Červenec 2013

25. kapitola - Krev není voda

28. července 2013 v 20:40 Povídky - příběhy

25. KAPITOLA

Doposud jeho vztahy s ženami závisely na jeho náladě, stupni zájmu a času, který měl k dispozici. Zájem žen byl obvykle zaručený. Nikdy příliš nevyužíval své přitažlivosti, ale přece jen věděl, že u dámského publika má úspěch. Mohl si mezi všemi zástupy vybírat, ať už to byla žena z branže či věrná fanynka. Ovšem v mnoha případech šlo jen o dočastné splanutí, které ani jedna strana nebrala vážně. Jenže odstupem času i věku cítí, že by se chtěl přece jen usadit. Oženit se a založit rodinu. Miloval děti a ty, jenž často pobývaly v Nevrlandu mu částečně vynahrazovaly rodinu. I přesto toužil po vlastních. Jenže v jeho případě najít ženu, která by mu je porodila šlo stěží. Čím víc o tom přemýšlel tím víc ztrácel veškerou naději.....

Seděl za piánem a prsty vyťukával akordy. V hlavě se mu postupně zrodily slova, které by mohl použít do nové písně. ....směj se přestože je tvé srdce bolavé, směj se dokonce přestože je zlomené ..... pobrukoval si....


Sarah vešla do haly v domění, že tam nikdo není. Když ovšem u piána zahlédla přemýšlejícího Mika, zarazila se. Uběhl týden od doby, co se naposledy viděli a tudíž i týden od jejich společného milování. Záměrně se mu vyhýbala, dělala svou práci a on nejspíš taky. Při pomyšlení na společnou noc se ji rozbušilo srdce. Myslela, že už nikdy nepozná jaké je to cítit na svém těle něžné doteky. Ty, které cítila naposledy se od těch něžných jen těžko vzdalovaly....
Otočil se a jí se neskrotnou rychlostí rozbušilo srdce a ona jeho tlukot nedokázala ovládat......

" Ahoj Sarah.".......pozdravil....
na jeho pozdrav odpověděla kývnutím hlavy. Oči ji běhaly po celé místnosti a ona hledala nouzový východ, aby od něj mohla co nejrychleji utéct. On však její myšlenky vycítil....
" Chceš utéct?"....zeptal se. Ještě více zpanikařila, ale neodpověděla.....
" Chápu. Vlastně se ti ani nedivím. Kdyby se ke mě někdo zachoval tak, jako já k tobě už bych ho v životě nechtěl vidět a hledal co nejbližší cestu, abych se od něj vzdálil."........
" Chceš, abych si sbalila kufry a odešla? Protože klidně to udělám.".........chtěla odejít, ale uchopil ji za paži.........
" Ne, prosím neodcházej."........v očích se mu zaleskla nepatrná slza. Přiblížil se k ní tak blízko, že se jejich pohledy do sebe zaklesly. .... " Mohli bychom si promluvit?"........nastalo ticho. Sára potřebovala čas na přemýšlení.....
" Dobře, mluv tedy.".......
naklonil se k jejímu uchu....." tady ne."..........

24. kapitola - Krev není voda

20. července 2013 v 16:27 Povídky - příběhy
Prdelky moje,
omlouvám se za mou nepřítomnost, ale čas je nepřítel..... do konce léta to nejspíš lepší nebude :-) I přesto vám alespoň přináším kraťounký dílek....:-)
Mějte se krásně a užívejte sluníčka :-)


