Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 25. června 2014 v 8:48 | Reagovat

Ach Mony, tak jsem tvůj dnešní příspěvek obrečela. Je to napsáno s takovým citem i blestí zárověň i s nadějí.. i když ten minulý čas, je krutý..
Pravdu máš naprosto ve všem, můžu se pod to podepsat vlastní krví a přidám i slzy a pár slov :

Tiché kroky andělů odcházejí tmou, přesto jsou slyšet svojí ozvěnou. Snad i Ty jsi dávno jedním z nich, s křídly bílými jak sníh. Vzleť vysoko do nebes, kde není žádné trápení, shoď svoji bolest, jako proutkem mávnutí.

2 monika monika | 25. června 2014 v 20:44 | Reagovat

[1]: ach zuzy, nejde se s tím smířit, nelze pochopit ani stále uvěřit. ta bolest je tak hluboko a už se to nespraví. že čas je lék? který hňup tohle řek?!

tvé verše u srdce mě zahřejí
a naplní novou nadějí

3 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 25. června 2014 v 21:21 | Reagovat

Tys tuhle svou životopisnou povídku naplánovala tak dokonale, Mony, že mi zůstává rozum stát. Pečlivě jsi vybrala data tak, aby se shodovala s obsahem tvých článků...nejdřív soud a dnes... Myslím, že nikdo nedokáže skutečně popsat hloubku té bolesti, pokud si jí neprojde. A snad ani pak. Popsat se prostě nedá. Stejně, jako všechna ta láska, kterou v našich srdcích zanechal a která nikdy, nikdy nesmí opustit naše těla. Protože pokud je žal nemoc, láska je lék. Rány ale nezacelí. To se nestane nikdy...Moniko, děkuji ti za celou sérii. Za nesmrtelnost, kterou zmiňuješ.  Za to, že píšeš. Za to, kým jsi. Děkuji! ♥

4 monika monika | 25. června 2014 v 21:40 | Reagovat

[3]: Aničko já to vůbec neplánovala ono se to naplánovalo samo...zdá se to někomu hloupé ale jakoby tohle naplánoval sám Michael s prvním dílem jsem přidávala další aniž bych to měla nějak dopředu naplánované a ono to takhle vyšlo...dnes jsem v práci fungovala jako robot bez života bez úsměvu.a když nám ráno přišli slunečnice....jen s těží jsem někomu dokázala vysvětlit proč na ně tak bolestně koukám

5 Zuzy Zuzy | Web | 25. června 2014 v 21:54 | Reagovat

[4]: Mony a já právě slunečnice dneska zoufala sháěla a nic :-( Vzala jsem žluté růže.. svíčka mi hoří za Michaela myslím, že jako robot budu i zítra s bonusem zarudlejma očima.

6 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 25. června 2014 v 21:57 | Reagovat

[4]: Bůh ví, že to není hloupé. ♥ Moniko, tvoje slova na mě působí jako ostrý nůž do srdce. Já tu bolest chápu...je tu se mnou, všude okolo mě a nikdy neodejde...

7 monika monika | 25. června 2014 v 21:58 | Reagovat

[5]: příští rok zlato vezmu i jednu za tebe...

8 Zuzy Zuzy | Web | 26. června 2014 v 9:11 | Reagovat

[7]:Mony jsi strašně hodná, děkuju♥ Na Mikovi narozeniny budu chytřejší objednám si a nebo snad vyrostou na zahrádce :-)

9 hanylen hanylen | 26. června 2014 v 12:43 | Reagovat

Ach, Moniko, četla jsem to až teď, ale je to krása. Tohle napsat. Nejvíc mě vzal ten poslední odstavec. Ráda, moc ráda bych tomu věřila, ale tan výkřik nespravedlnosti je stále ve mě uvnitř. Po tom, co do Michaela Murray všechno dostal a pak navíc odešel se mi nechce věřit, že jednal normálně. Stále je tu to kdyby. Bodyguardi zase píší, že u Michaela nespavost nebyla problémem. Murray ho prostě předávkoval a pak nekchal být. neměl ani potřebné zařízení. Den předtím i večer byl ve výborné formě - tak proč? Věřím, že jednou se dovíme pravdu a vídíky stihne zasloužený trest.

10 Nikola Nikola | 26. června 2014 v 12:50 | Reagovat

Krásný, ač smutný závěr.
Jsem moc ráda, že tohle vzniklo, ač jsi jediná, kdo téma Michael v příbězích, pojal takto. Moc ti za to děkuji. Tohle oceňuji, moc, moc, moc a moc chválím.
Těším se, že si zase něco přečtu, až to bude možné. Tohle bylo zatím to nejlepší, co jsem četla - nejlépe pojato. Myslím, že by nebyla žádná škoda, kdyby si z toho ostatní vzali příklad. Zároveň však nechci, aby to vyznělo nějak ve zlém. Myslím to v dobrém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.