Únor 2013

80. kapitola - Last story

26. února 2013 v 16:20 Povídky - příběhy
80. KAPITOLA

Otřásla se při pomyšlení na Mika a na bolest kterou prožíval. Klein ji měl ve své moci. Vracel se pravidelně, aby ji píchl nějaké svinsto. Když se bránila pár ranamy ji dal jasně najevo, kdo je tady pánem.

Její tělo pokryly tržné rány. Z koutku úst ji kapala krev. Modřiny na rukou po vpichách neustále měnily barvu. Doléhala na ni hysterie a chtělo se ji všechno vzdát. Usnout a víc se neprobudit. Vůle k životu v ní ochabovala.

" Nějak jste nám skrotla advokátko.".........užíval si její bezmoci. Seděla schoulená v rohu mísnosti. Přišel k ní a oddělal ulepený pramen vlasů z její tváře...." I když vypadáš jakoby tě přejel parní válec pořád si neodolatelně sexy."......nahnul se k jejímu uchu. Dělalo se jí špatně z jeho dechu. Neustále si v duchu opakovala, že pokud to přežije nedovolí mu, aby ještě někdy vyšel z vězení. Když odešel ulevilo se jí a zmocnilo vyčerpání. Po chvíli opět usnula.

Když se znovu probudila věděla, že už to dlouho nevydrží. Pokud něco nevymyslí určitě zemře. Jermaine ji nenašel. Byl její poslední nadějí, ale i ta ztroskotala. Už nikdy neuvidí svého synka a ztratí veškerou naději se k němu přiblížit. Při pomyšlení na Blanketa jejím tělem projela pořádná dávka energie. Ne, nedovolí, aby přišel i o matku.
Z posledních sil se plazila po mísnosti a rukou prozkoumávala každý kousek místnosti. Neustále si říkala, že tu přece musí být něco čím Kleina zastaví.

"Auu"...tiše zavýskla, když ucítila jak ji z prstu kape krev. Píchla se o injekční jehlu, kterou tu zřejmě nechal. Sice malý nástroj, ale pokud jehlu vrazí do správného místa může se o útěk pokusit.

Čekala na přicházející kroky....." Tak ještě si neskapala?"...........nepřestával se smát. Nahnul se k ní, aby se ubezpečil že ještě dýchá. Koukal se do její vyděšené tváře a blábolil ty své nesmysli, když v tom Paula zaslechla hlasy. Něčeho podivného si všimnul i Klein a začal panikařit, to byla Paulinina chvíle. Jehlu, kterou celou dobu žmoulala v ruce mu vrazila do krku. Ten bolestí zaječel............" Tak, co ty hajzle, jakej je to pocit?!"......Klein se svalil na zem a Paula na nic nečekala. Snažila se postavit. Noha se ji ale podlomila a zakřičela bolestí. I přesto se znovu postavila a rozběhla ke dveřím.
Prudká bolest projela jejím tělem, ale stále se statečně držela na nohou. Musí zmizet z jeho dohledu. Pokusila se zakřičet a upozornit tak policii, ale z jejich úst vyšel jen nepatrný hlásek. Síly ji opuštěly, zhroutila se na zem. Byla bezmocná a navíc se jí chtělo zvracet.
Slyšela blížící se kroky. Snažila se otevřít oči, ale víčka měla těžká jako kámen. Přesto nepatrně zaostřila mužskou tvář. Dlouhé havraní vlasy, tvář bílá jako čerstvě napadnutý sníh......propadala do stále hlubší tmy a jí se hlavou promítalo zda ztrácí vědomí, a nebo umírá....


79. kapitola - Last story

20. února 2013 v 15:24 Povídky - příběhy

79. KAPITOLA


" Tak advokátko, snad ses nám tu moc nenudila."............do místnosti proniklo světlo. Ve dveřích stál on. Paula se snažila postavit a být mu rovnocenným soupeřem. Věděla však, že se mu nemůže rovnat, ale nechtěla na sobě znát svůj strach....
" Tohle vám doktore neprojde. Vědí, že jsem šla za vámi a co nevidět mě budou hledat.".......ve skutečnosti o ní nikdo nic nevěděl...sakra, kdybych jen nejednala na vlastní pěst. Mohla alespoň zanechat zprávu matce nebo Jermainovi.....uvědomila si, do jak velkého nebezpečí se dostala. Ale na lítost bylo příliš pozdě, musela se spolehnout sama na sebe. Vždyť to dělala přece celý svůj život.....
V ústech měla sucho až se ji jazyk lepil na patro. Potřebovala trochu vody, ale rozhodně neměla v úmyslu ho oni požádat.

Využila toho, že se zaobírá něčím jiným a pohlédla k otevřeným dveřím. Přemýšlela jak odlákat jeho pozornost, ale jeho škodolibý smích ji vyvedl z toho, ať na to raději zapomene........" To pusť z hlavy Paulo. To se ti nepodaří.".........smál se jí do obličeje. Z kapsy u kalhot vytáhl injekční stříkačku a jehlou projel po Paulině tváři. Cítil jak jí strachem bije srdce div ji nevyskočí z hrudi.......

" Co to děláte?"....zeptala se, ale bylo zbytečné se ptát....
" Co myslíš? Máš strach?".......náramně se bavil. Dělalo mu dobře cítit Paulin strach...
" Když se chceš dozvědět jaké svinstvo se dostávalo do Jacksonova těla, co kdyby sis to vyzkoušela na vlastní kůži?".........zašklíbil se. Jediné, co v tuhle chvíli mohla Paula udělat bylo plivnout mu do tváře....
" Ty couro!"........rozzuřeně si otíral ten svůj poplivanej ksicht a Paulu udeřil do tváře. Pocítila zaštípání , ale to nebylo všechno. Záhy měla vraženou jehlu ve svém předloktí. Zakřičela a pak omdlela....


Jermaine usnul únavou na svém pracovním stole. Ze spánku ho vyrušil drnčicí telefon. Škubl sebou, když uslyšel jeho zvuk. Zvedl sluchátko a vyskočil ze židle. Doufal, že volá Paula a on ji bude moci pěkně od plic vynadat za její chování. ALe mýlil se, Paula na druhém konci drátu nebyla.

" Jermaine? Tady Karen.".......ozval se ženský hlas.
" Karen? Proč voláš?".........znal Karen Fayenovou. Byla Michaelovou vizážistokou takovou řádku let, ale nikdy spolu nemluvili více než deset minut a to většinou za přítomnosti jeho bratra, proto mu hlavou vrtalo, co od něj žádá...
" Byla za mnou Paula Marsahallová."....vypadlo z ní. Jo Paula, to jsem si mohl myslet....
" A? ".........na víc se nezmohl.......
Karen jeho "výřečností" nebyla překvapená........." Ptala se na Michaela a na doktora Arnolda Kleina. Když..."....na chvíli se odmlčela, aby si olízla suché rty...." když jsem ji řekla jaký je ve skutečnosti všivách, dostala vztek. Vystřelila odtud jako hurikán. Myslím, že šla rovnou za ním. Mám takový blbý pocit. Vím čeho je Klein schopný, a tak jsem se chtěla zeptat jestli o Paule něco nevíš."..........přiznala své obavy.
" Právě, že nevím Karen."...........Jermainovi stuhnul úsměv na tváři při představě, co všechno se mohlo Paule stát. Věděl, že tu něco nehraje. Ale teď musí začít jednat rychle dřív, než bude příliš pozdě.....

