Srpen 2013

Drazí....

30. srpna 2013 v 9:47
ne, nezapoměla jsem na to, co bylo včera za den, ale bohužel jsem se tu dříve nedostala.
Tak dodatečně drahý Michaeli co ti přát? Snad lepší život tam nahoře...Mnoho polibků do nebe....



27. kapitola - Krev není voda

22. srpna 2013 v 17:31 Povídky - příběhy
27. KAPITOLA

Potom, co hudba utichla, ale smích dětí nikoli se šli společně projít. Nevrland skrýval mnoho neobjevených zákoutí, které Sarah společně s Mikem neustále objevovala. Jeho přítomnost ji byla čím dál víc příjemnější. Viděla v něm lidskost, houževnatost a neskutečnou chuť stále něco nového objevovat. Připadal ji úplně jiný, než ho mnozí znali z televize. Vůbec nebyl plachý, tak jak se zdálo. Vlastně ano, v prostředí, které neznal, ve společnosti, která mu byla krajně nepříjemná se cítil jako malé ptáče, které chce co nejrychleji uletět. ALe tady ne, NEvrland- jeho domov mu zajišťoval ochranu a pohodlí. Tu byl svým pánem, který si může dělat co chce a nikomu se za své činny zpovídat. Proto se tu Sára cítila tak příjemně a v bezpečí. Jakoby tu byla chráněná před okolním světem, který je venku, číhá na ni, a který ji tolik ubližuje. A nejen jí....

Brouzdali se po okolí celé odpledne, že si ani neuvědomovali, že oblohu zahaluje černočerná tma.....

" Slyšela jsi to?"....
krom tlukotu vlastního srdce neslyšela vůbec nic...." Co?"
" Vidíš támhle na té větvi tu sovu?"....ukázal na jeden z dubů, ale Sarah nic nespatřila....
"Ne, kde?"......nechápala....
" Počkej.".......stoupnul si za jejími záda a rukami uchopil její boky. Přitáhl si ji malinko k sobě. Ruku natáhl přes její hlavu a ukazoval na strom...." Tam na té malé větvi."........balamutil.....
" Ale nic tam vážně nevidím.".....zakroutila hlavou....
" Vážně? Máš pravdu, nic tam není.".......rty se dotkl jejího ušního lalůčku...." Lhal jsem. Nějak jsem tě přece musel dostat k sobě blíž."...na krku pocítila jeho vlahý dech. Jemně ji nazvednul vlasy a políbil na šíjí. Tělem ji projela touha a v břiše poletovalo snad tisíce motýlků. Prsty ji začal masírovat krk a pomalu sjížděl po páteři.....
" Tlučeti Sáro srdce, je to kvůli mě?"....obrátila se k němu tváří tvář a stydlivě přikývla. Jejich ústa splynula v dychtivý polibek. Za tu dobu znala chuť jeho rtů, ale ještě nikdy se nelíbali s takovou vášní a příslibem. Rukama mu vjela do vlasů. Prsty prozkoumával křivky jejího těla. Jeho zvídavé ruce a nenasytné polibky přinášely další rozkoš. Přitiskla se k němu omámená jeho polibkem. Dívala se mu do očí, když začala rozepínat knoflíčky u jeho košile. Prsty projížděla po jeho hrudi s takovou přesností, aby ji neunikl jediný chloupek, kterými byla poseta jeho hruď. Nebylo jich mnoho, ale přesto cítila jak se mu ježí touhou. Něžně se dotkla jeho stuhlé bradavky. Michael sykl vzrušením. Hlasitě polk a převzal prozměnu velení on. Jeho ruce ji obejmuly. Malinko se odtáhla,aby mu usnadnila přístup k jejím ňadrům. To, co se dělo se Sáriným tělem šlo jen stěží popsat, ale už těď věděla, že tohle milování se bude vmnohém lišit od toho předešlého. Najednou už nešlo jem o ukojení vzájemné touhy, ale v jejich duší začala proudit láska.....
" Ach bože Sáro, tolik tě miluju."....vzdechl. Cítila jak se ji ta slova vrývají hluboko do srdce. I přesto, kdyby ta slova nevyslovil, nebylo by to důležité. Barva jeho hlasu, naléhavost, řeč jeho těla ji sdělovaly to, co tolik toužila slyšet.
Jeho dlaně se dotkly jejich stehen kolem kterých začal kroužit. Líně prsty sjížděl do jejího lůna. Cítil její chtíč. Opatrně se pohnul a lehl si mezi její stehna. Pak ucítila jak jemně vstupuje do toho utajovaného místa...." Tolik tě chci."...zašeptal a pronikl do ní....
" Lásko moje.".....šeptl...dlouho leželi v tomhle intimním objetí.... Jejich nahota byla něco prostého a zároveň důkazem něčeho překrásného, okouzlujícího. Šum stromů, těkoucí řeka, černá obloha poseta hvězdami...ti všichni podávali své svědectví života společně se Sarah a Michaelem.....


26. kapitola - Krev není voda

20. srpna 2013 v 21:55 Povídky - příběhy

Zdravím prdelky,
neveříte vlastním očím, co vidíte? :-D Ale ano je tu další díl, pro který mě ukecela Zuzy :-D Tak snad jste po té dlouhé době nezapomněly, o čem, že povídka je, ale já věřím, že se zase chytnete :-D
Tak přeji pohodové čtení a Haničce ještě jednou přeji všechno nej :-)


26. KAPITOLA

Zářící barevné lampióny, nafukovací balóny všech druhů a barev zdobily Nevrlandské duby. Bílý zahradnický nábytek, plastové talíře a šťastný jekot smějících se dětí byly důkazem toho, že se tu konná pořádná oslava.

" Včera přijely děti se zdravotní diagnouzou - leukemie."..........Vysvětloval Michael....Sarah si všimla, že spousta dětí má na hlavě místo vlasů šátky a klobouky. Jejich tváře byly bledé, ale přitom se v nich odrazovalo světlo a šťastný, bezprostředný úsměv. Sáře se při pohledu na ty andílky chtělo brečet a zároveň smát. Cítila jak se jejich osudy vrývají do jejího srdce a to je viděla teprve pouhých pár minut.......

" Lidé si myslí, že jsem divný. Za mou láskou k dětem vidí něco nepřístupného a podivného. Přitom je to to jediné, co pro ty nevinné životy mohu udělat.".....zamyšleně koukal na pobýhající děti o niž usoudil, že nejspíš hrají na slepou bábu...
" To jediné? Bože Michaeli, děláš pro ně víc než všichni ti doktoři, kteří je léčí. Vracíš jím chuť bojovat a naději, kterou po každé femoterapii nejspíš ztrácejí. Ty jsi ten jenž je uzdravuje. Ty a Nevrland.".........rozhlédne se kolem sebe....
" Myslíš Sáro? Opravdu si tohle myslíš?"....když se její oči střetly se silou jeho pohledu pocítila slabost, která byla zároveň příjemná i zneklidňující.......
" Myslel jsem, že si o mě myslíš pravý opak a vlastně jsem ti k tomu dával i dobrý důvod.".....
" Ani já se k tobě vždycky nechovala zrovna zdvořile.".........musela si přiznat....
" Ach Sarah, chtěl bych ti toho mnohé říct a vysvětlit." ...jeho hlas zněl sklíčeně a naléhavě.....
" Ne, nic neříkej......to..to já bych ti chtěla něco říct...."..... hledala v sobě odvahu mu povědět, kdo ve skutečnosti je. I on toužil udělat totéž.....Chtěl poodhalit totožnost Sarah Brownové. Chtěl ji říct jméno ženy jenž je její matka. Kterou on tak důvěrně zná zatímco ona o ní nemá nejmenší ponětí. Bojoval se svým vnitřním já povědět pravou příčinu toho proč tolik urputně naléhal, aby navštívila Nevrland. Stejně tak i ona bojovala sama se sebou, aby mu pověděla, že není tak svobodná jak sama tvrdí. A že ani nedala šanci nenarozenému dítěti, aby mu mohla dát lásku, zatímco on ji dával úplně cizím dětem....
Místo toho, než oba stačili domluvit přitáhl ji k sobě v zoufalém obětí.Svíral ji jako v kleštích, sklonil hlavu a tvrdě ji políbil na ústa. ........

" Zatanči si se mnou."....šeptl ji do ucha, když uslyšel tón hudby, který se linul z repráků dětské párty.....
Zpočátku cítila jakoby měla nohy z kamene. Při tanci jí zvedl ruce a položil si je kolem krku, sám ji chytl v pase. Naklonil k ní hlavu a zašepltal ji do ucha : "Takhle se mi to líbí víc. Je to jako milování s hudbou."
Když ji přitáhl, nemohla na okamžik ani vydechnout. Tiskl se k ní a jeho připravenost k milování byla více než zřejmá. Nosem ji jezdil ve vlasech a vdechoval květinovou vůni. Ústy se letmo dotkl jejího ucha, když šeptal její jméno. Pak se zastavil na jejích rtech, rozevřel je a něžně políbil: " Je tak příjemné držet tě v náručí. Líbí se mi jak se pohybuješ, jak vypadáš, jak novíš i jak chutnáš."...jazykem opět něžně vplul do jejich úst a Sarah si přála, aby tenhle okamžik nikdy nezkončil. Pár dlouhých minut trvalo než si uvědomila, že hudba ustala a tak se od Michaela nesměle odtáhla.....

S těmi nejmilejšími....

12. srpna 2013 v 20:57

Ahoj prdelky,
hlásím se vám, aby jste neřekly, že se ani neozvu Usmívající se
Tak co, jakpak se máte? Nechystá se některá z vás 31. srpna do Prahy na MJ akci?....
Sice dílek nepřináším, ale mám tu něco mnohem lepšího, no uznejte sami Usmívající se






Končím......

3. srpna 2013 v 22:20
Těžko se mi to píše, ale momentálně nemám sílu na to, abych včemkoliv pokračovala......
Samozřejmě na Vás nezapomenu a Vaše blogy budu navštěvovat nadále.....
Mějte se krásně a nezlobte se na mě prosím......:-((((