Září 2013

30. kapitola - Krev není voda

25. září 2013 v 14:21 Povídky - příběhy
Mám dnes psavou, tak toho musím patřičně využít :-D

30. KAPITOLA


" Jacku, co...co tady proboha děláš?"..........koukala na něj jako na přízrak. Polil ji pot a sevřelo hrdlo.........
" Přijel jsem navštívit svou ženu. Tak rád tě zase vidím, miláčku.".......naklonil se k ní, aby ji mohl přivítat polibkem. Sáře se udělalo špatně. Bylo to tu zase, nahánějící strach jenž ji ta zrůda způsobovala něšlo přehlédnout.........
Ale on dělal jakoby nic...." A to musí být pan Jackson. Těší mě Jack Brown."........natáhl k Mikovi svou pravici.....
" Omlouvám se, že jsem přijel tak neohlášen, ale už se mi po mé ženě neskutečně stýskalo.".........
" To věřím,"......procenil Michael mezi zuby. Jack se mu vůbec nezamlouval. Nejenže to byl pomyslný sok v lásce, ale jeho oči byly tolik neupřímné a navíc se v nich odrážela zloba.....
" Tak pojďte, zavolám někoho, aby vás ubytoval. Předpokládám, že budete chtít sdílet stejný pokoj se svou ženou."..........nejraději by mu nakopal zadnici a holýma rukama ho vyvedl z Nevrlandu, ale jeho zdořilost mu to nedovolila. Navíc to přeci věděl. Věděl, že je Sarah vdaná. I když se mu dnes přiznala její přiznání nebylo úplné. Ten muž ji evidentně děsí a on musí zjistit proč..........


Sarah se do pokoje přiřítila jako uragán zatímco Jack si vybaloval věci z kufru.....

" Co tu proboha děláš? A jak si mě vůbec našel?"..........spustila
" Ale Sarah, copak mě nevidíš ráda?".........chtěl se dotknout její tváře....
" Nesahej na mě ano.".......
" Ale, ale nějak si nám tu zvlčila. Rychle se učíš od toho opičáka.".........začal urážet Michaela......
" Přestaň! Takhle o Mikovi nemluv.".........ještě více přidala na důrazu ve svém hlasu......
" Jo tak on je to Mike. To s ním chrápeš?"........
" Ty jsi hajzl!".......napřáhla ruku, aby mu ji otiskla na tváři, ale byl rychlejší. Uchopil ji za zápěstí....
" Prrrr slečinko, máš mi ještě co vysvětlovat. Zapomněla jsi brzo na to, kdo je tady pánem. Myslíš si, že když se schováš v tomhle zapadákově, tak tě nenajdu? Ale to jsi se šeredně spletla. CHceš vědět jak jsem zjistil kam si zdrhla? Tvůj přítelíček tě prásknul.".......sarkasmus z něj jen číšil...
" Alex?"..........nemohla uvěřit, že by ji Alex zradil. Prosila jej, aby nikomu neříkal, kde je, ale nejspíš i on podlehl Jackově hře......
" Mlčel jako hrob. DLouho jsem s ním nemohl hnout, nejspíš ještě stále má pro tebe slabost, tak jsem musel přitvrdit."......
" Co jsi provedl s Alexem? Jsi zvíře!!!"....dělalo mu dobře dívat se na Sáru, jak propadá zoufalství...
" Neboj, bude žít....zas tak moc jsem ho nezřídil.".........jeho smích ji duněl v uších. Jak jen se mohla za takovou zrůdu provdat.....
" Jacku okamžite odtud vypadni. Podepiš rozvodové papíry a nevracej se. Zmiz z mého života.!!!".......přikázala mu, ale marně . Jack Brown se přeci nikdy nevzdává. Přitiskl ji ke zdi, aby se opět nemohla dostat z jeho svár........." Nikam nepůjdu. Přeci nechceme, aby se pan Jackson dozvěděl tvoje sladké tajemství.".....
" O čem to proboha mluvíš? Jsi zrůda!"......
" Ne Sarah, to ty jsi zrůda. Jak by asi milovník dětí reagoval na ženu, která se zbavila dítěte?!".........



29. kapitola - Krev není voda

25. září 2013 v 12:53 Povídky - příběhy
29. KAPITOLA

Leželi v trávě a mlčky koukali na obláčky, které po obloze pluly neskrotnou rychlostí.....

