Květen 2013

6. kapitola - Krev není voda

30. května 2013 v 8:42 Povídky - příběhy
6. KAPITOLA


Michael se zavřel do své knihovny, kde mezi knihami nabíjel svou ztracenou energii. Dost často sedával v koženém křesle a v knihách listoval. Miloval je už od dětství. Zálibu v nich našel díky své učitelce , která s ním a jeho bratry jezdívala na turné. Jmenovala se Rose Finová a Michael ji nikdy nepřestal být vděný, že tenhle druh vzdělávání v něm probudila.....

" Mikeu, mohu dál?".......Helen věděla, že ho tady najde. Chtěla mu říct, že byl dneska báječný......
" Ano Helen, vždyť víš, že ty můžeš vždycky."......daroval své přítelkyni úsměv, ale musel se hodně přemáhat, aby ho vůbec na své tváři vykouzlil......
" Copak? Snad nejsi zklamaný z toho rozhovoru. Podle mě jsi byl báječný."......pohladí ho po vlasech. Mike ví, že i kdyby to stálo za starou bačkoru Helen tu bude vždy, aby ho podpořila, podržela a dodala odvahu. Nebylo divu, že ji často pro sebe nazýval "máma Helen". Byla si totiž v mnoha směrech podobná s jeho skutečnou mámou Katherine, kterou miloval nadevše na světě.....
" Helen, já ani nevím. Nevím jestli jsem spokojený, nebo se bojím. Mísí se ve mě tolik pocitů, že je sám nedokážu identifikovat."......
" Ale jdi ty........byl jsi perfektní..mluvil jsi krásně a vyznal ses ze svých skutečných pocitů. Světu si ukázal, kdo že je ten jenž nazývají Krále Popu. Nejsi jen geniální umělec, ale ukázal jsi i svou duši a věř, tu jen tak nedokáže každý ukázat. A co na to lidi? Sám víš, že tě sledovali pod drobnohledem, ale pod ním jsi neustále. A ti hlupáci, co budou kritizovat, tak ať. Pro své fanoušky jsi vzorem a touží být jako ty. A to nemluvím jen o tanci či zpěvu. Tak už se tím chlapče netrap.".....konejší ho.....
" JSem rád, že tam byla Liz a taky ty. Viděl jsem tě jak si zpoza rohu nakukovala a to mi dodávalo sílu. Mám tě strašně rád Helen.".....obejme tu starší moudrou ženu, které se vhánějí slzy pokaždé, když se ji Michael vyzná ze svých pocitů.
Z ničeho nic se od ní odtrne a zadívá se do její tváře, jakoby se snažil z ní čít. Přimouří oči a opět se vážně zeptá na otázku, kterou ji pokládá neustále, ale dodnes na ni nezná odpověĎ......" Helen, proč mi nechceš říct, proč si nikdy neměla děti? Copak v tvém životě nebyl muž, se kterým bys je mít chtěla?"............ale ani dnes se odpovědi nedočká.......


5. kapitola - Krev není voda

27. května 2013 v 19:17 Povídky - příběhy
5. KAPITOLA

Nervózní Michael pochodoval po svém pokoji. Neustále si předříkával nesrozumitelná slova, když v tom uslyšel naléhavé klepání na dveře....
" Michaeli mohu dovnitř?".....zeptal se známý hlas....
" Ano jistě Helen, pojď dál."...........
hospodyně na jeho pobídnutí vešla tedy dovnitř........." " Už na tebe dole čekají."........Michael nevnímal, co říká a dál se věnoval své pravidelné chůzi sem a tam........
Přistoupila k němu blíž......." Jsi nervózní?."....přykývl..........
" Upřímně se bojím Helen. Mám strach, co když se mě bude Oprah ptát na otázky, které mi budou nepříjemné. Víš jsem připraven na to, že to nebude jednoduché a bojím se toho, jak to bude vypadat "venku". Ale na druhou stranu to chci udělat. Jenže už teď mám pocit, že se na mě všichni dívají. Jako bych cítil ty nepříjemné pohledy skrz televizní obrazovku.".........svěří se... Helen ho obejme a jako správná přítelkyně mu dodá odvahu.....
" Vím, že to zvládneš chlapče."......políbí ho do vlasů......

10.února roku 1993 vede Michael rozhovor s Oprah Winfrey, který je vysílán živě přímo z Neverlandu. Sleduje jej 130 milionů diváků po celém světě . Oprah má nejvyšší sledovanost své show v historii vůbec . Ostýchavý Michael, který jindy nedává žádné rozhovory, zde poprvé otevřeně mluví o mnohých věcech týkajících se jeho života.

Michael za doprovodu své drahé přítelkyně vejde do haly, kde už na něj netrpělivě čeká Oprah i s celým štábem. Vše je dokonale připraveno. Osvětlovači i kameramani na svém místě a tak tolik očekávaný rozhovor s legendárním umělcem může začít.
( a i my si ten rozhovor připomeneme, co říkáte :-D )


Michael se posadí do křesla na proti Oprah dá nohu přes nohu a ruce položí do klína....

