechno bude OK přijde další, ještě větší rána. A i přestože se řídím heslem: SPADNEŠ-LI SEDMKRÁT, VZTAŇ PO OSMÉ.....netuším jak ještě dlouho se dokáži zvedat a zda vůbec chci......

Proto Vás prosííím, mějte se mnou strpení alespoň Vy :-(
To jen díky Vám, Mikovi a mých dětiček se držím ještě nad vodou......
Mějte se krásně

S láskou.............

71. kapitola - Last story

22. ledna 2013 v 20:41 Povídky - příběhy
71. KAPITOLA

Druhý den Jermaine vyzvedl Paulu doma a společně jeli za Kennym. Jermaine mu volal, aby se ujistil, že je přijme. Ten se schůzkou souhlasil, dokonce dřív či později očekával Jermainovu návštěvu....

S určitými rozpaky Paula vešla dovnitř do domu potom, co je Kenny pozval dál. Koukal na Paulu a zřejmě mu hlavou vrtalo, co je zač. Jermaine byl ale rychlejší....
" Kenny tohle je advokátka slečna Paula Marshallová."......představil mu ji...
Kenny svým hostům donesl kafe a pak se usadil do křesla naproti nim. Paula si nervózně pohrávala s prsty a co nejtěsněji se přisunula k Jermainovi. Potřebovala cítit jeho bezpečnost. Obávala se toho, co jim Kenny Ortega řekne......

" Pomáhal jsem mu jak jsem jen mohl. Jednou jsem ho na zkoužkách dokonce poslal i domů. Byl tak bledý, nesoustředěný, vyhublý. Musel jsem ho kolikrát i krmit, aby vůbec něco snědl. Jindy se cpal čokoládou, tyčinkami...vším, co mu přišlo pod ruku. Byl jako den a noc, černá a bílá. A já měl vážné obavy.AEG ale zacházela čím dál víc dál. Dělali všechno proto, aby turné bylo. Podle nich show musela pokračovat za každou cenu. Přitom podle mě i ostatních mělo být turné zrušeno. Michael ten nátlak, který byl na něj vyvýjen evidentně nezvládal. AEG byla u něj doma, aby projednala jeho absenci na zkoužkách, ale jestli by si někdo myslel, že ho přišli podpořit, plete se. Neměli s ním vůbec žádný soucit. Důrazně mu připomněli jeho smluvní povinnost. Vyhrožovali mu, že pokud nenastoupí a nezačne okamžitě podávat výkony zarazí mu příjmy a navíc příjde o všechno. V ten den, kdy u něj byli Michael přišel večer na zkoužku. Zkoumavě jsem si ho prohlížel a vyděšeně se ho ptal co tu dělá. Měl být v naprostém klidu a odpočívat. Rozhodně nebyl ve stavu, aby mohl "skákat" na jevišti. Chtěl projevit svou ochotu a to bylo pro Michaela typické, nikoho nenechat na holičkách. Nechtěl, aby si mysleli, že selhal. Když jsem byl navšívit Michaela 20. června u něj doma, byl jsem zděšen v jakém je stavu. Mluvil nesrozumitelně. Zdálo se, že je pod vlivem nějakých sedativ. Zrovna v tu dobu byl u něj jeho lékař Conrad Murray, ale nebyl sám. Byl tu i doktor Klein. Zeptal jsem se jich, co se děje. Ale s klidným výrazem ve tváři mi řekli, že je vše v pořádku. V pořádku? Tohle nebylo v pořádku. Michael nevypadal být v pořádku. Dokonce si dovoluji tvrdit, že nebyl zcela při smyslech. Volal jsem choreografovi Travisi Payneovi a naléhavě ho žádal, aby se jel na Michaela podívat. Chtěl jsem znát jeho názor. Potřeboval jsem vědět, co si o tom všem myslí. Když za ním přijel Michael spal a lékař mu důrazně řekl, že musí mít klid. Za žádnou cenu ho k Michaelovi nechtěl pustit. Začali se tu dít divné, velice divné věci. ".......přiznal své pochyby.....
" Hudební režisér téhož dne odpoledne pronesl k tanečníkům a ostatnímu personálu scény prohlášení, které znělo: "Všichni se za Michaela musíme modlit a přát mu jen to dobré."......Proč Kenny něco takového řekl? A byli ve fázi modliteb a turné dál mělo pokračovat. Evidentně bylo všem jasné, že tu něco nehraje."........Jermaine byl rozlobený....
"Tohle se stalo čtyři dny před Michaelovou smrtí. 23. a 24. června znovu přišel ke zkoužkám a byl vplné síle. Jen stěží by někdo hádal, že před třemi dny vypadal na pokraji smrti. Poslední den jeho života jsme zkoušeli dlouho do noci. Zkončili jsme až kolem druhé hodiny ranní. Michael vypadal skvěle. Nebyl vůbec unavený. Dokonce nám všem řekl, že se těší na další den. Měl v úmyslu pracovat na vokálech. Bylo to to jediné, co ještě potřeboval před začátkem turné doladit. Když odcházel ze Staples Center měl v úmyslu navštívit Tohme-Tohmea a podepsat jisté dokumenty. Nevím zda tam byl, a nebo jel rovnou domů. Ale je to další důkaz, že se Michael plně soustředil na budoucnost. Rozhodně toho večera nechtěl spáchat sebevraždu, jak by si někdo mohl myslet. Proto je velmi podivné, že Michael zemřel v době přítomnosti doktora Murraye. Viděl jsem ty dva jak s Michelem zacházeli a jejich péče byla poněkud zvláštní. Víc mu škodili než pomáhli.".........


Tak zlatíčka, další díl nemám napsaný a ani ho bohužel nemám v hlavě :-( Takže si budete muset chvilinku počkat :-)
Mějte se krásně....

70. kapitola - Last story

20. ledna 2013 v 18:09 Povídky - příběhy
70. KAPITOLA

Tak zlatíčka, máme tu 70. kapitolu a já jsem nesmírně šťastná, že vás ještě mé psaní neomrzelo. Musím přiznat, že svým způsobem jsem s touhle povídkou srostlá a jestli jsem na začátku říkala, že bych se chtěla dostat ke stovce, upřímně jsem tomu moc nevěřila :D A teď to vypadá, že se možná dostaneme i přes stovku :)
Tak já doufám, že to ještě se mnou chvilinku vydržíte, a i když je to místy dost nepříjemné čtení budete mít sílu vytrvat až do konce :-)
Děkuji za vaši přízeň, mám vás ráda........


