Červen 2013

18. kapitola - Krev není voda

29. června 2013 v 19:52 Povídky - příběhy


18. KAPITOLA

Zády se opřel o kmen stromu a pozoroval špičky bot. Jedním okem pokukoval po Bubblesovi, který se věnoval své oblíbené činnosti a to šplhání po stromech. Ze své mysli nějak nemohl vyhnat Sarah. Byla to krásná žena, která musela zajistě v mužích probuzovat chtíč, protože v něm, i když si to nechtěl přiznat rozhodně probouzela. Ale musel se držet zpátky. Nemohl na ni nahlížet jako na ženu, se kterou by se nejradši pomiloval, ale jako na dceru Helen. Neustále přemýšlel, co se stane až zjistí, že je její dcera tady? Bál se vzájemné reakce, ale na předčastné závěry bylo příliš brzy. Zatím ani jedna nic netuší a to je dobře.

Položil se do trávy a nechal svou tvář hladit slunečními paprsky, které naštěstí nepálily natolik, že by se musel skrýt. Slunce pro jeho citlivou pokožku bylo nebezpečné.

Jedna věc mu nešla z mysli...proč Sarah lže? Když mu Wayen volal, že když se Sarah mluvil a oslovil ji Paní Brownová, rozzuřila se. Zaječela na něj, že vdaná není a jako důkaz ukázala prst, který žádný zásnubní prsten nezdobil....ALe proč? Ano, zavolal detektivovi Kingovi, zda se náhodou nemýlil, ale ten mu jasně řekl, že ne. Sarah Brownová je tři roky provdaná za Jacka Browna. Měl o tom jasné důkazy.... Proč to tedy zapírá? Muselo se mezi ní a jejím manželem něco závažného stát co ji vede k tomu, aby jej zapřela. Co to je netušil, ale doufal, že se to dřív či později dozví. Musí v ní vzbudit důvěru, aby se o té ženě dozvěděl co nejvíce, než bude schopen Helen říct, že našel její dceru.....

Zabrán do svých myšlenek si ani nevšiml, že Bubbles někam zmizel. Ale to u něj bývalo běžné. Určitě šel do domu za Helen škemrat nějakou laskominu. Co ho znepokojovalo byly nějaké zvlyky, které slyšel kousek opodál. Šel tím směrem, když spatřil Sáru, jak sedí na lavičce a po kapsách hledá kapesník, kterým by osušila své slzy........


" Prosím, tady máte."........podával ji svůj kapesník, který měl zastrčený v kapse u kalhot.....
rozpačitě na něj pohlédla.........." Děkuji.".......vyšlo z jejich úst.......pootevřela malinko víc rty. Čekal jestli ještě dál něco řekne, ale neřekla......
" Mohu?"........ukázal na místo vedle ní....přikývla..........
" Proč pláčete Sáro? Vám se tu nelíbí?"......začal opatrně....pohled na ní ho bolel.......
" Michaeli, copak by se mi tu mohlo nelíbit? Nic krásnějšího jsem v životě neviděla..Abych pravdu řekla, trošičku vám závidím."......v koutku úst ji přeběhne nepatrný úsměv.......
" Nevrland je mou chloubou. Je místem, kde se dějí zázraky a také v mnoha případech léčí."......nakloní se k jejímu uchu, aby ji pošeptal...." a proto tu pláč nepatří."......konejšivě se dotkl jejího ramene.......
" Od teď žádný pláč, slibuji."......vzlykla........

17. kapitola - Krev není voda

26. června 2013 v 8:25 Povídky - příběhy
17. KAPITOLA


Slunce se do pokoje brodilo skulinkou mezi zataženými závěsy. Sluneční paprsek se odrážel v Mikově tváři a to ho probudilo. Jen stěží dokázal otevřít oči. Po dlouhé době spal celou noc, a i přesto si připadal unavený jak už dlouho ne. Nakonec s velkým přemlouváním vstal z postele a polonahý si to směřoval do koupelny.
Pustil kohoutky a teplotu vody nastavil příjemně osvěžující, aby se dokonale probral. Sundal boxerky a proud vody nechal stékat po své nahé kůži...........

Když scházel po schodech dolů do haly cítil vůni smažené slaniny, která se linula z kuchyně......

" Dobré ráno Helen."........políbil na tvář svou hospodyni.......
" Dobré Miku. Jdeš jako duch, málem si mě vyděsil."..........
" Promiň. Ještě asi spím.".......usadil se na barovou židli a pozoroval Helen při práci...........
" A co slečna Brownová? Už tu byla na snídani?"............zeptal se na Sáru...........
" Slečna Brownová si uvařila kávu a odešla nejspíš ke zvířatům."............
" Uvařila si kávu? A proč tě o ni nepoprosila sama? A nasnídat se přeci také mohla."..........udivilo Mika........
" Já chtěla Miku. Ale slečna Sára mi dala jasně najevo, že si ranní kávu vždycky dělá sama. Potřebuje ji prý hodně silnou s dostatkem cukru. A kolik kofeinu její tělo potřebuje ví jen ona sama. A houskou by si prý jen zkazila chuť.".........postavila před Mika talíř s opečenou slaninou a bílým pečivem........" neměla bych to sice říkat, ale je umíněná jako ty."..........usměje se....

Michael do sebe nahází poslední sousto slaniny. Dokonale ubrouskem odstraní drobečky ze své tváře a Helen poděkuje za báječnou snídani. Helen překvapuje s jakou rychlostí to všechno slupl. Jindy tu s ní posedává celé dopoledne. Klábosí spolu, ale dnes má nejspíš mnohem lepší plány. Usuzuje to z pohledu na něj, když si v zrcadle upravuje límeček u košile při vchodu ven.........