Oprah: Jak nervózní jsi teď?
Michael: Mmm.... vlastně nejsem vůbec nervózní.
Oprah: Ani před svým prvním rozhovorem, který bude vysílán po celém světě?
Michael: Ne.
Oprah: Chci, aby lidi věděli, že když jsme se dohodli udělat tento rozhovor říkal jsi, že budeš ochoten mluvit o všem, a musím ještě upozornit, že ani jedna otázka nebyla předem domluvená.
Michael: To je pravda.
Oprah: Pozorovala jsem tě při pozorování na tvé video z mladších let, vrátily se ti vzpomínky?
Michael: Pousmál jsem se nad tím, protože jsem to dlouho neviděl. A jestli se mi vrátily vzpomínky? Ano, já a mí bratři, které velice miluji, je to pro mě skvělý moment.
Oprah: Viděla jsem tě jak ses smál, když si viděl sám sebe zpívat Baby, baby, baby...
Michael: Jo, myslím, že James Brown je génius, a když je s Famous Flames je to prostě neuvěřitelné. Pamatuji si jak jsem ho sledoval v TV a vždycky jsem se naštval na toho kameramana, protože když začal opravdu tančit tak ho kamera přehlížela, a já nemohl vidět jeho nohy. Křičel jsem a házel jsem věcmi: "ukažte ho!", abych se od něj mohl učit.
Oprah: Když se dívám na tvé nahrávvky, který si udělal, když je sleduji, hlavně v tvých mladších letech - vypadáš velmi živě, vesele. Když si odešel z pódia, byl si ve skutečnosti taky takový?
Michael: No, jeviště bylo pro mě domov. Na jevišti jsem se cítil velmi pohodlně, a pořád cítím. Ale jakmile jsem byl pryč, byl jsem velmi smutný.
Oprah: A byl si smutný od začátku nebo od doby, kdy to všechno začalo?
Michael: Byl jsem sám, smutný, musel jsem čelit tváři popularity a tak..
Byly, ale i dobré časy s mými bratry. Polštářové bitvy a podobně. Ale stejně jsem plakával z osamělosti.
Oprah: V jakém věku to začalo?
Michael: Jo, velmi nízkém, v osmi, devíti....
Oprah: Když jste se všichni proslavili?
Michael: Ano.
Oprah: Takže to nebylo tak, jak to vypadalo pro celý zbytek světa, pro nás?
Michael: Bylo to úžasné, je hodně dobrých věcí na tom být slavný. Cestujete po celém světě, potkáváte lidi, jezdíte na různá místa, je to fajn, ale je tu i druhá stránka věci. Ale nestěžuju si na ní a to je mnoho zkoušek, musíte věnovat spoustu času, obětovat se tomu....
Oprah: Smokey Robinson řekl o tobě, a i mnoha jiných lidí, že jsi byl jako stará duše v malém těle. Cítil jsi to tak?
Michael: Pamatuji si, že jsem tohle slyšel pořád, když jsem byl malý. Říkávali, že jsem 45-letý malý mužík, kamkoliv jsem šel, vždycky jsem to slyšel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.Stejně jako když se někteří lidé ptají - Když jsi byl malý a začal si zpívat, věděl si, že jsi tak dobrý? A já říkám: Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, prostě jsem to udělal, a vyšlo to.
Oprah: Jaký je vztah s tvou rodinou? Jste si všichni stále blízko?
Michael: Mám moc rád svojí rodinu. Kéž bych je mohl vidět trochu častěji. Ale musíte to pochopit, protože jsme showbyznysová rodina a všichni pracujeme. Máme rodinný den, kdy se sejdeme dohromady, vybereme jeden dům, může to být Jarmaina, Marlona....dům, a všichni se sejdou navzájem a přátelství a lásce a dohánějí, kdo co dělá.
Oprah: Tvůj otec si dobíral tvé pupínky?
Michael: Ano, říkal, že jsem ošklivý.
Oprah: Tvůj otec by to opravdu řekl?
Michael: Ano, řekl. Sorry Josephe...
Oprah: Jaký s ním máš vztah?
Michael: Mám rád svého otce, ale neznám ho.
Oprah: Zlobíš se za něj za to, co ti udělal? Myslím, že je to celkem kruté.
Michael: Jestli se na něj zlobím? Někdy mě naštve, to ano. Neznám ho tak, jako bych chtěl znát. Moje matka je úžasná, pro mě je dokonalá. Přeji si, abych mohl pochopit mého otce.
Oprah: Bil tě tvůj otec?
Michael: Ano.
Oprah: A proč tě bil?
Michael: Hádám že...tedy nevím, jestli jsem byl jeho "zlaté" dítě, nebo co. Někteří by řekli, že byl přísný tyran nebo tak, ale byl velmi přísný, velmi tvrdý, striktní. Víš, třeba jen pohled na něj tě děsil.
Oprah: Bál si se ho?
Michael: Hodně moc. Byly doby, kdy kdy ke mně přišel a začalo mi být špatně od žaludku.
Oprah: Jako dítě nebo dospělého?
Michael: Oboje. Nikdy mě neslyšel tohle říkat. Omlouvám se, prosím nebuď na mě naštvaný. Ale mám rád svého otce.
Oprah: Ano, chápu to.
Michael: A odpouštím mu.
Oprah: Ale dokážeš mu doopravdy odpustit?
Michael: Dokáži odpouštět....
Oprah: Zrovna nedávno byla historka o tom, jak byl tvůj advokát na nějaké tiskové konferenci, že jsi prý chtěl, aby tě hrál v reklamě na Pepsi "býlý chlapec" ?
Michael: To je hloupé. To je nejsměšnější, nejhroznější historka, co jsem kdy slyšel.
Zaprvé: Je to můj obličej a v té reklamě jako dítě, proč bych chtěl, aby mě hrálo "bílé" dítě? Jsem černý američan, jsem na to hrdý, jsem hrdý na mou rasu, jsem pyšný na to, kdo jsem. Mám svou hrdost a důstojnost. To je jako bys chtěla, aby tě hrálo orientální dítě. Dává to smysl?
Oprah: Ne
Michael: Tak prosím lidi, přestaňte věřit těmto hrozným, smyšleným historkám.
Oprah: Dobře. Tak pojďme řešit nejvíce diskutovanou věc o tobě. Barva tvé kůže je zřetelně jiná, než když si byl mladší a myslím, že to vytvořilo hodně spekulací a dohadů o tom, co jsi udělal nebo děláš. Bělíš si kůži, protože se ti nelíbí být černochem?
Michael: Zaprvé: Pokud vím, tak neexistuje taková věc jako bělení kůže, nikdy jsem to neviděl a nevím, co to je.
Situace se má tak, mám kožní onemocnění, které ničí pigment kůže. Je to něco s čím nemohu nic dělat. Lidé pak vymýšlí storry, že nechci být kým jsem a to bolí. Je to pro mě problém, nemám nad tím kontrolu. A co ty miliony lidí, kteří sedí na slunci, aby byli tmavší, aby se stali jinými než jsou. Nikdo o tom nic neříká.
Oprah: Kdy to začalo? Kdy se barva tvojí kůže začala měnit?
Michael: Někdy po Thrilleru, kolem Off The Wall...někde tam.
Oprah: Co sis myslel?
Michael: Je to v mé rodině, je to z otcovy strany. Nemám nad tím kontrolu.. Nechápu to, jsem z toho smutný.
Oprah: Kolik plastických operací jsi měl?
Michael: Velmi málo, můžeš se spolehnout...
Oprah: Objevila se fáma, že si prý navrhl sňatek Elizabeth Taylor?
Michael: Elizabeth Taylor je krásná, úžasná a pořád je dnes, jsem do ní blázen.
Oprah: No, a Elizabeth je zde. Liz? Liz řekla, že tu chce být s tebou, aby tě držela za ruku.
Požádal tě Michael o ruku?
Elizabeth: Neee, ani já jsem ho nežádala..
Oprah: Co si myslíš, že je nejvíce nepochopitelné na Michaelovi Jacksonovi?
Elizabeth: Všechny ty věci, co jsi tu zmínila. Je to nejzvláštnější muž jakého jsem potkala. On je vysoce inteligentní, správný, intuitivní, chápající, soucitný a velice velkorysý. A pokud má nějaké výstřelky, je to proto, že je jiný než ve skutečnosti a někteří lidé to nedokáží pochopit, nebo tomu porozumět. Jeho talent na jevišti - proto ho nazývám králem popu, rocku, soulu, hudby, zábavy..... čehokoliv. Nikdo není jako on. Nikdo nedokáže psát texty jako on, hudbu....ten druh vzrušení, co dokáže.
Oprah: A proč myslíš, že jste tak dobří přátelé? Co vás spojuje? Protože lidé to vnímají jako zvláštní.
Elizabeth: No to ne. Chci říct, naše dětství jsou podobná, a to máme od samého začátku společné. Já byla dětskou hvězdou v 9 ti letech, měla jsem tyranského otce, to nás na začátku dost sblížilo.
Oprah: Co je nejvíc potřeba, aby o Michaelovi svět věděl?
Elizabeth: Jak úžasný, starostlivý, velkorysý člověk je....
Oprah: ....Takže, když stojíš na pódiu a vidíš to moře lidí, jak křičí tvoje jméno, jaký je to pocit?
Michael: Lásku, cítíš prostě hodně lásky, a cítím se požehnaný, že jsem byl vybrán jako "nástroj přírody" a že jim to mohu předat. Jsem velmi poctěný a jsem za to šťastný.
Oprah: Nástroj přírody? To je zajímavé, jak popsat sám sebe. Jsi velmi duchovní?
Michael: V jakém smyslu?
Oprah: Chci tím říct, medituješ? Věříš, že tu je "něco" nadpřirozeného kolem nás?
Michael: Věřím v Boha, naprosto moc.
Oprah: Já věřím, že každý přichází na svět z nějakého důvodu. A myslím, že většina z nás se snaží zjistit, jaký je smysl našeho bytí? Jaký myslíš, že je tvůj?
Michael: Můj smysl? ...... Myslím, že že nejlepší cesta jak to můžu dát najevo, je prostřednictvím mých písní, tance. Chci říct, že jsem zavázán mému umění. Věřím, že veškeré umění je konečným cílem, které sdružuje materiální, duchovní, lidské, a božské (síly). Věřím, že tohle je důvod pro samotnou existenci umění. Cítím, že jsem byl vybrán jako nástroj přírody, abych dával lásku, hudbu a harmonii světu.....
Pro děti všech věkových kategorií, dospělé a dospívající.
Oprah: Myslíš, že tohle díky tomuhle vysílání lidé zamíří více pozornosti na tvoji hudbu a nebudou tě soudit za to, co děláš?
Michael: Doufám v to. Rád bych, aby tak tomu bylo.



4. kapitola - Krev není voda

25. května 2013 v 19:04 Povídky - příběhy
4. KAPITOLA

" Paní Cooperová, vaše kočička bude v pořádku. Dávejte ji předepsané léky a dopřejte lásku a klid. Za týden se mi přijďete ukázat."..........Sarah Brownová doprovází paní Cooperovou ze své ordinace. A už volá na dalšího páníčka čtyřnohého pacienta....
Sarah od malinka tíhla ke zvířátkům. Němé tváře byli jejími nejlepší společníky, kteří naslouchali jejímu trápení. I přesto, že neuměli mluvit cítila, že jen oni ji rozumí a za kdejakou laskominu jsou vděčnější a věrnější než lidé dokáži být. Proto o jejím budoucím povolání nebylo pochyb. Vystudovala veterinářskou školu a otevřela si soukromou ordinaci. Byla uznávaná a ve svém oboru patřila k těm nejlepším....

" Jacku, jsem utahaná jako pes. Bodlo by mi kafe. Uvařil bys mi ho prosím."..........unavená Sarah se po náročné službě vrací domů. Své tělo nechá spadnout na gauč a jen stěží si dokáže zout boty......
" Jistě miláčku."...........usměje se na ni milovaný muž, který je na svou ženu zaslouženě hrdý....
"Dnes jsme operovali dobrmana. Srazilo ho auto a bezcitný řidič ujel. Ležel tam pěknou dobu než ho našli nějací školáci. Nebýt nich, ten pejsek by zemřel. Řekni Jacku, proč se tak lidé chovají? Víš, co mě dokáže nejvíc naštvat? Když lidé přirovnávají člověka k hyeně. Ani hyeny se takhle nechovají."......rozzlobená Sarah usrkne z kouřícího šálku div si nespálí jazyk......
" Ale pojď ke mě ty moje zvířecí zachránkyně.".......Jack vezme Sarah kolem ramen a přitáhne si ji k sobě, aby ji ukázal svou náklonost. Se Sarah byli manželé tři roky a Jack toužil po dítěti. Ovšem to se o Sarah říct nedalo. Jediné, co ji zajímalo byla její práce, ve které trávila většinu času. Miloval svou ženu, ale nikdy se netajil tím, že chce dítě. Ještě před svatbou mu Sarah dala jasně najevo, že děti nechce, ale on doufal, že po svatbě se její mateřské pudy skustí. Mýlil se. Sarah měla o své budoucnosti jasno. I přesto to Jack nevzdával a při každé příležitosti se ji snažil zlomit.....
" Sarah, co kdyby jsme si pořídili miminko? Nemusela by ses trápit kvůli věčně přejetým psům a taky by jsme mohli být víc spolu."........zkusí to znovu.........
Rozzlobená Sarah vyskočí z gauče, i když se po perném dni sotva udrží na nohou. Myslela, že bude mít doma oporu, ale místo ní je naobzoru další hádka........" Tak přejetým psům? Pro tebe jsou to jen obyčejná zvířata, ale je to moje práce rozumíš? A dítě nechci ani teď ani jindy. Má vlastní matka mě po mém narození opustila a já nechci riskovat totéž.".............ukončí tenhle rozhovor a ztrácí se v jejich společné ložnici. Jackovi je jasné, že dnešní noc stráví tu na gauči......


3. kapitola - Krev není voda

23. května 2013 v 20:41 Povídky - příběhy
Tak jo odsýpá nám to jak na běžícím páse, ale nebojte :-) Přibrzdím :D ovšem přítomnost Mika jsem vám nemohla odepřít :D


Přítomnost

3. KAPITOLA

" Helen prosím donesla by jsi mi slenici vychlazeného čaje?"...... Michael volá ze dveří své kanceláře na svou věrnou hospodyni.....
" Jistě Michaeli, za minutku jsem u tebe.".......... odpoví starší žena, která běží do kuchyně, aby svému zaměstaveteli s láskou připravila čaj. Ani na drobné pohoštění v podobě čokoládových rohlíčků nezapomněla.......
" Zase úplatek?"........Michael se začne smát při pohledu na dokonale prostřený podnos........
" To jen, aby si taky mezi tou hromadou papírů nezapomínal na prázdný žaludek."......káravě zvedne prst a usadí se na protější židli......
" No tak Helen, nečerti se.".......natáhne k ní ruku aby ji pohladil po vrásčité dlani......
" Víš, že na své fanoušky nemohu zapomínat. Jejich osudy mi nejsou lhostejné. Třeba tady.".......ukáže prstem na fotografii, na které je malá holčička, které může být osm, deset let, ale vypadá sotva na čtyři. Jeji bledou tvář zdobí rouška a místo vlasů má na hlavě červený šátek s disney postavičkami........" Má leukemii a její přání bylo, abych ji podepsal desku, kterou dostala k Vánocům.".......Michael posmutní..........." To je jediné, co pro tu malou mohu udělat. Helen řekni proč? Proč je osud k těm malým životům tak nespravedlivý. Proč jsou na světě války a nemoci? Kéž bych to mohl změnit.".........sklopí hlavu, aby před Helen skryl svou zdrcenou tvář. Ale Helen stejně ví, že jsou jeho oči zalité slzami. Dobře si uvědomuje, že osud těch neviňátek mu není lhotejný. Stoupne od stolu a přistoupí k němu, aby ho mohla pohladit po rameni. Ukázat mu, že je s ním. Michael ji byl už od počátku sympatický. V den, kdy přišla na konkurz napekla mu tác kynutých koláčků s domácím džemem a po tom co Michael ochutnal, bylo o jejím přejetí rozhodnuto. Ano, Helen si ho získala svým úplatkem, ale samozřejmě tu bylo mnohem víc. Padli si do oka a Michael v ní viděl svou druhou matku....
" Ach Michaeli, vím, že tě to bolí, a kdyby si mohl udělat cokoliv, abys je zachránil udělal bys to. Ale tohle je koloběh života. Bůh ví, co činí a i přesto, že si myslíme, že je kolikrát nespravedlivý u něj naleznou vytoužený klid. Jsou to malý andílci, kteří nás chrání..... Ty by si měl především myslet na sebe....Řekni, kdy sis naposledy pořádně odpočinul. Kdy jsi pozval nějakou dívku na rande... Jsi věčně zavřený tady nebo ve studiu."..........domlouvá mu........
" Helen, copak můžu? Vždyť já odpočívat už ani neumím.".........začne se smát.......
" Michaeli ty mě vůbec nebereš vážně.".......dá si ruky v bok........
" Ale notak...řekni mi, proč si vlastně neměla děti...byla by z tebe skvělá matka. Přísná, ale milující."......aniž by Michael tušil touhle větou Helen vrazil dýku přímo do srdce. Neodpoví a raději co nejrychleji odejde, aby Michael neviděl slzy, které má v očích prozměnu ona........

2. kapitola - Krev není voda

22. května 2013 v 6:38 Povídky - příběhy
2. KAPITOLA

Čas se neúprosně popoháněl kupředu a Helen už ani volné triko dostatečně nemaskovalo pokročilé těhotenství. I matce byla její narůstající váha podezřelá, a proto se ji jednoho rána bez obalu zeptala........ " Helen jsi těhotná?"..........co měla říct, lhát by už nemělo stejně žádný význam. Řekla tedy pravdu, jen jméno otce přísně střežila. Rodiče byli vzteky bez sebe......

" Proč jsi to neřekla dřív, mohla ses TOHO zbavit!".....ječel na ni otec...........
" Protože jsem přesně věděla, že mě budete chtít poslat na potrat.".........kuňkla mezi vzlyky.......
" Jsi hloupá? Jak tě vůbec mohlo napadnout si TO nechat! Co řeknou tomu lidi? Už se nebudeme moci ani na ulici ukázat."...........přidala se s výčitkami zoufalá matka...........
" To jediné vás zajímá...co tomu řeknou lidi.....ale ksakru mysleli jste mezi tím vším, co chci vlastně já?".......rozzuřená a nešťastná Helen utekla do svého pokoje. Skrčila se do rohu mísnosti s jejím milovaným plyšovým medvídkem, kterého si tiskla k hrudi. Ten jediný ji už od malinka dával pocit bezpečí.

Po hodinách přemýšlení se nakonec rodiče rozhodli, že až Helen dítě donosí dají ho k adopci. Tohle rozhodnutí učinili bez toho aniž by Helen měla právo cokoliv říct........" Jsi hloupá a tak teď poneseš následky. Až porodíš podepíšeš ty papíry. Nemáš na výběr."........řekne rozhodnutý otec. A Helen ví, že i přes veškeré prosby nic nezmůže. Přemýšlela o útěku, ale uvědomovala si, že ani tím by nic nevyřešila. Našli by jí. A jak řekl její otec, je nezletilá a o jejím životě rozhodují oni.


V den kdy Helen porodila ji dali ten malý uzlíček do náruče, aby se na něj podívala a zároveň rozloučila......
" Prosím mami, mohu ji dát aspoň jméno?".......prosebně žádá svou matku, která se během celého porodu od své dcery nehnula na krok. Na naléhání Helen přikývne a odejde z místnosti, aby se její dcera, která se právě sama stala matkou rozloučila se svým dítětem.........

Helen kouká do růžové tvářičky, která si spokojeně hoví v její náručí. Cítí její pravidelný dech i nepatrný úsměv......" Sarah, chci, aby jsi věděla, že jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Tvá máma tě miluje. Nemůžeme být spolu, ale slibuji, že až nastane ten správný čas najdu si tě. Těším se na den, kdy tě budu opět moci svírat ve své náručí a já ti teď tady slibuji, že ten den jednou příjde. Chci pro tebe jen to nejlepší a i když nechci musím udělat to, co musím. Prosím neměj mi to za zlé. Snad, mi jednou odpustíš holčičko.".......slza z její tváře dopadne na hlavičku její právě narozené dcerky. Svými rty ji osuší a naposledy políbí na čelo. .....

" Už je čas."........do pokoje vstoupí zdravotní sestra, aby Helen odebrala dítě. Helen kouká do prázdna a krom pláče její dcery za zavřenými dveřmi neslyší a nevnímá nic......." Sbohem Sarah.".........


1. kapitola - Krev není voda

21. května 2013 v 19:29 Povídky - příběhy
Tak, že Hanička tak smutně kouká, první kapitolka na ni čeká :-)
A Zuzy za tu krásnou podívanou i k tobě pár řádků dolétnou :-)

Holky udělaly jste mi radost, že jste si na mě vzpoměly a proto jako poděkování se pohodlně usaďte a večerní chvilka poezie začíná :D

Helen, mladá kolektivem oblíbená dívka se zamiluje do svého třídního profesora. Poblázněná jeho šarmem a prvními poznatky lásky jejich milostný vztah nezůstane bez následků. Helen otěhotní, ale profesor Scott Williem se ke svému hříchu nebude schopen přiznat. Má přece doma ženu a děti a milostný poměr se svou studenkou, se kterou navíc čeká dítě by mohlo zničit nejen jeho manželství, ale i profesní život. Proto tedy Helen pošle na interupci, ale ta odmítne. Je rozhodnutá si dítě ponechat. Rodičům se počase přizná, ale i když ji tlačí k potratu na něj je už pozdě. A tak se Helen ve svých šestnáci letech stává matkou. Ovšem rodiče nemohou dopustit, aby jejich zkažená dcera pošpinila jméno rodiny a tak donutí Helen, aby své dítě dala k adopci. Ta, i přes veškerý nesouhlas nakonec svolí. Je neplnoletá a tak nemůže s rozhodnutím rodičů nic dělat. Ovšem jejich vzájemné vztahy se natolik přetrhají, že nakonec Helen uvítá, když ji pošlou na internát hodně daleko od nich. Ani po letech se nic nezmění a Helen žije s velkou bolestí v srdci. Nemůže se smířit s tím, že ji vzali dcerku. Žije nezajímavý život a ve svých padesáti pracuje jako hospodyně v sídle významného popového zpěváka. Ten má Helen rád a často spolu vedou rozhovory. Cítí, že Helen něco trápí, protože pokaždé, když vidí po domě běhat nějaké dítě tak zvláštně posmutní. Jednoho dne Helen najde odvahu a svému zaměstnavateli, kterého bere především jako syna než svého nadřízeného, řekne o své minulosti pravdu. Ten se už nehodlá dívat na smutnou a zrazenou tvář jeho milované hospodyně, a tak využije svých vlivů a udělá vše proto, aby dceru Helen vypátral. To se mu i po čase podaří a udělá vše proto, aby se matka s dcerou setkaly. Jak jejich vzájemné sblížení bude probýhat a zda k sobě najdou cestu, i jakou roli bude v jejich životech hrát tenhle významný muž se dozvíte v následujícím příběhu.......


Před 34 lety

1. KAPIOLA

Helen, šestnáctiletá nadaná dívka, která má úplně všechno. Tvářičku krásnou, že by ji kdejaká Hollywoodská hvězda mohla závidět, premientka třídy, kapitánka roztleskávaček školního fotbalového týmu. Rodiče ji hýčkají, splní ji vše, co ji na očích vidí...zdá se, že není nic, co by téhle dospívající slečně scházelo. Ale přece jen by jsme toho našli hodně.....

" Helen, večeře je na stole."............
" Děkuji mami, ale nebudu jíst.".........vystrčí hlavu ze dveří svého pokoje, aby co nejrychleji odbyla svou matku. Ta naštěstí nic nenamítá a tak se Helen opět zababuší do své postele a utápí se ve svém smutku a zoufalství. To, co prožila před pár týdny bylo sice krásné, ale navždy poznamená její život. Rozhodnutí, které musí učinit je jen na ní. Nikdo ji nepomůže. Všichni neseme následky za své hříchy a to si Helen plně uvědomuje........

Helen byla sice krásná a kluci mezi sebou přímo soupeřili, kerý z nich ji pozve na rande. Dívky toužily být její nejlepší kamarádkou, ale jen z vypočítavosti. Nikdo nedocenil její vnitřní krásu a to Helen štvalo. Copak toho chtěla hodně? Být milovaná proto jaká je a ne proto jak vypadá. Ovšem v den, kdy do jejich třídy vstoupil nový fyzikář se všechno změnilo. Tvář měl jak ze žurnálu, vypracované svaly obepínalo bílé triko. Byl nádherný, ba přímo dokonalý, každá studentka do něj byla platonicky zamilovaná včetně Helen, ale ta jediná u profesora Scotta Williema měla šanci. Vzájemně po sobě při hodinách pokukovali a i když si mladá dívka uvědomovala, jak zamilovat se do toho muže je nebezpečné srdci se přeci nedá poručit.......

Začalo to v den, kdy rozzuřený profesor Scott Williem si Helen pozval k sobě do kabinetu na "kobereček". Chtěl ji vyhubovat za špatné splnění domácího úkolu, ale místo toho se svými mužnými dlaněmi dotýkal její hebké tváře. Začal na ni zkoušet ty sladké řečičky, které muži často používají na dobytí ženského srdce. Mu však stačilo málo a Helen díky jeho polibkům se vznášela vysoko v oblacích. Začali se scházet a při jejich tajných schůzkách došlo více než na vzájemné polibky, a tak Helen díky Scottovi poznala i své první milování. Helen byla Scottem poblázněná, že si neuvědomovala jak všechno tohle může být nebezpečné. Nevnímala nic, bylo jí šestnáct, poprvé se zamilovala, nic ji přeci nebránilo ve štěstí. Ovšem když už se ji více jak o měsíc opozdila menstruace, jakoby náhle "vystřízlivěla".......

" Scotte, jsem těhotná."..... v zoufalství zavolala do jeho bytu........
" Helen, proboha kolikrát jsem ti říkal, aby si nevolala ke mě domů. Co kdyby to zvedla má žena.".....rozzuří se na nevinnou dívku.......
" Já vím Scotte, ale posloucháš, co ti říkám? Čekám tvoje dítě."........
" Helen teď ne. promluvíme si o tom zítra v mé kabinetu.".......bez dalšího slova praštil telefonem. Zoufalá Helen stále doufala, že Scott ji opravdu miluje tak, jak ji celou dobu tvrdí a vše bude v pořádku.
Ráno byla v kanceláři dříve než Scott. Čekala na něj dobrou půl hodinku než se konečně uráčil přijít. Vešel dovnitř a neobtěžoval se Helen ani pozdravit........." Na, víc ti snad říkat nemusím.".........strčil ji do rukou měkkou obálku. Helen bylo jasné jaký obsah je uvnitř i na to k čemu je určen..........
" To, to nemyslíš Scotte vážně.".......
" Ale ano Helen. Půjdeš prostě na potrat. Copak sis nemyslela, že mi dva by jsme vytvořili rodinu. Jestli sis nevšimla tak manželku i děti už mám."...........Helen se rozpláče......
" Myslela? ty sis tohle vážně myslela?".........škodolivě se začal smát.........." Proboha Helen myslel jsem, že nejsi tak naivní jako jiné dívky. Snad nechceš aby se tahle aférka proflákla. Ano, já sice přijdu o místo a nejspíš mě žena opustí, ale ty přijdeš mnohem o víc. Vyhodí tě ze školy a už navždy se na tebe budou dívat jako na tu, co čekala dítě se svým profesorem. Už žádný kluk nebude stát o to jít s tebou na rande. Zůstaneš na ocet a tvá pověst bude navždy poskvrněna. Copak tohle chceš? Nebuď hloupá zlato."..........snaží se ji pohladit po vlasech. Rozzlobená a zraněná Helen sebou škubne, aby mu nedovolila se jí dotknout.........
" Jseš ten největší parchant Scotte Willieme, jakého znám. Nenávidím tě."...........najde v sobě zbytek hrdosti a odejde z místnosti. Od toho dne se mu vyhýbá obloukem a dělá vše proto, aby nemusela na jeho hodiny. Ale co teď? Je přece těhotná. Dítě čeká dítě. Nemůže tohle tajit věčně.
Schoulená ve své posteli neustále přemýšlí, co udělá. Když to řekne rodičům pošlou ji na potrat stejně jako Scott a nejspíš i pak na nějaký internát, aby hříšná dcera neposkvrnila pověst rodiny. Ale ona se přeci nemůže vzdát toho, co nosí pod srdcem. Ano, udělala velkou chybu, že se zamilovala do svého profesora a teď za svůj omyl nese zodpovědnost, ale o tom, co udělá se chce rozhodnout sama. Rodičům to řekne, ale až tehdy, kdy bude muset s pravdou ven...........



Zdravím.....

15. května 2013 v 12:02
Ahoj prdelky,

je mou povinností Vám oznámit malou skutečnost :-) Některé z Vás o mém malém tajemství už vědí, ale řeknu to i ostatním.........Ježiši, to tak vypadá jako bych Vás snad chtěla oznámit, že jsem těhotná :D Neee, to vážně NEEE :D

ALe jen jsem chtěla říct, že připravuji další povídku :-) Ano, je to tak :-) Jsem teprve na začátku. Těžko říci, kdy ji budu vkládat, ale snad pochopíte, když si napřed udělám malý náskok a pak se o ní s Vámi teprve podělím :-)

Mějte se krásně a posílám jeden překrásný úsměv....


Petr Pan - 5. ČÁST

9. května 2013 v 6:00 Povídky - příběhy

5. část


Hook uvěznil Zvonilku a ta se stala svědkem jeho podlých plánů. Když se ji podaří utéct letí to urychleně říct Petrovi. Ovšem Hook mezi tím uvězní Wendy i všechny kluky z ostrova. Ví, že je Petr bude chtít zachránit a tak mu přiletí rovnou na naservírovaném podnose a konečně ho bude moci zničit....

" Odveďte je!"...přikáže Hook....Zatímco jeho kumpáni mají kupu práce se svými novými zajatci. Hook tiše pozoruje spícího Petra, který blouzní. Do medicíny, kterou mu Wendy přichystala nakape pár kapek jedu. Byla to směs zášti, žárlivosti a zklamání. Po jeho vypití následuje okamžitá smrt.Doufá, že až se Petr probudí nektvar vypije a konečně zemře.

" Wendy? Wendy jsi tady?"........Petr cítí něčí přítomnost. Doufá, že je to jeho kamarádka. Pak si všimne přichystané medicíny. Chce ji vypít, ale Zvonilka je rychlejší. SNaží se Petra varovat a tak raději nektvar vypije sama. ....

" Co blázníš? Vypila si mi medicínu."....zlobí se.......ale Zvonilka mezitím umírá.....
" Zvonilko, proč přestáváš zářit?"....Petr ví, že je se Zvonilkou zle...."...a proč si tak studená?...neopouštějmě, slyšíš!"..." Prosím, nenechávej mě tu."....Petr pláče. Uchopí Zvonilku do náruče, pohlédne k nebi a přednáší modlitbu....." JÁ VĚŘÍM NA VÍLY, JO A JO A JO!!!!!".....

Nad oblohou se vznášejí bílé vločky a kapitán Hook si je jist svým vítězstvím...." Je mrtev."....začne se smát......Přivázané děti ke kůlům na lodi nechtějí věřit, že by byl jejich přítel mrtev. Slzy se kutálejí z jejich tváří včetně z té Wendininy.......

"JÁ VĚŘÍM NA VÍLY!! A JO A JO A JO!!!!"...opakuje stále dokola Petr. Wendy jakoby ho zvláštní silou slyšela a přidává se k němu. K ní i ostatní děti, piráti, dokonce i samotný Hook. Nejen tady v Zemi Nezemi, ale i děti doma u svých maminek včetně dospělých z ničeho nic tuhle modlitbu společně předříkávají. Aniž by si to uvědomovali právě zachránili život Zvonilce. Kdoví třeba od tohoto dne bude spousta z nás věřit na víly. Já na ně něřím.....

" Zvonilko, ty žiješ.".....vykřikne štastný Petr.



Hook zaváže Wendy oči šátkem a pokusí se jí shodit do moře. Jenomže ani tenhle manévr se mu nepodaří, Petr přijde na pomoc včas, aby své drahé přítelkyni zachránil život.

" Tak Petře PAne, připrav se na poslední souboj.".... Hook tváří tvář Petrovi vytasí svůj meč....
"Braň se!"...varuje ho Petr. V tom nejlepším svolá Petr další děti. I ony mají zbraně a bezhlavě se vrhnou na všechny lotry na lodi.....
Hook díky prášku od Zvonilky vzlétne stejně jako Petr......
" Wendy vyroste, opustí tě."............
" Zapomene na tebe a ty tu zůstaneš sám a nemilován.".....Hook si je dobře vědom toho, jak těmihle slovy Petrovi ubližuje. Petr spadne na zem a ztrácí sílu. Wendy padá vedle něj a tiše do ucha mu zašeptá..........." Promiň Petře, musím vyrůst."......." Tohle patří tobě a vždycky bude.".......Wendy Petra políbí...ten nabere znovu chuť do života a znovu se utká s Hookem........." To ty navždy zůstaneš sám."........řekne Hookovi

Nakonec z moře vykoukne hlava z dvěmi řady nabroušených zubů jako nože a Hooka sní. Ano, krokodýl jenž mu kdysi sežral ruku ho tentokrát slupl jako malinu. Už nic nebrání tomu aby se všechny děti vrátily zpátky. Petr pískne na prsty, aby přivolal víly a ty posypou kouzelným práškem celou loď a ta pluje po nebi stejně obratně jako po moři.


Okno do dětského pokoje je stále otevřené. Děti koukají na svou mámu, která v křesle spí. Ta se po chvíli probudí a nemůže uvěřit vlastním očím. Má pocit, že stále spí, protože ve svých snech své děti viděla neustále............" Maminko jsme to opravdu my."....vykřiknou děti a začnou se s ní objímat....Paní Darlingová ví, že to není sen, ale skutečnost. Její děti se vrátily a ona už nikdy nedopustí, aby odešly........

Zatímco se všichni vítají a jsou šťastní oknem do pokoje se dívají pronikavé oči.....

Petr Pan zažil mnoho dětských okamžiků, ale tentokrát se díval na štěstí, které mu bude navždy odepřeno. Chtěl se tiše vytratit, když v tom ho Wendy zahlédla. utíkala k oknu a zavolala na něj: " Petře! Nezapomeneš?"...zeptala se......." Nikdy!".....zněla jeho odpověď......ještě pár vtěřin na sebe koukali a vduchu se společně loučili. Wendy věděla, že Petr mluví pravdu. Nikdy na ni nezapomene stejně tak, jako ona na něj. Usmál se na ni, po nebi poslal polibek a letěl s větrem o závod do své pohádkové říše. Wendy doufala, že Petra Pana ještě někdy uvidí, ale nestalo se tak. Teď o něm vypráví svým dětem a ty budou tenhle příběh jednou vyprávět zase těm svým. A tak to bude stále dokolečka. Protože každé dítě jednou vyroste,....... až na jedno.....


Věnováno mým drahým čtenářkám a mým dětem, díky nim znám tuhle pohádku zpaměti....Kdoví, třeba se i jednou v jejich pokoji objeví Petr Pan a bude hledat svůj stín.....:-D
Jen mi je Patře musíš vrátit, i když i já bych chtěla, aby nikdy nevyrostly. Protože dětství je tak krásné a plné překrásných snů a fantazie.......



Doufám, že se Vám tohle malé rozptýlení líbilo a že jsem Vás alespoň trochu přenesla do jiného světa. Světa plné fantazie, štěstí a dětských zázraků.......

S láskou Monika

Petr Pan - 4. ČÁST

8. května 2013 v 10:58 Povídky - příběhy
4. část

Ke kapitánu Hookovi se donese, že Wendy se s Petrem pohádala a tak využije její zranitelnosti a rozkáže jeho kumpánům, aby ji přivedli na jeho loď. ...

" Wendy, vítám tě."......." Slyšel jsem, že jsi utekla z domu.".....
" o..ano. Rodiče, chtěli, abych dospěla."....přizná se Wendy....
" Dospívání je otrava.".......Hook se ji snaží přesvědčit o tom, že jsou na jedné lodi....
" Ale, ale ....ššš."....všimne si jejich stékajících slz a tak je začne kapesníkem utírat...." Slzy nejsou dobrý nápoj." .....
" Nechtěla jsi být někdy pirátkou?"....Wendy se poprvé usměje a přikývne...." Nečekáte snad, že tu budu loupit?"....
" Oooo to nee...Nevyprávíš snad pohádky?".....a tak Wendy začne na Hookově lodi vyprávět své pohádky......."...a žili spolu šťastně, až do smrti...." končí své vyprávění.Posluchači nadšeně tleskají a nejedno oko nezůstane suché. Wendy se zájem líbí. Ovšem Hook ji pustí zpátky k Petrovi a ona mu slibuje, že jeho nabídku stát se pirátkou ještě zváží.....

Zatímco si děti na ostrově hrají. Wendy začne myslet na svou maminku. Čím víc na ni myslela nemohla si vybavit její tvář. Uvědomovala si, že i její bratři pomalu na jejich rodiče zapomínají. Z jejího přemýšlení ji vyruší Petr, který všem přijde oznámit, že se tu objevila záhadná pirátka, která si říká krvelačná Jill. Petr oznámí, že ji společně dostanou. I to, že to určitě nebude problém, protože JEN vypráví pohádky. Naštvaná Wendy stoupne, vytasí stvůj meč......." Jen pohádky? Tak tedy do boje Petře, já jsem krvelačná Jill.".....ostatní nemohou uvěřit, že by se Wendy spolčila s tím zloduchem. Ovšem Wendy si vůbec nemyslí, že je kapitán Hook zlý........" pro mě je kapitát Hook velice citlivý.".....tohle se Petrovi nelíbí a tak tentokrát se utkají ve spoleném souboji.....

Ale Wendy nechce s Petrem soupeřit, a tak jen tiše řekne........." Jsi jen kluk Petře."......
Malý Michael se zeptá....." Budeš vážně pirátka?"..........." Ne."......odpoví a Petr se usměje........." Vracíme se domů."..........
" Domů? Pryč ze Země Nezemě? Ale nám se nechce."....vykřikne jeden z bratrů a druhý se přidá....
Wendy k nim poklekne...." Musíme se vrátit, zapomněli jsme na rodiče. Musíme jít domů dřív, než oni zapomenou na nás."....kluci si uvědomí, že má Wendy pravdu.....


I ostatní děti si uvědomily, že i oni kdysi měly svou maminku, na kterou v Zemi Nezemi zapomněly. Nebyla to Petrova vina, ale díky Wendy si uvědomily, že i oni by chtěly pocítit maminčinu náruč. Proto prosily Wendy aby je vzala sebou.

Smutný Petr odpoví...." Je to jen na vás.".....
Wendy dostane nápad........." Petře, co kdyby jsi se vrátil s námi?"....ale ten její nabídku odmítne. ....
" Mě nepřinutíš vyrůst. Chci být pořád malý kluk.".....Wendy si uvědomila, že Petr má pravdu. On sem patří. On je ten kluk, který navždy zůstane dítětem......


Petr Pan - 3. ČÁST

7. května 2013 v 7:00 Povídky - příběhy
3. část

Zatímco krokodýl pronásleduje Hooka Wendy, její bratři a samozřejmě Petr se vrací do svého ráje, kde už na ně čekají další kluci. Společně si vyprávějí příběhy, ale zanedlouho Petr chytí Wendy a zavádí ji na tajné místo, které se ukrývá v kmeně stromu. Wendy opatrně se zatajeným dechem nahlédne a spatří houf víl jak tančí. Petr si všimne Wendiny rozzářené tváře, a tak ji sám požádá o tanec. Wendy s velkým nadšením přijme. A jak už to bývá, když myslíte na krásné věci zavedou vás k výšinám, a to se i v jejich případě stalo. Společně poletují jako ptáčci a kolem nich i samotné víly....

Za rohem je však tajně pozoruje Hook......" Pane bože, ona ho miluje."....dojde mu...
I nešťastná Zvonilka pozoruje ty dva. Hook si všimne její skleslé tváře a tak ji začne lákat....." Nechal tě, neřád.....co kdybychom my dva se spojili.".....začne kout pikle.......

Petr začne cítit pocity, které předtím nikdy necítil....."Wendy, řekni, že je to jen jako.".....začne se svých citů bát......
" Petře, co doopravdy cítíš? Štěstí, smutek zlost.....a nebo lásku?".....zeptá se.....
" Lásku? Tohle slovo slyším prvně."......řekne Petr popravdě. Nezná lásku, ale Wendy se nechce věřit....
" Nevěřím Petře. Přece si ji k něčemu nebo k někomu musel už cítit.".....
" Nikdy! Už jen to slovo mne uráží."......rozzuří se Petr....." Proč to musíš kazit? Užívme si! Naučil jsem tě lítat i šermovat a to k životu stačí.".....snaží se Wendy přesvědčit, ale sám uvnitř sebe si tím není jist. Jestli tohle opravdu stačí.....
" Petře, tohle zdaleka nestačí."....snaží se mu pojem "láska" vysvětlit.....
" co tedy po mě chceš?".....
" Nevím....tohle všechno člověk pozná až vyroste.".....řekne sklesle..........
" Ale já nechci nikdy vyrůst! Rozumíš! Klidně odtud můžeš vypadnout. Běž domů a nech si ty svý pocity!".........Wendy Petra nepoznává. Nevěří, že by dokázal být tak zlý....
" Petře! Petře, vrať se!"....ale Petr naléhavé volání neslyší......

Petr nechtěl, aby Wendy odešla. Letěl se podívat k jejímu domu, zda je okno od jejich pokoje stále otevřené, a bylo. Uviděl paní Darlingovou jak sedí v křesle a její oči jsou unavené od toho věčného koukání na oblohu.


Petr Pan - 2. ČÁST

6. května 2013 v 7:00 Povídky - příběhy
2. část


Petr Pan své nové přátele zavede skrz rozzářenou noční oblohu, do tolik tajemné Země Nezemě, kde jak Petr slíbil je čeká nová dobrodružství....
Země, jindy pokryta ledem a bílou mlhou najednou začíná tát. Objevují se první kytky, zpěv ptáků je slyšet už v dáli, šum vodopádů jde jen stěží přehlédnout. Začíná jaro a sním se vrací i Petr Pan.Kapitán Hook si je toho dobře vědom a začíná být patřičně rozzuřený.

Děti z mraků teleskopem pozorují pirátskou loď a po chvíli najdou dostatek odvahy, aby se k ní dostaly blíž. Ovšem jejich přítomnosti si všimne nikdo jiný, než kapitán Hook a svým dělem se pokusí Petra zastrašit. Ten se však nedá a jako vždy na něj vyzraje.

Než stačí dětské dobrodružství začít zloduch Hook zajme Wendiny bratry na svém hradě. Wendy společně s Petrem se rozhodou její bratry zachránit, a tak po nezbytné lekci šermování ji Petr ukáže, jak má s mečem zacházet.

Wendy poprvé stála tváří tvář kapitánu Hookovi, který se často zjevoval v jejich snech. Uchvátily ji jeho pronikavé oči, ale nebála se jich......

" U všech mořských ďasů pusťte ty děti!"....rozkázal Hook svým spojencům....ti ovšem nechápali jeho náhlý obrat....
" Tak rozumíte? Pusťte je!".....řekl znova....
" Vůbec nechápu, co po nás chce. To je svažte je pusťte je....".....mumlal jeden z fousatých spojenců kapitáta Hooka. A tak tedy jeho rozkazu vyhověli.
Ovšem ten, kdo dával rozkazy nebyl kapitán Hook, ale samotný Petr Pan, který se nemohl dočkat souboje.....

" Jsem tady Hooku."....plný síly se tváří tvář postaví Petr kapitánovi.....
" Chceš, přijít i o tu druhou ruku."....konstatuje....
začíná šermířský boj...." Kdybych byl sebou, vzdal bych se."......řekne Hook a Petr odpoví....
" Kdybych byltsebou, byl bych hnusnej.".....

Děti se dostanou na záchraný člun a mezitím Petr se odolává Hookovi. Ne však nadloho. Ten svým hákem je v těsné blízkosti Petrovi tváře......." Petře, tvůj život je u konce."....procení přes své žluté zuby....
"Umřít je veliký dobrodružství.".......v ten moment, kdy má Hook svého nepřítele na lopatě se objeví jemu tolik známý krokodýl...." To né."........vykřikne zklamaně. Krokodýl mu při jednom souboji sežral ruku a tenkrát, kdyby ho Petr nezachránil, sežral by ho celého. Ovšem to, že Petr mu zachránil život si nikdy nepřipustil a místo toho ho obviňoval, že právě on může za to, že přišel o ruku. Většina z nás si nejspíš říká, že ho měl nechat krokodýlovi na pospas, ale to by pak nebylo to správné dobrodružství....



Petr Pan - 1.ČÁST

5. května 2013 v 8:35 Povídky - příběhy
Milé prdelky,

psala jsem :-) Ale tentokrát né žádnou povídku. Tentokrát se přeneseme do úplně jiné říše. Do té dětské, kde je všechno čisté jako lilie. Pohádka, kterou vám budu vyprávět je pro vás známá a já věřím, že při jejím čtení zažijete mnoho krásných okamžiků stejně tak, jako naši hrdninové. A i na jednoho nesmíme zapomínat. Protože když se řekne Petr Pan vybaví se vám určitě stejně jako mě jeden Petr Pan. který byl z masa a kostí. I on měl svou zemi, kde neplatila pravidla dospělých...až na to, že ta jeho říše se nazývala Nevrland......
PS: Za fotečku musím poděkovat Zuzy, která ji pro mě vyštráchala :-) Děkuji zlato....



1. část

Příběh, jenž vám budu vyrávět se skutečně stal. Je o dívce jménem Wendy Darlingová, která žije v Londýně a každou noc vypráví svým bratrům kouzelné pohádky o Popelce, šermířských soubojích, úžasných dobrodružstvích a hrůzostrašném kapitánovi Hookovi. Jednoho dne se i ona sama s bratry stane hlavní postavou pohádkových příběhů. Ocitne se na ostrově Země Nezemě, kde neplatí žádná pravidla dospělých a kde děti touží po tom nikdy nevyrůst....Ale začněme hezky od začátku. Věřím, že tenhle příběh zůstane ve vašich srdccíh navždy stejně jako v tom mém, a že se v představách vznesete do nevídaných ývšin stejně jako se to podařilo mě.....


" Krvelačný kaitán Hook má oči zalité krví a svým hákem se sápe po své kořisti."........Wendy opět před spaním vypráví vymyšlené pohádky svým bratrům, kteří vždy se zaujetím naslouchají.......
" Wendy, Wendy ještě tu o Popelce!!!".....dožaduje se přídavku jeden z nejmladších bratrů Michael....
" Ne Michaeli, měli bychom jít už spát.".......řekně důrazně. A i přesto, že je holka mladší bráškové jejímu rozkazu vyhoví a odeberou se do svých postýlek, kde už je přikrývkami zakrývá jejich maminka a každému dá polibek na čelo........
" Mami, můžeme nechat rozsvíceno?"...........zeptá se John........
" Jistě."......odpoví...." Světla jsou oči, které místo maminek hlídají děti."........

Děti sladce chrukají, když v tom Wendy pocítí cizí přítomnost. Procitne ze svého nočního spánku a nad svou postelí spatří zvláštního kluka, který umí létat. Nezvaný návštěvník se vyděsí a snaží se oknem zmizet. Ovšem za sebou nechá svůj stín.

Druhého rána Wendy nemůže ze své mysli vyhnat předešlou noc. Neustále přemýšlí zda to byla skutečnost či sen. Proto doufá, že následující noc se znovu objeví.

Petr Pan tiše a mlčky vklouzne do Wendina pokoje, kde chytá svůj neposedný stín. Jeho věrná přítelkyně víla Zvonilka mu přišla na pomoc, ale ani ona nic nezmůže. V ten moment se probudí Wendy a kouká na kluka, který ji navštvíl předešlou noc....." Tak přece jen to nebyl sen.".....pomyslí si.......

" Ahoj".........pozdraví nezvaného hosta......." Kdo jsi?".........zajímá se.......
" Jsem Petr a hledám tu svůj stín.".........
" Stín?".........nechápe........
" Ano svůj stín......nemohu ho chytit.".......
i když se to zdá Wendy zvláštní zachovává chladnou hlavu..........." A co kdybychom ho přišili.".....už ve svém šuplíku se natahuje pro jehlu a nit........." Trochu to štípne, ale nemusíš se bát."..........Petr Pan byl statečný kluk a nechal vše na Wendy. Důvěřoval ji.
Když byl konečně stín na svém místě Wendy zajímalo odkud se Petr vzal......." Kolik ti je Petře?"......zetala se.....
" Málo.".......odpoví s ledovým klidem.......
" Málo? Ty to nevíš?"............diví se.......
" Utekl jsem. Jednou po mě chtěli rodičové, abych se choval jako dospělý a tak jsem utekl do parku, kde jsem potkal Zvonilku."..........
" Zvonilku?".......
" Jo Zvonilku, je to víla."..........
Wendy se začne smát........." Ale Petře víly přece neex...."..........rychle ji svou dlaní zakryje ústa.........." Ne to neříkej. Když tohle někdo poví, vždy nějaká víla zemře."....v ten moment se ze zavřeného šatníku konečně Zvonilka vysvobodí a posadí se Petru Panovi na rameno, aby Wendy přesvědčila o své existenci. Už od samého počátku se Zvonilce Wendy nelíbí, protože je žárlivá a ještě do nedávna byla jedinou dívkou v Petrově životě....

Petr Wendy předvede svou schopnost o létání a ta v samém úžasu probudí Johna s Michaelem. I ti schvíli přemýšli, zda je Petr jen v jejich fantazii a nebo skutečný.........

" Jak, jak tohle Petře dokážeš?"......zeptá se překvapený John.....
" Musíte myslet na krásné věci a ty vás zavedou k výšinám.".........směje se........
kluci neváhají a rozběhnou se po posteli a skočí z nich. Petr je popráší hvězdným prahem a za nedlouho všichni čtyři se vznáší po pokoji, jako ptáci bez křídel.....

" Chcete zažít dobrodružství? "..........láká je Petr.........
" Jaké dobrodružství?"..........zeptá se nejmladší Michael..........
" Piráti, indiáni, mořské panny....to vše můžete vidět v Zemi Nezemi.".........klukům se tahle představa neskutečně zamlouvá, včetně Wendy, ale ta se přece jen trochu bojí...........

" Petře, ale co naše maminka?"..........
" a tatínek..."......dodá John. " Nemůžeme je tady nechat."..............i přesto zvědavost je mocnější a tak všichni tři nakonec následují Petra a společně letí do kouzelné říše, kde nic není nemožné. Na setkání s hrůzostrašným kapitánem Hookem i indiány se nevýslovně těší..........


Slova MJ......

1. května 2013 v 7:00 Michaelovy citáty a citáty o něm
" Jakkoliv dobré jsou vaše úmysly, vždy je tu nějaký hňup, nízká duše, která se vás snaží poslat ke dnu. Přitom vše, co jste chtěli udělat, bylo přinášet lásku a radost. A oni tak rychle nenávidí a soudí, jsou krutí a podlí....Ukazuje to, že lidé umí být krutí, opradu. Ukazuje to naši ošklivější stranu. "


"Nikdy jsem nepřestal pomáhat lidem, nepřestal jsem je milovat, tak jak nám řekl Ježíš. ....řekl nepřestáejte milovat, vždy milujte....buďte jako děti, imitujte je. Nebuďte dětinští, ale buďte dětsky upřímní. "