" Sakra.".......vykřikne naštvaně Paula. Přesně toho se obávala. Na záznamu jsou jen debilní čtyři minuty, které nic zásadního neukazují. Ale jak to? Jak je to možné? Přece by bylo až moc podivné kdyby selhaly kamery. Je zcela jasné, že tu někdo s nahrávkou musel manipulovat. Losangeleská policie se jasně přiklání k faktu a Michaelovu smrt vyšetřují jako vraždu, i když rozsudek ještě nebyl vyřčen. Proč tedy vyšetřovatelé uchovávají jen čtyřminutový záznam, kdy do ložnice vztoupil doktor Murray? Kdo ještě a pokud vůbec vešel do ložnice té noci? Je těžké pochopit jak tyhle důležité záznamy se mohly sprostit ze světa. Zatím se vyšetřování soustředí jen na jednoho doktora, ale Michael měl kolem sebe víc lidí, kteří "pečovali" o jeho zdraví. Murrayovi teče do bot, o tom není pochopit a nakonec ho nejspíš odsoudí, i když s tak směšným trestem, který je spíše na oko. Paula ví, že i kdyby učinila nemožné nikdy nedokáže vyhrát nad těmi zrůdami, kteří prahnou jen po penězích. I dnes, kdy od Michaelovi smrti uplynulo pár měsíců všem jde jen o to, jak na něm zbohatnout. Ani policii nevěří, je jasné, že jsou zkorumpovaní a zmanipulovaní. I přes veškerá fakta, která jednoznačně mluví proti Paule, věří, že se pravda časem ukáže. Michaela zklamali všichni, ale ještě je tu člověk, který se bude za spravedlnost být do poslední chvíle jako lev. Tím člověkem je Paula Marshallová.

........

Paula si pustí nahrávku písně jejíž slova ji doslova pohltí. Každá věta se ji vrývá pod kůží a jen stěží je schopná si ji poslechnout až dokonce. Slyšela ji tolikrát, a i přesto, že v ní zanechala nezapomenutelný pocit, tentokrát se ještě zdojnásobil....


Svět by se netočil, tak se každou noc . modlímKdyby si
pro mne snad bůh měl přijít, než se
probudím, nechtěl bych jít, pokud bych nemohl
vidět tvůj obličej, nemohl bych tě
obejmout. Nebe by mohlo být jakékoli, ale kdyby
si pro mě přišli andělé, řekl bych jim
ne. Nedokážu si představit, že bych si
seděl tam v oblacích a ty bys byla úplně
sama. Čas by se mohl zastavit, kdyby jsi se
chtěla přes to vše přenést. Vrátil bych ho,
abych se k tobě dolů vrátil, miláčku. Nemohu
si představit, že by ji někdo líbal, dotýkal
se jí. Nemohl bych snést nikoho jiného, aby
tě miloval tak, jako jsme se milovali my
dva. Nebe by mohlo být sebelepší, ale kdyby
přišli andělé, řekl bych jim ne. Ach ne,
nemohu bez tebe být, Ach ne, pochop, nepůjdu,
bez ní se zblázním. Nebe počká, Nemohu být
bez své milé, Nech nás být, prosím nech nás
být, nech nás být....

Ano, byla to Michaelova píseň s názvem NEBE POČKÁ a byla na jeho album Invincible. Je zcela jasné komu byla určena.

Přes veškerou snahu nebe nepočkalo a vzalo si ho nazpět tam, kde patří. Je neuvěřitelné, jak hluboce se smrti bál a jak ji dokázal předvídat. Nejenom, že je joho smrt podivná, i samotný Michael byl plný záhad. Kdo byl ten muž, kterého tolik milovala? Copak už se jí snažil tenkrát něco naznačit, a ona to nevnímala? ........" Michaeli co jsi tušil a my ostatní ne?"......






69. kapitola - Last story

17. ledna 2013 v 7:15 Povídky - příběhy
69. KAPITOLA

Paula se dívala na záběry ukazující muže v plné síle a nasazení.Vypadal odhodlaně, bystře...a proto jen stěží mohla uvěřit, že následujícího dne mohl odejít. Vždyť byl plný života a číšila z něj pozitivní energie. Jak se během pár hodin vše mohlo změnit a jeho bezvládné tělo ležet na posteli bez známek života?

Tyhle záběry ze zkoušek, ze kterých byl natočen film viděl svět a lidé začali pochybovat. Dokonce neustále denně vidíme na internetu bizardní "fakta", která "dokazují", že je Michael "naživu". Ale nikdo ve skutečnosti nevíme, čím vším si prošel. Kdyby nebylo This Is It byl by tady? Ano, určitě by tu byl. Není to vina připravovaného turné. Vždyť Michael chtěl všem dokázat, že ještě nezkončil. I když se ho snažili sprostit ze světa a udělat z něj psychopata, on tu byl stále. Psal hudbu a touha znovu vystoupit na jeviště se pro něj stala posedlostí. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Proč už není mezi námi není vina jeho touhy se vrátit na prkna, ale vina těch, jenž stáli v pozadí. Michael měl bohužel kolem sebe lidi, kteří zavinili jeho smrt. Tím si byla Paula jistá. A v její jistotě ji utvrdil i Michaelův bratr. Když s ním naposledy mluvila řekl ji, že by je mohl zasvětit do toho co se stalo i režisér Kenny Ortega. Byl s Michaelem takřka denně a navíc on byl jeden z mála, který byl Michaelovým opravdovým přítelem. Společně spolupracovali už před léty a jestliže si ho Michael vybral i tentokrát, byl si jistý tím, že má vedle sebe jedno z nejlepšího muže na světě. Paula byla rozhodnutá ho vyhledat a co nejvíce se dozvědět.

Ovšem tentokrát ve svém přehrávači vyměnila jinou nahrávku, kterou si "vypůjčila". Jo musela být sakra opatrná, aby si potřebné důkazy opatřila bez toho, aniž by ji někdo viděl, ale podařilo se. S třesoucí se rokou a žaludkem až v krku opatrně vkládala kazetu a čekala na to, co záhadného se na ni objeví.