Nespala celou noc. Svědomí ji tížilo ve všech směrech. Nemohla přestat myslet na svého manžela. TAdy v Nevrlandu v domě Michaela Jacksona je svobodná, ale skutečnost je poněkud jiná....
I přestože ji tížily černé myšlenky musela si přiznat, že je to tady dokonalé. Dost živě si dokázala představit tu žít. Jako by za branou Nevrlandu byl jiný svět. Všechny starosti, které člověk má nechá venku a tady vstoupí do jiného světa, který vás zavede k výšinám. Ano, takový měla pocit a nemocné děti, kterými se to tu jen hemžilo ji to jen dokazovaly. Včera se Michael při jejich rozhovoru zmínil o tom, že Nevrland navštěvují děti, které tu stráví den, o kterém snily. Den v zábavném parku, který je vybaven nejen kolotočmi, ale také stánkem s cukrovou vatou, čokoládou, zmrzlinou....no zkrátka vším, počem dětské srdce touží...Sára ještě Nevrland neviděla z téhle části, ale už jen ten pocit, který zasáhl její srdce právě před malou chvílí, kdy kolem ní projel vláček plný dětského smíchu byl živým důkazem toho, že to tak opravdu je.

Zrovna byla v panilonu opic a pozorovala jednoho šimpanze s jakou opatrností si loupe banán, který právě ukradl své opičí kamarádce. Tohle vzájemné hašteření ji rozesmálo a ona se přistihla jak se po dlouhé době směje nahlas....

" Máte krásný smích."...........ozvalo se za jejími zády.......
" Ach promiňte, myslela jsem, že jsem tu sama."...........úsměv ji stuhl a tvář zkameněla. Měla pocit, že smát je jí zakázáno...........
" Ale to se přeci vůbec neomlouvejte..........smích, který jde přímo od srdce je přece ten nejkrásnější a musím přiznat, že vám neskonale sluší."..........přiblíží se k ní blíž......
" Vstala jsem brzy. Chtěla jsem si udělat takovou malou exkurzi sama.".......přizná se......
" A...a já ji vám překazil."......stuhnou mu v obličeji všechny svaly, ale nakonec se omluvně usměje..........
" No, vlastně ano."...........oba se na sebe zadívají a zároveň rozesmějí.........
" Ten uličník se jmenuje Bubbles. ".......ukáže prstem na opici dojídající zbytek banánu. Michael otevře dvířka klece a Bubbles mu skočí rovnou do náruče. Začne ho pusinkovat a Sarah dojde, že tahle opička bude pro Mika znamenat víc než ty ostatní.......
" Bubbles tu obvykle nebývá. Spává u mě v ložnici, ale nechtěl jsem vás hned na začátek vyděsit."..........
" Proč myslíte, že bys se vyděsila?".......zamračí se.......
" Nevím...ono zrovna není moc obvyklé mít jako zvířecího mazlíčka opici.".........
" Ano, to máte pravdu."...........ale to už do jejich rozhovoru vstoupila malá šimpanzice, která se také dožadovala Michaelovi náruče.....




Vzkaz do nebe......

25. června 2013 v 6:00

.......kapky deště hrají smutnou píseň na okením parapetu a má slza dopadá na papír, kde se vpíjí do inkoustu. Pár písmenek, které jsem doposud napsala se mnění v jednu černou čmouhu. Stejně černou jaká je v mé zdrcené duši.
Pohladím pohledem podobiznu muže, který se na mě směje z obrazu. Jeho smích je nakažlivý a já na malý okamžik ucítím jak i mne cukají koutky. Černé datum v kalendáři mě vrací znovu do reality. Vyjímá se tam stejně jako už celé čtyři roky a já lituji, že nejsem kouzelná víla, která by díky mávnutím proutku tenhle den vymazala.
Osud nezměním, ale tyhle řádky Ti napsat musím. Musím napsat svůj VZKAZ DO NEBE........


Drahý anděli,

i dnes nebe roní slzy, stejně jako miliony Tvých fanoušků po celém světě si dnes připomíná tu skutečnost, že svět přišel o největšího umělce a zároveň člověka. Člověka, který změnil naše vnímání a smyšlení. Člověka, který dával a nic nežádal...snad jen trochu lásky a pochopení proto kým je a proto, co dělá.
Změnil si miliony životů...probudil si v lidech touhu činit dobro tak, jako si činil Ty sám.....donutil si nás k zamyšlení nad sami sebou a ukázal si nám, že tu změnu musíme udělat nejdřív u sebe........
Jsem hrdá na to, že jsem jedna z těch, které si změnil život. Nic dostatečně nevyjádří to, jak si tě vážím, ale doufám, že mé proudy slz mluví za vše........

Vezmu smuchlaný, mokrý od slz cár papíru a bosá vkráčím do toho deštivého dne. Pohlédnu k nebi. Zamyšlené koukám na obláček, na kterém tančíš svůj Billie Jean....dnes to smutné nebe hraje pro Tebe.

Drahý andělský Michaeli, brali jsme Tě jako samozřejmost, ale naše krvácejí srdce nám stále připomínají co jsme ztratili. Svět přišel o člověka s andělskými křídly, který snad ani člověkem nemohl být. Protože to, co činil žádný lidský tvor nedokáže. Posunul si hranice a byl si jasným důkazem toho, že jde i nemožné. ............

Nikdy Tě nepřestaneme milovat....jak si sám říkával: My jsme Tvá armády lásky, která je připravena za Tebe bojovat....teď jsme to my, kdo Tvé poselství ponese dál.....možná se to zdá už jako ohraná fráze, jako klišé, ale tohle klišé má takovou váhu a sílu, že je to PRAVDA....
Máme se od Tebe ještě co učit. Byl si požehnáním, kterého se nám dostávalo a já věřím, že si každý z nás z Tebe něco odnese.....něco, co budeme chovat ve svém srdci a bude se podle toho řídit....
Byli by jsme tu dlouho kdybych měla vyjmenovávat vše, co mi díky Tobě změnilo život, a proto posledními řádky ukončím svůj vzkaz, který posílám......DO NEBE........

Miluji Tě ................s láskou jedna z těch, pro kterou ses stal požehnáním......