24. KAPITOLA


" Helen, s takovou ta polévka bude příliš slaná.".......Michael vešel do kuchyně ve chvíli, kdy Helen vařila oběd. Po tváři se jí linuly slzy, které stékaly do hrnce....
osušila svou uplakanou tvář do kuchyňské utěrky........" Omlouvám se Mikeu, ale v poslední době je mi úzko víc než jindy."..........stlumila hořící plamen a usadila se ke stolu.........
" Je to kvůli tvé dceři?".........zeptal se........
přikývla........." Ztratila jsem veškerou naději, že ji kdy uvidím."........přiznala se....
Michael bojoval se svým vnitřním já. Rozmýšlel, zda ji má říct pravdu, ale pohled na zrazenou, nešťastnou ženu ho utvrdil v tom, že už je čas.........
" Helen?"........přistoupil k ní ze zadu a položil ruku na její rameno.........." tvá dcera je tady."......řekl tiše........
" Cože?"........překvapeně na něj pohlédla........" Bože slečna Sára.".............pohlédl do země. Nemusel odpovídat..........
" Michaeli, jak si mohl? Proč si mi k čertu nic neřekl? Jak..jak si ji našel?".......bombardovala ho........
" Helen vím, možná jsem ti to měl říct dávno, ale hledal jsem vhodnou příležitost. Wayen najal detektiva Kinga...napřed se zdálo, že najít ji je nemožné. Nechtěl jsem ti dávat naději a hned ti ji zase brát....Taky jsem nevěděl, zda ji přinutím sem přijet. Bylo to tak nereálné, ale najednou věci nabraly rychlý spát a ona tu byla. Nemohl jsem to na ni ani na tebe jen tak vybalit...prosím pochop to. ".......koukal na ni psíma očima. Tenhle pohled Helen dobře znala, vlastně se na něj ani nedokázala zlobit. Nešlo to. Ale nešlo mu ani poděkovat. v hlavě si neustále celá ta léta přemítala jaké to bude, až svou dcerku jednoho dne znovu uvidí. Myslela si, že si vzájemně skočí do náruče a v téhle pozici setrvají pozbytek života. Ale moc si tohle setkání idealizovala. Na jednu stranu je šťastná, že má Sarah tak blízko, ale na tu druhou věděla, že je tak daleko jako byla do chvíle Mikova přiznání......


23. kapitola - Krev není voda

15. července 2013 v 20:03 Povídky - příběhy
23. KAPITOLA


Michael Sarah neviděl několik dní. Pracoval a doma se zdrřoval jen zřídka. Možná i záměrně, přece jen se tak trochu bál Sáře pohlédnout do očí. Měl strach jak by po tom co se mezi nima stalo reagovala. Ale touha po tom ji políbit byla mocnější a silnější než jakékoliv zásady. I přesto měl pocit, že jí musí vidět a nějak ji to vyvětlit. Ale jak? Přece sama musela vytušit, že je z ní úplně poblázněný. Že kdykoliv je s ní jediná myšlenka, která mu v hlavě koluje je ta, jak se ji dostat do kalhotek......

Neustále přešlapoval před dveřmi jejího pokoje. Sebral všechnu odvahu a zaklepal.......
otevřela......" Sáro mohu dál?"......přikývla......
" Přišel jsem se omluvit."........stál u dveří jako dítě, které čeká na svůj trest za své prohřešky......
" To nemusíte."..........dělala, že hledá něco na stole, aby se na něj nemusela podívat.........
uchopil ji za paži........." Ty víš proč tu jsem, viď Sáro....".....Zvedla hlavu se významně se na něj zadívala. JEjich pohledy se do sebe zaklesly.Najednou to bylo jasné. zduch kolem nich se chvěl nejen horkem. .........
" Myslím, že ne."..... Mohl ji pustit a odejít, kdyby mu neoplácela stejně dychtivý pohled.....
" Lžeš Sáro.".....Drsně se zmocnil jejich úst. ZAjel do nich svým jazykem. Uchopil ji za boky a přitáhl si ji k sobě. Dotek jejího těla, její vůně, chuť jejich úst ho přiváděl o zbytek rozumu. Pulzovala v něm touha jakou ještě nikdy nepoznal.
Přitiskl ji ke zdi a nazvedl tričko. Pod ním byla nahá. V tomhle parném létě se neobtěžovala s podprsenkou. Špičkou jazyka se dotkl její bradavky. Sykla vzrušením. ZAjel ji pod sukni a uchopil za zadek. Něco nesrozumitelného řekl, ale nepřikládala tomu žádnou váhu. Uchopil ji a zanesl na pohovku. Jednou nohou si klekl na pohovku a stáhl ji sukni. Po ni následovaly kalhotky. Jeho dech se rozléhal po pokoji, když zápasil s přeskou u kalhot. Rozepl zip a vnikl do ní.
Zajel ji prsty do vlasů. Vychutnával si těch pár vzácných vteřin, kdy se jí mohl dotýkat. Cítil ji, vlastnil.
Zajel ji rukama pod zadeček, zvedl ji pevně a držel, pronikal doi ní hlouběji s čím dál větší silou dokud jeho tělem neprojela vytoužená slast. Jeho vyvrcholení bylo dlouhé, intenzivní a úplně ho vyčerpalo. Ležel na ní celou svou vahou, cítil její tlukot srdce.
Otevřela oči a zadívala se na něho. Zvedla ruku k jeho tváři, ale odtáhl se. Mličky vstal z postele a začal si natahovat kalhoty. Košili ledabyle zapl i když knoflíčky neseděly. Z jejím zastrčením do kalhot se ani nenamáhal. Smutně na ni pohlédl. Ústa se mu rozevřela, jakoby chtěl říct "promiň", ale naposlední chvíli si to rozmyslel. NEchtěl od ní odejít, ale věděl, že musí..........



Potom co Michael odešel od Sarah procházel se po Nevrlandském okolí. JEho cesta neměla jasný cíl, snad si jen potřeboval pročistit hlavu. Nakonec se vrátil do domu a usedl ke svému oblíbenému piánu.
Hrál klasiku i rokenrol, ale všechno to tak nějak vyznělo smutně. Hudba nezahojila jeho duši jako tomu bývalo obvykle. Brzy zanechal snahy najít útěchu v hudbě a natáhl se na gauč. Položil si paži přes oči a snažil se zahnat výčitky. Výčitky, které ho trápily od chvíle, co opustil Sarah.




22. kapitola - Krev není voda

14. července 2013 v 12:41
22. KAPITOLA

Byl frustrovaný a rozzuřený sám na sebe. Jak ji mohl políbit? Sakra, ale když ona byla tak přitažlivá, že jen při pomyšlení na ni v něm vzbuzovala touhu.. Několikrát sevřel prsty a rozevřel, aby si od té pulzující bolesti ulevil. Potom vlezl do sprchy, i když se před chvílí sprchoval a do sebe pod chladnou vodou nalil dvoulitrovou láhev vody. studená voda zabránila jeho pocení a zabrala na jeho neuspokojivé vzrušení.......


................

Helen projížděla prsty po hřbetu jednotlivých knih ve své knihovničce. Byla to opravdu malinkatá sbírka oproti té, kterou má Michael. I když ji sám několikrát nabízel, aby si od něj kdykoliv vypůjčila kteroukoliv knihu , odmítla. Byla zarpultilá čtenářka ženských románů a tenhle žánr se rozhodně u Mika neobjevoval.
Vytáhla jednu z nich. Byla už hodně stará, svázaná kůží a stránky byli zažloutlé. Jakby ne, byla to kniha ještě po její babičce. Vlastně jediná věc z dětství kterou krom plyšového medvídka měla. Medvídek.....přemýšlela kam se vůbec poděl. ..Ale nechala medvěda medvědem a začala obracet jednotlivé stránky.

Listovala nimi až narazila na usušenou kopretinu. Opatrně ji chytila dvěma prsty, aby se ji nerozpadla v ruce......


" Babičko upleteš mi věneček prosím...."......malá Helen seděla na louce plnou lučních květůse svou babičkou . Společně natrhaly kopretiny a vily věnce....
" Až budu velká budu mít dceru a naučím ji venečky stejně jako si mě je naučila ty."......řekne hrdě své babičce a kopretinovou ozdobu nasadí do svých vlasů.........