Už když jsem byla v Neverlandu udivovalo mne množství bezpečnostních kamer, které byly prakticky všude, i Michaelově ložnici. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč je má všude, ani jsem nad tím nijak zvláště nepřemýšlela. Myslela jsem si, že v případě takové hvězdy jako je Michael je to zcela přirozené. Ano, do jisté míry ano, ale teď chápu, že Michael si byl plně vědom, proč to dělá. Možná měl vždy zlé tušení, že né všichni, kteří si na jeho přátelé hrají jsou opravdovými přáteli. Možná měl i zlou předtuchu, že se mu něco podivného jednou stane. Nevím, jsou to jen mé myšlenky. I přesto jak významnou roli jsem v Michaelově životě hrála byly věci, které jsem ani já nedokázala odhadnout. To bohužel nedokázal nikdo...


aaaaa jsem to, ale potvora :-) Určitě netrpělivě čekáte na to, co nahrávka obsahuje a já to tak utnu :-D Tak holky teda příště :D

68. kapitola - Last story

15. ledna 2013 v 11:26 Povídky - příběhy
68. KAPITOLA


" Mami než mě a Michaela začneš soudit musíš vědět pravdu."....Odmlčela se, potřebovala mít jistotu, že ji dokonale vnímá....... " Víš neplánovala jsem to. Neplánovala jsem se do něj zamilovat, ale kdyby si ho znala....chci říct, kdyby si ho skutečně znala i ty by sis ho zamilovala na první pohled. Pamatuješ, jak jsem se tě jako malá ptala, jak poznám opravdovou lásku? Řekla jsi mi, že v ten okamžik, kdy se mi rozbuší srdce a já budu schopná pro lásku žít i umřít a on bude schopen to samé udělat pro mne, pak je to opravdová láska......a věř, že já umřela v ten den, kdy nás rozdělili. Jednou jsem řekla Mikovi, že v den kdy opustí tenhle svět, budu umírat i já. Ale umírala jsem mnohem, mnohem dřív. Zemřela jsem v ten den, kdy jsem porodila našeho syna. Vím, co si myslíš? Jak jsem se mohla vzdát svého dítěte? Maminko ani netušíš jak velké utrpení to pro mne bylo, ale bylo to správné. Ne, rozhodně svůj čin tímhle nechci omlouvat, ale proč jsem to udělala zanedlouho pochopíš sama.....
Když jsem sem před necelými deseti roky přijela, abych konečně zapomněla na utrpení, které mi James způsobil, seděla jsem v parku na lavičce a ON si ke mě přisedl. Né jako Michael Jackson. Měl na sobě jeden ze svých převleků, které tak rád používal. Chtěl si jen popovídat a mě jeho přítomnost byla příjemná. Aniž by to tušil poznala jsem, kdo ve skutečnosti je, a také s těmihle slovy jsem se s ním rozloučila. Byl evidentně v pěkném šoku, neměl nejmenší tušení, že vím, kdo je ve skutečnosti můj společník. Pak mě našel v nemocnice, ve které si byla a ve které paradoxně zemřel i on.".............vzlyky se ji hromadily v hrdle......." našel mě, ani nevím jak, ale našel. Pozval mě na kávu a já jeho nabídku přijala. Víš měla jsem pochybnosti. Zajímalo mne, zda je to jedna ze superstár, která si za své peníze může koupit všechno. Myslela jsem si, že mě chce jen opít rohlíkem a zatáhnout do postele a druhý den zapomenout na to, že nějaká Paula Marshallová vůbec existuje. Ale ne. Ne maminko, on byl úplně jiný. Nikdy jsem nepoznala tak upřímného, zdvořilého člověka jako jeho, který vůbec za to nic nechce. Krom trochu pochpení, které ode mne žádal. Dokonce jsme spolu tancovali mezi kapkami deště jako malé děti, nebo spíše blázni. Byl tak upřímný a každou radost prožíval naplno. Ne, nebyl vůbec dětinský jak se o něm psalo, ale dětsky upřímný a to je sakra velký rozdíl. Scházeli jsme se čím dál více častěji až se z nás stali přátelé, kteří v sobě hledají pochopení. Ale jak už to bývá od přátelství je jen malý krůček k lásce a naše společné zájmy a osudy ač se to na první pohled nezdálo byly si velmi podobné. Zkrátka jsme se do sebe zamilovali."..........v koutku úst ji přeběhne úsměv při vzpomínce, kdy ji Michael poprvé políbil a ona byla v takovém šoku, že nebyla schopna ničeho a pak to jejich milování. Jejich vzájemná touha je naprosto pohlcovala......" museli jsme se scházet tajně. Nikdo nesměl mít tušení, že jsme milenci. Doknce ani jeho děti ne. Ale to víš, ani v takovém velkém králoství jménem Neverland nejde všechno skrýt a někteří zaměstnanci začali něco tušit, ale byli natolik loajální, že si to nechali pro sebe. I přes veškerou opatrnost bohužel se našel člověk, kterému nic neuniklo a navíc si o mě všechno zjistil, i to, že jsem byla ve vězení. Byl to jeho otec. Řekl mi ať Michaela opustím. Jestli ho opravdu miluji, ať odejdu, protože jestli se to dozvědí média, a tím pádem i mou minulost, zničí ho. Říkal, že Michael je tím kým je a to já nikdy nedokážu změnit, a měl pravdu. Jenže neměl tušení, že já už nemohu jen tak odejít. Čekala jsem dítě, Michaelovo dítě. Nevěděla jsem co dál. Když Michael přišel na to, že jsem těhotná, řekla jsem mu, že jsem šla napotrat. Vím, nebylo to správné, ale tolik jsem se bála. A pak jsem beze slova zmizela. Už celé těhotenství jsem měla jasno co udělám potom, až se to malé narodí. Zavolala jsem jeho osobnímu strážci, aby za mnou přiletěl. Byl v rozpacích, když mě viděl v porodnici. Absolutně mu nedocházelo, co se děje. Dala jsem mu papíry, ve kterých bylo mé rozhodnutí, že se dítěte vzdávám a jeho výchovu a starostlivost nechávám na jeho otci, který mě nesmí za žádnou cenu kontaktovat. Také jsem nechtěla být v rodném listě uvedena jako matka. Musela jsem to udělat, protože kdyby se ke svému synovi hlásila zjistili by kdo je jeho matka. Kriminálnice, i když seděla neprávem. Ale tohle by nikoho nezajímalo. Michael splnil dohodu a v médiích mluvil o matce jako o dárkyni. I když jen slepý by si nevšiml jak při vzpomínce na údajnou matku Blanketa se mu oči zaplavují slzami. ALe naštěstí jim tohle tvrzení stačilo. Michael byl přece podivín a hloupé jim už připadalo to jak vlastně splodil své předešlé dva potomky. Když říkal, že přišly na svět přirozeným způsobem bylo pro ně zcela nepochopitelné, že Michael Jackson má nějaký sex. Pche jak mě tohle i po letech dokáže vytočit.....Víš zvažovala jsem i tu možnost, že si maličké nechám a budu ho vychovávat jako svobodná matka, ale roztrhalo by mi to srdce. Nikdo víc si nezaslouží být otcem jako právě Michael. Byla jsem tam, viděla všechny ty nemocné děti, které byly na skonu svého života a netoužily po ničem víc jak poslední chvíle strávit s jejich hrdinou. Cítily kousíček naděje a věděly, že do nebíčka půjdou šťastní a smíření. I když jejich životy trvaly tak krátce, prožily nezapomenutelné okamžiky svého života, a věděly, že i v těch ukrutných bolestech stálo za to žít, a to jen díky Michaelovi. Děti byly pro něj nadějí a také kdyby nebylo nich, neměl by sílu žít. A proto jsem mu nemohla odepřít vychovávat svého syna. Tohle je celá pravda mami."..........chtěla odejít, aby déle matku nerušila, ale ta ji pevně stiskne ruku a otevře oči.........." Jsi ta nejstatečnější žena, kterou znám a já jsem hrdá na to, že jsi má dcera."...........usměje se a Paula nečeká na nic a matku pevně stiskne a políbí na orošené čelo. Věděla, že ji matka pochopí, ale musela najít odvahu na to se vyzpovídat. Je šťastná, že ji konečně našla......