16. kapitola - Krev není voda

21. června 2013 v 8:45 Povídky - příběhy
16. KAPITOLA

Michael nechal Sarah, aby šla první. On v těsném závěsu za ní obdivoval její odhalenou šíji, zatímco ona obdivovala krásu Nevrlandu. Už jen z toho, jak se po ní koukal se mu udělalo horko. Nenápadně rozepnul knoflíček u své košile, aby mohl o něco volněji dýchat. Z její krásy mu poklesla čelist......

Zastavili se u výběhu se žirafami. Pro Sarah tyhle skvrnitá čtyřnohá zvířata s dlouhým krkem a hlavou vytáhlou až k nebesům představovala obdiv. Zohla se, aby urvala kousek voňavé trávy, která byla natolik vysoká, že ji lechtala kotníky. Natáhla svou dlaň a doufala, že si nabízeného pokrmu jedna ze žiraf všimne. A opravdu. Mládě, které doposud sálo maminčino mlíčko k Sarah nadšeně přiběhlo. Zadívalo se na ni těmi svými smutnými oči, jako by se chtělo zeptat: Smím?....

" NA, vezmi si.".....pobídla ji Sarah. Když malá žirafka zabořila čumáček do její dlaně Sarah se poprvé usmála. Michaelovi její překrásný smích neunikl. Ba naopak, napadaly ho různé myšlenky...........
" Máte ráda žirafy?"..........
přikývla....." Miluji jejich oči."...........odpověděla, ale zrak ze žirafy nespouštěla......
" Ano máte pravdu. Žirafy mají opravdu překrásné oči, ale tolik smutné.".........chtěl dodat: "jako ty vaše."......ale na poslední okamžik si to rozmyslel.....

" Je to tu překrásné."......odbočila od žiraf a pohledem projížděla nabízenou krásu....." Jak vás vůbec napadlo něco takového vytvořit?".........
Michael zamyšleně koukal před sebe, ale na Sárinu otázku neodpovídal....
" Omlouvám se, že se vás na tuhle otázku ptám...nejspíš ji vám lidé pokládají denně. Ale udivuje mě, že člověk jako vy dokázal realizovat něco, co se mu léta ukrývalo v mysli."......
" Člověk jako já? Co tím myslíte?. Ale nejste jediná, které připadám divný..už jsem si na to zvykl. Tedy, chci říct nejde si na to zvyknout, ale tak nějak se s tím naučíte žít.".........cítí se ukřivděný.......
" Pane JAcksone."...........
" Michaeli, prosím.".......skočí ji do řeči......
" Michaeli, nechtěla jsem se vás doktnout. Tohle nebylo mým záměrem. Pokud jsem se vás nějakým způsobem dotkla, omlouvám se. Nemyslela jsem tím vůbec, že jste divný ba naopak....Každému, kdo sem vkročí musí být zcela jasné, že jste do tohohle místa vložil nejen své peníze, ale i svou mysl, své srdce....a mě jen zajímalo, co vás k tomu vedlo, aby jste vytvořil takový Eden - ráj....protože Nevrland určitým druhem ráje bezpochybně je."..........
sklopí oči....." Nechtěl jsem být, tak jedovatý. Nejspíš jsem vás špatně pochopil."..........na chvíli se odmlčí. špičkou jazyka olízne vysušené rty, aby mohl pokračovat....." Abych řekl pravdu, vytvořil jsem prostě takový svět, jaký bych ho chtěl vidět a vytvořil jsem věci, které jsem jako dítě nikdy neměl, jako atrakce nebo kino. Takže jsem chtěl všechno, co jsem si přál dělat, za svými vraty, protože vím, že nemohu jít ven do společnosti. A chtěl jsem, aby to bylo místo, kam se mohou vzít nemocné děti z celého světa, které jsou chudé a sociálně slabé, aby to byl přístav, kde se mohou cítit bezpečně a mít nějaký druh úniku před realitou. Nebo děti, které ve městech nic podobného neviděly, aby mohly dýchat čerstvý vzduch, vidět hory a všechno tohle.Tak to vidím. Myslím, že voda léčí a zvířata jsou tou největší terapií...".......pohlédne na žirafy, které se od nich před chvíl vzdálily, aby mohly k napajedlům. .........
" Co myslíte vy Sáro, nejsou snad zvířata léčivou terapií?"..........Sarah léčivou terapií připadal sám Michael. On byl přesně jako zvířata.....plachý, v jistém slova smyslu němý, ale i přesto pohled na něj vás uklidňoval a zároveň léčil....jak moc léčil se po čase přesvědčila i samotná Sarah..........

15. kapitola - Krev není voda

18. června 2013 v 21:54 Povídky - příběhy
15. KAPITOLA

Wayen spolkl poslední sousto meruňkového koláče. Utřel prsty do ubrousku a z kapse lovil zvonící mobil. Protočily se mu panenky. Byl si naprosto jist, že volá Michael jak ve své misi pokročil, ale na druhém konci se ozval hlas, který patřil ženě.....

" Pane NAgine, tady Sarah Brownová."....na chvíli se odmlčela, jakoby čekala že něco řekne.......
" Ano Sarah poslouchám vás.".....opravdu se začal soustředit na její hlas.....
" Jestli vaše nabídka stále platí tak......".....olízla své suché rty......" tak ji přijímám."....
Wayenovi samou radostí poskočilo srdce...." Opravdu? Ach Sarah ani netušíte jakou jste mi udělala radost."...........rozzářily se mu oči. Sarah tuhle nabídku nepříjimala s nadšením. Vlastně si do poslední chvíle nebyla jista jestli činí správně, ale s každým pomyšlením na Jacka se ji svíral žaludek. Věděla, že musí za každou cenu utéct. A Nevrland byl místem, kde ji hledat rozhodně nebude......



.........................................


Vešla do obrovské haly. podlaha byla z bílého mramoru zdobena tu a tam černými čtverci. Měla pocit jako by se procházela po šachovnici a ona byla jedna z figurek. Podél stěny vedlo schodiště jehož zábradlí bylo ručně vyřezáváno. Sarah se ho toužila dotknout a prozkoumat prsty každý záhyb. Bylo jasné, že bylo děláno na zakázku. Zaklonila hlavu a zahleděla se do křišťálového lustru, který naplno svítil. Na pozlaceném, ručně zdobeném stole stálo aranžmá květin. Byly to lilie, jejich typická vůně se rozléhala po celém domě.....

" Nádhera.".....řekla si pro sebe.
Wayen ji vybídl aby ho následovala do obývacího pokoje. První, co ji upoutalo byl krb z růžového mramoru. NAd krbovou římsou visela olejová malba.Letmo se na ni podívala, ale nebylo těžké uhodnou kdo je na ni vyobrazen. Ten samý muž z obrazu se nyní na ni upřeně zadíval....



" Vítám vás slečno Brownová."..........napřáhl k ní svou pravou paži. Přijala ji.....
" Těší mě pane Jacksone."....snažila se tvářit co nejsrdečněji..... " Prý mě tady potřebujete."....
" Ano. Ale co kdybychom se napřed posadili."..........ukáže na pohovku, která stála uprostřed obývacího pokoje. NA jeho pokyn usedla vedle něj. Helen na Mikovu žádost donesla podnost s kouřícími šálky. Když je pokládala na stůl zkoumavě si Sarah prohlížela. Michael využil téhle příležitosti, aby ty dvě bez doměnek, co je společně k sobě váže, představil.....

" Helen dovol mi, abych ti představil Sáru Brownovou. Je veterinářka a nějaký čas bude pracovat tady v Nevrlandu....Tedy alespoň v to doufám."..........usmál se na Sarah doufajíc, že jeho nabídku neodmítne. Ale kdoví třeba mu přijela říct osobně, že se on i s tím svým rančem může jít vycpat......
" Těší mě. "........řekla Helen, ale s podáním ruku se neobtěžovala. Michaela její chování překvapilo i zamrzelo. Nikdy neviděl Helen takhle nepřístupnou, ale nechal to být. Jeho zrak ulpěl na Sárině tváři.......
" Nevadí vám, že jsem vás oslovil tak osobně?"..........zeptal se.....
zakroutila hlavou.........." Ne pane Jacksone. Ale je pravda, že Sáro už mě dlouho nikdy neoslovil. Všichni mě oslovují Sarah....dokonce i můj...."....chtěla říct "manžel", ale zarazila se......." Ale Sáro mi vyhovuje."........opětovala mu úsměv.....
vlastně musela si přiznat, že z jeho úst tohle oslovení působilo přátelsky, i přestože se znali jen pár minut.......

" Tak, co říkáte mé pracovní nabídce?".......začal z jiného úhlu, i když upřímně se toho bál.......
" Nejprve bych si to tu ráda prohlédla, pokud nic nenamítáte."........
" Ale jistě, bude mi potěšením být vaším průvodcem."......


14. kapitola - Krev není voda

17. června 2013 v 15:01 Povídky - příběhy
14. KAPITOLA

Wayen odcházel z ordinace s nepříjemným pocitem. Věděl, že bude muset zavolat Mikovi a říct mu, že neuspěl. Ovšem se mu do toho nechtělo. Začal si hledat důvody jak tuhle zkutečnost oddálit a začal tím, že zašel do nebližší kavárny. Doufal, že horká čokoláda mu dá potřebnou energii a zároveň odvahu......


Sarah pohledem hypnotizovala vizitku, kterou ji Wayen nechal na stole. Prý, kdyby si to náhodou rozmyslela. Ale co si má rozmýšlet? Teď má jiné starosti. Musí si sehnat nejlepšího rozvodového pravníka, aby konečně už nebylo nic co by ji nadále s Jackem spojovalo. Intuitivně si sáhne na břicho, jakoby doufala, že ucítí rostoucí život, ale zároveň věděla, že neucítí nic. Vždyť ho sama zabila. Při pomyšlení na nový život, kterému mohla dát šanci, ale nedala ji tělem projel mráz a ona se otřepala..........

" Jste v pořádku ?".........opět dotěrná Jesicca. Tuhle otázku ji dneska položila nejmíň tisíckrát a Sarah už toho měla dost....
" Dnes už jdu domů." zlostně sykla a zvedla se ze židle. vizitku zastrčila do peněženky a oblékla sako. Bez rozloučení odešla ze dveří stejně jako před pár hodinami Wayen Nagin.


Strčila klíč do zámku, ale dveře byly otevřené. Opatrně vešla. Srdce ji bilo urputně rychle. Bála se, že je v domě zloděj a tak doufala, že se co nejrychleji vplíží k telefonu, aby mohla zavolat policii. V moment, kdy sahala po sluchátku ozval se za zády hlas muže......

" Copak Sarah, nejsi ráda, že mě vidíš?"........
otočila se....." Jacku, co tu děláš?"..........koukala na něj jako na přízrak........
" Ješětě tu bydlím, nevzpomínáš si?"...........
" Ale nebyl si tu několk týdnů, bála jsem se, že je v domě nějaký zloděj."..........
přistoupil k ní a prsty se dotkl její lícní kosti.....Sarah začínala mít strach bála se toho nejhoršího.........." Co takhle polibek na přivítanou.".....špulil na ni ty své hnusné rty, ale uhla, aby mu zabránila v polibku.....
" Chci se rozvést Jacku.".........řekla. sama byla svou upřímností překvapená, ale on byl ještě víc....
přimáčkl ji ke zdi, aby ji ukázal opět svou sílu. Věděl jaký v ní vyvolává strach a líbilo se mu to........" Tak mě dobře poslouchej kočičko, mě se jen tak nezbavíš."....vyprskl a odešel....

Sarah si mnula krk, aby mohla opět znovu volně dýchat. Cítila jeho pach a zlobu v jeho očích. Věděla, že mluví pravdu, ostatně ji to uměl i dokázat. Chtělo se ji zvracet. Ale pachuť v ústech přemohla. Místo toho ve své peněžence začala hledat vizitku.
v jedné ruce držela onu vizitku a v druhé telefonní sluchátko. Pár vteřin se rozmýšlela či má nebo ne. Jako Hamlet....být či nebýt toť otázka.......nakonec strach z Jacka byl silnější......