Heleniny slzy se vpíjejí do zažloutlých stránek........kdepak si má holčičko, kde ses jen ztratila........





Olízla své rty. Ještě na nich cítila Michaelovu příchuť. Lhala by kdyby tvrdila, že se jí nelíbilo s jakou vášní ji líbal. Včas než stačilo k něčemu opravdovému dojít ho zarazila. Ale chtěla ho zarazit? Néééé Sáro Brownová, jsi tu proto, abys vyřešila svůj dosavadní život, a né aby sis ho ještě více komplikovala.......


tak jo příště ji dovolíme aby si ten život zkomplikovala :-)


21. kapitola - Krev není voda

5. července 2013 v 8:19 Povídky - příběhy
21. KAPITOLA

Stála na terase a koukala na noční oblohu. Vítr ji příjemně narážel do tváře a ona zavřela oči, aby se jím mohla nechat laskat........
" Neruším?".........za jejími zády stál Michael, otočila se k němu. Musel vyjít zrovna ze sprchy. Usuzovala to z konečku jeho vlasů, ze kterých ještě kapala voda.....
" Ne, nerušíte.".......zakroutila hlavou.....
" Přišel jsem vám poděkovat za Bonu. Byla jste úžasná."..........
" Myslíte?".......zašklebí se.........." Jen jsem dělala svou práci. Každý jiný lékař, by se zachoval stejně."......odvrátila pohled a koukala do tisíce zářivých světýlek, které zářily v té noční tmě....
přistoupil k ní o pár kroků blíž........" Myslím, že ne Sarah. Jen málo lidí by se zachovalo tak jako vy. Vždyť kdyby to šlo, klidně by jste veškerou bolest přesunula na sebe a porodila za Bonu."......
" Podle čeho to usuzujete?"...........zamračí se.......
" Myslím, že z vás bude jednou dobrá máma."............
" Bože, co....co to vykládáte? Nic o mě nevíte, tak si laskavě nechte ty vaše domněnky."........ červeň ji stoupala do tváří. Nevěděl zda zrudla rozpaky nebo hněvem, ale měl pocit, že je čím dál naštvanější. Sotva pohnula rty, když procenila mezi zuby...." Nic nechápete.".....

" Hmmm.....jen jsem si to myslel."......lhostejně pokrčil jedním ramenem......
" Tak příště nemyslete.".........
" Máte pravdu...ono ve vaší přítomnosti jde jen těžko rozumně přemýšlet.."..........Sáře bylo naprosto jasné kam tím míří...
Dlouho se na sebe dívali a napětí houstlo. Pomalu ji položil ruce na ramena a přitáhl ji blízko nebezpečně k sobě........Najednou se jeho rty přitiskly k jejím. Dřív než se stačila vzpamatovat, jeho jazyk se proháněl v jejich ústech.Rozpálený a vzrušený ji líbal a ona kupodivu nekladla žádný odpor.Jeho ruce sklouzly k jejímu pasu a přitáhl si ji těsněji k sobě. Touha se probouzela v jeho kalhotách....

" Bože.".....zamumlal a položil tvář na její šíji. Jeho polibky začaly být čím dál vášnivější a hladovější. Jejich těla hořela touhou. Intenzita společného objetí byla šokují. Sarah byla překvapená sama sebou jak na jeho doteky oddaně reagovala. Ale náhle se vzepřela...........

" Dost."......odstrčila ho od sebe...
" Dobrou noc Michaeli."...........nechala ho nečinně stát a odešla do svého pokoje......