67. kapitola - Last story

14. ledna 2013 v 12:03 Povídky - příběhy
67. KAPITOLA

Paula se těšila domů jako nikdy předtím. Už se viděla ve vaně plné pěny a vonného oleje. Tenhle den byl opravdu náročný a ona si potřebovala dát pořádný oddych. Ještě včera si vůbec nepomyslela, že se odhodlá jít do Holmby Hills. Setkání s Michaelovým starším bratrem pro ni bylo nakonec velmi příjemné a ona byla šťastná, že se konečně mohla někomu se svým příběhem svěřit. Až na Josepha, ten to musel opět celé pokazit.

Vešla do domu a práskla za sebou dveřmi. Mámu zahlédla v kuchyni, ale jen na oko ji pozdravila. Vůbec neměla náladu se s ní momentálně bavit. Jen nezbytné "ahoj" a už si to šmarovala do svého pokoje. Představa teplé vany ji tam táhla jako magnet.
Začala ze sebe sundávat oblečení, když v tom se do pokoje přižítila matka jako tajfun.....

" Co potřebuješ mami?".........znuděně na ni pohlédla.....
" Paulo, tak nechtěla by si mi konečně říct pravdu!"........do rukou ji vrazila článek vystřižený z novin, na kterém byla fotografie Michaela.....
" Kde jsi to proboha našla?".........zarazila se.......
" Vypadlo ti to z kabátu, když jsem ti ho chtěla pověsit."......odpoví.......
" Mami promiň, ale opravdu nemám náladu to teď řešit."........
" A kdy ji budeš mít Paulo? Řekni kdy? Jsem tvá matka! Je to ten muž, o kterém si se bála mluvit? Už to chápu. Nemohla si s ním zůstat, protože měl jinou, a nebo snad to co se psalo v novinách je pravda?"....zděsí se.............
" Ne mami! Chceš znát důvod? Nemohli jsme spolu být protože jsme měli DÍTĚ!!!!"..........konečně řekne pravdu, která ji celou tu dobu tíží.... Matka čekala cokoliv, ale to, že její dcera je matkou by ji ve snu nenapadlo. Paulinino přiznání ji natolik zaskočí, že po tak velkém šoku upadne na zem......

" Mami slyšíš mě?"......olízla své rty. S velkým utrpením koukala na svou bezradnou matku ležící v posteli. Nikdy si nepomyslela, že by její přiznání v matce vyvolalo takový šok. Naštěstí to odnesl jen nízký tlak a tak na radu lékaře se Palula snažila, aby byla maminka v co největším klidu. Ale copak může? Teď už musí povědět úplně všechno. Není cesty zpět.




66. kapitola - Last story

11. ledna 2013 v 14:09 Povídky - příběhy
66. KAPITOLA

Tohle Jermainovo vyprávění nebude z mé hlavy, ale budou to jeho skutečná slova, která jsem se dočetla v knize NEJSI SÁM. Použila jsem je proto, aby se povídka, co nejvíce podobala realitě, tak snad vám to nebude vadit, že tentokrát to není čistý výplod mé fantazie :-D



" Někdy na podzim 2008 bylo vidět jak se do Michaelových očí vrací komedianský lesk. Bylo to období, kdy se jeho život vrátil do svých kolejí. Zdravotně byl na tom výborně a fyzicky se připravoval na největší comeback, jaký kdy svět viděl. Dohady o jeho zdraví, zvláště po jeho smrti, byly shrnutím celého tématu Michaelova života: drby a zběsilé interpetace zkreslovaly pravdivý obraz. Lidé poukazují na jistou fotografii požízenou v červenci v roce 2008, kde je Michael na invalidním vozíku opatřenou titulky : " slabostí se neudrží na nohou , není ve stavu vystupovat...." ale přesně to Michael chtěl, aby psali. Protože muž, kterého věčně podceňovali, si ze všech utahoval. Hrál to. Byl v jednom ze svých převleků, budil ve všech domnění, že není schopný vystupovat. Zrovna on ze všech lidí znal nejlépe sílu image, byl si vědom, jak všichni pochybují, že TO v sobě ještě má.
Těšil se, že až odbyde své koncerty bude mít pár týdnů volno, vystoupí podle domluvy v Číně. NA rok 2011 chtěl na Superpoháru zopakovat své legendární vystoupení z roku 1993.. A pak někde v roce 2014 měl v záloze další dvě turné: akce "zpátky k popularitě", o kterých nikdo nevěděl. Vím, co říkal v březnu 2009. " Když řeknu, že to tak je , opravdu to tak myslím...tohle je poslední opona." To bylo jeho ohromné dráždidlo: byl také mistrem prodeje a pokud si svět myslel, že Londýn bude poslední příležitost, jak ho vidět na pódiu, pak se všichni poperou o lístky. V květnu 2009 naši rodiče slavili 60. výročí manželství. Byla to zábavná, uvolněná rodinná oslava. Michael už čtyři týdny zkoušel na turné v Center Staging v losangeleském Berbanku. Když jsem s ním mluvil nedalo se pochybovat o tom, že je ve výborné formě. Stěžoval si jen na to, že se upsal jen na deset koncertů, nikoliv na dalších čtyřicet. Michael říkal, že to s ním nikdo předtím nekonzultoval. Ani na chvíli ve mě však nebudil dojem, že by ten plán byl pro něj příliš náročný. Rozhodně ne pro muže v jeho kondici.Bylo mu padesát, ale na zkouškách tančil, jako by se znovu ocitl v roce 1996. Když jsme se s ním ten večer celá rodina loučili zeptal se: "Přijedete do Londýna všichni, viďte?". ....řekli jsme jednohlasně " Jo budeme tam.".....
Když jsem se dozvěděl o tom, že ho odváží sanitka na nic jsem nečekal a jel do nemocnice. Tam už byla matka a plakala. Seděli jsme tam, drželi se za ruce a ona mi vyprávěla, jak se celou dobu modlila, aby byl naživu. Slzy se ji koulely po tváři, když tu naději se mnou znovu prožívala. Z rozhovoru nás vyrušil příchod vysokého černocha s masivní tváří. Ochranka, pomyslel jsem si. Usedl a tvářil se nejistě. Čišela z něj rozpačitost. Seděl u stolu naproti mně, vedle matky. Došlo mi, že je to doktor Conrad Murray, Michaelův osobní lékař. Řekl, že chce vyjádřit soustrast. Přijel se sanitkou a sdělil tu zprávu matce, když dorazila. Později jsem se dozvěděl, že se vyskytoval v bratrově životě dávno předtím, než se This Is It vůbec začalo plánovat. Zřejmě ho ve Vegas zavolali poprvé, aby něco léčil Paris, ale Michael ho brzy potom zaměstnal. Na Michaelovu žádost ho AEG na turné najala. Nevím, jak a jestli vůbec si ověřili, zda se pro svou funkci hodí, ale protože ho měli na výplatní listině, nesli podle mého názoru odpovědnost za to, jak plní své povinnosti při péči o jejich umělce. Nemohl jsem pochopit jaktože od 14. května, kdy jsem ho naposledy viděl mohl Michael tak rychle ztratit život a zhubnout. Z nějakým 67-71 kilogramů se dostal na váhu, kterou uvádí pitevní zpráva na 61, 5 kilo, to není jen abnormální, to je děsivé. Na muže jeho výšky to bylo horší než anorektická vychrtlost. Když byl 17. června Michael ve Foru, někdo se zmínil o tom, jak znatelně hůř vypadá, když vyšel na jeviště. Během následujícího týdne se v očích těch, kteří viděli jak bývá za normálních okolností přesný a obratný, začala vršit další znepokojivá znamení. Při nacvičování Thrilleru se obrátil doleva, i když věděl že se musí obrátit napravo. Vím, že masérka Karen si všimla jak je mu při zkouškách zima. I sám Michael musel mít obavy, protože z domova volal ošetřovatelce a stěžoval si. Je zajímavé, že vyhledal radu sestry né doktora Murraye. Proč oslovil sestru namísto svého osobního lékaře? To nechápu. Sestra Michaelovi řekla, aby jel do nemocnice. Kdoví proč se rozhodl, že to neudělá."............Paulu Jermanova zpověď natolik zaskočila, že si byla naprosto jistá tím, že za Michaelovou smrtí stojí řada faktorů a neobjasněných informací, které bude zcela nemožné objasnit. Ale ona se pokusí, alespoň zjistit tolik kolik bude schopná. A navíc na to už není sama. Má naprostou podporu v člověku, kterého předtím nikdy neviděla a přesto o sobě vědí natolik, že tohle přátelství je dovede k té tolik zahalené pravdě.......


65. kapitola - Last story

10. ledna 2013 v 16:45 Povídky - příběhy
Tak děvčata, ani nevím jak, ale sesmolila jsem dílek:-)






65. KAPITOLA


" Copak Paulo, koukáte na mě jako na přízrak.".....Joseph se evidentně baví.....
" Otče proboha co ty tu děláš?".....zapojí se Jermaine a Paula jen nečině přihlíží......
"Co myslíš? Že bych věděl, že tu budete?..... Slečno Marshallová, ale musím uznat, že bych vás na první pohled vážně nepoznal. Změnila jste účes a taky obličej je jiný než před lety. Ale co, vždyť už ani já nejsem žádný mladík.".....začne se škodolibě smát..........." Koukám, že jste Jacksona vyměnila za druhého, ale rozumím vám.My Jacksonovic kluci jsme byli vždy dobrá partie."........
" A dost!".....rozzuří se Jermaine, který nehodlá dál snášet otcovi urážky.....
" Pojďte Paulo. Tohle nejste povinna poslouchat."....uchopí ji za rameno a vede z dosahu svého otce. Paula v naprostém šoku z přítomnosti Josepha usedá do Jermaineho vozu aniž by tušila kam, že ji to veze.....
" Zajedeme do mého domu. Uvařím vám mátový čaj, myslím, že vám udělá dobře."......
" K vám domů? Ale....".....zděsí se........
" Ne nebojte. Má žena i s dětmi odjela na pár dní ke své matce. Takže se ze mě stal starý mládenec.".....snaží o úsměv ....

----
Jermaine postaví před nervózní Paulu šálek s kouřícím čajem....."Děkuji."....usměje se....." máte to tu pěkné."....zhodnotí interiér domu.....
" To je zásluhou mé ženy Halimy. Všechno musí mít své místo, každý cíp polštáře musí být dokonale narovnaný. Někdy to s úklidem přehání, ale jinak ji miluju.".....svěří se.....
" Copak, je ten čaj příliš hořký?".....zeptá se....
" Ne je výborný Jermaine, ale..."....sleduje své upocené dlaně, které nervózně tře o sebe....
" Joseph vás rozrušil, viďte.".......dojde mu, že Paula je stále v šoku ze setkání s mužem, jenž zapříčinil odloučení s mužem, kterého bezhlavě milovala.....
" Nebudu lhát, opravdu když jsem uviděla Josepha cítila jsem jak mé tělo zaplavuje panika. Opravdu se mi z jeho přítomnosti udělalo špatně. Nešlo tak ani o to, co řekl, ale ta jeho nenávist. Mám neustále před sebou ty oči zaplavené nenávistí. Mám strach, že když se ocokoliv pokusím, myslím nadále získávání informací o Michaelově smrti, on mi to překazí a udělá vše proto, abych odtud zmizela. Co když se mě pokusí zase odstranit? Bože neměl mě tam najít."......statečně zadržuje slzy. Je přece tak blízko, Murraye má skoro na lopatě, a co když ji to Joe vše překazí?....
" Nebojte Paulo. "......nahne se k ní přes stůl, aby ji pohladil po rameni......." Dokud jsem tu já Joseph vám neublíží. Budu stát při vás, ať se stane cokoliv. Pomalu začínám i já věřit na osud. MIchael věděl proč chce, abychom se mi dva střetli v jeho ložnici. Poslal mě za vámi, abych vám byl oporou a věřte, že já jeho přání splním. I já si nepřeji nic víc, než získat opravdovou příčinu náhlého odchodu mého bratra. Věřte mi.".......Paula se usměje. Ví, že má pravdu....
" Paulo vy jste se mi svěřila s tím, jak to mezi vámi s Michaelem bylo a teď jsem na řadě já. Řeknu vám vše o posledních týdnech bratrova života."......zvedne se od stolu a do pohárku nalije brandy. Nabídne i Paule, ta přijme. Oba vypijí obsah na jeden lok a Jermaine může začít s vyprávěním......






Zdravím.....

8. ledna 2013 v 8:28
Ahoj prdelky,

vypadá to, že další díleček je v nedohlednu. Postihla mě totiž nejen psací krize, ale i ta osobní. Nový rok jsem zrovna dvakrát nejlíp nezačala :-( Ale jo, vždycky jsem se z toho dostala a dostanu i tentokrát, ale obávám se, že tentokrát to bude horší :-(

Tak se mějte hezky a já se zase co nejdříve ukážu.....


64. kapitola - Last story

5. ledna 2013 v 20:16 Povídky - příběhy
64. KAPITOLA

Jo rozepsala jsem se nějak :-) Ale přidávám dokud mám slinu, páč jak mě opustí, může se stát, že si na další díl delší dobu počkáte :D

Jestli si ještě prdelky dobře vzpomínáte, tohle vyprávění z minulosti začalo ve chvíli, kdy Paula vztoupila do Michaelovi ložnice, v ruce svírala Blanketovu fotografii a vešel Jermaine. My se teď znovu přesuneme do téhle místnosti a do chvíle kdy začala Paula se svým vyprávěním.........






Paula si utřela slzy a propcené dlaně do kapesníku, který ji ochotně Jermaine podával....
" Ach Paulo, zdá se to tak neuvěřitelné...vůbec bych nevěřil, že v tom má prsty právě Joseph. "........Jermaine nemůže vstřebat Paulininu zpověď.....
" Ale Jermaine, Joseph chtěl jen ochránit svého syna. Dřív či později by nás stejně rozděli. Možná právě toho nás chtěl váš otec ušetřit, aniž by tušil, že jsem s Michael daleko víc spjata, než na první pohled vypadá. Jen si to představte...... i kdybych tenkrát neposlechla a přes všechna proti s Michaelem zůstala, časem by poznali pravdu. A co to malé? Už vidím ty titulky....žena z kriminálu porodila dítě králi popu....ale vrána k vráně sedá....s touhle nálepkou by Blanket musel žít celý život. Co natom, že jsem byla nevinná, ale seděla jsem, a to je podle nich důkaz viny. Jen vzpomeňte na vašeho bratra. Co s ním udělali. Obvinili ho ze zneužívání..poprvé si podle nich koupil mlčení a po druhé, i když stál v soudní síni a oni ho nakonec zprostili viny stejně mu to nikdo neodpáral. Pouštěli spousta nesmyslů, vysílala to kdejaká televizní stanice, ale záběry ze soudní síně, kde bylo jasně řečeno, že je Michael NEVINEN neukázali.... Tohle je ten svět lží, nenávistí, zaslepených lidí... Když jsem tenkrát pozorovala ten koloběh, který se v roce 2005 kolem Mika seběhl, jeho bezradný obličej. Člověk, který byl jindy sebejistý najednou byla jen hromádka neštěstí, uzlíček nervů, chodící tělo bez duše a života. Čím více jsem toho viděla tím víc jsem si uvědomovala, že bych takový život nikdy nemohla žít. Tohle by nikdy nebylo pro mě. Bez ohledu na to jakou jsem měla minulost, bych ten nátlak novinářů nikdy neunesla. Možná i sám Michael to celou tu dobu věděl a proto nechtěl dopustit, aby nás někdo spolu zahlédl na veřejnosti. Možná nechtěl chránit tak sebe jako právě mě....A vídíte? Vidíte, jak díky jeho odchodu si začínám uvědomovat právě ty věci, za něž jsem ho tak proklínala a nenáviděla?"......Paula si den ode dne uvědomuje jak smrt milovaného muže ji mnohé objasnila. Moc dobře věděla, že i v téhle chvíli je Michael s ní a to celé si na ni přichystal. Ten sen jenž se jí zdál a díky, kterému sem přijela a rozhodla se zjistit pravdu, co bylo příčinou jeho odchodu ví, že se ji nezdál jen tak. To on ji sem dovedl a probudil v ní všechny ty vzpomínky, které tolik let potláčela a na než se snažila celou dobu zapomenout.....
" Paulo ani netušíte jak bych si přál, aby to šlo všechno změnit. Sakra, proč si život vždy přichystá pro nás ty nejbolestivější rány?".......ptá se.....
" Že by osud?"......odpoví.......
" Osud? Vy na něco takového věříte?".....
" Ano.".....odpoví bez pochyby......." Kdyby naše životy neřídil osud nikdy bych se nestřetla s vaším bratram. Tenkrát když sem seděla v parku a v hlavě si promítala svůj dosavadní život, který byl jen plný bolesti, ran a zloby. Z nepodařeného vztahu jsem si odnesla nejen šrámy na těle ale i na duši. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že můj život nemá cenu přišel on. Přišel v tu pravou chvíli. Od začátku jsem věděla kdo je, jaký život vede, ale to mi nezabránilo, abych se do něj zamilovala. Kolikrát jsem si myslela, že jsem se zamilovala do toho nesprávného člověka, stokrát jsem si říkala, že mi daleko víc ublížil než můj manžel, ale nebylo to tak. Právě díky Michaelovi jsem se naučila žít a milovat. A jsem tu proto, abych očistila jeho jméno, abych zjistila celou pravdu. Vím, že pak má duše najde klid, stejně tak jako ta jeho."...
" Jste neuvěřitelně silná ženská a je mi naprosto jasné proč vás tolik můj bráška miloval. I to, proč celá ta léta mlčel o vašem vztahu a to, že jste mu porodila syna.".......ve chvíli, kdy Jermaine chce Paulu obejmout do místnosti vstoupí třetí osoba......
" Myslíte?"......muž, kterému z očí šlehají nenávistné plameny se dívá na dvě překvapené a zároveň vyděšené tváře.........." Myslíte, že si tohle tajemství Michael vzal do hrobu? Tak to se pletete. Šeredně se pletete slečno Marshallová i ty Jermaine."..........


kdože je ta třetí osoba tentokrát nebude těžké uhodnout.....:D

63. kapitola - Last story

4. ledna 2013 v 12:36 Povídky - příběhy
63. KAPITOLA

Tak byla jsem téměř přesvědčená, že tentokrát to neuhádnete. Jenže opět jsem se spletla :-) Tentokrát vítězem je Hanička........prostě trefa do černého. Ten člověk , kterému Paula volala byl Wayn.....

" Dobrý den Wayne, tady Paula Marshallová.".......knedlík v krku ji rostl.....
" Paulo? Paulo? Kde jste proboha zmizela? Michael vás hledal. Mám mu vyřídit, že voláte?".....byl překvapený. že slyší hlas Pauly Marshallové.....
" Ne!!!!!"....vykřikla......" Prosím nesmí vás ani napadnout mu říci, že jsem volala. Mám na vás velkou prosbu. Nasedňete do letadla a přileťe do nemocnice sv. Anny v Kanadě."......prosila ho......
" Paulo jste nemocná? Stalo se vám něco? Proč mám přiletět zrovna do nemocnice?".....vyptával se. Ničemu nerozumněl......
" Na nic se neptejte, vše vám vysvětlím na místě. Důležité je, aby nikdo neměl jediné tušení, že jedete za mnou. Prosím, nezraďte mě Wayne."........doufala, že nikomu nic nepoví, zvláště ne Michaelovi. Nakonec na vše přikývl a neváhal a přiletěl. Proč si Paula zrovna vybrala Michaelova osobního strážce, se kterým se nikdy důvěrně nepotkala? Protože o něm slyšela z Michaelova vyprávění. Věděla o něm, že byl nejen Michaelových bodyguardem, ale také člověkem jemuž Michael bezhlavě důvěřoval. Paula věděla, že mu Michael o jejich vztahu vyprávěl. Zřejmě i to, že šla napotrat. Na údajný potrat a teď i ona jemu bude mít co vysvětlovat. jen, co se ukáže.....

------
Byl tady. Dívala jsem se upřeně do tmavých pronikavých očí, které upřeně hleděly do těch mých...." Paula?"......zeptal se a ona přikývla....
" Vy máte dítě? ALe přece..."....ničemu nerozumněl.....
" Vím, že jste zmatený a ničemu nerozumíte...ach...kde začít.".....vydechla........" Michael vám nejspíš o našem tajném vztahu vyprávěl, i to, že jsem čekala jeho dítě a šla na potrat. S tím potratem to byla lež...".....oči se ji zaplaví slzami........" Lhala jsem mu proto, abych ho ochránila.".......
" Nerozumím..."......s údivem na ni kouká Wayen.......
" Ani nemůžete. Je tu určitá věc, která by nám nikdy nedovolila být spolu. Prostě i přes veškerou lásku, kterou jsem k němu kdy cítila a cítit nepřestala neměla jsem sílu o něj bojovat...Ptáte se proč? Protože nemůžete bojovat, když předem víte, že váš boj je prohraný....Ale dost, raději k věci.." ....olízne si vysušené rty........." Chci, aby jste to maličké zavezl jeho otci."............Wayn je v takovém šoku, že si sedá na židli, aby to s ním neseklo. Muž, kterého nic nerozhází, silný a vždy s kamennou tváří najednou cítí jak je mu blbě od žaludku............" Nevím jak vypadá, ani jaké má oči, jediné, co mi sestřička prozradila je to, že je to chlapec. Nechtěla jsem ho po porodu vidět, protože pak už bych se ho nedokázala vzdát.".......slzy se ji linou nezastavitelně z tváře a ona se je nesnaží skrývat....." Tady....tady jsou papíry.."....ukáže......" Jsou zde stanovené podmínky a Michael je musí dodržet a podepsat. V rodném listě dítěte nebude uvedeno mé jméno. Michael všem bude tvrdit, že jeho matkou je náhradní matka....Nikdy nikomu neprozradí skutečné jméno matky a to samozřejmě platí i pro vás Wayne. Vy a Michael jste jediní lidé jenž budou vědět pravdu. Já se nikdy nepokusím syna vyhledat ani ho získat do své péče. A ještě jedna věc....Michael se mě nikdy nepokusí najít ani kontaktovat."............Wayn s tichostí přijme papíry, které mu Paula podává a pak se na ni upřeně podívá......
" Paulo dobře, udělám to oč mě žádáte. Ale musím vám říct, že s tím, co děláte nesouhlasím. Neznám vaše důvody, ale vy přeci nejste žena, která se jen tak lehce vzdává. Viděl jsem Michaela, viděl jsem tu radost v jeho očích. Viděl jsem jak mu díky vám hoří srdce láskou. Znám ho tolik let. Vím o všech ženách, které prošly jeho životem, ale nikdy kvůli žádné nebyl tak šťastný a zároveň nikdy tak hluboce netrpěl...Proč Paulo? Proč se nepokusíte si alespoň promluvit? Přece ho milujete. A jen tak se vzdáte muže a vlastního dítěte? ..Nerozumím vám...."....Wayn měl pravdu a ona si to plně uvědomovala. S bolestí sklopila oči a pohlédla stranou......." Odejděte....tak už konečně běžte!".......