" Miluji tě Sarah."........šeptl Michael. Hlas jakoby mu ochraptěl. Chtěl ji to říct už takovou dobu, ale bál se vyznat ze svých citů k ní. Sice ji to řekl, když se milovali, ale bylo to tak spontální a ona na to nikterak nereagovala.Potřeboval vědět jaké city k němu chová ona.Dnes našel odvahu, ale zároveň se tolik bál její reakce. Zvedl oči a smutně se na ni usmál. Nic neříkala......
Vážně se zadívala do jeho očí...." Jsi si jistý?"......
" Víc než čímkoliv na světě.".....prsty přejel po její lícní kosti.....
" Ale naše životy jsou tolik rozdílné. Přeci není možné, aby si mě miloval."......mlčky se vzájemně pozorovali, oba nebezpečně blízko k slzám. Řekl ji, že ji miluje a ona k němu přeci cítí totéž, tak čeho se bojí? Pravdy? Musí mu přeci říct, že ve skutečnosti není tím kým si myslí, že je.....
" Jsi krásná."....zamumlal.....přivinul ji těsně k sobě a snažil se ji políbit. Sarah ale jeho polibek nepřijala. Postavila se na nohy a nervózně přešlapovala na místě.....
" Víš Michaeli nechtěla jsem, aby to došlo až sem."......prsty si projela ve vlasech..... "Ty mě nemůžeš milovat a ani já tebe.".....
" Proč?".....nechápal.......
" Protože nejsem taková za jakou mě máš."....neměla daleko k slzám. Ale těď už necouvne musí mu říct pravdu. Musí, ať už s tí naloží jakkoli.....
" Musím ti říct Michaeli pravdu. Prosím vyslechni mě."....natáhla k němu prosebně ruce. Tolik si přála, aby ji uchopil. I když byl zmatený zaklesl své ruce do jejich dlaní a společně se opět posadili do trávy, která už je už příjemně tolik nešimrala. Naopak, jakoby se celý trávník proměnil v tisíce jehliček a zabořovali se do jejich kůže......

" Michaeli jsem vdaná.".........čekala v jeho očích zděšený výraz, ale místo toho jakoby říkal..."já vím."..........." poznali jsme se na škole a po studiích jsme se vzali. Naše manželství nefunguje nějakou dobu a na odchodu jsem mu nechala poslat rozvodové papíry. Utekla jsem od něj."....sklopila oči. O trýzněním, které ji Jack způsoboval se mu styděla povědět.........
Mlčky vedle sebe seděli, že jediné, co slyšeli byl jejich pravidelný dech.....
" Tak něco řekni. Řekni, že mě nenávidíš...cokoliv, jen už prosímtě promluv."........
" Miluješ ho?"..........zeptal se........zakroutila hlavou.....
" A mě???".......tichý hlásek pronikal do jejího mozku zahalen oblakem touhy a marného čekání...pootevřela ústa, aby mohla vyslovit " ANO", ale místo toho odvrátila tvář od Michaela a koukala na právě přicházejícího muže.....


28. kapitola - Krev není voda

23. září 2013 v 16:29 Povídky - příběhy
Kraťoučká kapitolka, ale lepší něco než nic :-D Nikdy bych nevěřila, že v psaní budu mít takové prodlevy. Mrzí mě to, ani netušíte jak moc :-(
Děkuji za vaší shovívavost....

28. KAPITOLA

Společně se probudili do slunečného rána. Jejich tváře byly posety spokojeným úsměvem. Sarah se zamotala do sněhobílé přikrývky, aby se mohla vzdálit do koupelny. Přestože Michael její bronzové tělo už viděl zaplavila ji drobná panika studu........
Michaelovi se tahle róba vůbec nelíbila a tak se natáhl přes okraj postele, aby mohl zatáhnout za cíp látky, která zahalovala Sářino tělo........

" Takhle je to lepší.".......smál se na rozpačitou Sarah, která před ním stála tak, jak ji pánbůh stvořil....
" Pojď sem zlato, zahřeju tě.".....něžně ji uchopil za ruku a opatrně přitáhl na postel, aby se s ní mohl laskat. Nebránila se, jeho náklonost se jí čím dál více zamlouvala....
Po hladových polibcích a náznakem, že by nemuselo zůstat jen u nich, přestože srdce ji říkalo "ještě" musela se řídit rozumem...." Dost Mikeu, čeká nás dnes hodně práce. ".......zarazila tuhle intimní chvíli.

Po ranní sprše se jako myška vytratila z Mikova pokoje tak, jak to jen nejnápadněji šlo.

Michael se válel v posteli zatímco Sarah se cpala teplými vaflemi, které ji Helen připravila........

" Chutná?".........zeptala se Helen Sáry, která na ni koukala přiblblým úsměvem jakoby ji uletěly včely....
" Je všechno v pořádku slečno?"..........zkoumala příčinu jejího neobvyklého chování....
" Ano Helen. V tom naprostém.....už musím letět dnes budeme očkovat býčka, ale ještě než tak neslušně zmizím co kdybychom si tykaly? To oslovení "slečno Sarah" se mi zdá poněkud příliš nóbl a já se za žádnou paničku rozhodně nepovažuji.".........Helen na nabídku přikývla. Sarah na svém odchodu vlepila Helen na tvář polibek....." Jo a mimochodem, vafle byly báječné.".........prozměnu jako vyoraná myš koukala Helen až se ji do očí nahrnuly slzy...přejela prsty po tváři, na které ji zůstala stopa po Sářině rtěnce.......dostala pusu od své dcery, na kterou čekala více než třicet let........