78. kapitola - Last story

18. února 2013 v 19:53 Povídky - příběhy


78. KAPITOLA

" Sakra Paulo, kde jenom vězíš?".......Jermaine se nervózně prochází po pokoji. Jeho divného chování si všimne i jeho žena ....
" Jermaine,miláčku jsi v pořádku?".......zeptá se....
" Co? Ach ano. Vlastně ne, nemohu nikde sehnat Paulu. Telefon má vypnutý.".......svěří se. Ovšem Halima na jméno Paula začíná být od jisté doby alergická......
" Zase ta žena? To je pořád Paula sem a Paula tam. Není to náhodou tak, že potom, co byla milenkou tvého bratra chceš ty na jeho místo?".....naštvaně se zašklíbí na svého muže......
" Drahá, co to proboha povídáš?".......vyjeveně na ni kouká........." Jak něco takového můžeš vůbec říct? Vůbec Paulu neznáš, nemáš nejmenší tušení jak to ve skutečnosti mezi ní a Michaelem bylo, tak tě prosím nevykládej takové nemysli."..........
" Ne není? Tak mi teda pověz, co je na ni tak mimořádného, že vás Jecksonovic tak pobláznila?".....nepřestává se do neznámé ženy navážet.......
" Tak když to tedy toužíš tak vědět. To ona je Blanketova matka!"..........nakonec to nevydrží a řekne ji pravdu.......
" Cože? Ona je ta údajná náhradní matka?"....Halima je překvapená.....
" Není žádná náhradní matka. Michael ji miloval a ona milovala jeho. Svůj vztah před okolím pečlivě střežili. Jednou se mi Michael svěřil s tím, že potkal ženu svého života. Mluvil o ní s takovou láskou a uznáním. Nikdy jsem neviděl šťastnější výraz v jeho tváři, pokud nemluvím o dětech. Ale i přesto jak velice ji miloval neměl odvahu se k jejich vztahu přiznat. A když ji později našel bylo už pozdě. Pak se najednou narodil Blanket a všem tvrdil, že ho porodila neznámá žena. Jasně, že jsem mu to nevěřil. Bylo mi divné, že po tak velké lásce má najednou chuť žádat neznámou ženu, aby mu porodila dítě. I když vím jak by si Michael přál mít nejmíň tucet vlastných dětí. Jednou při naší hádce jsem na něj přitlačil a narovinu se zeptal, zda je Paula Blanketova matka. Začal panikařit, nevěděl co má říct. Lhaní mu nikdy moc nešlo, a já si byl téměř jistý, že mi lže. Ale už jsem další pokusy o dozvědění se pravdy raději vzdal. Už tak trpěl a já mu svými dotěrnými otázkami moc nepřidal. Pak se tu objevila. Byla mi povědomá na první pohled. Nikdy jsem ji neviděl krom jedné fotografie na vítizku v novinách, ale když jsem ji viděl po tolika letech bylo mi jasné, že je to ona. Když jsem s ní pak mluvil nakonec mi řekla celou pravdu o jejich vztahu i to, že ona je skutečná matka Michaelova nejmladšího syna. "....
" Ach Jermaine, to je strašné.".....překvapeně si dá dlaň před ústa....." Už chápu proč se na Blanketa dívala s takovou bolestí, když tu byla. Musí to být pro ni jako pro matku strašně těžké, koukat na vlastního syna a nesmít mu povědět pravdu. Nebyla při něm, když udělal první krůček, neviděla jeho první úsměv, ani k němu v noci nevztávala, když plakal bolestí, když mu rostl první zoubek."..............Halimě se v očích zalesknou slzy. Styděla se za to, že Paulou tolik pohrdala. Přitom je to jedna zklamaná žena neustále zkoušená životem. Pochopila její bolest a záhy se pro ni stala nejstatečnější a nejsilnéjší bytostí na světě......
" Ale kde mohla tak náhle zmizet?".......
" To netuším Halimo. V posledních dnech byla hodně zakřiknutá. Neustále mluvila o pomstě. V jejich očí byla nenávist, až jsem se děsil. Musíme ji najít dřív než bude pozdě."..........vyřčí své obavy............



" Zachovej klid Paulo."........uklidňovala samu sebe v domění, že je to jen pokus o zastrašení ze strany Kleina. Rukama projížděla po stěnách. Snažila se najít dveře. Když chytla za kovovou kliku chlad se ji usadil do dlaně. Snažila se otevřít, ale dveře byly zamčené.
Byla ji zima a propadala zoufalství. Snad Klein co nejdříve přijde a zkončí s tou praštěnou hrou.....doufala.........Jenže to, že za chvíli prožije ty nejhrůznější okamžiky svého života by si nedokázala představit ani v tom nejděsivějším snu.

77. kapitola - Last story

16. února 2013 v 21:02 Povídky - příběhy

77. KAPITOLA

Dnes mám nějakou "psavou", tak když dneska Hanička slaví se svým blogem ty narozeniny přihodím ještě jeden díleček :-)

Paula se rozhodla jednat na vlastní pěst. Díky jejímu počinu nás čekají pěkně perné kapitoly, které by se nejspíš v normálním životě nestaly. Ale když drámo, tak drámo :-D

Nasedla do auta. Vytrvalý déšť zaručoval špatnou viditelnost, ale to ji neodradilo, aby jela co nejrychleji. Touha po pomstě a plivnout Kleinovi do tváře byla stále silnější. Když zastavila před jeho domem pečlivě si v hlavě promítala otázky, které mu položí.

Po pár minutách konečně vystoupila z auta. Nadechla se a sebejistě vykračovala ke Kleinovu domu. Zazvonila na zvonek u dveří a čekala na Kleinův příchod.
Po chvíli se dveře pomalu otevřely. Paula měla před sebou tvář jednoho z vrahů jejího milovaného muže. Krev v žilách v ní doslova vřela.

" Dobrý den pane doktore .".......zaskřípala zuby.... " Jsem Paula Marshallová. Advokátka a ráda bych vám položila pár otázek."..........předložila mu svou vizitku....
" Hmmm, tak pojďte dál.".........neochotně ji dovolil, aby vztoupila do jeho domu.
Společně šli úzkou chodbou na jejímž konci byla velká rozsáhlá hala. Interiér působil chladně a neosobně. Paula se usadila na koženou pohovku a Arnold naproti ní. Neměl ani trochu slušnosti ji nabídnout vodu, ale ani to od něj neočekávala.......

" No tak paní advokátko, čemu vděčím za vaši návštěvu?".......z krabičky, kterou měl položenou na stole vytáhl cigaretu. Dal si ji do koutku úst a zapálil. Paula tiše pozorovala obláček cigaretového kouře vycházející z jeho úst.
" Jsem tu kvůli Michaelovi Jacksonovi.".........řekla. Když vyslovila jeho jméno Klein se zakuckal. Div se neudusil dýmem z cigarety.
" Copak, neříkejte, že vás jeho smrt také zasáhla? Ach byl jsem jeho dermatologem takovou dobu. Bude mi opravdu chybět.".....snažil se tvářit umučeně. Chtěl Paulu přesvědčit o tom, že ho jeho odchod bolí....
" Opravdu? A nebudou vám spíše chybět jeho peníze?".......vyjede na něj..........
" Kdo ksakru jste a co doopravdy chcete?".......naštvaně vhodil cigaretu do popelníku. Neobtěžoval se jejím udušením....
" Pravdu! Chci od vás slyšet celou pravdu. Podával jste mu záměrně léky, které vedly k jeho selhání organismu?"........
" Bože, co to proboha vykládáte? Pokud vím tak ten, kdo neúmyslně hazardoval s jeho životem je už za mřížemi."...........
" Tím si nejsem tak jistá.".........Klein to už nevydrží a Paulu hrubě uchopí za zápěstí, aby ji dal najevo, že se mu její otázky vůbec nelíbí....
" Tak dámo, co kdyby jste raději šla a zapomněla na to, že jste tu vůbec kdy byla.".......snaží se ji vyhodit ze svého domu....
" Tak to těžko doktore. Jednou rukou z kabelky vytáhne papíry, kde je uvedeno, že do Michaelova těla dostával velké množství demerolu a jiné neoprávněné drogy. Vše bylo podepsáno jeho podpisem.....
Uchopil ji za obličej a přirazil ke zdi. Přimouřil oči a svrašit čelo. ...." Tak poslouchejte dámo, Conrad byl vůl, a i když jsem mu slíbil, že všechno ututláme nakonec ho stejně dostali. Ale i tak z toho poměrně vyšel dobře, když uvážíme jakou že významnou bytost to "neúmyslně" zabil. Čtyři roky není zas tak moc a jak víme všichni, co nevidět za pár měsíců bude doma.
Jo Michael byl prostě snílek a tak strašně naivní. Myslel si, že má kolem sebe přátele a přitom jen všichni přemýšleli, jak ho oškubat. Včetně mě."

Zůstala koukat na rozesmátý obličej Arnolda Kleina. Pak rychle zareagovala. Zmocnil se ji vztek a vší silou se mu pěstmi opřela do hrudi. Ale byla proti němu příliš slabá. Popadl ji za vlasy a táhl do nějaké místnosti. Pak do ní strčil takovou silou, až pod sebou ucítila chladnou podlahu. Zavřel za sebou dveře. Neviděla nic jen tmu.............

76. kapitola - Last story

16. února 2013 v 15:20 Povídky - příběhy
76. KAPITOLA


Uběhly sotva dva měsíce od doby, co Los Angeleská policie shledala Conrada Murraye viným. Úleva ze strany rodiny ani fanoušků nebyla žádná. Ještě stále tu viselo spousta neobjasněných otázek a pochybností, do kterých se vložila na vlastní pěst i Paula. Ovšem její pomsta a nenávist ji natolik zaslepila, že upadla do těžkých depresích. Nepila, nejedla, nespala... jen se celé dny mořila v papírech, které měly být důkazem oné pravdy. Jermaine se ji snažil přesvědčit, aby trochu polevila a nebyla zaslepená tolik nenávistí, ale neposlouchala. Nechtěla slyšet nic a nikoho. Proč ta náhlá změna? ....ptal se sám potencionální švagr.

Potom, co Paula na chvíli přestala posílat Murrayovi do věznice výhružné dopisy, ve kterých se jasně zmiňovala o důkazech jeho viny, jenž zná jen ona a nikdo jiný se zaměřila na někoho jiného. Byla si naprosto jistá tím, že ani jeden z obdržených dopisů Murray nikdy nepředloží policii, protože fakta, které byly v dopisech uvedeny byly natolik přesvědčivé, že by mu ještě více přitížily. Jasným cílem Pauly bylo dohnat "doktora" tížení vlastního svědomí. A to se ji evidentně dařilo.

Další z řad lékařů, kteří měli za úkol pečovat o Michaelovo zdraví byl letitý lékař a údajný přítel Arnold Klein. Byl Michaelovým dermatologem a díky němu se setkal se svou druhou ženou Debbie Rowovou. Měl nastarosti pomoci s tolik tíživou nemocí, která Michaela trápila - vitiligem i lupusem. Není překvapením, že právě díky vitiligu si Michael prošel různými fámy o jehom údájném "bělení kůže". A právě tohle nepochopení okolí a vyrovnání se s faktem, že jeho kůže nikdy nebude mít barvu jakou mívala když byl malý chlapec ho dostávala do depresí. Samozřejmě přítel Klein neváhal a Michaela zásoboval velkým množstvím léků na niž si utvořil "závislost". Demerol, utišující lék proti bolestem, byl jedním z nich. Právě tenhle lék je nebezpečný svou návykovostí, ale Klein si nedělal těžkou hlavu s tím jak velký to může mít na Michaela dopad. Ať už Murray nebo Klein, oba do Michaelova těla vpravovaly jed, jenž ho pomalu, ale jistě zabíjel. Že to dělají úmyslně a zcela promyšleně Paule potvrdila i návštěva u Michaelovi dlouholeté vizážistky Karen Fayen.