20. kapitola - Krev není voda

2. července 2013 v 15:10 Povídky - příběhy
20. KAPITOLA


Byl na sebe hrdý za to, co v životě dokázal, ale neustálá samota ho přece jen tížila. Možná se to zdálo absurdní, člověk jako on, který je neustále pod drobnohledem se přece nemůže cítit osamělý. ALe bylo to tak. Michael si na zář reflektorů a zkoumavé oči publika pamatuje už od dětství. Nesnášel ten neustálý nátlak lidí, fanoušků, kteří ho pronásledovali na každém jeho kroku, ale paradoxě naplněné haly miloval. Na jevišti jako by z něj byl jiný člověk. Jindy ostýchavý, tvář schovávající pod slunečními brýlemi záhy na pódu byla fuč. Dokázal ze sebe vytěžit maximum a ječící, omdlévající dav fanynek mu zvyšovalo jeho mužské ego.

Seděl na pohovce a očima projížděl po mísnosti. Miloval každou starožitnou vázu či obraz na zdi....miloval svůj Nevrland........

" Miku, Miku."..........ustrašená, sotva popadající dech Helen běžela za Mikem....
" Jim volal,že na Bonu to už přišlo. Je u ní Sarah, ale asi na to sama stačit nebude."......Bona byla klisna, která byla v radostném očekávání. Sama se tu před pěti lety narodila a teď i ona přivede další přírůstek do tohohle nádherného ráje. Jenže od začátku ostatní veterináři upozorňovali na to, že pro Bonu bude porod obtížný. Proto se náramně Michaelovi hodilo, když se dozvěděl, že Helenina dcera je veterinářka. Doufal, že když ji poví, jak se věci mají jeho pracovní nabídku neodmítne. A také, že neodmítla. Jenže přece jen si teď uvědomuje jestli pro Sarah nepřichystal příliš těžké sousto.

Ostatní zaměstnanci věděli, že Michael chce být u toho až Bona začne rodit a tak je prosil, aby ho o všem informovali. Nejdříve nervózně přešlapoval na jednom místě a pak se přece jen rozhodl jít do stájí podívat.


" Bono prosííím ještě musíš zatlačit. Chci ti pomoct, ale sama to nedokážu. Tak se nevzdávej holka."...........Kolem Sáry stála tlupa ošetřovatelů a čekali na její pokyny. Tou masou pomocníků se Michael dostal dostatečně blízko, aby viděl Sáru jak zachraňuje zvířecí život. Kapičky potu stékaly po jejím obličeji, bílé kapri, které měla na sobě zdobila rudá krev. Nejen Bona, ale i Sára byla vysilená, přesto to ani jedna nevzdávala......

" Same, podejte mi prosím další prostěradla."..........poprosila jednoho pomocníka, který ji ochotně všechny potřebné věci obstarával. Když už se natahoval pro další prostěradla Michael ho zastavil a řekl mu, že to udělá sám.........." Pane Michaeli, ale tohle není pěkný pohled, neměl by jste tu být."........upozorňoval ho........
" Neboj Same, ještě stále něco vydržím. A myslím, že každá volná ruka je tu potřeba.".......v tom měl Michael pravdu, a tak Sam nic nenamítal.........

" Děkuji."......odpověděla aniž by pohlédla muži do tváře. I přesto v jaké situaci se nacházela dokázala vnímat vůni, která se z toho muže linula. Došlo ji, že tohle Sam není..........
" Michaeli, co tu děláte.".........
" Přišel jsem vám pomoct."........odpoví.........
ale Sarah nadšením z jeho přítomnosti zrovna nejásá......." Měl by jste raději jít. Myslím, že to zvládnu sama."........mluvila přesvědčivě, ale nebyla o tom přesvědčená.. Michael dělal, že ji neslyší a zeptal se na další pokyny.........
" Pane Michaeli, proboha pochopte, že to není žádné zpívání ani tancování na jevišti.".........
" A vy pochopte, že Bona je jedna zžijících tvorů tady a já ji neopustím."........jejich pohledy se do sebe zasekly. Byly natolik přesvědčivé a neústupné, že Sarah se zmohla jen na jediné........" Chyťte ji za hlavu a držte všechnou silou, kterou v sobě máte. Už nemůžeme čekat. Musíme hříbě dostat ven, jinak to nepřežije.".......