13. kapitola - Krev není voda

13. června 2013 v 7:58 Povídky - příběhy
13. KAPITOLA


Z karafy nalila do sklenice vodu. Nasucho polkla. Cítila jak ji hrdlo pálí. Nesnesitelná bolest, kterou myslela, že uhasí. Ale ta bolest šla přímo ze srdce. Víčitky ji provázely. V mozku duněly hlasy, které ji neustále připomínaly, že zabila své dítě.
Doušek vody v ústech ji stékal do hrdla, když v tom do ordinace vešla její asistentka.....


" Sarah, přišel za vámi nějaký muž, prý je to osobní. Mohu ho poslat dál?."....zeptá se Jessica....
" Ano, jistě.".......odpoví Sarah a snaží se kapesníkem setřít rozmazanou řasenku. I tak by musela být Jessica úplně hloupá, kdyby nepoznala, že ji něco trápí.........
" Ale kdyby přece jen, mohu mu říct, že máte naléhavý případ..."..........zkouší to.....
" NE to nebude třeba Jessico, jen ať jde dál.".........

Do ordinace vstoupí urostlý muž v tmavém obleku. Působí přísně a nepřístupně.....

" Prosím, co si přejete?"....Sarah nasucho polkne........
" Nelekejte se paní Brownová. Jsem Wayen Nagin."..........chvíli ji dává prostor na přemýšení. Jako by snad tajně doufal, že jeho jméno čí tvář bude znát z televizní obrazovky nebo novin. Ale záhy si uvědomí, že i kdyby Michaela Jacksona nějakým způsobem vnímala jeho bodyguarda nikoliv.......
" Omlouvám se, ale vaše jméno mi nic neříká.".........zakroutí hlavou........
" MYslel jsem si to. A co Michael Jackson? Tohle jméno vám bude povědomnější?".........doufá........
" Není to náhodou ten zpěvák?"..........sfraští čelo a přemýšlí.........
" Náhodou ano. A já jsem jeho, jak bych to řekl, ochranka, bodyguard, osobní strážce......máte na výběr".........
" To je sice pěkné pane Nagine, ale i přesto nechápu, co pohledáváte tady? Nevidím za vašimi zády žádnou jinou gorilu, kterou by jste sem přivedl na vyšetření. Pokud ovšem se za gorilu nepovažujete vy sám. Ale v tom případě na anatomii člověka nejsem specializovaná."...řekne cinicky. Dává mu najevo, že jí jeho přítomnost začíná lést už pěkně na nervy....
" Dobře paní Brownová, nebudu už nadále chodit kolem horké kaše. Jsem tu jménem pana Jacksona. Má pro vás příjemnou pracovní nabídku. Pan JAckson si přeje, aby jste pracovala u něj v Nevrlandu. To víte i pro své zvířecí společníky chce jen tu nejlepší péči."....
" Jak ví, že jsem nejlepší?....Ale čemu se vlastně divím, pan Jackson si nejspíš zjistil, co mohl."......ušklebí se......
" Ano, to máte pravdu."....netají se a mile se na ni usměje.....
" A co po mě chcete? Abych si zbalila kufry a jela s vámi?"...
" Ano, přesně tohle."......
" Aaaa.".....lapá po dechu....." Pane Nagine vidíte tohle?"......prstem opisuje mísnost, ve které se společně nacházejí....přikývne....." Tak tohle je můj život. Tohle mě stálo nejen hodně úsilý, ale i peněz. Možná vám to přijde divné ale všichni mé zvířecí pacienty ať už je to křeček nebo pes, všechny je mám ráda a starost o ně je mou zálibou možná i posedlostí. Já nemohu otočit klíčkem v zámku a jen tak zmizet."...........
" Chápu....nejspíš by se to ani vašemu manželovi nelíbilo."............
" Manželovi? Podle čeho soudíte, že jsem vdaná? Vždyť nenosím zásnubní prsten!".........ukáže mu svou ruku, ale zase ji rychle připaží...má strach, aby si nevšiml otlačku na prsteníčku. Protože donedávna tam ještě hrdě prsten nosila.......
" NEvím, jen mě to tak napadlo. Oslovil jsem vás "paní" Brownová a vy jste nic nenamítala."............uvědomila si, že měl Wayen pravdu. Byla příliš dlouho zvyklá na tohle oslovení a vlastně ještě stále paní je, i když by to nejraději změnila. Sundáním zásubního prstenu nevymaže svůj dosavadní život.....



12. kapitola - Krev není voda

11. června 2013 v 13:54 Povídky - příběhy
12. KAPITOLA

Wayen i se svým bratrem Skipprem byly čtyřiadvacet hodin dispozici detektivovi Johnu Kingovi. I když byl ve svém oboru jeden z nejlepších vypátrat Sarah mu šlo stěží. Nakonec se mu tenhle oříšek podařil rozlousknout......

" Wayene, tady John King. Tak jsem ji konečně našel."......řekne nadšeně do telefonního sluchátka......
" Našel? Jé ani nevíte jakou jste mi udělal Johne radost.".........sdílí stejné nadšení jako detektiv.......
" Takže jmenuje se Sarah Brownová. Je provdaná za nějakého vlivného chlapíka, jehož profesi se mi nepodařilo vypátrat, ale nakonec o něj tu nejde. Má soukromou veterinární ordinaci. Bezdětná a navíc mezi náma Wayne je to kus."........
" Díky Johne, udělal jste, co jste mohl. Jsem vám nesmírně zavázán. Šek samozdřejmě ještě dnes obdržíte."..........rozloučí se s detektivem a tuhle novinu běží urychleně říct Michaelovi....



Michael seděl za piánem a prstem vyťukával akordy...........
" Miku, Miku našel jsem ji."..........nadšený Wayen mává papíry za Michaelovými zády....
" Vážně? Wayene to je úžasné."..........nadšeně vyskočí ze židle........
" Tak povídej, co King našel.".......hoří nedočkavostí........
" Vdaná, ale bezdětná....veterinářka."......zodpoví mu jeho otázky........
" Veterinářka? Wayene nic lepšího se nám nemohlo stát. Chápeš jak nám její profese hraje do karet?"..........Michaelovi blezkne hlavou, jak Sarah na jeho ranč nalákat......
" Miku ty chceš, aby pracovala tady? Ale hochu, to nebude vůbec jednoduché. Má soukromou ordinaci. Pochybuji, že by ji vyměnila za Nevrland."...........Wayen je narozdíl od Michaela skeptický............
" Wayene řekni, kdo by kouzlu Nevrlandu odolal? Zbal si kufry a bez ní se kámo nevracej.".......i když to řekne v žertu, myslí to smrtelně vážně. A tak našemu drahému osobnímu strážci nezbývá nic jiného než vyhovět svému pánovi.....tak snad se mu to povede a co nevidět se Nevrlad může těšit příchodem Sarah Brownové.....


11. kapitola - Krev není voda

10. června 2013 v 19:53 Povídky - příběhy
11. KAPITOLA

" Sarah, jsi opravdu v pořádku?".......nejistě se zeptá Alex, když mu jeho přítelkyně oznamuje, že už jeho pomoc nepotřebuje a o své zvířecí pacienty se postará sama.......
" Ano Alexi, byla to jen viróza, ale už jsem v pořádku."......snaží se pousmát, ale jen střeží dokáže pohnout svaly ve tváři....
" Opravdu? Nezdáš se být v pohodě a není to virózou. Ale dobře Sarah, nebudu na tebe naléhat. Kdyby si cokoliv potřebovala, víš kde mě najdeš.".........pohladí ji po rameni a vlepí polibek na tvář. Sarah sebou cukne.Alexovi je divné proč se tak najednou brání jeho polibku. Vždycky se takhle vítali i loučili.......
" Díky Alexi, měj se hezky a pozdravuj Mary.".........řekne Alexovi, který je na odchodu......



Sarah pracovala jako robot. Práce, která byla pro ní potěšením tak nějak dělala bez zájmu, bez duše, bez srdce. Jako by její bolest vytušili i ti chlupáči. Jindy kolem Sarah vrtěli svými ocásky, ale dnes byli stejně podráždění jako ona. Dokonce i kočička paní Cooprové svým drápkem se ji zaryla do dlaně , když ji dávala injekci. Neměla to té zelenooké princezně za zlé, vždyť ona sama kolem sebe prskala a drápy by nejraději vytasila na tu zrůdu, kterou je její manžel.

Když se vrátila domů opět to na ní dolehlo. Cítila se tu jako ve vězení. Jako v děsivém snu, ve kterém ona hraje hlavní roli. Nemohla uvěřit, že muže, kterého tolik milovala se proměnil na tyrana a násilníka. Při vzpomínce na to, co utrpěla se ji v ústech nahromadily sliny. Jen tak tak doběhla na toaletu, aby kyselost v ústech ze sebe dostala.


Žaludeční nevolnost se v posledních dnech stala rutinou. Sarah si celou dobu myslela, že je to ze stresu, který prožívá. Jack se už několik dnů neukázal a tak se alespoň nemusela bát toho, že ji opět nedobrovolně znásilní. I tak tušila, že se uvnitř ní něco děje, nechtěla si to připustit, ale nic jiného ji nezbývalo. Nakonec sebrala veškerou odvahu a vyčůrala se na bílý proužek, který si koupila v lékárně a nemýlila se. Dvě modré čárky byly jasnější než modrá obloha. Je těhotná. ....." tak Jacku Browne, v břiše mi roste to, počem si tak toužil."..........v srdci se ji hromadila nenávist, která se odrážela v její tváři.....


10. kapitola - Krev není voda

8. června 2013 v 9:48 Povídky - příběhy
10. KAPITOLA

Michael seděl v koruně svého oblíbeného stromu. Zdá se to poněkud divné, ale právě díky síle stromů, ve kterou věřil se do jeho mysli dostávalo spoustu nápadů, jak na zdrodu nové písně nebo jen chuti "vypnout."
V ústech žmoulal stonek trávy, kterou po cestě utrhl a koukal na rozzářenou oblohu. Sluneční odraz dopadal na zem a on nedokázal přemýšlet nad ničím jiným než nad dcerou Helen. Helen tolik záleželo na setkání se svou dcerou, že se Michael rozhodl udělat maximum proto ji tohle tajné přání splnit. Jen přemýšlel, jak to udělat. V tu ránu, když uvažoval uslyšel pod stromem hlas Wayena. Wayen Nagin byl Michaelovým bodyguardem....

" NEruším Miku?".....zeptal se muž v tmavém obleku a se slunečními brýlemi na očích.........
" Ne Wayene. JDeš jako na zavolanou. Pojď nahoru, musím s tebou něco probrat."...........
" NAhoru? Ty ses zbláznil, že? Vždyť víš, že nesnáším výšky."........Wayen je strachy bez sebe. Tohle mu Mike dělá pořád.....
" No tak Wayene. nebuď padavka. Ať už seš tady."......směje se....i když se Wayenovi vůbec nechce nakonec svému šéfovi vyhoví....

" Tak pověz Mikeu, co je tak neodkladné, že jsem kvůli tomu musel lozit na strom. Vidíš natrh jsem si rukáv.".......ukáže našvaně trhlinu na svém saku, kterou si díky Mikovi způsobil.....
" Neboj, když ti bude horko urveš celej rukáv.".....hihňá se......
" Hahaha....kdybych tě neměl tak rád, už dávno ti dám výpověď. Ve smlouvě nestálo nic o tom, že musím ze sebe dělat šimpanze.".........
" Jo jen gorilu....ale ani tam nic nestálo o tom, že máš popíjet se svým nadřízeným víno a přesto to děláš rád.".......
" Jedna nula pro tebe. Tak a už mi konečně řekni o co jde."......
Michael najednou zvážní......." Víš Wayene, Helen mi prozradila, že má dceru.".........začne.......
" Dceru?"............i Wayena tahle zpráva překvapila.......
" Ano, porodila ji v šestnácti. Rodiče ji nedovolili, aby ji vychovávala a tak pod jejich nátlakem dala tu malou k adopci. Vždycky jsem tušil, že se v minulosti událo něco, co ji poznamenalo život. Pokaždé když jsem se ji zeptal proč neměla děti tak náhle posmutněla. Já nikdy nechápal,. co je toho příčinou až do včerejšího dne. Víš vždycky toužila po tom se s ní setkat, ale nevěděla, kde jí hledet."...........zamyslí se...........
" A co chceš po mě Miku?"............tuší to, ale chce to slyšet od něj......
" Ty dobře víš, co od tebe chci Wayene....".........
" Ale proboha Miku já jsem tvůj osobní strážce, né detektiv."....zděsí se představy, že by měl hledat onu neznámou ženu......
" To já přece vím, ale i tak bych chtěl, aby ses toho ujal. Pokud si dobře vzpomínám nedávno Skipper vzpomínal, že zná nějakého vlivného detektiva, který najde i jehlu v kupce sena."........
" Ach Miku, co mám s tebou dělat. Ty jsi prostě dobrá duše. Zeptám se bráchy a uvidíme, co se s tím dá dělat.".........
" Já věděl, že mě nezklameš....Jo ale ještě jedna věc....před Helen mlč jako hrob.".........dá si ukazováček před ústa. Wayen tuší, že tohle bude velké dobroružství........


9. kapitola - Krev není voda

5. června 2013 v 12:22 Povídky - příběhy
9. KAPITOLA

Sarah začínala mít z Jacka strach. I když ji přehlížel a vracel se pozdě v noci neustále při pohledu na něj měla před očima tu noc, kdy si ji tak hrubě vzal. Ještě teď cítila jeho dech a pot když dosahoval vytouženého vrcholu.

V práci si vzala nějaký čas volno, aby se dala psychicky doořádku. Zavolala svému dobrému příteli Alexovi Pettersonovi, aby za ní vzal na pár dní ordinaci. Studovali spolu na stejné škole a Sarah věděla, že tenkrát byl do ní tajně zamilovaný, ale ona dala přednost Jackovi Brownovi. A tak si nakonec Alex vzal letitou sousedku z vedlejší ulice, kterou znal od dětství . S Mary měli krásný vztah a za několik týdnů se budou těšit z dalšího, už třetího potomka.


Sarah se těšila na voňavou kávu, která se vařila v konvici. Už se nemohla dočkat až tenhle lahodný mok dopraví do svých úst, když v tom se domovní dveře veškerou silou zabouchly, až se váza na polici otřásla....

"Sarah! Sarah, jsi doma?!"...........s každým přiblížijícím se krokem Sarah cítila závan laciného parfému, který používají prostitutky a piva, kterým bylo nasáto Jackovo oblečení. Opírala se o roh kuchyňské linky. Doufala, že ji řekne jen pár slov, na které nebude muset odpovídat a odejde do ložnice, kde se z té své opice vyspí. ALe doufala marně. JAck ji chytil za vlasy a otočil si jí k sobě..........

" Neumíš odpovídat, když tě volám?".......vrazědným pohledem Sarah doslova zabíjí....
" Co chceš JAcku?".....řekne přeskakujícím hlasem.........
" Ale copak zlato, snad nemáš ze svého muže strach."............kousne ji do ucha......
" Teď jsem si to rozdával s pěkně nadrženou děvkou. Ale nebyla tak dobrá jako ty. Musím si spravit chuť doma. Co říkáš Sarah tomu, že by jsme si spolu užili?".........začal rozepínat knoflíčky u blůzky, aby se mohl dotýkat jejich ňader......
" Prosím Jacku, nedělej to."........potichu ho žádala s očima plnýma slz a pocitem hrůzy, která může nastat..........
" Nepros Sarah, stejně ti to nepomůže. Seš má žena a mám právo si s tebou dělat co chci."....ošklivě s ní praštil o zem až ucítila prudkou ránu do hlavy. Neomaleně si svlékal kalhoty. Byl natolik opilý, že měl co dělat, aby se z nich vysoukal. Celou svou vahou upadl na Sarah. Vyhrnul ji sukni a serval kalhotky. Už mu nic nebránilo v tom, aby si ji znovu vzal. Tentokrát hruběji a násilněji, než předtím.......

8. kapitola - Krev není voda

3. června 2013 v 15:51 Povídky - příběhy
Dílek věnuji naší Zuzy a zároveň posílám co nejvíce pozitivní energie, aby vše dopadlo dobře....


8. KAPITOLA

Michael s knihou v ruce usedá v kuchyni za stůl, kde Helen připravuje oběd. Požádá ji o šálek čaje. Ta mu jej s radostí připraví.

Zabrán do čtení nevnímá Helen, i když její přítomnosti si je vědom. Samozřejmě mu neunikla ani její smutná tvář. Michael ví, že je stejným důvodem jako pokaždé, ale bohužel ten důvod nezná, a tak se své hospodyně už raději nevyptává. Stále doufá, že se jednou sama rozpovídá, ovšem že to bude zrovna dnes, nečekal...
Helen sedne na židli naproti Mikovi a nervózně v ruce žmoulá kuchyňskou utěrku............

" Michaeli, mám dceru."............vysype pravdu.....
" Dceru?".........neskrývá svůj překvapený výraz.........." To je báječné Helen, proč si mi o ní nikdy neřekla? A kde je teď?"......chrlí ze sebe........
" Nevím."..........odpoví po pravdě. kouká na drobek, který leží na stole z housky, kterou měl Michael k snídani.......
Michael na ni stále kouká s velkým otazníkem ve tváři....
" Víš, je to dlouhý příběh, který mě tíží tolik let.".....vydechne........" Bylo mi šestnáct a znáš ten příběh......studentka se zamiluje do svého profesora a otěhotní. Až to zjistí dává od ní ruce pryč jako od prašivého psa..."............
" A co tvý rodiče? Copak tě nepodrželi?"........ptá se...........
" ROdiče...........to oni mi vzali dceru. Záměrně jsem jim o svém těhotenství řekla až když bylo pozdě na potrat. Protože jsem dobře tušila, že by mě na něj poslali. Řekli mi, že až porodím dám dítě k adopci. Stále jsem doufala, že si to rozmyslí, že třeba až uvidí své vnouče něco se v nich zlomí a nedovolí, aby mi ji vzali, ale nestalo se tak. Bylo mi šestnáct Miku, nemohla jsem s tím nic dělat. Prachsprostě mi ji sebrali z náručí. Jediné co mi dovolili ji pojmenovat. Sarah - princezna. Chtěla jsem,aby nosila vznešené jméno, protože pro mne byla darem od první sekundy, co přišla na svět. Slíbila jsem ji, že ji jednou najdu a budeme spolu. Jenže i když jsem se snažila na úřadech mi nechtěli nic říct. Prý nemám právo. Jak nemám právo? Jsem přece její matka. To já ji devět měsíců nosila pod srdcem, to já ji porodila a to oni mi ji vzali. Vím, že svůj slib nedokáži splnit, a proto alespoň doufám, že žije krásný život. Víš kolikrát se přistihnu, jak přemýšlím, zda jsem už babičkou."..........trochu se přes slzy pousměje........." Nebo, zda je moje dcera lékařka a nebo například obyčejná pokladní v supermarketu....tak či onak vím, že bych na ni byla hrdá. Je přibližně v tvém věku Miku.".....Michael čekal cokoliv, ale tohle ne. Zlostí sevřel pěst až se mu nehty zaryly do dlaně. Při pomyšlení na to, že by byl otcem a oni mu vzali dítě ho přivádělo k šílenství. Jak mohli? Jak mohli vzít Helen její dcerku? Místo toho, aby při ni její blízcí stáli ji ke všemu poslali na internát. Prý, aby neposkvrnila jméno rodiny.Helen byla jeho druhou mámou. Mateřství měla v krvi a proto vždycky tušil, že tu něco nehraje, ale tohle? Ano, i ty, které nadevše milujeme, nosíme stejnou krev nám mohou ublížit...ne nadarmo se říká, že krev neví voda, ale platí to vždycky?.....uvažoval..........


7. kapitola - Krev není voda

1. června 2013 v 19:38 Povídky - příběhy
7. KAPITOLA

Jack v kuchyni připravoval lasange se špenátem, o kterých ví, že je jeho žena miluje. Na sněhový obrus prostře bílé talíře s modrým potiskem, do perfektně vyleštěných skleniček naleje francouzké víno a doprostřed stolu postaví úzkou vázu s růží. Jako poslední třešničkou na dokonale prostřeném stole jsou svíčky ve tvaru rudých srdíček, které se na sněhovém obruse dokonale vyjímají. Nic nebrání příchodu jeho manželky.

Slyší Sarah jak si v předsíní zouvá boty zatímco on své kulinářské umění nandává na talíře.....

" Pojď zlato, večeře je na stole.".........pobízí svou ženu..........
" Jé, to vypadá náramně.".........pohlédne na naservírovaný pokrm a nasává z něj chutnou vůni. Nestačí se divit tomu, jak je její muž pozorný. Začíná se cítit provinile, kvůli tomu, že se v posledním čase spolu tak hádají.....
" JAk bylo v práci?".....zeptá se , ale Sarah dojde, že je to jen nezbytná otázka, na jejíž odpovědi mu až tak nazáleží a tak jen prohodí....." Tak, jako vždy."......a víc se nenamáhala. I když ve skutečnosti by mu ráda pověděla, že byla u zrodu nového života rodící fenky paní Smithové. ......
Jack po tom co dojedí sklízí ze stolu, i přesto že se Sarah nabízela, že to udělá ........" Ne zlato, dnes tě chci hýčat."......vlepí ji polibek do vlasů. Nechá ho tedy v kuchyni a sama se odebírá do obývacího pokoje, kde usedne na měkkou pohovku. Na chvíli zavře oči. když v tom ucítí Jackovu přítomnost.....
" Ach, asi jsem se na chvíli ztratila.".......snaží se oddělat Jackovu ruku, která se usadila na jejím levém prsu....
" Jacku nezlob se, ale jsem vážně unavená. Půjdu si raději lehnout."......snaží se vysvětlit svému muži, že dnes se žádné manželské povinnosti konat nebudou....
" Už? Ještě chvíli...mám na tebe strašnou chuť.".....začne ji sténat do ucha. Ovšem tyhle vzdechy jsou Sarah nepříjemné a snaží se odejít. Třeba tak pochopí. že vážně dnes na milostné hrádky nemá pomyšlení....
Jack se však nevzdává a při jejím odchodu ji hrubě uchopí za zápěstí..........." Zůstaneš tady!." .... přikáže jí.......
" Auu, Jacku, co to děláš. Pusť mě, to bolí."..........
" Pomiluješ se se mnou ať chceš nebo ne."........strhne ji na svůj klín a hrubě roztrhne blůzku. Pár knoflíčků se rozuteče po podlaze. Snaží se vyndat její pevná ňadra, což se mu díky své hrubosti podaří. Surově v ústech žmoulá její bradavky. Sarah cítí stisk jeho zubů a bolestí vykřikne. .....
" Prosím Jacku, přestaň."......ten však na její naléhání nereaguje. Strhne ji ze sebe a povalí na gauč, kde na ní celou svou vahou lehne. Rozepne si zip u kalhot a Sarah po očku pozoruje jeho zesilující chtíč. Hrubě do ní vnikne. Sarah už nevnímá bolest, jen chce mít tuhle hrůzu, co nejrychleji za sebou....