Řekla ji, že byl Michael vyděšený k smrti, protože AEG všechno financovala. Říkal ji, že by musel pracovat McDonalds, kdyby nezvládl tahle představení . Svěřila se Paule, že je přesvědčená o tom, že na Michaelovi experimentovali s drogami, aby zvládl všech padesát vystoupení. Potřeboval psychologickou pomoct, protože neustále hubnul a ztrácel váhu. Pokaždé, když s ním mluvila se jí zdálo, že je Michael pod vlivem něčeho....

Paula na ní zlostně vyjela, proč, když všichni viděli Michaelovu změnu, která byla jasným důkazem toho, že tu něco nehraje nic neudělali, odpověděla. Že nejen ona, ale i ostatní se snažili upozornit na to, že by na Mika neměli tolik tlačit a doktoři by měli udělat vše proto, aby mu byl dopřán co nejětší odpočinek. I Karen byla jako jedna z mnoha přesvědčena o tom, že právě lékaři udělají vše proto, aby byl Michael v pořádku. Ale jak se bohužel později ukázalo, mýlila se. Ještě s jednou věcí se Paule svěřila a to, že když mluvila s Michaelovým asistentem říkal ji, že viděl Michaele u doktora Kleina 3-4 týdně a i jemu se jevil jako pod vlivem drog. Dva dny předtím, než zemřel, vypadal Michael dobře, zdál se být naprosto ve formě a v pořádku. Zeptala se manažera, proč najednou taková změna k lepšímu. A jeho odpověď byla: "Protože Klein je mimo město."
Další důkaz už Paula nepotřebovala.........


Tajemstvi ztaceného ráje....

13. února 2013 v 15:53
Na Aukru jsem našla Knihu Tajemství ztraceného ráje, kterou napsal Kevin J. Fox. Byla vydaná v roce 1996 a upřímně jsem byla na knihu zvědavá, už z jednoho prostého důvodu, protože byla napsaná v době, kdy Michael ještě žil. A jak víme nynější autoři mají potřebu z Michaela dělat bohéma a ve skutečnosti to tak ani necítí. Proto mne zajímá co pozitivního a zároveň negativního se v ní dočtu. Jsem teprve na začátku takže nemohu posoudit jak dalece se autor podobá skutečné pravdě.
Tahle kniha není jen tak k dostání. Myslím, že ani novou ji neseženete. Bazarová se pohybuje kolem stokoruny, což není moc, ale mít štěstí na ni narazit :-)



Stručný soubor informací mapující Jacksonovu kariéru do jeho pražského vystoupení v r. 1996.

Tato kniha je nahlédnutí do života jednoho z nejzajímavějších umělců. Dozvíte se o jeho nelehkém dětství, které ho nutilo vracet se do země Neverlandu. Protože neměl šanci vyrůst a proto navždy v srdci zůstal dítětem. Kapitoly se věnují i jeho vztahu k ženám, k dětem, k plastickým operacím a jeho hudební začátky s Jackson Five až po hity jako Thriller nebo Bad. Kniha je plná citací především Michaelovi sestry LaToya-i i Michaela samotného. Ale nejedná se o autorizovaný životopis. Pokud vás alespoň trochu zajímá tento umělec, je to knížka právě pro vás. Jednoduše popisuje kroky jeho života.

Autor: Fox Kevin J.

Rok vydání: 1996

75. kapitola - Last story

13. února 2013 v 11:43 Povídky - příběhy
75. KAPITOLA

Je dne 29. listopadu a všichni netrpělivě čekají na vynesení rozsudku.
Porota, kterou tvoří pět žen a sedm mužů, jednala za zavřenými dveřmi. Měla neomezeně dlouhou dobu na to, aby jednomyslně určila, zda lékař je vinen, nebo nevinen.
Proces začal 27. září a vystoupilo více než padesát svědků. Od samého začátku se porota přikloňovala k Murrayově vině.

Paula seděla v soudní síni daleko od rodiny Jacksonových. Nechtěla, aby někdo z nich věděl o její přítomnosti. I přesto seděla dostatečně blízko na to, aby cítila Jermainův pohled, kterým ji dával najevo, že je s ní. Tolik toužila se k němu přichýlit, obejmout paní Katharine a říct ji, že sdílí stejnou bolest jako ona. Vzít za ruce Blanketa i Paris s Princem a povědět jim, že už je nikdy neopustí a bude tu vždy pro ně. Vždyť Jacksonovic početná rodina je i její rodinou, ale přesto tu sedí a cítí se sama. Přesně tak, jak se cítila po většinu část svého života.

Je to tady. Policie předvádí Murraye s želísky na rukou a jeho sebejistá chůze naznačuje, jakoby si byl do poslední chvíle téměř jistý tím, že ho soudce sprostí vinny.


David Walgren hned v úvodu svého více než hodinového proslovu přišel s velmi emotivním srovnáním. Ukázal fotografii Michaela Jacksona v plné síle na pódiu označenou přelepkou 24.6.2009 a vedle ní promítl fotografii datovanou o den později, na níž je Mike mrtvý.
Jen těžko by jste hledali člověka v soudní síni, kterému by se do očí nenahrnuly slzy. Vyjímkou nebyla ani Paula. Zlostně svým pohledem hypnotizovala Murraye v domění, že její tvář zahlédne. Stalo se. Murray si všimnul ženy, která mu byla až nápadně povědomá. Paula netušila, zda si ji ještě pamatuje a výhružky, kterými ho zaplavovala, ale podle toho jak vyděšeně koukal, když se jejich pohledy setkali doufala, že na ni nezapomene nikdy.
Dále obžaloba zveřejnila nahrávku, kterou si sám Murray uložil do svého telefonu. Michael na ní mluví velmi nesrozumitelně, opakuje celé věty a je zjevně pod vlivem neznámých látek. Podle obžaloby to dokazuje, že Murray věděl o Michaelově špatném psychickém i fyzickém stavu a přesto mu lék nadále podával ve velkém množství. "Michael Jackson doslova vložil svůj život do rukou Conrada Murrayho. Tato nemístná důvěra jej stála život," řekl David Walgren. A o tomhle byla přesvědčena i Paula, i přesto ji něco stále říkalo, že Murray není jediný, který by měl být za mřížemi. Ale na každou svini se voda vaří a ta na Murraye začíná pořádně bublat.
David Walgren nakonec své řeči jasně řekl, že důkazy proti 58letému kardiologovi Murraymu jsou zdrcující a absolutně jasné. Doktor Conrad Murray je VINEN a soud mu ukládá trest odnětí svobody ve výši čtyř let.
Všem přítomným v soudní síni spadl velký balvan ze srdce. Ne proto, že by snad s výši trestu byli spokojeni, ale značně se jim ulevilo. Alespoň z části existuje spravedlnost. Členové rodiny Jacksonovců se objímala, ale přes záplavu slz jen těžko dokázali cokoliv říct. Pocity nad ztrátou syna, bratra, otce, strýčka, přítele byly natolik silné, že ani doživotní trest by nebyl uspokojující.
Pomalu se soudní síň "vyklízela", ale Paula nedokázala jen tak odejít. Měla pocit, že je k zemi přikovaná. Stála a cítila, jak z jejího těla odchází veškerá síla a život. Čekala na tenhle den a na úlevu, kterou ji to přinese. Ale nic takového se nestalo. Naopak jí to ještě více zranilo, pokud to vůbec ještě víc jde.

" Paulo, co tu ještě děláš?".........slyšela přicházející kroky a Jermainův hlas...
" Nevím, nemůžu odejít."......" Jermaine tuším, že tohle ještě není konec. Murray je jen malou rybkou ve velkém špinavém rybníku a nebudu mít klid dokud nebudou pikat všichni.".......Jermaine se až děsí s jakou nenávistí Paula mluví. V jejich očí zahlédne něco, co doposud nikdy neviděl. Nejhorší na tom bylo to, že ji musel dát za pravdu. I on si uvědomoval, že odsouzení "doktora smrti" není konečná. I když to nikdo neřekl nahlas, cítili to tak všichni.
Uvidíme kam, až tenhle případ zajde a zda na jeho konci opravdu Paula najde vytoužený klid. Ale ten fakt, že spravedlnost alespoň z části postoupila dopředu ji dává novou naději.
Conrade těš se, čekají tě ty nejhorší čtyři roky v tvém životě a nebudeš jediný........


Dětičky.... :-)

11. února 2013 v 10:51
Děti mámě ze skříně vytáhly klobouky a když jsem se dívala na tuhle fotku napadlo mě, že by SCREAM? :D :D


Michael Jackson Immortal......

9. února 2013 v 9:44
Spala jsem tři hodiny a za chvíli pomažu do práce, ale i tak Vám musím povědět o včerejší akci Michael Jackson Immortal World Tour Cirque de Solei.

Fotky bohužel žádné nepřidám, protože focení bylo zakázáno. Samozřejmě, že jsem foťák měla a za jeho uschování po mě žádali stovku, takže jsem s nas... naštvala hned na začátku, ale to bych nebyla já, aby se něco nestalo :-D


Jde těžko popsat, jak nádherné to bylo, protože pocity se ve mě mísí ještě teď a ještě dlouho budou. Když jsem byla v létě v Praze a stála před hotelem Intercontinental, dotýkala se tolik slavné poštovní schránky v ČR, myslela jsem si, že tohle je ten okamžik, kdy Michaelovi můžu být nejblíž. Mýlila jsem se. Nejblíž jsem mu byla právě včera. Nejde to vyjádřit, ale cítíte ho tam. Cítíte ho, byl tam včera s námi. Představení nebylo uplácané jen tak z hlíny za vidinou peněz. Ti lidé to měli do detailu promyšlené, propracované a co víc, dělali to S LÁSKOU. Opravdu. Zase další krůček, jak pokračovat v Michaelově odkazu.

Ani bez slz se to neobejde a že já řvala hned na začátku jak krokodýl, viď Laneeyko :-D Ty slzy se mi hromadí v očích i teď, když na tu nádheru pomyslím. Nebudu tu popisovat každou píseň ( to, co napsala tenkrát Marta u Zuzy bylo vyjádřené dokonale a já bych to ani lépe neuměla ). Co jen chci říct, že ten zážitek z mé mysli nikdy nezmizí a ze srdce už vůbec ne....

R.I.P Michael.........


74. kapitola - Last story

7. února 2013 v 7:49 Povídky - příběhy
Je na čase, abychom na scénu zase vrátili Mika. I když jen na chvíli :-)

74. KAPITOLA

" Potkali jsme se asi rok po soudu, kterým si Michael musel projít. Pracovala jsem na jednom případu a potřebovala radu významného právníka, mistra ve svém oboru Jonathana Malcona. Měla jsem s ním sjednanou schůzku, a tak jsem bezváhání vešla do jeho kanceláře. Myslela jsem, že mě očekává, ale místo něj tam byl on - Michael. Nevím jestli to byla náhoda či osud, říkej si tomu jak chceš, ale prostě tam byl. Opět jsem koukala do těch pronikavých očí. Do očí, které byly zaplavené záplavou smutku. Já na něj hleděla překvapeně až vyděšeně, tolik se změnil. Jeho tvář byla bez života a mě došlo co je toho příčinou. Vždyť si toho tolik prožil, ztratil veškerou chuť do života a já si říkala.... Kde je ten úsměv, kde jsou ty plamínky, které plály v jeho očích?! .....

On však na mě vůbec nekoukal překvapeně, ba naopak. Jakoby tušil, že se to jednou stane. Snad jsme si neřekli nikdy úplné sbohem. A když nad tím tak uvažuji, je to pravda. I když jsme spolu nemohli být fyzicky bylo tu něco, co nás navždy spojovalo. Blanket, který byl naší neslučitelnou součástí, ale také plodem lásky......



" Ahoj Paulo."....řekl smutně. Žádná zášť, žádné výčitky v jeho hlase nebyly....
" Ahoj."......odpověděla jsem....... " Pan Malcon tu není? Měla jsem s ním schůzku, nevěděla jsem....".........." Jonathan musel naléhavě odejít."......přerušil mě....
" Nevěděla jsem, že se znáte.".........
" Jo, jsme přátelé.".......přibližoval se ke mě čím dál blíž. Evidentně Jonathan Malcon nebylo téma, které měl se mnou chuť probírat. Z každého jeho blížíjícího se kroku jsem cítila zvyšující tlukot mého srdce...

"Tak rád tě zase vidím Paulo.".....dívala jsem se do tmavých, pronikavých očí, které upřeně hleděly do těch mých...
Položil ruce na má ramena, prsty vpletl do vlasů a přičichnul si k nim...." voní pořád stejně, po květinách.".....přimouřil oči......zadívala jsem se do tváře, kterou jsem tolik milovala. S bolestí jsem sklopila oči a pohlédla stranou.

" Kdyby šlo tak všechno změnit a já...."....hlas se jí lehce zachvěl.......Bez váhání se jí
přisál na rty a jazykem prorazil dovnitř. Paula se nebránila.


Přisunul se k ní ještě těsněji, až se dotkl kolenem...pohladil ji prsty po Krku. " Poslouchej mě."....zaslechla v jeho hlase úzkost a pocítila další jeho dotek. Zblízka ji pohlédl do očí. naklonil se blíž........." Já...měla bych už jít."......řekla zkroušeně...." Ne chci, aby si mě vyslechla.."......."neříkej už dál nic prosím, nemůžu tu zůstat"...bleskově překonal krátkou vzálenost k polibku plného vášně i zoufalství. Přijala jeho dobyvačný polibek.Ruka mu sjela od krku na ňadro. probil se k němu přes šaty. Odtrhl rty jen na chvíli, aby mohl zašeptat její jméno a tvář zasypat něžnými doteky.....
V ten moment do kanceláře vztoupil pan Malcon a Paula zbaběle utekla........
V ten den, to bylo doopravdy, co se naposledy viděli......

73. kapitola - Last story

6. února 2013 v 10:10 Povídky - příběhy
73. KAPITOLA

Paula pocítila, jak se ji zmocňuje zvláštní pocit. Jen nesmí panikařit, nesmí na sobě nechat nic znát....
" Ahoj, ty jsi Blanket, že?".....snažila se o úsměv a on přikývl. ....no moc mi to chlapče neulehčuješ...pomyslí si....
" Blankete, ty sice Paulu neznáš, ale jednu dobu za námi a za tatínkem dost často chodila na Nevrland. Byly jsme s Princem asi stejně staří jako ty.".........vztoupí do rozhovoru Paris a Paula je jí za to vděčná......
" Paulo pamatuješ, jak jsme jednou hráli na vodní bitvu a ty pak celá mokrá spadlas do bláta?".........
" Jo, ještě týden po tom jsem myla bláto z vlasů."..........Paulu vůbec nenapadlo, že si na tyhle zážitky Paris ještě pamatuje. Možná, i když nikdy to nedávaly s Princem moc najevo se do jejich srdcí vryla daleko víc než si vůbec myslela. Zmocňovala se ji další úzkost, a přitom by měla být přece šťastná. Vidí děti, které vlastně dětmi už nejsou a vlastního syna. Vždyť na tohle setkání čekala takovou řádku let, tak proč ji přepadává smutek. Snad proto, že jim nikdy nebude schopna povědět celou pravdu.

" Blankete?".......přistupovala k němu blíž, ale zároveň opatrně. Vypadal tak vyděšeně a zranitelně.
Poklekla k němu, aby se jejich oči setkaly. Byli k sobě tváří tvář, tak blízko a zároveň tolik daleko. Pozorovala každý záhyb v jeho obličeji. Viděla v něm jeho otce, snad i kousek sebe, kdo ví....
" Moc ráda tě poznávám. Snad i my dva budeme jednou kamarádi.".....usmála se a lehce se dotkala jeho havraních vlasů.
Ucukl a intuitivně hledal ruku tety Halimy. Paule došlo, že získat si jeho důvěru bude těžké, i přesto byla odhodlaná to zkusit. Halima vytušila, že nejen pro děti, ale také pro Paulu tohle setkání bylo obtížné, a tak děti požádala, aby šly s ní. Chtěla nechat svého muže s tou ženou o samotě, evidentně si měli ještě, co říct......." pojďte děti, půjdeme si vypít čaj, ať vám nevystydne."..............


" Sakra Jermaine, jak si mohl."......vzekle na něj zaječí ve chvíli, kdy si je jistá, že je jeho žena i s dětmi pryč.........." Měl si to přichystané, že? Proč? Proč mě tak zkoušíš? Myslíš, že jsem si toho nevytrpěla dost?"........pěstmi buší do jeho hrudi. Jermaine se snaží zmírnit Paulin vztek a tak ji ochranářsky obejme. Paula se v jeho náručí rozpláče.......
" Pšttt, neplakej. Vím, nebylo to ode mne fér, ale chtěl jsem, musel jsem zjistit, co tohle setkání s tebou udělá.".........přizná se....
" A co jsi zjistil?".........
" Že nejsi jen žena, která si ho porodila. I po letech ti není lhostejný. Máš to v sobě Paulo. Viděl jsem s jakou bolestí a láskou si na něj koukala. Jak moc si ho toužila obejmout, co nejvíce se k němu přiblížit."..........
" Ale já nemůžu.".....promluví zklesle........
" Jak nemůžeš?"......
" Ta dohoda."......
" Sakra. "......zakleje Jermaine........." Vykašli se na celou nesmyslnou dohodu. Copak to nevidíš? Za všechno tohle může Michael. Jen se sakra podívej nahoru, všechno to z nebe řídí. Myslíš, že by mu teď záleželo na nějaké nesmyslné dohodě, kterou si mimochodem napsala ty? Blanket má kruci matku, snaž se k němu přiblížit. Zaslouží si to a i ty si to zasloužíš."........Paula se odtrhne z jeho sevření a jen mlčky kouká do prázdné zdi.....
" Máš pravdu Jermaine. A s tou dohodou..vlastně jsme ji s Michaelem porušili už dávno.......


Aaaaaa, zase velký otazník. Ale co vám mohu slíbit, v dalším díle bude Michael :-)