19. kapitola - Krev není voda

1. července 2013 v 19:26 Povídky - příběhy
19. KAPITOLA

"Jen klid maminko, o vaší dceru bude dobře postaráno"....vrásčitá ruka ženy se natahovala k matce, aby ji z náruče vytrhla její dítě....
" Ne!"...vykřikla....malá holčička se držela matčina sevření veškerou silou, kterou měla...." Chci zůstat se svou maminkou.".....zvlykla....
" Tam, kam půjdeme se ti bude líbit holčičko. Slibuji ti to.".....ale dívenka té staré ženě, která páchla cigaretovým kouřem nevěřila. I když se snažila mluvit laskavě, její hlas ji nikterak neuklidňoval.....
" Bez maminky nikam nepůjdu."....
" Obávám se, že budeš muset."......žena znovu hmátla po dívence. Její stisk byl pevný a natolik výstižný, že holčička cítila jak se nehty ženy zarývají do její paže....
křičela, kroutila se, kopala svými nožičkami, ale veškerý boj byl marný. Žena ji držela pevně. Vzdalovala se od své matky.
Matka natahovala ruce ke svému dítěti a tiše vzlykala..." holčičko, holčičko moje.".........
" Maminko, maminko neopouštěj mě."........


Zpocená Sarah se posadila na široké posteli. Nemohla popadnout dech. V ústech měla sucho, hrdlo ji pálilo. Noční košile se přilepila na mokré tělo.
Odhodila přikrývku a přitiskla kolena ke své hrudi. Tiše vzlykala. V hlavě si přemítala noční můru.

Převlékla se do čisté košile, ale bála se znovu usnout. Dostala chuť na šálek meduňkového čaje a tak se vypravila do kuchyně.
Otevřela dveře od pokoje a tiše se brodila chodbou ke schodišti, v té tmě slyšela vlastní dech.
V kuchyni svítilo tlumené světlo a tak Sarah neměla problém najít v poličce hrníček. Nalila si do něj z konvice čaj. Byl příjemně teplý a voňavý. Posadila se za stůl a prstem jezdila po hrdle hrnku. Nemohla z hlavy vyhnat ten sen. Jen při pomyšlení na něj cítila jak jejím tělem projel chlad.
Byla natolik ponořená do svých myšlenek, že si nestačila všimnout, že v místnosti není sama......

" Ježiši kriste, slečno Sáro, vyděsila jste mě. Proboha proč nespíte?"........Helen vyděšeně tiskla svou dlaň na hruď.....
" Omlouvám se paní Helen. Nemohla jsem spát a tak jsem si přišla na šálek čaje."........pozvedla hrníček......" Mimochodem je moc dobrý."........pochválí hospodyni.....
" Mohu?"........ukáže na prázdnou židli naproti Sáry, ta přikývne........
" Asi jsem vás vylekala co."......omluvně se pousměje.......
" Ani ne. Víte, vlastně jsem na noční rozhovory zvyklá. Dost často tu sedávám s panem Michaelem. Je jako noční pták...až na to, že nespí ani přes den.".....
" Všimla jsem si, že jste si s panem Jacksonem hodně blízcí."......smočí rty v čaji......
" Ano. Michael je pro mě jako můj syn."......
" Aha, takže máte děti."........ani neví proč se na to ptá......
" Mám dceru. Řekla bych, že je ve vašem věku a jmenuje se jako vy.".......Helen se musela přiznat, že ji hlavou projela myšlenka, zda její dcera vypadá podobně jako slečna Brownová. Záměrně ji neřekla, že nemá tušení, kde její dcera je. Kdyby s tím začala, rozplakala by se. Musela najít hodně síly, aby se před časem se svým tajemstvím svěřila Mikovi a neměla v úmyslu o něm vyprávět lidem na potkání. I když ji Sarah byla příjemná, ale zároveň z ní měla divný pocit. Netušila, co to je, ale něco se jí nezdálo. Jakoby i ona měla svá tajemství........