Kdo je v zrcadle?! ( 8. část)

25. června 2014 v 7:00 |  Povídky - příběhy
Během uplynulých dnů jsme společně cestovali životem někoho, kdo změnil naše životy. Někoho, jehož život by se měl ve školách zavést jako povinná četba.

Dnes nás čeká poslední díl příběhu života neobyčejného člověka. Tohle putování je zároveň upomínkou na dnešní smutný den, který se do kalendáře zapsal černým písmem pro všechny lidi, jenž tohohle anděla milovali.



Bůh Ti navždy žehnej Náš králi


Po soudním procesu Michael nadobro opouští Neverland. Po tom, co mu jeho pohádkové místo zničili se v něm už necítí v bezpečí. Žije několik měsíců v Bahrajmu u tamního prince, se kterým ho pojí dlouholeté přátelství. Po té se odstěhuje na irský venkov, kde by se chtěl později nadobro usadit. Michael se sice stáhl z dohledu veřejnosti, ale to neznamená, že přestal pomáhat potřebným. Jeho dobré srdce nemohlo ani jinak. Ostatně to dokázal na podzim roku 2005, kdy nazpíval charitativní píseň na pomoc obětem zasažených hurikánem Kathrina.

Téhož roku získává řadu hudebních ocenění, například se stává umělcem, který nejvíce ovlivnil černou hudbu. Rok po té je podle Guinessovy knihy nejslavnější žijící lidskou bytostí.



Březen roku 2007 se účastní párty, která se pořádá v Japonsku. Na této akci se setkává se svými fanoušky, sirotky a postiženými lidmi. Ten samý rok prodává půlku Neverlandu.

Bydlí v pronajatém domě v Los Angeles. U Prince se začíná projevovat nemoc Vitiligo, kterou zdědil po svém otci. Michael spolupracuje s umělci jako je například Akon na vzniku nových písní.



Fanoušci i hudební společnosti, opět chtějí vidět umění nedosažitelného hudebního mága. Ovšem každý z jiného důvodu. Pro něj je to však velká příležitost a zároveň i finanční potřebná pomoc, jak se znovu dostat na výsluní. V Londýnské O2 aréně 5. března 2009 na tiskové konferenci oznamuje nadšeným fanouškům svůj návrat. A to by nebyl Michael, aby jeho návrat nebyl ve velkém stylu. Původně plánovaná série 10ti koncertů se zvyšuje na 50 a během pětihodinového maratonu se prodá okolo milionu lístků. Vzniká tak další rekord.

Opět svět nemluví o ničem jiném. Natěšení fanoušci se nemohou dočkat. Na jaře začne trénovat se svým producentem, režisérem a přítelem Kenny Ortegou. I když je pod velkým tlakem zdá se být znovu šťastný. Michael chtěl, aby jeho děti viděly to, co opravdu v životě miloval. Aby pochopily jeho práci, tím čím od raného věku žil. A také chtěl dát fanouškům příležitost ho znovu vidět. Toužil s nimi znovu navázat bezprostřední kontakt na pódiu. Miloval je a oni milovali jeho. Vždyť jeho vztah s fanoušky byl vždy vřelý, výjimečný a neobyčejný. Což dokazují dodnes.








Sudička přistoupí k masivní posteli posázené zlatem. " Lože hodného krále."....pomyslí si. Nakloní se nad muže zahaleného v bílých přikrývkách. Zhrozí se nad jeho spícím utrápeným obličejem a bílou kůží bez života. " Drahý Michaeli na Zemi si měl svůj úděl, poslání, které jsi do puntíku splnil. Byl si přínosem tomuto světu, i když Ty sám nejlépe víš, že jednoduché jsi to neměl. Stal si se hudební ikonou. Svůj talent si plně využil. |Rozvíjel si se a nepromarnil žádnou šanci. Byl jsi průkopníkem hudební geniality. Získal si řadu ocenění jenž Ti může kdekdo závidět. Ale ještě jednu věc jsi dokázal, stal si se Králem lidských srdcí. Fanynky o tobě v noci sní a své slzy utírají do polštáře. Pro děti jsi se stal " Santa Clausem", který tu pro ně byl každý den v roce a to nejen o Vánocích. Tvá dobročinnost, soucitnost neznala mezí. Měl jsi dobré srdce..větší a hlubší než oceán. Naučil si nás naslouchat a porozumět. Zda poslouchali všichni, jde odhadnout jen stěží. Ale jsem toho názoru, že Ti, co poslouchat chtěli slyšeli. Nemusíš být zklamaný, máš být právem na sebe pyšný. Tvůj úděl byl splněn Michaeli. Co jsi mohl, udělal si. Ale dnes tu Tvá mise končí. Né nadobro. Tvé poselství zůstane v každém dobrém člověku, jenž ho bude šířit dál. Dnes jdeš na lepší místo, kde není zloba a nenávist, krutost, kterou si na své hrudi tolikrát pocítil. Žádné slzy, už jen smích. |To, co přišlo z nebe, do nebe se znovu vrátí a Ty musíš domů. Bůh Ti žehnej Anděli."......




25. června 2009 naposledy vyhasne srdce jednoho neobyčejného lidského života. Zde, život plný úspěchů, ale i zvratů končí. Michael umírá na selhání srdce. Celý svět je v šoku. Jako by se zastavil. Nelze uvěřit, nelze pochopit, nelze se nadechnout. Nelze žít, pohnout z místa. Nelze nic. Jakoby právě Michaelovým odchodem odešlo i to dobro, které na Zemi panovalo. ….





I přesto, že Michael odešel tak náhle jeho život nekončí. Tělo je jen schránka a že to tak opravdu je dokazuje například ve dvou albech, která vyšla a myslím, že nejsou poslední. I po jeho smrti nám má co nabídnout. Fanoušci na něj stále vzpomínají. Připomínají si jeho život na pietních akcí. A to všechno je přeci důkaz jeho nesmrtelnosti.

Nebo snad nemám pravdu?!





S láskou psané Michaelovi a jeho fanouškům, pro něž je životní inspirací....

Monika
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 25. června 2014 v 8:48 | Reagovat

Ach Mony, tak jsem tvůj dnešní příspěvek obrečela. Je to napsáno s takovým citem i blestí zárověň i s nadějí.. i když ten minulý čas, je krutý..
Pravdu máš naprosto ve všem, můžu se pod to podepsat vlastní krví a přidám i slzy a pár slov :

Tiché kroky andělů odcházejí tmou, přesto jsou slyšet svojí ozvěnou. Snad i Ty jsi dávno jedním z nich, s křídly bílými jak sníh. Vzleť vysoko do nebes, kde není žádné trápení, shoď svoji bolest, jako proutkem mávnutí.

2 monika monika | 25. června 2014 v 20:44 | Reagovat

[1]: ach zuzy, nejde se s tím smířit, nelze pochopit ani stále uvěřit. ta bolest je tak hluboko a už se to nespraví. že čas je lék? který hňup tohle řek?!

tvé verše u srdce mě zahřejí
a naplní novou nadějí

3 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 25. června 2014 v 21:21 | Reagovat

Tys tuhle svou životopisnou povídku naplánovala tak dokonale, Mony, že mi zůstává rozum stát. Pečlivě jsi vybrala data tak, aby se shodovala s obsahem tvých článků...nejdřív soud a dnes... Myslím, že nikdo nedokáže skutečně popsat hloubku té bolesti, pokud si jí neprojde. A snad ani pak. Popsat se prostě nedá. Stejně, jako všechna ta láska, kterou v našich srdcích zanechal a která nikdy, nikdy nesmí opustit naše těla. Protože pokud je žal nemoc, láska je lék. Rány ale nezacelí. To se nestane nikdy...Moniko, děkuji ti za celou sérii. Za nesmrtelnost, kterou zmiňuješ.  Za to, že píšeš. Za to, kým jsi. Děkuji! ♥

4 monika monika | 25. června 2014 v 21:40 | Reagovat

[3]: Aničko já to vůbec neplánovala ono se to naplánovalo samo...zdá se to někomu hloupé ale jakoby tohle naplánoval sám Michael s prvním dílem jsem přidávala další aniž bych to měla nějak dopředu naplánované a ono to takhle vyšlo...dnes jsem v práci fungovala jako robot bez života bez úsměvu.a když nám ráno přišli slunečnice....jen s těží jsem někomu dokázala vysvětlit proč na ně tak bolestně koukám

5 Zuzy Zuzy | Web | 25. června 2014 v 21:54 | Reagovat

[4]: Mony a já právě slunečnice dneska zoufala sháěla a nic :-( Vzala jsem žluté růže.. svíčka mi hoří za Michaela myslím, že jako robot budu i zítra s bonusem zarudlejma očima.

6 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 25. června 2014 v 21:57 | Reagovat

[4]: Bůh ví, že to není hloupé. ♥ Moniko, tvoje slova na mě působí jako ostrý nůž do srdce. Já tu bolest chápu...je tu se mnou, všude okolo mě a nikdy neodejde...

7 monika monika | 25. června 2014 v 21:58 | Reagovat

[5]: příští rok zlato vezmu i jednu za tebe...

8 Zuzy Zuzy | Web | 26. června 2014 v 9:11 | Reagovat

[7]:Mony jsi strašně hodná, děkuju♥ Na Mikovi narozeniny budu chytřejší objednám si a nebo snad vyrostou na zahrádce :-)

9 hanylen hanylen | 26. června 2014 v 12:43 | Reagovat

Ach, Moniko, četla jsem to až teď, ale je to krása. Tohle napsat. Nejvíc mě vzal ten poslední odstavec. Ráda, moc ráda bych tomu věřila, ale tan výkřik nespravedlnosti je stále ve mě uvnitř. Po tom, co do Michaela Murray všechno dostal a pak navíc odešel se mi nechce věřit, že jednal normálně. Stále je tu to kdyby. Bodyguardi zase píší, že u Michaela nespavost nebyla problémem. Murray ho prostě předávkoval a pak nekchal být. neměl ani potřebné zařízení. Den předtím i večer byl ve výborné formě - tak proč? Věřím, že jednou se dovíme pravdu a vídíky stihne zasloužený trest.

10 Nikola Nikola | 26. června 2014 v 12:50 | Reagovat

Krásný, ač smutný závěr.
Jsem moc ráda, že tohle vzniklo, ač jsi jediná, kdo téma Michael v příbězích, pojal takto. Moc ti za to děkuji. Tohle oceňuji, moc, moc, moc a moc chválím.
Těším se, že si zase něco přečtu, až to bude možné. Tohle bylo zatím to nejlepší, co jsem četla - nejlépe pojato. Myslím, že by nebyla žádná škoda, kdyby si z toho ostatní vzali příklad. Zároveň však nechci, aby to vyznělo nějak ve zlém. Myslím to v dobrém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama