Květen 2014

Potřebuji Tě....

29. května 2014 v 16:40 Básničky
Potřebuji Tě,

jako malíř papír a tužku.

Potřebuji Tě,

jako myslivec svou mušku.

Potřebuji Tě,

stejně jako ptáci svá křídla.

Potřebuji Tě,

jako žádná jiná.

Potřebuji Tě,

den i noc.

Potřebuji Tě,

nejde vyslovit jak moc.

Potřebuji Tě,

jako květina vodu, aby mohla růst.

Potřebuji Tě,

jako jednu ze svých můz.

Potřebuji Tě,

jako ty anděli potřebuješ mě.

Potřebuji Tě,

snad není to moc troufalé ode mě.

Potřebuji Tě,

potřebuji tuhle chvíli,

potřebuji se znovu nadechnout,

a to nedokáže nikdo jiný

potřebuji tvými křídly obejmout...

I need you....

29. května 2014 v 8:22
Přeji krásný den všem hodným lidičkám ....Líbající


Heslo dne (3.)

26. května 2014 v 19:32

tož tak...

25. května 2014 v 22:17
Už mě unavuje to, jak mi neustále někdo radí jak mám své děti vychovávat.Vychovávám je tak, jak nejlépe umím. Netuším jestli je to dobře či špatně. Každopádně jim dávám celou lásku světa,kterou v srdci mám a já věřím, že jednou řeknou..." Maminko jsi ta nejlepší máma na světě."....i přes všechno,. co si ostatní myslí..... tak jsem si tu trochu postěžovala...prosím nezlobte se na mě za to...

Michaelova slova.....

25. května 2014 v 12:29 Michaelovy citáty a citáty o něm
Všichni v naší rodině milují děti. Když přijde dítě, každý z nás si ho chce pochovat a obejmout ho. Takoví jsou všichni mí sourozenci. Nechápu, proč lidé nectí děti, proč je odstrkují, jako by byly vzduch. Vždyť jsou naše budoucnost. -MJ


Heslo dne (2.)

24. května 2014 v 12:47

Stranger in Moscow

24. května 2014 v 10:39
Jak pro dnešek trefné, že :D I přesto Vám přeji sluníčko v srdíčku, když už ho dnes asi na obloze nespatříme....






Heslo dne....

15. května 2014 v 12:06




Přeji krásný zbytek dne Líbající

Uzavírám se do svého nitra a pláču....

15. května 2014 v 9:38 Básničky
Uzavírám se do svého nitra a pláču,

přesto věřím v lepší zítřek,

snad se opět najdu,

snad pocítím tvůj dotek.

Dáš mi svá křídla,

abych mohla znovu létat,

dnes? Možná zítra,

vždyť láska může vzkvétat.

Spolu doletíme až k oblakům,

společně dotkneme se hvězd,

budeme věřit zázrakům,

vždyť milovat lze i bez peněz.

Vím, že hledávám naději v prázdných slibech,

mám pocit, že někdy vše je zbytečné,

chyba není vždycky ve mně, ale v těch lidech,

jejichž chování je tak falešné.

Uzavírám se do svého nitra a pláču,

tolik se dotknout hvězd toužím,

snad se opět najdu,

snad se tím strachem neusoužím.

Přes všechno to mé trápení,

vím, že k tobě mohu natáhnout svou ruku,

slyším to znamení,

kterým mi dáváš najevo, že budeš po mém boku.

Uzavírám se do svého nitra a pláču,

jen ty jediný mi rozumíš,

díky tobě už zase vesele skáču,

ty jediný mne nikdy nezradíš....



Vždycky jsem se bála, že ztratím lidi, které miluji,

ale někdy se ptám. : Je tu někdo, kdo se bojí, že ztratí mě?".......


Jaro příchází a nám haraší....:D

14. května 2014 v 21:34
Tak jooo, nebudeme tvrdit, že při včerejším příšpěvku u Zuzy jsme se pěkně nezapotily a všechny by jsme si Mika tak nejraději osedlaly. A tak si říkám, proč v tom nepokračovat....když už nám haraší, tak ať pořádně žééééé :D

Připravené? Tak jdeme na to :D

Prdílka....to na rozjezd.....taky bych chtěla mít takové kalhotky s kapsami...nebo spíše tu výplň :D



Chci být tou rukou.....a že Mike má pěknej rytmus...tak abychom mu stačily děvčatáááá :D



kurwáááá....vydíte ten ukazováček? Tak to říká " Pojď ke mě brouku."



A kdyby to nestačilo, jakožééé totoho se člověk nikdy nenabaží dáme ještě videjko :D




Tak co holky, žijete???? :D

Hlásím se, že žiju....

11. května 2014 v 21:22
Ahoj děvčatááá, tak po víkendu jsem vyřízená....je krásné, že se slaví Den maminek, ale ten frmol já prostě nesnášímKřičící
Doufám, že jste si o víkendu odpočinuly ado nového týdne vykročíte tou správnou nohouUsmívající se









DRŽ SVOU HLAVU VZHŮRU


Ona hledá práci a nějaké hezčí místo, kde by mohla pobývat,
Ona hledá naději v prázdných slibech,
Pracuje na dvě šichty, (má dvě práce)
což ji drží při životě,
Ona pracuje v restauraci ve dne v noci,
Čeká až jí život uteče,
Stírá si své slzy,

Zavírá se do sebe pokaždé, když se takto cítí,
A umírá ve svém nitru pokaždé, když její dítě pláče.
[Refrén]
Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
Mít na mysli jen zůstat naživu,
Nech si křídla, abychom mohli létat,
(Drž svou hlavu vzhůru dnes večer)
Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
A my se na to můžeme povznést, co ty na to,
Dej mi tvá křídla, abychom mohli létat.


Vzdát se života ptáků na stromech,
A nasávat vzduch na Zemi odspodu,
(Nikdy není příliš pozdě) Nemohu ani dýchat,
(Vidět) Dokonce ani nevidím!
(Oh drž) Drž svou hlavu vzhůru, nevzdávej to dnes,
Jak dlouho můžeme čekat?
Přál bych si, aby dnes přišla láska,

Jediné co potřebuješ, je láska,
Říkám ti, že vždycky přicházím včas,
A jediné co je potřeba, aby nastal ten moment, kdy chceš.
Drž svou hlavu vzhůru,
[opakuje se - refrén]
Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
Mít na mysli jen zůstat naživu,
Nech si křídla, abychom mohli létat,
(Drž svou hlavu vzhůru dnes večer)
Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
A my se na to můžeme povznést, co ty na to,
Dej mi tvá křídla, abychom mohli létat.
(Oh, proč)
[překlenutí]
Všichni říkají, že čas je jen vypůjčený,
A chodit se svěšenou hlavou není k ničemu dobré,
A pokud zítra přijde tvůj den a vzchopíš se, (Dej tomu šanci)
Prostě dej si šanci,
Zdolat osud ,
Povstat a dát se znovu do toho,
[Opakování - refrén se sborem]
Držet svou hlavu vzhůru k obloze, (ach bože, ach ne)
Mít na mysli jen zůstat naživu, (mít na mysli jen zůstat naživu)
Dej mi tvá křídla, abychom mohli létat, (Hoo-hoo!)
(Yeah, yeah!)
[Drž svou hlavu vzhůru!] Drž svou hlavu vzhůru k obloze,
A my se na to můžeme povznést, co ty na to, (Oh~)
Dej mi tvá křídla, abychom mohli létat, (Hoo-hoo!)
[Drž svou hlavu vzhůru!] Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
(Potřeboval jsem tě tehdy, potřebuji tě dnes, Potřeboval jsem tě v noci i přes den)
Mít na mysli jen zůstat naživu, (Potřeboval jsem tě teď)
Nechat si svá křídla, abychom mohli létat (Hoo-hoo!)
(Yeah!)
[Drž svou hlavu vzhůru!] Držet svou hlavu vzhůru k obloze,
(Potřeboval jsem tě tehdy, potřebuji tě dnes, Potřeboval jsem tě v noci i přes den)
A my se na to můžeme povznést, co ty na to, (Potřeboval jsem tě teď)
Dej mi tvá křídla, abychom mohli létat, (Hoo-hoo-hoo!)

[Drž svou hlavu vzhůru!]
A co včerejšek?
A co včerejšek?
(Ty hvězdy vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
[Drž svou hlavu vzhůru!]
A co všechna jejich radost?
A co včerejšek? (Oh~)
(Budou svítit, musíme létat, /ty hvězdy/ vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
[Drž svou hlavu vzhůru!]
(A co včerejšek?
A co včerejšek?)
(Ty hvězdy vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
[Drž svou hlavu vzhůru!]
Co všechna ta jejich radost?
A co včerejšek?
(Budou svítit, musím létat, /ty hvězdy/ vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
[Refrén]
Drž svou hlavu vzhůru!
(Ty hvězdy vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
(Budou svítit, musím létat, /ty hvězdy/ vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
(Oh~)
Drž svou hlavu vzhůru!
(Ty hvězdy vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
(Potřeboval jsem tě tehdy, potřeboval jsem tě teď, Potřeboval jsem tě v noci i přes den,
Potřeboval jsem tě teď)
(Budou svítit, musím létat, /ty hvězdy/ vyjdou (vyjdou) dnes! Dnes!)
(Oh~)
Drž svou hlavu vzhůru!

Že bych byla v poslední době nějak plodná?!.... :D

5. května 2014 v 22:14 Básničky
Anděl, jenž spadl z oblaků,

Božský, jako nebe bez mraků,

Cit, jménem láska mu nebyl cizí,

Dar pokory měl jako zlato ryzí,

Energie z něj sálala pokaždé, když vkročil na jeviště,

Famózní, o němž jsem snívala tiše,

Glóbus se změnil na " Heal the wold",

Hlas tak překrásný, jenž vyléčil každý bol,

Chlubit se úspěchy nemusel,

I ten největší kritik před ním svůj klobouk smeknout musel,

Jackson Five, ten malý kluk s velkými kukadly,

Klučina, který měl své zásady,

LÁSKA, jak krásně tohle z jeho úst znělo,

Moonwalk, po měsíci se mu chodit chtělo,

Nikdo ho nikdy nenahradí,

ON byl jedinečný a námi obdivovaný,

Proč? Proč musel odejít? Tahle otázka stále bloudí v mojí hlavě,

Rána tak velká, co jste mu to provedli vy saně?

Srdce své každému na dlani dal,

Táta od dětí, tak proč jim ho Bůh vzal?

Umřít, prý musí každý z nás,

Však on je nesmrtelný...ani smrt ho nemůže oddělit od nás,

Zranitelný, ale přitom plný síly,

Žít v našich srdcí bude stejně jako andělské víly...


pokráčko.... :D

5. května 2014 v 10:45 Povídky - příběhy
Ach bože tak úzká a tak horká.....musel jsem zatnout zuby, abych se ovládl. Nutil jsem se postupovat pomalu, pomaloučku a nespouštět oči z její tváře. Pozoroval jsem ji tak zřetelně, že mi neunikly její náznaky úleku, překvapení a nakonec ta bezhlavá oddanost slasti. Odevzdala mi svou nevinnost bez lítostí s úsměvem na tváři. Vycházela mi pomalu a plně vstříc....



Slyšela jsem vlastní vzdechy, steny. Na každý jeho dotyk jsem reagovala zcela přirozeně a bez zábran. Jako bych věděla, co muž potřebuje,po čem touží. Zahlcoval mě polibky stále, a stále. Navzájem jsme se doháněli k šílenství. Jazyky se nám proplétaly, jakoby spolu tančily hříšný tanec. Pohladil mě po noze, zastavil se před rozkrokem a zase sjel dolů. Dýchala jsem rychle a nehty mu zarývala do zad.

" Podívej se na mě.".....těžce oddechoval. Zlehka mě pohladil v rozkroku. Teplá a mokrá. … Žhavá, vzrušená a zcela připravená ho znovu přijmout.....

" Dívej se na mě."...znovu mi přikázal...." Potřebuji vidět tvoje oči a číst v nich to, co to s tebou dělá."......

"Nemůžu."....chrapla jsem, ale přesto jsem jeho požadavkům vyhověla.

Měla jsem pocit, jakoby mi tělo vyselo na pokraji útesu a silně do něj narážel vítr. Podepřel mi dlaněmi zadeček a přitáhl si mě k sobě. Oči mi potemněly strachem i nedočkavostí z toho, co se bude dít. Prsty mě hladil na onom místě. Tělo se mi zaťalo jako v pěst a zaplavovala další a další vlna vzrušení....

" Chci tě uvnitř sebe."....špitla jsem.

" Zlato nikam nespěchej na všechno máme dost času."....

Jeho jazyk se zkušeně proháněl v mém rozkroku. Tělem mi projela vlna exploze a slast měla zároveň blízko k bolesti, kterou jsem uvnitř sebe prožívala. Svíjela jsem se a nakonec jsem vyčerpáním ochabla. Kůži jsem měla orosenou potem, ale když opět vyhledal mé rty byly poddajné a hebké. Vyčerpání však opět ustoupilo když mě trpělivě a přitom nelítostně vedl k dalšímu vrcholnému vzrušení. Kolébala jsem se v jeho obětí a lačněla po dalších dotycích.

"Připadám si jako opilá."...zašeptala jsem...



Ten pocit dobře znal. Krev mu hlavě zpívala chorál lásky, zatímco v rozkroku mu pulzovala bolest toužící po uvolnění. Přál si, aby byla zcela uvolněná,uspokojená ještě předtím než se ji zmocní. Toužil, aby zažila rozkoš, aby pochopila, že mu jde o víc než ji sundat pomyslný věneček....Musel sebrat všechny síly, aby se ovládl, ale nervozita se mu v útrobách zmítala jako splašení motýlci.

" Potřebuju tě."....nebylo to snadné přiznání, ale bylo přesně takové jaké uvnitř cítil v okamžik, kdy vešla do dveří. Neví o ní nic, až na nezbytné údaje, když mu zasílala svůj životopis, ale přesto měl pocit, že se do ní zamiloval. …



Prstem mi přejel přes ústa..." Obejmi mě a vzdej se mi."...žadonil..

Objala jsem ho a on do mě vnikl.



V jeho pohledu jsem zpozorovala tu nenasytnost, která patřila jen mě. A když jsem se do těch očí podívala hlouběji, spatřila jsem svůj vlastní odraz a ztratila se v nich.

" Vůbec jsem netušila, že to může vypadat takhle." svěřovala jsem se mu. Pořád jsem ještě ležela pod ním a líě pohrávala s jeho kudrliny.

" A mohu ti ukázat daleko víc, jen už nikdy nesmíš odejít."....prosebně na mě pohlédl a vlepil polibek do vlasů......





Tak co myslíte, odešla neodešla...? Zůstane?!...Toť otázka :D

První Máj, že lásky čas :D

1. května 2014 v 16:47 Povídky - příběhy


Nazdárek děvčatáá,



všechny jste nejspíš čekaly, že se vytasím s povídkou, ale to fááák nééé :D Ovšem jestli by jste na ni nechtěly čekat dalších deset let, protože dřív bych ji určitě nedopsala :D

Aleee, mám pro Vás něco mnohem lepšího...tedy doufám :D

Tááák v našich snech jsme se každá z nás s Mikem pomilovala nejmíň stokrát a já si proto řekla, že by jsme si takových padesát odstínů s Mikem mohly dát...proto právě tenkrát ta animka:D

Doufám, že takovou pohádku na dobrou noc si necháte líbit...

Příjemné čtení.......





Uhrančivý pohled, hloubavé oči na mne zamyšleně koukají. Měří si mě od hlavy až k patě. Výraznou pozornost upoutají můj odhalený dekolt a já se v mysli začnu kárat, že ten šedý rolák, který jsem měla původně na sobě měl být správnější volbou. Ale má spolubydlící mě zkušeně upozornila na to,že pokud chci dostat tuhle práci ať ho okamžitě spálím v krbu a vytáhla tenhle kus látky ze dna mé skříně. Ani netuším, kde jsem k tomuhle oufitu přišla.



Muž, jehož ode mne dělil masivní stůl s ručně zdobenými vyřezávanými ornamenty si smyslně olízne suché rty a já se přistihnu jak přemýšlím o tom jak asi líbají. Náhle udělám tu grimasu, kterou používám právě v ten okamžik, když mi hlavou kolují nestydaté myšlenky....

" Kousla jste se do rtů."....řekne mi....

" co ...cože."........zpozorním a začnu koktat....už nás nedělí stůl....



Přistoupí opatrně ke mně a jeho pozornost upoutají mé vlasy......

" Máte krásné vlasy."... Nasál vůni levandule, která se z nich linula....

" Co, co vlastně chcete?"...Najednou jsem pociťovala rozpaky...

" Myslím, že to víte slečno...Vzbuzujete ve mně hříšné představy od chvíle, co jste vešla do dveří."....opět mi hrábne do vlasů...

Uměla jsem si ty jeho hříšné myšlenky představit, a proto jsem strategicky uhnula dozadu.

" Jsou to jen vlasy. Takové jaké nosila Zlatovláska já rozhodně nemám.".....uchopil mě za lokty a přitlačil ke zdi. Spiklenecky se usměje. Líbila se mu ta představa vědět, že ví, že nemám kam uhnout. Měl mě naprosto v šachu.



" Mám chuť vás políbit.".... udeřil na mě....

" Co když nechci."....hlas se mi začal třást a nejen hlas. Využil mých rozpaků. Náhle jsem měla zaplněna ústa jeho rty. Sevřel mě majetnicky do objetí, nedovolil mi dýchat. Líbal mě tak tvrdě, ale zároveň něžně až jsem lapala po dechu. Jako by mě měl spolknout. Pomyslela jsem si omámeně. Jako by mě jedl s lačností znova a znova. Slyšela jsem bušení jeho srdce, ale to mé bušilo zrovna tak nebezpečně rychle.



"Moc hezky voníš." začal mi při téhle intimní chvíli tykat.

Jeho rty mi opět přepluly po hrdle. Vklouzly až za ucho a vyvolaly na mé kůži podivné mrazení a slabost v útrobách.

Řekl, že hezky voním, a líbí se mu mé vlasy. … Co bude asi následovat teď? ...přemýšlela jsem. Zalekla jsem se...

Krásný palác, božský klid, nádherný muž, které ho jsem přišla žádat o práci. Ale, že místo přijímacího pohovoru se s ním musím pomilovat, jsem nečekala. Pomilovat? Bože, vždyť jsem ještě nikdy nic takového nedělala. Tuší, že jsem panna?



" Počkej, přestaň." Neměla jsem dost síly na to odstrčit pírko, natož tak rozdováděného, sexuchtivého muže. Všiml si mých roztřesených rukou, a proto raději zpomalil tempo.

" Dobře." Ještě pořád mě objímal, i když lehce.



Celá se třese... uvědomil si a proklínal sám sebe. Chtěl jsem ji vlepit jen pár letmých polibků, ne ji dohánět k pološílenému zalykání....ale čekal jsem dny, týdny, měsíce snad i roky než přesně taková žena vstoupí do mé kanceláře. Hned jak jsem ji spatřil věděl jsem, že je to právě ONA...a to co ji toužil udělat, co si představoval, že ji provede v tomhle pokoji jen stěží se podobalo k civilizovanému muži, kterým jindy býval.....



" Možná bych se něčeho napila, nějak mi vyschlo v krku."..........poprosila jsem ho. Pohotově sáhl do malé chladničky, kterou měl kousek od stolu....

" šampaňské?"....zeptal se a já přikývla. Láhev tvrdě bouchla o dřevo, když ji postavil na stůl. Otevřel zátku a bublinky začal rozlévat do čirých skleniček. ….

" Prosím."......skleničky se v jeho rukou začaly třást a já pochopila, že je nervózní. Najednou přede mnou stál jiný muž. Všechno to chování lovce se záhy vytratilo....

" Michaeli...mohu ti tak říkat?"....smočila jsem rty aniž bych si s ním přiťukla...

"Když jsem sem vešla vše mi připadalo tak nevinné, čisté, okouzlující...jako bych se ocitla v ráji. Najednou jsem zapomněla co tu dělám, a když jsem vešla do tvé kanceláře, v ten moment jsem zapomněla i to jak se vůbec jmenuji."....

" Emily.".......přerušil mě....

" Cože?".....

" Jmenuješ se Emily.".....usmál se. Dvěma velkými loky vyprázdnil obsah skleničky a zadíval se do mých očí. Dobře jsem věděla, co chce, a že se jen tak nevzdá. Chvíli jsem váhala, ale postavila jsem svou skleničku na stůl a zpříma se zadívala do jeho očí. Naše srdce bušila tak silně, že nešla ovládat. Z pohledů bylo jasné, že nemá cenu dále otálet. Oba dva jsme si dodali díky šampaňskému dost odvahy....

" Chvilku stůj." řekl mi a zlehka se rty dotýkal mých úst zatímco si rozepínal košili..... " Chci si tě vychutnávat."...sklouzl rty na mou bradu....." Můžeš mi důvěřovat Emily."...

" Já vím."...." Když mi tohle děláš nějak nemohu popadnout dech."....zmohla jsem se na drobný úsměv....

" Mám přestat?"....

" Ne, pokračuj."....přikázala jsem mu. Odhodil svou košili.

Pomalu mi sundal z ramen topík a krátkou sukni přetáhl přes boky.

" Jsi překrásná."....položil mi dlaň na šíji a zvolna si mě přitáhl k sobě. Ochutnal můj napjatý krk a lenivě ho líbal v místech kde byla tepající žilka...." Věnuješ mi pozornost?"...

" Ano.".....rozechvěla jsem se....." Snažím se o to, ale nějak nedokážu být soustředěná. Uvnitř se se mnou dějí hrozné věci."....

" Uvnitř tebe bych chtěl být."....po těch slovech jsem otevřela oči a on v nich spatřil obavy v nádherné směsici s nedočkavostí..

" Ale ještě máme dost času."....zajel rukou k mému ňadru a uchopil ho do dlaní. Potom špičkou svého jazyka olízl bradavku a z mých úst unikl neovladatelný sten.

Jeho ruky po mém těle putovaly níž a níž. Ty velké prsty po mém nahém těle pluly, útočily a zase unikaly. Dychtivýma očima jsem koukala do jeho tváře. Opřela jsem se o jeho mužná ramena, abych udržela rovnováhu. Ve snaze pochopit své i jeho pocity a poselství, kterého se nám oběma dostává...ruce,které mě tak něžně hladí po těle jsem své nehty křečovitě zarývala do jeho ramen. S tímhle jsem nepočítala. Neměla jsem žádnou představu o tom, jak tohle může probýhat. Vždyť jsem sex znala nanejvýš tak z romantických filmů, ale tohle? Copak jsem mohla tušit, že v téhle vášni se může skrývat i tolik něžnosti?

" Michaeli, už to nevydržím....Neudržím se na nohách."....cítila jsem jak se po de mnou boří jindy pevná půda.

" Ještě minutku, ještě jsem neskončil."...TAK TAKHLE TO VYPADÁ? Takhle vypadá úplné poblouznění ženy. Vědomí, že tyhle ruce, které plují po jejím neklidném těle jsou ty první. Opatrně mě uchopil do náruče a položil na koženou pohovku.

" Ty sis ještě pořád nesundal kalhoty."...uvědomila jsem si, že je má ještě stále na sobě....

" Pro nás oba bude lepší, když si je ještě chvíli ponechám.".....zároveň jsme se na sebe usmáli....

Ještě chvíli si jeho prsty pohrávaly s mou nahou kůží, když v tom mi vzrušení zalilo útroby a nutilo mě rozhoupat boky. Zlehka do mě pronikl, ale ten pocit se vůbec nepodobal bolesti, o které jsem slýchávala. Zabořila jsem mu prsty do vlasů a chtěla jsem ještě, ještě....







A prdelky moje, jestli i Vy chcete JEŠTE tak si na pokračování musíte počkat …. přede Vám tuhle meducínu musím dávkovat po částech :D