34. kapitola - Krev není voda

15. ledna 2014 v 20:00 |  Povídky - příběhy
















Tak Zuzy mě donutila dopsat tuhle povídku a já se jejímu přání rozhodla vyhovět :D A navíc jsem si uvědomila, že by to vůči vám nebylo fér. A jelikož je to už pěkně dlouho, co jsem naposledy přidala dílek, za což se pěkně stydím, vám pro připomenutí posílám obsah povídky...já samotná jsem si jména hlavních postav musela připomenout......takže snad se rychle do děje dostanete a budete za těch pár slov rády.....Děkuji za vaši shovívavost....





Helen, mladá kolektivem oblíbená dívka se zamiluje do svého třídního profesora. Poblázněná jeho šarmem a prvními poznatky lásky jejich milostný vztah nezůstane bez následků. Helen otěhotní, ale profesor Scott Williem se ke svému hříchu nebude schopen přiznat. Má přece doma ženu a děti a milostný poměr se svou studenkou, se kterou navíc čeká dítě by mohlo zničit nejen jeho manželství, ale i profesní život. Proto tedy Helen pošle na interupci, ale ta odmítne. Je rozhodnutá si dítě ponechat. Rodičům se po čase přizná, ale i když ji tlačí k potratu na něj je už pozdě. A tak se Helen ve svých šestnácti letech stává matkou. Ovšem rodiče nemohou dopustit, aby jejich zkažená dcera pošpinila jméno rodiny a tak donutí Helen, aby své dítě dala k adopci. Ta, i přes veškerý nesouhlas nakonec svolí. Je neplnoletá a tak nemůže s rozhodnutím rodičů nic dělat. Ovšem jejich vzájemné vztahy se natolik přetrhají, že nakonec Helen uvítá, když ji pošlou na internát hodně daleko od nich. Ani po letech se nic nezmění a Helen žije s velkou bolestí v srdci. Nemůže se smířit s tím, že ji vzali dcerku. Žije nezajímavý život a ve svých padesáti pracuje jako hospodyně v sídle významného popového zpěváka. Ten má Helen rád a často spolu vedou rozhovory. Cítí, že Helen něco trápí, protože pokaždé, když vidí po domě běhat nějaké dítě tak zvláštně posmutní. Jednoho dne Helen najde odvahu a svému zaměstnavateli, kterého bere především jako syna než svého nadřízeného, řekne o své minulosti pravdu. Ten se už nehodlá dívat na smutnou a zrazenou tvář jeho milované hospodyně, a tak využije svých vlivů a udělá vše proto, aby dceru Helen vypátral. To se mu i po čase podaří a udělá vše proto, aby se matka s dcerou setkaly. Jak jejich vzájemné sblížení bude probíhat a zda k sobě najdou cestu, i jakou roli bude v jejich životech hrát tenhle významný muž se dozvíte v následujícím příběhu.......







" Mohu dál?"......s knedlíkem v krku Helen opatrně vkročila do temného pokoje. Závěsy byly zatažené, i přestože se sluneční paprsky přes ně dobývaly dovnitř. Tác s netknutým jídlem stál na stole.... Ani do oblíbeného indického kuřete se nepustit....pomyslela si.....



Přistoupila k mohutnému křeslu a koukala do tváře muži jehož oči byly zaplavené slzami. Jeho tvář byla plná bolesti a hněvu. Jindy upravené vlasy volaly po hřebenu a nevzhledné strniště na bradě by si také zasloužilo lepší péči. Takového Michaela neznala...kde se poděla ta jeho bojovnost, odhodlání všemu čelit? Vždyť si v životě prošel už ledasčím, ale nic ho neskolilo. Nic, až láska k Sarah....



" Michaeli, proč si zase nic nesnědl....Musíš jíst. nemůžeš se trápit takhle donekonečna."......ale Michael je duchem jinde. Civí do tmavého místa před sebou.....

"Proč to děláš? Mluv se mnou."....zašeptá Helen....

" Co chceš, abych řekl?"......zvedne hlavu ...jeho hlas zní měkce, ale plný bolesti...



Tenhle silný muž se záhy proměnil na malého ztraceného chlapce.

Beznaděj,pocit marnosti a opuštěnosti ho cupuje na malé kousky. A já se na tohle nehodlám dále dívat. Nemůžu. On přeci miluje mou dceru. Dceru, kterou jsem díky němu našla. Dal mi opět sílu žít. Vlil do mých žil novou krev v době, kdy jsem myslela, že je vše ztracené. Mnohé mu dlužím. Teď jsem na řadě já, abych svému "adoptivnímu" synovi pomohla.....promlouvala ke svému svědomí....













….............



Byt Sarah byl malý, ale paradoxně se v něm cítila bezpečně. Zrovna byla ve sprše. V myšlenkách byla stále s Mikem. Dopadající kapky na její mokré tělo v ní budilo představu, že se tyhle drobné kapičky mění na miliony polibků, kterými Mike posévá její bolavé tělo.....dost Sáro, už na něj přestaň k čertu myslet.....napomenula se....



Vycházela z koupelny zabalena do měkoučkého županu a ručníkem stírala vodu z mokrých vlasů, když v tom uslyšela nepatrné ťukání na dveře. Na chvíli měla pocit, že se ji to jenom zdálo, ale když ťukání zesilovalo,bylo jasné, že ji přišel někdo navštívit..........ale kdo?Nikdo přeci netuší,kde je......uvažovala.......



" Helen?!"........za dveřmi stála žena, kterou tak důvěrně znala....

" Mohu dál?".....zeptala se....

" Jistě.".......odstoupila ode dveří, aby starší dámu pustila......

" Posaď se, jen na sebe něco hodím. Hned jsem zpátky.".......uvědomila si jaký oufit má na sobě....



Vklouzla do džín a bavlněného trička. To bylo první, co ji ve skříni přišlo pod ruky....







" Mohu ti nabídnout něco k pití?".........záměrně se vyhýbá rozhovoru..........

" Ne Sáro, prosím posaď se." ......požádá ji....

Sarah usedá na pohovku naproti Helen a nervózně si pohrává s mokrými vlasy....

" Co tu chceš Helen, jak si mě našla?".....nečekaně začne rozhovor sama......

" Zapomínáš, že u Michaela pracuji pěkně dlouhou dobu na to, abych se mnohé od něj naučila. Věř mi, nebylo tak těžké tě najít."..... odmlčí se.....

" Jsem tu kvůli němu. Nemohu se nadále dívat na to, jak trpí."..........

" Ale i já trpím Helen."........těžce polkne.......

" Nikdy si neodpustím to, co jsem provedla, ale musím se s tím naučit žít. Ani netušíš čím vším jsem si díky Jackovi prošla. Copak jsem mohla mít dítě s někým, kdo mě znásilňoval a bil? Představa, že v sobě nosím něco, co vzniklo při trýznění, kterým jsem si prošla, mě děsila. Vím, tohle není omluva. Michael má pravdu. Jsem zrůda, zabila jsem své dítě."........Hlas se jí ztrácí do ticha. Hřebenem ruky si otírá slzy.....

" Pšt, takhle nemluv holčičko."...... Pozorně svou dceru naslouchá.......

" Ale vždyť je to pravda. Ty jsi mi dala alespoň právo na život, když už si mě nemohla vychovávat...... Helen, co se stalo s mým otcem?".........náhle změní téma. Helen sebou při pomyšlení na Sářina otce cukne......

Nervózně si olízne vysušené rty........" Bylo mi šestnáct a on byl můj profesor. Milovala jsem ho a naivně jsem myslela, že on miluje mě. Ale měl doma ženu a děti.".......při vzpomínce na muže, který ji tolik ublížil ji na tváři hořkne úsměv........"tolik jsem to dítě chtěla, ale když jsem mu to oznámila do rukou mi podával bílou obálku. Ještě dnes mám tu sněhobílou barvu před očima. Řval, zuřil, ať jdu na potrat, ale odmítla jsem. Doufala jsem, že alespoň u mých rodičů budu mít zastání, ale jak hořce jsem se spletla. Byli daleko horší než Scott. Na potrat bylo pozdě. Záměrně jsem své přiznání oddalovala, jako bych podvědomě tušila k čemu se mě budou snažit donutit. Ale vůbec jsem neměla vyhráno. Naopak, má noční můra teprve začínala. Zařídili to, abych tě musela dát k adopci. Nemohla jsem jinak holčičko, sama jsem ještě byla dítě.".......omluvně se na svou dceru podívá. Ta ji podává kapesník, aby osušila své slzy......

"Já vím Helen, já vím."........obejme ji. Jejich obětí je tolik silné a plné lásky. Jakoby si chtěly vynahradit ty ztracené roky. Roky, které jim vzali.....

" Trpěla jsem tolik let. Žila jen minulostí a s hořkostí v srdci. Podívej se na mě, jsem už stará. Ale nikdy jsem nežila až teď. Díky Michaelovi mi svitla naděje, když tě našel. Je to dobrý člověk Sarah....a …..miluje tě."........miluje tě, miluje tě.........Helenina slova ji duněla v uších...jak moc jim chtěla věřit.......

" Je pozdě, nikdy mi neodpustí.".....špitla......" proč, když tvrdíš, jak moc mě miluje se tu ještě neukázal?".....ptá se....

" Holčičko Mike je bezmezný paličák. Raději bude trpět než, aby ztratil svou hrdost."..........

" Bohužel Helen, to já taky.".........hořce procenila přes zuby.......















…...........................











Helenina návštěva nedopadla zrovna podle jejich představ. Naivně si myslela, že svou dceru přinutí, aby se s ní vrátila do Nevrlandu, ale marně. I nadále se bude muset dívat na utrpení, kterým ti dva procházejí. Jak moc jim chtěla pomoci. Zaslouží si být spolu, jenže dokud se budou chovat jako puberťáci a neodhodí svou hrdost budou trpět. Kdyby mohla oběma by naplácala na zadek. Nic jiného ji nezbývalo než doufat, v malý zázrak....







….........





" Michaeli, honem musíš se mnou.".........vyděšený Wayen, sotva popadající dech běží k Mikovi....

" Copak hoří?"......ptá se jakoby mu bylo všechno úplně jedno........

" Nehoří, ale Bubbles se zranil.".....

"Cože?!".....vyskočí z křesla tak hbitě, že málem porazí Wayena.....

" Co je s ním? Co se stalo?".......

"Je u něj veterinář. Hrál si na stromě, ale praskla pod ním suchá větev a hlavou se udeřil do kamene."....vychrlí ze sebe.....

"Je to zlé?"......úzkostlivě se zeptá.....

" Obávám se, že ano.".........











…........





Michael byl celé dny i noci u svého opičího přítele. Vidět ho takhle v něm vyvolává pocit bezmoci. Nemůže dělat vůbec nic. Jen čekat, doufat v zázrak. Bubbles nebyl jen obyčejné zvíře, byl mu daleko víc. Němým přítelem, který mu rozuměl víc, než ti dvounozí.......

" Mikeu, hochu měl by sis trochu odpočinout."....starostlivá Helen se nemohla dále dívat na zničeného muže. Nejdřív trpěl kvůli její dceři a ke všemu teď Bubbles. Trhalo jí to srdce, a tak se rozhodla k radikálnímu činu. Zavolat Sáře.......







" Ahoj holčičko, neruším tě?".....

" Vůbec né Helen, tak ráda tě slyším."......srdce jí poskočilo. Byla ráda, že se se svou matkou tolik sbližuje............

" Co se děje Helen, tvůj hlas zní ustaraně.".....poznala, že něco není v pořádku....

" Jde o Mika?"....začínala se strachovat......" Tak Helen mluv už konečně!".......zaječí do sluchátka........

"Jde o Bubblese......spadl ze stromu a vážně se zranil."....

" A co říkal veterinář? Byl u něj veterinář?"......samozřejmě že byl........

" Ano, ale říkal, že nám nic jiného nezbývá než čekat.....Sarah Michael to neřekne nahlas, ale byl by určitě rád, kdyby si tu byla tolik ti důvěřuje. Prosím zapomeň na zásady a přijeď."......žadoní.....

" Samozřejmě, že přijedu."......









Vrátit se "na místo činu" bylo pro ní těžké, ale musí udělat všechno, co je v jejich silách, aby Bubblase z toho dostala. Helen netrpělivě stepovala u dveří a vyhlížela svou dceru. Dočkala se.....



" Konečně jsi tady."..... vzájemně se objaly a rovnou ji zavedla k Bubblesovi.

U něj byl samozřejmě Mike, jak předpokládala. Vstal ze židle, když ji viděl přicházet....." Sáro.".....řekl tiše......jejich pohledy se do sebe zaklesly. Koukali na sebe pár vteřin, jako by se jejich oči nemohly od sebe odtrhnout.......

" Volala jsem jí.".....řekla Helen na vysvětlenou.......

" Mohu se na něj podívat?".......přikývl......

" pojď chlapče, necháme Sáru pracovat."........uchopila ho za rameno a odvedla z místnosti.....





Sakra Sáro vzchop se......byl to děsivý pohled. Viděla už mnoho umírajících zvířat, kterým nedokázala pomoci, ale připustit si, že by Bubbles zemřel ji děsila.....ne, tohle nemůže dopustit.....



Zkonzultovala s doktorem, který se o něj staral všechny fakta a výslovně mu nařídila, že prostě Bubblese nenechají zemřít.

Strávila u něj celý den a použila všechny znalosti jenž z medicíny měla.......



" Měla by sis odpočinout. Musíš být strašně unavená. Byla jsi tu celý den a navíc ta dlouhá cesta. Dovol mi, abych tě doprovodil do tvého pokoje......do tvého pokoje.....znělo to, jakoby jí snad část Nevrlandu patřila.......Sakra Sáro přestaň. Snaží se být jen zdvořilý, už dávno sem nepatříš......



Cestou oba mlčeli. Nikdo z nich nepromluvil, ale to napětí mezi nimi by se dalo doslova krájet....



" Doufal jsem, že budeš ráda tady.".....otevřel dveře od pokoje, ve kterém bydlela před pár týdny. Pohled na postel v ní vyvolala vzpomínky. Vždyť se tu s ním milovala a on po ní chce, aby tu byla?......jen stěží potlačovala slzy.....

" Myslíš, že má Bubbles naději?"......tíživým hlasem k ní promluvil......a myslíš, že my dva máme naději???

" udělám vše, co bude v mých silách Michaeli..".........



" Děkuji.".....jeho hlas zněl tak sladce......to já děkuji, že jsi u mě tak blízko....prosím obejmi mě...

" Za co děkuješ? Vždyť jsem vůbec nic neudělala. Všechno záleží na Bubblesovi."......snažila se mluvit soustředěně, bez emocí........

" Jsi tady, a to stačí.".........ani netušíš jak jsem ráda, že jsem ti na blízku.....

" Dobře se vyspi.".........

" Ty taky."..... žádný polibek na tvář, nic. Jako dva cizí lidé, které spojuje jediné, a to touha po uzdravení opičího přítele...









Stav Bubblese se po týdnu výrazně zlepšil. Zatímco Michael děkoval Sarah ona děkovala Bohu. Bez něj by to totiž jen horko těžko zvládli.



" Jsi úžasná Sáro, jsem tak ráda, že jsi přijela.".....Helen neskrývala nadšení ze Sárina pobytu při společném pití čaje......

" Bubbles je bojovník, to on má na svém zlepšení zásluhu.".......

" A co Mike. Myslím, že je rád, že jsi tady.".......Helen právě bodla do vosího hnízda....

" A to si já právě vůbec nemyslím.".....řekla hořce...... " Probíráme pouze Bubblesův zdravotní stav. Ledy se mezi námi zatím neprolomily a pochybuji o tom, že se to někdy změní. Oba dva se bojíme být spolu o samotě. Komunikovat spolu je takřka nemožné."........neskrývala svou bolest. Helen to bylo líto. Doufala, že tohle je příležitost jak se ti dva mohou sblížit.....







Když se Bubbles konečně probudil, jen na pár šrámů už zase řádil jako dřív. Sarah pochopila, že její přítomnost není už potřeba a tak potom, co se rozloučila se svou matkou si šla sbalit věci do pokoje. Tak jen s těžkým srdcem nesla, že by musela o svou dceru znovu přijít......



Vřítila se do Michaelova pokoje jako uragán......." Tak Michaeli něco ti povím, zvedni ten svůj zatracenej zadek a běž za ní, protože se právě teď balí. Jestli ji miluješ, a já vím, že ano, tohle je tvá poslední šance. Tak k čertu slyšíš?!".....to bylo poslední, co mohla Helen udělat, teď už je všechno na Mikovi.......









…...........



" Zase utíkáš?"......jako duch se objevil za jejími zády.....

" Bubbles už to zvládne sám."........nepodívala se na něj......

" A co já Sáro, i já to zvládnu bez tebe sám?".....bolestně vzlykne. Nechce, ale musí pohlédnout do jeho tváře.......a já? Já vím jistě, že to bez tebe nezvládnu......křičí její duše. Cítí jak ta neovladatelná bolest pulzuje jejím tělem.....

" Vím, že mi nikdy nedokážeš odpustit. Pro tebe jsem jen pouhá vražedkyně."....sykne....

" Ale Sáro, takhle to přeci není."......špitne....

" Ale já to takhle cítím. Vidím to v tvých očích. A dokud to tak bude nikdy nebudeme moci být spolu.".....řekla vztekle....

Přistoupil k ní a tvrdě ji uchopil za boky a přivinul ji k sobě. Z jeho náhlé reakce oněměla....." Jestli tohle vidíš tak tě mohu ujistit, že vidíš špatně."...zaskučel.......tolik se na něj zlobila, její srdce trýzní takovou dobu. Tělo se jí pod jeho sevřením celé chvělo a ona ztrácela veškerou kontrolu sama nad sebou....



Nechala všeho odporu a přilnula k jeho pevnému tělu. Pod jeho dlaní zamrkala, potlačila tak slzy vzteku a s široce rozevřenýma očima se na něho tázavě zahleděla......."Miluješ mě Mikeu? Protože já tebe ANO. Miluji tě od první vteřiny, co jsem vkročila do tohohle ráje. A budu bojovat o tvoje srdce, protože tam někde uvnitř sebe cítím, že mě stále miluješ. I když by si mě chtěl nenávidět..."



Cítil v ní napětí, cítil, jakou odvahu ji stálo, aby to vyslovila, a věděl, že ještě před několika týdny by tu odvahu v sobě nenašla. Zaujala by ten svůj poraženecký postoj, jako že nestojí

nikomu za povšimnutí, že nic neznamená. Že si nezaslouží, aby ji někdo miloval. Jeho oči láskyplně spočinuly postupně na každém rysu její tváře a ona v těch kouzelných očích načerpala sebevědomí, které jí nikdo jiný nedal pocítit.







Zaklonila hlavu a lehce se rty dotkla jeho rtů. Dlouho se smyslně a vášnivě líbali. Byl vzrušený a penisem se jí zlehka dotýkal. Cítila jak touhou tvrdne. Její ruce ho horlivě vysvlékaly ze saka a z košile. Pak spočinuly na jeho vzrušeném těle. Dlaněmi přejížděla žádostivě po jeho hrudníku a cítila přitom tolik různých pocitů, až z toho málem šílela. Špičkami prstů mu hladila bradavky, a ty okamžitě zareagovaly. Potom špičky prstů ustaly a laskání převzal jazyk. Sykl......." Tohle nedělej Sáro, přivádí mě to k šílenství. "...... zaúpěl........ " Ale já chci, aby si ze mě šílel."....skousla si ret.

Začal nemotorně rozepínat knoflíčky na její blůzce . Pocítila, jak se pod jeho doteky boří. Ukazováčkem zajel pod ramínko krajkové podprsenky a snažil se z ní uvolnit její plná prsa. Odtrhl se. Aby si ji mohl prohlédnout, připadala mu jako splněný sen. Jemně uchopil její ňadro do ruky, sevřel rty bradavku a začal ji líbat. Poséval její nahé tělo lehkými polibky. Nakonec se na ní natáhl spoutal její ústa a hluboko do ní vnikl. Když se v ní začal pohybovat, zvedl ji nohy k hrudi. Prohnula se v zádech a pevně se k němu přitiskla.



Leželi tváří sobě na jednom polštáři.

Zvedla k němu posmutnělé oči...." Budu zase něco čeho budeš litovat?"

objal ji pevně a zašeptal do vlasů.... " Nikdy jsem toho nelitoval a litovat nebudu.......... Od první

chvíle, kdy jsem tě spatřil, mi bylo jasné, že jsem do té doby nebyl celým člověkem. Poznej mou lásku. Přijmi ji. Jsi jí nejvíc hodna. Pokorně ti ji nabízím. Učiň ze mě celého člověka....Miluji tě Sarah." …... mlčky na sebe koukali, když je z téhle intimní chvíle vyrušil zvonící telefon v Sářině kabelce. Zabalila se do prostěradla a natáhla se pro něj. Koukala na displej...." Volá můj právník, promiň, musím to vzít.".......omluvně se na něj zadívala....



Když se k němu opět vracela ve tváři měla kamenný výraz....." Stalo se něco?".....zeptal se....

" Ne."...zakroutila hlavou......" Jen jsem oficiálně rozvedená.".......překvapeně na ni koukal, neschopen jakéhokoliv slova......." Teď sem svobodná pane Jacksone. Právě se za mojí minulostí zavřely dveře.".........naklonila se k němu. Vzal její tvář do dlaní....." Tak to vám slečno nic nebrání v tom, aby jste se stala mou ženou.".......políbili se....a tím zpečetili svá srdce, které neodmyslitelně patří jeden k druhému.......











KONEC
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 15. ledna 2014 v 20:19 | Reagovat

Mony, jak jsem ráda, že jsi  pokračovala v psaní.. bravurně jsi Sáru přivedla zpět, sblížila jí s matkou, zachránila Bublese a usmířila ty dva...  krásné počtěníčko a zvlášť ta udobřovačka :-)) jen teda bych protestovala, jak konec?? Já bych potřebovala ke svému psychickému zdraví a hygieně aspoň pár desítek kapitol? Cos mi to udělala???

2 amonikam amonikam | 15. ledna 2014 v 20:21 | Reagovat

Já věděla, že madan bude opět nespokojenA  :D srala jsem se s tím dny i noci, že alespon ta délka postačí a ty takhle....
PS: děkuji, že jsi mě k tomu dokopala

3 Zuzy Zuzy | Web | 15. ledna 2014 v 20:38 | Reagovat

[2]: já nejsem nespokojená, to ne! Jen zaskočená.. :-) Chytla jsem slinu a teď zas budu živořit.. :-)  Délka mi naprosto vyhovuje, další díly snesu zrovna tak dlouhý :DD  Může to mít druhou řadu... jako  pár let později ..:-)  Prostě mě naprossto vyhovuje styl tvého poutavého psaní, ani po tak dlouhé odmlce,  jsem děj nezapomněla.. a to je na ovace...  uděluji ti řád, anakondy zlaté !!! :-) a žes to TY, jdu ti dát k sobě na blog dárek .. vydrž Brťka, vydrž!!!

4 hanylen hanylen | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 21:25 | Reagovat

No, Mončo pokaždé nakukuju a už jsem to skoro chtěla vzdát. Pořád na mě koukaly ty věty "sbalila kufry" a byla jsem z toho smutná, že další povídka uvízla na mrtvém bodě a snad i navždy. Ale taková kapitola. Ten začátek byl moc smutný, úplně jsem to viděla - bohužel reálné,. jak se Mike trápil. A pak Bubbles - ale perfektní možnost jak Sáru přivést zpátky, když se to nepodařilo ani helen. A ten konec - jen mě tam udivuje ten kamený výraz. Já být Sárou tak jiskřím radostí že má toho pacholka "manžílka" z krku. Teď už nic Sáře nestojí v cestě být paní Jacksonovou. No, ale to si prostě domyslím.
P.S. Vím, že není moc času ani inspirace na další povídku, ale nikdy neříkej nikdy. Třeba nějakou jednorázovku (nebo sen). Doufám, že se přeci jen můzy dostaví.

5 amonikam amonikam | 15. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

děkuji prdelky, že jste se mnou měly svatou trpělivost......dneska jsem psala z takovou chutí a musela jsem samozřejmě přelouskat nějaké ty kapitoly abych se do toho dostala a říkala jsem si jak jsem blbá, že jsem to takovou dobu odkládala.....chci psát moc moc, kéž bych měla nějakou představivost, ale vím i vy to víte že příjde nečekaně a pak má člověk další smysl života....

6 hanylen hanylen | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 23:03 | Reagovat

Psát s chutí to je to správné. Klidně si počkat. Budu se muset Mončo taky dokopat k dokončení povídky. Hele, nos sebou všude papír a tužku, to se vyplatí. myšlenky hned ulítnou a je to škoda.

7 Nikola Nikola | 17. ledna 2014 v 14:56 | Reagovat

Moni, i já jsem ráda, že se povídka dokončila, jelikož už jsem ani nedoufala, že bude pokračovat, že dojdu až k poslední kapitole.
Trošku mě sice mrzí, že konec přišel  tak hned, ale pořád lepší dlouhý, než žádný konec.
Povídku jsem si během doby, než přišla poslední kapitola přečetla znovu, takže ti ji opět chválím - moc se mi líbila a jsem ráda, opravdu moc ráda, že i na její závěr došlo, protože jsem už fakt nedoufala, že bude pokračovat.
Moc děkuji za pěkné a příjemné čtení - jakékoli další,ráda přivítám :-).
P.S. Až budeš mít čas, ozvi se. Já vím, že se moc neozývám ani na blogu, ale věř, že to není úmyslně - ale sem to raději psát nebudu, lepší bude mail :-).
Snad to nebude trvat dlouho a zase bude vše při starém - když už to fakt nedávám, čtu, ale někdy to nepomáhá, už mi z toho hrabe. Potřebovala bych si popovídat s někým normálním - a neboj, nejsi jediná, u koho mám resty, kvůli někomu, se neozývám ani lidem, které mám fakt ráda, protože už se bojím každého pípnutí telefonu - v nejbližší možné době, se musím jednomu skvělému človíčkovi moc omluvit a taky mu říct, jak se věci mají... Tobě taky, ale raději opravdu jen tobě. Až budeš mít čas a chuť, tak se ozvi, na mailu jsem minimálně dvakrát týdně. Měj se krásně.

8 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 4:25 | Reagovat

Draha Monicko,
Tak jsem ani nemohla dospat, jak jsem se těšila, že si dočtu tuhle povídku. :-) a musím ti říct, že jsi mě ještě více utvrdila v tom, že cist tvoje povídky je zážitek. A dokonce jsem si pamatovala všechny postavy a celý děj, takže jsem nakonec ani nepotřebovala nápovědu. :-) také mě překvapilo, že povídka tak rychle skončila, klidne bych si dala ještě další dily...nebo jako Zuzi...další řadu :-D ale verim, že ty už máš v hlavě určitě další skvělý nápad na novou povídku, ktera bude určitě opet dokonala. :-) ty hold jinak nepises...nastavujes nám tu pěkně vysokou laťku, :-D :-) dil jsem zhltla jedním dechem. uplne jsem čekala, kdo z tech dvou hrdych a tvrdohlavych palicaku udělá první krok...a nakonec se o všechno vlastně postaral Bubbles s Helen. :-) hlavně, že všechno skončilo pro všechny dobře, že jsou všichni šťastni a ze slečna hrda snad už konecne přestala Mikovu lásku odmítat a začala ji přijímat i oplacet. tak nezbývá, než jim poprat hodně štěstí, stejně jako tobě při tvoření dalších článků a povídek. Moni, chtěla bych ti za všechno moc poděkovat a ještě jednou se omluvit. A děkuju za to, jak nadherne texty tvoříš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama