Říjen 2013

33. kapitola - Krev není voda

22. října 2013 v 21:45 Povídky - příběhy

33. KAPITOLA

Sbalila si kufry a opustila Nevrland. Pohádkové místo, do kterého vstupovala s velkými obavami a nemyslitelnou představou, co ji zde čeká. Po čase zjistila, že se zde nemusí bát. Štěstí a láska tu na ni dýchala na každém kroku, který udělala. Jak je tedy možné, že každý krok, který teď učiní ji tolik bolí?!

Seděla na posteli v hotelovém pokoji a malý polštářek tiskla k hrudi. Nemohla se vrátit do domu, kde žila s Jackem. Doufala, že její právník udělá vše proto, aby se s tím zmetkem, co nejdříve rozvedla. Řekl jí, že díky újmě, kterou ji způsobil to snad trvat dlouho nebude. A vzhledem k tomu, že by si klidně mohl pár let posedět ve vězení bude rozvod rychlý.

Jack ji, ale teď vůbec netrápil. Její myšlenky se upínaly úplně k jinému muži. K muži, který ji mnohé dal, ale také vzal. Naučil ji znovu milovat a věřit v lidi. Ovšem ji zároveň tolik ublížil. Lhal ji. Miloval se s ní a přitom pro něj byla jen odměnou za to, že Helen našel ztracenou dceru. Jeho doteky a polibky měla stále před sebou.
Za její jindy klidnou maskou se však skrýval zmatek, Podvědomě stiskla oči v marném pokusu vymazat bolest, kterou ji ta představa působila.
Člověk by si pomyslel, že bolest odezní a stane se z ní tupá památka, ale vzpomínky nemizely byly tu neustále jako otevřená, živá, stále zrající rána, která pořád ještě krvácí.

Ten muž ji tolik oslnil, přitahoval ji jako magnet, že nemyslela na nic jiného než na to, co prožívali. Zdání, že o ní stojí byl však jen podvod. Když si vzpoměla jak mu oplácela fyzicky i duševně, zalily se ji oči slzami studu a ponížení. Intimnosti, které ji připadaly posvátné ji nyní tolik urážely. Ze všeho nejvíc si přála tuhle kapitolu svého života uzavřít. Jackem začínaje a Michaelem konče. Snad jediné, co ji tohle poznání a zklamání přineslo bylo setkání se svou skutečnou matkou. Tu jedinou ze svého života nehodla vymazat.

Sama netušila, co bude dál. Jediné, po čem toužila bylo probudit se z toho příšerného snu....


Michael seděl v místnosti obklopené knihami, kde trávil už několik dní. Za zamčenými dveřmi neustále myslel na Sarah a její nenarozené dítě. Vztek a pocit křivdy ho propadaly do stále většího zoufalství. Zamiloval se do ní a věděl, že ji nedokáže přestat jen tak milovat. Obával se, že ji milovat nepřestane nikdy. Ale nedokázal ji odpustit, že se vzdala vlastního dítěte. Tenhle čin mu připadal nevysvětlitelný, nepochopitelný, nemyslitelný.....zkrátka do jeho srdce bodalo tisíce nožů a krájelo jej na miliony kousíčků...." Ach Sáro, proč?"........zoufalým hlasem křičel do čtyř stěn....



32. kapitola - Krev není voda

9. října 2013 v 20:09 Povídky - příběhy
32. KAPITOLA


" To tady bývají často?"....Jack pohrdavě koukal na Michaela, který pozoroval pobýhající děti..... Nic Michael neodpovídal, jen je dál tiše pozoroval........
" Mě to teda připadá divné. Ani se nedivím tomu, co píší v novinách."........záměrně udeřil na Mikovo slabé místo.....
" Poslište chlape, co vás žere?".....Michaelův jindy příjemný hlas byl plný sarkasmu......" Nic nevíte o těch dětech. Jaké by to pro vás bylo kdyby jste zjistil, že vaše dítě umírá? Že ho nikdy neuvidíte dospívat, nebudete moci být pyšný na to, až svou dceru hrdě odvedete k oltáři. ...možná ani neuvidíte vaše dítě sfouknout svíčku na narozeninovém dortu, protože se nejspíš už příštích narozenin nedožije. Nemohu zastavit tu příšernou nemoc, ale mohu jim jejich srdce naplnit láskou a štěstím, alespoň na ten čas, kterým jim zbývá. ALe vy nic z toho nechápete."......Michael čím dál víc nechápal jak si Sára mohla toho muže vzít.......
" Ale to se pletete PANE JACKSONE.....moc dobře vím jaké to je když vám někdo zabije dítě. Měl by jste se zeptat své drahé kamarádky Sáry. Co kdybych vám teď řekl, že ona se našeho dítěte zbavila jako škodného červa?"........V Michaelovi se nahromadila krev. Zuřivě po něm skočil. Srazil ho dozadu na lavičku, dlaní mu tiskl hrdlo a kolenem rozkrok......." Lžeš Browne!"......silněji tiskl Jackovu dýchací trubici. Zasípal slabým hláskem. Michaela potěšil děs v jeho očích. Jenže jeho radost měla krátkého trvání..........

" Má pravdu Michaeli, zabila jsem své dítě."...........uslyšel známý hlas....


" Bože, jak si kčertu Sáro mohla?!"...Michael zaklel. V jeho hlase bylo slyšet zoufalství a všechna beznaděj světa. Svalil se na lavičku, na které byl před malou chvílí Jack a skryl obličej do dlaní.

Sklopila hlavu, nechtěla, aby viděl slzy, které ji zalily oči a stékaly ji po tvářích.....

" Jo vždycky jsem říkal, že je to bezcitná coura. Podvedla nás oba Jacksone. " vítězně se Jack smál. Ale Sarah neměla sílu na to se bránit. "Všechno to bylo přeci úplně jinak."..řekla slabým hláskem, který slyšela jedině ona.....

" Cuchta. Ale ani se nedivím, že tě pobláznila. Ono kdo by nechtěl šukat tuhle krásnou tvářičku...".........

" Dost!!!.....To už by stačilo pane Browne."..........Helen se objevila zčista jasna, aby přišla Sáře napomoc. Ochranářsky ji obejmula kolem ramen....
" A vy jste jako kdo? Matka Tereza, že ji tu hájíte?"........
" NE jsem její MATKA!!!!"...........nastalo hrobové ticho. Sára se nepodívala do očí své matky, ale Michaela, který vztal z lavičky. Snažil se promluvit, ale bylo to zbytečné.....
" Ty, ty jsi to věděl, že ano!?"......vyčítavě se na něj podívala....." Teď už to celé chápu, proč si mě chtěl s Helen tak sblížit. Od začátku to bylo celé hra. Žádnou veterinářku si nehledal. Najal sis na mě detektiva a ten zjistil, co dělám a to se ti náramně hodilo. Takže tím pádem jsi celou tu dobu věděl i to,že jsem vdaná....a nebo se snad Michaeli JAcksone mýlím?".......
Michael zakroutil hlavou....." Sáro, ...."....
"Ne, nicneříkej.".....přerušila ho....." Nikdy z vás už sakra nic neříkejte.....Nenávidím vás.!!!"......podívala se do očí mužů, kteří ji tolik ublížili. Oba stáli jako solné sloupy, došli jim slova.....při odchodu se podívala na Helen...." Promiň Helen, ale teď nemůžu."..........

31. kapitola - Krev není voda

2. října 2013 v 12:24 Povídky - příběhy
31. KAPITOLA

Všichni tři seděli u stolu. Prohodili pár zdvořilých slov mezitím co Helen podávala večeři......
" Sáro, mám ti ještě dolít?"....zeptala se Helen držící v ruce karafu červeného francouzkého vína. Sarah přikývla, ale Helen v jejich očí poznala, že by potřebovala něco mnohem ostřejšího.

Po večeři se všichni vzdálili ve svých pokojích až na Sarah. Představa, že s Jackem bude sdílet stejnou postel ji děsila. Už jen z té představy se jí chtělo zvracet. Nervózně přešlapovala u Mikových dveřích. Chtěla na ně zaklepat, vejít dovnitř a schoulit se v jeho náručí, aby ji chránil před tím násilníkem. Zároveň, ale věděla, že je to zcela nemožné. Místo toho celé hodiny koukala přes francouzké okno do tmavé noci.......

" Sáro, co tu děláš? Snad si tu nebyla celou noc?!"..........Helen ráno našla Sáru schoulenou v křesle v jednom z pokojů pro hosty....
" Ach, nemohla jsem usnout a tak se nějakým způsobem dostala až sem a nejspíš usnula.".....protáhla své rozlámané tělo........
" NEchci být Sáro zvědavá, ale neukryla si se sem schválně?"..........prohlížela si ji mateřskýma očima....
" Posaď se prosím Helen."......požádala starší dámu, aby zůstala v její přítomnosti.....
" Jak mám začít."....zkroušeně vydechla a nasucho polkla. Vůbec se jí nechtělo svěřovat se se svým příběhem, ale měla pocit, že Helen je ta žena, která by ji porozumněla a možná i pochopila. Vždyť i ona v sobě nosí něco, co před okolním světem tak urputně skrývá.....
" Po mém narození se mě má matka vzdala. Nevím jaký k tomu měla důvod, ale z vyprávění vím, že byla mladá. Víš celé roky jsem ji to vyčítala, snad i nenáviděla a to hlavně proto, že jsem nikdy nepoznala mateřskou lásku, vlastně žádnou lásku. Pěstouni si mě přehazovali jako horkej brambor. Putovala jsem z jednoho místa na druhé a nikdy nepoznala jaké to je mít skutečný domov. Teď po mnoha letech jsem pochopila, že musím především odpustit sama sobě, abych mohla začít žít. Ale bohužel to nejde Helen. Nenávidím se.".....vzlykla.........
" Ach holčičko. "....pohladila ji po rameni. ... Tohle Sáro neříkej. Vždyť jsi úspěšná žena, která miluje svou práci a navíc ji dělá dobře."....snažila se ji utěšit.......
" Myslíš Helen, že tohle stačí? Ano, dala jsem těm němím tvářím celý svůj život, protože jsem myslela, že jen oni mi rozumí. Tolik jsem toužila po lásce, že jsem si neuvědomovala to s jakým tyranem to vlastně žiju. A když už jsem mohla mít něco, čemu bych obětovala svůj život a dala lásku a snad i dostávala, vzdala jsem se toho.".......
" Myslíš Michaela? Ale ten tě přeci miluje."........
" Ne, jeho nemyslím. Ten se do mého života vpletl až pak. Okom mluvím je mé dítě. Helen má matka mi dala alespoň právo na život, ale kdežto já...já své dítě zabila. Ano slyšíš dobře. Když jsem zjistila, že jsem s Jackem těhotná, šla jsem na potrat. Nesnesla bych mít dítě s někým, kdo mě bije, uráží a znásilňuje. On chtěl vždycky děti a já myslela, že takhle se mu pomstím. Jenže jsem se nejvíc pomstila sama sobě."....
Helen ztuhnul rozpaky obličej. Nikdy by si nepomyslela čím víš musela její dcera projít....." Možná kdyby si Mikovi řekla pravdu, pochopil by...".........
" Ne Helen obě dobře víme, že tohle by Michael nikdy nepochopil.".......Helen znala Michaela líp, než kdokoli jiný. Věděla jaký má názor na ženy, které se dobrovolně vzdají toho, co nosí pod srdcem. Ale také věděla, že Sarah miluje a kdyby znal pravdu, celou pravdu, odpustil by jí. Možná to bylo jen zbožné přání, jenže si tolik přála pro ty dva štěstí......