Duben 2013

Žijeme pro Tvou hudbu

27. dubna 2013 v 19:46 Básničky
Já vím, já vím...mě tu najít :-D Ale kéž by ten den měl aspoň o dvacetčtyři hodin více :-) Alespoň jako malou omluvu je tu básnička :-)



Žijeme pro Tvou hudbu,
vstoupila do nás a zůstala,
potřebujeme jí, já ji potřebuju,
hřejivý pocit v nás zanechala.
Žije v naší duši,
je naší záchranou sítí,
rozléhá se v našem pokoji i na jevišti,
je naší modlou a nadějí.
Žijeme pro Tvůj sametový hlas,
který se nám dostává pod kůží,
Tvá hudba doprovází nás,
po naší cestě, která je občas klikatá,ale zároveň plná nadějí.
Žijeme pro Tvou hudbu,
to ona nás naučila milovat,
je kouzelná, nežije zpřeludů,
díky ní víme o čem je život a proč tolik musíme bojovat.
Žijeme pro Tvou hudbu,
která bude navěky žít,
díky ní v sobě pěstujeme víru,
jen díky ní o Tobě můžeme nadále snít...



90. kapitola - Last story

16. dubna 2013 v 13:45 Povídky - příběhy
90. KAPITOLA

Uběhly více než tři roky od Michaelovi smrti a ztráta byla stále viditelná. Ovšem i tak se za tu dobu mnohé změnilo. Paula stále sice nenašla odvahu Blanketovi povědět, že je jeho matka, ale jejich vzájemná náklonost tohle doznání ani nepotřebovala. Společně strávený čas byl pro ně drahocený. A ani na Paris s Princem Paula nezapomínala, i tyhle pomalu dospělé bytůsky měli nezamněnitelné místo v jejím srdci a ona byla připravená je před zlobou světa chránit.


V poslední době Paula trávila hodně času v Nevrlandu. I když tu už pár let před svou smrtí Michael nebydlel, stále tu jeho přítomnost cítila. Nic se tu nezměnilo. Voda ve fontánách byla čirá a průzračná, trávník dokonale posekaný a květiny se mnuly svou pýchou. Zvířata v ohradách měla dokonale vykartáčovanou srst a užívala si teplého sluníčka. Život tady byl stále, i když se to tu nehemžilo dětmi jako tenkrát. A proto se Paula rozhodla za pomocí Michaelovi rodiny to změnit. Tohle dokonalé místo námi neustále objevováno by nemělo zůstat nikdy vzapomnění. I přesto, že razie se ho pokoušela svou "návštěvou" zničit duch stvořitele tohoto ráje tu zůstane navěky...

Paula stála před obrovským stromem, který byl pýchou nejen Michaela, ale celého Nevrlandu. Svými dlaněmi obejmula mohutný kmen a nechala do sebe z něj proudit energii a sílu. Zavřela oči a cítila, jak jeho síla ji probouzí znovu k životu. ....


.......... "Pojď Paulo.".....pobízel ji k vyšphání se na strom, na který společně narazili při jejich malé exkurzi Neverlandem. Vzít ji tady bylo Mikovým záměrem. Tenhle strom totiž jeho chloubou a o něm spoustu vypovídá. Sice se z jeho strany se zdálo, že je to skvělý nápad, ale Paule to rozhodně jako dobrý nápad nepřišel......." že jsem se nikdy nenaučila lést po stromech.".....hubovala v duchu samu sebe....
" Vždyť už jdu."........řekla vystrašeně a šplhala do koruny stromu. Dávala si hodně záležet na tom, aby se nepodívala dolů. Nesnášela výšky, trpěla závratěmi. Ale věděla, že tuhle slabost nesmí na sobě nechat znát....
Tiše seděli, Paula si všimla jak Michael zamyšleně kouká. Bylo zjevné, že tohle místo, tenhle "dávající" strom, jak mu říká mu dává nepopsatelnou sílu a energii. Někdo, aby mohl doplnit "svou šťávu" potřebuje kofein, nebo masáž či něco podobného. Michael na doplní té své potřebuje tenhle strom....
" Co tě vůbec vedlo k tomu, aby si vytvořil Neverland?".....zeptala se. Tohle místo jí neskutečně fascinovalo, i přesto, že z něj zatím viděla jen kousek.......
" Ach, abych řekl pravdu....vytvořil jsem si takový svět jaký bych ho chtěl vidět a věci jenž jsem jako dítě neměl."........odpověděl popravdě....
" Kde ji vzal inspiraci na vytvoření téhle pohádkové země?".....nepřestala se vyptávat....
"Odpověď je zcela jednoduchá. Mou inspirací mým vzorem je Petr Pan. Tohle pohádkové místo jsem pojmenoval podle ostrova, kde děti nikdy nedospívají. Chtěl jsem prostě místo pro děti. Pro nemocné, chudé a sociálné slabé...aby měly místo úniku před realitou.Takový přístav bezpečí a naděje. Aby viděly to, co předtím nikdy neviděly. Dýchaly čerstvý vzduch, pozorovaly hory.Myslím, že voda, příroda, zvířata jsou tou nejlepší terapií. Tohle si myslím...takhle to vidím..." .....řekl zamyšleně.....
Michael Jackson byl záhadný muž, který v sobě ukrýval spoustu věcí, které Paula měla chuť objevovat. Líbil se ji. Líbil se ji nejen jako muž, ale především jako člověk. I přesto, že se navek svaží působit silně s veškerou důstojností, uvnitř je to záhadný a tolik nepoznaný člověk. Chtěla ho poznat, ctěla se o něm dozvědět, co nejvíce...už teď jednu věc objevila při jejich rozhovoru a to, že je to muž s duší dítěte. Nevinnou, krásnou a tolik nepochopenou....On je Petr Pan, chlapec jenž kolem sebe přináší naději a lásku. Naprosto chápala proč se s ním Mike tolik ztotožňuje. Oba dva jsou si tolik podobní.....

" Docela mi při našem povídání vyhládlo a tobě uritě taky, co kdybychom si zašly do domu pro něco malého k snědku."......opětoval ji jeden ze svých božských úsměvů..... Dolů slezl lepé než kdejaká opička. Zato Paule se z představy, že má jít stejnou cestou zpět udělalo špatně.....
" Ukaž, pomůžu ti."......nabídl jí svou pomoc.....
" Ne, to je dobrý, já to určitě zvládnu.".....snažila se mluvit přesvědčivě, ale Michaela Jacksona jen tak někdo neobalamutí....
" Seš si jistá?"......zeptal se....
"Naprosto jistá.".......hlas se jí začel chvět a nohy třást......
" Neboj se, budu tě navádět.".....Paula přikrývla a doufala, že jeho navigace bude natolik dobrá, že se v bezpečí dostane dolů....
"Chyť se támhle té větve.....ano, už bdeš skoro na zemi."......povzbuzoval ji. Už to měla "skoro" za sebou, když zaslechla zvuk praskající látky...."bože to nééé"......
" Co se stalo?".....ani Mikovi ten zvuk neušel.......
" Néé, nic to bude dobrý. Už jen kousek a jsem u tebe.".......řekla přesvědčivě, ale krve by se v ní nedořezal. Moc dobře věděla, co ten zvuk způsobil ...."bože takový trapas, taková ostuda".....netušila jestli je víc červená její tvář a nebo zadek, který ji vykukoval z roztžených kalhot přímo na Mika....Pohlédla k zemi, která se ji zdála vzdálenější čím víc se k ní blížila. Přesto to riskla a skočila Michaelovi přímo do náruče....
" Myslím, že se ti stala malá nehoda."......jejich obličeje byly v těsné blízkosti. Cítila jak rudne, ale jeho ne příliš taktní žertík přeslecla. Uvědomila si, že u něj ještě nebyla v tak těsné blízkosti, aby si dokonale vychutnala jeho vůni. Byla opřena o jeho velký hrudník, který vypadal ochranářsky. Cítila jak mu pravidelně bije srdce....."slyší to mé a jak neovladatelně zesiluje?".....přemýšlela. Všechno se s ní točilo...Nesmysl, to je určitě ještě závrať z výšky, kterou cítila a nebo vůně jeho parfému...ale proč tedy necítí půdu pod nohama?.....
" V pořádku?".....zeptal se a odtáhl se.....
" Ano".......přikývla a také ustoupila trochu stranou, aby nevytušil jak moc se jí v jeho sevření líbilo....
" Půjdeme do domu a dáme si pár senvičů s burákovým máslem.Co ty na to?"....na souhlas zamrkala......" A taky něco uděláme s tou dírou na tvém sexy zadečku.".....šibalsky se na ni usmál. Paula zrudla jako rajče. Netušila jestli to bylo studem a nebo vzteky z toho, že si ji takhle netaktně dobíral. .....Co si myslí? Že mu spadnu k nohám jak je zvyklý? Ne, ne, ne pane Jacksone, to se mýlíte.....holkař jeden......

a stejně to dokázal.......Paule se na tváři při téhle vzpomínce vyloudil úsměv.....nevěřícně zakroutila hlavou, jakoby stále nemohla uvěřit, že ji tenhle muž celou ovládl....


" Neruším?".......za jejími zády se zčista jasna objevila Paris......
" To víš, že nerušíš, jen jsem se zasnila."........usmála se na ni......
" Zrovna jsme byly s babičkou přivítat další děti. Víš je nadšená z tvého nápadu. Táta by si to takhle přál. Vždyť Nevrland vytvořil právě kvůli nim.".............zahlédne zrovna projíždějící vláček plný usměvavých dětí. Nemohou se tu sice osobně setkat se svým hrdinou, ale dělají všechno to, co on sám miloval. Mohou se podívat do největších zákoutí snímž spjata a tím pádem pohlédnout do jeho duše.....
" Víš Paulo každý den si neustále uvědomuji jak jsem vděčná za to, že jsi.".......svěří se se svými pocity........
" Za mě? A proboha proč? Vždyť jsem jen obyčejný člověk z masa a kostí.".......
" To byl i můj otec a podívej, co všechno dokázal. Jak nás všechny ovlivnil.".........
" Ano Paris, to máš naprostou pravdu. Tvůj otec byl seslán Bohem. Bůh měl u sebe největší dar, o který se s námi chtěl podělit. Mnozí ovšem tenhle dar neocenili. Nepochopili pravou podstatu darování, a tak si ho Bůh vzal zpátky, tam kde patří. Kde jeho smysl, pravou podstatu ocení. Tady na zemi žijeme v příliš krutém světě, kde chudí závidí bohatým, kde úspěšným přejí prohru, kde lež vyhrává nad pravdou a lásku střídá nenávist. Ano žijeme v tomhle hektickém a námi nepochopeném světě, ale je jen na nás jaké zbraně zvolíme....zda vytasíme meče a nebo budeme bojovat zbraněmi, na které většina z nás zapomíná....tou zbraní jsou naše SRDCE."..............
" Vždyť to říkám.....Bůh si sice vzal tatínka k sobě, ale nechal nám tu tebe. Možná si to neuvědomuješ, ale ty jsi věrnou kopijí jeho. Nikdo nám ho nemůže lépe nahradit než právě ty, i když tatínek je nenahraditelný. Celou dobu to plánoval, uměl to, co nikdo z nás a to koukat do budoucnosti. On to Paulo celou tu dobu věděl. Věděl, že z toho tlaku, který byl na něj vytvořen se také nemusí na druhý den probudit. Věděl, co všechno se může stát, a proto byl připraven. Jen se podívej na obraz, který daroval Blanketovi, nebo se s tátou střetneš, když jdeš navštívit svou mámu v nemocnici, ve které po letech zemře i on sám. Ne, neexistují náhody. Můj otec na ně nevěřil. Celý život pro nás schovával indície proto, abychom je odhalovali. Naše setkání plánoval celou tu dobu."..............
Paris měla pravdu. Nic není náhoda. To všechno měl Michael naplánované, byl přece perfekcionista srdcem i duší. Chtěl, aby si právě jeho odchodem uvědomila, že on ji ani ona jeho nikdy nepřestala milovat. Proto naplánoval tuhle cestu za vzpomínkami a pochopením. Ano, toužil očistit své jméno, ale víc chtěl, aby na konci téhle cesty byla s jejich synem. Teď to díky Paris chápe, nemá cenu se strachovat co okolí. Ten, kdo chce psa bíti hůl si přece vždycky najde. Konečně je odhodlaná říct Blanketovi, že jeho máma je tu celou dobu a nikdy ho neopustí. Ne, nemá strach, protože naslouchá hlasu svého srdce. Tím hlasem je Michael, a ten ji říká, že to má udělat. Má se hrdě přiznat, že ona je ta záhadná žena, která mu porodila syna. Z lásky, né pro peníze, ze cti, kterou k němu cítila, z víry, kterou s ním sdílela, z duše, kterou měli společnou....




Jednou ve svém životě najdeme někoho, kdo převrátí náš svět. Někoho, kdo nám ukáže zázraky života, osuší slzy a změní je na úsměv a radost. Ač nás dělí velká dálka vím, že nic není nemožné. Tady, uvnitř svého srdce Tě nikdy nepřestanu milovat. Vím, že tam nahoře jsi našel vytoužený klid. Hlídáš můj noční spánek a upravuješ mou cestičku života, aby se mi o ní šlo lépe. Doprovázíš mne na každém kroku a dodáváš odvahu i sílu. Své sny a srdce jsem navždy dala Tobě a má duše už navěky zůstane s Tebou. Je jedno, že jsi ode mne na míle daleko, protože naše láska přemůže všechno. Děkuji můj Petře Pane za to, že jsi mi vstoupil do života a ani po letech si mě nedokázal opustit. Až příjde ten správný čas zase pocítím Tvou náruč. Neboj lásko, už nebudu smutná ani plakat, protože jak praví jedno přísloví: " Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat."......

Navždy si Tě uchovám v srdci a ve vzpomínkám......s láskou navždy Tvá Paula....




Odešel příliš brzy, ale zároveň příliš dlouho trpěl. Michael Jackson se navždy zapíše do historie největšího umělce všech dob. Jeho charakteristický hlas, taneční kreace, všestranost, originalita a genialita je jeden ze zapamatovatelných faktorů tohoto umělce. Měl více hitů než kdokoliv jiný nahrál, prodal více vstupenek než kterýkoliv jiný umělec. Jeho vztah k fanoušků byl nevídaný a obdivuhodný. Po velkou část své kariéry dokázal ovlivňovat svět mnoha gerenacích a to nejen na poli hudebním, ale také humanitárním. Jeho život byl hektický a někdy příliš složitý. Obvinění, která jeho život provázela se navždy negativně zapsala nejen na jeho zdraví, ale i na jeho duši. Obvinění z roku 2005 ho zničilo. A on už tehdy pomalu umíral.Negativně to ovlivnilo jeho bytost. Byl rozlobený a tolik smutný. Byl rozhodnutý bojovat, protože byl nevinný. Lidé, kteří se jeho případem zabývali měli jasné důkazy o jeho nevině. Proces sledoval celý svět a nikdo se natajil tím, že věří v jeho vinu. Mnuli si ruce až ho konečně dostanou za mříže. Kdyby se tak stalo, nechci ani pomyslet co by následovalo. Nikdy neukázali záběry ze soudní síně, kde bylo řečeno, že je nevinen. Odvysílali spoustu nesmyslů a to byla chyba. To novináři mu tohle provedli a ať už vědomě či nevědomě Mika zničili. Michael se změnil začal se stranit okolí, stín pochybnosti nikdy nezmizel. Lživá obvinění zničila i pohádkové místo Neverland. Už tam nechtěl zůstat, chtěl uniknout, zmizet......

Když Michael zemřel všechna jeho obvinění byla přehodnocena. Veřejnost si nyní uvědomuje, že všechno to byl jen fám.Je řada faktorů, která zavinila jeho smrt a je zcela možné, že pravou příčinu jeho odchodu se nikdy nedozvíme. Legenda jménem Michael Jackson pokračuje i po jeho smrti. Neustále diskutujeme o jeho odkazu. Jeho hudba bude žít navždy. Ovlivnila řadu umělců a ovlivňovat bude. Byl bavičem, legendou, přítelem....byl tu proto, aby nám ukázal svůj neskutečný talent, kterým byl obdařen. Byl tu proto, aby nám ukázal, co v životě je důležité. Byl tu proto, aby nám ukázal, že důležité je věřit. Byl tu proto, aby nás miloval a my milovali jeho.....Bůh žehnej tomuto králi....

Říká se, že......TO CO PŘIŠLO Z NEBE DO NEBE SE VRÁTÍ.......a já tomu věřím......


Věnováno Michaelovi Jacksonovi a jeho fanouškům, pro než se stal životní inspirací......
_______________________________________________________________________


Příběh Michaela a Pauly dnešní dnem končí, ale věřím, že ve Vaši paměti zůstane navždy jako v té mé.
Pro mne se povídka stala mým třetím dítětem a těžko se mi s ní loučí. Všechno má svůj začátek i konec, ale i koncem může všechno teprve začít. ......

Moc ráda bych poděkovala Vám, mým věrným čtenářkám, které ač úplně cizí lidé, jste mi daleko blíž než ti, které denně míjím a na přátelé si jen hrají. Kdo z reálného života mé povídky četl? Víte vlastně nikdo takový není, protože ten reálný svět je tak zlý a krutý, i když má i světlé stránky. Proto tady, ve světě fantazie se cítím tak šťastná a v bezpečí.
Pamatuji si přesně den, kdy bylo letní odpoledne, venku svítilo sluníčko a já ve svém počítači začala psát první řádky povídky. Teď, když se z okna podívám uvědomuji si, že léto co nevidět znovu začne a já jsem zase o rok starší a obohacenější. Psaní mě neskutečně bavilo a Vaše spětná vazba popoháněla vpřed. Psaním jsem doslova žila, i když byly chvíle, kdy jsem si myslela, že to nezvládnu. Zvláště před koncem. Povídka mi mnohé dala, ale zároveň vzala. Jako například to, že jsem úplně s nápady vyždímaná a v následující době rozhodně nic neplánuji. Ani netuším, zda budu schopná se ještě do něčeho většího pustit, ale jak se říká nikdy neříkej nikdy. Sny jsou jako vesmír… Tak nekonečné, tak tajemné… Děsivé, ale zároveň i krásné… Plné očekávání a iluzí, dohad a záhad… A nikdy nekončí… a já snít nepřestanu nikdy.......

Děkuji za Vaši oddanost. I přesto, že se Michael v příběhu jen v pár kapitolkách míjel, Vy jste četly i nadále. Mým záměrem bylo, že i přesto, že Michael nevystupuje v každé kapitole, aby jste ho cítily stále. Nevím, zda se mi to úplně povedlo, ale věřím, že alespoň zčásti jste jeho přítomnost cítily. A také snad, že jste si něco odnesly.......


a jak už jsem se zmiňovala......" Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat."..........tak na to nezapomínejte!!!!!


S láskou Monika........

89. kapitola - Last story

10. dubna 2013 v 17:51 Povídky - příběhy
89. KAPITOLA

" Po mém narození má máma už nemohla mít další děti, tudíž jsem byla jedináček. Už jen to, že jsem se vůbec narodila si doktoři vysvětlovali jako malý zázrak a jako k zázraku ke mě i přistupovala. Hýčkala mě, neustále mě kontrolovala. Řěkla bych, že byla na mě doslova závislá a její závislost se ještě více prohloubila po smrti mého otce. Chápala jsem ji, měla jenom mě, ale zvláště v pubertě jsem chtěla mít větší volnost. Její přehnaná starostlivost mě dusila a já toužila se z jejich svár dostat. Vím, z ní to jako bych ji snad nenáviděla, ale takhle to rozhodně není. Jen někdy člověk potřebuje rozhodovat sám za sebe a to ona mi neumožňovala. A právě proto jsem byla šťastná, když jsem poznala Jamese. Byl starší a finančně zajištěný. Líbilo se mi jak smýšlí o životě a jak je volný. Bylo mi dvacet let a já se poprvé v životě zamilovala, kdyby mi řekl ať zkočím z mostu, tenkrát bych to udělala. Odvezl mě do Kanady. Myslím, že to bylo záměrně, aby má máma nade mnou neměla dohled a on si se mnou mohl dělat cokoliv. Ten muž, ke kterému jsem tak zhlížela mě začal ponižovat a být. Když zemřel bylo to pro mne vysvobození. Trávila jsem roky zavřená v domácím vězení, které se později promněnilo i na to opravdové......Ano Paris, jsem zločinec. I když nevinná, přesto jsem byla odsouzená, protože jsem se dostala do svár nesprávným lidem. Vidíš jak moc jsem si s tvým otcem byla podobná? Asi se ptáš jestli o mém zatčení věděl, tak ti teda odpovím, že ne. Nevěděl, narozdíl od tvého dědy. A ten byl i příčinou, proč jsem tak beze slova tvého otce opustila. Nevím, možná by pochopil proč jsem byla ve vězení, ale nepochopili by to lidi kolem. Myslím média a možná ani jeho nejbližší ne. Bylo zcela jasné, že se mnou by se dostal do propastli. A já nemohla dovolit, aby nás ten balvan oba stáhl ke dnu. Celou dobu mě tvůj otec chtěl chránit. Proto jsme se tu tajně scházeli a vy nevěděli o tom jak se ve skutečnosti máme rádi.....".......usměje se na ni a znovu se nadechne, aby mohla pokračovat........." Čekala jsem tu na Michaela a měla už delší dobu tušení, že naše láska bude mít následky. Proto jsem si tedy udělala těhotenský test a byl pozitivní. Byla jsem tak šťastná, že jsem se nemohla dočkat, až se tvůj otec objeví, ale místo něj přišel Joseph. Řekl mi, že ví o mě všechno a jestli Mika miluji tak, jak tvrdím ať od něj odejdu. Byl tím kým byl a to já nikdy nemohla změnit, a měl pravdu. Čas plynul a s mím i roustoucí bříško, které mi jasně dávalo najevo, že se musím rozhodnout, co udělám dál. Michael věděl, že jsem těhotná, ale já mu řekla, že jsem šla napotrat. Tu nenávist v očích jakou měl jsem předtím nikdy neviděla. A ta nenávist v jeho očích se stala mou noční můrou až do dne, kdy přišel Blanket na svět. Řekla jsem doktorům, že ho nechci vidět a místo toho ať mi donesou telefon. Byla jsem rozhodnuta dát dítě tam, kde patří....ke svému otci, který mu dá veškerou lásku a vzdělání. Nikdy mého rozhodnutí nebudu litovat, protože to bylo správné. Proto, aby Blanket mohl být s vámi jsem si stanovila podmínky a tyhle danné podmínky musel váš otec splnit. Jako například, že mě nikdy nevyhledá, v Blanketově rodnném listě nebudu napsaná v kolonce matka a já si na něj nebudu nikdy uplatňovat nároky. A Michael souhlasil. Všem tvrdil, že Blanket má náhradní matku, tak jak jsem od něj žádala.

Paris celou tu dobu jsem žila s tím, že jsem se vzadala muže svého života a dítěte, které ho jsem nosila pod srdcem.Bylo to břímně, se kterým jsem se musela naučit žít. Ale nikdo mě nemá právo soudit, pokud neví s čím vším jsem se musela potácet. Byly chvíle, kdy jsem tvého tátu nenáviděla, a právě ta nenávist, kterou jsem v sobě léta pěstovala měla být obranou, jak si přiznat, že jsem ho ve skutečnosti nepřestala milovat. A právě v ten den, kdy umřel mi to začalo konečně docházet. Dával mi určitá znamení a já začala konečně naslouchat. Znovu jsem prožívala to, na co jsem celá léta chtěla urputně zapomenout. Nevybíráme si do koho se zamilujeme. Láska prostě přijde nečekaně a buď zůstane nebo zase odejde a lidi, které skutečně milujeme na ně nedokážeme zapomenout nikdy. Poznat Michaela Jacksona bylo pro mne přínosem. Obohatil můj život a naučil mě opravdové lásce. I když naše láska byla komplikovaná a bylo jasné, že nikdy nemůžeme zůstat spolu ten nahoře zařídil, aby nás spolu spojilo to největší pouto a důkaz naší lásky. Možná jsem nemohla být u toho, když mému chlapečkovi rostl první zoubek, když udělal první krůček, nebo když na dortě sfoukl první svíčku, ale přesto vím, že ještě není pozdě. Život je tak krátký......ty ho máš ještě celý před sebou, ale já už si nemůžu dovolit ho promarnit. To, že mě váš otec zavedl až k vám bylo úmyslně. Nevím, zda někdy dokáži povědět Blanketovi pravdu, o tom, kdo ve skutečnosti jsem, ale bude mi stačit, když budu s ním moci trávit co nejvíce času. Chci, aby mě měl alespoň trochu rád, aby věděl, že tu budu vždy pro něj......Snad mi jednou dokáže odpustit a třeba mne i milovat. Víš už nikdy nepocítím náruč milovaného muže, ale přeji si, abych mohla cítit vaše objetí....protože nejkrásnější šperk kolem krku, který žena může mít, je objetí jejich dětí a i ty jsi má holčička."..........
Paris na nic nečeká a udělá přesně to, po čem Paula tak touží..I přes záplavu slz, které se linou z jejich očí Paula naproti v křesle na malý moment zahlédne Michaelovu tvář....oplatí mu úsměv a tiše řekne "děkuju"........



88. kapitola - Last story

8. dubna 2013 v 10:27 Povídky - příběhy
88. KAPITOLA

Paula vyzvala Paris, aby první vstoupila do domu. Když otevřela dveře nemohla uvěřit vlastním očím. Krb, který byl srdcem celé místnosti, i když v něm byly jen ohořelá polínka přesto z něj cítila jak na ní sálá teplo. Kožešiny, které samozřejmě nepatřily žádnému ubohému zvířeti byly lačně pohozeny u krbu, ale i přesto bylo jasné, že tam měly vždy své místo. Homutné tmavé křeslo, ve kterém jistě sedával její tatínek. Tohle místo bylo plné lásky a romantiky a Paris si uvědomovala, že její táta tu trávil chvíle s ženou, kterou miloval celým srdcem a duší. Dokonce, když hypnotizovala ono křeslo viděla v něm svého otce, jak se na ní usmívá. I jeho parfém tu byl stále cítit, i přesto, že tu nebyl tolik let........

" Ty nepůjdeš dovnitř?"..........zeptala se, když si uvědomila, že Paula ještě stále stojí ve dveřích. Natáhla k ní svou ruku, aby ji ukázala, že je s ní. Paula tedy mlčky šla k ní, i přesto, že s každým blížícím se krokem ji bylo čím dál víc úzko.......
" Kdy jsi tu byla naposledy?"
" Ach není to tak dávno. Tohle bylo první místo, které jsem navštívila, když jsem přijela z Kanady."......stála tam jak hromádka neštěstí zatímco Paris přidala další polínka do krbu aby v něm zatopila........" Co kdybychom se posadily a ty jsi mi řekla tn krásný příběh.".......usmála se na ni. Paula nemohla uvěřit, kde tahle mladá slečna bere veškerou sílu. Na svůj věk byla tolik vnímavá a rozumněla věcem, kterým její vrstevníci ne. Přesně tohle ji naučil její otec, být silná a nenechat se nikým a ničím porazit. To Paula bohužel neuměla. Paris má pravdu, je čas poodhalit, kdo je ve skutečnosti Paula Marshallová......



Prdelky, tohle je jen spojka, ani dílkem se to nazývat nedá. Musím to tady utnout, protože chci navázat minulostí, kterou si zase připomeneme od začátku. Pěkně od místa, kde se Paula střetla s Michaelem až po narození Blanketa. Tak snad vám nebude vadit, že si to zase pěkně zopakujeme :D Mám Vás ráda....a přeji krásný, slunečný začátek nového týdne....


87. kapitola - Last story

7. dubna 2013 v 20:46 Povídky - příběhy
87. KAPITOLA

Paula pravidelně navštěvovala Blanketa u jeho prarodičů. Jednou týdně si udělali hezký den v zahradě. Povídali si jindy jen mlčeli, ale i to mlčení bylo důkazem, že k sobě nacházejí společnou cestu. Vždyť je spojovala neviditelná nit, která jen tak nešla přetrhnout.

I samotná Katharine byla ráda za Paulininu přítomnost. Čím lépe ji znala tím více chápala proč se do ní její syn tak zamiloval. Vždy při příchodu ji nabídla šálek čaje, který Paula s potěšením přijala. Seděly naproti sobě a usrkávaly z kouřícího hrníčku a vedly neutrální rozhovor. Paula ji vyprávěla o tom jak se vdala, když byla ještě hodně mladá, odstěhovala se do Kanady, kterou nesnášela, i o tom jak se dostala k právničině. Jen ani jedna z žen se nedokázala zmínit o Michaelovi. Tohle téma bylo pro obě ještě příliš bolestivé. Obě věděly, že tahle rána se jen tak nezahojí a uteče hodně vody než o něm dokáží mluvit bez slz. I když bez smutku se to nejspíš neobejde nikdy..

Paula byla na odchodu a nasedala do svého vozu, když v tom se ze vchodových dveří přiřítila Paris........

" Ach Paulo, jsem ráda, že jsem tě ještě zastihla.".........zadýchaná mladá slečna běžela k autu....
" Co se stalo Paris?".........zeptala se.......
" Jsi Blanketova maminka?!"........vychrlila bez obalu na Paulu otázku, která ji už dlouho ležela v žaludku. Samozřejmě, že PAula nebyla schopna žádné odpovědi. Jen na ni koukala a přemýšlela o tom, jak ji odpovědět. Však místo odpovědi řekla: ...." Nasedni do auta, něco ti ukážu...."....... Paris poslechla a usedla na místo spolujezce. Obě mlčky před sebou sledovaly klikatou silnici.

Když dojely na místo Paula PAris poprosila, aby ji následovala. Brodily se úzkou cestičkou lemovanou hustými stromy a keři. Vypadalo to, jakoby se vydaly na stezku odvahy, což pro Paulu vlastně i byla.......

" Tak tohle je......"..........." Nevrland."........odpověděla Paris za ni. Paris samozřejmě Nevrland znala, vždyť tu vyrůstala, ale je pravda, že z téhle strany ho vůbc neznala. Tajná cesta, ani malinký zděný domek nikdy předtím neviděla. Nevrlad bylo neuvěřitelně rozsáhlé místo, které bylo neustále objevováno novými a nepoznanými zákoutími. Její otec jediný znal každé zrnko půdy, každý nově vyrostlý květ v záhonech. Ale byla místa, o kterých chtěl aby vědělo, co nejméně lidí. A tohle bylo jedno z nich.....

" Vím, asi se ptáš, proč jsem tě sem vzala a jak vlastně tohle místo znám. Tohle místo mi ukázal tvůj otec."..........Paris pochopila, že v Paule tohle místo vyvolává krásné, ale zároveň bolestné vzpomínky. Tušila, že její intuice byla správná a Paula pro ní má jistě krásný a dojemný příběh, ve kterém bude hrát Paula a její otec hlavní roli......

" mávám" aneb pár vzdušných polibků....:-)

6. dubna 2013 v 20:37
Miku, Miku koukám, že okusování nehtů byl i tvůj zlozvyk :D


86. kapitola - Last story

4. dubna 2013 v 15:47 Povídky - příběhy
86. KAPITOLA

Ahoj zlatíčka, přináším vám další dílek po dlouhé době. Ano je kratší, ale lepší něco než nic :-D I přesto doufám, že se vám povídka chce stále ještě číst a zbytečně ji neprotahuju.
Mohu vám slíbit, že už to dlouho nebude trvat :-)

Paula teď už i se svou rodinou opět seděla v soudní síni a čelila muži, který je připravil o tolik milovanou bytost. Tentokrát svou roli z ústraní vyměnila za tu nejdůležitější. Svědčila proti doktoru Kleinovi, který se ji pokusil zabít. Musela hodně vážit svá slova tak, aby nikdo nezjistil jaký ve skutečnosti měla zájem o Michaela Jacksona. Vzhledem k tomu, že byla advokátka porota i soudce uvěřil, že zájem o tenhle případ byl jen čistě z profesního hlediska. Ovšem jestli tomu věřil i samotný obviněný šlo jen těžko říci. Právě když se pohled Pauly a Kleina střetl cítila zvláštní pocit. Jakoby ji svým pohledem říkal:" Vím, kdo ve skutečnosti jsi.".... ač už to Klein doopravdy věděl či nikoliv se nikdo z nás nedozví. Přestože ho porota odsoudila na deset let, zcela nečekaně nic nenamítal. Celý proces proběhl v klidu a rychle. Že by nakonec přece jen ho dohánělo svědomí?

Potom, co se Klein vrátil opět do cely, tentokrát už bylo jisté, že si tam pár let posedí, Paula a rodina Jacksonů společně vyšla ze soudní síně. Před budovou stál dav věrných Michaelových fanoušků a skandovali Paulinino jméno. Samozřejmě i oni měli spoustu otázek ohledně téhle zázračné ženy a společně diskutovali na svých fanouškovsých webech o její identitě. Padla i slova, které ve skutečnosti byly pravdou, ale i pro ně budou přísně zatajena. Jednou i sama Paris pročítala nějakou fanouškovskou diskuzi, kdy jeden z fanoušků upozorňoval na až moc nápadnou podobu Pauly a Blanketa. Tehdy to Paris začalo docházet. Úplně cizí lidé si všimli něčeho čeho ona předtím nikdy. Tenkrát byla malá, když k nim Paula na ranč chodila, ale teď si uvědomila, že to vůbec občas nebylo. Jednoho dne se vytratila z jejich životů a tatínek domů donesl Blanketa. Řekl, že je to jejich bráška. Nepátrala po jeho matce, vždyť ona sama se s tou svou nestýkala, i když věděla, že ji má. Proto ji to přišlo přirozené, že ani Blanket svou matku nikdy nebude vídat tak, jako jiné děti. Ano měli jiný život než ostatní děti. Jejich rodiče nežili společně, ale jejich otec jim dal tolik lásky a naučil je životu, než by to dokázali jiní rodiče společně. Ale co když Blanket klidně mohl vyrůstat se svou matkou, která by byla matkou i Paris a Prince? Co když Paula je s jejich životy spjata více než si kdy dokázali pomyslet?