62. kapitola - Last story

3. ledna 2013 v 12:53 Povídky - příběhy
62. KAPITOLA


Kapitolka je kraťoulinká, ale udělala jsem to schválně proto, aby jste byly napnuté komu, že to Paula zavolá.....

Dny plynuly a s ním i stále zvětšující se bříško, které jsem neustále hladila. Od té doby, co jsem naposledy viděla Mika uběhlo téměř devět měsíců. Když jsem se vrátila do Kanady měla jsem dost času na přemýšlení a zcela okamžitě jsem si byla jistá tím, co udělám až se to maličké narodí. Jeho matkou jsem po tu dobu dokud roste uvnitř mě, ale jakmile spatří světlo světa vím, co udělám. I když tohle bude to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, je to správné. Cítím to.......


Po dalších úvahách, nad kterými přemýšlím dnes a denně, smutek jenž jsem cítila tentokrát vystřídala prudká bolest v břiše. Ano, bylo mi okamžitě jasné, co bude následovat. Zavolala jsem si taxík a do rukou uchopila několik týdnů připravenou tašku a jak mi přikázal můj lékař na nic jsem nečekala a jela rovnou do nemocnice.
Po tom, co jsem podepsala nezbytné papíry, které měla pro mě sestřička přichystané vzala mě rovnou na porodní sál.


Porod byl rychlý, a nebo mi rychlý připadal, ale rozhodně nebyl obvyklý jak tomu bývá u většiny matek. Své dítě touží potom, co přijde na svět hned svírat v náručí, ale můj postoj byl neoblomný. Byla jsem rozhodnutá už před porodem, že své dítě nechci vidět a ani po porodu tomu nebylo jinak. Vím, asi vám připadám jako krkavčí máma, ale kdybych jen pouhým okem pohlédla na toho malého broučka neměla bych sílu se ho vzdát.
Místo toho jsem poprosila zdravotní sestřičku, aby mi donesla telefon..........


61. kapitola - Last story

2. ledna 2013 v 8:23 Povídky - příběhy
61. KAPITOLA


Ach prdelky, při téhle kapitolce jsem měla na krajíčku.... :-( Byla jsem krutá, velmi krutá...omlouvám se.....



Miku, já....." neví, co říct.........
"Co ty. Jen čekáš mé dítě a nějak si se mi o tom zapomněla zmínit.".....v jeho očích je zloba....
" Tak to není."......sklopí oči.....
" Ne? A jak tedy? Řekni Paulo Marshallová...jedna věc je, že si mě opustila bezjakéhokoliv slova, ale to, že čekáš mé dítě a neměla si kouska citu mi to říct je...tomu se říká zrada Paulo.".....zaječí na ni a pevně ji uchopí za zápěstí. ...... " Podívej se na mě!".....přikáže ji....Učiní tak. V očích, které vždy byly zaplněné láskou je tentokrát nenávist. Nenávist natolik silná, že se Paula rozbrečí.....
" Ach prosím tě nebreč mi tady. Tvé slzy mě už nedojmou."....řekne bez citu. Paule připadá jakoby to nebyl ani Michael. Rozhodně né takový, kterého znala......
" Já ti tolik věřil a ty jsi mě zradila. Jak si mohla! Jak jen si mohla! A já hlupák si tě chtěl vzít....".......poslední větu řekne o něco tišeji....
" Vzít?"......Paula je zaskočená.........
" Ano, chtěl jsem se s tebou oženit, ale teď vím, že to byla chyba! Jak jen jsem o tom mohl vůbec uvažovat!"....zakroutí nevěřícně hlavou. Paule tak zasazuje další ránu....
" Myslím, že sis mě nikdy nechtěl vzít.".....vzlykne......" Všechno to byl jen rozmar, pouhá hra, potěšení, rozptýlení.....říkej si tomu jak chceš, ale svatba? Za celou dobu si nebyl schopen o našem vztahu říct ani svým dětem, takže mi nevykládej nic o společné budoucnosti.".........vztekle mu pohlédné do očí. Snaží se z jeho sevření vymanit....
" Pusť mě!".....přikáže mu a on ji poslechne. Prochází se po pokoji sem a tam....." Co se to s námi Paulo stalo? Co bude dál? Co bude s naším dítětem?"....zeptá se. Tohle ho doopravdy tíží. Nechce se vzdát svého potomka........
" Žádné dítě není. Už ne!"......řekne mu tu krutou pravdu, či lež?!..........
"Cože????"......nemůže uvěřit, že by byla něcěho takového schopna.....
"Slyšíš dobře!!!! Žádné dítě už nebude."...zaječí na něj. Ten zlostně její křehké tělo přitlačí ke zdi a tvář uchopí do dlaní........." Nenávidím tě! Nenávidím tě Paulo Marshallová a lituji dne, kdy jsem tě potkal. Hodně lidí mi ublížilo, ale nikdo nezasadil tak hlubokou ránu jako ty! Sbohem!...............s krutostí si ji naposledy prohlédne, jakoby si navždy chtěl zapamatovat tvář ženy, která mu tolik ublížila...... Přitom nemá nejmenší tušení, že právě ta žena se vzdává všeho jen proto, aby ho ochránila a ještě mnohého vzdá......